Druhým podstatným problémem je značná napjatost ve všech ekonomických vztazích. Naše hospodářství se po dlouhá léta rozvíjelo extenzívně. Politika vytváření ekonomické rovnováhy nebyla dostatečně zvládnuta. Proto se v celé řadě oblastí projevují vážné tendence přebytku poptávky nad nabídkou, které posilují postavení dodavatelů proti odběratelům, narušují kvalitu a technickou úroveň výroby a investiční výstavby, jakož i pracovní kázeň a mají škodlivé vlivy na celou společnost.

Třetím zásadním problémem je nedostatek vnitřní dynamiky a efektivnosti našich výrobních sil. Velká část rozsáhlých základních fondů, které jsme vybudovali, není na špičkové technické úrovni, není dokompletována nebo odpovídá zastaralé, popř. malosériové technologii. Špatná organizace, nekvalifikované řízení, malá společenská vážnost ke kvalifikaci a hluboká nivelizace brzdí často účinnost kvalifikované práce. Vědeckovýzkumná základna je rozptýlena a její výsledky se málo projevují ve výrobě. Celkové společenské řízení nepodporovalo dostatečně rozvoj iniciativy a podnikavosti.

Tato situace pak způsobila, že nejsme s to bez obtíží uspokojovat stále rostoucí, ekonomicky reálnou poptávku obyvatelstva a zajistit přitom nezbytný růst kvality.

Uvedené nedostatky pomáhala dlouhodobě konzervovat a ještě prohlubovat direktivní soustava řízení, a to tím, že umožňovala výrobu pro výrobu, izolovala výrobu od trhu, pracovala s umělými cenami, podporovala extenzívní rozvoj na úkor kvality, nekladla nároky na odbornost práce a neotvírala prostor iniciativě. Proto je také zavádění ekonomické soustavy řízení mimořádně důležité.

Přitom vláda prohlašuje, že naše hospodářství zdaleka není v krizovém stavu. Problém není ani v tempu růstu a v úrovni národního důchodu, ani v tom, že by naše hospodářství bylo v rozsáhlé míře zadluženo, ale v tom, že jeho vnitřní struktura, charakter práce, technická úroveň, rentabilnost a kvalita výrobků i jeho celková výkonnost nejsou takové, aby nám umožnily čestně obstát ve vědeckotechnické revoluci, která probíhá v celém světě.

Uvedený vývoj, který začal v padesátých letech, způsobil, že se promarnila celá řada příležitostí a že se nevytvořily podmínky pro to, aby se uplatnily bohaté schopnosti a tvůrčí síly našich pracujících.

V šedesátých letech se vnější situace změnila, došlo k určitému uvolnění vztahů ke kapitalistickým státům a změnily se potřeby a zaměření socialistických ekonomik. Přesto však přežívaly tendence plánovat rozvoj postaru. To se projevilo zejména ve třetím pětiletém plánu, který ve skutečnosti dále prohluboval strukturální problémy naší ekonomiky tím, že nereálně kumuloval úkoly. Úplný rozpad této koncepce v roce 1962, a zejména v roce 1963 vytvořil mimořádně složitou situaci v ekonomice, v níž bylo možno zabránit velkému poklesu životní úrovně jen s velkým úsilím a s určitými oběťmi.

Začalo se sice s rozsáhlými analytickými pracemi, které se staly základem nové koncepce rozvoje hospodářství - zejména s přípravou nové soustavy řízení, s analýzou situace i se čtvrtým pětiletým plánem.

Praktická hospodářská politika musela zápasit s konkrétními disproporcemi vyvolanými předchozím rozvojem, a to v úzkém prostoru, který byl vymezen stagnujícím národním důchodem, umrtvením rozsáhlých prostředků, nízkou efektivností hospodářství i pokleslou iniciativou pracujících.

