Středa 31. července 1968

Místopředseda vlády akad. Šik: Vážené shromáždění, dovolte mi vyjádřit několik málo myšlenek ke tvorbě koncepce naší budoucí české politiky. V poslední době bylo mnoha projevy, články a studiemi připomenuto, že se toto shromáždění, Česká národní rada, sešlo v novodobých dějinách naší země pokaždé, když se národ ocitl na svém rozhodujícím přelomu. Je tomu tak symbolicky i v tomto případě, kdy se Češi a Slováci jako národy obrozují na vyšší humanitní úrovni.

Víme, že se tato šance před námi poprvé vynořila před dvaceti lety, ale zůstala nevyužita. Rok 1968 nám ji nabídl podruhé. My všichni bychom byli jistě rádi, kdyby se tak tentokrát stalo s konečnou platností.

Překonáním vědecké impotence padesátých let vyrostl nový odborně fundovaný československý model socialismu, který by měl hospodářsky prosperovat a který by měl dostat své skutečně socialistické a demokratické zaměření.

Zatímco Západ míří cílevědomě k horizontu masové spotřeby a zatímco západní civilizace přestávají na tomto horizontu vidět smysl svého počínání, Československo zdaleka ne tak bohaté, začíná nahlížet za tyto hranice. Cítíme, že velké civilizační proměny se mohou stát nejen nejpřirozenější základnou našeho společenského systému, ale že právě ony mohou naplnit i Marxův sen o tom, aby se člověk vráti1 ke své lidské podstatě a aby se uplatnil jako tvůrčí bytost.

Vzpomínám si v této souvislosti na povzdech amerického vůdce, který jako mnoho jiných Američanů začíná cítit úskalí bezvýchodnosti západních cililizací. "Pokud jde o dolary", napsal Stuart Chase, "jsme tak bohatí, jak se o tom žádnému hrabivci ani nezdálo, ale pokud jde o věci, pro které stojí za to žít, jsme chudí a stále chudneme - nejen rodiny s nízkými příjmy, ale my všichni".

A v tomto světle může tedy náš dnešní československý socialismus vyslovit odpověd na nejednu z dosud neřešených otázek celosvětových civilizací. Není také náhodou, že se právě v této chvíli velkých nadějí scházíme my, členové ČNR a že v této chvíli i celá země s větší vehemencí než kdykoli předtím požaduje, aby byla respektována její suverenita, a to ve stejné míře jako u ostatních, daleko větších a silnějších států.

Úkol, který jsme si vytyčili a který dává dnešním dnům svůj hluboký smysl, není snadný, už proto, že na problémy světa nemůžeme odpovědět dnešním hospodářským stavem a mírou dnešního, nedostatečného našeho bohatství.

Bude nutné vyvinout poctivé pracovní a technické úsilí, abychom se během několika let dostali na takovou hospodářskou úroveň, jaká Československu přináleží. Potřebujeme se plným využitím iniciativy a možností, obsažených v ekonomikách obou našich národů a jejich nejúčelnější integrací co nejrychleji přiblížit prahu nezbytné technické revoluce, což nebude nijak lehké.

Stejně tak nebude snadné svázat technické převraty budoucnosti se zájmem a potřebami svobodného člověka, tedy s obecnou humanizací celé společnosti.

Významné však v této souvislosti je, že ke splnění tohoto doslova historického projektu dozrál lid obou našich národů. Poslední dny jsou ostatně výmluvným dokladem této zralosti.

Naše demokracie, která na sobě nesla vždy pečeť prostého lidu a byla doslova demokracií lidovou, byla rehabilitována.

Naše národy se probudily z dlouhé apatie a přijaly za své zásady humanity, bez nichž byl náš socialismus socialismem jen polovičním.

Lidé, uzavřeni do ulity svého soukromí, se naučili v čase nesmírně krátkém pravidlům demokratické diskuse.

