Národní shromáždění republiky Československé 1956.
II. volební období.
52.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1956
o státní ochraně přírody.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ.
§1.
Úvodní ustanovení.
(1) Tento zákon chrání přírodní bohatství a
vzhled krajiny a zabezpečuje, aby tyto hod-
noty sloužily k poučení,
osvěžení a péči
o zdraví našeho lidu a tím k dalšímu vzestu-
pu jeho hmotné a kulturní úrovně.
(2) Ochrana přírody se opírá o vědecký
průzkum přirozeného i člověkem ovlivněného
dění v přírodě a provádí se v úzké spolupráci
s vrcholnými vědeckými institucemi.
ČÁST DRUHÁ.
§ 2.
Předmět, rozsah a způsob ochrany.
(1) Stát chrání přírodu, její významné části
a výtvory, jakož i krajinu s jejími typickými
znaky. Tím napomáhá podle vědeckých po-
znatků a zásad zachovávat, obnovovat, zvy-
šovat a využívat přírodního bohatství naší
vlasti.
(2) Při závažných zásazích do přírodních
poměrů je třeba součinnosti ministerstva kul-
tury.
2
(3) Ke splnění úkolu podle odstavce 1 po-
skytuje stát zvláštní ochranu významným
územím, přírodním výtvorům, přírodním pa-
mátkám i vzácným druhům živočichů, rostlin,
nerostů a zkamenělin tím, že je prohlašuje za
chráněné a stanoví způsob a podmínky jejich
ochrany.
§ 3.
Chráněná území.
Chráněnými územími jsou:
a) národní parky,
b) chráněně krajinně oblasti,
c) státní přírodní reservace,
d) chráněná naleziště,
e) chráněně parky a zahrady,
f) chráněné studijní plochy.
§ 4.
Národní parky, chráněné krajinné oblasti a
státní přírodní reservace.
(1) Velké plochy původní nebo lidskými zá-
sahy málo dotčené přírody, které mají ob-
zvláštní vědecký význam, jsou důležité s hle-
diska klimatického, vodohospodářského nebo
zdravotního a vedle toho mohou sloužit vzdě-
lání našeho lidu, lze prohlásit za národní
parky.
(2) Zachované typické krajinné oblasti
s rozptýlenými význačnými přírodními vý-
tvory lze prohlásit za chráněné krajinné
oblasti.
(3) Menší plochy původní nebo lidskými zá-
sahy málo dotčené přírody, důležité převážně
s hledisek vědeckých nebo výzkumných, lze
prohlásit za státní přírodní reservace.
§ 5.
Chráněná naleziště, chráněně parky a zahrady
a chráněné studijní plochy.
(1) Území menší rozlohy se vzácnými rost-
linami nebo živočichy, nebo s jinými přírod-
ními vzácnostmi lze prohlásit za chráněná na-
leziště.
(2) Parky a zahrady významné s hlediska
vědeckého, historického nebo uměleckého lze
prohlásit za chráněně parky a zahrady.
(3) Území, na kterých se dočasně zkoumají
vlivy lidských zásahů, lze prohlásit za chrá-
něné studijní plochy.
§ 6.
Chráněné přírodní výtvory a chráněně
přírodní památky.
(1) Chráněnými přírodními výtvory jsou ze-
jména krasové zjevy, skalní útvary, význam-
né stromy a jejich skupiny.
3
(2) Chráněnými přírodními památkami jsou
přírodní výtvory, které jsou dokladem vývoje
společnosti.
§ 7.
Chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a
zkamenělin.
Za chráněné druhy organismů a přírodnin
lze prohlásit zejména ty druhy živočichů,
rostlin, nerostů a zkamenělin, které se vy-
skytují jen vzácně anebo jsou ve svém bytí
ohroženy.
§ 8.
Vyhlášení ochrany.
(1) Národní parky zřizuje a jejich organi-
saci a podmínky ochrany stanoví vláda naří-
zením; podrobnosti upraví statuty, které vydá
ministerstvo kultury v dohodě se zúčastně-
nými ústředními úřady a orgány, Českoslo-
venskou akademií věd a Československou aka-
demií zemědělských věd.
(2) Ostatní chráněná území, krasové zjevy,
chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a
zkamenělin a podmínky jejich ochrany určí
ministerstvo kultury v dohodě se zúčastně-
nými ústředními úřady a orgány.
