5. schůze ČNR

23. 10. 1968

(Jednání zahájeno v 15.08 hod.)

Předs. ČNR dr. Císař (zvoní): Zahajuji pátou schůzi České národní rady a dovolte, abych na ní uvítal ministra chemického průmyslu soudruha ing. Stanislava Rázla, předsedu vládní komise pro ekonomické otázky státoprávního uspořádání.

Předsednictvo ČNR navrhuje, jak jste již byli informováni z pozvánky, tento pořad schůze:

1. Hodnocení připomínek občanů a orgánů k federálnímu uspořádání ČSSR a hodnocení stanovisek komisí ČNR. Zpravodajem je doc. Jičínský předseda státoprávní komise.

2. Zaujetí stanoviska k zásadám institucionálního uspořádání výkonných orgánů ČSSR, kde by průběžnou zprávu o stavu prací podal doc. ing. Rusek, předseda naší organizační komise.

Má někdo z členů ČNR připomínky k tomuto programu? (Připomínky nebyly.)

Kdo souhlasí s tímto programem schůze? (Hlasuje se.)

Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.)

Děkuji. Program byl schválen.

Dříve než přistoupím k projednávání schváleného pořadu schůze, předkládám návrh, na kterém se dohodlo předsednictvo ČNR, abychom postupovali tak, že oba zpravodajové by nejprve přednesli své zprávy a pak bychom rozpředli rozpravu k oběma bodům pořadu.

Nejsou námitky proti tomuto postupu? (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou. Děkuji.

Prosím nyní doc. Jičínského, aby se ujal slova k prvnímu bodu pořadu.

Zprav. doc. Jičínský: Vážené shromáždění, mým úkolem je dnes podat zprávu, která hodnotí připomínky došlé ČNR k návrhu ústavního zákona na federalizaci a formulovat v této souvislosti stanovisko státoprávní komise.

Dříve než přejdu k výkladu a rozboru těchto připomínek, které došly do jednání dnešní schůze ČNR, chtěl bych vás informovat o jednání vlády, která minulý týden na své schůzi projednávala návrh ústavního zákona z hlediska určitého řešení těch otázek, které zatím zůstávaly sporné nebo byly alternativní a navrhuje ve svém stanovisku určité řešení, které se začalo projednávat při jednání parlamentních výborů.

Nejprve tedy stanovisko pokud jde o federální parlament. Je známo, v čem spočívala alternativa, která byla obsažena v návrhu České a Slovenské národní rady, totiž dvoukomorový parlament se stejnou pravomocí, se stejnými kompetencemi pro obě komory, pokud se týče návrhu Slovenské národní rady a pokud se týče návrhu České národní rady, obě komory sice rovnoprávné, ale s rozdílnými kompetencemi a zároveň s tím, že Rada národů, to je druhá komora má být ustavena delegačním principem ze zástupců České a Slovenské národní rady, zatímco slovenský národ počítal s přímou volbou této reprezentace obou národů.

Ve stanovisku vlády je doporučeno, aby obě komory měly stejné postavení, to je, aby byly rovnoprávné a měly stejnou kompetenci, zároveň však aby druhá komora byla utvářena delegačně, čili aby byla výrazem těch národních reprezentací, které jsou zastoupeny v ČNR, resp. v SNR.

Druhá otázka, která byla formulována alternativně, kde zatím mezi Národními radami nebylo dosaženo dohody a kde společný návrh do NS neobsahoval jednu versi, to byla problematika federální vlády, resp. jejích výkonných orgánů. Alternativa SNR spočívala v tom, že v tomto návrhu ústavního zákona má být konkrétně formulována institucionální struktura federální vlády, to je, že tento ústavní zákon, který má být přijímán 27. října, má obsahovat přesný výpočet federálních orgánů, ministerstev a federálních výborů apod.

Naše stanovisko, jak známo, bylo takové, že tato problematika nemá být řešena ústavním zákonem, že svou povahou patří do běžného zákonodárství a že tedy - zejména z toho důvodu, že ČNR se nemohla tímto stanoviskem meritorně zabývat, tyto otázky meritorně nebyly ani dostatečně zpracovány do doby, kdy návrhy do národních orgánů přicházely - má být řešena později, nikoli přímo ve spojitosti s tímto ústavním zákonem o státoprávním uspořádání podle federálních zásad.

