[A.] Žiak: Vážené Národní
shromáždění, vláda požádá
NS o plné moci v určité, konkrétní
situaci, kdy tu jsou okupační vojska a kdy víme,
jaká je situace. Vláda přednese prohlášení,
seznámí nás podrobně s dohodami, které
jsou učiněny, ve svém prohlášení
zdůvodní svůj požadavek. Dnes můžeme
vzít jen na vědomí, že takovýto
požadavek se připravuje. Bude věcí naší
odpovědnosti, abychom se k tomu vyjádřili.
Dnes to bereme na vědomí. Vláda na takový
požadavek má právo a všichni víme,
proč má právo jej přednést,
a Národní shromáždění
si zachová právo zaujmout stanovisko, zda vůbec
nebo v jaké míře.
Doporučuji, abychom přešli k dalšímu
pořadu.
[J.] Smrkovský: Protože všichni mluvíme
stejným jazykem, domnívám se, že bychom
mohli udělat závěr k této kapitole
našeho jednání. Ústavně právní
výbor, případně další
výbory ve spolupráci s vládou a s ústředním
výborem Národní fronty připraví
dokumenty, pokud jde o Národní frontu, pokud jde
o politické strany a předloží je plénu
NS tak rychle, jak je to technicky možné. A v té
chvíli Národní shromáždění
přistoupí k rozhodování.
Pokud jde o otázku plných mocí, plénum
NS zatím nemůže zaujmout stanovisko a vyčká
iniciativy vlády na předložení; až
vláda s tím přijde, plénum NS a výbory
k tomu zaujmou stanovisko. Zatím jsme si všichni vědomi,
že chceme vládě pomáhat. To vyznívá
ze všech hlasů.
Za třetí: Že k celkové situaci a k dalšímu
postupu Národní shromáždění
zaujme stanovisko po předložení vládního
prohlášení. Budeme prosit, abychom ho také
dostali předem, abychom se na to mohli připravit.
To znamená, aby Kancelář NS v této
otázce byla v neustálém kontaktu s Úřadem
předsednictva vlády, abychom si technické
věci s tím spojené mohli předem zabezpečovat.
Takové usnesení bychom k této kapitole mohli
přijmout. (Souhlas.)
Děkuji, tím je to vyřízeno.
Nyní přicházíme k bodu 2. Zde předsednictvo
předkládá toto prohlášení
k národu [Návrh je výsledkem projednávání
tohoto prohlášení na schůzi předsednictva
NS 28. 8. v 9.08 hod. Odlišuje se tudíž v několika
detailech od přílohy usnesení P-NS č.
840.]:
"Národní shromáždění
vycházejíc z jednomyslné vůle lidu,
vyjádřené ve stovkách rezolucí,
které docházejí na adresu Národního
shromáždění, považuje za nutné
prohlásit:
1. Národní shromáždění
považuje nadále vojenské obsazení ČSSR
pěti státy Varšavského paktu za protiprávní,
odporující mezinárodním smlouvám,
Chartě spojených národů i Varšavskému
paktu.
2. Národní shromáždění
vzdává dík prezidentu republiky, představitelům
Národního shromáždění,
vlády a Komunistické strany Československa
za jejich úsilí při moskevských jednáních
a oceňuje jejich úsilí zaměřené
k odstranění dnešního nenormálního
stavu v naší zemi.
3. Národní shromáždění
je přesvědčeno, že jediné místo
této země je ve společenství socialistických
národů a států.
4. Národní shromáždění
je přesvědčeno, že naše armáda
je schopna zabezpečit naše západní hranice
a žádá vládu, aby důsledně
trvala na stanovení a důsledném plnění
konkrétních termínů co nejrychlejšího
odchodu cizích vojsk z naší země.
5. Národní shromáždění
požaduje, aby byla neodkladně umožněna
a zabezpečena narušená svobodná činnost
všech ústavů, vládních a státních
orgánů a institucí, tisku a všech legálních
sdělovacích prostředků. Zároveň
trváme na tom, aby byli propuštěni na svobodu
všichni vládní a političtí činitelé
a všichni občané, kteří jsou
nezákonně vězněni cizími orgány.
