Vláda bude dôsledne sa usilovať v zmysle
ústavy o zdokonaľovanie nášho právneho
poriadku ako jedného z prostriedkov riadenia spoločnosti
a výchovy občanov a hodlá predložiť
Národnému zhromaždeniu návrhy komplexných
zákonodárnych úprav. Vláda a štátne
orgány budú so všetkou rozhodnosťou zabezpečovať
dodržiavanie socialistickej zákonnosti a budú
trvať na tom, aby sa zákony dôsledne plnili
a aby bola zabezpečená ako ochrana práv občanov
tak i ochrana záujmov spoločnosti.
Pri plnení všetkých týchto úloh,
pri realizovaní programu XII. sjazdu bude vláda
v súladu s našou ústavou vychádzať
zo smerníc strany, vedúcej sily našej spoločnosti.
Uskutočňujúc uznesenia septembrového
plánu ÚV KSČ bude uplatňovať
leninský štýl práce a v plnej miere
sa opierať o dôveru, iniciatívu, obetavosť
a pracovnú aktivitu miliónov našich ľudí.
V uvedomelosti našej robotníckej triedy, družstevného
roľníctva i príslušníkov inteligencie,
v ich pevnom odhodlaní prekonávať ťažkosti
na pracoviskách a čestne plniť denné
úlohy plánu, je nesmierna sila, ktorá spolu
s leninskými metódami riadenia uplatňovanými
vládou a ostatnými riadiacimi orgánmi je
hlavným vnútorným zdrojom prekonania súčasných
ťažkostí. Skvelými príkladmi iniciatívy
a pracovného hrdinstva našich ľudí sú
také činy, akým je napríklad svetový
výkon v ťažbe kombajnom, ktorý dosiahol
kolektív baníkov na bani Dukla v Havíľove,
vedený súdruhov Skotnicom, Valicom a Jeziorským.
K takýmto príkladom radia sa i pracovné
výsledky slovenských baníkov, ktorí
už splnili svoj akčný plán a záväzok
a do dnešných dní v nadplánu vyťažili
100 tisíc ton uhlia. Patrí k nim i vlastenecké
hnutie a činy našej mládeže v akcii
Všadebol, i posledné rozhodnutie organizácií
ČSM aktívne sa pričiniť o využitie
každého hektáru pôdy.
Vážené Národné zhromaždenie,
súdružky a súdruhovia!
Vláda republiky vyhlasuje, že urobí všetko
pre to, aby iniciatíva a obetavosť našich ľudí
priniesla maximálny efekt v rozvoji národného
hospodárstva. Vykoná všetko pre to, aby sa
plody a výsledky tohto úsilia čo najskôr
prejavili v prospech ľudu, celej našej spoločnosti.
(Potlesk.)
Předseda NS Fierlinger:
Děkuji vřele předsedovi vlády s. Lenártovi
za jeho projev.
Ke slovu se dále přihlásil posl. Juran.
Dávám mu slovo.
Posl. Juran: Soudruzi poslanci! S velkou pozorností
jsme vyslechli projev předsedy vlády soudruha Lenárta.
Jak vyplývá z jeho projevu, bude vláda
ve své činnosti i nadále sledovat a provádět
usnesení XII. sjezdu KSČ. Mám zato, že
není proto třeba hovořit dnes o úkolech
a problémech, které jsou nám všem dobře
známy.
Jménem rady poslanců navrhuji, aby bylo upuštěno
od rozpravy k projevu předsedy vlády. Současně
navrhuji, abychom vyslovili s jeho projevem souhlas. (Potlesk.)
Předseda NS Fierlinger:
Soudružky a soudruzi poslanci, poslanec Juran podal návrh,
aby Národní shromáždění
přijalo se souhlasem bez rozpravy projev předsedy
vlády.
Jsou nějaké námitky nebo připomínky
k předloženému návrhu? (Nebyly.)
Nejsou.
Můžeme přistoupit k hlasování.
Zjišťuji, že Národní shromáždění
je způsobilé se usnášet.
Kdo souhlasí s projevem předsedy vlády,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
přijalo se souhlasem projev předsedy vlády.
Současně tím Národní shromáždění
vzalo na vědomí jmenování soudruha
Jozefa Lenárta předsedou vlády, jakož
i ostatní změny v jejím složení.
Přejeme z plného srdce soudruhu Lenártovi
a celé vládě mnoho úspěchů
při plnění důležitých
úkolů, před kterými vláda stojí.
(Potlesk.)
Nyní přerušuji schůzi na 20 minut.
