Nejde zde jen o nějaká deklarativní ustanovení, nýbrž o právní pravidla, jež mají být vodítkem pro organizaci hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi. Tato pravidla je třeba uplatňovat zejména při uzavírání a plnění hospodářských smluv, které jsou výrazem a také nástrojem organizace a konkretizace vzájemných kooperačních vztahů mezi socialistickými organizacemi. Nejlépe je to možné dokumentovat např. na úseku investiční výstavby, kde hospodářský zákoník upravuje celou škálu typů hospodářských smluv, jejichž uzavření a soustavné sledování jejich plnění je důležitým předpokladem uvádění výrobních kapacit do provozu ve stanovených termínech a bez poruch. Hospodářské smlouvy o spolupráci na řešení nové technologie, o dodávce projektových, průzkumných nebo geologických prací, o spolupráci na projektové a organizační přípravě, jakož i smlouvy o dodávce stavebních nebo montážních prací, technologického zařízení atd. nelze řádně uzavřít a plnit bez uvědomělé, ukázněné a cílevědomé socialistické spolupráce a vzájemné pomoci všech účastníků investiční výstavby. Bez těchto smluv nelze investiční výstavbu řádně připravit a ani realizovat. Právní povinnosti, jež tak pro účastníky investiční výstavby vznikají, nejsou vyspekulovány, nýbrž odůvodněny bohatými zkušenostmi tisíce pracovníků. Složitost investiční výstavby, vyplývající z obrovského růstu socialistické ekomiky i rozvoje nové techniky, nepřipouští ovšem normativní řešení pro každý případ. Je proto nutné doplnit obecné řešení, dané zásadami zákona, tvořivě a iniciativně řešením vlastním podle konkrétních okolností a podmínek. Právní úprava hospodářských vztahů není totiž a ani nemůže být všelékem. Realizace zásad hospodářského zákoníku, upravujících investiční výstavbu, předpokládá proto pracovníky, kteří budou s plnou kvalifikací umět využívat všech typů hospodářských smluv v oblasti investiční výstavby, jež v rámci koncepce výstavby jsou vhodným a účinným nástrojem k zajištění žádoucí harmonie vztahů zúčastněných podniků a potřebného rytmu a kvality dodávek.

Je třeba bojovat proti jakémukoli voluntarismu a subjektivismu v organizaci hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi, proti živelnosti, nahodilostem a improvizacím. V této souvislosti nelze souhlasit s kritikou adresovanou arbitrážním orgánům, protože důsledně postihují, - zejména v oblasti investiční výstavby - porušování platných předpisů a neplnění závazků z hospodářských smluv. Je třeba naopak více než doposud působit na pracovníky socialistických organizací a přesvědčovat je, že dodržování státní, plánovací, smluvní a finanční discipliny je také jeden z prostředků zajišťování efektivnosti hospodářské činnosti. Na druhé straně to vyžaduje vypracovávat takové právní předpisy, které vycházejí z daných ekonomických podmínek, rychle se přizpůsobují jejich změnám a nejsou brzdou iniciativy a tvořivé energie pracujících.

Zásada spolupráce socialistických organizací musí být podepřena zásadou odpovědnosti za takové plnění úkolů, plánovaného rozvoje, jež povede k soustavnému zvyšování užitných vlastností vyráběné produkce, jakož i dodávaných stavebních a montážních prací. Hospodářský zákoník vychází z principu, že konkrétní užitné hodnoty, které národní hospodářství potřebuje, určují teprve hospodářské smlouvy, jež tak nabývají vyššího významu jako součást plánovacího procesu. Vzájemná jednání dodavatelů s odběrateli, při nichž dochází k vyjasnění sortimentu, kvality výrobků a dodacích lhůt v soulad s jejich potřebami a výrobními podmínkami - jak to dochází výrazu v hospodářských smlouvách - mohou spolu s ostatními ekonomickými instrumenty zabránit nepotřebné výrobě a tvorbě nadnormativních zásob.

Hospodářský zákoník má řadu ustanovení, která budou napomáhat nejen k tomu, aby byly vyráběny potřebné užitné hodnoty, ale aby při tom byl podporován technický rozvoj výroby a zvyšována kvalita výrobků.

Nová opatření, směřující ke zvýšení odpovědnosti dodavatelů a tím i ke zkvalitnění dodávek, jsou zaváděna též na úseku investiční výstavby. Zkušenosti na tomto úseku si vynutily zejména zvýšení odpovědnosti za to, že vybudované kapacity budou po provedení komplexního vyzkoušení produkovat to, co od nich národní hospodářství očekává, v potřebném rozsahu a jakosti, v souladu s projektovanými parametry. Návrh hospodářského zákoníku zde správně vystihuje rozhodující význam včasné a kvalitní přípravy pro efektivní výsledky vlastní realizace staveb. Klade důraz nejen na včasnost přípravy, ale i na objasnění základních technických podmínek výstavby a to jak z hlediska jednotlivých účastníků investičního procesu, tak i z hlediska jejich vzájemné součinnosti.

