4. plenární schůze ČNR

4. 10. 1968

(Jednání zahájeno v 10.09 hod.)

Mpř. dr. Válek (zvoní): Vážená Česká národní rado, zahajuji čtvrtou schůzi České národní rady. Dovolte, abych omluvil předsedu ČNR dr. Čestmíra Císaře, který se nezúčastní prvé části našeho jednání a přijde na zasedání ČNR až odpoledne. Je zaneprázdněn jinými úkoly.

Vítám ve schůzi České národní rady co nejsrdečněji naše hosty, a to delegaci Národního shromáždění Československé socialistické republiky a delegaci Slovenské národní rady. Delegaci Národního shromáždění tvoří místopředseda NS posl. Lubomír Dohnal a členové předsednictva Národního shromáždění poslanci Laštovička a Hanusek. Delegaci Slovenské národní rady tvoří místopředseda Slovenské národní rady inž. Ján Marko a člen předsednictva Slovenské národní rady dr. Felix Vašečka.

K projevu se přihlásil ihned po zahájení schůze vedoucí delegace Národního shromáždění, místopředseda NS posl. Lubomír Dohnal. Prosím jej, aby se ujal slova.

Mpř. NS Dohnal: Vážená Česká národní rado, ujímám se slova z pověření předsednictva Národního shromáždění, které přikládá Vaší plenární schůzi k projednání návrhu ústavního zákona o novém federativním uspořádání našeho státu velký význam.

Národní shromáždění spolu s vámi - Českou národní radou a Slovenskou národní radou - považuje přípravu federativního uspořádání za principiální úkol naší vnitřní politiky a prvořadý současný úkol legislativní. Národní shromáždění si tento úkol osvojilo již tím, že schválilo program vlády, který vychází ze základních úkolů akčního programu KSČ a Národní fronty, který se ve svých hlavních rysech stal též programem, z něhož vycházejí i ostatní orgány.

Český národ a jeho představitelé po zkušenostech z uskutečňování politických a státoprávních vztahů mezi Čechy a Slováky dospěl v minulých letech k přesvědčení, že dosavadní státoprávní uspořádání, utvrzující nerovnoměrné postavení Slovenska a slovenského národa je nutno principiálně od základu přebudovat na trvanlivých a hluboce demokratických principech. To pak lze uskutečnit ve vztazích našich národů jen formou socialistické federace.

Právě skutečnost, že jsme již v uplynulých měsících nastoupili cestu federativního přebudování československé státnosti, měla rozhodující význam v osudových krizových dnech i pro další rozvoj naší státnosti a společnosti. To se též plně projevilo v rozhodném postoji slovenského národa, který v bratrské jednotě s českým národem pevně stál na stanovisku československé státnosti i v nedávných dnech naší osudové zkoušky.

V letošních krizových srpnových dnech plénum NS u příležitosti 24. výročí Slovenského národního povstání m. j. prohlásilo, že bude ze všech sil usilovat o to, aby připravovaný ústavní zákon o federativním uspořádání ČSSR v úzké spolupráci s ČNR a SNR a se všemi složkami Národní fronty mohl být projednáván a schválen k 50. výročí vzniku Československé republiky, to jest k letošnímu 28. říjnu.

Jsme si vědomi, že splnění tohoto termínu je neobyčejně pracovně náročné. Jsme však odhodláni učinit vše pro to, aby byl dodržen. Spolu s Českou národní radou považujeme tento závazek za nezměnitelný. V tomto směru máme tedy společné závazky a úkoly a minulé dny a týdny prokázaly, že k tomu naše orgány spolu s vládou mají u našeho českého i slovenského lidu plnou autoritu, jako nikdy předtím neměly.

Předsednictvo NS proto nemůže souhlasit s vyjádřením soudruha Císaře na jednání předsednictev ČNR a SNR v Brně v tom smyslu, že by zde potřebná autorita našich orgánů nebyla. Při tom si samozřejmě uvědomujeme, že do nové federativní struktury zastupitelských sborů bude třeba provést všeobecné volby a na základě všeobecnývh voleb z vůle lidu tyto nové orgány ustavit. Národní shromáždění proto urychleně pracuje na nových volebních zákonech v souvislosti s federalizací státu.

