Předsednictvo Národního shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo podle čl. 60 odst. 2 ústavy na tomto zákonném opatření:

§ 1

(1) Pracovníku, povolanému k vojenskému cvičení nebo k jiné službě v ozbrojených silách s výjimkou vojenské základní a náhradní služby (dále jen "vojenské cvičení"), jehož pracovní poměr k podniku v den nástupu vojenského cvičení trvá nepřetržitě alespoň tři měsíce, přísluší od tohoto podniku po dobu vojenského cvičení náhrada mzdy ve výši

a) 50 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který nepečuje o žádnou osobu,

b) 65 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o jednu osobu,

c) 90 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o dvě osoby,

d) 95 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o tři nebo více osob.

(2) Při přiznávání náhrady podle odstavce 1 písm. b) až d) se přihlíží jen k těm osobám, které jsou uznávány za osoby pracovníkem vyživované pro účely daně ze mzdy.

(3) Při změně zaměstnání z důvodu obecného zájmu nebo z jiných vážných důvodů se posuzuje doba nepřetržitého trvání pracovního poměru podle stejných zásad jako pro placenou dovolenou na zotavenou.

(4) Vykonává-li pracovník po ukončení jednoho druhu služby bezprostředně tentýž nebo jiný druh služby v ozbrojených silách, posuzuje se navazující služba z hlediska nároků na náhradu mzdy jako pokračování předcházející služby.

(5) Po skončení vojenského cvičení přísluší pracovníku mzda ode dne opětovného nastoupení práce v podniku.

§ 2

(1) Pracovníku povolanému k vojenskému cvičení poskytne podnik v posledním týdnu přede dnem stanoveným k nástupu tohoto cvičení potřebné pracovní volno tak, aby si pracovník mohl vyřídit své osobní a rodinné věci a včas se dostavit na stanovené místo, nejvýše však jeden den.

(2) Má-li pracovník nastoupit vojenské cvičení v místě tak vzdáleném od svého bydliště, že cesta dopravními prostředky, kterých je oprávněn použít, trvá více než 6 hodin, prodlužuje se mu pracovní volno o jeden cestovní den, a vyžaduje-li taková cesta více než 18 hodin, o dva cestovní dny. Pracuje-li pracovník v místě tak vzdáleném od místa bydliště své rodiny, že cesta z jeho pracoviště do místa tohoto bydliště trvá více než 6 hodin, přísluší mu další jeden cestovní den.

(3) Na cestu zpět z místa, kde byl propuštěn z vojenského cvičení, do místa bydliště, popřípadě pracoviště, přísluší pracovníku cestovní dny za podmínek a v rozsahu uvedeném v odstavci 2.

(4) Za dobu pracovního volna a za cestovní dny poskytnuté podle předchozích odstavců přísluší pracovníku náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, pokud tato doba nepřipadá na dny, ve kterých pracovník obvykle nepracuje.

§ 3

(1) Průměrným výdělkem u pracovníků pracujících v úkolové mzdě, v prosté časové mzdě, v časové mzdě s prémií nebo s výkonnostním, popřípadě osobním příplatkem, se rozumí hrubý výdělek, z něhož byla vypočtena pracovníku náhrada mzdy při nástupu jeho poslední placené dovolené na zotavenou, pokud od té doby nedošlo u něho k trvalé změně základní mzdy. Dojde-li k takové změně, je třeba výši náhrady mzdy znovu stanovit, a to podle stejných zásad jako při výpočtu náhrady mzdy po dobu dovolené (§ 11 vyhlášky č. 82/1959 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o placené dovolené na zotavenou). Pracovníku, který dosud v podniku placenou dovolenou na zotavenou neměl, poskytne se náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku dosaženého v posledním ukončeném mzdovém období.

(2) Průměrným výdělkem u technicko-hospodářských pracovníků, jakož i u vědeckých a výzkumných pracovníků, jimž jsou přiznávány prémie, za splnění prémiových ukazatelů podle prémiového řádu, se rozumí základní plat, prémie, která by jim náležela, kdyby pracovali na svém pracovišti, a případná odměna za práci přesčas, zjištěná z průměru odměn za práci přesčas, vyplacených za dobu rozhodnou pro výpočet průměrného výdělku podle odstavce 1.

Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 4

Pracovníku, který nastoupil vojenské cvičení přede dnem vyhlášení tohoto zákonného opatření, přísluší po dobu tohoto cvičení náhrada mzdy podle dosavadních předpisů, pokud je to pro něj výhodnější.

