V organizácii stavebnej výroby sú stále veľké rezervy. Na stavbách je dosahovaná nízka smennosť a k tomu sa ešte radí nedodržiavanie pracovného času v týždni, na čo kriticky poukázal pred nedávnom i ÚV KSČ.

Veľmi nepriaznivo na efektívnosť pôsobí nadmerná rozostavenosť, ktorá v posledných 3 rokoch stále stúpa. V roku 1959 bolo rozostavených niečo cez 33 000 stavieb. V roku 1960 už cez 45 000 a v roku 1961 tento počet narastá o ďalšiu ¹/₄. Domnievame sa, že už samotný plán investičnej výstavby pripúšťal túto možnosť tým, že doba výstavby niektorých stavieb bola stanovená na viac rokov, hoci pri sústredení síl a prostriedkov by stavba mohla byť dokončená v podstatne kratšom čase. Je preto potrebné v pláne na rok 1962 a ďalšie roky zamedziť pojatie do plánu investícií s neúmerne dlhými dobami výstavby.

Pracovníci stavebných a montážnych organizácií pri našich návštevách na stavbách oprávnene sa dožadovali zlepšenia ubytovania a vybavenia sociálnych služieb. Poukazovali na prípady, kedy podmienky ubytovania a sociálnych služieb na stavbách sa zhoršujú oproti predchádzajúcim rokom miesto toho, aby sa zlepšovali. Stáva sa totiž pravidlom, že na stavbách sa budujú provizórne sociálne sídliská v tom čase, kedy už prudko nabiehajú práce na investičných objektoch. Neostáva potom času a ani síl, aby sídliská boli riadne pripravené, vyvoláva to nespokojnosť zamestnancov a nepriaznivo ovplyvňuje využitie pracovného času a ani mladí ľudia nejavia dostatočný záujem o prácu v stavebníctve, prípadne v montážnych organizáciách. Nedostatky ubytovacích a sociálnych zariadení pre stavbárov a montážnikov je potrebné cieľavedomejšie riešiť včasnou výstavbou prevádzkových budov, účelových stavieb, ktoré môžu po dobu výstavby slúžiť týmto účelom.

Vážení súdruhovia poslanci!

Priemyslový výbor keď prejednával problémy investičnej výstavby, bol si plne vedomý, že jednou z veľmi vážnych príčin sklzov v tomto roku je neplnenie úloh závodmi, ktoré zabezpečujú dodávky technologických zariadení. Výbor konštatoval, že na zlepšenie situácie bolo už prijaté viac uznesení vlády. Bolo by však potrebné zvýšiť kontrolu prijatých uznesení, pretože mnohé sa plnia nedostatočne. Napríklad: Presun projektantov z projektových organizácií k dodávateľským podnikom bol prevedený v niektorých prípadoch len formálne, na výrobné podniky sa dostali fondy, ovšem projektantov a konštruktérov už veľmi málo. V Žďárských strojárňach n. Sázavou nám hovorili - chybajú nám v Ždiari konštruktéri. Keby sme však mohli ponechať, prípadne zväčšiť naše kancelárske priestory v Brne, konštruktérov by sme našli dosť.

V pláne investičnej výstavby jednotlivých odvetví nie je súlad medzi plánom úloh a ich hmotným, materiálovým krytím. Vo väčšine strojárenských podnikov sú materiálové bilancie krajne napäté a pre nedostatečnú technickú a kapacitnú prípravu strojárenskej výroby nebudú v tomto roku splnené dodávky pre centralizovanú výstavbu. Túto situáciu bolo potrebné rýchle riešiť a ako náš priemyslový výbor prieskumami overil, je správne, že boIi preskúmané reálne možnosti strojárenskej a stavebnej výroby. V pláne na rok 1962 bude správne vychádzať z reálnych možností ako uviedol v referáte s. Šimůnek a sústrediť výrobné sily a prostriedky na dokončenie rozhodujúcich centralizovaných stavieb a prechodne obmedziť rozsah novozahájovaných centralizovaných investícií.

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávam slovo posl. Borůvkovi.

Posl. Borůvka: Soudružky a soudruzi poslanci!

Plně potvrzuji pravdivost zprávy soudruha Šimůnka o vážné situaci v zemědělské výrobě, a to jak z hlediska vlastních zkušeností z výroby, tak i z pohledu práce v zemědělském výboru. Já bych spíš ještě s celou odpovědností dodal, že pokud jde o krmivovou základnu, zejména zrniny a brambory, je situace ještě vážnější, než jak uváděl soudruh Šimůnek.

