Národní shromáždění republiky Československé 1956.
II. volební období.
85.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1956
o sociálním zabezpečení.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVÁ.
ÚVODNÍ USTANOVENÍ.
§ 1.
Účel zákona.
Ústava 9. května zaručuje všem občanům
právo na zaopatření ve stáři, při nezpůsobi-
losti k práci a při nemožnosti obživy. Toto
právo bylo občanům zajištěno národním po-
jištěním. Jeho součástí bylo těž důchodově
zabezpečení zaměstnanců. Rozvoj našeho ná-
rodního hospodářství a jeho úspěchy umož-
ňují, přebudovat důchodové zabezpečení za-
městnanců a přičlenit k němu sociální péči
o všechny občany, kteří jí potřebují. Účelem
takto vytvořeného sociálního zabezpečení je
přispět v souladu s rozvojem výrobních sil
ještě více k zvýšení hmotné i kulturní úrovně
pracujících a k výstavbě socialismu v našem
státě. Dávky a služby sociálního zabezpečení
poskytuje stát. Zaměstnanci neplatí na jejich
úhradu zvláštní příspěvky.
§ 2.
Věcný obsah sociálního
zabezpečení.
Sociální zabezpečení zahrnuje;
1. důchodové zabezpečení
a) zaměstnanců a
2
b) příslušníků ozbrojených síl, kteří nejsou
účastni důchodového zaopatření podle
zvláštních předpisů;
2. zabezpečení důchodců v nemoci;
3. sociální péči.
ČÁST DRUHA.
DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENI.
Díl I.
Důchodově zabezpečení
zaměstnanců.
Oddíl první.
Základní ustanovení.
§ 3.
Osobní rozsah.
(1) Na dávky důchodového zabezpečení po-
dle tohoto dílu zákona mají nárok:
a) zaměstnanci,
b) domáčtí dělníci,
c) žáci učilišť státních pracovních záloh,
d) učňové,
pojištění podle předpisů o nemocenském po-
jištění zaměstnanců (dále jen "zaměstnanci"),
jakož i pozůstalí po zaměstnancích.
(2) Zaměstnancem ve smyslu tohoto záko-
na je též, kdo je činný pro socialistický sektor
v poměru, který má obsah zaměstnaneckého
pracovního poměru, avšak není takto označen
nebo nemá všechny náležitosti předepsané
pro vznik zaměstnaneckého pracovního po-
měru; předchozí ustanovení však neplatí,
jestliže taková osoba je z důvodu této činnosti
pojištěna již podle jiných předpisů na dávky
obdobné dávkám důchodového zabezpečení.
(3) Jako zaměstnanci mají nárok na dávky
důchodového zabezpečení s odchylkami sta-
novenými v prováděcích předpisech (§ 32):
a) studenti vysokých škol a vědečtí aspiranti,
b) spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní
umělci, architekti, vědečtí badatelé, vý-
konní umělci a artisté, uznaní příslušnou
vrcholnou organisací, pokud jde o činnost,
kterou nevykonávají v zaměstnaneckém
pracovním poměru;
c) jiní pracovníci, o kterých to stanoví státní
úřad sociálního zabezpečení a Ústřední ra-
da odborů společnou vyhláškou v úředním
listě.
3
§ 4.
Obsah důchodového zabezpečení
zaměstnanců. Výčet dávek.
(1) Z důchodového zabezpečení se poskytují
zaměstnancům dávky ve stáří a při trvalé
pracovní neschopnosti; pozůstalým po za-
městnancích se poskytují dávky při ztrátě ži-
vitele.
(2) Z důchodového zabezpečení zaměstnan-
ců se poskytují tyto dávky:
1. důchody:
a) starobní,
b) invalidní a částečný invalidní,
c) invalidní a částečný invalidní při pra-
covním úrazu,
d) vdovský,
e) vdovecký,
f) sirotčí,
g) manželky,
h) za výsluhu let,
ch) osobní,
i) sociální;
2. výchovné k důchodům;
3. zvýšení důchodů pro bezmocnost.
