Netvrdím, že v spomínaných prípadoch
podniky zahraničného obchodu nedostatky spôsobujú,
ale v každom prípade sú aspoň ich sprostredkovateľmi
a preto treba po príčinách pátrať.
Ďalej je to spomínaná otázka dodacích
lehôt. Jednou z príčin dlhých dodacích
lehôt je v tomto prípade príčina objektívna,
daná priamo plánovacou metodikou. Podľa tejto
metodiky môže totiž zahraničný obchod
predkladať svoje požiadavky závodom na dodávky
pre export na následujúci rok do konca augusta predchádzajúceho
roku. Avšak závody musia svoje požiadavky na
materiál predkládať už v máji a
ak ide o hotové výrobky, dokonca ešte skôr.
Je jasné, že takýto spôsob plánovania
nedáva predpoklady pre krátke dodacie lehoty a je
za takýchto okolností obtiažne dodržať
termíny, požadované podnikmi zahraničného
obchodu.
Dobrou spoluprácou podnikov zahraničného
obchodu a exportných závodov je však možné
dosahovať i dobré výsledky na poli zahraničného
obchodu. Svedčia o tom mnohé závody, ktoré
vzorne plnia svoje exportné úlohy. Napríklad
České loděnice Praha, ktoré vyrábajú
plavajúce stroje, sú držiteľmi titulu
"Vzorný exportný podnik" už od roku
1956 trvale. Uvediem niektoré dôvody, ktoré
umožňujú podniku dosahovať tieto vynikaj
úce výsledky a ktoré by sa daii uplatniť
i v iných výrobných podnikoch.
V podniku sa ukázalo, že pre strojárenské
výrobky s dlhodobým výrobným cyklom
a veľkým množstvom subdodávok je nezbytne
nutná dlhodobá obchodne technická koncepcia.
Podnik sa preto vždy snažil v spolupráci s podnikmi
zahraničného obchodu o maximálne možné
stanovenie potreby odberateľov. Za tým účelom
študovali všetky dostupné zahraničné
materiály a zástupcovia podniku sa zúčastňovali.
na všetkých jednaniach so zahraničnými
odberateľmi a to tak doma, ako i v zahraničí.
Pri týchto jednaniach sa mohlo hneď dosiahnuť
dohody, pretože zástupci výrobného podniku
mohli hneď na mieste rozhodnúť o požiadavkách
zákazníka.
Ďalej: Podnik uzavrel vzájomnú zmluvu s podnikom
zahraničného obchodu Technoexport o dlhodobej socialistickej
spolupráci.
Pri uzatváraní hospodárskych zmlúv
s podnikmi zahraničného obchodu sa zároveň
uzatváraj ú i vzájomné socialistické
záväzky pre splnenie dodávok v skrátených
termínoch. Príkladom je plán exportu na rok
1962, ktorý bol splnený už 8. decembra 1962,
a v roku 1963 základný závod Libeň
splnil svoje plánované úlohy už dňa
29. novembra.
Podnik svoje výrobky stále zdokonaľuje. Vyriešením
celého radu funkčných prvkov sa dosiahla
vo vyrábanom sortimente plávajúcich strojov
postupom času svetová úroveň.
Rozhodujúcim odberateľom. týchto výrobkov
je Sovietský sväz. České loděnice
sú v neustálom styku s používateľmi
svojich výrobkov a majú o práci plavidiel
v prevádzkových podmienkach stály prehľad.
Súdružky a súdruhovia!
Uviedol som niektoré príčiny, ktoré
spomaľujú trvalé zvyšovanie prínosu
zahraničného obchodu pre naše národné
hospodárstvo, avšak i príklady, ktoré
ukazuj ú, ako je možné dosahovať na úseku
zahraničného obchodu i dobré výsledky.
Prirodzene, nebolo by správne navrhovať predčasne
len z uvedených poznatkov konečné opatrenia.
Tie je možno prijmúť len na základe hlbokého
vedeckého rozboru. Prax však ukazuje, že nedostatky
sa riešiť dajú. A to predovšetkým
dobrou spoluprácou podnikov zahraničného
obchodu a výroby, ako i dlhodobým plánom,
ktorý je prednosťou socialistickej ekonomiky a ktorý
po dohotovení dá určité pevný
základ pre trvalé úspechy i v našom
zahraničnom obchode.
Prijatím prejednávaného zákona dostane
sa podnikom zahraničného obchodu právny prostriedok,
upravujúci podrobne a vyhovujúcim spôsobom
ich vzťahy k zahraničným partnerom. Bude to
prostriedok znamenajúci pevný zákiad pre
rozhodovanie prípadných sporov (Potlesk.)