Stanovisko vlády je takové, že na návrhy těchto institucí se má dále pracovat, a to tak, že by zhruba do poloviny listopadu byly návrhy propracovány tak, aby do konce listopadu mohly být ve vládě a v národních orgánech posouzeny a přijaty Národním shromážděním.

Vláda ovšem se domnívá, že je správné i pro tento zákon volit formu zákona ústavního.

Další otázka, kterou je třeba uvést a kde vláda ve svém stanovisku doplňuje návrh, který byl předložen do NS, je doplnění kompetence federálních orgánů, resp. federace ve výpočtu společné kompetence v čl. 8, a to tak, že do výpočtu společné kompetence má být zahrnut průmysl a zemědělství. Tady víte sami, že někteří členové ČNR, zejména pokud se týče oblasti zemědělství, v tomto směru mluvili, ovšem ČNR meritorně to neposuzovala a je myslím dnes na nás, abychom se k této otázce dnes vyslovili. Soudruh ministr Rázl v diskusi podrobněji odůvodní toto stanovisko vlády a je tu už připraven také konkrétní návrh čl. 16a), který navrhuje konkrétní formulace pro tyto kompetence federálních orgánů v oblasti průmyslu a zemědělství.

Poslední bod, o kterém je tu třeba hovořit, pokud se týká stanoviska vlády, jsou přechodná opatření, kde je obsaženo zmocnění pro zastupitelské orgány dosud existující, tzn. pro existující Národní shromáždění, Slovenskou národní radu a Českou národní radu, aby od účinnosti tohoto ústavního zákona fungovaly jako federální, resp. republikové zastupitelské orgány a pokud se týká určitých funkcí, aby po přijetí tohoto zákona byla ČNR zmocněna k výkonu zákonodárných a jiných funkcí, čili aby se ČNR změnila z orgánu, který byl povolán k přípravě návrhu v orgán státní moci ve smyslu platné ústavy ČSSR. Dále pak, aby se - a to je také obsaženo ve stanovisku vlády - ČNR a SNR doplnily na příslušný počet členů, který je předvídán ústavním zákonem, tj. na 200, resp. 150. Z tohoto hlediska by ČNR měla "přivolit" k těm členům, kteří jsou dnes členy ČNR, další část do zbývajícího počtu 200. Tolik pokud jde o stanovisko vlády, které je třeba vzít v úvahu při zaujímání dnešního stanoviska ČNR k poslední fázi přípravy ústavního zákona o federaci i vzhledem k hodnocení připomínek, které do ČNR došly k diskusi.

V souvislosti s posledním přechodným opatřením upozorňuji na určitý problém, u kterého jsou možné různé varianty řešení. V návrhu ústavního zákona se předpokládá neslučitelnost funkce poslance Sněmovny lidu s členstvím v národní radě. Zde jsou možné různé alternativy řešení např. že do voleb toto ustanovení neplatí apod. Jinak by museli být poslanci uvolněni z té nebo oné funkce, tzn., že v případě, že by setrvali ve funkci poslanců Národního shromáždění, bylo by třeba počet členů ČNR rozšířit o členy, kteří jsou dosud poslanci NS. Tento problém bude třeba ještě na půdě NS posoudit. Tolik ke stanovisku vlády.

Nyní k vlastní zprávě o připomínkách, které došly do ČNR k návrhu federativního uspořádání a k jejich hodnocení v jednotlivých komisích ČNR, zejména v komisi státoprávní. Do ČNR do dnešního dne došlo na 300 stanovisek. Z toho 125 od občanů, 37 od politických organizací, 16 od společenských organizací, odborových organizací, tvůrčích svazů apod., 20 od podniků a státních institucí, 63 od národních výborů a zbytek jsou dopisy nepodepsané. Stanoviska a náměty obsažené v těchto připomínkách, resp. dopisech se týkají tří základních okruhů otázek. Nejprve to je stanovisko k řešení státoprávního uspořádání, k federaci, která má nově upravit vztahy Čechů a Slováků. Lze tu obecně říci, že návrhy celkem vycházejí z pozitivního vztahu k myšlence federace, z pozitivního vztahu k myšlence důsledného provedení zásady rovnoprávnosti českého a slovenského národa. Je tu ovšem řada námitek a negativních stanovisek, která se týkají způsobu přípravy federativního uspořádání i některých koncepcí, které v zásadách federalizace, jež byly dány k diskusi, jsou obsaženy. Týkají se doby, v níž se tato zásadní hluboká reforma našeho státního ústrojí má provést. V tomto směru jsou vyslovovány pochybnosti, zda federace je vhodná pro současné podmínky, kdy ČSSR stojí před velmi složitými a vážnými úkoly v oblasti obecně politické povahy vzhledem k nové situaci, která se tu vytvořila po vstupu vojsk pěti zemí do republiky a po smlouvě, která byla v minulých dnech uzavřena.

