Místopředseda NS Fiala:

Uděluji slovo posl. Kubánkovi.

Posl. Kubánek:

Patřím ke skupině poslanců, kteří vystupují k té části zákona, ve které se mluví o využití odpadu. Je myslím přirozené, že nás vystoupilo hodně, protože v denním životě se mnohokrát - prakticky denně - setkáváme s otázkami, jak zvýšit úrodnost půdy, nebo jak zabezpečit lepší krmivovou základnu pro dobytek. Kdyby s takovou pečlivostí bylo jednáno dole, na závodech, v zemědělských výrobních správách nebo na národních výborech myslím, že by to nebylo na škodu, naopak, že by to našemu národnímu hospodářství pomohlo, a hlavně že bychom požadavky JZD mohli alespoň zčásti splnit okamžitě.

Ve svém diskusním příspěvku bych chtěl hovořit hlavně o tom co se nám staví v cestu a o tom, o čem si myslím, že by bylo správné odstranit v rámci okresu při úvahách o využití odpadu pro výživu rostlin a hospodářských zvířat. Můj diskusní příspěvek se proto zaměří na tu část, která by mohla mít významný prospěch pro výživu zvířat. Odpusťte, že této příležitosti využívám.

Kladu si otázku: Jaké jsou příčiny toho, že v rámci našeho pardubického okresu, který je okresem průmyslovým s vysokou intenzitou zemědělské výroby, nevyužíváme odpadů v dostatečné míře. Jsou v prvé řadě závody, které ne vždy rády nabídnou zemědělskému družstvu svůj odpad nebo přizpůsobí svůj vlastní provoz tak, aby JZD odpady využít mohlo. Snazší je pro ně odvážet tento odpad do složišť, pískovišť nebo na smetiště.

Druhá příčina je v JZD samých. Kdyby se JZD více staralo a snažilo se více všechen odpad okresu najít a vyvinulo iniciativu k jeho využití myslím, že by v okresu bylo lepší využití odpadu než je tomu v současné době.

Když jsem chtěl v okresu zjistit, na kolik využíváme všechny odpady, nenašel jsem funkcionáře, který by měl o tom přehled. Chtěl bych proto říci, že v okresu nám chybí organizační forma, která by zajistila to, že by jeden mohl odpad nabídnout a naopak druhý by se mohl zeptat, kde odpad je a jakým způsobem ho využít.

Chtěl bych uvést několik konkrétních příkladů, které jsem na okrese zjistil. Myslím, že nejsou ojedinělé, ale naopak, že se vyskytují i jinde. Například jsem debatoval se soudruhy, kteří odvážejí odpad na složiště. Sami říkají, že v popelnicích se povalují krajíčky okoralého chleba, ztvrdlé pečivo, zvadlé brambory, v létě množství odpadů ze zeleniny a jiné odpady. Nedovedli mi říci, jak velké množství těchto odpadů na složiště vyvážejí. Jsou však toho názoru, že jsou to desítky metrických centů, které přicházejí nazmar, že jsou to produkty, které by mohly dobře sloužit jako krmivo. Na Dukle, kde je velké sídliště, jsem hovořil s obyvateli. Říkali, že by byli ochotni dávat zvlášť jednotlivé odpadky, to znamená ty, které by se hodily ke krmným účelům. Byly by ovšem potřebné dvě nádoby a někdo, kdo by to běžně odvážel. Druhou nádobu zatím nedostali, bohužel nikdo zatím iniciativu ještě neprojevil a tak do popelnic se dává množství odpadků, které by bylo možné využít. Zbytečně tak plýtváme mnoha odpady, které by mohly sloužit zemědělským závodům.

Například v JZD Pardubice 3 nebo v JZD Družba ve Svitkově využívají krmných odpadů ze závodních kuchyní nebo ze závodů veřejného stravování, z nemocnic apod. Chválí si zkrmování těchto odpadů. Říkají, že působí mimořádně dobře na zchutňování krmné dávky. Dělají pokus: ve stáji, kde se krmí odpady, je o 20-30 % větší přírůstek než ve stájích, kde dobytek odpady přikrmován není. Tato družstva se zavázala za zvýšení produkce vepřového masa a 200 ks a více. Ovšem v poslední době přicházejí funkcionáři, kteří spravují závodní stravování a hovoří o vlastním výkrmu prasat ve snaze zlevnit závodní stravování. Kupříkladu soudruzi v závodní kuchyni na letišti kalkulují takto: z odpadů, které získají v kuchyni, bude možné vykrmit asi 30-40 prasat. Pracovní síla, která bude nutná pro obsluhu, je nebude nic stát, protože bude mít vlastní pracoviště někde jinde. K odpadům přidají brambory, které získají ve sklepě kuchyně, protože to prý nikdo nepozná - vždyť vždycky zbývají, takže účetně to bude v pořádku. Říkají: budeme pečlivěji sbírat tvrdý chleba, pečivo a získáme 30 nebo 40 kusů prasat zadarmo, zlevní se nám závodní stravování. Nyní JZD Družba, které počítalo s těmito odpadky se brání a namítá: ve stáji máme 300 kusů prasat, za předpokladu, že nebudeme krmit odpadky, budeme nuceni nejméně o 100 kusů snížit stav a tak dohodnutý závazek nebudou moci splnit. Jsou toho názoru, že by se podobný postup neměl provádět v průběhu roku, kdy už je v družstvu schválen celoroční výrobní plán. Soudruzi z letiště se ovšem domnívají, že to poslouží jejich závodnímu stravování a že by se zbytečně vzdávali výhody, kterou mohou dosáhnout.

