Zpráva ministra zahraničných vecí, rozhovory a závery súdruhov poslancov, ktorí vystúpili predo mnou, ukázali z mnohých hĺadísk, prečo je potrebné a neodkladné uzavrieť mierovú zmluvu s Nemeckom a urobiť tak krok, ktorý prispeje k zaručeniu mieru a bezpečnosti ako v Európe, tak i vo svete, krok, ktorý odstráni pozostatky poslednej vojny - príčinu treníc a nedôvery medzi národmi a štátmi. Ktorý prispeje k zastaveniu nebezpečného rastu militarizmu a revanšizmu v západnom Nemecku, k zastaveniu toho stáleho sprievodného javu nemeckého imperializmu, toho nebezpečného jedu, omamnej drogy, ktorou militaristické, imperialistické kruhy Nemecka už celé desaťročia a vládnúce kruhy v západnom Nemecku dnes omamujú pracujúcich a ženú ich do nebezpečných dobrodružstiev.

Z rozboru súčasnej medzinárodnej situácie je zrejmé, prečo dnes znova v mnohých mestách Nemeckej spolkovej republiky a v bezprostrednej blízkosti hraníc našej domoviny opäť dunia bubny, prenikavo vreštia poľnice, prečo urputne sa tváriaca mládež a zarputile gániaci vojnoví vyslúžilci na čele "nevinných" krajanských sprievodov zase nesú erby českých, poľských a iných miest, transparenty s heslami o návrate do starej vlasti, heslá o odvekej otčine, prečo sa opäť spieva sentimentálna "Heimat deine Sterne" a pritom zúrivosť a nenávisť svieti v očiach spievajúcich. Prečo sa opäť zdvíhajú ruky - nie však k pozdravu, to nie, ale k prísahám, ktoré zakončujú už známým "Deutschland über alles".

Nie je to žiadna náhoda, že opäť sú tu tie nebezpečné výhonky šestnásť rokov zámerne pestovanej jedovatej plodiny, zvanej revanšizmus. Áno, revanšizmus doslova bujnie v západnom Nemecku a jeho staronovým rysom je jeho spojenie s bojovým antikomunizmom. Toto spojenie revanšizmu a antikomunizmu znásobuje v súčasnosti nebezpečie bonnskej agresívnej politiky. Nie je to náhoda, že revanšizmus v západnom Nemecku nielen existue, ale že je z neho vytváraný stále pevnejší systém a tak revanšizmus sa stáva výrazom a výsledkom obnovy agresívneho nemeckého militarizmu. Pretože dejiny nás naučili, že revanšizmus vždy kráča ruka v ruke s prípravou agresie, jeho terajšie bujnenie v západnom Nemecku považuje náš ľud za krajné ohrozenie ako vlastnej, tak európskeho mieru a medzinárodnej bezpečnosti národov.

Ako kedysi za Hitlera, tak i dnes hlavný nápor revanšizmu je zameraný predovšetkým proti štátom socialistického tábora. Na ilustráciu dovolte len citáty niektorých prominentov:

"Ak budeme verne a pevno stáť pri našich spojencoch tak ako oni stopa pri nás, môžeme prechovávať nádej, že svetu bude predsa len navrátený mier a sloboda a tým i vám vaša krásná vlasť, východné Prusko."

Konrád Adenauer, 10. júla na sjazde tzv. "Krajanského spolku východného Pruska" v Düsseldorfe.

Nemecké horné Sliezsko - Bytom, Nisa a Opolie, nech sa menuje akokoľvek, sú svedectvom nemeckosti a nie poľskosti. Na tom nemôže nič zmeniť skutočnosť, že sú teraz pod poľskou správou."

Ludwig Erhard, vicekancelár NSR, na sjazde tzv. "Krajanského spolku Slezanov" v Düsseldorfe, august 1960.

"Vysťahovanie miliónov Nemcov z ích vlasti - z východných častí ríše - bolo nespravedlivosťou zo strany víťazných veľmocí. Jedine revizia tejto krivdy môže vytvoriť solídny základ novej, dobrej a spravodlivej situácie."

