3. Schůze ČNR

18. 9. 1968

(Plenární schůze České národní rady zahájena v 10.08 hod.)

Předsedající mpř. ČNR s. Lochner: Vážená Česká národní rado, zahajuji 3. schůzi České národní rady. Dovolte, abych co nejsrdečněji pozdravil a uvítal na naší schůzi delegaci Slovenské národní rady, kterou vede místopředseda SNR s. Josef Kríž (Potlesk.) a jejímiž členy jsou soudruzi Jozef Gajdošík, dr. Felix Vašečka a prof. Karol Laco. (Potlesk.)

O slovo se přihlásil předseda ČNR s. Čestmír Císař. Prosím, aby se ujal slova.

Předs. dr. Císař: Vážená Česká národní rado, vážená delegace Slovenské národní rady, vážení hosté. Dovolte, abych vyjádřil hluboké uspokojení, že plénum České národní rady může dnes obnovit svou činnost a pokračovat v práci na novém státoprávním uspořádání republiky, jehož základy mají být položeny 28. října t. r. ústavním zákonem. Vidím v tom jeden z projevů pevné vůle našeho lidu a jeho zvolených představitelů řídit i za změněných politických podmínek naše národní a státní záležitosti, řešit základní otázky dalšího rozvoje naší socialistické společnosti a nést plnou odpovědnost za osudy naší vlasti v této historicky významné době.

Posláním tohoto váženého sboru je připravit spolu se Slovenskou národní radou a předložit Národnímu shromáždění návrh ústavního zákona o federativním uspořádání Československé socialistické republiky.

Jsme povinni si položit otázku, zda nynější podmínky, v nichž žijeme a pracujeme, podmínky dané přítomností vojsk pěti států na našem území, podmínky vytvořené závazky moskevského protokolu, podepsaného sovětskými a československými představiteli, dovolují trvat na původních záměrech nově uspořádat vztahy Čechů a Slováků, vytvořit dva národní státy spojené ve federaci.

Jak je vám známo, tutéž otázku si položil sjezd slovenských komunistů a dal na ni kladnou odpoveď. Také Slovenská národní rada na svém plenárním zasedání, jemuž byla přítomna i naše delegace, odpověděla stejně kladně.

Jsem přesvědčen, že tato odpověď je správná a že ani my nemáme volit jinou alternativu. Moskevské ujednání nesměřuje proti základním vývojovým tendencím, které se projevují v naší zemi a mezi něž patří na předním místě důsledná realizace marxisticko-leninských principů národnostní otázky. O té jsme podrobně hovořili na naší minulé plenární schůzi.

Právě uplynulé čtyři týdny po 21. srpnu přinesly nespočet důkazů o jednomyslné vůli obou našich národů žít, spolupracovat a rozvíjet se ve společném československém socialistickém státě. Znovu byly přímo manifestačně potvrzeny zásady, jimiž byli prodchnuti čeští a slovenští vlastenci zakládající před 50 lety tuto republiku a ti, kdož ji po porážce hitlerovského fašismu obnovovali. Po tisíc let usilují naše národy o svou svébytnost, národní samostatnost a státnost a přinesly pro tyto ideály těžké oběti. Teprve toto 20. století poznamenané vítězným nástupem myšlenek národní svobody a sociální spravedlnosti, myšlenek demokracie a socialismu, století Velké říjnové socialistické revoluce a vzniku světové socialistické soustavy, století atomové energie a kosmických letů, teprve toto století splnilo naše tužby.

Společný stát Čechu a Slováků prokázal své právo na existenci a naše národy svou schopnost spravovat své vlastní záležitosti. Po druhé světové válce, po osvobození Československa sovětskou armádou, rozhodl se náš lid pro socialistickou cestu vývoje. Je málo zemí v Evropě a ve světě, kde by myšlenky socialismu měly takovou tradici a takovou oporu jako právě v naší zemi. Již po první světové válce chybělo nemnoho, aby se Československo stalo nikoliv buržoazně demokratickou, nýbrž socialistickou republikou. Naše dělnické hnutí se ve své většině tenkrát odvrátilo od pravicových vůdců sociální demokracie a přiklonilo se ke komunistickému směru inspirovanému idejemi Lenina a Velkého Října. Po celou dobu existence republiky až po tragické mnichovské dny bojovala komunistická revoluční avantgarda našeho lidu za důvěru dělníků a všech pracujících, za prosazení nové, lidové, socialistické politily, politiky pro všechen lid, pro oba naše národy. Tato politika posléze zvítězila, získala podporu naprosté většiny dělníků a rolníků i příslušníků pokrokové inteligence.

Nezapomenutelné slavné období od května 1945 do února 1948 dosvědčilo, že revoluční socialistické síly mají v této zemi drtivou většinu, že komunisté si vydobyli právo stát v čele lidu, v čele našich národů, že budoucnost naší vlasti je definitivně rozhodnuta ve prospěch socialismu. V dalších 20-ti letech přes všechny tragické omyly a politické chyby dokázala Komunistická strana Československa, jako vedoucí síla Národní fronty a inspirátorka socialistické výstavby, dovést naše pracující k vybudování pevných základů socialistické společnosti.

Zlikvidovali jsme úplně a do kořene kapitalistické výrobní vztahy a místo nich nastolili vztahy socialistické. Kapitalismus ztratil v naší zemi svou hlavní oporu, materiálně-výrobní základnu a nikdy a nikomu náš lid nedovolí tuto skutečnost změnit. Máme dnes vyspělou socialistickou ekonomiku, která má všechny předpoklady dalšího plánovitého rozvoje, jestliže budeme dbát objektivních zákonitostí ekonomického života země a dělat správnou hospodářskou politiku. Také o tom jsme na minulé schůzi hovořili.

Státní a politický systém naší socialistické společnosti po únoru 1948 pevně zabezpečoval moc v rukou pracujícího lidu v čele s dělnickou třídou. Komunistická strana vypracovávala na svých sjezdech generální linii socialistické výstavby a tato linie byla přijímána a uskutečňována všemi organizacemi sdruženými v Národní frontě. Státní orgány a jejich aparát i masové společenské organizace podporovaly politiku strany a Národní fronty a podílely se na její realizaci.

Když hovoříme o chybách a omylech předlednového období, nevidíme je v tom, že v čele společnosti a státu stála komunistická strana, neboť ve vedoucí úloze této strany, která se řídí vědeckou, marxisticko-leninskou teorií a politikou, spatřujeme rozhodující záruku socialistického vývoje v naší zemi.

Chyby a omyly vidíme však v tom, že dřívější vedení strany, reperezentované Antonínem Novotným a jeho lidmi, nezvládalo problémy rozvoje společnosti. Nevedlo stranu a lid správnými cestami a podkopávalo vedoucí úlohu strany. Tak došlo a muselo dojít k politickému obratu v lednu, po němž následoval vývoj známý pod názvem obrodný proces, zahájený a rozvíjený revolučními avandtgardními silami ve straně a v jejím vedení. Nebýt tohoto obratu, nenastat obroda strany a společnosti, spěla by naše země do nevyhnutelné politické katastrofy s nedozírnými následky.

Jiná otázka je, zda stranické a státní orgány postupovaly i po lednu vždycky správně, zda se ukázaly na výši mimořádně složitých vnitřních i vnějších problémů. Pokud jde o analýzu situace a hodnocení vývojových tendencí, jsem přesvědčen, že akční program strany a usnesení dubnového i květnového zasedání ústředního výboru byla v podstatě správná. Výsledky však ukazují, že tato usnesení nebyla vždy dost důsledně a energicky uskutečňována, že se projevovala určitá váhavost, zejména v nejpalčivějších politických otázkách boje proti extrémním živlům, jak už o tom konečně hovořili odpovědní představitelé strany a státu v poslední době.