Sledujeme v NS od počátku postup prací na federalizaci s trvalou pozorností. Bylo to NS, které přišlo s iniciativou, aby příprava federativního uspořádání stala se záležitostí nejen slovenského, ale v rovné míře i českého národa. Proto svým ústavním zákonem o přípravě federativního uspořádání ČSSR zřídilo a ustavilo ČNR, jejímž hlavním posláním až do zvolení české národně politické reprezentace ve všeobecných volbách je právě vyjadřovat České národně politické stanovisko k uspořádání vztahů českého a slovenského národa a zajišťovat přípravné práce spojené s vytvářením českých národních státních orgánů ve federativním státoprávním uspořádání.

Považujeme za potřebné již dnes ocenit obětavou práci příslušných vládních komisí, všech, které se zasadily o to, aby přes stížené podmínky srpnovými událostmi byly přerušené práce na federalizaci naší republiky opět v zářijových dnech obnoveny a tak bylo dílo federace přiblíženo svému nezbytnému vyústění v tom, že dnes je již na pořadu jednání konkrétní návrh ústavního zákona o českoskovenské federaci.

Zvláštního ocenění zasluhuje pak zejména skutečnost, že v mezích, které jsou dány současnou realitou, vytváření našeho federativního ústrojí, probíhá nezbytným demokratickým způsobem - na základě dohody ústavní politické reprezentace obou národů - to je ČNR a SNR.

O zvládnutí a zpracování složitých a náročných problémů spojených s federalizací našeho státu, se podstatnou měrou přičinila SNR, která projevila politickou i legislativní iniciativu především tím, že jako první rozpracovala podrobný návrh řešení této problematiky.

Je třeba rovněž vysoce ocenit velké úsilí ČNR pozitivně přispět k vypracování návrhu ústavního zákona o federativním uspořádání ČSSR, společného se SNR, a to přes omezené časové i věcné možnosti, které pro své nedlouhé ještě působení měla.

Výsledky společného jednání předsednictev ČNR a SNR jsou pozitivní především v tom, že téměř ve všech principiálních otázkách našeho budoucího federativního státoprávního řešení bylo dosaženo shody. Představitelé ČNR tu projevili velkorysý přístup již tím, že neuplatnili vlastní komplexní návrh ústavního zákona, ale že za základ vzali návrh vycházející z koncepce SNR. Věřím, že tento přístup vycházející důsledně z odčinění chyb, k nimž na tomto poli došlo v minulosti, bude s plným pochopením a uznáním přijat i v české veřejnosti.

Považuji zároveň za přirozené, že ČNR uplatňuje k některým institucionálním otázkám čs. federace svoje vlastní stanovisko, své vlastní alternativy. Tyto alternativy se nedotýkají dohodnutých podstatných otázek federace a nepochybně sledují cíl, který rovněž zaslouží pochopení a uznání: totiž cíl vytvořit optimální, demokratickou formu federace odpovídající našim čs. podmínkám a vyjadřující vůli obou našich národů.

Československá státnost povstala z vůle našich státotvorných národů - Čechů a Slováků - a jedině z jejich oboustranné harmonické vůle, vzájemného pochopení a respektování, se může do budoucna plně demokraticky a socialisticky rozvíjet. Věřím, vážené soudružky a soudruzi, že vaše dnešní jednání k tomu přispěje.

Chtěl bych vás také ujistit, že NS a jeho orgány budou plně vycházet z návrhu ústavního zákona o čs. federaci, který předložíte společně se SNR, i ujistit vás, že také s veškerou vážností a odpovědností orgány NS projednají, posoudí a přihlédnou k alternativním návrhům, jež bude ČNR uplatňovat.

Upřímně přeji jménem předsednictva NS vašemu dnešnímu jednání i dalším krokům ČNR ke konsolidaci a stabilizaci našeho čs. státního života plného zdaru. (Potlesk.)

Mpř. ČNR s. dr. Válek: Děkuji místopředsedovi NS, posl. Lubomíru Dohnalovi, za jeho projev. Dále se k projevu přihlásil vedoucí delegace SNR, místopředseda SNR a poslanec ing. Ján Marko. Prosím, aby se ujal slova.