Objevují se tu námitky proti spěchu, s nímž se tak vážná věc připravovala a organizovala a v této souvislosti jsou pochybnosti, zda čeští představitelé, čeští experti ve vládní odborné komisi důsledně hájili česká stanoviska, zda se nevytvoří situace, že českému národu je vnucováno stanovisko národa slovenského. Typická je formulace, že čeští zástupci ve vládní komisi odkývali slovenský návrh, aniž by hájili zájmy národa českého. V této souvislosti jsou pochybnosti o tom, zda federace realizovaná za současných podmínek může být demokratická, objevují se zde požadavky voleb jako předpoklad pro realizaci federace apod.

Další pochybnosti proti navrženým zásadám se týkají uspořádání vztahů českého a slovenského národa z hlediska pochybností o tom, zda tak důsledně realizovaná zásada rovnoprávnosti neznamená vlastně majorizaci většího menším vzhledem k počtu rozdílů mezi oběma národně politickými celky. O této otázce budu hovořit ještě v připomínkách ke struktuře federálního parlamentu.

Rovněž se objevují pochybnosti o vyrovnávání ekonomické úrovně Slovenska na úroveň českých zemí. Jsou to pochybnosti o reálnosti termínu do roku 1980 pro splnění tohoto úkolu. Kriticky se vytýká, že v českých zemích je mnoho oblastí, které vážně zaostávají ve svém vývoji včetně Prahy samé a požaduje se tedy, aby ve federálním uspořádání, ve federálních rozpočtech a v rozpočtech vůbec bylo přesněji vyjádřeno a zajištěno, že užití zdrojů v ČSSR bude více než dosud odpovídat tomu, kde se tyto zdroje tvoří.

Objevují se i pochybnosti o tom, zda federalizace povede k upevnění republiky, zda federalizace nebude uvolněním vazby pokud se týče ČSSR a jejího celkového postavení. Tolik pokud jde o charakteristiku názorů týkajících se způsobu přijetí přípravy federativního uspořádání a některých koncepcí v něm obsažených. Uvádím tyto názory na prvním místě, protože jsou dost obecným tónem v mnoha připomínkách, které do ČNR došly.

Další skupina otázek se týká řešení problematiky Moravy a Slezska.

Námitky, o kterých jsme tu hovořili v ČNR nejednou, jsou znovu obsaženy ve stanoviscích, které do ČNR došly. Jsou to námitky proti dvojfederaci, že potlačuje práva Moravy a Slezska a jejich obyvatel, že této části republiky a jejímu obyvatelstvu je vnucováno řešení, na kterém se dohodli představitelé Prahy a Bratislavy, které však nehonorovalo odpovídajícím způsobem reprezentaci Moravy a Slezska, pokud jde o řešení těchto otázek. Námitky, že se neoprávněně odmítal plebiscit jako vyjádření vůle moravského a slezského obyvatelstva při řešení těchto otázek. V této souvislosti se vyslovují kritiky a pochybnosti o ČNR a její schopnosti tyto otázky správným způsobem řešit.

V různých dopisech k této problematice se objevují pochybnosti o správnosti tohoto řešení vzhledem k slovenskému národu, pochybnosti, zda federace na principu národně politickém a dvojčlenném může vytvořit stabilní systém pro československou republiku. Doporučuje se za normálních podmínek, čímž se částečně rozumí to, že až dvojfederace selže, je možno pak se vrátit k myšlence trojfederace a realizovat ji jako optimální koncepci pro ČSSR.

V těchto dopisech se také hodně hovoří o zemském zřízení jakožto o formě umožňující realizovat zemskou samosprávu odpovídající historickým tradicím vývoje naší země a doporučuje se zrušení krajských zřízení.