Podpredseda NZ Valo:
Hlási sa ešte niekto do rozpravy? (Nikto.)
Do rozpravy sa už nikto nehlási, je teda skončená.
Dávam zpravodajcovi posl. Šubrtovi slovo k
doslovu.
Zpravodaj posl. Šubrt: Soudružky a soudruzi poslanci,
vzhledem k tomu, že diskutující nevznesli ani
námitky, ani doplňující návrhy,
doporučuji, aby Národní shromáždění
schválilo předložený návrh zákona
s písemnými změnami, které byly poslancům
rozdány.
Podpredseda NZ Valo:
Môžeme pristúpiť k hlasovaniu.
Ak nebudú proti tomu námietky, dám hlasovať
podľa predněsenej zpravodajskej zprávy.
Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu
hlasovania? (Neboli.)
Nie sú.
Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom
zákona o právnych vzťahoch v medzinárodnom
obchodnom styku (zákoníkom medzinárodného
obchodu), a to v znení spoločnej zprávy výboru
pre plán a rozpočet a výboru ústavne
právneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. Tým Národné zhromaždenie
schválilo. I tento vládny návrh zákona.
Tým sme prejednali šiesty bod programu.
Pristúpime k prejednaniu siedmeho bodu programu, ktorým
je
7. Spoločná zpráva výboru pre plán
a rozpočet a výboru ústavne právneho
k vládnemu návrhu zákona (tlač 150)
o rozhodčom konaní v medzinárodnom obchodnom
styku a o výkonu rozhodčích nálezov.
Zpravodajcom je posl. Mikulášek, dávam
mu slovo.
Zpravodaj posl. Mikulášek: Soudružky a
soudruzi poslanci!
V souvislosti s novou úpravou majetkoprávních
vztahů v československém právním
řádu a zejména s vydáním nového
občanského soudního řádu, rozhodla
vláda usnesením č. 1026 z 29101962, kterým
byl schválen plán komplexních úprav
jednotlivých úseků československého
právního řádu, aby byl vypracován
návrh zákona, který by řešil
rozpory naší ČSSR v mezinárodním
obchodě formou rozhodčího řízení
v mezinárodním obchodním styku a o výkonu
rozhodčích nálezů.
Doposud upravovaly řízení před rozhodci
a výkon cizích rozhodnutí předpisy,
které byly obsaženy v části čtvrté
a páté dosavadního občanského
soudního řádu. V rámci zjednodušení
a zabezpečení srozumitelnosti nových zákonů
pro nejširší vrstvy pracujících
má být nový občanský soudní
řád oproštěn od všech formulací,
které nemají pro právní poměry
občanů význam. Mezi tyto předpisy
patří právě normy upravující
rozhodčí řízení, které
se v československé praxi vyskytují prakticky
jen v mezinárodním obchodním styku, na němž
se českoslovenští občané nepodílejí.
Proto bylo rozhodnuto, aby řízení před
rozhodci bylo upraveno v samostatném zákoně,
který umožňuje podstatně rozšířit
úpravu rozhodčího řízení
tak, aby vyhovovalo všem mnohostranným potřebám
československého zahraničního obchodu.
To se týká zejména ustanovení o rozhodčí
smlouvě, o řízení před rozhodci,
o rozhodčím nálezu i o zrušení
rozhodčího nálezu a o zastavení nařízeného
výkonu soudem, jakož i o uznání cizích
rozhodčích nálezů.
Při posuzování předpisů o rozhodčím
řízení v mezinárodním obchodním
styku.je třeba si uvědomit, že jde o odchylnou
formu rozhodčího řízení ve
srovnání s rozhodčím řízením
v pracovních sporech,.upravené vládním
nařízením 12/1961 Sb. a řízením
před Státní arbitráží
upravené zákonem 121/1962 Sb. Oboje toto řízení
se uskutečňuje bez rozhodčí smlouvy,
kdežto rozhodčí řízení
v mezinárodním obchodním styku lze uskutečnit
pouze na základě dohody zúčastněných
stran vtělené v platné rozhodčí
smlouvě. Výjimku tvoří pouze vztahy
mezi organizacemi pro zahraniční obchod socialistických
států, které se řídí
Všeobecnými podmínkami pro dodávky zboží
mezi zeměmi RVHP. Podle těchto Všeobecných
podmínek lze žalovat u příslušného
rozhodčího soudu v zemi žalovaného,
i když příslušnost tohoto soudu není
ve smlouvě výslovně stanovena.