Mpř. SNR ing. Marko: Vážená Česká národní rado, dovolte mi, abych jménem předsednictva SNR co nejsrdečněji pozdravil vaše dnešní jednání. Jsme už v tom měsíci, na který připadá významné jubileum vyhlášení vzniku samostatného čs. státu, naší republiky. Pevně věříme, že právě k tomuto jubileu, ještě v průběhu t. m. učiníme všechno, abychom mohli požádat NS o schválení ústavního zákona o federalizaci naší republiky.

Přijetí návrhu tohoto zákona, o kterém dnes budete jednat stejně jako plénum SNR, dá tak plný výraz vznešené myšlence rovnoprávného spolužití našich národů v socialistické společnosti. Přijetí tohoto zákona bude takto i důstojným potvrzením čs. státnosti, kterou si naše národy tak vysoce váží a uznávají.

Předsednictvo SNR s povděkem kvituje úsilí, které za poměrně krátké období od svého vzniku vynaložila ČNR pro příznivé a definitivní řešení vztahů našich bratrských národů. Plně si uvědomujeme i to, že česká veřejnost ne svou vinou poměrně pozdě se začala zabývat těmito otázkami. Víme, že z této příčiny i vaše práce na návrhu zákona o federalizaci republiky je o to těžší a složitější. Jsme však toho názoru, že lednová obroda našeho stranického a státního života nám umožňuje v plné otevřenosti řešit i vztahy mezi slovenským a českým národem a upravit je tak, aby na dlouhá léta vyhovovaly.

I my na SNR usilujeme o to - a budeme to dělat i nadále - abychom k úpravě našich vztahů co nejvíce a co nejlépe přispěli. Jestliže jsme se do této práce pustili iniciativněji než je známo z jiných úseků, je to proto, že Slováci přikládají konečnému řešení vzájemných vztahů našich národů vrcholný význam. Není to poprvé. Požadavek principiální úpravy má své hluboké historické kořeny.

Nemám v úmyslu tyto věci dnes zeširoka rozvádět, ale domnívám se, že je potřeba zdůraznit to, že důkladnou realizaci úpravy našich vztahů může být u nás řeč o široké demokratizaci naší společnosti. Nemůže být socialistické demokracie bez národních rovnoprávností.

Jestliže se v minulosti tuto zásadu jen velmi těžko dařilo prosazovat do každodenního života, tím více se můžeme těšit z pokroku, který jsme v několika měsících v tomto směru dosáhli. I když máme ještě v některých otázkách rozdílné názory, domníváme se, že už dosavadní návrh ústavního zákona o čs. federaci je cenným úspěchem.

Zvlášť bych chtěl vyjádřit radost nad tím, že jsme dokázali sjednotit naše názory na koncepční řešení návrhu zákona o čs. federaci.

Jen s uznáním se můžeme vyjádřit o práci, kterou jsme společně vykonali pro řešení obsahových stránek návrhu zákona, zejména v ekonomických otázkách, kde jsme na úrovni společného zasedání předsednictev dosáhli plné shody názorů. Předsednictvo SNR je toho názoru, že i v těch otázkách, kde se nám ještě nepodařilo najít uspokojivé řešení, a to jsou závažné otázky, se posléze přece jen podaří najít východisko.

Na dnešním zasedání pléna SNR všichni její poslanci se o to chtějí v maximální míře přičinit. Velmi bychom chtěli v tomto směru, soudružky a soudruzi, získat porozumění i u vás. Kdyby se to přece dnes nebo zítra nepodařilo, domníváme se, že v průběhu projednávání návrhu zákona ve výborech NS vyvineme společně všechno úsilí k tomu, aby se naše názory sjednotili, abychom splnili úspěšně povinnost, kterou nám dává historie a naše národy.

Dovolte mi, abych vám jménem předsednictva SNR i jejích poslanců ještě jednou tlumočil dík za dosud vykonanou práci a za vaše porozumění, kterého si vysoce vážíme. Jsme přesvědčeni, že se nám podaří v zájmu obou našich národů toto společné dílo úspěšně zakončit.

Jsme přesvědčeni, že federativní uspořádání našeho státu na zásadách bratrství našich národů a národností jen upevní naši československou socialistickou státnost a umožní našim národům v budoucnosti psát krásnější a světlejší stránky našich společných osudů.

Přeji vašemu dnešnímu jednání plný úspěch. (Potlesk.)

Mpř. ČNR dr. Válek: Děkuji mpř. SNR inž. Markovi za jeho projev.

