Posl. Brančík: Soudružky a soudruzi poslanci!

Výsledky, kterých náš pracující lid pod vedením naší strany dosáhl potvrzují, že naše pětileté plány jsou výrazem cílevědomé cesty v rozvoji našeho národního hospodářství. Je radostné, že na národním důchodu se podílí socialistický sektor již 95 %. Je radostné, že osobní spotřeba v důsledku úspěchů národního hospodářství mohla vzrůst za druhou pětiletku o plných 36 %. Není pochyb o tom, že tyto výsledky se stanou novou pobídkou k tomu, abychom naši 3. pětiletku nejen splnili, ale i překročili. Není však také pochyb o tom, že splnění plánu 2. pětiletky a zejména posledního roku musí vést k úvaze, o co dál bychom byli, kdyby všechna odvětví národního hospodářství své plány plnila a zejména splnilo své plány zemědělství.

Loňské téměř 7 % zvýšení zemědělské výroby, kterého bylo dosaženo vlivem vysoké úrody cukrovky, ovoce, přírůstkem skotu, je sice velikým úspěchem a jistě zde hrálo svou úlohu i to, že socialistická základna v zemědělství vzrostla, ale tento úspěch je zmenšován tím, že nebyly splněny hlavní produkty jako chlebové obilí, brambory, mléko a vepřové maso. Vždyť jenom v Jihomoravském kraji, který je největším dodavatelem do státního fondu, nebylo loni dodáno 25 172 q vepřového masa, 13 400 000 litrů mléka, 11 740 000 kusů vajec, 6043 vagónů brambor a 1217 vagónů chlebového obilí. Předáno bylo maso hovězí o 28 316 q, ječmen o 1568 vagónů a cukrovka 17 887 vagónů. To ukazuje, že nepříznivá je situace zejména ve výrobě brambor a vepřového masa, což spolu souvisí a pak mléka a chlebového obilí. Velké množství ploch žita a pšenice byly vlivem špatného přezimování zaorány, ale na druhé straně pravdou je, že se nepodařilo překonat spekulativní tendence a neodpovědnost v některých JZD ke státnímu plánu. Vyšší cena ječmene vedla k tomu, že JZD dodávala ječmen a chlebové obilí se rozdělovalo na naturálie. Přitom dochází k takovému stavu, že tyto naturálie dnes už neslouží k tomu, aby byly použity na vlastní zásobení chlebem, ale většinou se zkrmují a zemědělci jdou dnes pro chleba a mouku do obchodu, což se stalo samozřejmou věcí. Tak se stává, že s chlebovým obilím se krmí dobytek a mnohdy se spekulativně prodává. Není to dobrý zjev a je nutné změnit poměr našich družstev ke státnímu plánu, upevnit autoritu státního plánu. Že je to nezbytně nutné, o tom svědčí i letošní rok, kdy nejsou plněny dodávky v mléce a mase přesto, že mnoho našich JZD se zavázalo splnit 3. pětiletku za 4 roky, takže by měl být státní plán nejen plněn, ale i překračován. Domnívám se, že o důvodech, proč trvá tento nepříznivý stav v dodávkách živočišných výrobků, by se dalo hovořit velmi mnoho, ale že všechno, co k zemědělství mělo být řečeno, již řečeno bylo. Jasně k tomu hovoří usnesení ÚV naší strany, z úst soudruha Novotného jsme to slyšeli na celostátní poradě vedoucích tajemníků KV a OV strany a předsedů KNV a ONV, slyšeli jsme to na V. sjezdu JZD. V. sjezd JZD také mimo jiné potvrdil, že o úspěchu 3. pětiletky, o tom, aby byla splněna za 4 roky, rozhodne již letošní rok.

Je to tak, že můžeme svádět vinu neplnění dodávek na nedostatky ve zúrodňování půdy, na nedostatečnou mechanizaci, na nedostatek krmiva, na mechanizaci, nedostatek ustájovacích prostor apod. Ve většině případů to bude pravda, protože taková situace opravdu je. Pravdou však také je, že během druhé pětiletky bylo do našeho zemědělství dáváno tolik, kolik jsme si mohli v našem národním hospodářství dovolit, i když průmysl a stavebnictví některé plány do důsledku vůči zemědělství nesplnily. To všechno však nic nemění na situaci, ze které musíme vycházet a já bych chtěl proto ukázat na některé problémy, jak jsme o nich hovořili v zemědělském výboru.