Za této obtížné situace se první kroky vedoucí k ekonomické soustavě řízení a k nutným strukturálním změnám uskutečňovaly jen nedůsledně. V posledních dvou letech vzrostl národní důchod zhruba o jednu šestinu, takže došlo sice k určitému oživení, nikoli však k zásadnímu obratu. Tento složitý úkol stojí teprve před námi a není o nic lehčí, než byl před třemi roky, spíše těžší; dnešní vláda je proto postavena do objektivně obtížnější situace.

Naše hospodářství je stále ještě "naladěno" na extenzívní rozvoj. Rozsáhlé dlouhonávratné investice založené v minulosti kladou na ekonomiku stále ještě vysoké nároky, ať už jde o jejich dokončení nebo dokompletování v celé složitosti mezioborových vztahů. Přitom tyto dlouhodobé investiční cykly nelze naráz rozetnout.

Velký rozsah oborových i oblastních disproporcí nutně vytváří silný tlak zdola na další zdroje, zatímco prostředky národního hospodářství jsou stále ještě silně podvázány nízkou efektivností ekonomiky a existencí řady úzkých míst a třecích ploch.

Vláda proto žádá Národní shromáždění o pochopení, neboť problém je dvoustranný a zdánlivě protikladný. Na jedné straně podstatnější obrat nemůže nastat ze dne na den, ani v nějaké poměrně krátké době, na druhé straně je však dnes již jasné, že nelze také postupovat bezkonfliktně, ale že je nutno připravit a provádět zásadní změny v celém rozvoji hospodářství, i když budou nesporně zpočátku spojeny s určitými obtížemi.

Bez rozhodných opatření by naše výroba a tím i životní úroveň stále více zaostávaly za vývojem techniky ve světě a bylo by pro nás stále obtížnější uspokojovat rostoucí oprávněné požadavky obyvatelstva i potřeby rozvoje.

Našeho občana zajímá pochopitelně tato ústřední otázka: jak je to s naší životní úrovní, jaké jsou naše bezprostřední vyhlídky, nehrozí-li nám nezaměstnanost nebo inflace a peněžní reforma, půjde-li naopak nyní, po odstranění některých překážek, růst životní úrovně rychleji kupředu. Tyto otázky nám kladou spoluobčané.

Na tyto a podobné otázky odpovídá vláda střízlivě a bez licitačních slibů do budoucnosti. Dosavadní vývoj životní úrovně byl rozporný a často protichůdný. Z hlediska uspokojování základní potřeby obyvatelstva dosáhli jsme v některých směrech a u některých kategorií pracovníků značných úspěchů. U nás není extrémů v uspokojování osobní potřeby; nemáme na rozdíl od některých velmi vyspělých kapitalistických zemí vyslovenou vrstvu chudiny (víme, že zajištění některých důchodců není dostatečné). Českoslovenští občané mají slušnou výživu, jsou řádně ošaceni, jejich domácnosti jsou vybaveny běžnými předměty dlouhodobé spotřeby. Ovšem poukazují právem na některé závažné nedostatky. Výběr zboží je malý, kvalita často nevalná, v obchodech je málo obsluhujícího personálu a občané ztrácejí zbytečně mnoho času sháněním běžného zboží a vystáváním u pultů a u pokladen obchodů. Ani styk občanů se zdravotnictvím a školstvím, jimž stát věnoval a věnuje miliardové částky, není bez problémů a oprávněných stížností. Přitom zdravotničtí a školští pracovníci pracují často ve velmi obtížných podmínkách a bez přiměřeného materiálního zabezpečení. Mnoho času a společenského kreditu se promarní také byrokratickými metodami práce různých úřadů.

Největší stížnosti jsou na kvalitu a kulturnost železniční, silniční i městské dopravy, na nedostatečnou kvalitu a propustnost silniční sítě, na zastaralou a nedostatečně vybavenou telefonní síť, na nedostatečné zásobování měst a sídlišť vodou a na jejich nedostatečnou kanalizaci, na rozsah a kvalitu nejběžnějších služeb, na čistotu životního prostředí a na zhoršující se bytový problém; neudržujeme dostatečně dosavadní bytový fond a nerozvíjíme v dostatečné míře bytovou výstavbu. Proto při rostoucím objemu hmotné spotřeby podmínky, v nichž se rostoucí životní úroveň realizuje, stagnují nebo se někde dokonce zhoršují.