Je pravda, že závodní kuchyni to prospěje. Domnívám se ovšem, že veřejnému zásobování nebo výrobě prasat to neprospěje. Soudruzi z družstva se zavazují dát závodní kuchyni 20 prasat zdarma a nesnižovat stav prasat, nýbrž trvat na původním závazku. Myslím, že to by bylo řešení správné a že by se soudruzi v závodní jídelně měli postarat, aby opravdu jednotnému zemědělskému družstvu dali maximální množství odpadků, aby žádné odpadky nepřišly nazmar.

Často se stává, že v družstvech, která zkrmují odpadky, dochází k onemocnění prasat nebo k úhynům. Jakmile veterináři nebo hygienici zjistí krmnou dávku, okamžitě zastaví odebírání odpadů. Přirozeně opět vzniká totéž. Tento odpad potom nevyužitý se vylévá do stok anebo přichází na smetiště.

Proto se domnívám, že by bylo užitečné u velkých sídlišť zpracovávat tyto odpady, vyrábět krmné pasty nebo odpad sušit nebo jinak upravovat, aby mohl být prodáván zemědělským závodům jako hotové krmivo, které mohou přimíchávat do krmné dávky. V rámci okresu dnes již neslouží kafilerie, kterou máme. Okresní veterinář vyjádřil odhad, že se asi 1500 q konfiskátů odpadu a úhynů zakopává nebo pozdě zpracovává. Z toho by bylo možné vyrobit masokostní moučku. Tato moučka chybí v krmné směsi, která je míchána pro kuřata. Tato směs je výborná a v JZD je hledaná.

Někdy zůstává část odpadu nevyužita proto, že nakládání anebo manipulace s odpadem pro zemědělské závody je zbytečně namáhavá. Tak kupř. v Pardubicích máme pivovar, ze kterého se odváží 2krát až 3krát týdně desítky metrických centů mláta. Jednotná zemědělská družstva tento odpad musí vyhazovat z betonové nádrže, která je asi 120 cm pod povrchem a až na valník, tj. asi 2 m vysoko, nejprimitivnějším způsobem, tj. lopatou a ručně. Zpravidla pro toto mláto jede traktorista sám, naloží ho asi 35 q a ztěžuje si a říká, vozit mláto, to je dřina. Jestliže na jedné straně hovoříme o automatizaci výrobních procesů JZD, měly by i naše závody přemýšlet, jak usnadnit takovou práci pracovníkům ze zemědělství. Z cukrovaru Choltice odváží se šáma nebo řízky. Skládají se zde na hromadu a odvoz praktikuje se tak, že nechtějí-li členové nakládat ručně, vozí s sebou nakladač svůj a tak se stane, že na dvoře je někdy nakladačů mnoho, k hromadě se všechny nevejdou a zahálejí, a někdy tam zase není nakladač žádný a nakládá se ručně.

Někdy odběr odpadků ztroskotává na tom, že je třeba provést určitou investici, aby odpad byl zachycen, ale naráží se na různé předpisy. Tak kupř. v pardubickém pivovaru při vyplavování mláta z varných kotlů a při čištění kotlů a jiných nádob vzniká tekutý odpad o krmné hodnotě nejméně výpalků z lihovaru. Denně by ho bylo možné zachytit asi 40 hl a napojit stáj o 100 kusech dojnic a předseda JZD ze Svitkova říká po zkušenostech, že by krávy daly o ¹/₂ l mléka víc na kus a den. Ředitel pivovaru a předseda se shodli, že tento odpad podchytí. Ve Východočeských chemických závodech získají vyřazenou cisternu, která se zakope, na ní se napojí čerpadlo, které tekutý odpad přičerpá do cisterny. Ovšem při realizaci vzniká otázka, kde se na to vezmou peníze; bude to investice, na investici je třeba plány, protože je to v budově pivovaru. Pro pivovar to vytváří velké obtíže. Jednotné zemědělské družstvo nemůže zase investovat do cizího, a tak přesto, že ke schůzce došlo již na podzim, a měli jsme radost z toho, že jsme se dohodli na užitečné věci, do dneška realizována není, tekutý odpad odtéká do kanálu a do Labe a krávy dávají o 50 l mléka denně méně.