(Schůze přerušena v 10 hod. 50 min. a opět
zahájena v 11 hod. 15 min.)
Předseda NS Fierlinger (zvoní): Soudružky
a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi.
Dovolte mi, abych vás seznámil s pořadem
dnešní schůze, na jehož návrhu
se předsednictvo Národního shromáždění
usneslo a který byl již poslancům Národního
shromáždění rozeslán. Proti tištěnému
pořadu se navrhuje, aby pořad dnešní
schůze byl rozšířen o pátý
bod, jímž je doplňovací volba člena
předsednictva Národního shromáždění.
Návrh denního pořadu je tedy následující:
1. Návrh zahraničního výboru na prohlášení
Národního shromáždění
k 25. výročí Mnichova.
2. Návrh předsednictva Národního shromáždění
na vydání ústavního zákona
o skončení volebního období Národního
shromáždění, Slovenské národní
rady a národních výborů (tisk 140).
3. Zpráva výboru zahraničního k vládnímu
návrhu (tisk 138), kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
Československé socialistické republiky k projevu
souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou
socialistickou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou
podepsaná dne 14. ledna 1963 v Hanoji.
4. Zpráva předsedy Národního shromáždění
podle čl. 60 odst. 2 ústavy o vydání
zákonného opatření předsednictva
NS o Státní komisi pro investiční
výstavbu (tisk 141).
5. Doplňovací volba člena předsednictva
Národního shromáždění.
Má někdo k tomuto návrhu denního
pořadu nějaké připomínky. (Nikdo.)
Nemá.
Můžeme tedy přistoupit k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem denního pořadu,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
schválilo svůj denní pořad.
Přistoupíme k projednání prvního
bodu pořadu, kterým je
1. Návrh zahraničního výboru na
prohlášení Národního shromáždění
k 25. výročí Mnichova.
Dovolte mi, abych řekl několik slov úvodem.
Soudružky a soudruzi!
Pětadvacáté výročí potupné
mnichovské dohody, které chceme při této
příležitosti vzpomenout, vyvolává
znovu v naší paměti ony pohnuté
události, jimiž toto tragické údobí
našich dějin bylo naplněno. Mnichov zůstane
jednou provždy velkým vykřičníkem
mluvícím k svědomí obou našich
národů. Připomíná nám
předcházející léta hluboké
světové hospodářské krize a
nevýslovné utrpení našeho pracujícího
lidu, léta plná zmatků a těžkých
politických bojů, a nakonec okamžik vrcholného
zklamání, když třídní
zájmy naší průmyslové a agrární
velkoburžoazie vedly ČSR k hanebné kapitulaci.
Byla to doba nevýslovného smutku a pocitu hanby
a ponížení. Chceme si při tom připomenout
slavnou úlohu KSČ, která se stala věrným
mluvčím našeho lidu připraveného
podstoupit boj na život a na smrt za svou svobodu. Chceme
také vzpomenout, jak v těžkém utrpení
v době nacistické poroby se vytvářela
jednota všech vlastenecky cítících občanů
a jak se zocelovala přes teror Hlinkovy reakce, jednota
obou našich národů, českého a
slovenského, mezi nimiž v době předcházejícího
dvacetiletého zdárného soužití
se ještě více upevnila nerozborná příbuzenská
pouta vzájemné úcty a přátelství,
vytvořená během pohnuté naší
historie. To vše dodávalo nám v osudné
době nacistické okupace mravní sílu,
abychom tragická léta šťastně přečkali
a, abychom nakonec, po svém osvobození slavnou sovětskou
armádou, v široké národní
frontě nastoupili cestu socialistického budování.
Naše utrpení v oné době a náš
společný boj proti nacistickému teroru pomohlo
vytvořit onu morálně politickou jednotu našeho
lidu, kterou jsme dále po našem osvobození
se snažili prohloubit a upevnit, onu morálně
politickou jednotu našeho lidu, kterou navenek vyjadřuje
naše Národní fronta v čele s KSČ.
Tuto jednotu chceme dále zpevňovat obětavou
a nezištnou účastí na našem socialistickém
budování a upřímnou soudružskou
spoluprací v ovzduší vzájemné
úcty a důvěry. To chceme mít stále
na paměti zejména dnes, kdy stojíme před
odpovědnými úkoly překonat tak mnohé
překážky, které se nakupily před
námi v důsledku předchozího bouřlivého
vývoje naší ekonomiky a měnící
se struktury světového hospodářství.