Noví političtí představitelé této země jsou pak doslova spjati s naším společenským pohybem - nemluví jen o své službě společnosti a o příslušnosti k lidu, ale na rozdíl od nedávných dob tuto službu skutečně vykonávají a jejich styk s těmi, kdož jim vydali své pověření, se stalo bezprostřední a neformální.

A ještě něco: politika, která bývala nejen tady, ale která je téměř všude ve světě spojována s nemorálnostmi a špínou zákulisí, dostává konečně svou otevřenou mravní podobu.

Jestliže jsme kdysi přiznávali svobodu každé bojující zemi světa, zatímco jsme sami byli apatičtí k omezování této svobody ve vlastní zemi, tentokrát začínáme uplatněním tohoto hesla doma.

A jestliže jsme právo národů na sebeurčení prosazovali jen ve světové politice a jestliže jsme na druhé straně oprávněné nároky svých slovenských partnerů označovali za buržoazní nacionalismus, pak i zde se termíny vnitřní a zahraniční politiky začínají urovnávat. Je to ostatně úkol i tohoto shromáždění.

V tomto smyslu, řekl bych, jde o principiální zásady naší nové politiky. Předlednová politická garda si totiž zvykla hovořit o všech stěžejních problémech jen obecnými pojmy. Nesčetněkrát se mluvilo o tzv. zájmech dělnické třídy a o zájmech našich národů, ale ve skutečnosti se celý vývoj ubíral proti opravdovému zájmu dělnictva.

Specifika našich národů byla uměle nepřirozeně stírána. Předlednové poměry přirozeně neumožnily ani konfrontaci těchto zájmů se skutečným stavem věcí. Jestliže se někde musí naše principy radikálně přeměnit, je to v tomto přístupu k našim problémům. Chceme-li získat právo hovořit o vyšším typu naší demokracie, je takováto změna naprosto nezbytná. Jen vykrystalizováním skutečných specifických zájmů a jejich konfrontací s praxí můžeme dojít k závěrům, které budou tyto zájmy doslova a do písmene vyjadřovat. Pak se také nebude jednat a diskutovat jen o nadekretovaných a naoktrojováných zájmech viděných shora, ale o skutečných životně nezbytných potřebách.

Jestliže po takto nastoupené cestě dojdeme až ke konci, jestliže svou politiku s úspěchem prosadíme doma a uhájíme před světem, pak dříve nebo později tato politika v nejlepším slova smyslu poznamená i charakter našich národů. Abychom ji však mohli skutečně prosadit do života, potřebujeme v prvé řadě celou škálu reálných záruk. Zatím tvoří nosný pilíř naší demokracie jen svoboda tisku a slova. Další velmi reálnou záruku vidím v překonání bezprostřední ekonomické moci státního byrokratického aparátu, v samostatnosti podniků a v radách pracujících, tedy v principech, které jsou zárukou, že budou o budoucnosti československého hospodářství rozhodovat ti, kdož nesou přímo na svých bedrech dopady všech úspěchů či neúspěchů.

I k tomu se mi vnucuje citát. Curyšský profesor Rich ve studii o konzumní společnosti napsal doslova, že sociální komfort nemůže nikdy nahradit sociální spravedlnost, to je právo dělníka spoluzodpovídat a spolurozhodovat ve svém pracovním postavení.

Zatím je ovšem těžké měřit šíři všech našich záruk. Ve srovnání s minulostí je to hodně, měřeno pohledem do budoucnosti jsme teprve na počátku. Ostatně, jestliže se lid této země o své osudy a svůj socialismus stále ještě obává, pak je to právě proto, že rozhodujících garancí je zatím ještě příliš málo. Demokracie našich představ není totiž ještě pořád zakotvena v našem právním kodexu, alespoň ne do té míry, aby její pozice byla natrvalo neotřesitelná.

A bez trvalých a vzájemně svázaných jistot lze každou pozici naší demokracie ještě pořád vyklidit. Toto riziko visí nad celou zemí jako Damoklův meč také proto, že na půdě různých centrálních orgánů dožívají jedinci, kteří se vymykají duchu československého dneška.