Je třeba říci, že je i nespravedlivé ocenění odpadů, který jednotná zemědělská družstva kupují. Kupř. v Bohdanči se škrabou brambory pro závodní stravování a vyrábí se zde odpad; je to prakticky teplá voda, která obsahuje bramborový škrob a slupky. Hektolitr této velmi řídké tekutiny stojí 6,40. Zkušenosti ukazují, že v kravíně se 100 kusy dojnic při dávce 30 hl tohoto odpadu, zvyšuje se dojivost asi o 30-40 l mléka denně. Tato zvýšená produkce však kryje náklady asi jen z ¹/₃ a ²/₃ ztrát ze zkrmování tohoto odpadu nesou jednotná zemědělská družstva. Když je málo krmení, dochází často k rozhodnutí výkupu odpadu i za cenu ztráty. Přitom zpeněžování odpadů samotnou škrabárnou slouží k akumulaci a k vytváření čistého zisku závodu, protože režie se škrabáním brambor platí závod, který si škrabání brambor objednal. Jiná jednotná zemědělská družstva odebírají hodnotnější krmivo z lihovarů, výpalky, které často vznikají nejen spáleninami z brambor, ale i z obilí, je to husté, chutné krmení, 2krát kvalitnější, a je za 2 Kčs hektolitr. Bylo by správné, aby se více družstev okresu podílelo na těchto odpadcích pokud možno se stejnou výhodou.

Ještě, soudružky a soudruzi, poslední takový příklad. Ve Východočeských chemických závodech již několik let vzniká odpad, který obsahuje husté vápno s příměsí 1 a půl % drasla a fosforu. Tyto kaly jsou chytány v nádržích a přebytečná voda odtéká odpadem. Ovšem v posledních dvou letech se usazovače naplnily a kaly jsou vypouštěny prakticky do stoky nefiltrované. Jednotné zemědělské družstvo ve Svítkově má pozemky blízko závodu, většinou písčité, na které se kaly mimořádně hodí. Agronom s. Kopřiva říká, že již několik let je znát, kde tyto kaly působí. Družstvo vyvinulo úsilí, aby dosáhlo pravidelného odběru těchto kalů po celý rok a k tomuto účelu zakoupilo fekální automobil. Počítalo s tím, že fekálním vozem budou kaly vyváženy na pozemky nejen JZD Družba, ale i ostatních družstev, které o to požádaly za režijní cenu. Před 2 měsíci měla být sepsána smlouva mezi závodem a JZD Družba. Tato smlouva sepsána nebyla, protože o kaly projevila zájem družstva, s nimiž mají Východočeské závody patronát a proto také mají přednost. Nevím jestli k tomuto organizovanému odběru, jak jsme předpokládali, dojde.

Je množství odpadů, které dosud nevyužity by nám dobře mohly sloužit. Kupř. kolik přebytečného tepla ročně vydýchá do vzduchu nebo do vody elektrárna v Opatovicích a toto teplo mohlo by sloužit zelenině, sušené vojtěšce, bramborám, vytápění kurníků apod. K tomu by měli říci slovo naši vědečtí pracovníci. Nebo kolik strojů, kotlů, cisteren, trubek a jiného železa zahálí anebo zbytečně přichází do odpadu, zatím co by šikovní funkcionáři v JZD je využili a dobře by sloužily zemědělské výrobě.

Na těchto několika příkladech jsem ukázal, že bude nutné po vyjití tohoto zákona promyslet řadu věcí, které dnes nám ztěžují, abychom věci zdánlivě bezcenné proměnili v hodnoty prospěšné společnosti. Myslím si, že je možné a nutné navázat úzkou spolupráci některých průmyslových závodů se zemědělskými závody. Tato spolupráce může významně posílit krmnou základnu i úrodnost půdy. Zákon, který dnes přijme Národní shromáždění, dává podnět k takovému jednání na zemědělských výrobních správách, národních výborech a bude také jednou pomocí pro zlepšení výroby v našem zemědělství. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Do rozpravy se dodatečně přihlásili posl. Pešák a ministryně spotřebního průmyslu s. Machačová-Dostálová.

Dávám slovo. posl. Pešákovi.

Posl. Pešák: Soudružky a soudruzi poslanci!

Do diskuse jsem se přihlásil, abych ukázal na jednu důležitou okolnost, a to jsou louky a pastviny. Rozvoj zemědělské výroby je velmi vážný úkol a bez podstatného vzestupu tohoto důležitého odvětví národního hospodářství by nemohl rovnoměrně postupovat proporcionální rozvoj celého našeho národního hospodářství a tudíž ani další zvyšování životní úrovně našeho lidu.

