Předsednictvo Národního shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo podle čl. 60 odst. 2 ústavy na tomto zákonném opatření:

§ 1

(1) Ústřední řízení péče o jakost výrobků přísluší Úřadu pro normalizaci a měření.

(2) Při řízení péče o jakost výrobků Úřad pro normalizaci a měření zejména

a) stanoví v dohodě nebo na návrh ústředních orgánů výrobky, které podléhají povinnému zkoušení a hodnocení,

b) uděluje zkušebním organizacím oprávnění k provádění povinného zkoušení a hodnocení,

c) stanoví zásady pro povinné zkoušení a hodnocení a kontrolu jakosti výrobků,

d) řídí v oboru péče o jakost výrobků odbornou pomoc zkušebních organizací výrobním organizacím.

§ 2

Podrobné vymezení působnosti Úřadu pro normalizaci a měření a ostatních ústředních orgánů v oboru péče o jakost výrobků stanoví vláda.

§ 3

Oprávnění k povinnému zkoušení a hodnocení mohou být vydávána pouze podle tohoto zákonného opatření; pověření vydaná podle § 3 zákona č. 61/1951 Sb., jímž se zrušují oprávnění civilních techniků a inženýrské komory, v oboru upraveném tímto zákonným opatřením pozbývají platnosti.

§ 4

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem 1. října 1965.

Důvodová zpráva

Dosavadní soustava řízení národního hospodářství připouští v řadě případů zanedbávání požadavků na jakost výrobků. To působí národnímu hospodářství značné škody, neboť některé výrobky neuspokojují zcela nebo zčásti potřeby národního hospodářství a při vývozu zatěžují značně naše devizové fondy.

Nová soustava řízení předpokládá řadu opatření k pozvednutí technické úrovně a jakosti výrobků. Ekonomický mechanizmus má působit na zavádění nových dokonalejších výrobků, vysoká technická úroveň a jakost výrobků má mít prostřednictvím cenové tvorby vliv na tvorbu důchodu podniku a mzdový systém má preferovat tvořivou a kvalitní práci a podněcovat úsilí o zdokonalování produkce. Nicméně přesto ještě nebyly vytvořeny potřebné záruky, že se těchto nových faktorů řízení využije vždy ke zvyšování užitnosti výrobků. Zvláště podniky, které mají monopolní postavení, mohou se dostat do takové ekonomické situace, kdy pro ně bude výhodné nikoli pozvedat užitnost výrobků, ale naopak odkládat výzkum, vývoj a zavádění nových výrobků, provádění změn ve výrobě atp. Namísto rychlého růstu užitnosti může pak naopak v některých případech docházet k jejímu konzervování.

Ukazuje se potřebné začlenit do systému plánovitého řízení národního hospodářství některá nová opatření, zabezpečující růst užitnosti rozhodující produkce. Z dosavadních zkušeností i z vývoje těchto otázek v celém světě, zvláště ve vyspělých zemích, vyplývá závěr, že je třeba rozvinout určitý komplex opatření na podporu růstu užitné hodnoty v materiální výrobě a soustředit tato opatření zejména do dvou směrů:

- organizovat komplexní péči o jakost ve všech závodech a podnicích, založenou na tom, že užitná hodnota produkce se neřeší koncovou (výstupní) kontrolou, nýbrž vytvářením potřebných předpokladů v technice, vztahu k práci a disciplíně ve všech fázích přípravy výroby, výrobního i povýrobního cyklu;

- vytvořit státní soustavu zkušebnictví výrobků, umožňující pravidelně prověřovat a hodnotit vývoj užitné hodnoty rozhodující produkce a vyvozovat z toho závěry jak pro další zlepšování péče o jakost, tak i pro povzbuzení iniciativy podniků ve zdokonalování výrobků.

Dnes je situace taková, že jsou odvětví, ve kterých má zkušebnictví již dlouholetou tradici a je na poměrně vysoké úrovni, např. v odvětví elektrotechniky, plynárenství, výroby léčiv, potravinářských výrobků i v některých strojírenských oborech apod., zatímco v jiných se s větší či menší intenzitou rozvijí teprve v posledních 10 letech.

V současné době se zkušebnictvím zabývá asi 80 organizací (pracovišť). Podle rámcového šetření je ve zkušebnictví v ČSSR zaměstnáno téměř 8000 pracovníků, přitom výsledky nejsou úměrné počtu pracovníků a vynaloženým nákladům. Příčinou toho je organizační roztříštěnost, nejednotnost zkušebních metod, duplicitnost prací některých zkušeben, popř. nekompletnost a zejména to, že zkušebny nejsou vybaveny potřebnou pravomocí a tím ani autoritou. Povinným zkoušením výrobků před zavedením do výroby se zabývají jen některé zkušebny. Většina zkušeben provádí jen ověřovací a nepovinné zkoušky na vyžádání, aniž má právo nepřipustit nejakostní výrobky do sériové výroby.

S výjimkou Elektrotechnického zkušebního ústavu, který je podřízen Státní komisi pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky, jsou ostatní organizace zabývající se zkušebnictvím podřízeny jednotlivým resortům. Jejich činnost však není nijak jednotně řízena ani využívána v dostatečné míře pro ovlivňování jakosti výrobků.