Podle presenční listiny je na dnešní schůzi přítomno 105 členů ČNR. ČNR je tedy schopna usnášení.

Jak jste již byli informováni z pozvánky, navrhuje předsednistvo ČNR zařadit na pořad dnešní schůze ČNR jediný bod pořadu, a to návrh ústavního zákona o československé federaci. Má někdo nějaké připomínky k navrženému pořadu schůze? Připomínky nejsou. Kdo tedy souhlasí s navrženým pořadem, at zvedne ruku. (Děje se.) Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Děkuji. Česká národní rada schválila dnešní denní pořad.

Pokud jde o způsob projednávání, navrhuji, abychom postupovali takto: Nejprve přednese zpravodajskou zprávu předseda státoprávní komise doc. dr. Jičínský.

Pak by následovala přestávka, v níž by měli členové ČNR možnost prostudovat předložené podklady, zejména ty, která vyplynuly z brněnského jednání předsednictev ČNR a SNR. Podklady jste dostali do rukou teprve dnes před zahájením. Neměli jsme bohužel možnost materiály dříve zpracovat, neboť jsou v nich zachyceny výsledky společného jednání předsednictev ČNR a SNR v Brně, z 2. října.

Prosím vás, abyste vzali v úvahu tuto skutečnost a omluvili, že máte možnost materiály prostudovat teprve v průběhu dnešní schůze. K prostudování by měla být využita přestávka.

K rozpravě bychom přistoupili od 14.00 hod.

Má někdo nějaký jiný návrh? (Nikdo.)

Dávám hlasovat, zda souhlasíte s tímto způsobem jednání. Kdo souhlasí, ať zvedne ruku. (Děje se.) Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Děkuji. Náš způsob projednávání je tedy rovněž schválen jednomyslně.

Můžeme přistoupit k jednání. Zpravodajem k našemu bodu programu je předseda státoprávní komise ČNR doc. dr. Zdeněk Jičínský. Prosím ho, aby se ujal slova.

Doc. dr. Jičínský: Vážené shromáždění, Česká národní rada má dnes na svém zasedání projednat a schválit návrh ústavního zákona o federativním uspořádání ČSSR. Má tím splnit i svůj hlavní úkol, který byl uložen ústavním zákonem o konstituování ČNR.

Velká politická odpovědnost, kterou jako členové ČNR v této souvislosti pociťujeme, a zároveň i velká složitost řešení tohoto úkolu vyžaduje zaujmout na půdě ČNR stanovisko k otázkám, které se musíme pokusit přesně zodpovědět, abychom mohli říci, že jsme tento úkol se ctí splnili.

Nejprve jde o vztah ČNR k myšlence federativního uspořádání. Myšlenka federativního uspořádání byla formulována v politicky závazné podobě v akčním programu KSČ a v prohlášení vlády na něj navazujícím.

Sama existence ČNR je spjata s přípravnými pracemi na tomto novém státoprávním systému, její vytvoření spolu se stanovením zákazu majorizace při řešení státoprávních otázek bylo vlastně už prvním krokem k federativnímu uspořádání.

ČNR přijala od počátku myšlenku federalizace za svou a velká většina jejích členů ji přijala za svou v její původní koncepci, totiž jako státoprávní formu, umožňující demokratičtější a spravedlivější uspořádání vztahů obou našich národů, Čechů a Slováků.

Národně politický princip byl na půdě ČNR a jejích orgánů uznán za základní princip nového státoprávního uspořádání republiky.

ČNR, jak známo, se zabývala návrhem Jihomoravského KNV, který vycházel z myšlenky trojdílné federace a doporučoval, aby při přípravě federativního uspořádání se kombinoval princip národně politický s principy dalšími, zejména principem historicko-zemským. Tato kombinace by podle autorů uvedeného návrhu umožňovala účinnější překonání byrokratického centralismu a uplatnění samosprávných prvků a forem v organizaci československé společnosti a státu.

ČNR zaujala odmítavé stanovisko k východisku onoho návrhu, ne proto, že by stála na centralistických pozicích, a chtěla je tvrdošíjně hájit proti snahám o demokratizaci (protože tyto snahy mají na půdě ČNR plnou podporu), ale proto, že v konkrétních československých podmínkách tyto principy spojovat nelze.

