Vyvstávají i některé platové problémy. Protože do výrobní zemědělské správy vybíráme zkušené a osvědčené pracovníky, jsou mnohdy zařazeni na úsecích, kde je vyšší plat, než je horní hranice platového rozpětí ve funkci na zemědělské správě, kam mají přejít. Tak například s. Moravec, dosavadní vedoucí Oblastní stanice ústavu pro vědeckou soustavu hospodaření má o 180 Kčs vyšší měsíční plat, než je horní hranice rozpětí výrobního instruktora výrobní zemědělské správy, kterého bude nyní dělat. Jestliže tento soudruh ochotně přechází na tak náročnou funkci i za těchto okolností, je to jistě známka vysokého politického uvědomění a je v tom jistě i záruka, že jde tuto práci dělat rád. Takových příkladů bych mohl uvést víc. Například s. Veselý, který přejde do výrobní zemědělské správy ze zemědělského nákupního a zásobovacího závodu, bude mít asi o 200 Kčs měsíčně nižší plat a ještě položil otázku, zda je správné, že jej platově zařazujeme na maximum možnosti měsíční odměny ve funkci, do které byl určen. A mohl bych jmenovat ještě dalších několik takových soudruhů.

Chci tím dokumentovat, že většina našich pracovníků skutečně politicky chápe smysl a význam vytváření zemědělské výrobní správy a že je u nich záruka kvalitní práce a obětavého plnění úkolů, které jsou na zemědělské správy kladeny.

Největší váhu v celé zemědělské správě klademe na sbor výrobních instruktorů. Ve výrobní zemědělské správě v našem okrese jich bude 15. Všech 15 je již také vybráno a už se seznamují s problémy a situací ve svěřeném obvodě. Všichni až na dva mají bydliště v jedné z obcí svého pracovního obvodu nebo v těsné blízkosti. I dva zbývající chceme v nejkratší době přestěhovat přímo do jejich pracovního obvodu.

Pracovní obvody výrobních instruktorů jsme sestavovali podle velikosti zemědělských závodů a jejich výrobní intenzity, podle složitosti problematiky, podle úrovně řízení a hospodaření družstev a také podle zkušeností a schopností jednotlivých instruktorů.

Podle počtu závodů zahrnuje nejmenší obvod 3 JZD, která však mají celkem výměru 5000 ha, na počet závodů největší pracovní obvod zahrnuje 7 JZD s celkovou výměrou 3400 ha zemědělské půdy. V ostatních pracovních obvodech je zařazeno 4 až 6 JZD.

Máme za to, že takové uspořádání pracovních obvodů umožní výrobním instruktorům dobře pracovat a splnit poslání, které se od nich očekává.

I kádrové obsazení funkcí instruktorů je voleno odpovědně. Všichni vybraní soudruzi mají bohaté zkušenosti v politické i organizátorské práci na zemědělském úseku. Vedle toho každý z nich má odborné znalosti z jednoho úseku - buď z agronomie nebo zootechniky, mechanizace nebo ekonomiky.

Tak například s. Hrstka je dřívější zootechnik státního statku v Lubenci, s. Studený dříve dělal agronoma STS, později agronoma velkého sloučeného JZD "Podleský chmelař" a nyní v poslední době pracovníka státního technického dozoru. S. Michalec naposledy vykonával funkci tajemníka MNV v Blšanech, před tím však prošel funkcemi vedoucího šlechtitelské stanice, ředitele státního statku a předsedy JZD. S. Ferencz, nyní tajemník MNV, předtím vykonával funkci úsekového agronoma STS, výkupního pracovníka; a tak bych mohl uvádět další soudruhy - Todta, Mlejnka, Horu a další. Typické pro všechny je, že při pohovoru o jejich zařazení do funkcí výrobních instruktorů všichni kladli prvně otázku, zda se nejedná o nějaké papírování anebo sběrače čísel. K tomu mají všichni odpor a toho se všichni bojí.

