Situáciu, ktorá vznikla po Mníchove využili na Slovensku fašistické živly. Reakčná separatistická buržoázia, reprezentovaná ľudákmi, k dosiahnutiu svojich triednych záujmov uchýlila sa k svojmu najodpornejšiemu činu - k spolupráci s hitlerovcami a nastolením fašistickej diktatúry, predstierajúc zdanie slovenskej jednoty pod svojim vedením.

Slovenský ľud vo svojej prevážnej väčšine sa s rozbitím Československej republiky nezmieril a mnohí z tých, ktorí sa dali ľudáckou demagógiou pomýliť, sa postupne vrátili do protifašistického frontu, ktorého jadrom od samého začiatku bola robotnícka trieda. Československá republika žila v ľude. Húževnatou a obetavou organizátorskou prácou komunistov, ich ilegálnych organizácií, pasívne masy mníchovskou zradou, mníchovským diktátom a kapituláciou československej buržoázie dezorganizované a morálnepoliticky zlomené sa postupne aktivizovali v protifašistickom oslobodeneckom hnutí. Bratská jednota Čechov a Slovákov, ktorá má svoje hlboké historické korene, existovala a upevňovala sa aj v ťažkých podmienkach fašistickej poroby. Keď zradcovská tisovská klika vyhnala slovenských chlapcov do bratovražedného boja na východný front, mnohí slovenskí vojaci vyjadrujúc cítenie svojich otcov a matiek, dezertovali alebo v celých skupinách prechádzali na stranu Sovietskej armády a do partizánskych oddielov, aby sa tak zúčastnili bojov proti fašizmu a za národné oslobodenie po boku hrdinskej Sovietskej armády. Odpor slovenského pracujúceho ľudu sa stupňoval a prerastal z organizovania sabotážnych a záškodníckych akcií v partizánske hnutie, v skutočnú partizánsku vojnu, ktorá vyvrcholila v celonárodný ozbrojený boj - v Slovenské národné povstanie. Slovenský národ povstal proti mníchovskému diktátu, proti fašistickým okupantom, domácim zradcom a kolaborantom, povstal za novú Československú republiku.

Súdružky a súdruhovia!

Nikdy nezabudnem na neopisateľné pocity bojového, revolučného a slávnostného nadšenia, keď spolu s červenými vlajkami sme na prvých kúskoch oslobodeného územia, v podhorských dedinách a mestečkách vztyčovali symbol našej Československej republiky - československé zástavy.

Slovenské národné povstanie a ozbrojený boj slovenského národa po boku Sovietskej armády raz navždy a definitívne určil pomer slovenského národa k národu českému. Týmto vynikajúcim a najpresvedčivejším revolučným činom, slovenský národ jednoznačne dokázal, že chce po boku českého národa a spolu s ním žiť v spoločnom československom štáte, ktorý je zárukou jeho sociálnej slobody a národnej rovnoprávnosti. (Potlesk.)

Základným pilierom novej Československej republiky je pevná a nerozborná jednota našich bratských, dnes socialistických národov, ktoré spolu so spoluobčanmi maďarskej, poľskej a ukrajinskej národnosti budujú vyspelú socialistickú spoločnosť a vzájomné vzťahy, ktoré sa zakladajú na spoločných cieľoch a úlohách, na spoločných politických a sociálne ekonomických záujmoch, jednote ideológie, bratskej spolupráci a súdružskej vzájomnej pomoci. Toto je základňa, ktorú nepoznala predmníchovská Československá republika a ktorú nemal a nemá nijaký buržoázny štát. Pevným tmeľom súdržnosti pracujúcich, ideovým výrazom socialistického spoločenstva našich národov a národností je proletársky internacionalizmus.

Naša Československá socialistická republika je pevnou súčasťou svetovej socialistickej sústavy, ktorá má dnes rozhodujúci vplyv na vývoj histórie, na beh svetových udalostí. A to sú rozhodujúce faktory, ktoré máme na zreteli pri konfrontovaní minulosti s prítomnosťou, pri hodnotení úsilia v boji, aby sa už nikdy viac neopakovali tragické udalosti zpred 25 rokov.