6. Národní shromáždění
zdůrazňuje, že neochvějně setrvává
na zásadách a politice vyhlášených
a přijatých v Akčním programu KSČ
a Programovém prohlášení československé
vlády. Poslanci se zavazují, že vyvinou maximální
úsilí, aby náš demokratizační
proces probíhal bez rušivých jevů.
7. Národní shromáždění
bude projednávat v nejbližších dnech zprávu
vlády o výsledcích jednání
v Moskvě. Národní shromáždění
vychází stále ze svých dokumentů,
které přijalo ode dne 21. srpna 1968.
8. Národní shromáždění
vyzývá všechen lid, aby udržel pevnou
jednotu, aby zabránil provokacím, které by
poskytly záminku k novým zákrokům
proti zájmům lidu a našeho státu. Jen
rozumem a rozvahou můžeme vyjít ze situace,
kterou jsme nezavinili, vrátit se k normálnímu
životu, byť za těžkých podmínek
a pokračovat v budování Československé
socialistické republiky podle tužeb a představ
jejího lidu."
S tímto návrhem přichází k
vám předsednictvo Národního shromáždění,
abyste k němu řekli své náměty,
případně připomínky. Sám
bych měl poznámku k bodu 7. Národní
shromáždění bude projednávat
v nejbližších dnech zprávu vlády
o výsledcích jednání v Moskvě.
Tam bude potřebí to doplnit, jak to vláda
praktikovala. To znamená vládní prohlášení.
[M.] lcha: V posledním odstavci se mluví
"pokračovat v budování Československé
socialistické republiky podle tužeb a představ
jejího lidu". Domnívám se, že by
tam mělo být, že lid bude republiku budovat
na socialistickém základě.
[J.] Smrkovský: To je obsaženo v pojmu "budování
Československé socialistické republiky".
[V.] Pacner: V předposledním, 7. odstavci,
se hovoří o tom, že Národní shromáždění
vychází ze svých dokumentů přijatých
ode dne 21. srpna 1968. Domnívám se, že by
se toto mělo dát dopředu.
[J.] Zedník: V 5. odstavci, kde se domáháme,
aby byli propuštěni na svobodu všichni vládní
a političtí činitelé a všichni
občané, kteří jsou nezákonně
vězněni cizími orgány, bychom měli
trvat na propuštění všech, kteří
byli také nezákonně zadrženi našimi
nebo cizími orgány.
[B.] Lomský: V republice jsou vedle vězněných
také zadržení.
[J.] Lacina: Ve 2. bodu děkujeme prezidentu republiky,
představitelům Národního shromáždění,
vlády a komunistické strany. Myslím, že
se tam zapomnělo na Národní frontu.
[J.] Smrkovský: Byli tam soudruzi dr. Kriegel a
Kučera jako představitelé Národní
fronty a o tyto věci je to třeba doplnit.
[A.] Žiak: Měl bych malý doplněk
k bodu 5, kde žádáme propuštění
činitelů, aby tam bylo jasně řečeno
"ode dne okupace", aby se někdo nedomníval,
že se to vztahuje na všechny, koho naše orgány
třeba oprávněně zatkly. Dále
by tam mělo být "našimi i cizími
orgány".
[J.] Smrkovský: Náčelník Státní
bezpečnosti Šalgovič, československý
ústavní orgán, poslal 4 chlapy, aby zatkli
předsedu Národního shromáždění,
předsedu České národní rady
a další. Byl to orgán Československé
socialistické republiky.
Než jsme dostali tento návrh dokumentu z předsednictva,
volal mne předseda vlády kvůli bodu 1. Tam
se říká že "Národní
shromáždění považuje nadále
vojenské obsazení ČSSR pěti státy
Varšavského paktu za protiprávní,...
atd." Jde o to, když to řekneme těmito
slovy - těžko se mi to říká -
abychom je nedráždili. Jde totiž o to, aby tanky,
které odjíždějí a opouštějí
Prahu a jiná města nedostaly rozkaz, že se
mají vrátit. Předseda vlády říká:
Uvažte, jak to vyjádřit. Vždycky říkávám,
že náš slovník má asi 25 tisíc
slov, že se to dá vyjádřit tak i tak.
Dávám to k posouzení, i když je to tak,
jak je to tady řečeno.