Návrhu Jihomoravského KNV, jak bylo uvedeno už v našem stanovisku z 18. září t. r., je třeba využít při propracovávání demokratické organizace státní správy České republiky. Tyto návrhy však nemohou řešit, i když se to někteří jejich autoři upřímně domnívali, složité vnitřní problémy federace v našich poměrech, a to proto, že základem i vůdčím motivem federativního uspořádání je a zůstává i nadále úprava vztahů českého a slovenského národa.

Federace má, pokud se týká názorů vyslovovaných v ČNR, sloužit k upevnění československého státu, jeho vnitřní síly a soudržnosti i mezinárodní autority a v současné době i k úsilí o obnovení suverenity našeho státu, a to právě tím, že položí na nové pevné základy státně politický systém vztahů našich národů, podle kterých nese republika své jméno. Už na minulém zasedání jsme vyjádřili svůj zásadní souhlas i aktivní úsilí k tomu, aby k 50. letému výročí vzniku Československé republiky byl ústavní zákon o federaci přijat Národním shromážděním. Vycházíme z toho, že tímto aktem se potvrdí vědomí sounáležitosti obou národů, jejich společných osudů, které zejména v osudových dnech po 20. srpnu s tak nebývalou a pro někoho snad i nečekanou sílou se projevilo a nenechalo nikoho ani doma, ani za hranicemi na pochybách, že český i slovenský národ považují československou republiku za svůj společný stát, za svou společnou vlast.

V této souvislosti je třeba ocenit, že stejné vědomí a stejný postoj se projevil u příslušníků národností žijících v naší republice. Federativní uspořádání přijaté ústavním zákonem k 28. říjnu, které upraví jejich vzájemné vztahy v duchu vzájemné rovnoprávnosti, potvrdí, že Československá republika není historicky nahodilým spojením českého a slovenského národa. Prokáže se tak znovu přesvědčení lidu obou národů, že Československá republika jako jejich společný stát utváří v mimořádně komplikovaných a vyhrocených politickomocenských i etnických poměrech střední Evropy nejpříhodnější podmínky pro to, aby český a slovenský národ vůbec mohly jako samostatné národy obstát, aby se mohly svébytně v daném mezinárodně-politickém kontextu uplatňovat.

Politická jednota českého a slovenského národa byla nesporně jedním z hlavních zdrojů sil a odhodlání, které umožnily českému a slovenskému lidu těžkou dějinnou zkouškou, jíž byl vystaven, čestně projít. Přitom - a to je třeba zdůraznit - tato jednota není prostě jen jednotou nacionální vyplývající z pocitu a faktů ohrožení, ale tato jednota má, jak prokazovala a prokazuje široká spontání podpora vedení strany a státu symbolizovaného především dvěma jmény Svoboda a Dubček, hluboce socialistický a demokratický obsah. Právě socialismus jako společenský řád dal spojení našich národů nové dějinné dimense. Proto bude třeba dělat všechno k tomu, aby se tato progresivní jednota veliké většiny českého a slovenského národa i příslušníků národních menšin nedále udržovala a rozvíjela na zdravějším základě federativně uspořádané Československé republiky. Stejný postoj lidu obou národů prokázal, že snahy o federativní uspořádání nesměřují k oslabování republiky ale k jejímu politickému posílení a upevnění.

Federativní uspořádání má působit v tomto směru tím, že se mají vyloučit nebo aspoň podstatně omezit ty vnitřní rozpory, které staré politické vedení strany a státu nebylo s to vyřešit a překonat a které naopak svou necitlivou politikou namnoze vyostřovalo. Ze federace politicky posílí Československou republiku ve smyslu realizace obrodných myšlenek polednového vývoje v této oblasti, že ozdraví vztahy obou našich národů, a tím v této relaci i socialismus v naší zemi, proto Česká národní rada chápala jako prvořadou povinnost vycházet z vědomí těchto společensko-politických souvislostí a působit k překonávání tendencí, které by se místo na upevňování takto chápané jednoty obou národů mohly orientovat na využívání rozporů v minulosti už přežívající. Proto také Česká národní rada v oněch pohnutých srpnových dnech, kdy na slovenské straně zazněly některé hlasy, zda není třeba vzhledem k nové situaci federalizaci načas odložit, vyjádřila přesvědčení, že je správné federalizační zákon k 28. říjnu přijmout. Toto stanovisko odpovídalo skutečně internacionálnímu postoji v pravém marxisticko-leninském smyslu slova, svědčí o socialistickém pojetí jednoty lidu obou národů, které jak víme, bývá někdy v sousedních zemích bráno v pochybnost. Toto je důležité připomenout aspoň ze dvou důvodů. Pro nás jako členy ČNR, abychom při rozhodování, při vážení odpovědnosti, až se budeme vyslovovat pro to, či ono řešení, posuzovat argumenty pro a proti, měli tuto skutečnost na paměti.