V dopisech se také objevují požadavky zákazu majorizace moravských představitelů ve Federativním shromáždění, resp. požadavky paritního složení ČNR a ojediněle se objevují takové názory, z nichž jeden pro zajímavost uvádím: požaduje se, aby Federální shromáždění se skládalo ze tří komor: prvni komora by tvořila Sněmovna lidu, druhou sněmovna států, čímž se rozumí reprezentací českých zemí a Slovenska, třetí sněmovna by byla Sněmovna národů, v níž by bylý zastoupeny rovným dílem po 25 zástupcích jednotlivé národnostní skupiny, jimiž se rozumí Češi, Moravané, Slezané, Slováci a další ostatní národnostní menšiny jako Maďaři, Ukrajinci, Poláci, Němci a Cikáni.

Při řešení federace se v těchto dopisech vytýkají kabinetní metody, které podle názoru autorů těchto dopisů vylučovaly představitele Moravy a Slezska z rovnoprávné účasti. Uvádím charakteristický citát z jednoho stanoviska: Dualismem popudíte proti sobě věrné Moravany a Slezany. Je to jako okupace pro Moravu a Slezsko Čechů a Slovaků.

Třetí velmi početná skupina těchto připomínek se týká struktury federálních orgánů. V české veřejnosti zdaleka převažují požadavky jednokomorového parlamentu, v němž by se zákaz majorizace zajišťoval odděleným hlasováním v těch ústavně stanovených případech, poukazuje se na to, že dvoukomorový parlament potlačuje demokratické hledisko, že činí Sněmovnu lidu zbytečnou, že jednání dvoukomorového parlamentu bude neobyčejně komplikované a těžkopádné a že v této konstrukci Federálního shromáždění nejsou potřebné ústavně právní záruky a prostředky k zajišťování toho, aby bez ústavních krizí docházelo k přijímání rozhodnutí. Pokud se akceptuje dvoukomorový parlament, pak s rozdílnou kompetencí.

Obecně se v této souvislosti poukazuje i na to, že navržený systém federálních orgánů je v ústavně právní stránce velmi složitý a pro svou složitost také zároveň vratký. Říká se, že stačí poměrně malý počet poslanců ze Sněmovny národů, který by absentoval, k tomu, aby jednání Federálního shromáždění mohlo být tím blokováno, aby nemohlo docházet na jeho půdě k tvorbě rozhodnutí.

Upozorňuje se na to, že návrhy zásad federace a návrhy SNR absolutizují národně politický princip, který při řešení každodenních problémů politiky zdaleka nepřevažuje a že tedy z tohoto hlediska by bylo třeba vazbu demokratických a národně politických principů řešit jiným způsobem, aby Sněmovna lidu měla rozhodující postavení. Tyto názory se rovněž staví proti absolutizaci principu parity ve federálních výkonných orgánech a v této souvislosti se uvádějí pochybnosti vůbec, pokud jde o instituci státních tajemníků.

K této skupině názorů a stanovisek můžeme doplnit ještě další, která se týkají pojetí federace a federálních orgánů jako celku, totiž stanoviska vycházející z toho, že potřeba zajištění jednotné integrované ekonomiky v ČSSR vyžaduje relativně široké kompetence federálních orgánů. V této souvislosti jsou v dopisech a stanoviscích vyslovovány obavy, zda kompetence federálních orgánů není formulována příliš úzce.

Dále se poukazuje na to, že je třeba z hlediska zajištění odpovídající role parlamentu ve státně politickém systému, aby parlament měl vlastní kontrolní orgány, které mu umožňují dávat spolehlivé podklady pro jeho rozhodování nezávisle na výkonných orgánech, které mu dávají možnost spolehlivě také vykonávat kontrolní funkci výkonných orgánů, ať již federálních nebo národních.

Další připomínky se týkají problematiky právního řádu, a zajištění jeho jednoty. Jsou vyslovovány obavy, zda federalizace nepovede k rozpadu jednotného právního řádu a v této souvislosti požadavky na federální soudní orgány, federální prokuraturu, které by zajišťovaly jednotnou aplikaci jednotných právních norem.

To jsou hlavní okruhy připomínek. Čtvrtou skupinu připomínek tvoří návrhy a stanoviska, týkající se názvu republiky, symbolů, jednotlivých ustanovení, jejich jazykové a právnické dokonalosti apod. Pozitivní odpověď na řešení těchto připomínek dá samo setrvání na názvu republiky. Tím odpadne i potřeba uvažovat o zdokonalení. Jestliže se název republiky nebude měnit, tyto připomínky jsou odpovězeny samy automaticky. Pokud jde o problematiky symbolů, bude třeba tuto otázku postupně později propracovat.