Vedle úvahy o situaci chci přednést některé návrhy na opatření k zabránění ještě větším škodám, ke kterým určitě dojde, jestliže nebudou provedena sice promyšlená a uvážená, ale přece důrazná, rozhodná opatření ještě teď hned, dokud je čas, a to zejména pokud jde o plán na rok 1962.

Vím soudružky a soudruzi, je málo času, všichni už spěcháme domů - polední přestávka mohla být o hodinu kratší, ale přece jen vážnost situace vyžaduje, abychom jí věnovali pozornost.

Já přece říkám se vší odpovědností, že celková situace na vesnici nám tato rázná opatření umožňuje. V zemědělské výrobě přímo není žádný chaos nebo lhostejnost, a to ze strany naprosté většiny družstevníků a pracovníků státních statků, i když si mnohdy právem zahubují na byrokratismus těch, kteří jsou určeni, aby nám pomáhali a kteří někdy více zdržují než práci zajišťují kupředu. My naopak máme dobré, schopné, iniciativní a velmi pracovité lidi, tak jak to říkal soudruh Miska. Při jeho řeči jsem si říkal: totéž máme v zemědělství. Je zajímavé, že právě na těch nejobtížnějších úsecích národního hospodářství máme v práci tyto velmi dobré pracovníky. Přece ani našim družstevníkům a pracovníkům státních statků není lhostejný osud JZD nebo statku. Ono je to zlobí když to nejde, ale na druhé straně jsou hrdi, když jejich hospodářství plní státní plán, že tím zajišťují dobrou tržbu i odměnu za svou práci. A pokud jde o ty druhé, o ty liknavé v menším počtu, domnívám se, že situace je taková, že oni jsou strhováni tím mohutným a ničím nezastavitelným proudem a nakonec musí pracovat také dobře.

Nechci vás zdržovat, ale nemohu si odpustit toto své tvrzení doložit skutečností minulých dnů z našeho velkého sloučeného družstva. Po skončení hlavních podzimních prací právě v tyto dny vyvážíme hnůj. Máme celkem 4 nakladače hnoje. Za dva dny při plném zatížení tři se porouchaly. Nevěřili byste, co je to za trampoty a jak jsme sháněli náhradní díly. Ale práce nestála. Jenom na výrobním středisku Dolany naložilo 6 žen ručně vidlemi průměrně denně 55 fůr hnoje o průměrné váze 20 q. Právě předevčírem v úterý večer skončilo nakládání hnoje z hluboké podestýlky. Za dva dny bylo naloženo 60 fůr hnoje, protože do této nové stavby hloupostí konstruktéra se žádným nakladačem vjet nedá. U 35 prasnic máme narozená selata. Divím se tomu, že soudruh Šimůnek říká, že jich je málo, že jsme nesplnili výrobu. Musíme to, soudruzi, prozkoumat. My je nemůžeme prodat. Selat je tolik, že my jich 100 chceme prodat a nikdo je nechce. Náš zootechnik má s tím starosti, přemýšlí, komu by je prodal. Taková je skutečná situace ve výrobě. Říkám to proto, že naše tři ošetřovatelky prasat, z nichž mladičké Málkové je 17 let, budou mít od 40 prasnic v průměru 19 selat. (Potlesk.)

Když se nad tím zamyslím, tak ten milión litrů mléka bude splněn. Jedenáct vagónů hovězího masa, přes 10 vagónů vepřového masa, půl miliónu vajec, 350 vagónů cukrovky a čekanky, to všechno se musí vyrobit. Chtějte práci, je velká iniciativa lidí. Musíme si uvědomit, že to je nejcennější hodnota, kterou musíme chránit, musíme jí věnovat péči a odpovědnost, stejně tak v JZD jako na státních statcích. Znám tam desítky poctivých, pracovitých lidí, kteří přemýšlejí nad různými nešvary, kterých je i na vesnicích ještě také dost.

Dovolte, abych připojil ještě několik poznámek z výroby. Může se stát, že problémy, kterými jsme zavaleni, působí, že mnohdy přestřelím. Ale žádal bych, aby se nechytalo za slovíčka, kde v zápalu řeči se přestřelí, ale aby se domýšlelo, co o výrobě chci říci.