Pouze důsledný obrat v ekonomické politice může tento stav změnit. Někdy zaznívají obavy, že novými ekonomickými opatřeními opouštíme politiku zaměřenou ve prospěch dělnictva a všech pracujících. Ve skutečnosti dřívější politika byla sice někdy shovívavá ve vyžadování pracovního výkonu a dodržování pracovní kázně, ve svých důsledcích však postihla pracující jako spotřebitele. Naše životní úroveň v posledních dvaceti letech sice rostla, ale vzhledem k vynaloženým zdrojům je podstatně nižší, než by mohla a měla být. Nerovnoměrným vývojem vznikl stav, za kterého je v některých oborech neúměrně vysoká intenzita práce, zatímco v jiných je využití pracovní doby zcela nedostatečné. To všechno ukazuje, že se uvedená politika nakonec obracela svými důsledky proti pracujícím. Naším úkolem nyní bude dokázat, že je v zájmu všech pracujících dosáhnout obratu.

Jde o několik okruhů problémů životní úrovně, z nichž jen některé lze řešit v krátké době. Dlouhodobé zaostávání nevýrobní oblasti, po léta zanedbaný úsek péče o údržbu a výstavbu bytů a životního prostředí, po dlouhou dobu zhoršující se podmínky nemohou být napraveny naráz. Vláda soustředí své úsilí na zlepšení stavu na těchto zanedbaných úsecích, učiní například všechna potřebná opatření, zejména pokud jde o rozvoj materiálně technické základny, územní a technické připravenosti, pro to, aby v této pětiletce bylo přes dosavadní stav a současné obtíže postaveno původně plánovaných 460 tisíc bytů (z toho na Slovensku 157 tisíc). K tomu účelu bude nutné snížit průmyslovou výstavbu, zvýšit počet bytů vybudovaných dodavatelským způsobem, přesunout a rozvíjet stavební kapacity, rozvíjet výrobu stavebních hmot apod. Konkrétní program v tomto směru se připravuje a veřejnost s ním bude seznámena.

Velké úsilí bude nutno věnovat i zvýšení čistoty, úpravnosti a vzhledu našich měst a vesnic. V tomto směru vláda považuje za významný celostátní úkol především zlepšit kulturu životního prostředí, čistotu a dopravu v hlavním městě Praze a hlavním městě Slovenska Bratislavě, usnadnit život pracujících v těchto rozsáhlých průmyslových aglomeracích, které musí reprezentovat naši republiku a dokumentovat velikou péči našeho státu věnovanou kulturnímu dědictví.

Zvýšená pozornost bude též věnována rozvoji pohraničních oblastí, jakož i oblastí s nízkou intenzitou rozvoje v uplynulých letech.

Vláda připravuje opatření, která umožní řešit v dohledné době nejnaléhavější problémy sociální politiky, uvedené v akčním programu KSČ.

Budou upraveny nejdůležitější sociální dávky tak, aby se odstranil nepříznivý vliv růstu životních nákladů u obyvatelstva, které se nemůže účastnit pracovního procesu.

K zajištění růstu životní úrovně i těchto skupin obyvatelstva hodlá vláda předložit Národnímu shromáždění ke schválení návrh opatření, která umožní řešit do roku 1970 některé nejnaléhavější problémy sociální politiky. Proto ještě v roce 1968

- budou zvýšeny nízké důchody, které jsou jediným nebo hlavním zdrojem příjmů, a to na 400 Kčs měsíčně u jednotlivce a 700 Kčs u manželských dvojic;

- prodlouží se placená mateřská dovolená z dosavadních 22 na 26 týdnů a současně se zvýší peněžitá pomoc v mateřství na 90 % čisté denní mzdy; navíc bude zvýšena i jednorázová podpora při narození dítěte;

- budou zvýšeny přídavky na děti, přičemž se do nich převedou i výhody z některých dosud existujících forem pomoci rodinám s dětmi. Při té příležitosti budou zejména zrušeny dosavadní slevy na daních u živitelů dětí, a tím bude uskutečněna první etapa reformy daně ze mzdy. Přídavky na děti budou poskytovány bez rozdílu sociálního postavení živitele a jeho příjmů a budou odstupňovány podle počtu dětí v rodině.