I když zemědělská výrobní správa ještě právně neexistuje, výrobní instruktoři už ve svých pracovních obvodech pracují od 1. dubna. Jako první úkol jim bylo uloženo pomáhat organizovat rychlé a kvalitní provedení jarních prací - ošetření ozimů a ošetřen luk a pícnin, prostě současné hlavní úkoly. Už dnes se ukazuje, že bylo správné nečekat na ustavení výrobní zemědělské správy a vyslat instruktory na obce. Projevuje se to v úspěšném průběhu jarních prací a můžeme říci, že celá reorganizace nezanechala v našem okrese na jarních pracích nepříznivý vliv.

Osev jarních obilovin je v našem okrese splněn k 9. 4. na 74,5%. Z celkového počtu 81 zemědělských závodů už osev jarních obilovin ukončilo 40 zemědělských závodů a ve zbývajících závodech je to otázka dvou až tří dnů. Několik zemědělských závodů již zahájilo osev cukrovky a celkem jí máme zaseto k 9. 4. více než 300 ha. Ty nejpilnější závody již začaly i s výsazem brambor, jako např. JZD Dobroměřice, Počedělice, Lišany, Chožov aj. Tady už činnost výrobních instruktorů přinesla své první dílčí výsledky.

Nyní bych chtěl ještě stručně hovořit o tom, jak si představujeme činnost instruktorů a jak jim chceme vytvářet dobré podmínky pro jejich práci.

Činnost výrobních instruktorů je považována za hlavní článek činnosti výrobních zemědělských správ. Mají být přímými pomocníky funkcionářů JZD a státních statků, mají přenášet dobré zkušenosti z jedněch závodů do druhých a celou svou činností mají nápomoci k tomu, aby zaostávající a slabá družstva se dostala co nejrychleji na úroveň průměrných a nejlepších. To je jistě správné a všichni si od toho dost slibujeme.

Musíme však také pro to vytvořit těmto pracovníkům podmínky. Je jisté, že těžko najdeme takové univerzální odborníky, aby ovládali všechny odborné úseky - agronomii, zootechniku, mechanizaci i ekonomiku. Musíme počítat s tím, že tito pracovníci nemohou ze sebe jen vydávat, ale že se musí soustavně pravidelně učit, aby mohli přinášet stále něco nového do zemědělské praxe.

My proto počítáme s tím, a už také některé věci připravujeme, že 5 dní v týdnu budou přímo v zemědělských závodech a 1 den budou mít krátkou poradu se svým vedoucím, kde dostanou hlavní úkoly a vyřeší své problémy a požadavky a pak po skončení porady budeme týdně pro ně organizovat různé odborné přednášky o dobových hlavních otázkách a problémech. Někdy budeme zařazovat na program těchto školení i besedy s předními pracovníky a praktiky přímo ze zemědělských závodů - z rostlinné i živočišné výroby, i z úseku mechanizace a ekonomiky.

Počítáme i s praktickými ukázkami o nové technice i technologii. Tak například dnes odpoledne pořádáme pro ně besedu o významu setí jednoklíčkového semena cukrovky spojenou s praktickou ukázkou výsevu přesnými řeposecími stroji. Zde si budou moci prakticky stroje prohlédnout, odborníci jim vysvětlí celou funkci stroje, obsluhu, význam atd. a zodpoví jim všechny dotazy.

Podobnou akci chceme uskutečnit i k výsevu kukuřice speciálními stroji do čtverců atd.

V nejbližší besedě chceme s instruktory podrobně probrat význam meziplodin, jejich včasnou sklizeň, způsob zesilážování, aby byly rychle uvolněny plochy pro následné plodiny.

Podobným způsobem budeme vyzbrojovat instruktory o všech závažných problémech na úseku výroby a ekonomiky.

To už jsme s nimi projednali a všichni to velmi vítají. Chceme také, aby výrobní instruktoři se stali účinnými pomocníky v rozvíjení socialistické soutěže a vytváření nového socialistického poměru k práci. Přepracováváme celou organizaci mezipodnikové soutěže tak, aby byla organizována pokud možno v rámci pracovního obvodu výrobního instruktora. Instruktoři sami přišli s návrhem, aby byla rozvinuta i socialistická soutěž vzájemně mezi jednotlivými výrobními obvody. Tento návrh však musíme ještě promyslet, abychom se zde nedopustili nějaké chyby, která by vedla k formálnosti v socialistické soutěži.