Proto má svůj obzvláštní smysl více než 1500 zvolených delegátů příštího sjezdu KSČ a také naše shromáždění ČNR. Tyto společenské síly totiž musejí zaštítit pozici demokracie a pokroku před mnoha vážnými, i když ne akutními riziky. Nepochybuji, že si to většina z nás, kdo zasedáme v tomto sále, uvědomuje.

Tato nepřenosná odpovědnost je o to větší, že lid našeho státu dosáhl po dlouhé době práva na politické sebeurčení a víme, že toto sebeurčení znovu stvrdilo socialismus a jeho základní principy, ale také vydalo pověření tomuto našemu shromáždění.

Aby však i politické orgány plně dozrály k velkému historickému úkolu dnešního Československa, bude nezbytné vytvořit i v jejich vlastním mechanismu dokonalé záruky demokracie. Je nesporné, že dříve nebo později vymizí mnohé z dnešního pathosu a že se vedle současné, téměř absolutní jednoty i vynoří mnohé rozpory, které budeme muset řešit a překonávat. Mechanismus našeho politického života musí zajistit, aby tyto disharmonie byly řešeny jako přirozené lidské spory. Strana, ale ani žádný zastupitelský orgán země se nesmí vyhnout výměně názorů před očima celé veřejnosti. To je základní předpoklad, abychom masovým zvedáním rukou neschvalovali jako doposud jen jediný názor. Již v samých pojmech "rozhodování" a "hlasování" musí být obsažena možnost alternativ různosti řešení. Jen tak může být uskutečněna Leninova představa o jednotě vytvářené střetáváním názorů. To za prvé. Za druhé je podle mého názoru zajistit to, co předlednovým poměrům nejvíce scházelo, totiž produkci skutečných politiků. Lidé přemýšliví, tvořiví a nebojácní musí dostat svoji příležitost. Demokratická podoba naší společnosti by se totiž sotva spokojila s dříve běžnou praksí výběrů závislou nikoliv na originalitě ale na konexích, ne na odborné výši, ale na protekci. Ostatně do nedávná byla větší předností ochota podporovat mocné a papouškovat otřelé fráze než tvůrčí myšlení. Z tvůrčího samostatného myšlení plynulo pro zkostnatělé, zbyrokratizovamé politiky totiž jen riziko.

Jestliže budeme umět do naší politické praxe prosadit takováto nová měřítka, pak se snad přestaneme bránit slušným politikům nezatíženým minulostí, kteří se budou vymykat průměru, kteří budou s to vyprojektovat nové trasy společenského rozvoje a kteří sice budou uchovávat kontinuitu aktivní činnosti lidu a základního zaměření politiky strany, ale budou zároveň jistotou, že z této politiky nebudeme přejímat jako dosud gravitaci k velkým omylům subjektivismu a konservatismu. Tím vším jsme povinováni našim národům, které se v rozhodující chvíli podepsali na náš projekt a které vyslovili Komunistické straně a progresivní politice našeho státu tak mimořádnou důvěru. A jen při vytvoření všech záruk můžeme také být jisti, že vytvoříme i politický systém, který bude na výši doby a našich úkolů. Naše země bude mít navíc naději, že se stane kulturní a civilizační individualitou, nejen že si to přejeme, anebo že se za individualitu budeme pokládat, ale že tomu tak doopravdy bude.

Předs. dr. Císař: Děkuji ak. Šikovi, hovořit bude dr. Malíř.