Otázka využívání zemědělského půdního fondu, který je pro zemědělství základním výrobním prostředkem, je pro náš stát mimořádně naléhavá, neboť máme nedostatek zemědělské půdy a zvyšování zemědělské produkce nemůže jít cestou rozšiřování zemědělské půdy, ale zintenzívněním výroby na dosavadní ploše.

Největší rezervu ve využívání půdního fondu představují u nás louky a pastviny. Tyto jsou zejména v horských a podhorských oblastech dosud převážně extenzívně využívány. Jsou hlavním zdrojem pro zajištění dostatečné krmivové základny a od nich do značné míry je závislý další rozvoj živočišné výroby, jak v pěstování hovězího dobytka, tak ve výrobě mléka.

Aby nastal zásadní obrat ve výrobě píce na lukách a pastvinách, je třeba změnit dosavadní živelný, převážně nárazový postup v jejich ošetřování a nastoupil plánovitou a cílevědomou cestu v jejich zvelebování.

O tuto cílevědomou a plánovitou cestu se snaží v poslední době i zemědělské závody v jihlavském okrese. Celková výměra luk a pastvin v tomto okrese činí 17 646 ha, z toho louky 13 326 ha, pastviny 4320 ha. Podíl luk a pastvin zde činí 24,7 % ze zemědělské půdy. V letech 1962-1963 byla ve všech obcích a zemědělských závodech v okrese provedena jednorázová akce, při níž byl vypracován přehled o potřebě melioračních zásahů na loukách, pastvinách i na orné půdě. Byl především zpracován přehled o potřebě výstavby odvodňovacích a závlahových zařízení, mimo to i přehled o těchto doposud vybudovaných stavbách. Z těchto podkladů i dalších průzkumů byla vypracována klasifikace luk v jednotlivých zemědělských závodech a sesumarizován i celookresní přehled. Klasifikace luk v celookresním měřítku vypadá takto: první klasifikační skupinu tvoří plocha 3170 ha luk, na nichž byly provedeny meliorační zásahy v celém komplexu, především úprava vodních poměrů na zamokřelých plochách odvodněním krytou drenáží a dále provedením všech následných opatření rekultivačních, kde jde hlavně o povrchovou úpravu a založení kvalitního trvalého lučního porostu.

V druhé klasifikační skupině je plocha 4476 ha luk, které jsou charakterizovány částečným lokálním zamokřením, které zabraňuje intenzívnímu velkovýrobnímu a mechanizovanému obhospodařování. Mimo tohoto náleží sem i louky v některých případech příliš suché, které vyžadují závlahu. Vesměs jde o plochy s velmi nekvalitním botanickým složením lučního porostu, v němž kulturní trávy zaujímají jen neuspokojivý podíl.

Do poslední kvalifikační skupiny patří louky silně zamokřené o celkové ploše 5680 ha, vyžadující úpravu vodních poměrů radikální cestou soustavné podzemní drenáže. Na těchto loukách není možno naprosto zavést intenzívní způsob obhospodařování, neboť povrchová úprava vystruhování ani vyšší dávky strojených hnojiv v důsledku těchto vysoce nepříznivých vodních poměrů se nesejdou s požadovanými výsledky a prakticky je ani nelze v mnohých případech provésti.

Z popsané klasifikace luk v okrese Jihlava vycházíme a snažíme se hledat cesty maximálního využití všech těchto ploch, kde louky máme a kde je rozhodujícím momentem úprava vodních poměrů, především odvodněním naposled uváděné výměry 5680 ha luk v poslední klasifikační skupině. Ve výstavbě odvodňovacích zařízení vidíme jeden hlavní, stěžejní ukazatel, o němž je možno říci, že lze o něj opřít všechny ostatní zúrodňovací agrotechnické zásahy a další zintenzívnění lučního sena vůbec. Je pro nás však nanejvýš nepříznivé, že tato investiční výstavba je zcela vázána na přísun investičních prostředků a tím je také do určité míry vázáno tempo a postup celé naší intenzifikace. V rámci přísunu investičních prostředků na meliorační výstavbu, které činí v posledních letech každým rokem průměrně kolem 6 mil. Kčs., stačíme upravit vodní poměry výstavbou odvodňovacích zařízení a zčásti i výstavbou závlah v průměru každým rokem na ploše kolem 600 ha, z čehož odvodnění činí kolem 400 ha. Z uvedené plochy 400 ha, vybudovaných odvodňovacích zařízení však činí opět zhruba 1 polovinu odvodnění orné půdy a jednu polovinu odvodnění luk. Při hrubém výpočtu můžeme tedy konstatovat, že nezvýší-li se podstatněji přísun investičních prostředků v příštích letech, bude nám trvat odvodnění uvedených silně zamořených 5680 ha luk nejméně 20 let.