Po ťažkých skúsenostiach z poroby, z vojny dosiahol ľud našej vlasti pod vedením Komunistickej strany Československa svoje najväčšie víťazstvo - socializmus, stal sa členom veľkej rodiny socialistických národov. Dosiahol situáciu, v ktorej návrat k Mníchovu v akejkoľvek forme nie je možný. (Potlesk.)

Politika mieru a mierového spolunažívania štátov s rozličným spoločenským zriadením, mierová ofenzíva Sovietskeho sväzu a socialistických krajín, vytvorila nové podmienky v medzinárodných vzťahoch. Najvýrečnejším dokladom tejto skutočnosti je najväčšia udalosť posledného obdobia, podpísanie zmluvy o zákaze jadrových skúšok v ovzduší, v kozmickom priestore a pod vodou. Toto všetko má veľký vplyv i na nebezpečie, ktoré hrozí našej republike z Nemeckej spolkovej republiky, lebo mierová politika znemožňuje uskutočnenie plánov západonemeckých revanšistov, ktorí pred 25 rokmi pomáhali násilne rozbiť našu republiku a vystaviť naše národy a národy Evropy barbárskemu vyčíňaniu fašistov. To však nijak neznamená a ani nemôže znamenať, že poľavíme v našej ostražitosti voči intrigám nepriateľov, že poľavíme v našej bdelosti voči intrigám imperialistov, ale naopak. Vítťazstvá mierovej politiky nás posilňujú a posmeľujú v ďalšom boji za mier, v boji za ďalšie úspechy a víťazstvá našeho socialistického zriadenia, našej socialistickej spoločnosti.

Súdružky a súdruhovia poslanci! Navrhujem, aby návrh rezolúcie k 25. výročí Mníchova, predložený Národnému zhromaždeniu zahraničným výborom, bol plénom NZ schválený. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger: Dávám slovo místopředsedovi NS Pospíšilovi.

Místopředseda NS Pospíšil: Soudružky a soudruzi poslanci!

Dějiny našeho národa jsou bohaté událostmi, které nám i dnes mohou být povzbuzením neb zdrojem poučení či výstrahou. Mezi těmito událostmi zaujímá zcela mimořádné místo Mnichov, jehož dvacáté páté výročí připadá na tyto dny.

S bolestí v srdci vzdáváme čest památce nesčetných obětí fašistického řádění, jemuž Mnichov otevřel cestu. Byli jsme vydáni na pospas nepříteli, jehož nezvratným úmyslem bylo zničit náš národ a jeho zbytky utopit v germánském moři. Mladí lidé, kteří již vyrostli v době, kdy světová socialistická soustava vykonává rozhodující vliv na život národů, si často nedovedou ani představit, že by plán, který se jim zdá být zcela fantastický, mohl fašismus opravdu provést.

A přece byl náš národ ve skutečném nebezpečí katastrofy takového rozsahu a dosahu, jaká mu ještě nikdy v celých jeho bouřlivých dějinách nehrozila, proto je nám výročí Mnichova také příležitostí, abychom si vždy nově uvědomovali, proč nebyly nacistické plány dovedeny k hrůznému konci a jak se stalo, že náš národ zůstal naživu a mohl přes velké ztráty znovu rozvinout své síly a vybudovat předpoklady pro šťastnou budoucnost.

Odpověď je jediná: Celý náš národ, každý z nás, každý občan naší republiky, vděčí za svůj život Sovětskému svazu, jehož hrdinná armáda, podporována a posilována veškerým sovětským lidem, rozdrtila hitlerovskou válečnou mašinu a zneškodnila tvrz fašismu v Evropě. (Potlesk.) Kdyby toho nebylo, nebylo by nás.

Ti, kdo prožili dobu Mnichova, nejlépe vědí, jakým zdrojem posily a naděje byla pro nás skutečnost, že v temnu zrady svítilo světlo ochoty Sovětského svazu přijít nám na pomoc. Nikdy nezapomeneme, jaký význam měl pro naše odhodlání každodenní pohled na mapu v době války: Ten obrovský stát, červeně značený, byl skutečný přítel nás, opuštěných a zrazených. To vše dodávalo našemu spojeneckému svazku se Sovětským svazem povahy nerozborného přátelství a nezviklatelné věrnosti.

A tento svazek, uzavřený na věčné časy, byl slavným zakončením a uskutečněním přesvědčení, že naše bezpečnost a budoucnost může být zaručena pouze v bratrském svazku s národy SSSR. (Potlesk.)