Navrhovaným zákonným opatřením mají být tyto hlavní překážky úsilí o zvýšení jakosti výrobků odstraněny, neboť bude zabezpečeno ústřední řízení péče o jakost výrobků jedním ústředním orgánem. Jako ústřední orgán pro řízení péče o jakost výrobků je navrhován Úřad pro normalizaci a měření. Význačný vliv na jakost výrobků (jejich technickou úroveň a užitnou hodnotu) má totiž ve značné míře i technická normalizace, i když samozřejmě její poslání v národním hospodářství je širší. Samotná technická normalizace nemůže ovšem zabezpečit pronikavé zlepšení jakosti výrobků. Je nutné zajistit důslednější dodržování technických norem, prohloubit péči o jejich úroveň a upevnit jejich využívání a uplatňování na všech stupních řízení. V zájmu posílení vlivu technické normalizace na jakost výrobků v podmínkách nové soustavy řízení je nutno upevnit autoritu technické normalizace jejím užším sepětím se zkušebnictvím. Prostřednictvím autorizovaných zkušeben je třeba zabezpečit povinnou kontrolu dodržování technických norem, hlavně v těch oblastech, které mají klíčový význam pro úroveň jakosti převážné většiny výrobků, tj. u surovin, základních materiálů, polotovarů apod.

Proto se ukazuje účelné spojit řízení technické normalizace nejen s měrovou službou (jak je již od roku 1959 provedeno), nýbrž i s řízením zkušebnictví, včetně péče o rozvoj nových vědecky založených metod měření a zkušebnictví, v jednom ústředním odborném orgánu vybaveném náležitou státní autoritou. Tento orgán musí mít úzkou vazbu na Státní komisi pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky a spolu s ní zabezpečovat růst úrovně jakosti výrobků již ve fázi sestavování plánů výzkumu a vývojových úkolů.

Vybudování takového orgánu pro ústřední řízení jakosti je možné nejrychleji realizovat na bázi stávajícího ústředního orgánu, tj. Úřadu pro normalizaci a měření.

Navrhovaná právní úprava péče o jakost výrobků má prozatímní povahu. K definitivní úpravě dojde ve druhé polovině roku 1966 na základě zkušeností a poznatků získaných v roce 1965 a v I. pololetí roku 1966. Z tohoto důvodu se působnost Úřadu pro normalizaci a měření a ostatních ústředních orgánů v návrhu zákonného opatření blíže nespecifikuje. Podrobné vymezení působnosti Úřadu pro normalizaci a měření, ostatních ústředních orgánů a jim podřízených organizací je upraveno "Zásadami jednotného řízení péče o jakost výrobků v oblasti zkušebnictví", schválených usnesením vlády ze dne 30. července 1965 č. 368 a "Směrnicemi o povinném zkoušení a hodnocení vybraných výrobků", vydanými Státní komisí pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky.

Řízení péče o jakost výrobků bude tedy v prvé etapě zajišťováno účelným rozšířením činnosti Úřadu pro normalizaci a měření.

Úřad pro normalizaci a měření má v současné době 495 pracovníků. Z toho v oblasti měrové služby 289 pracovníků, z nichž je v řídicím a správním aparátu 75 pracovníků a zbytek 214 pracovníků se zabývá přímo výkonnou činností. Z celkového stavu pracovníků Úřadu pro normalizaci a měření je 403 inženýrsko-technických pracovníků.

Úřad disponuje základními fondy ve výši 45 mil. Kčs.

Rozšíření jeho činnosti o řízení zkušebnictví, tj. povinné zkoušení a hodnocení výrobků a řízení péče o jakost výrobků si vyžádá v počátečních fázích nárůst zhruba 50 pracovníků a 2,5 mil. Kčs neinvestičních nákladů ročně. Pro umístění těchto pracovníků bude nutno zajistit uvolnění asi 800 m2 kancelářských ploch v Praze.

Zavedení povinného zkušebnictví do všech odvětví národního hospodářství si vyžádá určitý nárůst počtu pracovníků a s tím spojené neinvestiční prostředky a investiční náklady v těch odvětvích, kde se dosud zkušebnictví neprovádí nebo jen v malém rozsahu. Tyto požadavky musí však uplatnit jednotlivé ústřední orgány ve svých plánech.

Pokud jde o vztah zákonného opatření k zákonu č. 61/1951 Sb., jímž se zrušují oprávnění civilních techniků a inženýrské komory, je třeba vycházet z toho, že navrhovaná úprava povinného zkoušení a hodnocení výrobků předpokládá dodržení zásady, že bude povinné zkoušení a hodnocení prováděno jen organizacemi nezávislými na výrobci. To vyžaduje vytvořit z hlediska organizačního zabezpečení státní soustavu zkušebnictví, s níž by byly dosavadní činnosti, prováděné některými organizacemi na základě pověření podle § 3 zákona č. 61/1951 Sb., v rozporu. V důsledku ustanovení § 1 odst. 2 písm. b) a § 3 zákonného opatření tedy nebudou moci ústřední orgány již vydávat tzv. autorizační oprávnění, podle nichž by organizace vydávaly veřejné listiny v oboru zkoušení, popř. hodnocení výrobků. Ke zrušení uvedeného zákona dojde v souvislosti s připravovanou zákonnou úpravou geodézie a kartografie.