Předseda Národního shromáždění s. Laštovička a místopředsedové s. Chudík, s. dr. Škoda, s. Leflerová.

Členové předsednictva ÚV KSČ: místopředseda vlády inž. Černík, dr. Dolanský, Kolder, místopředseda vlády inž. Šimůnek; kandidáti předsednictva ÚV KSČ inž. Kapek, Vaculík; tajemník ÚV KSČ Koucký; místopředsedové vlády Krajčír, inž. Krejčí; ministři Barbírek, inž. Burian, David, Korčák, Kudrna, arm. gen. Lomský, Machačová-Dostálová, dr. Neuman, dr. Plojhar, inž. Takáč, Uher, dr. Vlasák.

Předseda NS s. Laštovička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážené Národní shromáždění!

Zahajuji přerušenou schůzi a sděluji, že president republiky oznámil dopisem ze včerejšího dne předsednictvu Národního shromáždění, že jmenoval podle článku 62, odst. 1, 8. článku ústavy soudruha inženýra Štefana Gašparíka předsedou Ústřední komise lidové kontroly, a dále sděluji, že včera na ustavující schůzi Ústřední komise lidové kontroly byl zvolen místopředsedou Ústřední komise lidové kontroly soudruh Václav Hromádka.

Přistoupíme nyní k projednání 6. a 7. bodu pořadu, kterým je

6. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, podepsaná ve Varšavě dne 1. března 1967, a společná zpráva výborů ústavně právního a zahraničního a

7. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k souhlasu Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou, podepsaná v Praze dne 17. března 1967 a společná zpráva výborů ústavně právního a zahraničního.

Soudružky a soudruzi, tyto smlouvy vyjadřují vůli našich národů upevňovat socialistické společenství, vzájemně si poskytovat pomoc a ochranu, rozvíjet všestrannou spolupráci, dále uplatňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a úsilí posílit bezpečnost našich zemí a mír v Evropě. Vycházejí ze závazků vyplývajících z Varšavské smlouvy a jsou v souladu s Chartou Organizace spojených národů. Vyjadřují náš bratrský vztah ke státům socialistického tábora. Prosím soudruha ministra zahraničních věcí Václava Davida, aby zdůvodnil vládní návrhy.

Ministr zahraničních věcí s. Václav David: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Vláda předkládá Národnímu shromáždění dva závažné dokumenty, které byly podepsány minulý měsíc jménem Československé socialistické republiky: Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Polskou lidovou republikou a Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Německou demokratickou republikou. Uzavření obou smluv je významnou událostí v našich vztazích se sousedními socialistickými státy. Stalo se manifestací jednoty a potvrzením shodné vůle dále rozšiřovat přátelské svazky mezi zeměmi socialistického společenství a společně střežit a zajišťovat v rámci organizace Varšavské smlouvy jejich mírovou socialistickou výstavbu. Znamená další krok k rozvíjení smluvního systému naší republiky, jehož hlavním článkem je československo-sovětská Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci ze dne 12. prosince 1943, jejíž platnost byla prodloužena v roce 1963 zvláštním Protokolem.

Sjednané smlouvy mají značný význam pro společný boj socialistických zemí a mírumilovných sil v Evropě a ve světě za mír a bezpečnost, proti hrozbě války, kterou představuje útočná politika imperialismu. Současná situace ve světě se vyznačuje zvýšením mezinárodního napětí v důsledku agresivní války, kterou vedou USA ve Vietnamu. Stupňování brutálního bombardování území VDR a amerických vojenských operací v jižním Vietnamu nebezpečně zostřuje situaci v jihovýchodní Asii a vytváří akutní hrozbu pro světový mír. Proti imperialistické politice svévolného používání síly, jež je namířená proti svobodymilovným národům, které usilují o uplatnění svého nezadatelného práva na sebeurčení a nezávislost, se ve světě zvedá vlna odporu a pobouření. Československá socialistická republika stojí na straně hrdinného vietnamského lidu a poskytuje mu plnou politickou i materiální podporu v jeho spravedlivém boji. Spolu s dalšími socialistickými státy a mírumilovnými silami ve všech zemích světa rozhodně odsuzujeme americkou agresi proti bratrskému vietnamskému lidu a požadujeme její okamžité zastavení.