(3) Chráněné přírodní výtvory s výjimkou
krasových zjevů a chráněné přírodní památ-
ky a podmínky jejich ochrany určí odbor kul-
tury rady krajského národního výboru v do-
hodě se zúčastněnými odbory.
§ 9.
Ochranná pásma.
Je-li třeba zabezpečit chráněná území, chrá-
něné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní
památky před rušivými vlivy okolí, určí pro ně
orgán, který o ochraně rozhodl, ochranné pás-
mo a stanoví, která činnost není v tomto pás-
mu dovolena.
§ 10.
Povinnosti vlastníka (uživatele) pozemku.
Vlastník (uživatel) pozemku, na němž bylo
zřízeno chráněně území nebo ochranné pásmo
nebo na němž jsou chráněné předměty (§§ 4
až 7), je povinen trpět omezení stanovené pod-
mínkami ochrany. Vznikne-li tím vlastníku
(uživateli) pozemku, který není ve státním
socialistickém vlastnictví, majetková újma ni-
koli nepatrná, přísluší mu náhrada. Pokud ne-
došlo k dohodě, rozhodne o náhradě a její výši
odbor kultury rady krajského národního vý-
boru.
4
§ 11.
Ochrana chráněných částí přírody.
(1) Není dovoleno ničit nebo poškozovat
chráněná území a chráněné předměty, zejmé-
na hubit chráněné živočichy a rostliny nebo
je rušit ve vývoji, měnit dochovaný stav chrá-
něných přírodních výtvorů, oddělovat chrá-
něné rostliny od jejich prostředí, chovat chrá-
něné živočichy v zajeti a jinak ohrožovat
přirozený vývoj nebo stav chráněných pří-
rodních výtvorů.
(2) Výjimečná opatření může v odůvodně-
ných případech povolit ministerstvo kultury;
u národních parků jen, pokud to neodporuje
statutu národního parku.
§ 12.
Evidence.
(1) Chráněná území, chráněné přírodní vý-
tvory, chráněné přírodní památky, chráněné
druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkameně-
lin se zapisují do státních seznamů ochrany
přírody, které vede ministerstvo kultury a od-
bory kultury rad krajských národních výborů.
(2) Okolnost, že nemovitost je chráněným
územím, chráněným přírodním výtvorem nebo
chráněnou přírodní památkou, se k návrhu
odboru kultury rady krajského národního vý-
boru příslušného podle polohy nemovitosti
poznamená ve veřejných knihách a v pozem-
kovém katastru. Chráněná území, chráněné
přírodní výtvory a chráněné přírodní památ-
ky se vyznačí v katastrálních mapách.
ČÁST TŘETÍ.
§ 13.
Orgány státní ochrany přírody.
Státní ochranu přírody provádí ministerstvo
kultury a odbory kultury rad krajských ná-
rodních výborů.
§ 14.
Dobrovolní pracovníci státní ochrany
přírody.
Odbory kultury rad krajských národních
výborů pověřují v každém okrese dobrovolné
pracovníky státní ochrany přírody funkcí kon-
servátora, pro menší obvody funkcí zpravo-
daje, který je spolupracovníkem konservátorů
státní ochrany přírody.
§ 15.
Ústav státní ochrany přírody.
Ministr kultury může v dohodě s ministrem
financí a ministrem - předsedou státního úřadu
5
plánovacího zřídit Ústav státní ochrany pří-
rody.
§ 16.
Řízení a dozor.
Řízení a dozor ve věcech státní ochrany pří-
rody vykonává ministerstvo kultury.
§ 17.
Zvláštní práva orgánů a konservátorů
státní ochrany přírody.
(1) K řízení o územním plánu a výstavbě
obcí a k řízení stavebnímu a vodohospodář-
skému, jež svým dosahem se týká i zájmů
ochrany přírody, musí být přizvány příslušné
orgány státní ochrany přírody.
(2) Hrozí-li bezprostřední nebezpečí, že
budou porušeny podmínky stanovené k ochra-
ně přírody v chráněném území nebo na ochra-
nu chráněných přírodních výtvorů, živočichů,
rostlin, nerostů a zkamenělin, může konser-
vátor učinit opatření, potřebná k zajištění
ochrany. O těchto opatřeních musí do 15 dnů
rozhodnout odbor kultury rady krajského ná-
rodního výboru, jinak pozbývají platnosti.
ČÁST ČTVRTÁ.
Ustanovení závěrečná.
§ 18.
Ustanovení zákonů č. 225/1947 Sb., o mysli-
vosti, č. 62/1952 Sb., o rybářství a č. 11/1955
Sb., o vodním hospodářství, nejsou tímto zá-
konem dotčena.
§ 19.
Ministerstvo kultury v dohodě se zúčastně-
nými ústředními úřady vydá bližší předpisy
potřebně k provedení tohoto zákona, zejména
upraví postup při určování výše náhrady
vlastníku (uživateli) pozemku, vymezí působ-
nost dobrovolných pracovníků, jejich práva a
povinnosti, stanoví úkoly a organisaci Ústavu
státní ochrany přírody a v dohodě s Ústřední
správou pro bytovou a občanskou výstavbu a
Ústřední správou geodesie a kartografie sta-
noví způsob vedení státních seznamů ochrany
přírody.
§ 20.
Opatření učiněná před vyhlášením tohoto
zákona a ve shodě s ním jsou platná.
§ 21.
Tento zákon platí jen v českých krajích a
nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej
ministr kultury v dohodě se zúčastněnými čle-
ny vlády.
6
Důvodová zpráva.
A. Část všeobecná.
Nedostatečná znalost přírodních zákonů a
kořistnické hospodaření člověka v přírodě za-
vinily v minulosti četné poruchy v přírodním
dění a ochudily naši přírodu namnoze o její
typické znaky, o úrodnost i o její celkové bo-
hatství. Aby se takovému chybnému počínání
předešlo, byl vypracován návrh osnovy záko-
na o státní ochraně přírody.
V duchu této osnovy se u nás ochrana pří-
rody rozvíjí už posledních deset let, kdy byla
obohacena o cíle a metody sovětské ochrany
přírody. V. M. Makarov vymezil pojem ochrany
přírody takto: "Ochrana přírody je soubor
opatření vedoucích k rozumnému využití bo-
hatství přírody, nutného člověku k uspokojení
jeho potřeb hospodářských, všeobecně kultur-
ních a estetických. Přitom je nutno mít na
zřeteli nejen potřeby nyní žijících, nýbrž i bu-
doucích pokolení a přihlížet k těm změnám
přírody, které se v ní dějí podle přirozeného
pořádku, i k těm, které již byly či budou do ní
vneseny činností člověka. " Z původní ochrany
přírodních památek se tak vytvořil obor, jehož
úkolem jest sledovat změny v přírodě vzni-
kající samovolně i zásahem člověka, chránit
zachované zbytky původní nebo činností člo-
věka jen málo dotčené přírody a poskytovat
vědecky podloženou oporu pro takové ovlád-
nutí přírody, které by vedlo ke zlepšování pří-
rodních poměrů a k rozmnožování obnovitel-
ného bohatství přírody, jakož i k řádnému hos-
podaření s jejím bohatstvím neobnovitelným.
Proto chráněné části přírody (národní par-
ky, přírodní reservace atd. ) dnes už nejsou
museálními ukázkami přírody, nýbrž důleži-
tými studijními objekty, v nichž věda poznává
zákonité závislosti přírodních složek toho kte-
rého krajinného typu. Výsledky bádání v těch-
to chráněných částech přírody vyzbrojují člo-
věka vědomostmi pro ovládání přírody i její
přeměnu. Úkolem ochrany přírody je také
chránit a uchovávat význačné přírodní výtvo-
ry všeho druhu, jako význačné geologické
zjevy, jezera, bývalé sopky a zbytky činnosti
sopečné, zbytky činnosti ledovců, staré a pa-
mátné stromy, vzácné druhy živočichů a rost-
lin a pod.
Dnes většina kulturních států má již spe-
ciální zákony o ochraně přírody. V SSSR byla
vydána řada předpisů na ochranu přírody a
Polsko má již druhý samostatný zákon na
ochranu přírody z roku 1949, jímž byl nahra-
zen zákon z roku 1934. Podobně je tomu v Ru-
munsku, NDR a v Jugoslávii.
V Československu se dosud opírá ochrana
přírody jen o řadu předpisů příležitostných,
daných v rámci norem, upravujících jiné obo-
ry. Ustanovení o ochraně přírody jsou na př.
obsažena v zákoně katastrálním č. 177/1927
Sb., v zákoně o myslivosti č. 225/1947 Sb.,
v zákoně o územním plánování a výstavbě obcí
č. 280/1949 Sb., ve vlád. nařízení o územním
plánování obcí č. 51/1950 Sb., ve vlád. nařízení
o výstavbě obcí č. 93/1950 Sb., a v zákoně
o rybářství č. 62/1950 Sb. Přesto všechny or-
gány státní ochrany přírody vykonávají již
nyní veškerou činnost, kterou jim ukládá na-
vrhovaná osnova. Připravovaný zákon staví
tedy státní ochranu přírody toliko na pevný
právní základ a zabezpečuje její plný rozvoj.
Státní seznamy ochrany přírody byly zalo-
ženy již v roce 1945 a od té doby jsou vedeny
ústředně u ministerstva kultury (Státní pa-
mátkové správy) a kromě toho u jednotlivých
krajských národních výborů pro jejich území.
V jejich vedení bude pouze pokračováno. Státní
ochrana přírody se opírá o širokou síť četných
aktivistů z řad vědeckých specialistů a vědec-
kého dorostu, právě tak jako z řad zaintere-
sovaných občanů, kteří dobrovolně plní čestné
funkce okresních konservátorů a místních
zpravodajů. Úhrnem jde přibližně o 1050 spo-
lupracovníků. Dobrovolní pracovníci pracují již
od roku 1936. Jsou jim hrazeny jen hotové
výlohy (cestovné, stravné, nocležné, po pří-
padě hotové výlohy za kancelářské potřeby).
Do roku 1951 dalo se tak z rozpočtových pro-
středků býv. ministerstva školství, věd a umě-
ní a od této doby z rozpočtů krajských ná-
rodních výborů. U zpravodajů však funkce
není spojena s vůbec žádnými finančními po-
žadavky. Funkci ústavu státní ochrany příro-
dy obstarává již několik let oddělení ochrany
přírody při Státním památkovém ústavu, nyní
oři Státní památkové správě. Z tohoto oddě-
lení by měl být v budoucnu vytvořen Ústav
státní ochrany přírody. Náklady na oddělení
státní ochrany přírody jsou hrazeny z rozpoč-
tu ministerstva kultury. Zřízení Ústavu státní
ochrany přírody bylo zatím odloženo. Případné
zvýšené náklady spojené s vybudováním ústa-
vu budou zváženy, až bude rozhodnuto o jeho
zřízení.
Rovněž náhrada majetkové újmy, o níž po-
jednává ustanovení § 10 osnovy, je již několik
let poskytována a je na ni pamatováno po-
třebnou částkou v rozpočtu ministerstva kul-
tury. Výdaje jsou plánovány tak, že nebude
potřebí tuto rozpočtovou položku zvyšovati,
protože půjde o málo případů. Náhrady jsou
velmi nízké, ježto jde vždy jen o určité, zpra-
vidla velmi nepatrné hospodářské omezení ve
využiti poměrně malých ploch.
7
Provedení osnovy si proto nevyžádá žád-
ného jiného finančního nákladu než dosud roz-
počtovaného.
B. Zvláštní část.
K částí druhé:
K § 2:
Tento paragraf uvádí konkrétně jednotlivě
předměty ochrany a zdůrazňuje, že výkon
ochrany vychází z vědeckého průzkumu a opí-
rá se o nejnovější vědecké poznatky. Státní
ochrana se poskytuje určitým územím, pří-
rodním výtvorům, přírodním památkám, urči-
tým druhům živočichů, rostlin, nerostů a zka-
menělin. Toto dělení je v souladu s meziná-
rodní terminologií v oboru ochrany přírody.
Ministerstvu kultury se zaručuje součinnost
při podstatných závažných zásazích do přírod-
ních poměrů. Při závažných zásazích do pří-
rodních poměrů je třeba, aby bylo slyšeno
ministerstvo kultury jako nejvyšší orgán stát-
ní ochrany přírody.
K § 3:
Aby bylo možno studovat vliv prostředí na
organismy, vzájemné vztahy mezi nimi, objas-
nit příčinu a souvislost mezi přírodními či-
niteli a vysvětlit vznikající přírodní zjevy, je
nutno, aby byly uchovány části přírody, v nichž
by byla ponechána sama sobě bez lidských zá-
sahů nebo podléhala jen určitým záměrným
vědecky kontrolovaným opatřením. Vědecké
studium přírodních zákonitostí, prováděné
v chráněných územích má význam netoliko
teoretický, ale i velký význam praktický pro
hospodářství zemědělské, lesní, vodní, chov
lovných zvířat, biologický boj se škůdci a pod.
Chráněná území, uvedená v § 3 jsou seřa-
zena podle velikosti území.
K §§ 4 až 6:
Tato ustanovení blíže pojednávají o jednot-
livých druzích chráněných území, chráněných
přírodních výtvorech a chráněných přírodních
památkách.
Chráněně části přírody zřizují se na místech
činností člověka jen málo dotčených nebo vů-
bec nedotčených. Příroda se v nich zachovala
ve svém celku i v jednotlivých složkách ve
stavu, který umožňuje studium zákonitých zá-
vislosti v přírodě, jichž je třeba znát při sna-
hách přírodu ovládnout a přetvořit. Takové
podmínky už nejsou na místech člověkem ode-
dávna využívaných. Proto státní přírodní re-
servace mají význam nejen v současnosti, ale
zejména také pro budoucnost, kdy novými
nebo zpřesněnými vědeckými metodami vý-
zkumu bude lze v nich získávat zkušenosti a
poznání přírody k prospěchu lidstva. Kromě
toho se v přírodních reservacích zachovává
mnohé, co věda i praxe z nejrůznějších dů-
vodů potřebuje zachovat v neporušeném a ne-
porušovaném životním prostředí.
K § 7:
Nutno také chránit určité druhy živočichů,
rostlin, nerostů a zkamenělin.
Některé druhy živočichů byly člověkem
zcela vyhubeny. Nelze na příklad ani vyjádřit
počet ssavců, ptáků a ryb nerozumně člověkem
vyhubených od počátku používání střelné
zbraně; jen u ssavců bylo vyhubeno na 72 dru-
hů a asi 300 druhů je v nebezpečí vyhubení.
Stejný osud postihl i mnohé druhy rostlin.
Patří proto ke konservačním úkolům ochrany
přírody také ochrana některých druhů rostlin
a živočichů nebo i jiných přírodnín, ať již
v určitých oblastech nebo na celém území na-
šeho státu.
Mimořádný význam pro přírodovědu má
ochrana t. zv. reliktů, t. j. jednotlivých druhů
zvířat a rostlin, jež se uchovaly z dávno mi-
nulých geologických období.
K § 8:
V tomto paragrafu se vymezuje příslušnost
orgánu k vyhlášení chráněného území nebo
ostatních předmětů ochrany podle jejich vý-
znamu. O zřízení národního parku jako nej-
významnějšího a dalekosáhlého opatření na
ochranu přírody má rozhodovat vláda. Nelze
při této příležitosti přehlédnout, že speciálně
při vyhlašování národního parku se bere zře-
tel k vědeckému, klimatickému, vodohospo-
dářskému a zdravotnímu významu příslušného
území. U ostatních chráněných území, kraso-
vých zjevů, chráněných druhů živočichů, rost-
lin, nerostů a zkamenělin přiznává osnova
kompetenci ministerstvu kultury, které, jde-li
o území nebo předmět ve správě nebo působ-
nosti jiného ústředního úřadu nebo orgánu,
postupuje v dohodě s nimi. U chráněných pří-
rodních výtvorů a chráněných přírodních pa-
mátek, které jsou většinou místního významu,
svěřuje osnova kompetenci odboru kultury rad
krajských národních výborů, který samozřej-
mě postupuje rovněž v dohodě se zúčastně-
nými odbory. V porovnání s chráněnými pří-
rodními výtvory a chráněnými přírodními pa-
mátkami nutno při vymezení kompetence uvá-
žit, že u jevů podle odst. 2 půjde o předměty
důležitosti celostátní a zpravidla o jevy, které
ovlivňuji i využití přírodního bohatství. Or-
gán, který je povolán prohlásit určitý předmět
za chráněný, je povolán i k určení podmínek
ochrany, u národních parků ve formě statutu.
K § 9:
Ochranná pásma se zřizují za účelem zmír-
nění nebo vůbec odstranění rušivých vlivů na
8
chráněné území a na chráněné přírodní výtvo-
ry. Účelem ochranného pásma je zmírnit pře-
chod od normálně kultivované krajiny do chrá-
něného území. Na příklad při chráněných pra-
lesních prostorech je nutno se postarat, aby
tyto chráněné plochy nebyly vykácením sou-
sedního porostu vystaveny
účinkům slunce,
větru, erose a pod. více, než by se tak dalo
v původní přírodě.
K § 10:
Vyhlášením ochrany způsobená újma na po-
zemku, který není ve státním socialistickém
vlastnictví, má být nahrazena. Újma se nahra-
zuje tomu, komu bezprostředně vznikla, tedy
buď vlastníku nebo uživateli. Z družstev bude
se toto ustanovení patrně týkat jen jednot-
ných zemědělských družstev. U státního so-
cialistického sektoru není třeba náhradu po-
skytovat, ježto omezení hospodářské činnosti
lze vyjádřit již v plánu.
K § 12:
Plánování a řádné, soustavně provádění
ochrany přírody vyžaduje, aby předměty
ochrany byly v náležitě evidenci. Podrobnosti
o vedení seznamu se svěřují prováděcímu
předpisu.
Ustanovení odstavce 2 zavádí vedle běžné
formy publicity zápisem ve veřejných knihách
a v pozemkovém katastru ještě vyznačení
v katastrálních mapách. Tím se evidence
zpřesní a umožní se i snazší plánování vý-
stavby obcí, úpravy půdy a pod.
K části třetí:
K § 13:
Osnova uvádí jako orgány státní ochrany
přírody jednak ministerstvo kultury, jednak
odbory kultury rad krajských národních vý-
borů. Pokud jde o tyto, navazuje osnova na
dřívější úpravu podle vládního nařízení č. 14/
1949 Sb. (§ 2 odst. 2 bod 9) a vlád. nařízení
č. 112/1951 Sb., a je v souladu s ustanovením
o úkolech národních výborů podle § 9 odst. 2
zákona č. 13/1954 Sb., o národních výborech.
K § 14:
Velice významnou složkou státní ochrany
přírody budou i v budoucnu dobrovolní pra-
covníci, a to konservátoři a zpravodajové stát-
ní ochrany přírody. Tito pracovníci přispěli
nezištně k vybudování základů socialistické
ochrany přírody v našem státě a jejich spolu-
práce nelze postrádati ani v budoucnosti.
K § 15:
O vědeckou metodu a řádné rozvinutí státní
ochrany přírody pečuje nyní oddělení ochrany
přírody Státní památkové správy. Má-li býti
státní ochrana přírody plně rozvinuta, je nut-
no v budoucnosti zřídit samostatný ústav. To-
muto ústavu bude příslušet postavení samo-
statné rozpočtové a organisační jednotky
v rámci ministerstva kultury. Podrobné vy-
mezení oboru činnosti a organisační struktura
ústavu, jakož i složení a působnost jeho vě-
decké rady a postavení jejich členů budou
upraveny organisačními řády vydanými mi-
nistrem kultury podle obdoby § 3 zákona
č. 14/1955 Sb.
K § 17:
Zásad a požadavků státní ochrany přírody
nutno šetřit, zejména při vypracování územ-
ního plánu a při konkrétním stavebním, vodo-
hospodářském, případně i jiném řízení, pokud
toto může ovlivnit i zájmy ochrany přírody.
Bez zajištění vlivu orgánů státní ochrany pří-
rody v tomto směru by podstatný úsek péče
těchto orgánů zůstal bez právní opory.
Má-li být státní ochrana přírody dostatečně
účinná, nutno zajistit jejím orgánům a kon-
servátorům právo k nutným opatřením při
bezprostředním ohrožení chráněných předmě-
tů nebo území.
K části čtvrtě:
K § 18:
Předpisy dotýkající se ochrany přírody
v zákonech č. 225/1947 Sb., o myslivosti a
č. 62/1952 Sb., o rybářství a č. 11/1955 Sb.,
o vodním hospodářství, nutno výslovně za-
chovat.
Podobně nejsou osnovou dotčena jednotlivá
ustanovení na ochranu přírody, uvedená v ji-
ných speciálních předpisech, jako na př. v zá-
koně č. 33/1922 Sb., o užití dopravních cest a
nemovitostí pro telegrafy, předpisech o územ-
ním plánování, jakož i předpisech vydaných na
jejich základě. Také ustanovení zákona č. 4/
1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči
a předpisů vydaných podle něho nejsou touto
osnovou dotčena.
K § 21:
Úprava státní ochrany přírody na Sloven-
sku je podle § 96 odst. 1
ústavy vyhrazena zá-
konu Slovenské národní rady. Tento zákon je
ze dne 18. října 1955 a byl uveřejněn pod č. 1
ve Sbírce zákonů Slovenské národní rady z ro-
ku 1955.
V Praze dne 22. února 1956.
Ministr kultury:
L. Štoll v. r.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
KNT 01 - 4205-56