§ 5.
Pracovní kategorie.
(1) Zaměstnání se pro účely důchodového
zabezpečení zařazuji do tří pracovních ka-
tegorií:
a) do I. pracovní kategorie patří zaměstnáni
pod zemí v dolech a zaměstnání výkon-
ných letců;
b) do II. pracovní kategorie patří zaměstnání
vykonávaná za zvlášť těžkých pracovních
podmínek;
c) do III. pracovní kategorie patří ostatní za-
městnání.
(2) Vláda určuje, která zaměstnání se za-
řazují do II. pracovní kategorie. Seznam za-
městnání zařazených do II. pracovní kategorie
se uveřejní vyhláškou státního úřadu sociál-
ního zabezpečení v úředním listě.
(3) Zaměstnancem I. (II. ) pracovní kate-
gorie se rozumí zaměstnanec, který byl za-
městnán v I. (II. ) pracovní kategorii po dobu
potřebnou pro nárok na důchod (§ 9 odst. 1
a § 13) nebo jemuž vznikl nárok na důchod
následkem pracovního úrazu (§ 16) utrpěného
při výkonu tohoto zaměstnání, jestliže ke dni
vzniku nároku na důchod
4
a) takové zaměstnání trvalo, nebo
b) neuplynulo více než dva roky ode dne vý-
stupu z takového zaměstnání, nebo
c) neuplynulo více než pět let ode dne změny
zaměstnání, k níž došlo z důvodů zdravot-
ních na doporučení posudkové komise so-
ciálního zabezpečení (§ 70) nebo v obec-
ném zájmu.
(4) Náhradní doby (§ 6 odst. 2) se započí-
távají jako doba zaměstnání v I. (II. ) pracovní
kategorii, bylo-li takové zaměstnání přeru-
šeno jen jimi.
§ 6.
Doba zaměstnání.
Náhradní doby.
(1) Pokud tento zákon požaduje pro vznik
nebo výši nároků na dávky určitou dobu za-
městnání, rozumí se jí:
1. doba zaměstnání (§ 3) od 1. ledna 1957,
2. před tímto dnem:
a) doba národního (veřejnoprávního) dů-
chodového pojištění zaměstnaneckého,
b) doba pracovního poměru, po kterou byl
zaměstnanec účasten veřejného nebo
jemu obdobného pensijního zaopatření,
c) doba činnosti postavené na roven době
důchodového pojištění zvláštními před-
pisy.
(2) Byl-li zaměstnanec zaměstnán nebo po-
jištěn (odstavec 1) aspoň rok, započítávají se
- nestanoví-li tento zákon nebo předpisy
podle něho vydané jinak - do doby zaměst-
nání v III. pracovní kategorii tyto náhradní
doby:
1. v období do 30. září 1948 v rozsahu stano-
veném podle odstavce 4:
a) doba vojenské služby,
b) doby odbojové činnosti a věznění z po-
litických nebo rasových důvodů v době
nesvobody;
2. v období od 1. října 1948:
a) doba přípravy na povolání po skončení
povinné školní docházky studiem na vý-
běrových a vysokých školách, doba vě-
decké aspirantury, jakož i doba odbor-
ného nebo politického školení,
b) doba vojenské služby v českosloven-
ských ozbrojených silách a ve spoje-
neckých armádách,
c) doba výcviku nebo školení pro nové za-
městnání prováděných se souhlasem
orgánu sociálního zabezpečení,
5
d) doba, po kterou měl zaměstnanec nárok
na peněžité dávky nemocenského pojiš-
tění poskytované místo mzdy,
e) doba, po kterou žena pečovala o dítě
(§ 24) mladší osmi let nebo o nezletilce,
který pro svůj trvale nepříznivý zdra-
votní stav potřeboval stálé péče.