V boji proti imperialistické politice síly, vměšování do vnitřních věcí jiných národů a zostřování napětí vystupují socialistické státy v jednotné frontě s těmi zeměmi Afriky, Asie a Latinské Ameriky, které se sebe setřásly cizí nadvládu a vykročily cestou svobody a pokroku.

Zápas o mírovou budoucnost se odehrává i na našem kontinentě, v Evropě. Skutečnost, že právě odtud vyšlehly dvakrát v tomto století plameny války, které zasáhly celý svět, činí z otázky zajištění míru a bezpečnosti v Evropě problém, jenž se dotýká životních zájmů všech národů světa. Odpovědnost za to, že za dvacet dva let od skončení druhé světové války nebylo dosaženo takového uspořádání evropských poměrů, které by zajistilo, že se tragické válečné události nebudou nikdy opakovat, nese především imperialismus USA. Podstatou jeho politiky v Evropě je udržování ohnisek napětí a snaha zavléci západoevropské země do svých mocenských plánů. Orientuje se zejména na podporu sil západoněmeckého militarismu a revanšismu, které se snaží dosáhnout revize výsledků druhé světové války.

Vzhledem k celkové situaci socialistické státy vytrvale usilují o to, aby ohniska napětí a zdroje válečného nebezpečí byly likvidovány a aby byly vytvořeny podmínky, za nichž by se vývoj v Evropě ubíral cestou míru.

Nemusím zdůrazňovat, že k tomu se upírá i naše prvořadá pozornost a že vzhledem k postavení, které Československo zaujímá v Evropě, rozvíjíme aktivní činnost a plně se zúčastňujeme budování předpokladů evropské bezpečnosti a utváření mírových vztahů mezi evropskými státy.

Socialistické státy vyvinuly v uplynulém období veliké úsilí k podpoře kladných tendencí, které si klestí cestu za složitých podmínek současné evropské situace. Na poradě v Bukurešti v červenci minulého roku předložily konkrétní program zajištění evropského míru a bezpečnosti. Společné vystoupení s tímto programem přispělo k dalšímu růstu autority socialistických zemí a povzbudilo síly, které vystupují za uvolnění napětí, za bezpečnost a spolupráci a uvědomují si neudržitelnost politické linie spojené s činností vojenského bloku NATO.

Bukurešťská deklarace o zajištění míru a bezpečnosti v Evropě se setkala s velkým zájmem veřejnosti a jednotlivé návrhy, které jsou v ní obsaženy, nalézají kladný ohlas i u vlád a parlamentů řady západoevropských zemí, v Meziparlamentní unii a jiných organizacích. Splnění akčního programu, vyhlášeného v Bukurešti není však jednorázovou záležitostí, nýbrž dlouhodobým procesem boje za vytvoření předpokladů a dosažení dohody o hlavních článcích systému bezpečnosti v Evropě.

Na poradě ministrů zahraničních věcí států Varšavské smlouvy, konané v únoru t. r. ve Varšavě, bylo provedeno společné hodnocení působení Bukurešťské deklarace na vývoj v Evropě a jednáno o aktuálních úkolech při jejím dalším uplatňování.

V tomto úsilí vystupuje do popředí úkol dosáhnout skutečné normalizace poměrů v Evropě a na tomto základě vybudovat systém bezpečnosti za účasti všech evropských států. Skutečné normalizace může být dosaženo při bezpodmínečném respektování stavu, jenž se vytvořil v důsledku druhé světové války. Její výsledky se staly nezvratnou politickou skutečností a za žádných okolností nemohou být revidovány. To vyžaduje, aby všechny evropské státy vycházely z uznání existujících hranic v Evropě, tedy i hranic na Odře a Nise a hranic mezi oběma německými státy, vzaly na vědomí existenci dvou svrchovaných německých států a vyvodily z toho odpovídající závěry, především pokud jde o uznání existence Německé demokratické republiky a normalizace vztahů s ní. Zásadní otázkou pro mír a bezpečnost v Evropě je rovněž zabránit tomu, aby Německá spolková republika získala přístup k jaderným zbraním, protože Bundeswehr a vlivné kruhy v západním Německu spojují své revanšistické plány zejména s jaderným vyzbrojováním.