§ 5

Vláda může po dobu branné pohotovosti státu (§§ 5 až 14 zákona č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky) stanovit potřebné odchylky od úpravy provedené tímto zákonným opatřením.

§ 6

Platnosti pozbývají ustanovení §§ 5 a 7 zákona č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 43/1956 Sb., a ustanovení §§ 4, 6 a 7 vládního nařízení č. 131/1950 Sb., jímž se provádí zákon o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků, ve znění vládního nařízení č. 18/1953 Sb., pokud upravují náhradu mzdy při vojenském cvičení.

§ 7

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem 1. září 1961.

Důvodová zpráva

Komunistická strana Československa a vláda naší socialistické republiky soustavně pečují, aby v souladu s hospodářským rozvojem se trvale zvyšovala hmotná a kulturní úroveň pracujících a aby tato úroveň se nesnižovala ani tehdy, jestliže pracující jsou v zájmu společnosti povoláni plnit úkoly a povinnosti, pro které nemohou konat práci na svých pracovištích a nedostávají proto svou mzdu.

Nedílnou součástí této politiky je hmotné zajištění těch pracujících, kteří jsou povoláni k výkonu služby v ozbrojených silách a plní tak svou vrcholnou občanskou povinnost. Důležitou formou tohoto zajištění pak je náhrada mzdy ušlé pracujícím pro výkon vojenského cvičení nebo jiných podobných druhů vojenské služby.

Dosavadní právní úprava zakládající nároky na náhradu mzdy při vojenském cvičení a jiných podobných druzích služeb s výjimkou základní a náhradní služby je již vývojem překonána a nevyhovuje současným potřebám. Tato úprava vycházela z podmínek svého vzniku v roce 1950, nezabezpečuje již dnes jednotlivé kategorie pracovníků z hlediska jejich sociálního postavení a vytváří v tom směru řadu nesrovnalostí těžko pochopitelných pracujícím.

Závažným nedostatkem platné úpravy náhrady mzdy po dobu vojenského cvičení je, že nenapomáhá k vyšší zaměstnanosti žen, brzdí jejich snahu získat vyšší kvalifikaci a mnohdy i pracovní iniciativu.

Kromě toho je dosavadní úprava natolik složitá, což neodstranily ani několikeré její změny, že nejen pracující, ale i hospodářské, státní a odborové orgány mohou jen s velkými obtížemi zjistit, zda v konkrétním případě má pracovník na náhradu mzdy nárok. Podle dosavadní úpravy totiž má pracovník, jehož pracovní poměr trval před nástupem vojenského cvičení alespoň 14 dnů, nárok na náhradu ušlé mzdy po prvé dva týdny. Za další týdny trvání vojenského cvičení má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku sníženého o 30 Kčs týdně, jen splnil-li podmínku, že má aspoň jednoho rodinného příslušníka, který je na něm závislý svou výživou a o něhož není postaráno jinak. Splnění této podmínky je zcela mechanicky odvislé od toho, zda kterýkoli z rodinných příslušníků nemá příjem převyšující stanovenou pevnou hranici. Tato hranice například pro bezdětnou manželku činí při příjmu z pracovního poměru 840 Kčs. U manželky s jedním dítětem 1020 Kčs, se 2 dětmi 1200 Kčs atd. Zkušenosti ukázaly, že zjištění této příjmové hranice je vzhledem ke složitosti celé úpravy velmi obtížné. Přitom vázanost vzniku nároku na pevně stanovenou příjmovou hranici vede často k tomu, že třeba jen náhodné překročení této hranice o sebemenší částku u kteréhokoli rodinného příslušníka závislého na povolaném na vojenské cvičení znamená úplnou ztrátu nároku na náhradu mzdy za třetí a další týdny vojenského cvičení. To považují pracující nejen za příliš tvrdé, ale vede to mnohdy i k umělým úpravám výše mzdy nebo pracovního výkonu u rodinných příslušníků povolaného. Tyto nepříznivé důsledky jsou nežádoucí zejména z hlediska zaměstnanosti žen.

Proto Ústřední rada odborů v souvislosti s pracemi na zákoně o odměňování práce a náhradách mzdy přezkoumala a s širokým okruhem funkcionářů a hospodářských i odborových orgánů projednala také dosud platnou úpravu náhrady mzdy pracovníků povolaných na vojenské cvičení. Výsledkem těchto jednání je návrh na změnu dosavadní úpravy v předloženém znění.

