Národní shromáždění Republiky československé 1958

II. volební období

249

Vládní návrh

Zákon

ze dne 1958,

o trvalém usídlení kočujících osob

Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1

Národní výbory poskytují osobám, které
vedou kočovný způsob života, všestrannou
pomoc, aby mohly přejít k usedlému způsobu
života; zejména jsou povinny těmto osobám
pomáhat při opatřování vhodného zaměstnání
a ubytování a působit výchovnými prostředky
soustavně k tomu, aby se staly řádnými pra-
cujícími občany.

§2

(1) Kočovný způsob života se zakazuje.

(2) Kočovný způsob života vede ten, kdo se
ve skupinách nebo jednotlivě toulá z místa
na místo a vyhýbá se poctivé práci nebo se
živí nekalým způsobem, a to i tehdy, je-li
v některé obci hlášen k trvalému pobytu.

§3

Kdo přestoupí zákaz uvedený v § 2, bude
potrestán pro trestný čin odnětím svobody na
6 měsíců až 3 léta.

§4

Ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastně-
nými ústředními úřady předpisy k provedení
tohoto zákona, v nich může zejména stanovit,

2

jakým způsobem budou prováděny dodatečné
zápisy do matrik, zajištěna evidence a zjišťo-
vána totožnost osob, které vedly kočovný
způsob života.

§ 5

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vy-
hlášeni, s výjimkou ustanovení § 3, které na-
bývá účinnosti dnem 1. ledna 1959; provedou
jej ministři vnitra a spravedlnosti v dohodě
se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva

Na našem území žije dosud skupina obča-
nů kočovným nebo polokočovným způsobem
života. Tato část občanů je na nízké kulturní
úrovni, z velké části se vyhýbá poctivé práci
a živí se trestnou činností. Je to způsobeno
tím, že tito lidé se jen pomalu zbavují těž-
kých důsledků, které v jejich charakteru za-
nechal staletý útisk a pronásledování. Osoby
žijící kočovným nebo polokočovným způso-
bem života, ačkoliv mohou poprvé v našem
lidově demokratickém zřízení žít jako rovno-
právní svobodní občané, mnohdy zneužívají
výhod, které jsou jim v našem státě posky-
továny a brání se přizpůsobit se normálnímu,
usedlému způsobu života, který by jim umož-
ňoval podílet se plně na všech vymoženo-
stech, které stát poskytuje občanům jak po
stránce hmotné, tak i kulturní a zdravotní.

Tento stav je neudržitelný nejen pro ko-
čující a polokočující občany samotné, ale
zvláště s ohledem na ostatní obyvatelstvo,
které je znepokojováno a ohrožováno kočov-
nými skupinami a dožaduje se, aby v tomto
směru byla zjednána rozhodná náprava.

Dosavadní administrativní opatření, smě-
řující k převýchově kočujících a polokočují-
cích osob, nevedla k rozhodnému obratu.
Proto je nutno stanovit přímo zákonem zákaz
kočovného způsobu života. Tím budou vy-
tvořeny nutné předpoklady k začlenění ko-
čovných a polokočovných osob do pracovního
procesu a k uplatnění potřebného výchovného
i donucovacího vlivu, zejména ze strany ná-
rodních výborů.

Rozhodujícími činiteli při převedení koču-
jících a polokočujících osob k usedlému způ-
sobu života budou výkonné orgány národních
výborů všech stupňů. Vedle úkolů, spočíva-
jících v zajištění vhodného zaměstnání a
ubytování ukládá návrh těmto orgánům jako
další dlouhodobý úkol soustavnou výchovnou
péči o tyto osoby.

Je nutné, aby výkonné orgány národních
výborů si při zajišťování těchto úkolů posky-
tovaly vzájemnou pomoc, přičemž zejména
výkonným orgánům krajských národních
výborů bude náležet koordinující funkce při
usídlování kočovných osob v rámci kraje.
Podrobnosti, týkající se příslušnosti jednotli-
vých výkonných orgánů národních výborů
a jejich vzájemné součinnosti při plnění
úkolů stanovených tímto zákonem, budou
obsaženy v prováděcích předpisech.

Ustanovení § 3 zabezpečuje trestní sankcí
účinnost zákazu, stanoveného v § 2. Aby byla
zajištěna dostatečně dlouhá doba k vytvoření
všech předpokladů pro trvalé usídlení kočov-
ných osob, je účinnost tohoto trestního usta-
novení odsunuta až na 1. leden 1959.

Z formulace § 2 je patrno, co se rozumí
kočovným způsobem života podle tohoto zá-
kona. Stanovení dalších podmínek, kterými
je kočovný způsob života vedle toulání z místa
na místo vymezen (obživa nekalým způsobem
nebo vyhýbání se poctivé práci), je odůvod-
něno potřebou odlišit tento způsob života od
obdobných případů, ve kterých je pohyb
z místa na místo odůvodněn výkonem povolání
(zábavní podniky apod. ).

Na rozdíl od § 188a trestního zákona (pří-
živnictví) stanoví návrh přísnější trestní
sazbu na jednání tímto zákonem zakázaně.
Je to odůvodněno vyšší společenskou nebez-
pečností tohoto trestného činu, spočívající
vedle okolností již dříve uvedených též ve
ztížené možnosti dopadení pachatelů. Jako
pravidlo bude v případě odsouzení pro tento
trestný čin přicházet v úvahu vedlejší trest
propadnutí věci.

K provedení zákona budou vydány podrob-
nější předpisy, upravující zejména způsob
zjišťování totožnosti kočujících a polokočují-
cích osob. Řádné zjištění totožnosti těchto

3

osob, které většinou nemají potřebné doklady,
je předpokladem k vytvoření evidence koču-
jících a polokočujících osob. Tato evidence,
která bude sloužit především výkonným
orgánům národních výborů, bude nutnou
pomůckou při plnění úkolů, stanovených tím-

to zákonem, neboť až dosud neexistuje žádný
spolehlivý přehled o počtu kočujících a polo-
kočujících osob, o jejich státoobčanských
poměrech apod.

Provedení tohoto zákona si nevyžádá no-
vých finančních nákladů.

V Praze dne 30. července 1958.

Předseda vlády:
V. Široký v. r.

Ministr vnitra:
Barák v. r.

KNT 1 - 3219-58