Dr. Malíř: Vážená česká národní rado! Rozhodovat o čemkoliv je možné jen na základě co nejúplnější a objektivní informace a na základě nejméně dvou, ne-li více alternativ. Kde nejsou alternativy, tam není rozhodování. Z tohoto hlediska bych doporučoval učinit několik opatření, která by nám zajistila potřebnou informovanost a individuální poznávací zázemí, nutné pro uvážlivé rozhodování. Mnoho již bylo napsáno a řečeno v rozhlase a televizi o nutných otázkách a problémech federalizace, jakož i o názorech na trojdílné řešení. Navrhuji, aby pro členy naší České národní rady byl zpracován přehled o hlavních námětech těchto článků a relací s přesným udáním, kde a kdy příslušný článek vyšel. Tento informační přehled by měl být pružně doplňován, jen tak bude možno spojit individuální znalosti se zkušenostmi a stanovisky těch, kteří nejsou členy České národní rady. Dále myslím, že bychom se měli seznámit s různými variantami federalizace ve stětě. Mám tím na mysli užití srovnávací metody, která je hlavní metodou pedagogické vědy. Navrhoval bych, abychom byli informováni o různých typech federalizace ve světě, o tom jak fungují jaké mají klady a slabiny, zejména jak řešit ty otázky, které u nás vystupují jako problém. V souvislosti s tím bych navrhoval, aby byly vytvořeny nevelké skupiny ať již z řad naší České národní rady nebo ve spolupráci se Slovenskou národní radou, aby tyto skupiny navštívily několik vybraných zemí, kde problémy z federalizace jsou v praksi úspěšně řešeny. Nemám tím na mysli kopírovat nebo mechanicky přenášet nějaká cizí řešení. Zatímco transplantace cizího srdce bude mít v budoucnosti jistě úspěch, transplantace politického systému nemůže být nikdy úspěšná. Dříve nebo později takový pacient - stát hyne - jestliže se mu včas nedostane kvalifikované pomoci. Na závěr bych chtěl ujistit Českou národní radu, že náš Ústřední výbor Svazu československo-sovětského přátelství, který je v současné době postaven před velmi závažné a v podstatě nové úkoly, učiní vše pro to, aby myšlenky a podněty České národní rady pronikaly mezi naše členy, aby byly diskutovány a současně s tím, aby byl utvářen nový spravedlivější, upřímnější a otevřenější vztah našich občanů k Sovětskému svazu.

S. Válek: Jen několik poznámek k původnímu referátu k zásadnímu programovému prohlášení předsedy České národní rady.

Vyjdu z citátu z jeho projevu, v němž uvádí, že socialismus je řádem založeným na vědě, a náš vývoj musí být spjat s pokrokem vědy. Chtěl bych uvést několik poznámek jménem členů Československé strany lidové. Je třeba říci, že také křestansky smýšlející občané této vlasti, kteří jsou členy Československé strany lidové plně respektují tento základní poznatek našeho společenského vývoje a je za námi doba, kdy přístup věřících lidí k společenskému vývoji byl pokládán za ryze idealistický bez zřetele na to, že jde v podstatě o jejich realistický přístup k vědě, vědecké práci a k uplatňování vědeckých poznatků. Členové Čs. strany lidové, členové těch orgánů, kteří se dnes před zasedáním České národní rady sešli na krátké konsultativní schůzce, jednoznačně při tomto jednání dali najevo, že chtějí svoji poctivou prací v tomto orgánu dávat záruku, že také křestansky smýšlející občané této vlasti, členové Čs. strany lidové, budou se aktivně a plně podílet na tvorbě české národní politiky, na tvorbě českého demokratického vývoje, našeho českého celku. V souladu s programem strany vycházíme z přesvědčení, že bez využití morálního fondu křestanství nelze budovat v pravém slova smyslu a do všech důsledků, lepší, spravedlivější a vskutku moderní společnost.

Každý člověk je totiž povinen před společností i před svým svědomím aktivně pracovat na společenském vývoji podle svých schopností. A tím více ten, kdo si uvědomuje, že právě v těchto dějinných okamžicích pro vývoj našich národů je tato práce bez ohledu na světový názor, bez ohledu na probíhající dialog mezi materialisty a křestany velmi nutná a že je základní podmínkou našeho dalšího rozvoje.