[A.] Poledňák: Soudruzi, to je zcela principiální
otázka. Jakmile Národní shromáždění,
vláda i prezident republiky přestanou konstatovat,
že jde o protiprávní a protiústavní
akt, budeme mít co dělat, abychom mohli znovu diskutovat
o anulaci 21. srpna. Jistě má náš slovník
25 tisíc slov, ale v podstatě termíny ["]protizákonné["],
["]protiústavní["] a ["]neoprávněné
napadení republiky["] je třeba neustále
opakovat. (Souhlas v sále.)
[F.] Šorm: Domnívám se, že vzhledem
k celé naší veřejnosti je potřeba
zcela jasně tuto věc formulovat. Musíme lidi
uklidnit. Hlavní strach je z toho, aby Národní
shromáždění tím, že to nevezme
na vědomí, toto neschválilo, aby to nebylo
považováno za souhlas. Doporučuji, aby toto
prohlášení bylo zveřejněno, aby
se neztratila důvěra.
[J.] Smrkovský: Jistě.
[I.] Skála: Chtěl bych říci,
že realita naší země je dvojí:
Jednak realita cizích vojsk, která jsou v naší
zemi, jednak realita názorů, mínění
a přání lidu naší země,
kterému jsme odpovědni. Myslím, že je
potřeba obě tyto reality brát na vědomí.
Domnívám se, že formulace, které jsou
uvedeny, jsou zásadní, jak o tom říkal
s. Poledňák a jsou vyjádřeny tak,
že znamenají nejmírnějším
způsobem vyjádřenou skutečnou realitu.
Kdybychom od toho odstoupili, nezodpovíme to a vyvoláme
nedůvěru k Národnímu shromáždění
mezi svými voliči, mezi občany naší
země.
[J.] Smrkovský: Obrátím to. Ti, kdož
jsou stejného názoru nemusí se hlásit
o slovo. Já jsem to dal jen k úvaze, poněvadž
vím, o co jde. Má někdo opačný
názor?
[F.] Kakos: Jsem toho názoru, že to plně
odpovídá...
[J.] Smrkovský: Ptal jsem se, zda má někdo
opačný názor? (Nikdo.) Kdo je pro toto znění?
Připomínka přítomné redaktorky:
Chtěla bych se zeptat, jestli bychom to nemohli natočit.
(Nesouhlas.)
[J.] Smrkovský: Kdo je pro toto znění?
(Hlasuje se.) Kdo je proti? (Nikdo.) Kdo se zdržel hlasování.
(Nikdo.) Potlesk.
[O.] Kučera: Mám faktickou poznámku.
Prosím soudruhy, kteří jsou v rozích
místnosti, aby registrovali hlasování.
[J.] Smrkovský: Souhlasím a proto se ptám
ještě jednou, jestli je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Konstatuji, že tento první bod je přijat jednomyslně.
(Potlesk.)
Jsou k některým z dalších paragrafů
nějaké další připomínky?
(Nebyly.) Dávám tedy hlasovat o celém znění
s úpravami, které zde byly konstatovány.
Kdo souhlasí s tímto navrženým prohlášením
Národního shromáždění
všemu lidu naší republiky, nechť hlasuje.
(Hlasuje se.) Kdo je proti. (Nikdo.) Kdo se zdržel hlasování?
(Nikdo.) Konstatuji, že toto prohlášení
je přijato jednomyslně. (Potlesk.) [Prohlášení
bylo publikováno ve schváleném znění
jako dokument č. 20.]
Prosím dát toto prohlášení všem
poslancům k dispozici, dále sdělovacím
prostředkům atd.
Naléhavé věci jsme projednali a mohli bychom
se vrátit k mé včerejší zprávě.
Odvolávám se především na to,
že ve vládním prohlášení
bude plně vyčerpáno a obsaženo to, co
jsme dojednali, resp. podepsali. Jde především
o to, co má nějaký význam. Různé
články, které jsou formální,
např. zda jsme se odvolali nebo neodvolali do OSN nebo
podobně, uvádět nebudu, těmi se tady
zabývat nebudeme.
První bod pro nás rozhodující je ten,
že správy všech věcí v naší
republice se ujímají ústavní a zákonné
orgány ČSSR a že orgány cizích
států, ať už orgány vojenské
nebo jiné, se nebudou do našich vnitřních
záležitostí vměšovat. Je to tam
výslovně uvedeno. Zatím tomu praxe ještě
neodpovídá, viz rozhlas a televizi, jak jsme vám
o tom podávali informaci. To jsou reality života.