V orgánech ČNR, komisích, předsednictvu, se dříve nejednou hovořilo o krátkosti termínů, pochybovalo se o možnostech seriózně tuto práci provést v tak napjatých lhůtách, požadovalo se trvat na odsunutí termínu k přijetí federalizačního zákona. Změna původního stanoviska, kterou orgány ČNR provedly na svých zasedáních po 20. srpnu a kterou ČNR na minulé schůzi schválila, přirozeně neznamená, že všechny věcné problémy zmizely, ale že v nové politické situaci se změnily jejich vzájemné proporce a váha.

Pro představitele Slovenské národní rady a pro celou slovenskou veřejnost je to pak třeba připomenout proto, že postoj ČNR a jejích orgánů k federaci byl a je upřímný a poctivý. Určité názorové diference ve stanoviscích ČNR a SNR jsou výrazem přirozených rozdílů přístupu k této otázce, nejsou však z naší strany nikterak projevem nějakých snah uskutečnění federativního uspořádání mařit nebo ztěžovat. Je to snaha najít optimální řešení v zájmu obou národů.

V této souvislosti je třeba říci, že zájem na federaci nemá jen slovenský národ, ale že její uskutečnění - i když dnes o tom mohou být v české veřejnosti pochyby - objektivně odpovídá i potřebám českého národního rozvoje v rámci Československé socialistické republiky. Platí to jak v oblasti politické, tak i v oblasti ekonomické a kulturní. Toto pozitivum se ovšem může ukázat teprve v procesu vlastního uskutečňování federace.

V současné době vědomí tohoto prospěchu bývá někdy překrýváno obavami z možných komplikací i možných rušivých jevů při přechodu k novému státoprávnímu systému. Je úkolem České národní rady, aby působila nejen k rozptylování těchto pochybností, ale aby intenzivní prací při přípravách na uskutečnění federalizace, to je na vytvoření České republiky a jejích orgánů kladla spolehlivé základy i pro práci nové České národní rady a dalších českých národních orgánů. Na těchto orgánech bude do značné míry záležet, aby tento pozitivní efekt federalizace byl z hlediska potřeb a zájmů české národní pospolitosti co největší.

Pokud jde o přípravu ústavního zákona o federativním uspořádání československého státu, je třeba říci otevřeně, že pozice ČNR a jejích členů nebyla a není jednoduchá a snadná. Upozorňuji na některé momenty s tím spojené proto, že tu jde o rozhodování otázky dějinného významu pro českou republiku i pro český národ. A je právě úkolem ČNR pokusit se o vyjádření českého národně politického stanoviska k tomuto novému uspořádání. Je tedy pochopitelné, že členové ČNR se sami sebe ptají, zda předložený návrh i s připomínkami a náměty, které byly do něj vneseny po jednání orgánů ČNR i po společném jednání s předsednictvem SNR, tomuto stanovisku vyhovuje a také odpovídá. Kladou si tuto otázku tím spíše, že pociťují nepoměr mezi odpovědností za to či ono rozhodnutí a reálnými možnostmi na základě vlastní práce a poznatků se plně přesvědčit o jeho správnosti.

ČNR byla vytvořena poměrně pozdě - 10. července 1968 - v době, kdy přípravné práce na návrhu zásad čs. federace i příslušného ústavního zákona byly již delší dobu v plném chodu. I o těchto otázkách se tu dnes již hovořilo.

Orgány ČNR musely po zahájení práce řešit otázku, mají-li se včlenit do přípravy federativního uspořádání na tom stupni, jehož bylo dosaženo ve vládní odborné komisi, s využitím jejích výsledků, nebo mají-li začít po své linii tak, jak původně začínala, o několik měsíců dříve SNR, to je, mají-li vyjít z připravených zásad určujících svým způsobem i koncepci a strukturu ústavního zákona nebo mají-li se pokusit za pomoci českých expertů připravit návrhy vlastní.

