Smlouva o Antarktidě v článku IX. zabezpečuje
konzultativní výměny informací a vzájemné
porady o otázkách Antarktidy. Pravidelných
konferencí účastní se původní
smluvní strany, hlavní signatáři.
Později přistoupivší státy, které
projevily zájem o Antarktidu, vyvíjejí -
což je hlavní - podstatnou vědeckou a výzkumnou
činnost, spolubudují vědecké stanice
a vysílají vědecké expedice. Kategorie
smluvních stran, skládající se z později
přistoupivších států, které
nemohou "podstatnou vědeckou činností"
prokázat svůj přímý zájem
v Antarktidě, mají ve smlouvě nominální
postavení. Nemohou se však zúčastňovat
pravidelných konzultativních konferencí,
ani jmenovat pozorovatele pro inspekce, nebo rozhodovat o revizi
smlouvy a přístupu třetích států.
Rozdíl v právním postavení obou kategorií
obou smluvních stran je značný. Přístup
třetích států ke smlouvě je
možný při zachování podmínek,
stanovených v článku XIII. při platnosti
složení ratifikačních listin 12 původních
signatářů. Ratifikace byla již provedena,
SSSR ratifikoval smlouvu v říjnu 1960.
Smluvní mechanismus je prakticky založen na zásadě
jednomyslnosti původních signatářů
a jim na roveň postavených smluvních stran.
Zásada jednomyslnosti je velmi významná.
Všechny důležité politické a právní
kroky budou podnikány s ohledem na oprávněné
zájmy všech smluvních stran. Nemůže
proto docházet k situaci, kdy kapitalistická většina
vnucuje ostatním státům, a to především
státům socialistickým, nepřijatelná
rozhodnutí. Přijetím zásady jednomyslnosti
dostalo se náležitého uznání
postavení SSSR ve smlouvě o Antarktidě, která
je dosud jedinou socialistickou zemí a původním
signatářem smlouvy.
Článek XIII. stanoví možnost otevřeného
přístupu každého státu, který
je členem Organizace spojených národů,
nebo kterémukoliv jinému státu, který
může být přijat se souhlasem všech
smluvních stran, jejichž zástupci mají
právo účastnit se konferencí podle
článku IX.
Každý stát ratifikuje smlouvu v souladu se
svými ústavními předpisy. Ratifikační
listiny budou uloženy u vlády USA, která je
depozitářem. Vláda, u níž je
smlouva uložena, tj. USA, uvědomí všechny
státy, které smlouvu podepsaly a přistoupily
k ní, o datu uložení každé ratifikační
listiny. Smlouvu zaregistrovává vláda, u
níž je uložena podle ustanovení článku
102 Charty Organizace spojených národů. Smlouva
o Antarktidě má značný význam
i pro Československou socialistickou republiku, která
svojí aktivní a důslednou mírumilovnou
politikou mírového soužití a spolupráce
se všemi státy zajišťuje světový
mír a bezpečnost národů. Je plně
schopna přispět k vědeckému bádání
v Antarktidě. Československá socialistická
republika s ostatními socialistickými státy
přivítala dosažení dohody o demilitarizaci
Antarktidy, o jejím využití pouze pro mírové
účely. Má přirozený zájem
na tom, aby smlouva byla důsledně dodržována
a rozšířena o další členy.
Zájem Československa na smlouvě je dán
tím, že se aktivně zúčastňuje
geofyzikálních výzkumů v různých
částech světa, a to i v oblasti Antarktidy.
Československá republika měla vynikající
účast na úspěšném průběhu
mezinárodního geofyzikálního roku.
Má vědecké tradice v oboru polárního
bádání. Vysoká vědecká
a technická úroveň výzkumů
československými institucemi a vědeckými
pracovníky plně kvalifikují Československou
republiku, aby byla zařazena mezi státy, jež
mají oprávněné zájmy v Antarktidě
a aby se svým přístupem stala kvalifikovanou
smluvní stranou s právní účastí
na konzultačních konferencích podle článku
IX. smlouvy.
Podle II. článku má přistupující
smluvní strana prokázat, že projevuje oprávněný
zájem o Antarktidu a vyvíjí podstatnou vědeckou
a výzkumnou činnost. Je schopna budování
vědeckých stanic nebo vyslání vědeckých
expedicí. Československá republika prokázala
již četnými příklady naší
účasti na vědeckém bádání
v Arktidě a Antarktidě již před druhou
světovou válkou a po ní, že splňuje
požadavek podstatné vědecké výzkumné
činnosti. Československá republika je však
vnitrozemským státem, který nemá k
dispozici vlastní prostředky pro vypravení
expedice k břehům Antarktidy. Významným
podílem však se zúčastňuje v
současné době vědeckého výzkumu
v této oblasti ve spolupráci na sovětských
vědeckých expedicích. Přes vnitrozemské
postavení Československá republika splňuje
požadavky, kladené "na kvalifikovanou účast"
při konzultacích a plnoprávné účasti
podle smlouvy a není třeba prokazovat vlastnictví
nebo výhradné používání
vědecké stanice. Pro účely československé
účasti na Smlouvě o Antarktidě a plnoprávné
postavení postačí podílení
se na vědeckém bádání v rámci
sovětských expedicí. Jedna sovětská
expedice je provozována ve spolupráci s Československou
republikou.
Vláda Československé socialistické
republiky proto navrhuje, aby Národní shromáždění
vyslovilo souhlas s přístupem ČSSR ke Smlouvě
o Antarktidě. Při přístupu bude prohlášen
zájem ČSSR o "kvalifikovanou účast"
na smlouvě. Návrh přístupu ke smlouvě
a vědecké spolupráce v Antarktidě
byl projednán zahraničním výborem
Národního shromáždění
dne 13. března 1962.
Doporučuji proto Národnímu shromáždění,
aby schválilo návrh schvalovacího usnesení
"Národní shromáždění
Československé socialistické republiky souhlasí
se Smlouvou o Antarktidě, sjednanou ve Washingtonu dne
1. prosince 1959". (Potlesk.)
Místopředseda NS Fiala: Hlásí
se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
přistoupit k hlasování.
Nebudou-li proti tomu námitky z vaší strany,
dám hlasovat podle přednesené zpravodajské
zprávy.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění
Československé socialistické republiky vyslovilo
podle článku 42 ústavy souhlas se Smlouvou
o Antarktidě, sjednanou ve Washingtonu dne 1. prosince
1959, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
jednomyslně vyslovilo souhlas se Smlouvou
o Antarktidě, sjednanou ve Washingtonu dne 1. prosince
1959.
Tím je pořad schůze projednán.