Soudružky a soudruzi poslanci!

U všech pracovníků, kteří přecházejí v našem okrese do zemědělské výrobní správy, je velká chuť do práce a odhodlání splnit úkoly, které od nás naše socialistická společnost vyžaduje. Od nového způsobu řízení zemědělské výroby si skutečně mnoho slibujeme. Jak jsem už řekl v úvodu, máme trochu obavy, aby se vše zase časem nedostalo do starých vyježděných kolejí. Aby tomu tak nebylo, o to se ze všech svých sil budeme snažit a obracíme se i na všechny ostatní pracovníky - zejména v centrálních orgánech, aby nám v tom co nejúčinněji pomáhali. Jsem přesvědčen, že zákon, který dnes projednáváme, nám vytvoří podmínky pro lepší práci v zemědělství a že bude jedním z opatření, která pomohou v nejkratší době pozdvihnout úroveň našeho zemědělství na úroveň průmyslu. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo: Dávam slovo posl. inž. Benešovej.

Posl. inž. Benešová: Soudružky a soudruzi poslanci!

V souvislosti s projednávaným návrhem zákona, který stanoví nový způsob řízení zemědělství, pokládám za nutné hovořit zde o některých problémech dotýkajících se výchovy odborně kvalifikovaných kádrů, bez nichž se v daném období neobejde žádné odvětví našeho národního hospodářství a tím méně zemědělství, před nímž stojí obtížný úkol vyrovnat se do r. 1970 svojí úrovní na úroveň průmyslu a tak vytvořit materiálně technické základy pro přechod ke komunistické společnosti.

Tento úkol může být úspěšně splněn jen tehdy, jestliže budou do zemědělské výroby v širokém měřítku zaváděny nejpokrokovější metody práce, založené na vědeckých základech.

Nová soustava řízení, tak jak je navrhována v zákoně, klade zvýšené požadavky na práci všech pracovníků na zemědělském úseku a zejména na práci odborníků, kteří mají pomáhat co nejúčinněji k tomu, aby zaostávající zemědělské závody se dostaly na vyšší úroveň a přední zemědělské závody se staly nositeli nejpokrokovějších metod práce. K tomu je třeba, aby odborníci měli hluboké teoretické znalosti ověřené a prověřené praxí.

Teoretická příprava nejvýše kvalifikovaných zemědělských odborníků náleží vysokým školám. Ony musí jednak připravit dostatečný počet odborníků, ale zajistit také jejich dobrou odbornou úroveň s dostatečným předstihem. V současné době vychovávají vysoké školy zemědělské odborníky na fakultách provozně ekonomických, agronomických, veterinárních a na fakultě mechanizační a lesnické, na kterých jsou studovány obory: provoz a ekonomika zemědělské výroby, agrotechnika, zootechnika, zahradnictví, zemědělské meliorace, mechanizace zemědělské výroby, veterinářství a lesnictví. Na všech studijních oborech je zavedeno studium při zaměstnání a některé zvláštní formy studia, jako je postgraduální školení absolventů a na pražské vysoké škole je příprava odborníků pro rozvojové země. Společným cílem pro všechny obory je výchova odborníků, kteří se budou tvůrčím způsobem podílet na rozvoji výrobních sil a na dovršování kulturní revoluce na naší vesnici.

Pedagogická činnost vysokých škol zemědělských je zaměřena na přípravu maximálního počtu zemědělských odborníků, určeného státním plánem až do r. 1985. Chci na několika číslech doložit, jaká je tendence přijímání posluchačů do prvních ročníků všech vysokých škol zemědělských.