Proto budeme apelovat na naše členy ve všech odvětvích našeho společenského, veřejného, kulturního života a samozřejmě i na naše starší členy, aby každý podle svých možností s plným úsilím přispíval k tomuto vývoji. Zdůrazňujeme však, že pravý pokrok se nemůže měřit pouze hmotným prospěchem. Vytváření předpokladů pro realizaci společenského pokroku, pro soustavné a cílevědomé uspokojování životních potřeb, pro sociální spravedlnost, to je pouze jedna stránka našeho vývoje.

Pravý pokrok musí být všestranný, musí dbát o prospěch každého člověka i celé společnosti tak, aby ve společnosti nacházel člověk sám sebe, možnosti své realizace, a to jako jednotlivec i jako součást společnosti.

Proto vycházíme z teze, že státní společenství musí být zaměřeno k člověku jako ke svému cíli, že musíme skončit s obdobím, kdy jsme s člověkem jako s článkem společnosti pouze manipulovali, ale že musíme člověka postavit do popředí našeho zájmu a pro jeho hmotný, osobní i společenský rozvoj vytvářet všechny předpoklady.

V tomto smyslu chceme jako členové Čs. strany lidové spoluvytvářet také základ naší české národní politiky, tvorbu naší státnosti. Chceme samozřejmě vytvářet také předpoklady pro záruky pro společenskou kontrolu občanských osobních svobod každého člověka v tomto státě tak, aby ruku v ruce s rozvojem hmotným šel také rozvoj našich občanů. (Potlesk.)

Předsedající s. Jedlička: Děkuji s. Válkovi. Soudružky a soudruzi, v rozpravě vystoupili všichni, kteří předložili přihlášky. Hlásí se ještě někdo?

Soudr. Čivrný: Vážené shromáždění, dovolte mi několik slov k dnešnímu zahájení práce ČNR. Když před rokem český spisovatel Milan Kundera prohlásil ze spisovatelské tribuny sjezdové, že typickým znakem povahy našeho národa, typickým znakem jeho dějin je nesamozřejmost národní existence a uvědomění si této nesamozřejmosti, byl za to kacéřován. Neuplynulo více než jeden rok a tato pravda za kterou byl kacéřován se prokázala novou historickou situací jako pravda znovuzrozená - nesamozřejmost naší národní existence je skutečností. A náš lid svou jednotou, svým stanoviskem k velkým mezinárrodním otázkám a především k samotné otázce existence našeho národa a její povahy dokázal, že to chápe.

Důležité je, co zde připoměl prof. Šik, abychom si uvědomili, odkud jdeme a abychom věděli, kam jdeme a já bych chtěl zde zmínit Českou národní radu, která byla bezprostřední předchůdkyní této ČNR, tu která vznikla v okupaci, jako projev vůle národa dobýt svobody, dobýt svobody nové, adekvátní této historické chvíli, svobody v socialismu.

Byla to Česká národní rada z roku 1945, která byla legitimní dědičkou celé tradice národního odboje. A je samozřejmě opět příznačné, že právě ČNR z roku 1945 byla uvedena hned v pochybnost, dokonce takovým způsobem, že se člověk brání i jen opakovat všechno, co bylo na její adresu negativního řečeno. A přesto - a nebo právě proto - byla tato ČNR předchůdkyní našeho dnešního procesu hned ve dvou základních otázkách. Jako legitimní dědička a jako legitimní mluvčí tradice českého nárdního odboje proti hitlerovské okupaci vyjádřila požadavek svobody pro všechny tvůrčí antifašismem nesené názory politické, umělecké a vědecké - jak to formuluval Český národní výbor inteligence představovaný jmény Vladislava Vančury, Bedřicha Václavka, Františka Halase a Václava Černého.

Požadavek svobody, to byl prapor národního odboje, v tomto smyslu požadavek svobody velmi konkrétně formulované, stejně tak jako požadavek rovnoprávného vývoje a spolužití obou bratrských národů Čechů a Slováků.