Říká se, že nemáme ještě dostatečný odstup, abychom mohli spolehlivě hodnotit vývoj a politiku polednového období. To je možné po jistou dobu prohlašovat. Nesmíme však zapomínat, že za současných podmínek nemůžeme dobře stanovit další postup, jestliže neprovedeme alespoň přibližné hodnocení polednového vývoje, jeho kladů a záporů a také příčiny, které vedly k událostem v noci na 21. srpna a po něm.

Plně se připojuji ke stanovisku řečenému na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa 31. srpna, že jsme podcenili mezinárodní souvislosti našeho vývoje a nepřihlíželi dostatečně k mocenskopolitickým faktorům existence a vývoje celé socialistické soustavy v dnešním rozděleném světě. Naproti tomu druhé socialistické státy, jejichž vedení se znepokojovalo negativními stránkami našeho polednového vývoje, právě mezinárodní souvislosti a faktory posuzovaly jako prvořadé a rozhodující. Zatímco nám se jevily protisocialistické hlasy a tendence jako okrajové, bez masové podpory, politicky izolované a odsouzené k porážce, vedení některých socialistických států je považovalo za hrozivé, podporované imperialismem a schopné zvrátit náš vývoj zpět ke kapitalismu.

Když jsme sami proti extrémním hlasům a tendencím mocensky nezakročovali, došlo k vojenskému zásahu s cílem protisocialistické síly jako politickou kontrarevoluci potlačit a socialismus v Československu ochránit.

Všem nám je známo, jaké důsledky příchod vojsk pěti států u nás i ve světě vyvolal. Ačkoliv byl zdůvodněn snahou pomoci naší dělnické třídě a pracujícímu lidu uhájit vymoženosti socialismu, působil na naše obyvatelstvo nanejvýš otřesně. Naše národy, bojující po staletí za svou svobodu, naše dělnická třída a lidové milice, věrné svému třídnímu poslání a své internacionální cti, nechápaly smysl vojenského zásahu. Vojáci spřátelených armád, s nimiž jsme po léta spjati v boji proti imperialismu, proti útlaku člověka člověkem, stáli tu pojednou v nepochopitelné úloze. Celý náš společenský organismus živelně reagoval obranným reflexem. Teprve v dalších dnech a týdnech se začaly věci vyjasňovat a nabývat přesnějších obrysů.

Je třeba litovat, že někteří naši občané, i z řad vědecké, technické a kulturní inteligence, podlehli obavám z nejisté budoucnosti a odešli do zahraničí. Plně se připojuji k prohlášení vedoucích čs. představitelů z 10. září, ve kterém je zaručena právní jistota všech našich občanů, pokud zachovávají naše zákony, a v němž se připomíná těm, kdo opustili dočasně svou vlast, že jejich místo je zde doma, mezi svými, že republika potřebuje jejich znalosti, schopnosti a tvůrčí práci.

Na minulé schůzi jsme vysoce ocenili úlohu české pokrokové a socialistické inteligence, dědičky odkazu Jana Husa, J. A. Komenského, J. E. Purkyně, K. H. Borovského, Františka Palackého, Bedřicha Smetany, Zdeňka Nejedlého, Vladislava Vančury a řady dalších. Jsme počtem malý národ, který však vždycky vynikal a dobýval si své místo mezi ostatními národy svou zručnou dělností, svou intelektuální kapacitou, svou politickou houževnatostí.

Také naše budoucnost, další vývoj naší socialistické společnosti bude v rozhodující míře určován úrovní znalostí a schopností našeho lidu, úrovní rozvoje vědy, techniky, školství a umění. Chtěl bych znovu podtrhnout, že zejména příští generace českého národa, jeho mládež musí dosáhnout takového vzdělání, odborné kvalifikace, kulturního rozhledu a politické zralosti, aby náš národ jako celek obstál v soutěži s jinými národy. Je jedním z nejvýznamnějších úkolů ČNR, aby pro splnění tohoto poslání vytvářela všechny materiální, organizační a ideově politické předpoklady.