V r. 1960 bylo přijímáno celkem včetně dálkového studia 2416 posluchačů, v letošním školním roce již 3710 posluchačů, v r. 1965 3775 posluchačů, v r. 1970 kolem 6000 posluchačů. Bude tedy zhruba připravováno ve výhledu na vysokých školách zemědělských 2 a půlkrát větší množství odborníků, než tomu bylo v minulých letech.

Ovšem jen splněním směrných čísel posluchačů a absolventů, to je splněním kvantitativních ukazatelů, bychom zemědělské výrobě málo přispěli. Je třeba daleko větší důraz klást, podle mého názoru, na kvalitu přípravy odborníků.

Domnívám se, že otázka kvalitní přípravy odborných kádrů je v současné době otázkou velmi aktuální a velmi diskutovanou. Je nesporné, že kritériem teoretické přípravy vysokoškolského odborníka je jeho činnost v praxi, to je v zemědělském provozu, ve styku s lidmi. A tu je dosti často signalizováno zvenčí, že nepřichází do praxe dostatečný počet takových odborníků, kteří jsou očekáváni. Buď nemají dostatečné teoretické znalosti, nebo je nedovedou prosazovat a často neumí jednat s lidmi. Příčiny tohoto stavu jsou jak subjektivní, to je v kvalitě lidí, kteří přicházejí na vysokou školu, k jejich přístupu ke studiu zemědělských disciplín, osvojování si poznatků vědy, ale i v dosavadním systému výuky a výchovy na vysokých školách zemědělských. U subjektivních příčin je třeba otevřeně říci, že skutečně přicházejí na vysoké školy zemědělské často lidé, kteří se hlásili na jiné studijní obory, zejména universitní, neuspěli u přijímacích pohovorů nebo nemohli být přijati, protože směrná čísla na universitních oborech jsou nižší. Z těchto lidí mnozí odcházejí během studia pro nezájem o obor, jiní dostudují a snaží se opatřit si teplé místečko někde v závětří a jen minimum z nich v průběhu studia získá takový vztah k budoucímu povolání, který je pak přivede do zemědělského závodu. Studentů, kteří přicházejí uvědoměle na vysoké školy zemědělské, je opravdu velmi málo a jsou to většinou absolventi zemědělských technických škol anebo uchazeči z praxe. Tyto příčiny nechci dále rozebírat, je možné zde upozornit jen na to, že nám zatím zůstávají mnoho dlužni v usměrňování dětí a mladých lidí k volbě povolání školy nižších stupňů a že ani národní výbory neplnily vždy dobře svoji úlohu získáváním mládeže ke studiu na vysokých školách zemědělských.

Chci se více zabývati těmi příčinami, které ovlivňují kvalitu přípravy odborníků na VŠZ samých. V usnesení ÚV KSČ o komunistické výchově na školách se hovoří o tom, že vysoké školy působí na studenta v době, kdy se dotvářejí jeho fyzické vlastnosti, charakter a morální profil, kdy se formuje jeho světový názor. Z toho je třeba vycházet a vytvořit všechny předpoklady pro to, aby se skutečně na vysoké škole jenom neučilo, aby se posluchači nevybavovali jen sumou teoretických znalostí v jednotlivých disciplínách bez jakékoliv souvislosti, ale aby se vychovávalo, aby všichni učitelé osvětlovali vzájemné souvislosti s ostatními předměty, s obecnými zákonitostmi přírodního a společenského dění, aby zdůrazňovali význam poznatků a teorie pro praktickou činnost.

Když se kriticky podíváme, jak se nám daří plnit tento úkol, tak musíme přiznat, že se zatím příliš nedaří. Jednou z příčin nižší úrovně absolventů vysokých zemědělských škol, než jaká je od nich v praxi očekávána, bylo a někdy bohužel ještě je, popisné přednášení fakt z daného vědního oboru nebo přeceňování technologie na úkor zvládnutí teoretických poznatků. Posluchači byli často seznamováni s určitým návodem, jak postupovat například při odchovu mláďat hospodářských zvířat, ale nebyly jim dostatečně a do hloubky osvětlovány zákonitosti, které je třeba respektovat právě v období růstu mláďat a kterým je třeba technologický postup podřídit. V určitých podmínkách návod platil, ve změněných nevyšel a novopečený inženýr byl potom zklamán a praxe také.