Je skutečností, že o úspěchu v zemědělství nerozhodne nikdo jiný než lidé, a to jak na pracovištích, tak v řídících orgánech a vědeckých a technických institucích. Na našich vesnicích probíhá proces, ve kterém je třeba změnit malovýrobní formy zemědělské výroby na socialistickou velkovýrobu a není žádných pochyb o tom, že tam máme ty největší rezervy a že jen konzervatismus a zastaralé tradice v myšlení lidí brání jejich využití. My potřebujeme pracující v zemědělství naučit novému způsobu zemědělské výroby a to hlavní, co k tomu potřebujeme, jsou odborníci. Zatímco si továrny nedovedeme představit bez inženýrů, techniků a kvalifikovaných mistrů, my tento stav v zemědělství máme. Tak například na okrese Vyškov máme celkem 18 zemědělských pracovníků s vysokoškolským vzděláním a 46 se středoškolským. Ovšem ani tito všichni nepracují přímo ve výrobě. Dost možná, že kdybychom celostátně spočítali, kolik máme zemědělských odborníků, že by jich bylo dost. Aspoň tolik, kolik jich v současné době potřebujeme, abychom vyřešili tíživou situaci a urychlili přechod zemědělství na velkovýrobu.

Můžeme si sice odborníky vychovat, ale to bude příliš dlouho trvat, nežli noví inženýři zasáhnou do výroby a my přece chceme situaci řešit hned. V současné době je situace taková, že například nemůžeme ustavit na okrese Oblastní výzkumnou stanici, která má mít svá hlavní pracoviště v různých JZD na okrese Vyškov, Prostějov a Kroměříž, poněvadž nemáme doposud odborníky. A obdobná situace je v řadě dalších okresů a krajů.

My máme, soudruzi, na našich vesnicích velmi pracovité lidi, kteří dokáží splnit i náročné úkoly. Vždy za krátkou dobu nám vyrostlo i v zemědělství mnoho pracovníků, kteří se stali průkopníky jako soudruh Trousil, bratři Osičkové, soudruh Sečkář a další, kteří jsou známi v celé republice a je jich tisíce dalších, jako na našem okrese soudružka Grycová z Račic, která získala od každé ze 450 nosnic 194 kusů vajec, soudružky Červenková a Vykydalová v drůbežárně v Krásensku od 1000 slepic v průměru po 150 vajíčkách, soudruh Zedníček s manželkou v JZD Medlovice, kde ošetřují krávy, nadojili v průměru od každé 2900 litrů mléka, soudružka Vystavělová z JZD Kučerov odchovala se svou matkou od 38 prasnic v průměru od každé 17 selat za rok. A byla by jich dlouhá řada jen z našeho okresu. A v celé republice je jich tisíce, kteří už dnes dosahují lepších výsledků než plánujeme v 3. pětiletce. O co lepší by však byly výsledky, kdybychom dokázali sjednotit úsilí všech našich pracujících na základě skutečných vědeckých poznatků a za odborné pomoci. A o to nám přece jde. Aby snaha a chuť našich družstevníků nebyla mnohdy marná. Vezměme si například poslední zkušenosti ze zavádění kvasničných bílkovin ke krmení dojnic. Všude tam, kde byl dodržován odborný dohled a řádná kontrola, dostavil se i výsledek, že se zvýšila dojivost až o 1 litr na kus a den. Proto navrhujeme znovu, aby se prověřily všechny možnosti přechodu odborníků přímo do výroby a to aspoň na dva až tři roky, než si vychováme nové kádry v našich JZD. Že tato pomoc našemu zemědělství by byla nejúčinnější a nejvýš potřebná, svědčí i loňský přísun funkcionářů a odborníků do našich družstev. Drtivá většina těchto soudruhů velmi pomohla a mohl bych opět uvádět řadu příkladů jen z našeho okresu, jak za jediný rok působení těchto soudruhů se situace změnila k lepšímu. Tak třeba do JZD Kučerov přišel soudruh Hejda a dříve přeplatkové JZD splnilo všechny dodávky, dotovalo všechny fondy a na jednotku vyplácelo 16 Kčs a na letošní rok již plánuje 20 Kčs. Stejně tak se změnila situace v Dobročkovicích, Lulči, Rousínovci, Kobeřicích a dalších JZD. Přitom skutečných odborníků jsme do JZD mnoho neposlali, poněvadž nebyli. Většinou šlo o praktiky, dobré organizátory. To jen potvrzuje, že opravdu záleží na lidech, na tom, jak jsou vedeni a jak je jejich práce organizována. Jinak by přece nemohly být takové rozdíly ve výrobě mezi jednotlivými družstvy. Stejné podmínky výroby, stejní pracovití lidé a přitom různé výsledky výroby.

