Posl. Jiránek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Druhou pětiletku jsme splnili úspěšně a úkoly plánu byly značně překročeny. Naši pracující ukázali v druhé pětiletce jasně celému světu, jak velikých úspěchů lze dosáhnout v té zemi, která má socialistický řád a kde pracující lid je veden komunistickou stranou, tak jako je to u nás v naší Československé socialistické republice. Pro nás je zvláště potěšitelné, že v řadě odvětví a úseků byl rozvoj v roce 1960 rychlejší než v předcházejících letech druhé pětiletky. Přes tyto skvělé úspěchy nepodařilo se však dosud odstranit některé nedostatky. Ve svém příspěvku zaměřím se na jeden z nich, a to na nedostatky v dodržení plánovaného sortimentu, zejména v podnicích Ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů. Přesto, že plán dodávek válcovaného materiálu za rok 1960 byl splněn na 100 %, tempo růstu hutní výroby neodpovídá zatím rychlému rozvoji dále zpracujících odvětví včetně vývozu. Ačkoliv hutní průmysl významně přispívá k rychlému rozvoji národního hospodářství o čemž svědčí ta skutečnost, že index růstu dodávek válcovaného materiálu za druhou pětiletku vzrostl ve srovnání s rokem 1955 o plných 163 % neuspokojuje však dosud zcela potřeby národního hospodářství, zejména válcovaným materiálem a trubkami, a to jak v požadovaném sortimentu, tak i v čase, i když v některých obdobích docházelo k plnění i překračování plánovaných objemů výroby válcovaného materiálu i trubek.

Nedostatky v zásobování národního hospodářství hutními výrobky, zejména v sortimentní skladbě, projevují se již několik let. Byla již prováděna určitá opatření směřující ke zlepšení plnění výroby i dodávek sortimentu, avšak přesto, že jsou dosahovány absolutní vysoké přírůstky výroby, nedošlo k žádanému odstranění potíží. V hutním průmyslu totiž neexistuje prakticky úsek, který by plnění výroby válcovaného materiálu v potřebném čase a sortimentu neovlivňoval, ať již jde o investiční výstavbu, techniku, materiálně technické zásobování, metodiku plánování, odměňováni, financování atd.

Nedostatky v řízení hutní výroby jsou jednou z důležitých příčin neuspokojování potřeb národního hospodářství potřebnými druhy a začíná již v sestavování jak státního plánu, tak i plánů výrobně hospodářských jednotek. Nutnost dodržet globální úkoly, které nevyjadřují často sortiment podle kontrolních čísel Státní plánovací komise, vede k tomu, že na všech úsecích, počínaje ministerstvem a konče výrobními podniky, se řízení výroby podřizuje tomuto základnímu článku a prvořadým činitelem jest dosud stále tunový ukazatel a nikoliv sortiment.

Stejně tak je nutno vidět, že náběh objednávek od spotřebitelů neodpovídá často předpokládanému plánu, takže na jedné straně je určitý sortiment nedostatkový, na který stávající kapacita nestačí, a na druhé straně jsou volné kapacity. Přesto, že plnění zakázek bylo zařazeno jako kritérium pro hodnocení plnění úkolů v provozech výrobně hospodářských jednotek do základních ukazatelů pro prémiování, není tento ukazatel dosud dostatečně účinný a v soustavě hlavních ukazatelů rozhodných pro splnění a hmotnou zainteresovanost hraje dosud hlavní úlohu váhový ukazatel (tj. výroba v tunách).

Značný vliv na uspokojování potřeb národního hospodářství v sortimentu mají i nedostatky v plánování investiční výstavby hutí. V investiční výstavbě převládá často snaha o dosažení maximálního zhospodárnění projektových investic na úkor komplexnosti investice. Zřetel se bere na výstavbu základních agregátů a často nejsou zajišťovány zejména úpravárenské a dokončující kapacity. V našem státě bylo v posledních letech uvedeno do provozu velké množství válcovacích tratí. Tempo výstavby těchto tratí je i ve světovém měřítku udivující. Ne všechny závody věnovaly však patřičnou pozornost přípravě kádrů pro tyto tratě, a to ve svých důsledcích spolu s některými vadami konstrukčního rázu, projevilo se rovněž nepříznivě v plnění hutního sortimentu.