Návrh na novou úpravu vychází ze zásady, že životní úroveň pracovníka povolaného na vojenské cvičení, jakož i jeho rodiny nemá být snižována v důsledku výkonu této vojenské služby. Přitom se vychází z toho, že určitou část výdělku je třeba odečíst, poněvadž o pracovníka je po dobu vojenské služby plně postaráno.

Na druhé straně je ovšem třeba přihlédnout k tomu, že základní společná režie jeho domácnosti zůstává stejná i během vojenského cvičení a že tato režie je u rodin s více dětmi podstatně vyšší.

Navrhovaná úprava odstraňuje řadu nedostatků dosavadní úpravy zejména tím, že výši náhrady stanoví procentní sazbou z průměrného výdělku pracovníka povolaného na vojenské cvičení, přičemž tato sazba je odstupňována podle počtu osob, které jsou z hlediska předpisů o dani ze mzdy považovány za osoby pracovníkem vyživované. Výše sazeb, a tudíž i výše náhrady mzdy, je v nové úpravě odstupňována tak, aby se plně uplatnila zásada, že ženatým pracovníkům se přiznává náhrada vyšší než svobodným, a ještě podstatně vyšší náhrada je stanovena pro ženaté pracovníky s dětmi. Přitom jsou sazby stanoveny bez ohledu na to, zda vyživovaný rodinný příslušník má vlastní příjem z pracovního poměru, a bez ohledu na jeho výši.

I když pro převážnou část pracovníků povolaných na vojenské cvičení zůstává podle navrhované úpravy rozsah nároku na náhradu mzdy v podstatě shodný jako při dosavadní úpravě, přesto dochází ke zvýhodnění těch kategorií pracujících, pro něž dosavadní úprava znamenala prakticky náhradu mzdy jen po dobu dvou týdnů. Podstatně se zvýhodňují ženatí bezdětní i ženatí s dětmi v případech, kdy manželka vydělávala tolik, že pracovník po 14 dnech vojenského cvičení neměl nárok na sníženou náhradu mzdy. Zvýhodněni jsou také svobodní pracovníci, pokud jejich vojenské cvičení trvá déle než čtyři týdny. K nepatrnému poklesu dochází u ženatých pracovníků s jedním dítětem, kde manželka nepracuje nebo vydělává méně, než je dosud stanovená příjmová hranice. Tento pokles při uvažovaném průměrném výdělku povolaného pracovníka ve výši 1.560 Kčs měsíčně však činí pouze asi 15 Kčs týdně. I když podle před časem provedeného šetření jde asi o 26 % povolaných pracovníků, přesto pokles náhrady mzdy podle nové úpravy je vcelku nepatrný, takže tato okolnost nebude mít nepříznivé důsledky pro rodiny této kategorie pracovníků, které již podle dosavadní úpravy byly dostatečně zabezpečeny. K podstatnějšímu poklesu výše náhrady (při uvedeném průměrném výdělku o 105 Kčs týdně) dojde u ženatých bezdětných, kde manželka nspracuje nebo nedosahuje stanovenou příjmovou hranici. Jde asi o 7 % počtu povolaných pracovníků. U nich dochází k většímu poklesu proto, že dosavadní úprava znamenala pro ně neodůvodněné zvýhodnění, neboť po dobu vojenského cvičení měla manželka prakticky k dispozici téměř celý výdělek svého manžela sama pro sebe.

Nová úprava přiznává nároky na náhradu mzdy jen těm pracovníkům, kteří jsou v podniku nepřetržitě zaměstnáni alespoň 3 měsíce. Poskytování náhrady mzdy za dobu vojenského cvičení je takovou výhodou pro pracovníky, že je namístě, aby byla přiznávána jen těm pracovníkům, kteří svou prací v podniku prokázali, že si takové výhody zaslouží. Aby nedocházelo k tvrdostem u těch pracovníků, kteří mění zaměstnání z vážných důvodů, je třeba stanovit, že nepřetržitá doba zaměstnání v podniku se posuzuje podle stejných zásad jako pro placenou dovolenou na zotavenou a pro nemocenské pojištění.

Navrhovaná úprava také umožňuje (§ 4), aby pracovníkovi, který nastoupil vojenské cvičení před vyhlášením tohoto zákonného opatření, zůstaly zachovány jeho dosavadní nároky, pokud dosavadní úprava je v konkrétním případě výhodnější. Při posuzování těchto nároků je třeba vycházet z náhrad, které podle příslušné úpravy náležejí pracovníkovi za celou dobu vojenského cvičení. Výhoda stanovená v § 4 se vztahuje i na případy, kdy pracovník by podle nové úpravy neměl nárok na náhradu mzdy, protože v době nástupu vojenského cvičení jeho pracovní poměr k podniku netrval ještě tři měsíce.