První zkušenost, kterou náš lid z Mnichova
získal, byla ta, že Československo opuštěné
a zrazené západními mocnostmi, a to především
svým smluvním spojencem Francií, našlo
v Sovětském svazu věrného přítele
a spojence, který byl připraven veškerými
svými brannými silami čelit nacistickému
útoku, kdyby západní mocnosti se byly rozhodly
učinit totéž. Dnes je historie Mnichova do
všech podrobností osvětlena bohatým
oficiálním archívním materiálem
zveřejněným v Paříži,
Londýně a Washingtoně a tendenční
úvahy západních buržoazních publicistů
a pseudohistoriků nejsou s to, zatemnit tento obraz,
který ukazuje, jak poctivě a upřímně
Sovětský svaz zápasil o vytvoření
velké protihitlerovské koalice, - která reálně
uvažováno - byla s to zmařit veškeré
útočné plány Hitlerovy, kdyby se ovšem
byla mohla v duchu vzájemné důvěry
skutečně vytvořit. Náš vlastní
dokumentární materiál, který byl o
našem jednání, vedeném v oné
době s Moskvou, snesen, plně dosvědčuje,
jak upřímně se Sovětský svaz
snažil všemi možnými prostředky a
způsoby přijít ohroženému Československu
na pomoc. To by bylo bývalo zcela jistě možné,
kdyby jeho úsilí nebylo zmařeno širokou
konspirací všech reakčních sil Evropy,
které předtím zradily Habeš, přepadenou
fašistickou Itálií, a které pomáhaly
zardousit republikánské Španělsko, aby
nakonec hodily i Československo na pospas Hitlerovi.
Je také nespornou skutečností, že společné
vítězství nad Hitlerem mohlo být vybojováno
především cenou nesmírných obětí
přinesených ve Velké vlastenecké válce
sovětským lidem a dík jeho hrdinským
skutkům. Osvobození sovětskou armádou
dalo nám možnost se svobodně rozhodnout, jak
se další osud Československé republiky
bude vytvářet.
A důsledná sovětská politika socialistického
internacionalismu spolu s našimi mocnými společnými
obrannými prostředky, jeví se dnes nejjistější
zárukou našeho bezpečí. Bohaté
zkušenosti a nezištná hospodářská
pomoc Sovětského svazu byly pro nás od počátku
cenným vkladem do rozvoje naší socialistické
ekonomiky. V průběhu 46 let trvání
Sovětského svazu prošlo marx-leninské
učení přirozeným procesem svého
tvůrčího rozvoje, v němž
postupně a stále zřetelněji se ozřejmují
před celým světem humánní rysy
leninského učení, které veškerému
lidstvu otevírají novou perspektivu mírového
soužití a nakonec jsou s to znemožnit nové
války. A záleží pouze na nás,
na schopnosti socialistických zemí, abychom dokázali
nadřazenost socialistického řádu nad
kapitalistickým systémem, abychom jak v oblasti
kultury, tak i ekonomiky, nejprůmyslovější
kapitalistické země nejen dohonili, ale i předehnali
a aby politika mírového soužití skončila
nakonec vítězstvím socialismu v celém
světě. Že je to plně realistická
představa, o tom svědčí rychlé
tempo rozvoje ekonomiky socialistických zemí, které
může být pouze přechodně zvolněno
přirozenými obtížemi svého prudkého
růstu, ale nemůže být zastaveno. Naopak
překonání všech přechodných
obtíží vytvoří předpoklady
k ještě soustavnějšímu postupu
vpřed.
V poslední době vstupují socialistické
země pod vedením Sovětského svazu
do užší vzájemné hospodářské
spolupráce v rámci RVHP na základě
společného hospodářského plánu
a účelné dělby práce. Je to
logický požadavek vyspělé socialistické
ekonomiky, která v těsné hospodářské,
technické a vědecké spolupráci najde
mocnou pružinu nové síly a nového rozmachu.
To vše je s to usnadnit nám překonání
dnešních obtíží a nakonec urychlí
náš vzestupný vývoj.
Československý lid hluboce lituje, že čínští
soudruzi nesdílí s námi naší
víru v tvůrčí sílu naší
politiky mírového soužití, která
plně odpovídá zásadám učení
marx-leninismu a v daných podmínkách
ve světě, a za daného nového poměru
sil reakce a pokroku je s to - jak my pevně věříme
- zaručit socialistickým zemím žádoucí
mír a další úspěšný
rozvoj jejich ekonomiky a nakonec zajistit vítězství
myšlenky socialismu a míru v celém světě.