(3) Kryje-li se doba zaměstnání s náhradní
dobou, započte se jen jedna z nich, a to ta,
jejíž zápočet je pro zaměstnance výhodnější;
to platí též, kryjí-li se doby zaměstnání nebo
náhradní doby navzájem.
(4) Státní úřad sociálního zabezpečení sta-
noví v dohodě s ministerstvy národní obrany
a vnitra a s Ústřední radou odborů vyhláškou
v úředním listě, které doby podle odstavce 2
č. 1 a v jakém rozsahu se započítávají do
doby zaměstnání; v dohodě s Ústřední radou
odborů může též stanovit, které jiné činnosti
a v jakém rozsahu se kladou na roven době
zaměstnání (odstavec
1 č. 2 písm. č).
§ 7.
Přerušení zaměstnání.
Zachování nároků.
(1) Bylo-li zaměstnání přerušeno po dobu
nepřesahující pět let, započítává se doba za-
městnání před přerušením; trvalo-li však
přerušení zaměstnání děle než pět let, zapo-
čítává se doba zaměstnání před přerušením,
jestliže zaměstnání po něm trvalo aspoň tři
roky.
(2) Bylo-li zaměstnání přerušeno po dobu.
po kterou je poskytován důchod invalidní,
částečný invalidní nebo za výsluhu let, po-
suzují se nároky z důchodového zabezpečeni
tak, jako kdyby zaměstnanec nevystoupil ze
zaměstnání, doba přerušení se však nezapo-
čítává do doby zaměstnání. To platí též,
bylo-li zaměstnání přerušeno na dobu delší
než 2 roky z jiných vážných důvodů. O tom.
bylo-li zaměstnání přerušeno z vážných dů-
vodů, rozhoduje na žádost zaměstnance vý-
konný orgán okresního národního výboru. Žá-
dost je nutno podat nejpozději do dvou roků
od výstupu ze zaměstnání.
§ 8.
Průměrný roční výdělek.
(1) Důchody se vyměřují z průměrného roč-
ního výdělku.
(2) Průměrný roční výdělek se vypočítává
z hrubých výdělků za posledních 10 kalendář-
ních let před vznikem nároku na důchod, po
případě za posledních 5 kalendářních let, jest-
liže to je pro zaměstnance výhodnější. Pru-
6
měrný roční výdělek až do částky 24. 000 Kčs
se bere za podklad vyměření důchodu plně,
nad tuto částku, nejvýše však celkem do
60. 000 Kčs, jednou třetinou.
(3) Průměrný roční výdělek zaměstnance
staršího 60 let a průměrný roční výdělek za-
městnance I. pracovní kategorie nebo ženy,
kteří jsou starší 55 let, se vypočítává za ka-
lendářní léta před dovršením tohoto věku,
je-li tento průměrný roční výdělek vyšší než
průměrný roční výdělek vypočtený podle od-
stavce 2; starobní, invalidní nebo částečný
invalidní důchod osoby, která již požívá nebo
požívala některý z těchto důchodů, nesmí být
vyměřen z nižšího průměrného ročního vý-
dělku, než kolik činil průměrný roční výdělek,
z něhož byl již důchod vyměřen.
(4) Státní úřad sociálního zabezpečení sta-
noví v dohodě s Ústřední radou odborů po-
drobnosti vyhláškou v úředním listě; přitom
může stanovit, že některé doby,, po které
zaměstnanec (důchodce) neměl výdělek, se
vylučují z období rozhodného pro výpočet
průměrného ročního výdělku.
Oddíl druhý.
Dávky.
Starobní důchod.
§ 9.
Podmínky nároku.
(1) Starobní důchod náleží zaměstnanci,
který byl zaměstnán (§ 6) nejméně 20 roků,
jestliže v době trvání zaměstnání nebo nej-
později do dvou roků po výstupu z něho do-
sáhl věku aspoň 60 let, zaměstnanec I. pra-
covní kategorie nebo žena věku aspoň 55 let.