Význam mezinárodní obchodní arbitráže
neustále roste a lze říci, že v mezinárodním
obchodě značná část sporů
se neřeší před řádnými
soudy, nýbrž právě naopak, před
rozhodci.
Strany dávají přednost rozhodčímu
řízení před řízením
soudním, vzhledem k tomu, že rozhodčí
řízení poskytuje účastníkům
celou řadu výhod. Rozhodčí řízení
je levnější a rychlejší, než
řízení soudní. Pružnost rozhodčího
řízení vyplývá například
z toho, že v roce 1960 téměř 70 % všech
sporů vedených před rozhodčím
soudem skončilo do 6 měsíců od podání
žaloby. Spory před řádnými soudy,
zejména v zahraničí, kde v kapitalistických
státech je soudní řízení velmi
komplikované a formální, trvají i
několik let, přičemž výlohy s
vymáháním nároků spojené
pohybují se kolem 10 %. Podle statistických údajů
rozhodčího soudu Československé obchodní
komory činil průměr nákladů
stran před tímto rozhodčím soudem
za léta 1954-1960 pouze 1,9 % vymáhaných
částek.
Další výhodou rozhodčího řízení
je to, že rozhodci jsou zpravidla osoby, které ovládají
spornou problematiku nejen z hlediska právního,
ale i z hlediska potřeb praxe. Jsou například
dokonale obeznámeni s technikou mezinárodně
obchodních styků, které jsou však řádným
soudům naprosto cizí. Pro volbu rozhodčího
řízení je pro strany důležité
i to, že rozhodce není orgánem státu
a že při řízení v cizině
podléhá méně politickým vlivům,
než je tomu v řízení před řádným
soudem. Tyto úvahy vedly k tomu, že se rozhodčí
řízení v mezinárodním obchodním
styku v posledních letech velmi rozšířilo.
I československé podniky zahraničního
obchodu mají na rozhodčím řízení
v mezinárodním obchodním styku velký
zájem, zejména s přihlédnutím
k tomu, že se jim daří prosadit do většiny
obchodních kontraktů doložku, dávající
pravomoc rozhodčímu soudu Československé
obchodní komory rozhodovat všechny spory z dané
smlouvy. Je to umožňováno zejména tím,
že rozhodčí soud Československé
obchodní komory těší se v zahraničí
velmi dobré pověsti a rozhodnutí tohoto soudu
jsou dokonce citována i v zahraniční právní
literatuře, a to dokonce i v literatuře západoevropské.
Založení pravomoci rozhodčího soudu
Československé obchodní komory umožňuje
podniku zahraničního obchodu dosáhnout objektivního
rozhodnutí daného sporu, takže není
třeba žalovat druhou stranu u soudu státu,
kde, jde-li o soud kapitalistického státu, je nebezpečí,
že bude případ posuzován diskriminačně.
Použití rozhodčího řízení
umožňuje podnikům zahraničního
obchodu ušetřit značné devizové
částky, které by jinak bylo zapotřebí
vyložit v zahraničí na soudní a advokátní
výlohy.
Velký význam rozhodčího řízení
v mezinárodním obchodě vedl k tomu, že
došlo již v roce 1923 v Ženevě k uzavření
mnohostranné mezinárodní smlouvy o doložkách
rozsudků a v roce 1927 k uzavření konvence
o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků.
K oběma těmto konvencím přistoupila
celá řada států.
V roce 1958 došlo v New Yorku k uzavření nové
úmluvy o uznání a výkonu rozhodčích
nálezů, která ještě v širší
míře umožňuje vykonat rozhodčí
nálezy v cizině. Tuto konvenci podepsal velký
počet států, z nichž celá řada
ji již ratifikovala. Všechny tyto konvence podepsala
a ratifikovala i ČSSR.
Výhodnost rozhodčího řízení
pro československé podniky spočívá
tedy i v tom, že rozhodčí nález na základě
uvedených konvencí a dvoustranných mezinárodních
smluv je vykonatelný ve větším počtu
států, než je tomu u soudního rozhodnutí.
Proto má předkládaná osnova pro československý
zahraniční obchod velký význam a má
mu umožnit v nejširší míře
procesní ochranu jeho nároků vůči
zahraničí.
Hlavní funkcí rozhodčího řízení
je nahradit řízení před řádným
soudem. Rozhodčí řízení v mezinárodním
obchodním styku má vyloučit pravomoc řádných
soudů na základě platné rozhodčí
smlouvy úplně, avšak k zajištění
právní jistoty připouští se omezená
možnost napadnout rozhodčí nález i u
řádného soudu, jestliže rozhodnutí
trpí základními nedostatky. Důvody,
pro které lze rozhodčí nález napadnout
u soudu, jsou v zákonech zpravidla přísně
vymezeny; osnova stanoví tyto důvody v § 20
navrhovaného zákona.