Považuji za historicky logické, politicky realistické, lidsky štastné a oboustranně prospěšné, že došlo ke známým moskevským jednáním našich a sovětských představitelů a že tato jednání dospěla k závěrům, k jakým dospěla. Chti tu před vámi, soudružky a soudruzi, jednoznačně prohlásit, že považuji všechny body moskevského protokolu za jedině možné a pro obě strany přijatelné východisko ze situace vzniklé po 21.srpnu.

V tomto smyslu se přihlašuji k odpovědnosti za plnění moskevských ujednání, nakolik se dotýkají i činnosti ČNR a mne osobně jako jejího předsedy. Řekl jsem toto své stanovisko již na zasedání ÚV KSČ 31. srpna a opakuji je tu veřejně i před vámi. Jsem toho názoru, že nikdo z nás, komu dal lid svou důvěru, nemá právo se této důvěry zříkat a od odpovědnosti utíkat. Naopak jsme povinni našemu lidu poctivé sloužit až do chvíle, kdy uzná za potřebné nám případně odejmout mandát a svěřit jej někomu jinému.

Dovolte mi při této příležitosti, abych jménem ČNR, jménem této zákonné politické reprezentace českého národa, vyslovil upřímné poděkování naší skvělé dělnické třídě, našemu oddanému rolnictvu, naší vyspělé inteligenci, naší nadšené mládeži za hluboké a vřelé vlastenectví, za všechnu tu lásku k rodné zemi, za občanskou a lidskou statečnost, za věrnost ideálům svobody, demokracie a socialismu.

Dovolte, abych zvláštní díky vyslovil představitelům naší strany a státu, presidentu republiky soudruhu Ludvíku Svobodovi, prvnímu tajemníku ÚV KSČ soudruhu Alexandru Dubčekovi, předsedovi vlády soudruhu Oldřichu Černíkovi, předsedovi NS soudruhu Josefu Smrkovskému a dalším soudruhům, kteří se zasloužili o úspěch moskevských jednání a o nalezení východiska z těžké a složité situace naší vlasti. Uznání patří i těm sovětským představitelům, kteří pochopili důsledky událostí 21. srpna a vyvíjejí i ze své strany úsilí vzniklé problémy řešit a trvale vyřešit.

Po vzrušených dnech, jimž zajisté ještě zdaleka není konec, ale které přece jen přecházejí postupně ve všední dny konstruktivní práce, vstupujeme do období všestranné konsolidace poměrů, a to jak uvnitř země, tak i ve vnějších vztazích. Věřím, že mluvím za vás za všechny, řeknu-li, že se ČNR plně připojuje k vládnímu prohlášení ze dne 13. září schválenému Národním shromážděním a chce napomáhat při jeho realizaci. V tomto prohlášení spatřujeme ucelený program činnosti všech stranických, státních a společenských orgánů a organizací všeho našeho lidu, obou našich národů, program, jehož splněním obnovíme tempo socialistického vývoje v naší zemi a normalizujeme i mezinárodní postavení Československa. Nezapomínejme ani na okamžik, že dnešní dočasné faktory, mezi než patří i přítomnost vojsk některých států na našem území, časem nevyhnutelně pominou a vrchu opět nabudou trvalé faktory všestranné spolupráce národů a států socialistického společenství. Někomu se může zdát nečasové již dnes o tom hovořit, ale voláme-li na pomoc národní čest, rozvahu a rozum, pak je nesmíme angažovat jen pro dnešek, ale i pro zítřek.

Pro ČNR v její dnešní pdobě vyplývá z vládního prohlášení úkol dokončit spolu se SNR vypracování návrhu zákona o federativním uspořádání republiky. Je potřebí vysoko ocenit skutečnost, že ani v obtížných podmínkách uplynulých týdnů nezastavily orgány ČNR činnost, pracovalo její předsednictvo i komise a projednávaly se otázky stanoveného programu. Upřímně za to všem, kdo se o to přičinili, děkuji.