A bylo tragické, že nedošlo k tomu, aby se tyto dvě základní pravdy, s nimiž ČNR šla do květnového povstání roku 1945, realizovaly. Je tragické, že se v našich dějinách všechny pozitivní myšlenky realizují se zpožděním, tedy v podobě explozivní, že se nemohou realizovat dostatečně jako dobrodiní, nýbrž že se vždycky realizují částečně jako trest - a toho si musíme být vědomi.

Já Vás prosím, abyste přijali moje vystoupení zároveň jako projev úcty k lidem, kteří se nedožili této chvíle a chtěl bych, aby zde bylo proneseno jméno prof. Alberta Pražáka, předsedy revoluční ČNR, který byl jako představitel české inteligence zároveň jako představitel všech velkých osvobozenských a socialistických tradic národa v bratrské jednotě s dělnickým politikem Josefem Smrkovským při vedení pražského povstání. Mezi nimi nebylo žádných rozdílů, mezi nimi nebylo přirozeně jako tomu nebylo nikdy v historii našeho národa - antinomie mezi dělníkem a příslušníkem inteligence. Ta byla uměle vypěstována a uměle vnášena v jistém zájmu a mluvím zde o tom proto, že si myslím, že tato tradice, velká a čestná tradice patří v tuto chvíli, aby byla vyzvednuta na štít nové ČNR, protože ČNR z roku 1945 byla zároveň ve svém celku, ve svém myšlenkovém akčním rádiu dědičkou celé protifašistické tradice, české tradice, která také definovala, co je to antifašismus.

Jsou lidé, kteří definují svou pozici tak: jsem proti fašismu a tedy jsem snad humanista. Mohli jsme vidět, že tato falešná definice antifašismu dovolovala, aby se pod pojem antifašismu vešlo všechno, co nemělo s humanismem nic společného. Ve skutečnosti antifašismus je humanismus, ale jsem-li humanista, nemohu nebýt proti fašismu, ale nemohu také nebýt proti jakémukoli jinému antihumanismu. A v tom smyslu máme právo, ale také povinnost se přihlásit k tradici těchto velikých odbojových sil a především naší české kultury.

Chtěl bych říci, že budeme mít velikou práci ve všech oblastech. Vypadá to tak někdy, když slyšíme debatu, která se rozvíjí u nás, jako kdyby předlednový systém působil škodu toliko v jedné části země z hlediska národního - na Slovensku především anebo ještě s určitou oprávněností na Moravě. Ale já soudím - a každý, kdo se dívá na praktický život, to potvrdí - že dosavadní způsob poškodil například pokud jde o kulturu celou kulturu českou i slovenskou a nejen v nějakých regionálních okrajových sférách, nýbrž přímo v jejích základních centrech.

Musíme si sami definovat kulturní centra, musíme přijít na to, že kulturní centra nejsou totožná s centry správními, že tendence ztotožňovat koncepci správních center s koncepcí center kulturních je tendence sama o sobě falešná, sama o sobě mechanicky přenášející hlediska z jedné oblasti do druhé. Je velmi jednoduché ukázat že tomu tak ve skutečnosti není. Vždť je-li Praha největším centrem české kultury - a o tom nemůže pochybovat nikdo, jsou velikými centry české kultury místa daleko menší, která neměla v minulosti absolutně žádnou správní hodnotu. Dovolte, abych uvedl například malé město jako Chrudim nebo ještě menší místo Stará Říše. Každý ví, že to jsou místa významná pro rozvoj české kultury, a přesto nijak nesouvisící se správním rozložením v naší zemi. A naopak jsou velice mocná střediska všeho jiného jen ne kultury.