Hans Lübke, prezident NSR, Stuttgart, august 1960, na slávnosti 10. výročia tzv. "Charty presídlencov".

Citujem len prominentov a ďalšie tisíce a tisíce výrokov môžeme registrovať.

Pritom tá skutočnosť, že nebola dosiaľ uzavretá mierová zmluva s Nemeckom poskytuje revanšizmu živnú pôdu. Umožňuje vznášať pochybnosti o trvalosti a nemeniteľnosti súčasných nemeckých hraníc, umožňuje označovať poľské západné územia a naše pohraničné kraje za "dočasne cudzou mocnosťou okupované územia" a vznášať na tieto údajne "oprávnené nároky" a súčasne neustálym živením revanšistických nálad a nádejí návratu do starej vlasti v masách západonemeckého obyvateľstva pripravovať novú útočnú vojnu.

Pritom však nie je bez zaujímavosti, že revanšistické kruhy v západnom Nemecku, vo svojej smelosti idú ďalej, i keď hlavný útok vedú proti štátom socialistického tábora, nijako zo svojho programu nevynechávajú šovinistické požiadavky voči ostatným štátom v Európe, ba dokonca i proti vlastným svojim spojencom. Svedčia o tom v stále väčšej miere uplatňované nároky proti jednotlivým kapitalistickým zemiam. A tak, okrem rôznych "manšaftov" a "krajanských spolkov", ktoré si brúsia zuby na naše a poľské územia, ozývajú sa, so súhlasom bonnskej vlády, združenia "vyhnaných Nemcov" holandských, luxemburských, belgických, dánskych, elsasko-lotrinských, rakúskych, ba dokonca i spolku južných Tyrolákov, škúliacich do Talianska. A týmto nespokojencom neustále pribúda na chuti, na smelosti a tiež na drzosti, ktoré nebezpečné vlastnosti v nich svojimi skutkami hojne podporuje bonnská vláda na čele s Konrádom Adenauerom.

Bonnskí militaristi, ktorí už doslova vybičovali nacionalistické a šovinistické vášne podporou revanšizmu, stávajú sa vážnym nebezpečenstvom mieru, ktorý môže ohroziť vyvoláním vojenského dobrodružstva. Preto spútanie bonnského militarizmu je dôležitou úlohou pri riešení nemeckej otázky.

Bonn v súčasnosti prevádza nebezpečnú, ale v dnešnom pomere síl beznádejnú hru. Hru s ohňom v našom bezprostrednom susedstve. Vieme o tom, že máme súseda, ktorý kladie horiacu zápalku pod náš krásny, bohatstvom naplnený rodný dom. Vieme že máme nebezpečného suseda. Vieme o ňom, že v minulosti dávnej i nedávnej sme trpko pocítili jeho zlobu. A preto stojíme v strehu, stojíme pevne, my a s nami naši priatelia v socialistickom tábore. S nami stoja naši bratia v Sovietskom sväze, ktorí jasnou rečou a poslednými opatreniami ukazujú, čo by stihlo agresora a preto stojíme pevne všetci, robotníci, roľníci a ostatní pracujúci. Tvoríme pevný front. Bojový front, v ktorom niet a nesmie byť slabého článku, slabého miesta. Nepriateľ vie, že naša politická jednoliatosť nemá slabinu. Predsa však hľadá aspoň štrbinu, hľadá miesto, kde by nás mohol oslabiť a preto nadšený súhlas, s ktorým sa stretli u našich pracujúcich prehlásenie vlády našej republiky z 21. augusta a opatrenia vlády SSSR a odhodlanie tieto podporovať, bude potrebné ešte rozhodnejšie, ešte výraznejšie podložiť sevdomitou, usilovnou a nadšenou prácou v baniach, hutiach, poľnohospodárstve, na každom hospodárskom úseku a takto vytvoríme žulovú bariéru strojcom novej vojny. Takto výrazne podporíme vec zabezpečenia mieru a pomôžeme brániť vec spravodlivú, našu vec, naše rodiny, našu vlasť, celý tábor socializmu. Pomôžeme brániť mier detí, matiek, rodín, pokoj, našu jasnú a krásnu budúcnosť a takto aktívne a ešte účinneji sa pričiníme, aby bolo dosiahnuté mierové urovnanie s Nemeckom a zmiernenie medzinárodného napätia.