Důležitou etapou v naší činnosti bylo navázání kontaktů a přímé spolupráce představitelů ČNR s představiteli SNR.

Navštívil jsem spolu s předsedy našich komisí a některými dalšími soudruhy ve dnech 4.-6. září Bratislavu, kde jsme jednali o našich společných úkolech v přípravě ústavního zákona, a zúčastnili se i plenárního zasedání SNR. Shodli jsme se, že jako političtí reprezentanti našich národů jsme povinni respektovat jejich jednotnou vůli a správným řešením otázek rovnoprávného postavení obou národů dále upevnit čs. státnost. Prověřili jsme stav prací, vzájemně se informovali o názorech na některé zásadní a speciální otázky, dohodli těsnější spolupráci komisí a expertů z obou stran a stanovili časový harmonogram, podle kterého by měly být práce na znění návrhu zákona dokončeny zhruba do konce září. Společný návrh by posoudila obě předsednictva a potom obě pléna České i Slovenské národní rady. Počátkem října by měl být návrh zákona odevzdán Národnímu shromáždění. Bude-li tento harmonogram dodržen, lze předpokládat, že ústavní zákon o federativním uspořádání Československa může být schválen v den 50. výročí vzniku republiky.

Významnou skutečností naší dohody je jednomyslnost v tom, že ústavní zákon má obsahovat zásadní a rozhodující normy pro zabezpečení rovnoprávnosti obou národů s příslušnými zárukami pro vznik federálních a národních orgánů, aby se mohly konat volby do těchto orgánů, a dále pro rozlyšení její kompetence a pravomoci. Vznik federativního Československa považujeme za nejvýznamnější akt v procesu, který bude déle pokračovat a v němž se budou konkrétní otázky politické, ekonomické, právní i jiné upřesňovat a zakotvovat v samostatných zákonech. Bereme v úvahu, že nelze všechnny detaily předvídat od zeleného stolu, že život a praxe nám ukáží, co jsme odhadli správně a co nikoliv, co vytrvá a co bude třeba případně zkorigovat, doplnit, či nově formulovat.

Události poslední doby nás přesvědčily, že při veškeré snaze prosadit důsledně rovnoprávnost obou národů a vytvořit v národních státech maximální prostor pro svobodný rozvoj české a slovenské pospolitosti, nemůžeme podceňovat celkovou politickou, ekonomickou a kulturní sílu československa, ani pevnost jeho mezinárodního postavení. V tom smyslu se domnívám, že máme dbát nejen na propracování činnosti národních orgánů, ale také na propracování a stanovení zásad činnosti, pravomocí a autority federálních orgánů. Nemyslím, že by byla správná koncepce silných národních a slabých federálních orgánů, spíše naopak. Československo je malý stát, historické zkušenosti máme trpké a obstát v tomto neklidném centru Evropy znamená mít pevnou celostátní politickou koncepci, samozřejmě schválenou, ale i respektovatnou oběma národy, oběma národními republikami. Silné federální orgány ovšem nesmí být chápány ve starém smyslu nadvlády českého národa nad slovenským, ale v novém smyslu záruk rovnoprávnosti pro oba národy. Jsem přesvědčen, že i pro spolupráci Československa v rámci společenství socialistických zemí je příslušná rozsáhlá pravomoc federálních orgánů účelná a potřebná.

Vážená Česká národní rado, pokusil jsem se ukázat, že i dnes existují všechny podmínky, abychom setrvali u předsevzetí učinit významný krok v marxisticko-leninském řešení národnostní otázky v naší zemi a dokončili přípravy ke vzniku federativního Československa. Žádám vás všechny, abyste se s tímto závěrem ztotožnili, abyste jej přijali jako příkaz soudobé národní historie, abyste mu věnovali všechny své síly u vědomí, že prospějeme našemu lidu, posílíme čs. státnost, upevníme naši socialistickou společnost a pozvedneme dobrou pověst republiky ve světě.

