Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění schválilo svůj denní pořad.

Přistoupíme k projednání prvního bodu pořadu, kterým je

1. Zpráva výboru mandátového o ověření platnosti volby nově zvolených poslanců.

Zprávu přednese předseda mandátového výboru poslanec Harus.

Žádám, aby se ujal slova.

Předseda mandátového výboru posl. Harus: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Mandátový výbor Národního shromáždění mě ve své dnešní schůzi pověřil, abych vám podal zprávu o přezkoušení platnosti volby nově zvolených poslanců Národního shromáždění a to:

Dušana Špálovského,

Jozefa Lenárta,

prof. MUDr. Pavla Macúcha a

Oldřicha Voleníka.

Úmrtím poslance Ladislava Waita se uprázdnilo místo poslance Národního shromáždění ve volebním obvodu č. 142 Brno V., v kraji Jihomoravském.

Úmrtím místopředsedy vlády a předsedy Slovenské národní rady s. Rudolfa Strechaje se uprázdnilo místo poslance NS ve volebním obvodu č. 290 Kosice II - jih, v kraji Východoslovenském.

Vzdáním se funkce poslance s. Jozefem Lenártem a s. Veronikou Majtánovou se uprázdnila místa poslanců Národního shromáždění ve volebních obvodech č. 214 Bratislava - Staré Město, Karlova Ves - Děvín, v kraji Západoslovenském a č. 178 Krnov, v kraji Severomoravském.

Bylo proto třeba provést doplňovací volby ve shora uvedených obvodech. Předsednictvo Národního shromáždění usnesením ze dne 18. května 1962 stanovilo doplňovací volby ve volebním obvodu č. 142 Brno V. na neděli dne 5. srpna 1962, usnesením ze dne 8. srpna 1962 stanovilo doplňovací volby ve volebním obvodě č. 290 Košice II - jih na neděli dne 21. října 1962, usnesením ze dne 12. září 1962 stanovilo doplňovací volby ve volebním obvodu č. 214 Bratislava - Staré Město, Karlova Ves - Děvín na neděli dne 18. listopadu 1962 a konečně usnesením ze dne 27. září 1962 stanovilo doplňovací volbu ve volebním obvodu č. 178 Krnov na neděli dne 2. prosince 1962.

V doplňovacích volbách ve volebním obvodu č. 142 Brno V. byl zvolen poslancem NS Dušan Špálovský, krajský tajemník Čs. strany socialistické, aktivní veřejný i politický pracovník.

Ve volebním obvodu č. 290 Košice II - jih byl zvolen poslancem NS Jozef Lenárt, člen předsednictva ÚV KSČ, člen předsednictva a sekretariátu ÚV KSS a předseda Slovenské národní rady, dlouholetý veřejný a politický pracovník. Je nositelem několika státních vyznamenání.

Ve volebním obvodu č. 214 Bratislava - Staré Město, Karlova Ves - Děvín byl zvolen poslancem NS prof. MUDr. Pavel Macúch, ředitel Oblastního ústavu hygieny v Bratislavě a vedoucí katedry hygieny Ústavu pro doškolování lékařů v Bratislavě.

Dále ve volebním obvodu č. 178 Krnov byl zvolen poslancem NS Oldřich Voleník, vedoucí tajemník KV KSČ v Ostravě, dlouholetý veřejný a politický pracovník.

Ústřední volební komise pro doplňovací volby do Národního shromáždění předložila doklady, týkající se těchto doplňovacích voleb, a to:

1. Přihlášky kandidátů k registraci a písemné prohlášení kandidátů, že kandidaturu přijímají.

2. Zápisy obvodních volebních komisí o registraci kandidátů.

3. Zápisy obvodních volebních komisí o sčítání hlasů.

4. Zápis Ústřední volební komise pro doplňovací volby do Národního shromáždění.

Mandátový výbor ve své schůzi dne 19. prosince 1962 přezkoumal uvedené doklady a zjistil, že doplňovací volby ve všech uvedených volebních obvodech byly provedeny v plném souladu se všemi zákonnými předpisy, týkajícími se voleb do Národního shromáždění.

Mandátovému výboru také nedošly žádné zprávy nebo stížnosti na porušení těchto zákonných ustanovení.

Z předložených dokladů mandátový výbor zjistil, že ve volebním obvodu č. 142 Brno V. z počtu 28 775 odevzdaných platných hlasů bylo 28 774 odevzdáno pro navrženého kandidáta.

Ve volebním obvodu č. 290 Košice II - jih bylo všech 29 170 platných hlasů odevzdáno pro navrženého kandidáta.

Ve volebním obvodu č. 214 Bratislava - Staré Město, Karlova Ves - Děvín z počtu 18 653 odevzdaných platných hlasů bylo 18 647 odevzdáno pro navrženého kandidáta.

Konečně ve volebním obvodu č. 178 Krnov z počtu 17 201 odevzdaných platných hlasů bylo 17 180 odevzdáno pro navrženého kandidáta.

Vysoký počet. odevzdaných hlasů pro kandidáty - pro posl. Špálovského, Macúcha a Voleníka téměř 100% a pro posl. Lenárta plných 100% odevzdaných hlasů - vyjadřuje naprostou důvěru, kterou politice našeho státu a Národní fronty projevují všichni naši pracující. Výsledky voleb vyjadřují také důvěru kandidátům, o nichž jsou voliči přesvědčeni, že jako poslanci Národního shromáždění budou dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony republiky a pracovat k tomu, aby byly uvedeny v život a přispívat tak k uskutečnění velkých cílů při budování naší vyspělé socialistické společnosti a pro zachování míru ve světě.

Poněvadž doplňovací volby byly provedeny v plném souhlasu se zákonnými předpisy o volbách do Národního shromáždění a není tedy důvodu pro zrušení platnosti těchto voleb, doporučuje mandátový výbor, aby Národní shromáždění podle čl. 55 ústavy a § 50 zákona č. 27/1954 Sb., o volbách do Národního shromáždění, volbu poslance Dušana Špálovského, Jozefa Lenárta, MUDr. Pavla Macúcha a Oldřicha Voleníka ověřilo. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Děkuji poslanci Harusovi za přednesenou zprávu.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení tak, jak je obsaženo ve zprávě mandátového výboru, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění schválilo zprávu mandátového výboru a ověřilo tak platnost volby poslanců Dušana Špálovského, Jozefa Lenárta, prof. MUDra Pavla Macúcha a Oldřicha Voleníka.

Poněvadž se jmenovaní poslanci dostavili do dnešní schůze, přistoupíme k vykonání poslaneckého slibu podle článku 56 ústavy.

Sděluji, že dosud nevykonali slib již dříve zvolení poslanci akad. František Šorma Josef Korčák, jejichž platnost volby ověřilo Národní shromáždění ve své schůzi dne 5. července 1962, jíž se tito poslanci nemohli z vážných důvodů zúčastnit.

Přistoupí tudíž k vykonání poslaneckého slibu i poslanec akademik František Šorma Josef Korčák.

Slib bude proveden tím způsobem, že bude přečten ústavou předepsaný poslanecký slib, poslanci Dušan Špálovský, Jozef Lenárt, prof. MUDr. Pavel Macúch, Oldřich Voleník, akademik František Šorma Josef Korčák ke mně přistoupí a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule a jmenované poslance žádám, aby ke mně přistoupili vykonat slib.

(Vedoucí Kanceláře NS čte slib; poslanci přistupují k předsedovi a slovem "slibuji" a podáním ruky skládají poslanecký slib.)

Tím je vyřízen první bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednání druhého bodu pořadu, kterým je

2. Společná zpráva výborů pro plán a rozpočet, průmyslového, ústavně právního a zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 100) o hospodářské arbitráži (tisk 108).

Zpravodajem je posl. Matějička, dávám mu slovo.

Posl. Matějička: Soudružky, soudruzi poslanci!

Návrh nového zákona o hospodářské arbitráži náleží již do souboru legislativních opatření, jimiž má být zvýšena aktivní úloha práva při řízení rozvoje našeho národního hospodářství. Základní úlohou arbitrážních orgánů v tomto směru je pečovat o to, aby právní úprava hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi aktivně a kladně ve směru rozvoje hospodářství skutečně působila.

Jde zde na prvním místě o plné využívání hospodářských smluv jako důležitého nástroje spolupráce socialistických organizací na plnění plánovaných úkolů s co nejmenším vynakládáním živé i mrtvé práce, tj. i plnění plánovaných úkolů s maximální úsporou materiálu, energie, strojů a nástrojů a konkrétní práce. Toto základní poslání hospodářské arbitráže na úseku dodavatelsko-odběratelských vztahů zdůrazňuje již úvod k zákonu o hospodářské arbitráži. Ostatní navrhovaná ustanovení tohoto zákona vytvářejí pak předpoklady k tomu, aby hospodářská arbitráž mohla tuto svou základní funkci co nejlépe splnit.

Návrh zákona o hospodářské arbitráži, který dnes projednáváme, upravuje proto nově pravomoc a organizaci orgánů hospodářské arbitráže a řízení před těmito orgány s cílem přebudovat hospodářskou arbitráž na ještě účinnější a cílevědomější nástroj pro organizování, kontrolu a úpravu hospodářskoprávních vztahů mezi socialistickými organizacemi.

K otázce pravomoci hospodářské arbitráže je třeba říci toto:

Základem činnosti hospodářské arbitráže zůstává i nadále její pravomoc rozhodovat v hospodářských sporech mezi socialistickými organizacemi a pomáhat je odstraňovat a řešit specifickými prostředky, které zákon dává hospodářské arbitráži.

Takovým prostředkem je především rozhodování sporných záležitostí státním arbitrem za účasti a spolu se zástupci organizací, mezi nimiž spor vznikl. To dává možnost, aby zájmy všech zúčastněných byly zváženy, konfrontovány podnikové, popřípadě resortní zájmy se zájmy celospolečenskými a bylo přijato rozhodnutí, které odpovídá zájmům rozvoje národního hospodářství stanoveným zejména ve státním plánu. Návrh zákona vychází z toho, že nedojde-li na tomto základě k dohodě socialistických organizací, rozhodne státní arbitr spornou záležitost sám.

Na rozdíl od dosavadního stavu vytváří vládní návrh zákona možnost projednávání sporných záležitostí v arbitrážních komisích. To znamená, že kromě státního arbitra a zástupců socialistických organizací, mezi nimiž je spor, zúčastní se přímo na projednávání i rozřešení sporné záležitosti též zástupci pracujících, vybraní z řad vynikajících pracovníků, zejména zlepšovatelů, členů brigád socialistické práce apod. Dochází tím k dalšímu prohloubení socialistické demokracie, k dalšímu zesílení účasti pracujících na řízení národního hospodářství. Pro arbitrážní řízení samotné, znamená tato nová úprava veliké možnosti využití znalostí a zkušeností předních pracovníků, zejména pokud jde o posuzování kvality výrobků a prací, pokud jde o posuzování kapacitních rezerv jednotlivých podniků a vůbec pokud jde o prohlubování socialistických soudružských vztahů kolektivů pracujících jednotlivých socialistických organizací na plnění společných úkolů.

Počítá se také s možností, že členové arbitrážních komisí budou na základě svých zkušeností z arbitrážních jednání na svých pracovištích ještě důslednějšími nositeli úsilí o rozvoj, správné zaměření a zvyšování účinnosti systému hospodářských smluv a podřizování chozrasčotních podnikových zájmů zájmům celé společnosti.

V podstatě z těchže důvodů požaduje také návrh zákona, aby hospodářská arbitráž prováděla arbitrážní jednání a jeho vyhodnocení v některých případech přímo na pracovištích a aby arbitrážního jednání bylo využito k výchovnému působení na hospodářské pracovníky za účelem zlepšení jejich práce.