Získané zkušenosti dále ukazují, že důležitou podmínkou pro plnění sortimentu by měly být dostatečně vysoké zásoby vsázky schopných duplicitních předvalků a dostatečně vysoké zásoby hotového válcovaného materiálu a trubek na hutních odbytových základnách, kteréžto zásoby by umožnily vyrovnat výkyvy ve výrobě.

Přestože byl plán dodávek splněn na 100 %, zůstalo ke konci roku 1960 nevyřízeno celkem 164 000 tun válcovaného materiálu. Na tomto stavu nevyřízených zakázek se podílely nejvíce: Nová huť Klementa Gottwalda-Kunčice, Třinec, Vítkovické železárny Klementa Gottwalda, Spojené ocelárny Kladno a Válcovny trub v Chomutově. Na neplnění trubek se podílely nejvíce opět Nová huť Klementa Gottwalda a Chomutov. Hlavní příčinou tohoto stavu bylo jednak nižší plnění plánu výroby u základních hutních výrobků a pak důsledky stálých obtíží v zajišťování duplicitních předvalků, dále nižší produkce na nových nebo rekonstruovaných agregátech.

Značné procento nevyřízených zakázek vzniká u nových tratí v Kunčicích. Plán dodávek pro rok 1961 znamená další zvýšení oproti roku 1960, a to asi o 12 %. Za leden a únor 1961 byl plán dodávek ve válcovaném materiálu splněn na 99 %, přičemž potíže, které byly v minulém roce, nebyly dosud odstraněny, zejména v plnění dodávek ušlechtilé oceli ze Spojených oceláren Kladno. Rovněž není dosud plněn vývoz od počátku roku. Nepříznivá situace jest také v plnění betonářské oceli pro stavebnictví, kde nedochází k plnění některých jakostí, což má za následek ztrátu železné substance.

Je to následek toho, že při výrobě napadá značné množství oceli obchodní jakosti. Z hlediska pomoci hutím od jiných sektorů by bylo třeba, aby byl požadován omezenější počet rozměrů a jakostí, které v hutní výrobě podle dosavadní praxe mohou dosáhnout několik desítek tisíc variací. Bylo by rovněž účelné přezkoušet, aby některé úpravy hutního materiálu byly prováděny přímo ve strojírenských závodech, které mají někdy nevyužitou kapacitu jak v tepelném zpracování, tak eventuálně broušení, hrubování apod. V současné době jeví se závažné nedostatky v dodávkách elektrooceli.

Protože i strojírenský sektor dodává hutím ocel v ingotech, mohl by účinně pomoci tím, kdyby byly dodávány především ingoty z elektrooceli ohrubované zejména u ušlechtilých ocelí. Je rovněž velmi nutné, aby odběratelské sektory se zabývaly výhledově průzkumem svých potřeb a dovedly včas hutím říci své požadavky, zejména tam, kde dojde ke změně výrobního programu a kde budou požadovány dodávky takových materiálů, které vyžadují postavení nových agregátů nebo vývoj.

Zkušenosti ukazují, že některé sektory neznají ani pro běžný rok požadovaný sortiment a v důsledku toho nabíhají objednávky někdy živelně tak, že dochází nuceně ke krácení objednávek nebo neumístění, což vede k neustálým stížnostem ze strany odběratelských sektorů.

Myslím, že při řešení problémů hutního sortimentu by mohli hodně pomoci naši projektanti, kdyby se více seznamovali s výrobou hutního průmyslu, ještě dříve nežli začnou projektovat a zjistili si, jaký válcovací materiál vychází z výroby hutního průmyslu. Tak uvedu příklad z průzkumu, který provedli poslanci průmyslového výboru NS dne 17. března 1961 ve Stalinových závodech v Litvínově.