Dejme stranou všechno, co by nás mohlo rozdělit, k čemu nedozrály podmínky, co dnes není naléhavě nutné. Zachovejme a upevňujme jednotu všeho našeho lidu, obou našich národů v základních věcech naší existence, našeho socialistického rozvoje. Dokud budeme jednotni, dokud budeme aktivně pracovat a řešit problémy, bude se nám dílo dařit. Naším největším nepřítelem je dnes pasivita, lhostejnost, odevzdanost osudu. Naší nejlepší zbraní je činorodá jednota, přemýšlivost a pracovitost.

Dějiny nám přiřkly neuvěřitelné břímě. Není tomu však poprvé. Už generace před námi prošly těžkými zkouškami. Nesmíme se vzdát ani my. Náš drahý český národ spolu se slovenským národem půjde dál, k novým metám, k novým vítězstvím. (Potlesk.)

Předsedající mpř. ČNR s. Lochner: Děkuji předsedovi ČNR s. Císařovi. O slovo se dále přihlásil místopředseda SNR s. Jozef Kríž. Prosím, aby se ujal slova.

Mpř. SNR s. Kríž (slovensky): Vážená Česká národní rado, vážený soudruhu předsedo, první, co mám na mysli, když jménem přítomné delegace SNR vás oslovuji a předstupuji před vás, je ta zvláštní atmosféra družnosti, bratrské blízkosti a vzájemné náklonnosti, která zdomácněla mezi námi a provází všechna setkání představitelů a zástupců České a Slovenské národní rady.

Mám na mysli hlavně ta vzájemná setkání a jejich ovzduší, ke kterým došlo tak neformálně a spontánně v ony dramatické dny, které se staly tvrdou zkouškou nás všech, obou našich národů.

Soudružský a vřelý bratrský pozdrav předsednictva SNR, který mám čest vám tlumočit, přijměte jako samozřejmou náležitost této atmosféry, tak vítané a trvale potřebné pro zdar našeho společného díla. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi, drazí bratři, státoprávní uspořádání vztahů Čechů a Slováků ve společném státě na základě socialistické federace - jako významný programový bod našeho československého polednového vývoje - má dnes svoji tvář, svou podobu i svoje místo ve vědomí obou našich národů.

Má za sebou období krystalizačního procesu s mnoha průvodními jevy a znaky, které vyplývaly ze zkušeností, názorů, pocitů a celkových postojů příslušníků jednoho či druhého národa.

Ze slovenské strany to byla hlavně v základě oprávněná, často však prudká kritika jednotlivých stránek nerovnoprávného postavení slovenského národa ve společném státě, z české strany zase moment překvapení nad nespokojeností Slováků, pochybnosti o účelnosti federativního uspořádání v požadované podobě a obavy z vnitřního oslabení republiky.

Avšak kdo by dnes se k tomu všemu vracel? Komu by mohly sloužit vzájemné výčitky a hádky, k čemu by mohly vést staré, vývojem událostí vyvrácené podezřívání a pochybnosti? Dnes opravdu je možno říci, dnes opravdu je možno se sjednotit na konstatování, že doba výčitek, hádek a pochybností minula. Dnes už můžeme přejít od úvah a předpokladů k vývojem připraveným hodnotám a jistotám. Neboť příliš dlouho v průběhu téměř padesátiletého trvání našeho společného státu jsme byli v otázce státoprávního uspořádání vztahů Čechů a Slováků poplatni neperspektivním fikcím a doktrinám. Takovouto fikcí převládající v průběhu prvních 20 let československé republiky byla koncepce jednoho a jednotného čs. národa, motivovaná zřejmě ne jako se to schematicky často uvádí, jen třídními zájmy české vládnoucí buržoazie, ale především celonárodní obavou o celistvost historicky nového státního útvaru, v němž třetinu obyvatelstva tvořily neslovanské menšiny, vystavované vnějším iredentistickým tlakům.

Koncepce síly republiky uplatňovaná přes mechanickou jednotu tzv. čs. národa, byla však rozporuplná, nemohla zabránit rozpadu státu pod silným vnějším tlakem, ba naopak, ukázala se jako zdroj jeho slabosti.