Čas dozrel. A v tomto zrelom čase nový rastúci a mohutnejúci tábor socializmu a mieru čo raz viac určuje dnes smer vývoja medzinárodnej situácie a stojí na čele boja proti strojcom a podnecovateľom novej vojny. Viac sa stretáva s porozumením a podporou mierumilovných síl celého sveta, všetkého pokrokového ľudstva. Úloha nášho tábora, ktorý stojí na čele pochodu ľudstva k novým jasným mierovým dňom, bude i v budúcnosti stále rásť. Preto nešetrime síl a vynaložme všetko, aby sila nášho nového sveta rástla, pevnela a úspešne kráčala k cielom, ktoré navždy odstránia príčiny ozbrojených konfliktov, príčiny vojen a zabezpečia ľudstvu život v trvalom mieri. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Dávám slovo posl. Kouckému.

Posl. Koucký: Soudružky a soudruzi poslanci!

Našemu Národnímu shromáždění připadá při dnešním projednávání klíčových problémů současné mezinárodní situace mimořádná odpovědnost. V souladu s mírovou vůlí všeho našeho lidu a v plné shodě s potřebami a cílí naší socialistické společnosti vyjadřuje závazné stanovisko naší vlasti především k nejnaléhavější otázce československé bezpečnosti a míru - k německé otázce.

Proto je významné, že prohlášení minitra zahraničních věcí přednesené z pověření vlády nespokojuje se vymezením hledisek diplomatické aktivity ČSSR pro nejbližší období, nýbrž vytyčuje základní směr, jímž se musí rozvíjet všechno soustředěné úsilí našich národů, aby přispěly co nejaktivnějším podílem k upevnění míru v Evropě. Tuto cestu ukazují dnes návrhy Sovětského svazu v německé otázce.

Současná situace postavila na pořad dne naprosto jasně problém: má-li vývoj v Evropě vstoupit opravdu do trvalé mírové etapy pak nestačí již jen burcovat proti rostoucí hrozbě západoněmeckého imperialismu, ale je třeba jednat a se vší rozhodností a důsledností německý problém řešit. To vyžaduje napřít všechnu pozornost na likvidaci důsledků druhé světové války a v zájmu národů účinně uplatnit převahu důsledné mírové politiky socialismu nad protimírovou, agresívní linií imperialistického světa.

Sedmnáctý rok po skončení války nelze přece již déle otálet s vyvozením konečných závěrů vůči poraženému německému státu za jeho odpovědnost na rozpoutání války a s přijetím opatření, které zajistí podmínky pro zamezení nové agrese. To je základní smysl dnešního úsilí socialistického tábora o uzavření mírové smlouvy s Německem a o to, aby na jejím základě západní Berlín byl přeměněn ve svobodné demilitarizované město.

Proč je tak naléhavě třeba jednat bezodkladně?

Právě v období tří let, kdy Sovětský svaz rozvinul všestrannou iniciativu za konečné urovnání nevyřešené situace kolem Německa, dochází v bonnské politice ke kvalitativní změně, jež vyjadřuje přeměnu západoněmeckého imperialismu vzkříšeného v rámci NATO v samostatnou útočnou imperialistickou sílu. Její politická koncepce se soustřeďuje na všestrannou revizi všech důsledků porážky německého fašismu a na široce založené přípravy k nové agresi.

Tento program se realizuje s tradiční vojáckou důsledností a věrolomností ve všech směrech.

V oblasti vojenské neustále urychlovaným procesem atomové remilitarizace bundeswehru s cílem učinit z něho urychleně sílu, jejíž palebná údernost by již do roku 1963 vysoce předčila všechny ostatní evropské armády NATO. Z této pozice má být prohloubena hegemonie západoněmeckých militaristů v NATO. Již dnes tzv. atlantickou kontrolu nad bundeswehrem provádějí kádry hitlerovského generálního štábu, které uchvátily v NATO klíčové pozice a diktují zde svou vůli.