Uvidíme, jaké budou v příštích
dnů. Toto byla první věta, o kterou šlo
představitelům ČSSR.
Dále bylo pro nás rozhodující, a to
je v dohovorech obsaženo, vyklidit naší zemi
od cizích vojsk. Je to dojednáno na těchto
principech.
Především naše orgány okamžitě
vstupují v kontakt jak s velitelstvím u nás,
tak s vládami pěti zúčastněných
zemí o tom, že mají postupně naši
zemi opustit. Vláda včera už na základě
toho přijala opatření v komisi, která
už dnes vstupuje v kontakt s představitelskými
orgány těchto zemí za účelem
realizace.
První etapa spočívá v tom, že
cizí vojska vyklidí naše města a vesnice
v místech, kde se nachází nějaké
vládní orgány, stáhnou se do vojenských
objektů, do kasáren, výcvikových středisek
atd.
V rozhovorech, které jsme měli po podepsání,
nám bylo nejedenkrát řečeno ústy
nejvyšších představitelů partnerů,
že tento proces může nastat okamžitě,
že je to věc příštích dnů.
To se také děje, včetně Prahy, neboť
tanky již opouštějí město. Radu
měst již vyklidily, zatím je to pravda. Také
je ovšem pravda, že se mohou někde otočit
na křižovatce a jet zpátky.
Za druhé žádáme, aby co nejrychleji
odešla vojska Maďarů, Poláků, Bulharů
a Němců. Ovšem oni tvrdí, že tady
žádní nejsou.
[A.] Poledňák: Jižní Slovensko
je obsazeno maďarskou armádou.
[B.] Lomský: U NDR jsou německá vojska.
[J.] Smrkovský: Dále, aby v dalším
sledu opustila naši zem i vojska sovětská s
tím, že jako poslední etapa je problém
našich západních hranic. S tím se argumentovalo
a je to jeden z důvodů zákroku.
Je psáno, že po konsolidaci naší armády
a v okamžiku, kdy pomine nebezpečí ze strany
druhého světa, opustí i tato vojska definitivně
a plně území naší země
i ze západních hranic. To je druhý podstatný
bod našeho dojednání.
Chtěli jsme samozřejmě termíny a to
poměrně krátké. Říkali
jsme, že bude u nás 50. výročí
existence Československa a znovu jsme připomínali,
aby do této doby byla většina těchto
problémů vyřešena. Termíny jsme
nedosáhli. Jen tyto obecné formulace s tím,
že se začíná ihned. Více jsme
nedosáhli, ať jsme znovu brali všelijaké
varianty. Byl s námi ministr Dzúr - více
se udělat nemohlo než toto.
Abych byl upřímný, máme naději,
že všechno to, co jsem právě říkal,
pokud jde o problémy okupace, bude vyřešeno,
nejsme si však jisti mezi sebou, pokud jde o termín
definitivního odchodu z naší západní
hranice. Dikce "jakmile pomine nebezpečí..."
- kdo bude dělat rozhodčího, že nebezpečí
pominulo? V této době nám nezbývá,
než to vzít na vědomí. To je druhá
podstatná kapitola našich rozhovorů. Budete
seznámeni s přesným zněním.
Mluvím vám pravdu, je to řečeno tak,
jak to vyprávím, i když jinými slovy.
Nic vám nezamlčuji, na mé čestné
slovo.
Když jsme přistupovali k jednání a seznámili
se s podkladovými dokumenty k našemu jednání,
báli jsme se, že to bude ještě krutější
a tvrdší, než je to, co jsme potom - s odpuštěním
- uhandlovali. Ne, že je to krásné, ale obráceně,
báli jsme se, že to bude ještě krutější.
To znamená, že to kruté je.
Kapitola třetí: Dohodli jsem se, že budou respektovat
pravidla soužití socialistických zemí,
tzn. nevměšování, státní
suverenitu atd. Zakotvili jsme tam, že budeme pokračovat
v politice, kterou přijala ČSSR, vláda a
ostatní orgány a která byla nastoupena rozhodnutím
ÚV KSČ na lednovém, dubnovém a květnovém
zasedání ÚV. To, co je obecně známé.