(2) Zaměstnanci, který byl zaměstnán (§ 6)
po dobu kratší než 20 let, avšak nejméně 5 let,
náleží starobní důchod, jestliže v době trvání
zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po
výstupu z něho dosáhl věku aspoň 65 let.
§ 10.
Výše starobního důchodu.
(1) Základní výměra starobního důchodu
(§ 9 odst. 1) zaměstnance I. pracovní kategorie
činí 60 %, zaměstnance II. pracovní kategorie
55 % a zaměstnance III. pracovní kategorie
50 % průměrného ročního výdělku.
(2) Byl-li zaměstnanec I. nebo II. pracovní
kategorie zaměstnán do dne vzniku nároku
na starobní důchod déle než 20 let a zaměst-
nanec III. pracovní kategorie déle než 25 let,
7
přičítají se k základní výměře důchodu za
každý další rok zaměstnání
v I. pracovní kategorii od 21. roku zaměst-
nání 2 %,
v II. pracovní kategorii od 21. roku zaměst-
nání 1, 5 %,
v III. pracovní kategorii od 26. roku zaměst-
nání 1 %
průměrného ročního výdělku; přitom se ná-
hradní doba péče o dítě [§ 6 odst. 2 č. 2
písm. e)] nezapočítává do doby zaměstnání
rozhodně pro výši důchodu.
(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán
střídavě v různých pracovních kategoriích,
včítá se pro zvýšení nároku na důchod po-
dle odstavce 2 do prvých 20 roků (zaměst-
nanci III. pracovní kategorie do prvých 25
roků) zaměstnání vždy nejprve doba zaměst-
nání ve III, pracovní kategorii, poté doba
zaměstnání ve II. a naposled doba zaměstnání
v I. pracovní kategorii.
(4) Je-li zaměstnanec I. pracovní kategorie
mladší 60 let zaměstnán po vzniku nároku na
starobní důchod, náleží mu jedna třetina sta-
robního důchodu vyměřeného ke dni vzniku
nároku na tento důchod. Je-li však zaměstnán
v I. pracovní kategorii, náleží mu starobní dů-
chod v plné výši. Po dosažení věku 60 let ná-
leží mu starobní důchod vždy v plné výši.
(5) Je-li zaměstnanec II. nebo III. pracovní
kategorie mladší 65 let (žena mladší 60 let)
zaměstnán po vzniku nároku na starobní dů-
chod, náleží mu jedna třetina starobního dů-
chodu vyměřeného ke dni vzniku nároku na
tento důchod; po dosažení věku 65 let (u ženy
po dosažení věku 60 let) náleží mu však sta-
robní důchod vždy v plné výši.
(6) Starobní důchod zaměstnance staršího
65 let, který byl zaměstnán po dobu kratší
než 20 let, avšak aspoň 5 let (§ 9 odst. 2),
činí poměrnou část z 50 % průměrného roč-
ního výdělku, která odpovídá poměru doby
zaměstnání k době 20 let.
§11.
Zvýšení starobního důchodu
pracujících důchodců.
(1) Důchodci, který je zaměstnán (dále jen
"pracující důchodce") a jemuž se vyplácí
starobní důchod,. se zvyšuje nárok na sta-
robní důchod o 4 % průměrného ročního vý-
dělku, z něhož byl důchod vyměřen, za každý
rok zaměstnání vykonávaného po dni vzniku
nároku na důchod až do dosažení věku 65 let,
8
a jde-li o důchodce ze zaměstnání v I. pra-
covní kategorii nebo o ženu, až do dosažení
věku 60 let.
(2) Po dosažení věku uvedeného v odstavci 1
se zvyšuje pracujícím důchodcům nárok na
starobní důchod za každý rok zaměstnání
o 2 %, 1, 5 % nebo
1 % průměru hrubých roč-
ních výdělků, které měl důchodce po dosažení
tohoto věku, a to podle toho, v které pra-
covní kategorii byl v té době zaměstnán;
stejně se zvyšuje nárok na starobní důchod
pracujícímu důchodci, jemuž tento nárok
vznikl až po dosažení věku 65 let (§ 9 odst. 2).