Ale nám přece dnes už nejde jen o množství, ale také o to, za co vyrábíme, nám jde o snižování nákladů na výrobu a to nám může zajistit jedině zavádění nové pokrokové technologie v rostlinné i živočišné výrobě, vysoké ha výnosy a vysoká užitkovost dobytka. Metódou k dosažení těchto cílů se musí stát dobře organizovaná a hmotně zajištěná socialistická soutěž, tak jak je tomu v průmyslu. Je velkým nedostatkem, že národní výbory ani představenstva JZD nevěnují rozvoji socialistické soutěže náležitou pozornost. Dovedeme získat mnoho závazků od jednotlivců, kolektivů i celých družstev, ale méně již je soutěž sledována a popularizována, takže se ani mnohdy nedovíme, jaké jsou výsledky této soutěže. Zvlášť kolektivům, které soutěží o titul brigáda socialistické práce, není dostatečně pomáháno. Přesto tyto kolektivy už i v zemědělství pevně zakotvily a prakticky den ze dne jich přibývá. V našem Jihomoravském kraji je těchto kolektivů v zemědělství již 292 a zvlášť radostné je, že v těchto kolektivech nám pracují nejvíce ženy a mládež. Zde je třeba vidět zárodek toho nového života na vesnici, poněvadž nám zde vyrůstají nejen dobří pracovníci, ale především lidé, kteří nemyslí jen na sebe, ale na celou naši společnost.

V Jihomoravském kraji se široce rozvinulo hnutí vyvolané družstevníky z Vrchoslavic, aby od každé krávy se zvýšila dodávka mléka nejméně o 1 litr. Na 450 družstev tuto výzvu přijalo a na našem okrese je to 58 JZD. Ve všech těchto 58 družstvech se od počátku roku zvyšuje výroba a dodávka mléka, takže dnes už v průměru dodáváme od každé krávy denně 4,86 litrů mléka a od počátku roku jsme předali nad státní plán 400 000 litrů mléka. Všechny tyto zkušenosti ukazují, že skutečně záleží na řídící a organizátorské práci, na tom, jak dovedeme lidi získat.

Velké rezervy máme v pohraničních oblastech naší republiky, kde stále ještě nebylo uděláno dost, aby se situace podstatně změnila. Nedostatek lidí a nevyřešená koncepce zaměření zemědělské výroby zapříčiňuje nízkou intenzitu a velmi nízkou produkci na 1 ha. Neustálý pohyb lidí v pohraničí celé situaci neprospívá a domníváme se proto, že bude správné, jestliže se znovu prověří všechny možnosti, jak pozvednout úroveň zemědělství v pohraničí, a to i za pomoci vnitrozemských konsolidovaných JZD a státních statků. Je nutno prověřit možnosti kooperace a na základě toho zavedení specializace, která by byla výhodná pro obě družstva. Přitom bude nutné počítat s tím, že i v plánech 3. pětiletky se dosud nedostatečně počítá se specializací výroby a bude nutné v mnohých JZD plány přepracovat nebo zpřesňovat, aniž by celookresně byl narušen státní plán výkupu. Velmi to pomůže ke zvýšení a zlevnění výroby a pomůže to také k vyřešení ekonomicky slabých JZD. Zavádění specializace se nám ukazuje jako zvlášť důležité tam, kde počítáme se slučováním družstev, poněvadž tím vytváříme podmínky pro opravdovou velkovýrobu, zejména v živočišné výrobě.

Ústřední výbor naší strany ve svém usnesení zdůrazňuje, že slučování družstev musí být nejprve pečlivě připraveno, aby výsledkem tohoto sloučení bylo zvýšení a zlevnění zemědělské výroby a proto také další slučování pozastavil až do podzimku tohoto roku. Toto opatření je velmi správné, poněvadž praxe ukazuje, že nepřipravené sloučení může vést k oslabení ekonomiky nově utvořeného JZD. Družstevníci se snaží před sloučením dosáhnout co nejvyšší hodnoty pracovní jednotky, nedotují se proto dostatečně družstevní fondy a mnohdy se vyprodá co se dá. Opakuje se tak situace ve větším, kdy zemědělec byl získáván do JZD a než tam vstoupil, všechno rozprodal.