Jsou tam však některé pasáže, které
jsou trochu v rozporu s touto obecnou deklarací, a to pokud
jde o masové sdělovací prostředky.
O tom jsme již dnes hovořili. Je to ta skutečnost
- nevydáme vám rozhlas a televizi, jestliže
tam nebudou lidé, kteří zabezpečí,
že se nebudou publikovat prohlášení a
články, které by byly namířeny
proti Sovětskému svazu a druhým socialistickým
zemím atd. Šlo o zavedení cenzury.
My jsme na to nepřistoupili, odmítli jsme i tento
termín a prosadili jsme nebo uhandlovali jak chcete - formulaci
obecnější, že je to věcí
čs. vlády, aby udělala opatření
na zvládnutí těchto prostředků
masového působení. Chceme to řešit
tak, aby to bylo přijatelné jak našemu lidu,
tak i druhé straně.
Komentuji to tím, že nechceme nasadit tvrdou cenzuru,
nýbrž že to bude vláda řešit
v jednání s představiteli našeho tisku,
rozhlasu a televize, že oni sami by také u toho byli,
u rozhodování, u posuzování, že
by to byla "džentlmenská dohoda", ovšem
tvrdá a principiální, aby se provedla opatření,
která by nedala záminku k novým represím
proti ČSSR nebo našim orgánům. Je to
v rozporu s tím, že říkáme lednové,
květnové a další plénum - je
to skutečnost, kterou je třeba vzít na vědomí.
Dále se tam mluvilo mnoho o věcech, které
jsme také už řešili, jenom jsme nenacházeli
dost pochopení, ještě před 21.8. Jsou
to různé organizace, K 231, KAN. S tím bychom
si byli poradili. Stalo se to argumentem, je to obsaženo
i ve varšavských dopisech, ve všech jednáních
se o tom hovoří. Do stejné řady stavím
i sociální demokraty. Tyto tři faktory -
kluby a sociální demokraté, těch pár
lidí - nám způsobily mnoho nepříjemností,
poněvadž daly záminku.
Dali jsme na to jednoznačnou odpověď, že
vláda republiky udělá opatření,
aby skončila existence těchto dosud neschválených
organizací. Pokud jde o K 231, to bylo s nimi dojednáno
ještě před Moskvou, že končí
se svou činností v péči o rehabilitaci,
ve které se bude pokračovat nerušeně,
že rehabilitační zákon je naše
věc, do toho se nám nikdo nebude plést. Zkrátka
K 231, KAN a sociální demokraté musí
přestat existovat. Nepřichází v úvahu
nový vznik sociálně demokratické strany.
Řeknu zase komentář. I sociálně demokratické strany z kapitalistických zemí varovaly naše, Bechyněho a další před jejich záměry. Víme o tom, jsme informováni. Varovali jsme je, prosili, nedělejte to. Vedlo by to k rozkolu dělnického hnutí, ale kromě toho mělo by to i mezinárodní důsledky takové, jaké teď jsou. Samozřejmě, že
zákrok nebyl jen kvůli tomuto.
My jsme přijali na sebe závazek, že toto vše
zmizí, že sociálně demokratická
strana nebude připuštěna a tyto organizace
se rozejdou.
Myslím, že tady jsme se nedostali příliš
do rozporu s naším vlastním svědomím,
jenže jsme to chtěli řešit jinými
metodami. To je další obsah našich jednání.
I v dokumentech přišla řeč na některé
osoby, osobnosti našeho veřejného života.
Řeč byla o našem poslanci, řediteli
televize s. Pelikánovi, řeč byla o ministru
vnitra s. Pavlovi a ještě dvě, tři další
jména se vyskytla. (Hlasy: Kdo?) Kriegel, Císař,
Šik. Také padlo slovo Hájek. Ovšem [jako]
výsledek všech těchto jednání,
kde druhá strana přicházela s touto iniciativou,
jsme dosáhli toho, že v dokumentech se jména
nevyskytují žádná, že toto je věc
vlády Československé republiky, Národní
fronty, komunistické strany, že si tyto věci
po přezkoumání - poněvadž jsme
slyšeli mnohá obvinění - budou řešit.
To je další záležitost, ovšem to
je z jedné strany. Československé orgány
však budou řešit kádrové problémy
i z druhé strany, jako jsou všelijací Šalgovičové
a jiní. To je samozřejmé. Toto zase je v
rozporu s obecnou deklaraci o nevměšování,
o suverenitě. Ovšem je to realita, a měli-li
jsme se s něčím vrátit a vůbec
se vrátit, tak nám nic jiného nezbylo, než
takto se s tím vypořádat.
Je tady dále vzpomínáno - to už je formální
záležitost pro nás - bratislavské konference
šesti, schůzky v Čierné, dodržování
Varšavského paktu, RVHP atd. O tom přece z
naší strany nikdo nepochyboval. Proto říkám,
že to jsou věci formální, i když
se tomu věnují celé jednotlivé odstavce.
Tam jsme podepisovali se srdcem nejlehčím, poněvadž
jiného nic jsme si také nepředstavovali,
než že pokud jde o politiku mezinárodní,
že na ní nebudeme nic měnit.
Ale chci se vrátit k Čierné nad Tisou, poněvadž
pořád se tam o tom hovoří a lidé
se ptají, co to vlastně bylo, jaké úmluvy
jste to tam udělali v Čierné na Tisou a neřekli
jste nám to? Odpovídám vám na to zase
úplně čestně, o čem se tam
hovořilo, mimo jiné, ale to co je závažné:
O některých personálních otázkách,
byla řeč o soudruhu Císařovi, Krieglovi
a Šikovi. O těchto třech jmenovaných
se hovořilo v Čierné nad Tisou. My jsme si
řekli své stanovisko a oni také svoje. Říkali
jsme si, že řešení některých
personálních otázek v naší politice,
pokud se jedná o komunisty - a tady se jedná ve
všech případech o komunisty - budeme projednávat
na sjezdu strany. Takto jsme na to odpověděli. A
proto i my všichni počínaje Dubčekem
jsme byli potom překvapeni, když se začalo
mluvit a psát ze strany našich partnerů, že
jsme nedodrželi závazky z Čierné nad
Tisou. My jsme odpověděli na ty věci tak,
jak vám to teď říkám. Čili
bylo to v Čierné nad Tisou jinak, než jak je
dnes servírováno.
To je další skupina problémů týkajících
se naší mezinárodní politiky, RVHP,
Varšavské smlouvy atd. atd. V této kapitole
je také problém OSN a související
otázky, to všechno tvoří samostatnou
část dokumentu.
Dále je tam pasáž, se kterou přišli
naši partneři sovětští činitelé
po přezkoumání hospodářské
spolupráce a hospodářských vztahů
a to z pozic pozitivní pomoci v oblasti ekonomiky rozvoji
čs. národního hospodářství
podle jeho potřeb a požadavků. V této
situaci to zní a znělo jistě zvláštním
způsobem, ovšem je to realita, my jsme to rozšířili
i o otázky náhrady škody, která vznikla
okupací a naše orgány teď vstupují
v konkrétní jednání, aby v této
hospodářské sféře se věcí
hnuly kupředu, protože víme, že i to,
co se stalo, zasadilo těžkou ránu našemu
národnímu hospodářství. Víme,
že se výroba omezuje, někde až na 50%,
někde je to ještě horší. Tento
stav musíme rychle překonat, aby nedošlo ke
katastrofálním hospodářským
důsledkům. To je celá kapitola týkající
se hospodářství.
Soudružky a soudruzi, to jsou obsahové části,
které mají nějaký smysl.
Potom se tam samozřejmě hovoří o komunistické
straně. To je záležitost KSČ, nikoliv
NS, problémy XIV. sjezdu - ano, ne atd. To je pro nás
velmi svízelná situace, neboť my víme
dobře, že sjezd, který se uskutečnil
po okupaci, sehrál historickou roli, toho jsme si všichni
vědomi, to také může každý
tolik věřit. Víme to, ale víme zase,
jaká je realita, že tento sjezd je pro naše partnery
jako sjezd absolutně nepřijatelným, absolutně
nepřijatelný! Je naší věcí,
věcí komunistické strany, tedy i soudruhů
z ÚV, který byl ustaven na sjezdu, abychom vyvedli
naši stranu z této situace, aby ve straně nedošlo
k rozkolu, aby nedošlo ke ztrátě autority,
abychom problémy zvládli. Víme, že to
není jednoduché, to víme, ovšem víme
také, jaká je realita a proto hledáme východisko
a také ho, myslím, najdeme. Známe stanoviska
a názory ÚV a předsednictva, které
byly zvoleny, těch soudruhů, kteří
jsou tam noví, jsme tam také někteří
z nás zvoleni. Tato stanoviska uznávají tyto
skutečnosti a spolu s námi budou hledat východisko
a řešení, které budou dobré a
které budou přijaty v nejbližších
dnech. I tato kapitola tam je.