Politické vyznání těchto nenapravitelných nájezdníků, kteří sloužili do roztrhání těla nacismu, nejvýrazněji ukazuje jejich dnešní kritika na adresu Hitlera. Známý generál Heusinger, dříve generální inspektor bundeswehru, nyní vůdčí představitel štábu NATO, ve svých memoárech vznáší dnes vůči Hitlerovi jedinou námitku, že svou válku nevedl přesně podle pokynů generality wehrmachtu, neboť pak by ji prý se vší určitostí vyhrál.

Také Straussovo vychloubání, že široké oblasti mnoha zemí, nedávno ještě okupovaných a pustošených hitlerovskými vojsky, jsou dnes opět pod dostřelem západoněmeckých raket s atomovými hlavicemi, je věru důtklivým upozorněním, že je nejvýš na čase učinit rozhodná opatření, aby tyto zbraně byly vyraženy z rukou revanšistických amotomových maniaků.

Tato fakta potvrzují, jak nebezpečné záměry plodí současný bezesmluvní stav v německé otázce, který jde na ruku jen a jen militaristickým dobrodruhům. Avšak ani v této oblasti neurčuje chod událostí svévole imperialistů; změněný poměr sil ve světě ve prospěch socialismu má svůj výraz i v německé otázce a nic nemůže zabránit, aby se neprosadilo její řešení v zájmu míru.

Dosud však tu skutečnost, že nynější německé hranice nebyly právně potvrzeny mírovou konferencí, považují revanšistické živly za jakousi díru v poválečném uspořádání Evropy, která je podněcuje ke stupňující se agresívní drzosti. Mírová smlouva vezme půdu pod nohama silám, jež se v NSR orientují na odplatu a na nové územní výboje. Její uzavření je proto nejen nezbytné, ale již letos neodkladné, protože za rok či dva by bylo již pozdě. Se západoněmeckým militarismem, vybaveným kompletní atomovou a raketovou výzbrojí, by sotva kdo něco dojednal za konferečním stolem. A jestliže již v minulosti si jeho zkrocení vyžádalo tak obrovské oběti, jak by tomu asi bylo při současné vojenské technice? Požadavek neodkladnosti mírové smlouvy je tedy vrcholně naléhavým požadavkem míru. Z našeho hlediska je pak i nejvyšším státním politickým zájmem naší země, jednou z nejzákladnějších podmínek pro zabezpečení nezbytného klidu a jistoty při uskutečňování velikých perspektiv socialismu a komunismu.

Mírová smlouva s Německem má nesmírný dosah pro všechny evropské národy a jejich osudy. I je ohrožuje existence atomově vyzbrojovaného německého militarismu. Nedávno uveřejnil bývalý nacistický generál, dnes přední pohlavár bundeswehru Kammhuber, zásadní stať pod názvem "Umění války", v níž potvrzuje s cynickou otevřeností, že kdyby nacisté měli včas atomové zbraně, že by úplně zničili Anglii a Francii a rozhodli válku ve svůj prospěch. Nikdo na Západě nemůže zaručit, že by to případně nechtěli zkusit znova.

Jak se už dnes dívají v Bonnu na své spojence v NATO? Podle různých článků západoněmeckých Goebbelsových žáků jsou tito spojenci jen velmi nespolehlivými partnery, protože v Itálii i ve Francii příliš svobodně pracují masové komunistické strany, v Anglii je mnoho "socialistických elementů", zatímco jedině NSR je vskutku přední zemí Evropy, protože jen zde je solidní antikomunistický pořádek. Nedávno proskočily západním tiskem zprávy, že bonnští zástupci intervenovali s úspěchem v USA, aby v případě krize bylo použito mimořádných opatření, aby se upevnilo zázemí NATO, zejména ve Francii a aby v Itálii se tvrdě zasáhlo proti pokrokovým silám, které prý ohrožují obranu tzv. svobodného světa. Preventivním opatřením v tomto směru je zřejmě i rozmístění posádek bundeswehru na území ostatních členských zemí NATO. Jejich cvičné operace dávají m. j. znamenitou příležitost, aby se pro případ potřeby včas vyzkoušely možnosti zásahu proti mírovým a demokratickým silám v těchto zemích.

Koho může ještě oklamat povyk revanšistů o nutnosti boje proti hrozbě jakéhosi komunistického útoku, navíc podvodně spojovaný hlásáním práva na sebeurčení? Tady máme opět co dělat s taktikou, která v duchu známých tradic lsti a věrolomnosti německého imperialismu maskuje horečné úsilí za prosazení revanšistických cílů. Jde o pokus opakovat manévr již dávno vyzkoušený Hitlerem, který 10. 11. 1938 prohlásil: "Poměry mě donutily, abych po desetiletí hovořil pouze o míru. Pouze neustálým zdůrazňováním německé mírové vůle a mírových úmyslů bylo možné dát německému národu vyzbrojení, které bylo předpokladem pro další krok."

Tak je tomu dnes s mírovými hesly i s antikomunistickou hysterií vládnoucích kruhů NSR, které se nemohou smířit s tím, že socialismus natrvalo zvítězil ve východní části Evropy. V archivu našeho Národního shromáždění našli bychom mnoho dokladů o tom, jak kdysi henleinovci používali jako hlavního argumentu tvrzení, že "jedině politika tzv. sudetoněmecké strany zabránila vítězství komunismu" v předválečném Československu a že uskuteční tzv. práva na sebeurčení německé menšiny je nejlepším prostředkem k zastavení "sovětského nástupu".

A také Hitler argumentoval tím, že Československo je v důsledku spojenecké smlouvy se SSSR prý mateřskou letadlovou lodí bolševismu, a proto je třeba s ním skoncovat.

Čemu sloužila tato antikomunistická demagogie v době buržoasního Československa, kdy vůbec nemohlo být řeči o existenci socialismu u nás, to ukázal Mnichov, 15. březen a "protektorát". Tytéž cíle sleduje však i dnešní západoněmecká politika, jestliže zdůrazňuje, že NSR stojí na přední stráži boje proti komunismu. Oč jim ve skutečnosti i dnes jde, to s junkerskou řízností vyžvanil bonnský ministr Merkatz na sjezdu Pomořanců 5. června 1960: "Musí dojít k novému uspořádání světa, které bude znamenat evropský řád a tudíž také německý řád."

Mírová smlouva s Německem vytvoří nepropustný zátaras pokusům o uskutečnění těchto šílených plánů. Proto také její podepsání buď s oběma německými státy nebo jen s Německou demokratickou republikou je základní linií uspořádání německé otázky. Jen tak mohou být uspořádány i další problémy, které vyplývají z nevyřešeného stavu, zanechaného druhou světovou válkou. To se týká západního Berlína, z něhož si imperialistická politika vybudovala předmostí diverzí proti socialistickému táboru uvnitř jeho hranic. Přiřkla mu úlohu neustále doutnající zápalnice, z níž kdykoliv může vyletět jiskra válečného požáru.

Vezměme jen džungli, která byla zavedena do leteckých spojení se západním Berlínem. Je to kanál, kudy masově prosakuje revanšistický vliv a jehož se zneužívá k činům, neslýchaně narušujícím suverenitu Německé demokratické republiky a tím nedotknutelnost území celého socialistického tábora. Poslední pobuřující provokace se stihačkami bundeswehru, které porušily vzdušný prostor Německé demokratické republiky a přistály v západním Berlíně, velmi otřesně připomněla, že západní Berlín do krajnosti vyhrocuje napětí, že mír je zde neustále velmi vážně ohrožován. Proto západoberlínský problém musí být řešen stůj co stůj, proto je neoddělitelně závislý na uzavření mírové smlouvy a proto jedině alternativa svobodného města může zaručit zájmy míru i samotného západoberlínského obyvatelstva.