Tolik, pokud jde o charakteristicku stanovisek a připomínek, z nichž většina se v těch či oněch otázkách kryje. Nemohl jsem hovořit o všech jednotlivostech a nuancích, které zde jsou obsaženy, protože k tomu by nám dva dny k projednání nestačily.

Pokud jde o hodnocení těchto připomínek, diskuse a problémy s tím spojených, pokud jde o další práci ČNR, jak vyznívá stanovisko státoprávní komise i stanovisko ostatních komisí, pokud se těmito otázkami zabývaly, chci říci následující.

Uvedl jsem již úvodem, že my si můžeme považovat za pozitivní to zjištění, že požadavek federace, požadavek národní rovnoprávnosti je přijímán pozitivně, a že tedy v tomto smyslu krajní nacionalistické tendence v českém národě zdaleka neudávají tón diskusí, jsou to krajní názory, které se přirozeně v diskusi objevují, ovšem nejsou tím, co je leitmotivem stanovisek orgánů, organizací i jednotlivých občanů pokud se týče myšlenky federace samé.

Ty výhrady a ty negativní připomínky, o kterých jsem hovořil, se týkají spíš a především způsobu provádění federace resp. způsobu přípravy, kde se řada skutečností konstatuje jako neuspokojivých, vytvářejících ty nebo ony politické problémy, dále se uvažuje o této problematice vzhledem k situaci, v níž se Československá soc. republika v současné době nachází.

Myslím, že tedy je třeba na půdě ČNR se zabývat zejména politickými problémy spjatými s touto diskusí o federalizaci, protože řada návrhů, námětů zdaleka není vyčerpána tím, že bude přijat ústavní zákon o federalizaci. Bude třeba tyto náměty a návrhy brát v úvahu a respektovat je při vlastním praktickém provádění federačního uspořádní, tj. při příslušných legislativních pracích, které se na základě ústavního návrhu musí v široké míře rozběhnout, i při pracích organizačních, samozřejmě i při kádrových opatřeních, která s federalizaci budou spojena.

Lze říci, že stanovisko, které Česká národní rada přijala na své schůzi 18. září, zhruba odpovídalo politické situaci, politickému postoji české veřejnosti k těmto otázkám a diskuse, jejíž hlavní myšlenky a náměty jsem se tu pokusil stručně uvést, myslím tato stanoviska potvrdila.

Víte, že ČNR ve snaze dosáhnout dohody, dosáhnout určitého kompromisního řešení v určitých sporných otázkách v některých ohledech svá původní stanoviska modifikovala. Modifikovala je tím, že jsme ustoupili od požadavku přijetí obecného nebo rámcového zákona k 28. říjnu a přijali jsme velmi podrobný návrh ústavního zákona a meritorně jsme jej projednávali. Už tím jsme své původní stanovisko modifikovali.

Nechci teď posuzovat, zda tato modifikace byla nebo nebyla správná. To, jak již jsem uvedl minule, bude hodnoceno později, časem, zejména praktickými zkušenostmi ve fungování tohoto modelu federace.

Myslím, že teď problém není v tom, abychom uvažovali zpětně, co jsme měli nebo neměli, že problém se teď přesouvá do té roviny, abychom na půdě ČNR udělali maximum pro to, aby federace se uskutečnila s co nejmenšími komplikacemi, těžkostmi tak, aby to pozitivní, o čem jsme přesvědčeni, že totiž federace není jenom v zájmu slovenského národa, ale je i v zájmu českého národa, se v nejkratší době ukázalo, protože jedině to dá přesvědčivou odpověd na ty pochybnosti, obavy nebo námitky, které dnes ve veřejnosti existují a které podle názoru státoprávní komise nelze rozptýlit jenom nějakou politickou nebo ideologickou propagandistickou kampaní, protože víme, že její dosah je z hlediska už praktických zkušeností z minulosti omezený, že tu rozhodující roli budou hrát vlastní praktické zkušenosti a poznatky.

Zároveň ovšem nemůžeme přehlížet vážné politické problémy, které v české veřejnosti existují a které se týkají způsobu přípravy federalizace, částečně i pojetí federace, jež se má realizovat, mám na mysli např. negativní reakce v určitých kruzích obyvatel Moravy a Slezska, to je politická skutečnost, s níž je třeba počítat, která nezmizela ani tím, že příslušné politické nebo státní orgány své původní stanovisko změnily. I tady bude třeba dosti složité a odpovědné práce k tomu, aby se tyto výhrady, tato podezíravost a nedůvěra časem rozptýlila.