Pro rok 1969 se pracuje na návrhu úpravy, podle níž mají být zvýšeny všechny základní důchody (v průměru o 8 %) a současně zlepšeno sociální zabezpečení účastníků národního boje za osvobození. Zároveň budou odstraněny překážky, které oslabují zájem občanů trvale pokračovat v pracovní činnosti po splnění nároku na starobní důchod.

Vláda také již uložila příslušným orgánům vypracovat dlouhodobější koncepci vývoje sociálního zabezpečení a péče o rodiny s dětmi, která bude uskutečňována po roce 1970.

Významnou kvalitativní stránkou životní úrovně bude další zkrácení pracovní doby a zavedení všeobecného pětidenního pracovního týdne. Na všech úsecích je třeba vytvářet výrobní, organizační, ekonomické i politické podmínky pro to, aby toto zkrácení pracovní doby bylo možno v plném rozsahu uskutečnit nejpozději od 1. ledna 1969.

Lepší výběr a kvalita zboží, jakož i úroveň obsluhy záleží do velké míry na svědomitosti lidí, kteří spotřební předměty vyrábějí a prodávají, na důvtipu a důslednosti organizátorů, na umu a vynalézavosti vědeckých pracovníků, inženýrů a techniků a na uplatnění skutečného trhu a podnikavosti; vyžadují ovšem také urychlit strukturální změny a vytvářet materiální a ekonomické podmínky pro rozvoj výroby a prodeje. Rozvíjením ekonomické soustavy řízení chce vláda vytvořit takové podmínky, aby svědomitá, iniciativní a vynalézavá práce jednotlivců i kolektivů byla náležitě odměněna a aby nesvědomitá, nekvalitní a nepotřebná práce se nevyplácela. Vláda přitom bude dbát o stabilitu trhu a bude všestranně hájit zájmy spotřebitelů.

V žádném případě vláda nepřipravuje měnovou reformu ani žádné podobné opatření, které by bylo útokem na životní úroveň pracujících.

Vláda bude nadále prosazovat politiku co nejvyššího, ekonomicky zdůvodněného růstu reálných mezd. Přitom bude vycházet z toho, že mzdový vývoj vzniká na základě kolektivních smluv, uzavíraných mezi pracujícími reprezentovanými odborovou organizací a vedením podniků. Přitom však pracující jsou zároveň spolupodnikateli socialistických podniků, a proto si musí být vědomi, že růst jejich mezd závisí na tom, jak budou využívat rezerv ve výrobě, zvyšovat kvalitu výrobků i pracovní kázeň, disciplínu a jak si tedy na růst mezd vydělají růstem důchodu. Vláda bude tento proces ovlivňovat mzdově politickými předpisy a celou svou politikou povede k tomu, aby šlo jen o oprávněný růst mezd, protože jinak by mohlo dojít k otevřenému inflačnímu vývoji. Vláda plně uznává právo Revolučního odborového hnutí hájit oprávněné zájmy pracujících v otázkách mzdové a sociální politiky. Přitom bude klást zvláštní důraz na rozvoj výroby i dovozu spotřebního zboží a služeb a bude podporovat vytváření reálných podmínek pro jeho krytí.