Plnění závazků socialistických organizací je v hospodářských smlouvách zajišťováno majetkovými sankcemi, které jsou hmotnou pobídkou pro podnik ke splnění úkolu. Je třeba odmítnout názory, že penále nic nevyřeší a že se tak jen předávají peněžité částky z "kapsy do kapsy". Kdybychom placení penále považovali za bezúčelné přesouvání peněžitých částek z podniku na podnik, tak bychom mohli za takový bezúčelný přesun považovat např. i fakturaci dodávek. Víme však, že za existence socialistického peněžního hospodářství podle zásad chozrasčotu bez fakturace ale ani bez penalizace se neobejdeme! Penále musí vykonat v rámci podnikové hmotné zainteresovanosti svůj vliv na vlastní náklady a bude-li provedena vazba až na osobní hmotnou zainteresovanost, bude též penále mnohem účinnější než dosud. Musíme proto najít cesty k tomu, aby pracovníci podniků tak jak dělají vše pro to, aby se vyplácely prémie, dělali ještě více pro to, aby se neplatilo penále. V obou případech musí ovšem aktivita pracovníků podniků být zaměřena na takové plnění úkolů, aby to bylo vždy v souladu se zájmy společnosti.

Musím ovšem zdůraznit, že sebelepší právní úprava institutů majetkové odpovědnosti socialistických organizací za plnění stanovených úkolů a převzatých závazků sama o sobě nemůže přivést zlepšení dosavadního, často kritizovaného stavu. I když odpovědnost podniků za kvalitní a včasné plnění hospodářských smluv je proti dosavadním úpravám podstatně posílena a zbavena zbytku formálnosti, rozhodující bude, do jaké míry budou mít tyto instituty vliv na hmotnou zainteresovanost nejen celého kolektivu pracujících v podniku, ale též na zainteresovanost každého jednotlivého pracovníka. V chozrasčotní ekonomice podniku musí být vytvořen takový vztah, aby bylo v rozporu s osobním zájmem pracujících v každé dílně, s osobním zájmem každého jednotlivce vyrábět společensky nepotřebnou produkci, zmetky, plýtvat materiálem nebo nedodržovat dodací lhůty.

Systém hospodářských smluv a péče arbitrážních orgánů o jejich úpravu by mohly též přispět ke zvýšení úrovně našeho zemědělství. Doposud zajišťování všech potřeb jednotných zemědělských družstev bylo prováděno pouze formou občansko-právních kupních smluv, popř. smluv o dílo. Tyto smlouvy nebyly propojeny ani materiálově, ani časově na plán a chozrasčot, proto plnění závazků ze strany dodavatelských podniků účinně nezajišťovaly. Důsledky se projevily zejména v nekvalitních dodávkách různých výrobních zařízení a staveb, jako např. sušáren, kravínů, silážních zařízení a také v nekvalitních a opožděných dodávkách zemědělských strojů, prací prováděných strojními a traktorovými stanicemi, hnojiv, osiv, krmných směsí a jiných zemědělských potřeb.

V souladu s organizačním, kádrovým a materiálním upevňováním jednotných zemědělských družstev, jakož i s jejich rostoucím významem v našem národním hospodářství odstraňuje hospodářský zákoník dosavadní rozdíly mezi právním postavením jednotných zemědělských družstev a ostatních socialistických zemědělských organizací v hospodářských vztazích. Zavádí totiž též na úsek hospodaření JZD hospodářské smlouvy a upravuje přímo nejdůležitější smlouvu, která přichází v úvahu, tj. smlouvu o dodávce zemědělských výrobků a potřeb.

Na tomto poli připadá odpovědný úkol všem arbitrážním orgánům, jejichž působnost bude od počátku účinnosti hospodářského zákoníku rozšířena též na všechny hospodářské závazky, jichž se účastní jednotná zemědělská družstva. Půjde o to, aby na tomto úseku arbitrážní orgány svou činností, zejména výchovnou a preventivní prací pomáhaly organizovat správné používání hospodářských smluv a práva vůbec a pomáhaly zajistit působení vyšších forem řízení a plánování v našem zemědělství, které se posledními opatřeními přibližují metodám řízení průmyslu.

Hospodářský zákoník nemůže přirozeně obsáhnout úpravu hospodářsko-právních vztahů do všech podrobností. Vyplývá to především z odlišnosti ekonomických podmínek různých odvětví hospodářské činnosti a dále z toho, že hospodářský vývoj jde rychle kupředu a vyžaduje, aby se právní úprava hospodářských vztahů v potřebných podrobnostech pružně tomuto vývoji přizpůsobovala.