Zároveň je tu politický problém spočívající v tom, že lhůta, která byla stanovena k diskusi o tak vážné otázce, byla poměrně velmi krátká, přitom ovšem i v této době politické státní orgány i společenské organizace i jiné organizace svá stanoviska zaujaly. Je ovšem třeba říci, že není již možné všechna tato stanoviska odpovědně posoudit a zvážit. Je třeba otevřeně říci, že toto samozřejmě s jistou politickou realitou také vytváří, resp. existující politickou realitu ovlivňuje i pokud se týče realizace federace, představ a nadějí, které jsou spojovány s jejím uskutečněním.

Musíme v této souvislosti, a na to se také v dopisech velmi kriticky poukazuje, znovu negativně hodnotit tu skutečnost, - nezkoumám teď příčiny, proč tomu tak bylo, nakolik příčiny jsou naše vlastní, domácí nebo nakolik jsou vnějšího původu - nicméně skutečnost zůstává skutečností, že se tu nesešel český sjezd KSČ, že tato část komunistické strany nemá svou vlastní politickou reprezentaci a že tato skutečnost nesporně vážným způsobem ovlivňovala politickou přípravu federalizace na české straně. Víte sami, že i pokud jde o Národní frontu, utváření české části Národní fronty se uskutečnilo teprve v minulých dnech. Čili v době vlastní přípravy tu dřívější asymetrie se obrátila proti českému národu a český národ svou vlastní politickou reprezentaci neměl.

Tím nechci popírat pozitivní úlohu, kterou už ČNR sehrála při formulování českého národního stanoviska, je ovšem přirozené, že v složité politické struktuře i v složitě strukturované politické společnosti, jakou je český národ, nemůže jenom jeden orgán, byť byl sebelépe složen a i kdyby byl podstatně demokratičtějším způsobem utvářen, než tomu bylo u České národní rady, být jediným orgánem, který může toto národně politické stanovisko vyjadřovat. I tady je třeba celé soustavy odpovídajících politických institucí a organizací, které tu zatím chyběly a myslím i diskuse, kterou jsem tu repredukoval, širší veřejnosti a názory, které známe sami včetně aktivů, schůzí, kde jsme o federalizaci hovořili nám toto stanovisko, tuto situaci potvrzují.

Státoprávní komise pokládá za potřebné hovořit na plénu České národní rady o těchto otázkách proto, abychom si byli vědomi toho, že původní představy spojované s federalizací se realizují nutně jenom z části, že tedy musíme korigovat i ta očekávání nebo představy nebo naděje, které jsme do tohoto systému vkládali.

Že tedy musíme být maximálně střízliví při hodnocení pozitiv, která s tímto uspořádáním budou spojena. To není stanovisko skeptické, pesimistické, ale stanovisko realistické, které odpovídá myslím situaci, a to proto, abychom se vyvarovali dalších desiluzí a zklamání, které by přinesly i politické důsledky nežádoucí. Jestliže budeme skromnější při očekávání toho, co nám toto uspořádání může přinést, jestliže o tom budeme otevřeně i se slovenskými partnery hovořit, je to, myslím, vhodné právě proto, abychom ty určité negativní momenty a reakce, které dnes ve veřejnosti existují, a nemůžeme je přehlížet, mohli překonat v pozitivním smyslu, aby se nestaly zdrojem nových třecích ploch, nových konfliktů, které by naše vztahy dále ohrožovaly.