Pokud jde o placené volno a cestovní dny, poskytované při nástupu vojenského cvičení a při návratu z něho do zaměstnání, přejímá se v návrhu v podstatě dosavadní stav, který vyhovuje.

Navrhovaná úprava se nevztahuje na základní a náhradní vojenskou službu. Při těchto druzích vojenské služby zůstává i nadále v platnosti dosavadní úprava. Podle ní náleží pracujícím při nástupu základní a náhradní služby náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dva týdny. Za další dobu trvání této služby jsou jejich rodinní příslušníci, pokud splňují stanovené podmínky, hmotně zabezpečeni zaopatřovacím příspěvkem, který jim vyplácí okresní národní výbor. Dojde-li k prodloužení základní služby, zůstanou rodinní příslušníci těchto osob i nadále hmotně zabezpečeni zaopatřovacím příspěvkem.

Z hlediska nákladů na vyplacené náhrady mzdy při vojenském cvičení v celostátním měřítku je třeba při hodnocení nové úpravy vycházet z řady činitelů. V prvé řadě je to výdělek povolané osoby, dále jeho stav a počet osob na něho odkázaných výživou. Vliv má i délka cvičení a zejména pak složení počtu pracovníků povolaných na vojenské cvičení z hlediska jejich sociálních a rodinných poměrů. Podle dosavadní úpravy je rozhodující i okolnost, zda osoba výživou odkázaná na povolaného nepracuje z vážného důvodu, a pokud pracuje, také její výdělek nebo jiný příjem. Nepříznivé důsledky této úpravy se novou úpravou odstraní, což bude mít vliv i na výši nákladů.

Při hodnocení finančního dosahu nové úpravy se předběžně vycházelo z těchto hledisek:

a) z průměrného výdělku povolané osoby ve výši 1.560 Kčs měsíčně brutto, tedy při čtyřtýdenním cvičení 1.440 Kčs netto,

b) z výsledků reprezentativního šetření, které ukázalo následující složení povolaných osob podle rodinného stavu a výdělku rodinných příslušníků (na tisíc povolaných pracovníků):

260 svobodných bez závazků,

70 ženatých bezdětných, kde manželka nepracuje z vážného důvodu, nebo pokud pracuje, činí její čistý měsíční výdělek méně než 840 Kčs. Do této kategorie jsou zahrnuti i svobodní a jim na roveň postavení, na nichž je výživou závislá další osoba (například matka nebo dítě z předchozího manželství apod.),

70 ženatých bezdětných, kde manželka nepracuje bez vážného důvodu nebo si vydělává 840 Kčs měsíčně čistých nebo více,

260 ženatých s jedním dítětem, kde výdělek manželky nedosahuje 1.020 Kčs,

30 ženatých s jedním dítětem, kde výdělek manželky činí 1.020 Kčs nebo více,

290 ženatých se dvěma nebo více dětmi, kde výdělek manželky nedosahuje částky 1.200 Kčs popřípadě této částky zvýšené o 180 Kčs na třetí a další dítě,

20 ženatých se dvěma nebo více dětmi s výdělkem manželky 1.200 Kčs nebo více.

Vycházíme-li z těchto předpokladů, lze říci, že uskutečnění navrhované úpravy by znamenalo při čtyřtýdenním cvičení úsporu asi 10.000 Kčs na 1.000 povolaných osob; při osmitýdenním cvičení však znamená nová úprava zvýšení nákladů asi o 290.000 Kčs na uvedený počet povolaných osob a pří dvanáctitýdenním cvičení asi o 590.000 Kčs. Přitom je ovšem třeba počítat s tím, že složení dnes povolaných osob může být odlišné od výsledků průzkumu a může se i během dalšího trvání cvičení měnit, což se může promítnout i do odhadovaných finančních důsledků.

Navrhovaný počátek účinnosti nové úpravy ode dne 1. září 1961 je odůvodněn naléhavostí změny dosavadní úpravy náhrady mzdy při vojenském cvičení.

Navrhovaná úprava nestanoví náhrady výdělku členů JZD, pracovníků uměleckých povolání apod. Zaopatřovací příspěvky poskytované rodinným příslušníkům těchto osob povolaných k vojenskému cvičení lze upravit na základě dosud platných předpisů.