Po osvobození Československa Sovětskou armádou a současně po úspěšném dovršení národně-osvobozovacího boje obou našich národů octly se oba naše národy v dosti odlišné situaci. Transferem německé menšiny posílil se dvojnárodní charakter našeho státu a byla uznána svébytnost slovenského národa. Avšak silná rezidua minulá koncepce působila dále v nových modifikacích včetně teorie o Slovensku jako "slabém" článku republiky. Když však opět, a jistě oprávněně, byla nastolována otázka posílení republiky, cesta k tomuto posílení se hledala v restrikci příslušných ustanovení Košického vládního programu až po politickou praxi po r. 1960, uplatňovanou vůči slovenským národním orgánům, politickou praxi motivovanou jako důsledek vítězství socialismu v naší vlasti. Tato doktrina v celkovém demokratizačním a obrodném pohybu naší společnosti po lednu 1968 se ukázala jako nedemokratická a nemohla venkoncem obstát. Do důsledků její aplikace se začaly už před několika lety projevovat příznaky "krize důvěry" mezi našimi národy jako část narůstající celkové politické krize v Československu. Ano, tyto fikce a doktriny v našich vztahových otázkách byly prokazatelně neperspektivní, ba co víc, byly škodlivé.

V r. 50. výročí vzniku našeho společného státu, možno říci, po dvou generacích, které se za toto období vystřídaly, hledáme a nacházíme, nyní už moudřejší a zkušenější, takové státoprávní uspořádání vztahů Čechů a Slováků ve společném socialistickém státě, které je v souladu s naším světovým názorem, které odpovídá zásadám marxismu-leninismu, která odpovídá zásadám proletářského internacionalismu, které odpovídá kritériím racionality, které chceme udělat i z praktické stránky perspektivním. Je to uplatnění principu socialistické federace v našich specifických československých podmínkách.

A tu mi dovolte vrátit se znovu k otázce, která v mém jinak velmi improvizovaném výkladu má nejčastější frekvenci. Je to otázka vnitřní síly naší republiky. Zaujímajíce východiskové pozice při formování zásad čs. federace jsme dovodili, že federativní uspořádání v ČSSR povede k posílení republiky, rozptýlí momenty nedůvěry mezi našimi národy, nahromaděné z předešlých let, nastolí nové vztahy důvěry a upřímného bratrství.

Dnes je možno bezpečně konstatovat, že myšlenka socialistické federace, ústavně ještě sice nezakotvená, ale politicky s plnou vážností nastolená nejvyššími orgány republiky a KSČ, ve skutečnosti federace ve stavu zrodu, ale hluboko zakotvená v politickém podvědomí slovenského národa, sehrála evidentně pozitivní úlohu v jeho postoji i v jeho orientaci v tak nezvyklé a mimořádné situaci, kterou spolu prožíváme v posledních týdnech. Tato skutečnost, zahrnující v úplnosti celý postoj a orientaci slovenského národa, je tou prověřenou hodnotou a jistotou, o niž se může český národ opřít a s níž může jako s trvalým faktorem počítat.

Dovolte mi ještě jednu myšlenku na zakončení: dnešní jednání České národní rady je pracovní, i naše setkání mají a budou mít převážně tento charakter. V souladu s tím myslíce na naše vztahy používáme terminologii, kde mají častou frekvenci slova jako: národní suverenita, federální suverenita, rovnoprávnost, parita, federální kompetence atd. Avšak jen co zakončíme tuto práci, bude správné znovu dát do popředí známá slova ještě z dávnější minulosti, jako je československá vzájemnost, bratrské city, bratrská jednota, naše osudová sounáležitost pro těžké i lepší časy. (Potlesk.)

Mpř. ČNR s. Lochner: Děkuji mpř. SNR s. Krížovi za jeho projev. Přerušuji nyní jednání schůze na 20 minut.

(Schůze přerušena v 10.57 hod.)