Stále více realisticky uvažujících západoevropských činitelů si uvědomuje, že bez těchto předpokladů nelze v Evropě vytvořit ovzduší důvěry a stability. Ze strany vlády Německé spolkové republiky jsme slyšeli mnoho slov o jejím zájmu na zlepšení vztahů se socialistickými zeměmi. Kdyby představitelé nové vlády NSR vycházeli ve své politice z reálné situace a činy dokázali svůj deklarovaný zájem na skutečném ozdravění ovzduší a normalizaci poměrů v Evropě, mělo by to značný význam pro upevnění míru a bezpečnosti na našem kontinentě.

Zatím však nejsou pro uspokojování důvody. Praktické kroky nové vlády nesvědčí o tom, že by došlo ke změnám v základní politické orientaci Bonnu.

Výrazným projevem nerealistické politiky NSR je její prosazování nezákonného nároku na výlučné zastupování všeho německého lidu a její pokusy vykonávat nátlak na státy, které by byly ochotny normalizovat své styky s Německou demokratickou republikou. Bonn nadále rozvíjí plány na pohlcení Německé demokratické republiky a žádá revizi evropských hranic. Neustupuje od svých protiprávních požadavků pokud jde o západní Berlín a nezákonně vystupuje jeho jménem. Spolková vláda se nevzdává svých plánů na získání přístupu k jaderným zbraním, snaží se prosazovat četné výhrady k připravované smlouvě o nerozšiřování jaderných zbraní a vyvíjí horečnou činnost, aby zmařila dosažení dohody o této otázce.

Vláda NSR rovněž nadále odmítá důsledně se distancovat od mnichovského diktátu, který byl součástí zločinného spiknutí nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních norem mezinárodního práva, a přiznat jeho neplatnost od samého počátku, se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Nemůžeme proto učinit jiný závěr než ten, že v Bonnu se pramálo změnilo a že v politické orientaci vlády Německé spolkové republiky je zahrnut program revanšistických a militaristických sil. Na jejich růst a na aktivizaci neonacistických elementů v politickém a veřejném životě Německé spolkové republiky důrazně upozornila ve svém prohlášení z 29. ledna t. r. sovětská vláda. Vycházejíce ze svých trpkých zkušeností s německým imperialismem a jeho nejzrůdnější odrůdou - hitlerovským fašismem -, neopomíjíme obracet pozornost národů a vlád evropských zemí na reálné nebezpečí, které vyplývá z oživení neonacistických tendencí v západním Německu. Vývoj v NSR potvrzuje, jak to zdůraznil ve svém novoročním projevu první tajemník ÚV KSČ a president republiky s. A. Novotný, že "neonacismus má své podhoubí a nebude-li toto podhoubí vymýceno, objeví se znovu na povrchu".

Chceme, aby nám bylo dobře rozuměno. Již mnohokrát jsme zdůrazňovali, že československý lid nechová nepřátelské pocity vůči lidu Německé spolkové republiky a přeje si s ním žít v míru a dobrém sousedství. Jsme si vědomi toho, že v Německé spolkové republice existují zdravé a demokratické síly, které vzdorují revanšistickému kursu a dobře chápou, k jakým neblahým důsledkům by mohl vést dosavadní vývoj v západním Německu.

Jejich postoj se však neodráží ve stanovisku vlády Německé spolkové republiky, která dosud žádným konkrétním činem nedokázala, že je ochotna distancovat se od revanšistických dogmat a vydat se cestou respektování zájmů míru a bezpečnosti v Evropě. Snaží se na jedné straně vzbudit dojem, že jí jde o zlepšení vztahů k evropským socialistickým státům, současně však setrvává na revanšistických koncepcích a staví do popředí otázky, jež vyvolávají zostření situace v Evropě. Vláda NSR si musí uvědomit, že tato její politika nemá nejmenší naději na úspěch. Nelze očekávat, že by socialistické země připustily oslabování své jednoty a izolaci Německé demokratické republiky - prvního socialistického státu na německé půdě.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zahraniční politika Československé socialistické republiky provádí důslednou linii mírového soužití mezi státy s různým společenským zřízením. Aktivně usilujeme o to, aby vztahy založené na důvěře, spolupráci a mírovém soužití zavládly i mezi všemi evropskými státy.