Tedy toto musíme mít všechno na paměti, abychom dali spravedlivou odezvu spravedlivému, správnému fungování české kultury v nových podmínkách. Bude to vyžadovat veliké pozornosti ke všemu, ale pozornosti, která nesmí být dána osobní příslušností někoho k danému kraji. Soudím, že vede dobrá vůle ty přátele, kteří vystupují jménem toho či onoho kraje žádajíce svoje zastoupení v orgánech, ale že nás všechny musí vést společná vůle, aby každý kraj, bez ohledu zda je či není zastoupen v předsednictvu či nějaké komisi, se mohl spolehnout na zásadní obranu svých zájmů. Protože jsou věci, které musí spojovat nás všechny.

Nechci mluvit o kulturní politice, chci dát jen praktický příklad. Jsme zemí, ve které vyšla, nemýlí-li mne paměť, první tištěná kniha ve slovanském světě. Přitom kdo zná poměry a vztahy mezi tvorbou myšlenek a tedy skutečnou tvorbou knih a výrobou knih jako technického produktu, ví, že pyramida je v tomto směru obrácena, že dole na nejnižším stupni pravomoci a kompetence je autor, redaktor atd. a nahoře na nejvyšším stupni kompetence je technika, která má myšlence sloužit. Čili dospěli jsme po staletém vývoji v této zemi, jejíž vzdělanost byla dlouho nesporná, k tomu, že člověku, který myšlenky tvoří, lidu, který je tvoří, vládnou stroje a lidé, kteří s těmito stroji zacházejí - a ještě k tomu ty stroje jsou zubožené, ve stavu bezmocnosti reprodukovat tyto myšlenky. Přitom máme znamenité umělce, kteří mohou produkovat knihy, které jsou schopny porážet v mezinárodních soutěžích knihy národů daleko větších, nejsme však schopni nebo jsme stále méně schopni tyto knihy technicky realizovat. Není-li tato otázka mnohem důležitější než otázka regionálního sestavení našich orgánů? Samozřejmě je, samozřejmě je to jedna ze základních otázek naší kultury. Minulá doba hovořila o masovosti kultury a na tomto příkladě můžeme vidět, že o ní jen hovořila.

Soudobý francouzský spisovatel André Malraux vyjádřil myšlenku: Člověk není to, co konzumuje, ale to, co dělá. V této myšlence je dvojí polemika proti těm, kteří podceňují konzum, a polemika proti těm, kteří jej přeceňují. My jsme v situaci, kdy mnozí z našich spoluobčanů přeceňují konzum hmotných statků například, protože byli dlouho v pozici lidí, kteří si nemohli dovolit konzumovat skoro nic, co tvoří život moderního člověka. A my chceme být v pozici lidí, kteří budou skutečně tím, co dělají. Proto myslím, že všechny dobré tradice, které máme, se spojují, aby nás podpořily v naší práci, a všechny špatné příklady se dnes zvedají před našima očima do velké výše, aby nás varovaly. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda Jedlička: Děkuji s. Čivrnému, který - jak mnozí víte - byl členem revoluční české národní rady vedené tehdy profesorem Pražákem.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.) Jelikož tomu tak není, je dnešní rozprava ukončena. Vzhledem k tomu, že v diskusi nebyly vysloveny tak závažné otázky, ke kterým by bylo zapotřebí ještě dnes zaujmout stanovisko, upouští předseda ČNR od závěrečného slova. Dříve než ukončím dnešní schůzi, dovolte mi ještě sdělení.

Za 15 minut po skončení schůze, to je přibližně v 16.35 hod. se v tomto sále sejdou členové České národní rady - komunisté, aby ustavili svou stranickou skupinu.

Dále upozorňuji, že předsednictvo České národní rady se sejde zítra, to je ve čtvrtek v 9.00 hodin ráno v budově Národního shromáždění na Gorkého nám.

Soudružky a soudruzi, tím je schválený pořad dnešní schůze projednán. Proto mi dovolte ukončit druhou schůzi České národní rady. Děkuji vám všem za účast. Schůzi končím.

(Schůze skončena v 16.23 hod.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP