Tomu také slouží smlouva NSR o spolupráci s Francií z 22. ledna t. r. Stanoví jako cíl dosažení jednoty v otázkách zahraniční politiky a zejména prohloubení vojenské spolupráce a společné strategie. Vedoucí činitelé NSR, především sám kancléř Adenauer, naprosto jasně vyslovili, že jejich záměrem je usměrnit francouzskou zahraniční politiku tak, aby s její podporou snadněji prosazovali své revanšistické cíle, maskované heslem sebeurčení a tzv. práva na vlast.

Jednotná strategie podle bonnské koncepce pak znamená přípravu uskutečněni revanšistických plánů uplatňováním západoněmecké doktríny bleskového rozvinutí válečných operací všemi druhy zbraní, především atomovými v bláhovém domnění, že by tak německé území mohlo být uchráněno následků války. Nesmyslná, naprosto nerealistická, avšak nebezpečná doktrína blitzkriegu, na kterou tak těžce doplatily národy Evropy i sám německý národ, má být prosazena s podporou Francie, jejíž lid se již dvakrát v tomto století stal obětí útočných německých plánů.

Nebezpečný charakter smlouvy potvrzuje i to, že žádné z jejích ustanovení se vůbec nezmiňují o omezení zbrojení, které bylo Německu uloženo dohodami vítězných velmocí. Smlouva dokonce otevírá cestu agresívním západoněmeckým kruhům k dosažení nukleárních zbraní.

Smlouva bývá jak německými, tak francouzskými představiteli označována jako dílo usmíření mezi oběma zeměmi. Její obsah však potvrzuje, že jde o sblížení jen nejútočnějších reakčních kruhů obou zemí ke společnému cíli - k přípravě agrese proti socialistickým zemím.

Že signatářům nejde o opravdové usmíření a zlepšení ovzduší, potvrzuje nejlépe fakt, že uvedený dokument ignoruje nutnost uzavření mírové smlouvy s Německem která jediná byla by sto vytvořit ve střední Evropě podmínky pro skutečné usmíření, obnovení důvěry a předpoklady pro řešení dalších mezinárodních problémů.

Západoněmeckým revanšistům se dokonce podařilo dosáhnout na francouzské straně ústupku v otázce západního Berlína jeho vydáváním za součást NSR. Je tu zřejmě úmysl zostřit situaci při jednáních o řešení této otázky mezi SSSR a USA.

Naše republika, stejně jako ostatní socialistické země, považuje takto tvrzenou alianci a záměry, které sleduje, za nebezpečné pro mír a bezpečnost národů v Evropě. S veškerou vážností poukázala naše vláda také na její nepřátelské zaměření proti ČSSR. Správnost tohoto hodnocení potvrdily přesuny francouzské obrněné divize proti hranicím ČSSR - akt, který s netajeným uspokojením přijali bonnští revanšisté. Pochopitelně: vždyť jest to nekladným důkazem ztotožnění se s agresívní doktrínou imperialistického západního Německa.

Jsme přesvědčeni, že k této provokaci proti ČSSR nikdy nedala a nemůže dát souhlas francouzský lid.

Nóty ČSSR, SSSR a PLR, Francii varují národy před vážným nebezpečím vyplývajícím z toho, že francouzsko-západoněmecká aliance otevírá dnes NSR dveře do francouzských atomových center, aby jim zítra uvolnila cestu k atomovým zbraním. Smlouva tím, že se pokouší vydávat západní Berlín za součást NSR, neklamně potvrzuje svoje zaměření proti likvidaci pozůstatků druhé světové války, proti mírovému urovnání německého problému, čímž jasně slouží revanšistickým cílům.

Francouzské vládní kruhy se dopouštějí stejně osudové chyby, jako před 25. léty v době Mnichova. Historie však ukazuje, že ustupování nebo dokonce spolčování se s německým militarismem se národům těžce vymstily. Stejně tak dnešní podpora západoněmeckých revanšistů francouzskou vládou se obrátí proti Francii samé, nezmění-li svou politiku.

Všechny doklady o agresívní, revanšistické koncepci západoněmeckého militarismu potvrzují naprostou správnost kroků, které SSSR a NDR s ostatními socialistickými státy v boji za uzavření mírové smlouvy dosud učinily a které významným způsobem podpořily mírové síly v Německu a jejich hlavní baštu - Německou demokratickou republiku. (Potlesk.) Důležitou roli v tomto smyslu sehrála zvláště energická opatření vlády NDR z 13. srpna 1961 v Berlíně a všestranné zabezpečení jejích hranic. Tato opatření mají mimořádný význam pro zmírňování vážného napětí mezi německými státy a pro postupné řešení západoberlínského problému na základě mírové smlouvy s Německem.

Z toho vycházel VI. sjezd SED, který narýsoval perspektivu zajištění míru v Německu na pevných základech mírového soužití. Je vyjádřena ve známých 7 bodech, v nichž se navrhuje věcný mírový styk mezi oběma německými státy a jejich občany, zastavení zbrojení a vzdání se atomové výzbroje, dohoda o odzbrojení mezi NDR a NSR, vzájemné respektování hranic a plná rovnoprávnost obou německých států. Právem byl tento návrh nazván dohodou rozumu a dobré vůle. Čs. vláda jménem všeho našeho lidu s ním plně souhlasí, neboť odpovídá zájmům bezpečnosti v Evropě a posílení míru ve světě.

V duchu zásad mírového soužití jsme i my nejednou vyslovili svou ochotu normalizovat styky se západním Německem. Přitom pokládáme nadále za svou povinnost neustále a bez milosti odhalovat a pranýřovat revanšistické a militaristické kruhy NSR, které se nesmířily s porážkou Německa a sní o revizi výsledků druhé světové války.

Naše stanovisko vyjádřil na XII. sjezdu KSČ první tajemník ÚV KSČ a president republiky s. Antonín Novotný, když prohlásil:

"... přáli bychom si navázat s Německou spolkovou republikou, která by byla mírumilovným státem, normální vztahy, rozvíjet s ní hospodářskou a kulturní spolupráci. Zatím to však je západní Německo, které nejeví žádnou opravdovou ochotu ani po nejzákladnější normalizaci vzájemných vztahů.

Západoněmečtí představitelé by měli v praxi ukázat, že napříště chce Německá spolková republika žít se svými sousedy, se všemi národy světa v míru, v přátelství, že uznává hranici Odra - Nisa a že se zříká všeho, co bylo spjato s érou hitlerovského fašismu, že se zříká metod, kterých vůči sousedům používal Hitler. To by ovšem muselo být doloženo skutky. Tak by Německá spolková republika přinesla cenný příspěvek světovému míru, který by uvítaly všechny mírumilovné národy nejen v Evropě, ale i na celém světě."

V zájmu své bezpečnosti, v zájmu zatarasení cesty německému revanšismu, v zájmu ozdravění situace v Evropě a upevnění důvěry mezi státy, v zájmu vytvoření příznivých podmínek pro dosažení pokroku v odzbrojení, bude čs. lid a jeho vláda ze všech sil napomáhat k likvidaci pozůstatků druhé světové války cestou uzavření mírové smlouvy s Německem a k normalizaci situace v západním Berlíně na jejím základě. (Potlesk.)

Vítáme proto nedávnou dohodu o pokračování v jednání mezi SSSR a USA o otázkách, které s tím souvisejí. Jsme se všemi mírumilovnými lidmi přesvědčeni, že je nutno a možno nalézt vzájemně přijatelné řešení německého problému, které nikoho nepoškodí a odstraní nebezpečné ohnisko války v Evropě.

Při prosazování zásad mírového soužití v Německu a v úsilí o likvidaci pozůstatků druhé světové války hraje přední úlohu první stát dělníků a rolníků v historii Německa - Německá demokratická republika. Jeho vedoucí strana na svém VI. sjezdu vysoko zvedla prapor míru a socialismu. Dovršení výstavby socialismu v NDR má základní význam pro vyřešení německé národní otázky. Právem se v úvodu nového programu Jednotné socialistické strany Německa konstatuje: "V Německu nastal nový věk - věk socialismu".

Oceňujeme veliký význam toho historického faktu, že část Německa, NDR, navždy likvidovala kořeny, z nichž vyrůstalo nebezpečí pro evropské národy a jde cestou socialismu, míru a přátelství. (Potlesk.)

Proto budeme dále rozvíjet těsné vztahy a všestrannou spolupráci s NDR ku prospěchu lidu obou zemí, v zájmu našich společných cílů.

Soudružky a soudruzi!

Světová socialistická soustava dosahuje v mírovém soutěžení s kapitalismem stále pronikavějších vítězství. Toto nové společenství svobodných národů, jdoucích cestou socialismu a komunismu, čím dále tím více vystupuje jako přitažlivá síla pro pracující celého světa.

Hlavním činitelem rozvoje světové socialistické soustavy je Sovětský svaz, který po dovršení výstavby socialismu, první na světě razí cestu ke komunismu. Rozvinutou výstavbou komunismu upevňuje ekonomický potenciál a obranyschopnost celého socialistického tábora. Svými úspěchy a zkušenostmi urychluje postup celé socialistické soustavy ke komunismu.

Proto upevňování a prohlubování našeho spojenectví a přátelství a rozšiřování všestranné spolupráce se Sovětským svazem má základní význam pro další rozvoj naší země. (Potlesk.) Československo-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci, jejíž 20. výročí bude náš pracující lid v letošním roce oslavovat, se stala úhelným kamenem naší bezpečnosti, pevným základem celého dosavadního i budoucího vývoje našeho státu. Díky spojenectví se Sovětským svazem mohli náš lid nastoupit cestu budování socialistické společnosti, rozvinout výrobní síly Československa nevídaným tempem a dovršit v naší zemi výstavbu socialismu.

Sovětský svaz nám nezištně pomáhal při řešení všech složitých situací našeho poválečného vývoje. Činí tak bratrsky i dnes, kdy odstraňujeme některé současné potíže. Díky těmto vztahům nového typu může naše země s neúplnou surovinovou základnou jit rychle vpřed ve výrobě i zvyšováni životní úrovně. Bez dodávek surovin ze Sovětského svazu bychom nemohli rozvíjet naši výrobu, bez jeho vysoké techniky a vědy bychom ji nepozvedli na světovou úroveň.

Přátelství a spolupráci se Sovětským svazem budeme dále prohlubovat a rozšiřovat, čerpat z jeho bohatých zkušeností, jež získává při plnění programu KSSS a při provádění leninské zahraniční politiky, abychom se mohli úspěšně vypořádat se všemi složitými úkoly dalšího rozvoje naší socialistické společnosti, abychom ještě účinněji přispívali k řešení všech důležitých mezinárodních problémů.

XII. sjezd naší strany ve svých závěrech vyzvedl veliký význam upevňování ideologické a politické jednoty celé světové socialistické soustavy na zásadách tvůrčího marxismu-leninismu, pro řešení všech rozhodujících mezinárodních problémů.

V této jednotě a semknutosti socialistických zemí je pevná záruka konečného vítězství míru a socialismu ve světě. V zájmu splnění těchto cílů budeme, opřeni o Sovětský svaz - hlavní sílu socialistického společenství - dále tuto jednotu upevňovat a se všemi socialistickými zeměmi rozvíjet všestrannou spolupráci.

Převaha socialismu nad kapitalismem se stále větší měrou projevuje v ideologické, sociálně-politické, vědecko-technické a vojenské oblasti. Postupně rostou prvky svědčící o ekonomické převaze. Je to důsledek velikých úspěchů, jichž dosáhly naše země díky svému socialistickému zřízení. Tyto úspěchy se budou stupňovat na základě stále se prohlubující vzájemné hospodářské spolupráce, která vstupuje do nového stádia v duchu usnesení loňské červnové porady prvních tajemníků komunistických a dělnických stran, členských zemí RVHP.

Na této poradě byly, jak známo, projednány možnosti dalšího rozšíření a upevnění vzájemné hospodářské spolupráce členských zemí v současné nové etapě rozvoje socialistické soustavy. Porada schválila "Základní principy mezinárodní socialistické dělby práce" a vypracovala řadu zásadních doporučení, týkajících se široké oblasti hospodářské a vědeckotechnické spolupráce. Cílem opatření je překonat dosud existující prvky národní uzavřenosti ekonomik jednotlivých členských států RVHP a umožnit dokonalejší a účinnější využívání všech předností světové socialistické soustavy. Jestliže jsme dosud řešili otázky spolupráce především cestou dvoustranných dohod, přichází nyní období, kdy kromě toho budeme stále více řešit zásadní ekonomické problémy společným úsilím všech členských zemí. Základem pro praktické dosažení těchto cílů bude koordinace perspektivních plánů hospodářského rozvoje členských zemí. Po červnové poradě se činnost RVHP začíná v novém duchu intenzívně rozvíjet.

O tom svědčí například již probíhající práce na řešení palivo- energetické bilance evropských členských zemí Rady. Bylo přikročeno k postupné a urychlené výstavbě aparátu Rady. Byl zřízen Výkonný výbor, byro Výkonného výboru pro otázky hospodářských plánů a Stálá komise pro měnové a finanční otázky. Současně se připravují nové formy spolupráce, jako je zřízení banky socialistických zemí, mnohostranný clearing v obchodě mezi členskými zeměmi, společný vagónový park apod. Veliká pozornost je věnována i dalšímu zdokonalování metod práce orgánů Rady.