Hospodářský zákoník proto předpokládá, že v podrobnostech budou dodavatelsko-odběratelské vztahy upraveny základními podmínkami dodávky, že budou vydávány i podrobnější předpisy o plánování, finančním hospodaření, správě národního majetku apod. Vzhledem k tomu vyvstává však jako velmi naléhavý požadavek, aby přiměřená pozornost ve srovnání s tou, jaká byla věnována vypracování hospodářského zákoníku, byla věnována též prováděcím předpisům a zejména pak normativním opatřením nižšího řádu, kde doposud byly nedostatky největší.

Nesmíme rovněž zapomínat na skutečnost, že sebedokonalejší a promyšlenější právní úprava sama o sobě nebude nic platná, jestliže její zásady nebudou uváděny do života uvědomělým jednáním lidí. Velmi důležitá je proto, též otázka kvalifikace a soustavné výchovy pracovníků, kteří myšlenky hospodářského zákoníku budou v praktickém jednání uskutečňovat.

Jak na úseku péče o věcnou skloubenost prováděcích předpisů a normativních aktů nižšího řádu, tak zejména na úseku výchovy hospodářských pracovníků čekají nás velmi důležité a svým charakterem dlouhodobé úkoly. Lze říci, že jejich řádným plněním pracovníci Státní arbitráže ČSSR teprve dokončí úkol, který vypracováním návrhu hospodářského zákoníku v širším slova smyslu vlastně teprve započali.

Při přijímání tohoto významného kodexu očekáváme, že na jeho široké základně bude trvale posilována socialistická zákonnost v oblasti hospodářských vztahů a že pomoc práva při zabezpečování hospodářsko-organizátorských funkcí státu se takto dostane na vyšší úroveň. Pořádek, který hospodářský zákoník do všech základních otázek hospodářské legislativy přináší, vytváří z právního hlediska dobrý předpoklad pro realizaci nových ekonomických opatření, o nichž podrobně hovořil soudruh president Antonín Novotný ve svém referátu na celozávodní konferenci předsedů ZO KSČ.

Jménem vlády navrhuji, aby Národní shromáždění osnovu vládního návrhu zákona o hospodářském zákoníku schválilo. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo:

Ďakujem súdruhovi ministrovi za jeho prejav.

Zpravodajkyňou je posl. inž. Goppoldová, dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. inž. Goppoldová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Hospodářský zákoník dnes předložený k projednání plénu Národního shromáždění, je, jak již bylo řečeno, další významnou součástí zákonodárných prací, které navazují na novou socialistickou ústavu ČSSR a uskutečňují její principy na jednotlivých hlavních úsecích našeho právního řádu. Hospodářský zákoník souvisí úzce zejména s již přijatým občanským zákoníkem a připravovaným zákoníkem práce. Tyto tři zákoníky tvoří pevný základ nové, důsledně na socialistických principech založené, právní úpravy ekonomických vztahů v naší společnosti.

Předmětem úpravy hospodářského zákoníku jsou hospodářské vztahy mezi socialistickými organizacemi, charakterizované stále širším využíváním hodnotových kategorií při existenci celospolečenského plánovitého řízení našeho hospodářství. Jsou to zejména vztahy vznikající při společenské výrobě a rozdělování v rámci státního socialistického vlastnictví - mezi státními organizacemi - jakož i vztahy mezi státními a družstevními organizacemi. Zákoník práce upraví pak úsek pracovních vztahů, tj. vztahů mezi socialistickými organizacemi a jejich pracovníky, občanský zákoník již upravil vztahy mezi socialistickými organizacemi a občany, jakož i mezi občany navzájem, které se uskutečňují při uspokojování osobních potřeb jednotlivých občanů. Takový je tedy vzájemný vztah těchto tří zákoníků, jejich "dělba práce", založená na vymezení příslušných úseků jednotné soustavy socialistických ekonomických vztahů upravených ve svém souhrnu v základním zákoně našeho státu, ústavě ČSSR.

Zdůrazňuji to proto, že celkové pojetí těchto kodifikačních prací vůbec a hospodářského zákoníku zvlášť je nové a nemá obdoby. Tradiční zásady právní úpravy tzv. "majetkových vztahů" jsou založeny na občanském zákoníku, který zahrnuje jak úpravu hospodářských vztahů mezi organizacemi, tak i vztahů při uspokojování osobních potřeb jednotlivých občanů, jak již uvedl s. min. Neuman. Tím je prakticky oddělena na jedné straně úprava majetkových vztahů organizací, na druhé straně úprava řízení, plánování atd. Toto staré pojetí vedlo k tomu, že se samostatně vyvíjely úpravy hospodářské činnosti, finančních předpisů a předpisů o hospodářských závazcích socialistických organizací. Každý z těchto normativních úseků, jež teprve jako celek jsou směrnicí pro činnost výrobních organizací, byl vyvíjen jiným právním odvětvím. Předpisy byly vydávány často izolovaně, neměly dostatečný společný základ a tím bylo způsobeno i to, že předpisy upravující hospodářskou činnost organizací někdy působily protichůdně, což ve svých důsledcích vedlo ke ztěžování řízení národního hospodářství.