Nemohu si odpustit, abych tu neřekl i co je nepříjemné, ale je to dobře míněno. Chci mluvit o tom, co se u nás zahnízdilo i ve funkcionářském životě a přenáší se až dolů - zatím štěstí, že výroba je vůči tomu imunní -: "Nehas, co tě nepálí". "To chce klid". Není možné dále přemýšlet o tom, jestli si neudělám nepřátele, když řeknu svůj názor, nebo nezaviklá-li se židle, na které jako funkcionář sedím. (Potlesk.) Myslím, že nesmíme hovořit jen do větru a házet hrách na stěnu. Víme, že problém je těžký v několika sledech. Teď musí platit zásada na hrubý pařez, tvrdý klín.

ÚV strany má právo nám domluvit. Mám za to, že i soudruh Šimůnek má plné právo hovořit zde jménem ÚV a nám domlouvat. Oni mají právo nás kritizovat. My už to právo směrem dolů musíme na sebe vztáhnout. Ale my už nemůžeme jen opakovat co řekl s. Šimůnek, musíme to řešit v každém družstvu a přenášet na předsedy družstev dalších.

Teď několik slov o dopravě. Doprava se též dotýká zemědělské výroby. S. Šimůnek hovořil o tom, že musíme zamezit zbytečné zatěžování dopravy. Řeknu odpovědně, že jestli neuděláme radikální pořádek, tak se za půl roku nebo za rok sejdeme s ještě horší situací než teď. Stavíme v současné době 4 bytové jednotky v jednom baráku. Dostáváme přídělové listy na materiál a nutí nás to k zamyšlení a úvaze o správnosti rozmístění a centralizace výroby stavebních hmot. Posuďte sami. Těžké betonové stropnice vozíme až ze Světlé nad Sázavou a ujedeme tak za obě cesty 230 km. Přitom když ten barák postavíme o třech podlažích, bude to doslova pevnost, jaké se stavěly za Josefa II. před 150 lety. (Potlesk.) Opravdu, proč to neděláme z lehkých hurvisek. Co zbytečného železa se použije. Betonové překlady na okna vozíme z Pardubic a ujedeme 94 km. Betonové škvárovky z Rychnova a cesta tam i zpět činí 105 km. Betonové desky na zakrytí jímky odpočívadla na schodiště zase z Rašovic a projedeme 84 km. Duté cihly z Dobrušky - 70 km. Cement z Práchovic - 144 km. Náš ekonom družstva s. Mervart nám spočítal, že na ty 4 bytové jednotky podle dopravních sazeb ČSAD použijeme 100 000 Kčs. Je možné potom levně stavět? Když se nehospodaří v národním podniku, tak se to někomu zaúčtuje. Ale komu máme poslat účet my z JZD a navíc máme rozčilování.

Vrchol všeho je, že se písek na výrobu těžkých prefabrikátů vozí do Světlé n. Sáz. ze Správčic od Hradce Králové na vzdálenost 90 km a cement se tam vozí z Práchovic. Ve Světlé mají k výrobě jedině vodu. Uvádím to jen proto, že se přece musí udělat pořádek. Mám přece vysoce odpovědnou funkci jako předseda zemědělského výboru, mám zájem, aby se ty špatné věci odstranily, a co je špatné změnit.

Teď několik poznámek k zemědělské výrobě. To je můj osobní názor, že pokud se týká plánování v jednotlivých resortech nebo na Státní plánovací komisi, na jednotlivých ministerstvech, na KNV, méně už na okresech a vůbec ne v JZD, mají tam zatím hlavní slovo ekonomové při sestavování plánu. Nepochybuji, že to ti lidé myslí poctivě, ale přece jen sestavují plány takové, kde přání je otcem myšlenky. Naopak v JZD nejsou žádní ekonomové, tam jsou jen provozáři a teď to nejde dohromady. Plně souhlasím s názorem o nutnosti reálnosti plánu na rok 1962. Považuji za možné do nového roku nejenom uvažovat o splnění plánu, ale o přidávání dalších procent, o zvyšování plánu, i když soudruzi někde nebudou o správnosti toho, co říkám, přesvědčeni. Mnohdy se lidé bojí hovořit o nutnosti zvyšování výroby. A já zase chci hovořit přesto, že opak se lépe poslouchá. Když se začne mluvit o problémech výroby, je člověk někdy strašně protivný. Přesto, že se to pěkně neposlouchá, musíme vzít progresívní plán, ovšem přihlédnout k tomu, co ve výrobě máme. Mám za to, že toto je jedna z velkých příčin neúcty ke starému plánu v JZD.

Snad většina lidí umí krásně hovořit o ekonomických zákonech, o zákonu proporcionálního rozvoje národního hospodářství, balíky brožur se posílají mezi lidi, ale co je to platné. Nechci se dále zlobit, schováváme se za plamenná slova o progresivitě a nutnosti zvyšování výroby, dáváme do výroby směrná čísla neodpovídající vůbec možnostem výroby a splnění. Tak vyrůstá neúcta k plánu. Chci ale, jestli je to možné, aby se stalo, co jsem uvedl úvodem, aby nám v JZD bylo zaručeno prostřednictvím odpovědných pracovníků ONV a stranických organizací, aby nám bylo řečeno, s čím můžeme a s čím nesmíme na rok 1962 počítat. Mám na mysli hnojiva, krmiva, stroje, pneumatiky apod., tak abychom udělali opatření, dokud je čas.

Pokud jde o krmiva, nelze souhlasit s tím, aby nám z odpadů výroby, zejména potravinářského průmyslu, vyráběly další podniky své výrobky. Melasa z cukrovky patří všechna zpět na výrobu bílkovitých krmiv, stejně tak kasein ze syrovátky na výrobu knoflíků by se měl nahradit jinou umělou hmotou. Soudruh Púčik by mohl vymyslit jiné hmoty na knoflíky. Melasu a syrovátku máme vrátit zemědělské výrobě. Nebudeme mlčet. Musíme jednat jako soudruh Miska, když hájil naše horníky a musíme přinutit i ostatní naše pracovníky, aby přemýšleli o tom, jak zjednat nápravu.

Další otázkou je pomoc zemědělské vědy a výzkumu zemědělské praxi.

Podle usnesení ÚV v dobrém slova smyslu byly vytvořeny zemědělské akademie, zvláště na KNV, ale metody práce zůstaly stejné. Pracovníci udělali jeden krok dolů, přešli z ústředí na kraj. Měli však udělat ještě další dva kroky - na okres a pak do družstva. Zatím zůstali na KNV. Vím, že pokud jde o vědu a výzkum, jsou tu i obětaví a nadšení pracovníci, avšak je pravda, že se vezou s proudem metodiky a i když si to uvědomují, jsou daleko od praxe - přímé výroby. Je to již tak v metodice zajištěno, že nemohou nic dělat a jedou tak jak jedou. Velká většina jich však dává přednost životu ve městech, píše poučné články, dostávají za to honoráře a pak se zlobí, že ti hlupáci v JZD jsou pohodlní a nevšímaví a neberou jejich dobře míněné rady za své. Totéž platí i o celé řadě sdružení - výkrmu prasat i zde v Praze - nevím, co tu má co dělat, proč není třeba v Třeboni nebo Smiřicích, aby viděli, jak prasata rostou - co dělá na Václavském náměstí? (Potlesk.) Dále je to např. sdružení výroby zemědělských strojů, výkupních organizací a potravinářského průmyslu. První z nich byla v Prostějově, ale najednou je také v Praze. Důvody se vždy najdou a kdo by se nechal od nich ohloupit, nakonec by ještě přikývl: je to správné, musí to tak být.

Co dělají v Praze? Sčítají čísla plánu a myslí na prémie. Je to zlé, ale je to pravda, protože aby byl plán splněn, dávají směrnice a pokyny dolů a sčítají jen plán. Jak to dopadne? Když se splní: hurá, dobře - když se nesplní, řekne se: ono to půjde a zase bude lépe.

Soudruzi, znovu opakuji: nechceme již hovořit do větru. Věřte, že nám nic nepomohou lidé, kteří při vystoupení z auta přeskakují po špičkách bláto do kanceláře JZD, a tam sice přívětivě a zajímavě hovoří, ale nezlobte se: "hubou ještě nikdo rýži neuvařil". (Smích, potlesk.)

Uvedu jeden příklad. Chci se zmínit o otázce zavádění teplé vody do kravínů. Bylo o tom už často hovořeno, ale přesto, když jsme chtěli něco podobného vidět v praxi, bylo třeba projet polovinu Čech. V Kovosvitu v Ledči nad Sázavou existují tělesa na ohřívání vody, kterých bylo v jednom případě použito, a okamžitě dojivost vzrostla v kravíně o 35 litrů při stejných krmných dávkách. Totéž snad dělají někde na koleně na okrese. Vzal to však někdo odpovědně do rukou? Přitom se jedná o zařízení na noční proud za 8 hal.

Viděl jsem asi před 5 dny v televizi, jak ukazovali hezký sporák, který se nařídí a hospodyňka může jít pryč, zařízení se samo vypne a pečeně je hotova. Nic proti tomu, má to tzv. světové parametry. (Smích v sále.) Nemůžeme přece zůstat stát. A musíme se ale zamyslet nad tím, co je potřeba. Sháníme spínací hodiny na noční proud, už tam byly čtvery a pořád nejdou, protože se opravují ty nové a ty na spínací proud do družstev nejsou. Neměla by snad Státní plánovací komise nebo někdo jiný říci, že těch sporáků tolik nemusí být - vždyť nakonec takové jemné mechanismy se porouchají, neukazuje to a peče se podle toho, jak to hospodyně umí - známe to u praček atd. (Potlesk.) Naproti tomu v druhém případě jde o základní prvovýrobu, tam bychom to potřebovali.

A nyní, soudruzi, co bychom potřebovali, co bych přímo žádal. Potřebujeme perspektívní vývoj kravína s volným ustájením dobytka. Zatím to, čemu říkáme volné ustájení, je torzo, které přímo znevažuje nové pokrokové metody. Kde máme volné ustájení, je s tím mnoho trápení, krávy jsou po břicho ve vodě a pak se říká: Ejhle, nová metoda.

Proč by nebylo možno vytvořit asi padesátičlennou skupinu, jejímž vedoucím by byl zkušený odborník - ať už akademik nebo někdo jiný - a kde by byli zastoupeni zootechnici, agronomové, veterináři, ekonomové, stavbaři, projektanti a strojaři. Nestálo by však za to vytvořit podobnou skupinu v Praze, to by bylo škoda peněz. Představoval bych si to tak, že tito lidé - v každé skupině dva až tři - by se měli rozejít po celé republice a považovat to za čestný úkol výstavby socialismu. A socialismus, to jsou hodnoty, které se nedají za žádné peníze koupit ani zaplatit. Jedná se však o to vědomí, které - až bude starý - za zlato nekoupí. Tito lidé by pak museli ve čtyři hodiny ráno jít s krmiči do chléva, být tam den či dva v týdnu, ohmatat výrobu, pak se sejít, pohovořit a znovu jít do terénu. Ať to dělají půl roku neba rok, nebudeme na ně spěchat. Dejme jim za to samozřejmě také peníze. Pak ať nám předloží dvě nebo tři alternativy volného ustájení 300 až 400 kusů krav, kde vedle centrální míchárny krmiv bude centrální dojírna, budou vyřešeny i sociální problémy ošetřování dobytka. Pak se nebudeme muset hádat o to, kdo půjde krávy krmit. Říkám s plnou odpovědností, že je hodina dvanáctá a ještě něco přes. (Hlas z pléna: Vždyť je něco podobného v Uhříněvsi.) Je tam, ale soudruzi, to nic není, opravdu, jen tak se jít na to podívat.

Mám zato, že podobné potíže jsou s našimi pomocníky z okresních a krajských národních výborů i ministerstva zemědělství. Víte, jak to je, je třeba prověření praxí. Oni totiž mnohde nejdou do praxe také proto, aby nebylo vidět, že je už družstevníci předběhli. A je skutečně třeba prověření praxí, aby na těchto odpovědných institucích byli vždy o stupínek výš než my tam v provozu v JZD.

V souvislosti s tím ještě několik slov pokud jde o hlášení a papíry. Řeknu otevřeně, že ve statistických hlášeních, která posíláme z družstev, by neměla být taková čísla nebo údaje, které pro výrobu nepotřebujeme. Jestliže je nepotřebujeme pro výrobu, pak jsou dobré snad jen k tomu, aby si s nimi někdo hrál, velmi zajímavě je vykazoval a s nimi pracoval.

Předevčírem mi něco podobného vyprávěl náš zootechnik. Nechci zdržovat, ale přesto tento příklad uvedu. Co různých papírů a hlášení se musí vypracovat. Někdo chce krávy podle stáří, jiný podle váhy, někdo v modrém, jiný v bledězeleném to samé a zootechnik aby nedělal nic jiného než psal papíry. Pak se stane, že se řekne: napiš a pošli - a čísla takto uvedená se pak berou velmi vážně.