O výhodách, které plynou z uskutečňování socialistické dělby práce mezi zeměmi RVHP nemůže být sporu. Jsou v ní skryty veliké rezervy a jenom jejich plným využitím mohou členské země jako celek i každá jednotlivě, tedy i ČSSR, jako neoddělitelný článek tohoto celku intenzívně pokračovat ve svém dalším rozvoji.

Je třeba dovedněji řídit mezinárodní socialistickou dělbu práce, energičtěji uskutečňovat specializaci a kooperaci výroby, koordinaci vědeckých a technických prací a lépe využívat možností světového socialistického trhu.

Významnými náměty, které sledují efektivnější využití výrobních sil a všech předností socialistické soustavy, jsou myšlenky na společné řešení klíčových otázek rozvoje hospodářského společenství členských států RVHP a v této souvislosti zejména vytvoření mezistátních výrobně-technických sdružení.

Realizace těchto myšlenek přispěje k efektivnějšímu rozvoji ekonomického potenciálu členských států Rady, těsnějšímu hospodářskému sepětí a k vytváření příznivých podmínek k více-méně současnému přechodu ke komunismu. Proto tyto náměty plně podporujeme.

Československá socialistická republika musí sehrát v prohlubování činnosti RVHP významnou úlohu. Výrobní síly v naší zemi jsou již na takovém stupni, že jejich další rozvoj není myslitelný bez specializace a kooperace s druhými socialistickými zeměmi, bez širokého využívání předností mezinárodní socialistické dělby práce, což nám umožní uplatnit plně nejpokrokovější poznatky vědy a techniky a zavádět specializované výroby ve velkých sériích. Jedině taková spolupráce nám umožňuje, abychom dále úspěšně rozvíjeli naše národní hospodářství a kladli si další smělé cíle do budoucna. Proto je zvlášť důležité, abychom v zájmu vlastním, v zájmu všech členských zemí Rady a v zájmu vítězství v ekonomické soutěži s kapitalismem plnili beze zbytku všechny závazky, které jsme v rámci RVHP přijali.

Mezi cíli, které si vytyčily členské státy RVHP a cíli, které sledují imperialistické země v rámci EHS je zásadní rozdíl. Naše úsilí o sbližování ekonomiky socialistických zemí cestou koordinace národohospodářských plánů, specializace a kooperace výroby - tato bratrská spolupráce socialistických zemí - neklade žádné překážky rozvoji našich hospodářských a obchodních styků s ostatními zeměmi, naopak předpokládá další jejich rozšíření. Vždy jsme podporovali rozvoj široké hospodářské spolupráce ve dvoustranných stycích i na půdě mezinárodních organizací a vystupovali jsme proti politice uzavřenosti, omezování, nátlaku a diskriminace. Bylo by namístě, kdyby si ty kruhy západních zemí, které brání mezinárodnímu obchodu, uvědomily, že blokáda socialismu zkrachovala v minulosti a tím spíše je nesmyslná za současného poměru sil ve světě.

Soudružky a soudruzi!

Na cestu budování socialismu směle vykročila také hrdinná Kuba. Všechen náš lid se raduje z toho, že v nedávné krizi v karibské oblasti díky síle, rozhodnosti a moudré politice SSSR, díky neohroženému postoji kubánského lidu, podpoře ZST a všeho mírumilovného lidstva, byly zachráněny nezávislost a revoluční vymoženosti na Kubě a agresívní síly byly donuceny upustit od připravovaného vpádu na Kubu.

Budování socialistické společnosti na Kubě je pro nejagresívnější síly USA trnem v oku a důvodem k rozdmychávání další vlny válečné hysterie. Američtí imperialisté se dále vměšují do svrchovaných práv Kuby a podněcují nové záškodnické akce s konečným cílem likvidovat socialistický společenský řád, který se na Kubě úspěšně rozvíjí, připravit kubánský lid o svobodu a nezávislost.

Nejreakčnější kruhy USA dnes znovu otevřeně prohlašují, že chtějí řešit tzv. kubánskou otázku všemi prostředky, včetně násilí. Tyto zločinné záměry vyvolávají hluboký odpor a rozhořčení československého lidu a všech mírumilovných lidí na světě, kteří žádají, aby vláda Spojených států dodržela slíbené záruky o nenapadení Kubánské republiky. (Potlesk.) Útok na Kubu by byl nejhrubším porušením závazků, jež přijala vláda USA v průběhu řešení karibské krize a měl by za následek zdrcující úder proti agresoru, jak nedávno prohlásil na předvolebním projevu v Moskvě N. S. Chruščov.