Zde, v tomto tak důležitém chemickém závodě, pro další řadu odvětví a zejména též pro naše zemědělství, jsou objekty stavebními závody předávány do provozu opožděně, mimo jiné též proto, že není dostatek profilového železa, který projektant předepsal pro zhotovení oken. Mám za to, kdyby projektant byl více seznámen s výrobou hutního průmyslu, že by našel dostatek profilů, které se běžně vyrábí a z nichž by se též nechali zhotovit okna pro naše stavby. Jiný případ je při výrobě betonářské oceli. V minulých letech bylo voláno po tom, aby se vyráběly pruty o průměru 5¹/₂ mm. Nyní, když se Kunčice s potížemi na tuto výrobu přizpůsobily, jeví se daleko větší poptávka po dimenzi 8 mm, která se dříve vyráběla a na kterou byly Kunčice zařízeny.

Problém sortimentu není však jen problémem hutního materiálu. Vezměme si například Žďárské strojírny. Ve druhé polovině loňského roku trpěl tento podnik neplněním plánu dodávek hrubovaných výkovků z jiných podniků, které odmítaly hrubování pro nedostatek hrubovací kapacity. Úzkým profilem byla tedy hrubovací kapacita. Přitom je však skutečností, že Žďárské strojírny a slévárny ve třetím čtvrtletí 1960 značně poklesly v plnění plánu čistých odlitků a tím vznikl skluz ve výši 290 tun. Příčina spočívá prakticky v tom, že průměrná váha odlitků byla nižší. Je to tedy tentýž problém jako v mnoha případech v hutích, přednost mělo opět tunové plnění před sortimentem, tj. před potřebou národního hospodářství. Dopady neplnění sortimentu jsou obecně známé. V důsledku neplnění sortimentu musí odběratelské podniky často měnit svůj výrobní plán, musí používat náhradních materiálů bez ohledu na náklady a zajišťovat si dovoz vlastními dopravními prostředky, jen aby materiál přivezly pro potřebu své výroby.

Tak je tomu například za prvé dva měsíce tohoto roku ve ZVlL Plzeň, jemuž byl dodán válcovaný materiál pouze z 84 % a trubky pouze ze 72 %. V této době splnily dodávky dle postoupených zakázek VŽKG pouze na 91 %, SONP-Kladno-Poldi pouze na 59 %, Švermovy železárny v Podbrezové na 74 %. Přitom je však třeba říci, že některé naše hutní podniky projevily vzhledem ke ZVIL Plzeň dobrou dodavatelskou morálku. Není možno se však smířit s tím, že dodávky zakázek jsou dodávány v převážném objemu až na poslední měsíc čtvrtletí. Tak dodávky z SONP-Kladno-Koněv za prvé dva měsíce činily 51 % celkového čtvrtletního fondu, ze Švermových železáren pouze 18 %. Jeví se dále nutnost urychleného vyřešení rozporu v umístění požadovaného množství plechů a kovárenského materiálu, aby bylo zajištěno rovnoměrné plnění výrobních úkolů uložených ZVIL v Plzni v prvém roce třetí pětiletky.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Při úspěšném plnění druhé pětiletky jsme v roce 1960 po návrhu ústředního výboru KSČ a celostátní diskuse s našimi pracujícími schválili v Národním shromáždění třetí pětiletý plán.

Úkoly třetí pětiletky jsou větší nežli byly ve druhé pětiletce, jsou odvážnější a jsou splnitelné.

Jestliže se pustíme do boje s nedostatky, které se v druhé pětiletce objevily a tyto nedostatky odstraníme, pak třetí pětiletka bude dalším velikým vítězstvím socialismu nad kapitalismem. Naši pracující dokáží všechny úkoly, které před ně staví třetí pětiletka, splnit. Pracující lidé našeho státu neřekli ještě poslední slovo k předčasnému splnění úkolů třetí pětiletky. O tom svědčí řada závazků, které si dávají na počest 40. výročí založení Komunistické strany Československa a na počest hrdiny Sovětského svazu majora Gagarina. (Potlesk.) Pracující Československé socialistické republiky po boku pracujících Sovětského svazu svým zvýšeným úsilím v plnění všech úkolů třetí pětiletky jsou a budou i nadále velikými bojovníky v prvních řadách za udržení míru v celém světě. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Dávám slovo poslanci Gabriškovi.