Praktické zkušenosti ukázaly nutnost jednotného hlediska ke zkoumání i úpravě plánovitého řízení národního hospodářství, socialistického společenského vlastnictví, organizace hospodářské činnosti, postavení a hospodaření socialistických organizací, jejich vzájemné spolupráce, majetkové odpovědnosti platebních a úvěrových vztahů. Těmito obory se zabývá nyní v socialistických státech nově vznikající vědní obor - hospodářské právo. Jsme prvým státem s plánovaným hospodářstvím, ve kterém bylo i po praktické stránce přikročeno v jednotné úpravě těchto vztahů hospodářským zákoníkem.

Jedním z významných přínosů hospodářského zákoníku je vytvoření legislativní vazby mezi úpravou plánovitého řízení a úpravou hospodářských závazkových vztahů. Hospodářský zákoník zároveň uvolňuje cestu vývoji předpisů o plánovací metodice, které budou prováděcími předpisy k tomuto zákonu, a umožňuje jak uskutečnění podstatných změn v plánovací metodice, tak i jejich potřebnou diferenciaci podle jednotlivých hospodářských odvětví, popřípadě oborů.

Zpracování hospodářského zákoníka byla věnována veliká péče. Jistě nejen pro jeho velkou závažnost, ale i proto, že jde o významný vývoj právní vědy, ke kterému bude soustředěna pozornost odborných kruhů i za hranicemi našeho státu. Hospodářský zákoník byl zpracován od konce roku 1960 souběžně jednak ve dvanácti odborných komisích složených ze zástupců vědy a praxe, z nichž 6 pracovalo na Slovensku, dále v pěti resortních komisích sestavených z pracovníků jednotlivých ministerstev a podniků. Výsledky prací dílčích komisí byly soustavně zpracovávány hlavní kodifikační komisí složenou z vybraných odborníků ze Státní arbitráže, SPK, předsednictva vlády, ministerstva financí, a ministerstva spravedlnosti a z vědeckých pracovníků pražské a bratislavské Vysoké školy ekonomické, Ústavu práva ČSAV a právnické fakulty. Všechny tyto práce byly vedeny a organizovány Státní arbitráží ČSSR.

V r. 1962 na jaře byly jednotlivé výbory prvně seznámeny s postupem prací a návrhy na řešení hlavních politicko-ekonomických otázek. Poslanci se pak zúčastnili projednávání návrhu již paragrafovaného zákona v podnicích. Na jaře 1963 byl návrh projednán po druhé ve výborech a byla podána informace o výsledcích jednání v podnicích. Potřetí byl návrh zákona projednán za početné účasti expertů ve třech zvláštních komisích složených z poslanců výboru ústavně právního, zemědělského, průmyslového a pro plán a rozpočet. Návrh zákona byl dále prověřován dvojím meziministerský-m připomínkovým řízením a na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ, které bylo informováno průběžně o postupu prací na řešení klíčových otázek, uskutečnili pracovníci státní arbitráže v prvém čtvrtletí 1963 v 55 podnicích diskuse, kterých se, jak jsem se již zmínila, zúčastnili též poslanci NS. Účelem diskuse bylo ověřit správnost záměrů navrhovaných úprav u pracujících ve všech odvětvích národního hospodářství. Diskuse na podnicích byla organizována bez formálnosti a jednotlivé připomínky byly pečlivě zvažovány. Některé z těchto příspěvků skutečně významným způsobem ovlivnily konečné řešení některých klíčových otázek hospodářského zákoníka. Byly to např. návrhy soudruhů z ČKD-Praha ke komplexnosti úpravy plánu u preferovaných dodávek, připomínky pracovníků ze ZKL Líšeň, Závodů Jana Švermy a TOS Kuřim ke zvýšení odpovědnosti výrobců za kvalitu dodávek a řada připomínek dalších. Lze tedy s plnou odpovědností říci a zejména při podrobném projednávání návrhů v komisích poslanců jsme si ověřili, že předkládanému návrhu byla věnována maximální péče. Jednotlivá ustanovení hospodářského zákoníku byla vypracována na základě pečlivé analýzy současné úpravy a jejího ekonomického působení a sledují zejména pomoc při odstraňování současných potíží národního hospodářství.