Jsme bolestně překvapeni, že čínští
vedoucí soudruzi spojují své odlišné
názory dokonce s hluboce nespravedlivými obviněními,
které nás urážejí, jejich dogmatismus
není schopen správně pochopit poměry
ve světě, postavení a smýšlení
dělnické třídy v zemích
kapitalismu. Chceme zcela realisticky posuzovat vývoj ve
světě a nechceme podceňovat nebezpečí
imperialismu, který svůj charakter nezměnil,
zejména v dnešních poměrech dalšího
růstu a koncentrace monopolního kapitálu.
Plně si uvědomujeme objektivní zákony
kapitalistické ekonomiky, které i dnes jako předtím
dále působí. Velký monopolistický
kapitál vnucuje západním velmocem, tak jako
dříve, jejich vnitřní i vnější
politiku a nutí je k stále intenzívnější
militarizaci celé ekonomiky.
Leč na druhé straně jsou tu dnes zcela nové
skutečnosti, které zabraňují novému
světovému požáru a novým kapitulacím
na účet slabších zemí a národů.
Především máme vládu lidu, která
nikdy nepodlehne nějakým kapitulantským náladám
před útočníkem. A je to především,
jak již řečeno, obranná moc socialistického
tábora a nesmyslná, absurdní apokalyptická
představa nukleární války; je to ekonomický
růst a pevná jednota socialistických zemí
plně se solidarizujících s politikou
mírového soužití, jak ji hlásá
Sovětský svaz, která se stala nadějí
převážné části celého
lidstva. A je tu i třetí skutečnost dalekosáhlého
významu, kterou je pokračující rozklad
kapitalistické ekonomiky, kdy se zcela zřetelně
proti diktatuře monopolistického kapitálu,
který žádá od státu stále
nová vydání na zbrojení, vytváří
stále širší fronta nemonopolistické
společnosti, která se cítí dotčena
zužujícími se možnostmi práce a
vlastního podnikání, stále více
oklešťovanou svobodou vlastního rozhodování
a stále větší závislostí
na korupčním velkokapitálu. Nebezpečí
nového válečného konfliktu ještě
více mobilizuje tyto široké vrstvy probouzející
se postupně k správnému pochopení
toho, odkud hrozí nebezpečí, jaké
jsou skutečné příčiny mezinárodního
napětí. Formy nových směrů
a proudů fašistického hnutí mohou být
dnes různé a odlišné od toho, čeho
jsme byli svědky před válkou. Leč
v podstatě vyrůstají z těch
samých skutečností jako před válkou,
to je z neschopnosti kapitalismu řešit problémy
moderní průmyslové civilizace. Leč
z důvodů zde vzpomenutých vyvolávají
stále větší odpor v nejširších
vrstvách pracujícího lidu, který nechce
umírat v nové katastrofě, nýbrž
chce žít, pracovat a radovat se ze života. A
tuto perspektivu mu stále jasněji ukazuje leninská
politika mírového soužití, nacházející
stále větší ohlas a stále větší
sympatie v celém světě. Proto také
všude na Západě, zejména v nejprůmyslovějších
státech, dochází k hlubokým změnám
v cítění a smýšlení
lidu a vytváří se reálně předpoklady
pro to, aby novému konfliktu bylo zabráněno.
Síla velké leninské myšlenky socialismu
se jeví v očích stamiliónů
lidí souběžnou s myšlenkou míru
a jeví se tím ještě přitažlivější
a přesvědčivější. A každý
nový úspěch naší politiky mírového
soužití, jako je například v Moskvě
právě podepsaná dohoda o zastavení
nukleárních pokusů, i když je zatím
pouze prvým krokem ve směru snížení
mezinárodního napětí, je s to
dále mobilizovat a přispět ke sjednocení
všech pokrokových a demokratických sil v celém
světě.
My upřímně vítáme tuto dohodu
jako první krok na správné cestě,
která může nakonec vyústit v další
konkrétnější dohody v oblasti odzbrojení.
V každém případě zastavení
nukleárních výbuchů ve vzduchu, na
souši i na moři znemožní do značné
míry nebezpečí stoupání nasycenosti
atmosféry stronciem a cesiem, která již dnes
v mnohých částech světa ohrožuje
zdraví nových generací. Již to je skutečnost,
kterou celý svět musí a bude pozitivně
hodnotit.
V plném přesvědčení, že
toto naše stanovisko je v plném souladu se zájmy
veškerého lidstva a v zájmu dalšího
vítězného postupu socialistické myšlenky
ve světě, budeme vždy důsledně
usilovat o jednotu socialistického tábora v plném
bojovém souručenství s našimi věrnými
přáteli a spojenci. V tom vidíme nejjistější
záruku našeho bezpečí i naší
šťastné budoucnosti. (Potlesk.)