Posl. Gabriška: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

Tri prejednávaní a schválení plánu rozvoja nášho národného hospodárstva v tretej päťročnici, na schôdzi pléna NZ v novembri m. r. sme konštatovali, že splnenie veľkých úloh našej tretej päťročnice vyžaduje úspešné splnenie úloh národohospodárskeho plánu roku 1960 a tým zabezpečenia úspešného štartu do prvého roku tretej päťročnice vo všetkých odvetviach národohospodárskej činnosti. Ako vyplýva z rozboru Štátneho úradu štatistického i z rozboru podpredsedu vlády s. Šimůnka, väčšina priemyselných odvetví svoje úlohy splnila. Bolo dosiahnuté najvyššie ročné tempo rastu priemyselnej výroby celej druhej päťročnice. Neobyčajne veľký úspech nášho pracujúceho ľudu spočíva tiež v tom, že v súlade s plánom dosiahli najvyššieho ročného prírastku podniky Ministerstva ťažkého a všeobecného strojárenstva a podnikov vyrábajúcich stavebné hmoty, teda odvetví, ktoré majú rozhodujúci vplyv na ďalší rozvoj výrobných síl našej vlasti.

Popri kladných výsledkoch, dosiahnutých na úseku plnenia plánovaných úloh, vyskytli sa však i vážne nedostatky, predovšetkým na úseku investičnej výstavby. Dovoľte mi preto niekoľko poznámok k niektorým problémom z tohto úseku.

Plán centralizovanej výstavby bol za rok 1960 splnený celkove na 91,5 %, v stavebných prácach na 92 % po rôznych úpravách, ktoré predstavovali zníženie plánu o cca 400 mil. Kčs. Prakticky teda pôvodne plánovaný rozsah prác na úseku centralizovanej investičnej výstavby bol splnený na cca 89 %.

Priemyslový výbor NZ sa na svojich jednaniach zaoberal otázkami centralizovanej výstavby veľmi podrobne. Skupiny poslancov - členov priemyslového výboru, previedli prieskumy na niektorých rozhodujúcich centralizovaných stavbách tretej päťročnice, ako sú Kaučuk v Kralupoch, Stalinove závody v Záluží, Vítkovické železiarne, Slovnaft-Bratislava, Automobilové závody v Mladej Boleslavi a Dusikárne Šaľa n. Váhom. Besedy s pracujúcimi týchto stavieb, organizované za prítomnosti poslancov ukázali, že v našej investičnej výstavbe sa niektoré nedostatky sústavne opakujú a že organizácia práce a starostlivosť o pracujúcich sa len veľmi pomaly zlepšuje.

Na základe zistených skutočností na preverovaných stavbách, ako i na základe ďalších skúseností, treba považovať situáciu na úseku centralizovanej výstavby za vážnu. Za vážnu preto, že neplnenie plánu z minulého roku sa prenieslo i do tohto roku, ako to ukazujú výsledky za prvé dva mesiace, keď podľa zprávy ŠPK bolo prevedené iba 9,9 % z ročného úkolu. Situácia si teda vyžaduje previesť urýchlene podrobnú analýzu príčin zaostávania a previesť účinné opatrenie, aby neboli ohrozené ciele tretej päťročnice v dôsledku nabehnutia nových plánovaných kapacít v stanovených termínoch.

Nebývalé prudké tempo rozvoja výrobných síl našej vlasti vyžaduje sústavné zlepšovanie organizácie práce na všetkých úsekoch našej politicko-hospodárskej činnosti. Zvlášť veľké úlohy na úseku investičnej výstavby vyžadujú hľadať stále dokonalejšie formy práce, ktoré by odpovedali úrovni úloh.