V četných našich kontaktech, rozhovorech a jednáních s řadou vlád západoevropských států zdůrazňujeme myšlenky míru a zajištění bezpečnosti a hledáme cesty ke sblížení stanovisek v těchto závažných problémech a ke spolupráci při budování kolektivní bezpečnosti v Evropě. Chtěl bych zdůraznit, že dosavadní zkušenosti nás opravňují k vyslovení závěru o tom, že existují možnosti v rozvoji vztahů a spolupráce se západoevropskými státy, což má velký význam z hlediska perspektiv dalšího vývoje. Půjdeme i nadále cestou rozšiřování našich styků a spolupráce se všemi evropskými státy na základě rovnoprávnosti, vzájemných výhod, nevměšování do vnitřních věcí a respektování zájmů míru a evropské bezpečnosti.

Společně s ostatními socialistickými státy usilujeme o to, aby v dohledné době bylo dosaženo shody o svolání celoevropské konference o bezpečnosti a spolupráci. Taková konference, jíž by se zúčastnily všechny evropské státy, by pomohla vytvořit účinný systém bezpečnosti v Evropě a stala by se významným mezníkem v poválečných dějinách našeho kontinentu. Poskytujeme svou podporu všem konstruktivním návrhům, které mají za cíl dosáhnout zlepšení situace v Evropě a jsme ochotni posoudit všechny náměty ubírající se tímto směrem a zúčastnit se jejich projednávání.

Rozhodujícím faktorem při určení směru dalšího vývoje na našem kontinentě je společné úsilí socialistických zemí. Akční jednota a semknutost socialistického společenství, jehož je naše republika pevným článkem, spolehlivě přehrazují cestu protimírovým silám, které se zabývají plány na násilnou změnu poměrů v Evropě. Naši rozhodnost bojovat i nadále za upevnění míru a bezpečnosti evropských národů v duchu zásad Bukurešťské deklarace znovu zdůraznili president republiky a předseda vlády při podpisu nyní projednávaných smluv o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci.

Soudružky a soudruzi, dovolte mi nyní, abych blíže charakterizoval obě smlouvy, které jsou předloženy Národnímu shromáždění k projednání.

Nová Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a PLR, podepsaná dne 1. března t. r. ve Varšavě, odráží bohaté tradice československo-polského přátelství, sahající do dávné minulosti a zejména všestranný rozmach vzájemných vztahů po druhé světové válce, kdy národy obou zemí učinily dějinné rozhodnutí - jít cestou socialistické výstavby. V tomto smyslu bezprostředně navazuje na první poválečnou spojeneckou smlouvu z roku 1947, jejíž 20. výročí jsme vzpomněli dne 10. března.

Pohled na uplynulých dvacet let ukazuje mimořádně pozitivní úlohu, kterou sehrála spojenecká smlouva z r. 1947 v životě národů našich zemí. Nebyl to pouhý diplomatický akt vyplývající z momentálních zahraničně politických potřeb, nýbrž výsledek hlubokého zhodnocení historických zkušeností z boje proti společnému nepříteli za druhé světové války. Tato smlouva současně demonstrovala zásadní obrat, ke kterému došlo ve vztazích mezi Československem a Polskem po porážce nacistického Německa, v níž rozhodující úlohu sehrál Sovětský svaz. V té době začala v obou zemích upevňovat své pozice dělnická třída, která pod vedením marxisticko-leninských stran sváděla úporný boj s reakcí o definitivní řešení otázky politické moci a o uskutečnění hlubokých společenských přeměn. Bylo skoncováno s obdobím, kdy v československo-polských vztazích dominovala nacionalistická politika buržoazie a statkářů. Podpisem Smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci byly položeny pevné základy k novým vztahům, jejichž charakter i obsah byly v dalších letech určovány principy socialistického internacionalismu, vycházejícími z jednoty idejí a cílů národů obou zemí.

Dnes - s odstupem 20 let - můžeme s plným uspokojením konstatovat, že smlouva z roku 1947 dobře sloužila zájmům našich zemí. Principy v ní zakotvené se staly trvalou základnou československo-polských vztahů. Jejich důsledné uplatňování vedlo k rozvoji široké politické, hospodářské a kulturní spolupráce obou států, posílilo jejich mezinárodní postavení a přispělo k upevňování jednoty a síly celého socialistického společenství.

Polská lidová republika jako sousední socialistická země zaujímá jedno z předních míst v zahraničních stycích našeho státu. Je proto přirozené, že stále se rozšiřující objem styků mezi oběma zeměmi proniká všechny oblasti života našich národů a vytváří pevnou základnu pro jejich další těsnou spolupráci.