(3) Zvýšení důchodu podle odstavce 1 se
provede po dosažení věku 65 let, a jde-li
o pracujícího důchodce ze zaměstnání v I.
pracovní kategorii nebo ženu, po dosažení
věku 60 let; vystoupil-li však pracující dů-
chodce ze zaměstnání před dosažením tohoto
věku, provede se zvýšení důchodu po výstupu
ze zaměstnání. Zvýšení podle odstavce 2 se
provede vždy po dvou letech, pokud zaměst-
nání trvá, jinak po skončení zaměstnání.
(4) Do doby zaměstnání potřebně pro zvý-
šení starobního důchodu se nezapočítávají
náhradní doby.
Invalidní a částečný invalidní důchod.
§ 12.
Podmínky nároku.
(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod
náleží zaměstnanci, který byl zaměstnán po
dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 13),
jestliže se v době trvání zaměstnání nebo do
dvou roků po výstupu z něho stal pro trvalé
zhoršení zdravotního stavu invalidním nebo
částečně invalidním.
(2) Zásady, podle nichž se posuzuje invali-
dita a částečná invalidita, stanoví vláda; vy-
hlásí je státní úřad sociálního zabezpečení
v úředním listě.
§ 13.
Potřebná doba zaměstnání.
(1) Doba zaměstnání (§ 6) potřebná pro ná-
rok na invalidní nebo částečný invalidní dů-
chod činí u zaměstnanců
ve věku nad 20 let do 22 let 1 rok,
nad 22 let do 24 let. 2 roky,
nad 24 let do 26 let. 3 roky,
nad 26 let do 28 let. 4 roky,
nad 28 let.... 5 roků.
9
U zaměstnanců ve věku nad 28 let se doba
zaměstnání potřebná pro nárok zjišťuje z po-
sledních deseti let počítaných zpět od vzniku
invalidity (částečné invalidity). U zaměstnan-
ce mladšího 20 let stačí i doba zaměstnání
kratší než rok.
(2) Získal-li zaměstnanec dobu zaměstnání
v některém z věkových pásem (odstavec 1)
a byl-li dále zaměstnán, považuje se za získa-
nou doba zaměstnání potřebná v nejblíže
vyšším věkovém pásmu.
(3) Doba zaměstnání potřebná pro nárok
na invalidní (částečný invalidní) důchod se
pokládá vždy za získanou, jde-li o vdovu,
která byla zaměstnána v době smrti svého
manžela nebo vstoupila do zaměstnání nej-
později do jednoho roku po zániku nároku
na vdovský důchod a pokračovala v zaměst-
nání až do dne, kdy se stala invalidní (čás-
tečně invalidní).
§ 14.
Výše invalidního a částečného
invalidního důchodu.
(1) Základní výměra invalidního důchodu.
činí 50 % průměrného ročního výdělku.
(2) Trvalo-li zaměstnání do dne vzniku ná-
roku na invalidní důchod déle než 15 let, při-
čítají se k základní výměře důchodu za 16.
a každý další rok zaměstnání:
v I. pracovní kategorii.. 2 %,
v II. pracovní kategorii.. 1, 5 %,
v III. pracovní kategorii..
1 %
průměrného ročního výdělku. Náhradní doba
péče o dítě [§ 6 odst. 2 č. 2 písm.
e)] se ne-
započítává do doby zaměstnání rozhodné pro
výši důchodu.
(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán stří-
davě v různých pracovních kategoriích, včítá
se pro zvýšení důchodu podle odstavce 2 do
prvých 15 roků zaměstnání vždy nejprve doba
zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté
doba zaměstnání ve II. pracovní kategorii a
naposledy doba zaměstnání v I. pracovní ka-
tegorii.
(4) Částečný invalidní důchod zaměstnance
I. pracovní kategorie činí 35 %, zaměstnance
II. pracovní kategorie 32 % a zaměstnance
III. pracovní kategorie 30 % průměrného roč-
ního výdělku.