Další problémy jsou spjaty s praktickou realizací federace, a to zejména s mimořádnými opatřeními, která se předpokládají pro její praktické uskutečňování. Už jsem o tom hovořil při informaci o stanovisku vlády. Jde o to, že funkční období národního shromáždění a Slovenské národní rady je prodlouženo, že tyto orgány se mění v orgány federální, resp. republikové, což platí i o České národní radě, která tímto ústavním zákonem, který má být 27. října přijat, bude ústavně zmocněna k plnění funkcí nejvyššího zastupitelského sboru České socialistické republiky. V této souvislosti jsou tu závažné politické problémy, které bude třeba veřejnosti velmi jasně, pokud je to vůbec možné, formulovat tak, aby nevznikaly ani ve veřejnosti určité iluse, nebo nesprávné hodnocení situace. Mám na mysli, a v tom jsme se ve státoprávní komisi shodli, že hovoří-li se na jedné straně o tom, že suverenita čs. orgánů z vnitřního hlediska je zajištěna, garantována, že existuje, že smlouva, která byla podepsána, postupuje dostatečný prostor pro vnitřní konsolidaci, pak je třeba zároveň také zaujmout stanovisko k tomu, proč tedy nelze stanovit termín voleb, resp. kdy lze termín voleb reálně stanovit. Není myslím sporu o tom, že tady jsou určité rozpory, které ve veřejnosti nemohou být lidmi samými správně řešeny.

Tato problematika má totiž nemalý politický a psychologický dopad a reflex na českou veřejnost i z hlediska realizace federace, i z hlediska plnění funkce, kterou musí převzít Česká národní rada ve svém dosavadním složení. Nejde tedy především o osobní, psychologické, nebo morální problémy, které si můžeme v této souvislosti klást jako jednotliví členové ČNR, a to se zřetelem k tomu, že jsme byli voleni za jiné situace, k jiným úkolům a máme nyní převzít úkoly podstatně vážnější a odpovědnější. To v této souvislosti není rozhodující otázka. To může být rozhodující otázka pro jednotlivce, není to však rozhodující otázka pro orgán jako celek.

Pokládáme však za potřebné hovořit o těchto otázkách proto, že tím jsou dány právě povinnosti, resp. úkoly pro Českou národní radu, aby odpovědně splnila ty úkoly, pro které bude zplnomocněna ústavním zákonem. A to je závažné zejména i potud, že ne ve všech kruzích nebo vrstvách české veřejnosti je autorita ČNR uznávána. My samozřejmě víme, a každý máme natolik zkušeností, abychom věděli, že autoritu nemůžeme získat nějakým mocenským aktem. Autoritu, tu vlastní politickou autoritu Česká národní rada nezíská ani tímto ústavním zmocněním. Musí ji získat tím, že vypracuje vlastní stanoviska a bude tato vlastní stanoviska také účinně a energicky prosazovat. A víme také jako političtí realisté, že k tomu, aby zastupitelský orgán, který je nově utvořen, získal takovouto autoritu v širších vrstvách veřejnosti, je třeba určitý čas. Zároveň ovšem jsou tu požadavky diktované závažností úkolů k tomu, abychom se o získání této autority pokusili v maximální době, resp. abychom v maximální době učinili všechno proto, aby Česká národní rada byla tím orgánem, který je nejen po ústavní stránce orgánem české národně politické reprezentace, ale aby byla tím orgánem, který je také obecnou částí českého národa, jako takový politicky uznáván a respektován.

Toto je velmi závažný úkol právě proto, že v současné době před námi budou vystupovat svým způsobem nnohem závažnější úkoly než ty, které jsme dosud řešili, úkoly s vytvářením vlastních národních výkonných orgánů, s vytvářením vlastního stanoviska nejen k určitým obecným otázkám, ale k řešení velmi konkrétních otázek politiky v oblasti hospodářství, kultury, ve všech ostatních sférách, kde musíme prokázat dostatečnou úroveň proto, abychom svá vlastní stanoviska měli a byli s to je prosadit.

Myslím, že není třeba dokazovat, že tento úkol zdaleka není jednoduchý. Z tohoto hlediska je tedy třeba, abychom z diskuse, z poznatků a námětů i z vlastních našich zkušeností, které máme z politické přípravy federalizace na české straně, vyvodili především ten závěr, že je na České národní radě, na všech jejich orgánech i na všech jejích členech, aby učinili maximum pro úspěšný přechod k federativnímu uspořadání pro to, aby pozitivní důsledky , které federace má přinést pro republiku jako celek, ale i pro český národ, byly v co nejkratší době cítit.

Zároveň myslím je třeba, abychom hovořili otevřeně i o těch problémech, těch úskalích, které realizace federace v současné době s sebou nese, abychom otevřenou politiku, která také patří k tomu, co z polednového vývoje musíme držet i v současné složité situaci, abychom tuto otevřenou politiku na půdě ČNR dělali a abychom v tomto směru důvěru české veřejnosti upevnili, a pokud není, abychom ji získali. (Potlesk.)