Návrh zákona o hospodářské arbitráži dává dále socialistickým organizacím možnost, aby si pro rozhodnutí rozporů, které mezi sebou mají, zvolily rozhodce, ke kterému mají důvěru a který vzhledem ke svým zkušenostem, kvalifikaci a společenské odpovědnosti může rozhodnout spornou záležitost z hledisek technických i ekonomických tak, že obě organizace uznají jeho rozhodnutí pro sebe za závazné. Bude proto třeba vést socialistické organizace k tomu, aby této možnosti odpovědně využívaly a řešily své rozpory za přispění odpovědných rozhodců. V tomto směru budou na pomoc organizacím k dispozici seznamy vybraných odborných hospodářských pracovníků, techniků i ekonomů, pracovníků výzkumných ústavů, odborných institucí apod.

Je třeba uvést, že v tomto směru čerpal návrh zákona a zejména připravovaná pravidla pro rozhodování sporů rozhodci ze sovětských zkušeností, kde instituce rozhodců byla zavedena již asi před 3 léty.

Upevnění centrálního řízení a zvýšení autority státního plánu promítá se v předkládaném návrhu zejména tím, že hospodářské arbitráži je přímo uloženo prosazování celostátních hospodářských zájmů proti zájmům podnikovým, resortním popřípadě i místním. Hospodářská arbitráž má uloženu povinnost upozorňovat příslušné orgány na rozpory mezi opatřeními prováděnými socialistickými organizacemi a zásadami hospodářské politiky našeho státu. Orgán, který je na takový rozpor upozorněn, má podle zákona povinnost do 30 dnů sdělit, co zařídil k odstranění závady nebo podat žádané vysvětlení. Toto právo kontroly hospodářských vztahů zdůrazněné přímo v zákoně má posílit autoritu hospodářské arbitráže a působit k důslednému dodržování socialistické zákonnosti a státní disciplíny.

Kromě rozhodovací činnosti je dalším závažným úkolem hospodářské arbitráže organizování a rozvíjení hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi. Základem je zde zevšeobecňování poznatků z arbitrážní činnosti, usměrňování činnosti socialistických organizací, rozhodovací praxí, preventivními konzultacemi, instruktážemi apod. Hospodářskoprávních vztahů má tak být využíváno k aktivnímu působení na vlastní výrobu, technický pokrok i rozdělování.

Tato funkce hospodářské arbitráže je pak dovršována ještě tím, že Státní arbitráži ČSSR jako ústřednímu arbitrážnímu orgánu se ukládá připravovat a předkládat přímo vládě rozbory jednotlivých hospodářských otázek s návrhy na opatření, dále se jim dává právo schvalovat základní podmínky dodávky, pečovat o řádné a včasné smluvní zajišťování důležitých úkolů stanovených vládou a pomáhat svou činností k jejich plnění. Státní arbitráž ČSSR vydává také obecné směrnice a instrukce pro činnost všech arbitrážních orgánů a řídí jejich práci.

Návrh zákona o hospodářské arbitráži upravuje také řízení před orgány hospodářské arbitráže. Je třeba zdůraznit, že kromě ustanovení zákona nemají být o arbitrážním řízení vydávány již žádné další právní předpisy. Hlavními zásadami, z nichž arbitrážní řízení vychází je jednoduchost, neformálnost, pružnost a rychlost. To samozřejmě nemá být na újmu co nejdůkladnějšímu zjištění skutečného stavu v každé sporné záležitosti mezi socialistickými organizacemi a na újmu vysoké úrovně rozhodování státních arbitrů, arbitrážních komisí, případně zvolených rozhodců. Takové rozhodování má být právě umožněno neformálností a jednoduchostí řízení, což ovšem klade vysoké požadavky na vedení celého arbitrážního jednání ze strany státního arbitra nebo rozhodce, který musí sám iniciativně a s potřebným rozhledem vést všechny účastníky jednání k tomu, aby co nejúspornějším způsobem byla zjištěna podstata sporu a nalezen způsob řešení ve shodě s právními předpisy a zásadami hospodářské politiky státu.