Možnost takového spojenectví byla již dána po vítězství Velké říjnové socialistické revoluce a vzniku Československé republiky.

Avšak kapitalisté a velkoagrárníci, kteří tehdy republiku ovládali, řídili ji proti všem tradicím našich dějin směrem zcela opačným, vnutili ji svou třídní orientaci, orientaci na Západ. Nebylo málo těch, kteří se v době Mnichova domnívali, že přece jen snad alespoň v osudové době pro náš národ postaví se českoslovenští kapitalisté a politici, kteří se vydávali za představitele národa a vlastence, na stranu národa a vlasti.

Ti se však domlouvali s nepřítelem, svým třídním spojencem, zradili národ, prodali stát, kapitulovali. Vyřkli však zároveň ortel nad kapitalismem v Československé republice. Neboť Mnichov byl reflektor, který odhalil povahu velkoburžoazie i lidem, kteří se nechali klamat až do posledního okamžiku.

Dovolte mi, abych na tomto místě použil pro charakteristiku kapitalistů, kteří si říkali Čechoslováci, slova, jež napsal anglický spisovatel Dickens o amerických kapitalistech před více než sto lety: "Vydražují lidský život, hodnotí jej, zvyšují nebo snižují jeho cenu podle dolarů, které vynese. Z obchodu třeba udělat velký podvod a velkorysou krádež. I z praporu národa je možno udělat pouhý hadr, je možno pošpinit jednu hvězdu za druhou, možno strhat jeden pruh za druhým, jako se z rukávu degradovaného vojáka strhávají čestné odznaky. Jen když to vynese dolary. Čím je pro ně vlajka?"

Pro československý lid však byla vlajka vztyčená v boji proti hitlerovskému Německu cennější než vlastní krev. Odhodlání bojovat proti fašistům, odhodlání vytrvat v tomto boji do posledního dechu a raději padnout než uvolnit fašismu cestu, tvoří slavnou kapitolu v našem životě. Kdo může vylíčit nadšení, které zavládlo po vyhlášení mobilizace? Každý v kvapu opouštěl svou rodinu a zaměstnání, aby co nejdříve posílil na hranicích naše posádky.

Rozhodnutí bojovat proti fašismu vytvořilo naprostou jednotu nejširších mas československého lidu, různost politických a náboženských názorů ustoupila před základní povinností občana bránit svrchovanost státu a nedotknutelnost jeho hranic. Dokonání zrady západních spojenců a vlastní vlády spojilo náš lid k mobilizační jednotě. Přijal jako svůj vlastní program revoluční linii komunistické strany - vládu lidu. Dovolte mi jen jeden příklad. V Mladé Boleslavi se 22. září 1938 shromáždili občané a usnesli se na rezoluci, kterou podepsaly i místní organizace bývalých reakčních stran. Tato rezoluce je v naprostém odporu s úmysly reakce, ale v naprostém souhlasu s hlavními požadavky KSČ.

Rozhořčení našeho lidu bylo tak mocné, že se navždy rozhodl skoncovat se vším, co nás přivedlo k Mnichovu.

Mnichov byl dokonaný agresívní čin, západoevropští politikové, kteří se na něm podíleli ke škodě vlastních států a národů, přišli na pomoc ohroženému Hitlerovu režimu a nejen umožnili, přímo zahájili období, v němž si nacismus připravoval pozice k útoku proti státu všemi účastníky Mnichova nenáviděnému a obávanému, k útoku na Svaz sovětských socialistických republik. Mnichovem byla válka zahájena.

Velmi často je Mnichov posuzován pseudohistoriky jako neprozíravost nebo chyba západních státníků, kteří prý Hitlerovi "naletěli" a pak pozdě bycha honili. V Mnichově nešlo o politiku neprozíravou nebo chybnou, ale Mnichovem opouštíme sféru mezinárodní politiky a vstupujeme přímo na půdu zločinu. Můžeme si tedy položit podobnou otázku, kterou si, ať už ve skutečnosti nebo v detektivním románě, klade každý, kdo chce vypátrat pachatele. Otázka zní: Proč byl zločin uskutečněn a komu měl prospět?