§15.
Zvýšení invalidního důchodu
pracujících důchodců.
(1) Pracujícímu důchodci se zvyšuje nárok
na invalidní důchod za každý rok zaměstnání
10
po dni vzniku nároku na tento důchod, nej-
dříve však od 16. roku celkové doby zaměst-
nání; zvýšení činí v I. pracovní kategorii 2 %,
v II. pracovní kategorii 1, 5 % a v III. pracovní
kategorii 1 % průměru hrubých ročních vý-
dělků dosažených po dni vzniku nároku na
důchod.
(2) Zvýšení důchodu podle odstavce 1 se
provede vždy po dvou letech, pokud zaměst-
nání trvá, jinak po skončení zaměstnání.
(3) Do doby zaměstnání potřebné pro zvý-
šení invalidního důchodu se nezapočítávají
náhradní doby.
§ 16.
Invalidní a částečný invalidní
důchod při pracovním úrazu.
(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod
náleží bez ohledu na délku doby zaměstnám,
jestliže se zaměstnanec stal v době trvání za-
městnání nebo nejpozději do dvou let od vý-
stupu z něho invalidním nebo částečně inva-
lidním (§ 12 odst. 2) následkem pracovního
úrazu.
(2) Pracovním úrazem je úraz, který za-
městnanec utrpěl:
a) při výkonu zaměstnání nebo v souvislosti
s ním, počítajíc v to cestu do práce a zpět,
pokud ji zaměstnanec podstatně nepřeru-
šil z příčin nesouvisících se zaměstnáním,
b) při činné účasti na opatřeních proti živel-
ním pohromám a při odstraňování násled-
ků živelních pohrom nebo při záslužné
činnosti konané bez právního závazku ve
prospěch celku,
c) při výkonu veřejné funkce.
(3) Pracovním úrazům se kladou na roven
nemoci z povolání uvedené v příloze k tomuto
zákonu, jestliže vznikly za podmínek v ní
stanovených. Státní úřad sociálního zabezpe-
čení může v dohodě s ministerstvem zdravot-
nictví a s Ústřední radou odborů doplňovat a
měnit seznam nemocí z povolání; doplňky a
změny vyhlásí v úředním listě.
(4) Kde se v tomto zákoně mluví o invalid-
ním nebo částečném invalidním důchodu, míní
se tím také invalidní nebo částečný invalidní
důchod při pracovním úrazu, pokud ze zákona
nebo z předpisů podle něho vydaných nevy-
plývá jinak.
§ 17.
Výše invalidního a částečného
invalidního důchodu
při pracovním úrazu.
(1) Základní výměra invalidního důchodu
při pracovním úrazu činí 65 % průměrného
11
ročního výdělku. Ustanovení § 14 odst. 2 a 3
a § 15 platí i tu.
(2) Částečný invalidní důchod při pracovním
úrazu zaměstnance I. pracovní kategorie činí
45 %, zaměstnance II. pracovní kategorie
42 % a zaměstnance III. pracovní kategorie
40 % průměrného ročního výdělku.
Společná ustanovení pro starobní a invalidní
důchod.
§ 18.
Nové vyměření starobního a
invalidního důchodu.
(1) Je-li poživatel starobního důchodu za-
městnán po 65. roce věku, a jde-li o poži-
vatele důchodu ze zaměstnání I. pracovní ka-
tegorie nebo ženu, po 60. roce věku, aspoň po
dobu dvou roků, vyměří se důchod znovu
(§§ 10 a 11) z průměrného ročního výdělku
vypočteného za kalendářní léta před vznikem
nároku na nové vyměření, je-li nový důchod
vyšší než dosavadní důchod zvýšený podle
§ 11. Nové vyměření důchodu se provede vždy
po dvou letech, pokud zaměstnání trvá, jinak
po skončení zaměstnání.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně též
pro poživatele invalidního důchodu bez ohle-
du na jeho věk, je-li zaměstnán po dni vzniku
nároku na invalidní důchod.