Přitom je možno za oprávněný považovat jen takový růst mezd, který odpovídá růstu reálného hrubého důchodu a reálné produktivity práce. Je ovšem třeba si uvědomit, že nikdo nebude financovat nepotřebné výrobky, a tedy mzdy zbytečně vynaložené. Vláda jako obhájce zájmů našeho obyvatelstva nemůže souhlasit s takovými požadavky na zvyšování mezd, které nejsou podloženy reálnými výsledky výroby a jejich uplatněním na trhu. Přitom bude nutno postupně podle reálných možností odstraňovat současné deformované mzdové relace mezi odvětvími. Nemůžeme připustit situaci, aby na neoprávněný růst mezd v některých podnicích a organizacích dopláceli všichni občané tím, že porostou ceny. Tomuto nebezpečí bude vláda čelit prostřednictvím ekonomických nástrojů nové soustavy řízení i pomocí celkové politiky proti nadměrnému růstu investic, veřejných výdajů apod. a bude se ucházet i o podporu veřejného mínění v případě, že bude nucena vystoupit proti neoprávněným mzdovým požadavkům a neoprávněnému růstu mezd.

Pomocí státní finanční a mzdové politiky bude vláda usilovat o to, aby v souladu s růstem mezd ve výrobě rostly i mzdy ve školství, zdravotnictví, vědě a výzkumu a v ostatních odvětvích nevýrobní sféry.

Vláda vyhlašuje tyto zásady mzdové politiky a usiluje přitom o důvěru a podporu všech pracujících. Jen při jejich respektování bude možno realizovat oprávněný a zdravý růst mezd. Přáli bychom si, aby se tato důvěra projevila i tam, kde se v poslední době formulovaly nesprávné mzdové požadavky a návrhy na zbytečně ostré formy jejich prosazení.

Ozdravení našeho hospodářského vývoje vyžaduje nápravu dříve vzniklých deformací v soustavě maloobchodních cen. Do budoucna by nebylo možné dosáhnout úspěšného hospodářského vývoje s cenami, které se výrazně odchylují od výrobních nákladů, s cenami, které buď obsahují vysoké státní dotace, anebo naopak vysokou daň z obratu a tím nesprávně orientují výrobu i spotřebu. U dotovaných výrobků tak plýtváme společenskou prací, kdežto řada výrobků se stává nadměrnou daní z obratu neúměrně drahá, takže se brzdí jejich výroba i spotřeba. Odstranit tyto deformace nelze jinak než tím, že se ceny jedněch výrobků a služeb budou postupně zvyšovat, jiných snižovat. Při ovlivňování tohoto nutného vývoje cen se vláda zavazuje učinit všechno pro to, aby nedocházelo k ekonomicky neodůvodněnému růstu cen, a to jak politikou v oblasti výroby, tak důslednou cenovou kontrolou. Bude v tomto směru prosazovat zdravou mzdovou politiku, rozumnou šetrnost ve státních výdajích a bude čelit ekonomické nerovnováze. Použije takových metod a časového rozvrhu, které jednak nenaruší ekonomický smysl těchto změn a které zároveň nepodlomí záměr minimálního růstu celkových reálných mezd o 2,5-3 % ročně. Aby tento záměr mohl být důsledně kontrolován, uloží vláda zdokonalit vědecké zjišťování životních nákladů jednotlivých příjmových skupin, dá zkoumat kritéria pro stanovení životního minima, zajistí, aby byla zveřejňována potřebná data o růstu životní úrovně příjmových skupin obyvatelstva apod.

Zmíněná opatření sociální politiky, zejména růst sociálních příjmů přihlížejících k růstu životních nákladů, vytvářejí již podmínky pro to, aby řešení deformací soustavy maloobchodních cen neohrozilo životní úroveň žádné sociální vrstvy v naší společnosti.

Řešení naléhavých otázek i v oblasti životní úrovně bude záviset na tom, jak rychle bude dosaženo zásadního obratu. Bylo by v rozporu s našimi možnostmi, kdyby podniky a instituce naopak prosazovaly další, nové, byť i dobře zdůvodnitelné nároky. Rozhodující podíl na dosažení žádoucího obratu bude záviset na výsledcích, které v tomto období dosáhnou podniky samy.