S některými problémy budeme mít určité
potíže a neděláme si iluzi. Pokud se
mluvilo o personálních otázkách z
jedné strany, stojí personální otázky
také z druhé strany, jak jsem se o tom zmínil.
Je to také napsáno po pražských ulicích.
To je pro nás složitá věc, jak to řešit.
Není to jednoduché. Je nám také známo,
že byly záměry s vytvořením nové
vlády dne 23. 8. [Správně má být
21. a 22. 8.], všechno to zkrachlo, někteří
soudruzi se exponovali, jiní se distancovali, odmítli
to. Vyřešení těchto personálních
otázek je neobyčejně složité
a přitom velmi závažné ze všech
možných hledisek, kdy na jedné straně
musíme myslet na ten fakt, že národ určitým
lidem nevěří, že je odmítá,
že nemají ani špetku důvěry a na
druhé straně je druhá skutečnost,
že mají takovou oporu zase jinde. A teď z toho
najít východisko! Myslíme si, že ho
najdeme, ale že bude třeba trochu trpělivosti,
času, abychom propluli přes tyto peřeje a
nezničili stranu atd. atd.
Tyto otázky tvoří obsah dohovorů,
žádné jiné závažné
problémy tam nejsou. Národní fronta tam je,
to jsem řekl.
Soudružky a soudruzi, to je opakování toho,
co jsem říkal včera, žádné
tajné doložky tam nejsou a celý tento dokument
nebyl uveřejněn s ohledem na nás, že
je to naší věcí, jak my s tím
budeme pracovat, jak s tím naložíme. O tom
rozhodnou naše orgány, které jsou k tomu příslušné.
To je znovu ve stručnosti obsah toho všeho.
Nakonec snad tři, čtyři věty. Když
se z 20. na 21. ze všech stran k nám vojska nahrnula,
byly představy zcela jiné na řešení
našich věcí, než jak se během týdne
vyvinuly. Původní záměr, politický
záměr, zkrachoval. Je otázka, kdo je pozval.
To jsme chtěli vědět také. Ptali jsme
se vojáků, jak dlouho se musí připravovat
takovýto pohyb armád, B. Lomský o vojenčině
také něco ví, není důležité
jestli je to tři měsíce nebo 6 měsíců,
ale víme, že to všechno se nedá připravit
za měsíc ([B.] Lomský: Od bratislavského
jednání by se to v žádném případě
nestačilo.) Kdo je pozval, nevíme, jestli vůbec
na toto někdo dá odpověď. Náš
soukromý názor, jiný nemáme, je tento:
Že je nepožádal nikdo, ale že pak dodatečně
byla snaha nějaké podpisy sehnat - a to se nepodařilo.
Takže vojensky se úkol zvládl a splnil, což
není nic tak těžkého, to se dokonce
dalo provést elegantněji, ale politicky a jinak
se dosáhlo pravého opaku, než jaký byl
záměr. Stejně jako s vládou a s těmito
věcmi. Čili na otázku, kdo je pozval, odpovídám:
Nevíme, neznáme ani jednu osobu.
[J.] Turošík: Soudruhu předsedo, víme,
že situace není lehká. Říká
se, že do 10 dnů předstoupí vláda
před parlament. Chtěl bych jenom požádat,
aby vláda právě v tomto svém prohlášení
jasně uvedla příčiny toho, co se stalo,
protože to je základní otázka, která
se dnes staví. Co je příčinou toho,
že ta vojska sem vůbec přišla. Kde to
vzniklo, kdo za to ponese odpovědnost, za celý tento
stav.