Prakticky bylo možné pracovat nezávisle na činnosti odborné vládní komise a připravit vlastní projev ústavního zákona, a to tím spíše, že určité návrhy českých expertů a odborníků byly vypracovány a předloženy. Zdálo se však neracionální a politicky i nevhodné postupovat tímto způsobem. Síly by se tříštily a práce místo toho, aby vedla k překonávání rozporů, ke sjednocování stanovisek na základě oboustranně přijatých a přijatelných dohod, by postupovala opačným směrem. Vlastní logikou věcí by se návrhy takto zpracovávané mohly značně rozejít a bylo by pak velmi obtížné dosáhnout na půdě NS jejich potřebné integrace. Z hlediska vztahů našich národů by tento postup mohl vést k vážným komplikacím.

Před touto volbou ČNR a její orgány stály. Nechyběly v ní hlasy, které se původně vyslovovaly pro tento postup, který by zřejmě umožnil výrazněji formulovat, či aspoň se o to pokusit, české národně politické stanovisko. Přesto se ČNR rozhodla tak, jak jsem uvedl. Vyplývá dnes z povahy věcí, že posouzení správnosti této volby, vyvrácení nebo naopak potvrzení pochybností, přestalo být již vlastní záležitostí ČNR, ale svědectví bude o tom podáno v běhu času, praktickými zkušenostmi z fungování čs. federace.

Zároveň je však třeba říci, že v rámci těchto možností nadto ještě podstatně narušených událostmi po 20. srpnu, včetně personálních problémů s nimi spojených, se orgány ČNR zabývaly předloženými návrhy odpovědně a formulovaly tím svá vlastní stanoviska.

Je přirozené, vzhledem k tomu co bylo řečeno o konstituování ČNR, že některá tato stanoviska se znovu vracela k problémům, které byly již třeba v odborných komisích posouzeny. Vyplývá to z povahy problematiky, která vyžaduje, aby při demokratickém projednání se vyjasnily základní principy, východiska a směry řešení. Vrcholně politický charakter této problematiky vylučuje, aby demokratický orgán se mohl omezit na pouhé přejímání výsledků práce odborných komisí.

Upozorňuji na tento problém proto, že ke stanovisku ČNR, přijatému na schůzi 18. září t. r. byly kritické výhrady ve slovenské publicistice. Vytýkalo se mimo jiné, že snad vrací diskusi do počátečních etap, že některé návrhy neberou zřetel na již dosažené dohody apod.

Nejde tu o formální ohražení, že dříve dosažené dohody nemohly předem ČNR zavazovat. Jinak by její vytvoření a existence neměly vůbec smysl. Věci jsou však příliš závažné, než aby mohly být posuzovány z prestižních stanovisek toho, či onoho orgánu.

Jde tu o politickou problematiku spojenou s demokratickou přípravou a vytvářením čs. federace. Vznik ČNR byl jedním z opatření k utvoření české státní a politické representace, která dosud neexistovala, protože nebyla dostatečně institucionálně i kádrově rozlišena od representace československé. Předpokládalo se tehdy, že se sejde sjezd české části KSČ, který se bude touto problematikou zabývat. K tomu zatím nedošlo stejně jako zatím nedošlo k vytvoření České národní fronty a je to nesporně vážný nedostatek z hlediska politické přípravy federalizace na české straně. Možnost politicky formulovat české národně politické stanovisko, zásady české politiky, která by nebyla již automaticky československá, se tím nemálo zúžila.

Na Slovensku politické i státní orgány několikrát projednávaly návrhy federativního uspořádání a slovenská veřejnost je v tomto smyslu v jiné pozici než veřejnost česká. Nechci přehlížet značný rozdíl, který je dán rozdílnou intenzitou potřeby federace a bezprostředního zájmu na ní, na české a slovenské straně. Obráželo se to i v pozornosti, která této problematice byla věnována. Právě proto však, aby mezi různými složkami a vrstvami české veřejnosti byla potřeba a nezbytnost federativního uspořádání správně pochopena a uznána, je demokratické projednání, předpokládající existenci příslušných politických a státních orgánů na výsost důležité.