Celoštátna konferencia o investičnej výstavbe, zvolaná ÚV KSČ a vládou republiky v roku 1958, veľmi kriticky zhodnotila vtedajší systém práce, hlavne vzťahy medzi investormi a dodávateľskými organizáciami. Bolo jednoznačne konštatované, že vtedajší centralistický systém riadenia investičnej výstavby nedáva záruku úspešného zabezpečovania veľkých úloh výstavby ku koncu druhej päťročnice a hlavne plánované veľké akcie pre tretiu päťročnicu. Po celoštátnej konferencii v roku 1958 boli uskutočnené rezortné konferencie, na ktorých sa ďalej do hĺbky rozobrali nedostatky, ktoré boli brzdou úspešného plnenia investičnej výstavby a boli prijaté opatrenia na ich odstránenie.

Na základe záverov celoštátnej konferencie a rezortných konferencií bola v roku 1959 prepracovaná metodika plánovania, financovania a organizácie riadenia investičnej výstavby. Dodávateľské vzťahy boli v zásade upravené vládnym uznesením č. 266 z roku 1958 a naň naväzujúcou vyhláškou Štátneho výboru pre výstavbu č. 152 z roku 1959.

Tieto základné predpisy, ktoré boli postupne doplňované ďalšími, zlepšili síce vzťahy vo výstavbe a v spracovaní technickej dokumentácie stavieb medzi investormi a dodávateľskými organizáciami, avšak ako nám skúsenosti a poznatky ukazujú, dnešný stav nie je taký, aby zaistil plynulé prevádzanie stavieb.

Vyhláška SVV-152/59 nevystihla v plnej šírke zásady vládneho uznesenia č. 266/58 a nedokázala v dostatočnej miere rozpracovať zásady do takej hĺbky, ako si to prax vyžaduje.

Vyhláška pripúšťa v niektorých svojich častiach niekoľkoraké výklady, čím sa vyvolávajú škodlivé arbitrážne spory medzi investormi a dodávateľskými organizáciami. Vyhláška je chápaná formálne, často sa trvá na dodržiavaní nepodstatných detailov, ktoré skresľujú základné myšlienky vládneho uznesenia č. 266/58.

Pôsobenie vyhlášky v súčasnej dobe možno charakterizovať tak, že viac slúži právnikom ako technikom. Možnosťou dvojzmyselných výkladov ustanovení stratia svoju funkciu, ktorá spočívala predovšetkým vo vyjasnení investorských vzťahov, aby tieto neboli brzdou úspešného plnenia úloh na úseku výstavby. Desiatky zbytočných arbitráží medzi investormi a dodávateľskými organizáciami svedčia o tom, že tento jeden zo základných problémov výstavby vyriešený nebol a má značný podiel na tom, že sa niektoré dávno odhalené nedostatky sústavne opakujú.

Ďalším vážnym nedostatkom dodávateľských vzťahov na úseku investičnej výstavby je stanovenie limitu odbytovej ceny. Prejednávanie limitu odbytovej ceny znamená takmer vždy predĺženie doby spracovania zadávacieho projektu. Odsúhlasovanie ceny je neobyčajne pracné. Dodávateľské organizácie z opatrnosti, aby na akcii "neprerobili" vo väčšine prípadov limit neodsúhlasia, konštatujú sa rozpory, na odstránenie ktorých je potrebná ďalšia energia technikov a ekonómov, ktorá pri organizácii práce priamo na stavbách často chýba.

Na odsúhlasenie limitu odbytovej ceny je vyhláškou 152/59 stanovená doba tri mesiace. Keď k tejto pripočítame ešte dobu na schvaľovanie zadávacieho projektu zisťujeme, že sa projektová príprava zbytočne predlžuje. Zo zkúseností poznáme, že zmeny v rozpočte, ktoré vznikajú v priebehu odsúhlasovania limitu odbytovej ceny, neovplyvňujú zvlášť podstatne celkové investičné náklady, nemajú vplyv na ekonomiku projektu.