§ 19.
Nejvyšší a nejnižší výměra
starobního a invalidního
důchodu.
(1) Starobní a invalidní důchod zaměstnance
I. pracovní kategorie činí nejvýše 90 %,
starobní a invalidní důchod ostatních zaměst-
nanců nejvýše 85 % průměrného ročního vý-
dělku.
(2) Starobní důchod podle § 9 odst. 1 a in-
validní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně,
starobní důchod podle § 9 odst. 2 nejméně
300 Kčs měsíčně. Starobní důchod ani inva-
lidní důchod zaměstnance staršího 20 let ne-
smí však být vyšší než 90 % průměrného roč-
ního výdělku.
Důchody pozůstalých.
§ 20.
Všeobecné podmínky.
Důchod vdovský, vdovecký a sirotčí nále-
žejí:
a) po zaměstnanci, který byl zaměstnán po
dobu potřebnou pro nárok na invalidní dů-
chod, neuplynulo-li od skončení zaměst-
nání do dne smrti více než 2 roky, nebo po
12
zaměstnanci, který zemřel následkem pra-
covního úrazu,
b) po poživateli důchodu starobního, invalid-
ního, částečného invalidního a důchodu
za výsluhu let.
§ 21.
Vdovský důchod.
(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu
jednoho roku od smrti zaměstnance (dů-
chodce).
(2) Vdovský důchod náleží nadále po uply-
nutí jednoho roku od smrti zaměstnance (dů-
chodce) vdově, jestliže
a) je invalidní (§ 12 odst. 2), nebo
b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok
na sirotčí důchod (§ 24), nebo
c) dosáhla věku 45 let a vychovala aspoň
2 děti, nebo
d) dosáhla věku 50 let, nebo
e) její manžel zemřel následkem pracovního
úrazu utrpěného v zaměstnání I. pracovní
kategorie a vdova dosáhla ke dni jeho
smrti věku 40 let.
(3) Nárok na vdovský důchod vznikne zno-
vu, stane-li se vdova invalidní do dvou roků
po zániku dřívějšího nároku na vdovský dů-
chod.
(4) Nárok na vdovský důchod nezanikne,
odpadne-li některá z podmínek uvedených
v odstavci 2 písm. a) nebo b), jestliže vdova
v době trvání nároku na důchod dosáhla věku
50 let anebo věku 45 let a vychovala aspoň
2 děti.
(5) Vdovský důchod náleží za podmínek
uvedených v předchozích odstavcích též že-
ně, jejíž manželství se zaměstnancem (dů-
chodcem) bylo rozvedeno (rozloučeno), jest-
liže byla v době jeho smrti odkázána na vý-
živné, které jí byl povinen poskytovat.
(6) Vdovský důchod může být přiznán,
jsou-li pro to okolnosti hodné zvláštního
zřetele, také družce, která žila se zaměstnan-
cem (důchodcem) až do jeho smrti ve spo-
lečné domácnosti a byla na něj odkázána vý-
živou.
(7) Nárok na vdovský důchod zaniká pro-
vdáním; je-li však splněna některá z podmí-
nek uvedených v odstavci 2, vznikne při opě-
tovném ovdovění původní nárok znovu, jest-
liže by po posledním manželu nárok nenáležel,
nebo by náležel v nižší výměře.
§ 22.
Výše vdovského důchodu.
(1) Vdovský důchod činí 70 %
a) starobního, invalidního (částečného inva-
lidního) důchodu nebo důchodu za vyšlu-
13
hu let, který důchodce požíval v době
smrti,
b) starobního nebo invalidního důchodu, na
který by měl zaměstnanec (pracující dů-
chodce) nárok v době smrti, podle toho,
který z důchodů je vyšší.
(2) Vdově po poživateli částečného invalid-
ního důchodu může být vyměřen v případech
hodných zřetele vdovský důchod z invalidního
důchodu, na který by měl poživatel částeč-
ného invalidního důchodu nárok, kdyby byl
invalidní.