Naopak, dobře promyšlené a po všech stránkách dobře připravené sloučení vede v krátké době ke zvýšení zemědělské výroby. Myslím, že před každým sloučením družstva by měla být položena otázka, o co se nám zvýší a zlevní výroba a teprve jestliže odpověď na tuto otázku bude kladná, sloučení provést. Ze zkušenosti našeho okresu mohu potvrdit, že ve velmi krátké době lze ve sloučeném JZD podstatně zlepšit situaci k lepšímu.

V roce 1959 po vzájemné dohodě došlo ke sloučení družstev Velešovice a Holubice, takže v roce 1960 již hospodařila JZD společně pod názvem "Družstvo 9. května". Výměra obou JZD byla stejná kolem 500 ha, takže vznikl celek o 1000 ha. Zatímco v obou JZD byla dříve velmi rozdílná úroveň zemědělské výroby, což také vyjadřovaly příjmy družstevníků ve Velešovicích 25 Kčs na PJ a v Holubicích jenom 10 Kčs. Za jediný rok vzrostla celková zemědělská produkce z 1 ha o 2000 Kčs, tržní produkce o 1118 Kčs, přitom náklady na 1 ha i při loňských ztížených podmínkách klesly ze 2240 Kčs na 2198 Kčs. Samozřejmě se to promítlo do příjmů družstevníků, jednotka byla 25 Kčs, při vysokém dotování všech družstevních fondů. V podstatě se vyřešily organizační potíže, neobyčejně vzrostla pracovní morálka a od 1. ledna družstvo přešlo na pevnou pracovní odměnu. V praxi se tak potvrdilo, že slučování JZD do větších celků se stává jedním z prostředků k vyrovnání rozdílu mezi průmyslem a zemědělstvím.

Jsou však některé věci, které je třeba celostátně dořešit. Například daňová politika. Zatím je situace taková, že sloučíme-li 2 JZD s velmi rozdílným daňovým zařazením, vypočítává se daň novému družstvu podle toho JZD, které mělo daň vyšší. Toto se nepříznivě odráží a je to jeden z důvodů, proč se JZD brání sloučení, zejména tam, kde bychom to nejvíce potřebovali a to spojit družstva z podhorské oblasti s družstvy nížinnými, aby mohlo být docíleno účelné vnitrodružstevní specializace.

Dále by mělo být konečně rozhodnuto o budoucím zařazení cukrovarských ekonomií. Není přece možné, abychom na jedné straně tvořili výhodné ekonomické celky a na druhé straně měli při cukrovarech 300 až 400 ha hospodářství. Máme na okrese 2 cukrovary a každý z nich má své malé hospodářství. Loňského roku jsme chtěli ekonomii ve Slavkově předat státním statkům, aby vzniklo ucelené hospodářství, ale ministerstvo potravinářského průmyslu tento návrh zamítlo, i když jde prakticky o státní sektor obou případech. Opravdu zbytečně tam na 300 ha půdy máme celý ten řídící aparát, včetně agronoma, ekonomů a zootechniků. Je zapotřebí zaujmout v budoucnosti v těchto ekonomiích konečně pevné stanovisko, protože my se domníváme, že jejich úkoly ve výrobě může převzít státní statek, nebo i JZD, i pokud se jedná semenářství.

Soudružky a soudruzi poslanci! Když hodnotíme plnění plánu roku 1960, myslíme především na budoucnost naší krásné vlasti. Pro naše zemědělství je tato perspektiva vyjádřena heslem splnit pětiletku za 4 roky a do roku 1970 je dostat na úroveň průmyslu. Ve 2. pětiletce jsme i v zemědělství vytvořili socialistické výrobní vztahy a vyřešili jsme tak jednu z hlavních otázek výstavby socialismu. Máme tedy i v zemědělství pevné základy k tomu, abychom tento úkol splnili.

Jde o to, jak rychle dokážeme do zemědělství zavést socialistickou organizaci práce, jak rychle zavedeme do zemědělství pokrokové způsoby výroby.