Proto je správné a důležité klást těžiště výuky na vysokých školách zemědělských na zvládnutí teoretických poznatků, na zvládnutí příčin a závislostí, na zvládnutí hlavních biologických zákonitostí, z nichž musí každý absolvent VŠZ vycházet ve své budoucí praxi. Jedině zvládnutím těchto zákonitostí bude možno neustále zušlechťovat hospodářská zvířata, zvyšovat jejich užitkovost, pěstovat výnosné odrůdy hospodářských plodin, bez nichž si nelze představit zemědělství v budoucnosti. Tím ovšem nemám vůbec na mysli, že by se výchova odborníků pro zemědělskou praxi měla přesunout na přírodovědeckou fakultu. Není totiž možné, aby zemědělský inženýr, i když z biologických zákonitostí vychází, neovládal techniku a nedovedl ji v praxi využít. Prvním krokem k zlepšení situace v tomto směru je obsahová přestavba výuky. Všechny dosud vyučované předměty jsou podrobovány kritice, jsou z nich odbourávány zastaralé historické pasáže a těžiště je kladeno na moderní, pokrokové poznatky.

Ovšem obsahová přestavba předmětů nemůže být sama o sobě cílem - ta totiž nemůže být nikdy skončena, protože neustále je třeba doplňovat do přednášek to, co je nové, co je pokrokové.

Dát skutečně nový obsah předmětu může takový učitel, odborník, který vědecky pracuje, objevuje nové a nové poznatky, které předává studentům a zde zatím není také všechno v pořádku. Již několikrát bylo řečeno v různých materiálech dotýkajících se vysokých škol, že se mají stát vědeckými pracovišti, že zde na vysokých školách mají být vytvořeny všechny podmínky pro působení vynikajících vědců, kteří by kolem sebe soustřeďovali nejširší okruh studentů a mladých učitelů. Co bylo pro tuto věc uděláno? Zatím velmi málo a řešení tu je. Proč by nemohli všichni naši významní vědci, akademici být řádnými profesory vysokých škol. Proč by nemohl i např. vynikající fytopatolog, ředitel ústavu experimentální botaniky v ČSAV akademik Blatný být řádným profesorem vysoké školy zemědělské v Praze, která má katedru ochrany rostlin bez profesora? Proč by neměli mít právě tito nejpovolanější vědci své pravidelné 2 hodiny přednášek na některé z vysokých škol? Proč by naopak řádní profesoři vysokých škol nemohli být vedoucími pracovníky některých vědeckých ústavů Akademie? Pro zkušenosti z tohoto úzkého spojení vědeckých pracovišť s vysokými školami nemusíme chodit příliš daleko. V Německé demokratické republice je to způsob všeobecně uplatňovaný. Například profesor Nehring na zemědělské fakultě university v Roztoku je současně vedoucím výzkumného ústavu pro výživu a krmení hospodářských zvířat. Podobný způsob spojení vědeckých pracovišť s vysokými školami je uplatňován i v některých západních zemích, např. v Dánsku, kde profesor Sörensen, řádný profesor vysoké školy veterinární a zemědělské v Kodani, je současně vedoucím oddělení pro chov a výživu hospodářských zvířat výzkumného ústavu živočišné výroby.

Kdyby se podobně řešila situace u nás, pomohlo by to v každém směru zvýšit vědeckou autoritu vysokých zemědělských škol a zajistilo též předpoklady pro vytvoření určitého předstihu v odborné kvalifikaci absolventů těchto škol, protože by se přednášelo to nejnovější, co ve vědě bylo objeveno. Pomohlo by to i rychlejšímu zavádění některých vědeckých poznatků do praxe. Víme, že je řada vyřešených výzkumných úkolů a jejich realizace je velmi pomalá, právě proto, že je s nimi seznámen jen úzký okruh pracovníků.