Dále je zde otázka západních hranic
a pobytu vojsk. Tuto otázku je třeba konzultovat
s vedením naší armády. Pokud je mně
známo, jsou to neodůvodnitelná fakta, protože
západní hranice není jiná, než
byla v lednu nebo v prosinci minulého roku. Tuto otázku
je třeba prokonzultovat, abychom jasně viděli
příčiny pobytu sovětských vojsk
v naší zemi a jejich nutnost.
Dále je třeba, aby prohlášení
vlády jasně ukázalo, zda jsme respektovali
podpisy nebo závazky, nebo nerespektovali. Jestli se nerespektovaly,
tedy v čem a kdo za to nese odpovědnost. Protože
takto, co se říká, to jsou samé dohady
a nejasnosti. A právě toto předstoupení
vlády před parlament by mělo v tomto směru
učinit jasno, protože jde o pravidla z obou stran,
tzn., že jsme je měli dodržovat oboustranně.
Je třeba, aby se vláda připravila do důsledků
na toto jednání. My jistě v současné
době nebudeme ztěžovat pozici vlády,
řešení těch problémů,
které před ní stojí, a na druhé
straně chceme mít také jasno a také
na některé skutečnosti a jevy ve společnosti
ukázat, které měly podle mého názoru
souvislost s tím, co se stalo.
[B.] Lomský: Myslím, že nejvážnější
obsahovou otázkou v současné situaci je otázka
odchodu vojsk. Včera to formuloval prezident republiky,
pokud jsem to dobře pochopil, tak, že bylo dosaženo
dohody o úplném postupném odchodu vojsk.
Chtěl bych vědět, zda po tom výkladu,
jak byl tebou, soudruhu předsedo, proveden, mohu věc
pochopit tak, že až bude dosaženo míru ve
světě. To je jedna základní otázka,
kterou je správné, abychom ji pochopili a od ní
začali vycházet a věděli, v jakém
stavu jsme.
Druhá připomínka: Očekáváme,
že vláda předstoupí za deset dnů
se svým provoláním. Všechny zákony
(o zemědělské dani nebo jiné) dostáváme
vždy dopředu aspoň 48 hodin. Doporučoval
bych, aby poslanci dostali toto prohlášení
písemně, aby byla dána doba alespoň
24 hodin, což je minimální v rámci jednacího
řádu tohoto NS, abychom v tak rozhodné, osudové
době měli možnost, aby bylo postupováno
tak, abychom se k tomu mohli vyjádřit shodně.
[F.] Šorm: Mně se zdá ta otázka
západních hranic nesmírně citlivá.
Nepředpokládá se, že naše armáda
bude nahrazena sovětskou? Vůbec je zde otázka,
zda naše armáda na hranicích nebude nahrazena
sovětskou armádou.
[J.] Smrkovský: Nepředpokládá
se nic takového, naše armáda tam zůstane.
[A.] Žiak: Mám jen málo poznámek
k tomu, co zde bylo řečeno. Jsme vděční,
že jsme dostali obšírnější
informace a že požadavek poslanců se ukázal
jako velmi správný, že se nám obzor
rozšířil. Domnívám se, že
i to usnesení, které jsme přijali, nám
ukazuje, jak přistupovat k našim lidem.
Druhá poznámka: Domnívám se, že
to, co jsme zde říkali, kromě výkladu
s. Smrkovského, zejména první část,
pokud šlo o naše prohlášení a přípravu
parlamentních prací, že ta část
schůze mohla být úplně veřejná,
protože o tom by bylo možno celkem otevřeně
podat zprávu. Pokládal bych za potřebné
nehovořit o těch věcech, o kterých
mluvil s. Smrkovský ve svém rozšířeném
výkladu.
Chci dále reagovat na slova s. Smrkovského, když
řekl, že pokud jde o XIV. sjezd KSČ (pro mne
to je sjezd legální), jsou výhrady v Sovětském
svazu. Musím nesouhlasit s tím, když řekl,
že to je věc komunistů. Myslím, že
to není věc komunistů, už proto ne,
že v Národním shromáždění
jsme společně konzultovali a připravili návrh
dopisu, ve kterém se NS obrátilo na XIV. sjezd,
pozdravilo jej, souhlasí s jeho závěry, souhlasí
s volbou.