Víme, že nepřinesli prospěch žádnému ze zúčastněných států a osob. Víme však také, že válka přinesla ohromné zisky těm hospodářským skupinám, které v Německu udržovaly Hitlera u moci, v Itálii umožnily existenci Mussoliniho, jejichž mluvčím byl Chamberlain i Daladier a Runciman. Za Mnichovem stály mezinárodní monopoly, jimž bylo a je zcela lhostejné, kde se válčí, lhostejné, kdo válkou trpí. Vydělávají na ní v každém případě. Je to odporná internacionála zlata, je to imperialismus, který spáchal Mnichov. A to je i dnešní náš nepřítel, který vyvolává a udržuje studenou válku, to je pramen zarytého antikomunismu, to je podporovatel revanšismu, odpůrce každého kroku, který umožňuje mírové soužití, cynický osnovatel nukleární katastrofy. Nezná vlast ani cit. Jediným měřítkem jeho činů je bilance, studená číslice.

Mezinárodní monopoly, které osnovaly druhou světovou válku, aby zničily Sovětský svaz, neštítily by se ani dnes žádného zločinu, aby jeho pomocí oddálily svůj konec. Avšak jejich všemocnost a nekontrolovatelný vliv již jednou provždy skončil. Ať se jakkoli úporně a zběsile snaží zastavit čas, nemají k tomu již dosti sil. Jejich moc vznikla z vykořisťování pracujících celého světa, z válek, z loupeže bohatství podmaněných koloniálních zemí. Dělníci, rolníci a pracující inteligence socialistických států vybudovali svou vlastní moc, pomáhají osvobození podmaněných národů a usilují o zabezpečení světového míru.

Síla Sovětského svazu a socialistických států je taková, že mezinárodní monopoly nemohou již rozhodovat o válce a míru. K novému Mnichovu již nemají dost sil. Mnichov již sice není nebezpečím, ale zůstává výstrahou. Nemůže se již opakovat, ale musíme se o to neustále a ze všech sil přičiňovat bdělým bojem proti válečným plánům mnichovanů, proti mezinárodním monopolům, proti imperialismu, bojem za mír, všeobecné a úplné odzbrojení, za mírové soužití a jednotu socialistického tábora.

Před dvaceti pěti léty zasáhl Mnichov plnou silou Československou republiku. Dnes jsme však Československá socialistická republika. A v tomto slově, o něž náš lid rozšířil název našeho státu, je obsaženo všechno: Naše síla, naše věrnost k Sovětskému svazu a bratrským socialistickým zemím, naše šťastná budoucnost.

Budováním socialismu splnili náš lid přísahu, kterou složil před dvaceti pěti lety. Slavnostní přísahu: Již nikdy Mnichov. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozprava je tedy skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji místopředsedovi NS Fialovi.

Zpravodaj místopředseda NS Fiala: Soudružky a soudruzi poslanci! Poněvadž úvodní projev předsedy Národního shromáždění soudruha Fierlingera i projevy dalších poslanců jsou v naprosté shodě s předloženým návrhem zahraničního výboru a tento navíc ještě plně podpořily, a poněvadž nedošly žádné návrhy změn, doporučuji, aby Národní shromáždění schválilo prohlášení Národního shromáždění Československé socialistické republiky k 25. výročí Mnichova ve znění návrhu beze změny.

Předseda NS Fierlinger:

Má někdo k návrhu prohlášení nějaké připomínky? (Nebyly.)

Nemá.

Můžeme přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s předloženým návrhem zahraničního výboru na prohlášení Národního shromáždění k 25. výročí Mnichova, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo prohlášení k 25. výročí Mnichova.

Tím jsme projednali první bod pořadu schůze.

Přerušuji schůzi na 10 minut.

(Schůze přerušena ve 12 hod. 23 min. a opět zahájena

ve 12 hod. 38 min.)

Podpredseda NZ Valo (zvoní): Zahajujem prerušenú schôdzu. Pristúpime k prejednaniu druhého bodu programu, ktorým je

2. Návrh predsedníctva Národného zhromaždenia na vydanie ústavnéha zákona o skončení volebného obdobia Národného zhromaždenia, Slovenskej národnej rady a národných výborov (tlač 146).

Zpravodajcom je posl. Šebík, dávam mu slovo.