(3) Rozvedené ženě náleží vdovský důchod
jen do výše výživného (§ 21 odst. 5).
§ 23.
Vdovecký důchod.
(1) Důchod vdovecký náleží vdovci po za-
městnankyni (důchodkyni), je-li invalidní
(§ 12 odst. 2) a byl-li poslední rok před smrtí
zaměstnankyně (důchodkyně) odkázán výži-
vou na její výdělek (důchod).
(2) Vdovecký důchod náleží ve výši vdov-
ského důchodu.
§ 24.
Sirotčí důchod.
(1) Sirotčí důchod náleží vlastnímu i osvoje-
nému dítěti zemřelého zaměstnance (dů-
chodce).
(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jest-
liže zemřel jeho děd (bába) nebo pěstoun,
který byl zaměstnancem (důchodcem), a
jestliže dítě bylo v době jeho smrti na něj
převážně odkázáno výživou.
(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení
povinné školní docházky dítěte. Poté náleží
sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku, jest-
liže, dítě
a) se soustavně připravuje předepsaným vý-
cvikem nebo studiem na budoucí povolání
nebo
b) je pro nemoc nebo pro tělesnou či duševní
vadu trvale neschopno k práci.
(4) Po několika zaměstnancích (důchodcích)
náleží dítěti jen jeden sirotčí důchod, a to
nejvyšší.
§ 25.
Výše sirotčího důchodu.
Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dí-
těte činí čtvrtinu, oboustranně osiřelého
dítěte polovinu důchodu, z něhož se vyměřuje
vdovský (vdovecký) důchod. Sirotčí důchod
jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně
120 Kčs měsíčně, oboustranně osiřelého dí-
těte nejméně 240 Kčs měsíčně. Jde-li o dvě
14
nebo několik dětí, nesmí být sirotčí důchod
žádného z nich nižší než poměrný díl připa-
dající na jedno dítě z úhrnu výchovného k in-
validnímu důchodu (§ 30 odst. 3).
Jiné dávky.
§ 26.
Důchod manželky.
(1) Manželce zaměstnance (důchodce), kte-
rá je invalidní (§ 12 odst. 2) nebo která do-
sáhla věku 65 let, náleží důchod manželky,
není-li výdělečně činná ani nepožívá důchod
podle předpisů o důchodovém zabezpečení
nebo podle jiných předpisů.
(2) Důchod manželky může být přiznán také
družce, která je odkázána svou výživou na
zaměstnance (důchodce).
(3) Důchod manželky činí 100 Kčs měsíčně.
(4) Nárok na důchod manželky nezaniká
skončením manželského soužití.
§ 27.
Důchod za výsluhu let.
Zaměstnancům činným v zaměstnáních,
která pro svou zvláštní povahu kladou mimo-
řádné nároky na schopnosti a organismus
zaměstnance, náleží po určité době zaměst-
nání bez zřetele na zdravotní stav a věk dů-
chod za výsluhu let. Podrobnosti stanoví
vláda.
§ 28.
Osobní důchod.
(1) Zvlášť zasloužilým pracovníkům v oboru
hospodářství, vědy, kultury, správy a v ji-
ných úsecích veřejné činnosti nebo pozůsta-
lým po nich může být přiznán osobní důchod.
Vláda může stanovit podrobnosti.
(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody
z důchodového zabezpečení (pojištění).
§ 29.
Sociální důchod.
Potřebným osobám, které jsou starší 65 let
nebo invalidní (§ 12 odst. 2) může být přiznán
sociální důchod. Státní úřad sociálního zabez-
pečení stanoví v dohodě s ministerstvem fi-
nancí, které osoby se považují za potřebně a
v jaké výši se důchod vyměřuje.
§ 30.
Výchovné k důchodům.
(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 24)
poživatele důchodu starobního, invalidního,
částečného invalidního, za výsluhu let, osob-