Nutnost přezkoumávání základních
náležitostí arbitrážního
nálezu vyplývá i z toho, že rozhodce
není na rozdíl od orgánů státní
arbitráže orgánem státu. V rozhodčím
řízení může rozhodovat kterákoliv
fyzická osoba, na níž se strany dohodnou, pokud
má způsobilost k právním úkonům,
jak stanoví § 5 osnovy navrhovaného zákona.
V praxi se však používá většinou
tzv. rozhodčích soudů, tj. institucí,
jejichž úkolem je uskutečňovat rozhodčí
řízení. Výhodou použití
rozhodčího soudu před rozhodcem spočívá
v tom, že sporné strany mají zaručeno,
že rozhodci, které strany volí ze stanovených
seznamů, vydaných rozhodčím soudem,
jsou odborníci k rozhodování právních
i jiných odborných otázek a dále,
že rozhodčí řízení se
uskuteční ve formě stanovené řádem
rozhodčího soudu.
V ČSSR je zřízen pro účely
mezinárodní obchodní arbitráže
rozhodčí soud Československé obchodní
komory, který v ČSSR rozhoduje převážnou
část všech sporů z mezinárodního
obchodního styku. Tento soud byl ustaven v roce 1948 a
jeho význam rok od roku stoupá. Zatímco v
roce 1952 bylo před tímto soudem projednáno
jen 20 sporů, rozhodoval tento rozhodčí soud
v roce 1960 již 67, v roce 1961 115, v roce 1962 178 sporů
a za prvá tři čtvrtletí letošního
roku bylo u rozhodčího soudu Československé
obchodní komory podáno již 136 žalob.
Účastníci sporů před rozhodčím
soudem Československé obchodní komory byli
příslušníci více než 50
států všech světadílů.
To svědčí o dobré pověsti rozhodčího
soudu v zahraničí.
Soudružky a soudruzi poslanci,
osnova navrhovaného vládního návrhu
zákona má 36 paragrafů a dělí
se zhruba na dvě části, z nichž prvá
upravuje rozhodčí řízení a
druhá vykonavatelnost cizích rozhodčích
nálezů v ČSSR. Při legislativních
pracích byl vzat zřetel na potřeby československého
zahraničního obchodu, jakož i na mezinárodní
závazky, kterými je Československá
socialistická republika v souvislosti s rozhodčím
řízením vázána. Takové
závazky vyplývají jednak z uvedených
ženevských konvencí a Newyorské konvence,
pokud jde o uznání a výkon rozhodčího
nálezu, a z Evropské úmluvy o mezinárodní
obchodní arbitráži, která byla podepsána
v roce 1961 v Ženevě a jejíž československá
ratifikace se právě uskutečňuje, pokud
jde o vlastní rozhodčí řízení
a principy, na kterých je založena.
Úprava byla volena tak, aby řízení
vyhovovalo mezinárodnímu charakteru právních
vztahů, které jsou předmětem rozhodčího
řízení, tj. aby zejména vycházelo
z naprosté rovnosti všech účastníků.
Osnova proto vylučuje jakoukoli formu diskriminace kteréhokoli
účastníka rozhodčího řízení
a jsou proto předpoklady pro to, že moderní
úprava rozhodčího řízení
stane se ještě přitažlivější
pro zahraniční účastníky, než
tomu bylo doposud, a že tedy budou ještě ochotněji
sjednávat rozhodčí smlouvy o příslušnosti
rozhodčího soudu Československé obchodní
komory, na jehož řízení se bude především
vztahovat.
Osnova však na druhé straně plně přihlíží
i k zájmům československého zahraničního
obchodu při řešení jednotlivých
otázek rozhodčího řízení.
Tak např. § 4 sice vychází z obvyklého
požadavku písemné formy rozhodčí
smlouvy, připouští však i platnost této
smlouvy, jestliže písemný návrh na uzavření
smlouvy, jehož je rozhodčí doložka součástí,
byl přijat druhou stranou jiným, než písemným
způsobem. Tato úprava umožňuje vyloučit
dosavadní snahy některých zahraničních
partnerů vykládat písemnou formu rozhodčí
doložky příliš restriktivně a vyhýbat
se tak pravomoci rozhodčího soudu Československé
obchodní komory.