Velkou úlohu zde musí sehrát NV všech stupňů, zejména svou řídící a organizátorskou prací. Organizovat zemědělství znamená především organizovat lidi a v tom je třeba vidět i cestu, kterou je třeba se dát.

Naše zemědělství tedy má všechny předpoklady k tomu, aby skutečně zabezpečovalo potřeby celé společnosti. Nebude to práce lehká, bez nedostatků a potíží, ale my máme pracovité lidi, kteří pod vedením naší strany tento úkol splní. (Potlesk.)

Místopředseda NS Pospíšil: Dávám slovo posl. Zvárovi.

Posl. Zvára: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Každý náš výrobní rok je grandiózní dílo i přes řadu nedostatků. Vyjadřujeme je v tisících, statisících, milionech metrických centů, tun, vagónů, metrů, kilometrů, kilowatů, v miliónech a miliardách korun, v procentech, nových bytech, novými továrnami a já nevím, čím vším ještě. Však jsme dnes již něco čísel slyšeli.

Chtěl bych mluvit poněkud jinak. Chci mluvit o síle, která je jádrem všech těch velkých a i kapitalistickou cizinu udivujících věcí - o pracujících lidech v naší zemi. Chci mluvit o plamenu, který zapaluje mysli a srdce těchto lidí - a to je jejich politické uvědomění a nadšení, všeobecné vědění, odborné znalosti jejich bohatý cit vypěstovaný pokrokovou kulturou a uměním.

Když jsme loni na podzim v kulturním výboru jednali o výsledcích průzkumu studia pracujících při zaměstnání v závodech Středoslovenského kraje, konstatovali jsme mimo jiné, že jsme to navštívili nové závody anebo závody podstatně rozšířené a zmodernizované, které získávají zaměstnance převážně z okolních vesnic a samot, bývalé drobné rolníky, jejich syny a dcery, kteří předtím v průmyslu nepracovali. Značná část zaměstnanců, zvláště ti, kteří přicházeli do závodů v prvních letech jejich existence, neměla ani základní všeobecné vzdělaní v rozsahu osmileté školy. Ještě dnes je značná část zaměstnanců přímo zainteresována i na individuálním polním hospodaření v malovýrobě. Pozůstatky starého myšlení jsou značné. Velmi působí náboženské předsudky. Staré myšlení se tu střetává s nejmodernější průmyslovou výrobou a tak dochází k zajímavému, těžkému a komplikovanému procesu, který z člověka s malovýrobními zkušenostmi v zemědělství vytváří příslušníka dělnické třídy druhé socialistické země na světě.

Na Slovensku se děje něco podobného, co kdysi v Sovětském svazu: z bývalých zaostalých mužiků anebo jejich synů se postupně stávali dělníci, kvalifikovaní dělníci, mistři a nakonec i inženýři a ředitelé závodů. Byl to udivující a dramatický proces, který pak umělecky ztvárňovali největší sovětští spisovatelé ve svých, dnes již klasických dílech.

A totéž se odehrává v našich továrnách, v životě našich pracujících lidí. Definitivně a beze zbytku si vládneme - my, dělníci, rolníci a pracující inteligence - teprve třináct let, avšak naše průmyslová výroba je již čtyřikrát větší, počítáno od února 1948, než co dokázala předmnichovská buržoazie. Je však již propočítáno, že v roce 1980 budeme vyrábět dvacetkrát více než buržoazie, to znamená pětkrát více než sami dnes. Člověku se až hlava zatočí... Co to však bude za shon a vzruch, co to bude usilovné a převratné práce při přetváření, výchově a vzdělávání statisíců, aby dokázaly a zvládly výrobu pětkrát vyšší než nyní, výrobu vysoce modernizovanou, výrobu komunistické společnosti - i život komunistické společnosti! Již dnes začínáme! Ne - již dávno jsme začali...

Tehdy na podzim jsme v kulturním výboru NS s velkým potěšením vyslechli svědectví poslance NS soudruha Housera, že v závodě Tesla, Orava v Nižné, dokázali převést cca 800 lidí, převážně žen, z textilní výroby do náročné výroby televizních přijímačů za neuvěřitelně krátkou dobu a potom i zprávu o tom, že v Závodě Slovenského národního povstání v Žiaru nad Hronom ze 4500 zaměstnanců celých 3700 zaměstnanců je zařazeno do některého útvaru odborného či všeobecného školení a vzdělávání. To jsou zprávy, jaké mají být odevšud. Jenže nejsou...