Rozhodovaniu miestnych ľudových súdov sa zverilo
rozhodovanie často skutkovo i právne zložitých
vecí, ktoré sa vymykali predstavám výchovného
pôsobenia pracovných kolektívov občanov
v mieste bydliska previnilého občana. V podstate
šlo o činy, ktoré korešpondovali s trestnými
činmi a s občianskoprávnymi spormi, ktorých
posúdenie bolo časovo i vecne náročné.
Z toho vyplývali i povinnosti sudcov a prokurátorov
pri tzv. patronátoch nad miestnymi ľudovými
súdmi. To malo za následok zdĺhavé
riešenie zložitých prípadov. V tomto prípade
rozhodovanie o veci nutne muselo byť ovplyvnené názormi
profesionálnych sudcov a prokurátorov, takže
sa sledovaný ciel v dôsledku toho nedosiahol. V tom
sa hlavne líšila celková koncepcia pri vytváraní
našich miestnych ľudových súdov od koncepcie
tzv. súdružských súdov v ZSSR a aj od
konfliktných komisií v NDR, ktoré v podstate
riešia bežné priestupky a poklesky pracovnej
a občianskej morálky.
V našom právnom poriadku riešenie takýchto
otázok prislúcha komisiám pre ochranu verejného
poriadku pri národných výboroch a disciplinárnym
komisiám na závodoch. Nazdávam sa však,
že závery súvisiace s koncepciou morálneho
pôsobenia na previnivších sa spolupracovníkov
a spoluobčanov by si zaslúžili nové
prehodnotenie a prijatie takej právnej úpravy, ktorá
by zodpovedala skúsenostiam našim i spriatelených
socialistických krajín a potrebám našej
spoločnosti. V takomto zmysle znie i záver z rokovania
branných a bezpečnostných výborov
Snemovne národov.
Okrem toho, čo som už povedal, dovoľujem si ešte
upozorniť, že sankcie, ktoré mohli ukladať
miestne ľudové súdy, boli výrazne výchovného
charakteru a neboli natoľko dôrazné, aby mohli
splniť nielen prevýchovnú, ale aj preventívnu
úlohu, t. j. aby odvrátili útoky páchateľov
proti chráneným spoločenským záujmom,
ktoré vo svojom súhrne predstavujú i značné
spoločenské nebezpečie.
Snáď stojí za zmienku i poznatok, že občania
sa vyhýbali plneniu funkcie sudcov miestnych ľudových
súdov. Predovšetkým z toho dôvodu, že
funkcia sudcov týchto súdov nebola v očiach
spolupracovníkov a verejnosti dosť populárna
a výkon tejto funkcie sa zo strany verejnosti náležito
nehodnotil.
Vláda Československej socialistickej republiky nezavrhuje
celkovú koncepciu súdružských súdov.
Domnievam sa, že riešenie bežných konfliktov
medzi spolupracovníkmi, spoluzamestnancami a spoluobčanmi
bude vecou novely pripravovaného trestného zákona
správneho, administratívneho, ktorý by mal
vymedziť pôsobnosť národných výborov
pri postihu zákonom vymedzených bežných
priestupkov a takých konaní, ktoré nedosahujú
intenzitu prečinov alebo trestných činov,
stíhaných súdmi.
Toľko, prosím, vážené súdružky
a súdruhovia, k otázke miestnych ľudových
súdov.
Vážené súdružky poslankyne a vážení
súdruhovia poslanci, pri príprave novely trestného
poriadku, ako aj občianskeho súdneho poriadku sa
uvažovalo o niektorých závažných
zmenách ich doterajšej koncepcie. Vláda Československej
socialistickej republiky síce uznala oprávnenosť
niektorých námetov, ale teraz ich neodporúča
uplatniť ako súčasť platného právneho
poriadku, respektíve ich z neho vypustiť. Ide napríklad
o zrušenie vyhľadávania ako jednej z foriem trestného
prípravného pokračovania, zavedenie zmätočnej
sťažnosti v trestných veciach a dovolanie vo
veciach občianskoprávnych.
Práce na širšej novelizácii trestného
poriadku a občianskeho súdneho poriadku neskončia
prijatím navrhovaných úprav a ich výsledky
sa v tej či onej forme dostanú na rozhodnutie do
Federálneho zhromaždenia.
Pokiaľ ide o novelu trestného poriadku, dovoľujem
si upozorniť hlavne na tieto navrhované úpravy.
Sťažnosť proti rozhodnutiu prokurátora o
väzbe bude preskúmavať súd. Zavádza
sa zjednodušená forma objasňovania prečinov,
ktorá umožní urýchlené objasňovanie
a prerokúvanie menej závažných, skutkovo
i právne jednoduchých protispoločenských
konaní. Do právneho poriadku sa zavádza inštitúcia
samosudcu alebo jediného sudcu, ktorý sa osvedčil
v súvislosti s uplatňovaním zákonného
opatrenia Predsedníctva Federálneho zhromaždenia
č. 99/1969 Zb. Upravuje sa výkon trestu zákazu
pobytu.
Novela občianskeho súdneho poriadku zavádza
tiež inštitúciu samosudcu, ktorý bude
rozhodovať o skutkovo i právne menej zložitých
prípadoch okrem vecí rodinných a pracovných,
kde budú vždy rozhodovať senáty za účasti
sudcov z ľudu. Oproti doterajšiemu stavu sa pripúšťa
možnosť odvolania aj vo veciach dôchodkového
zabezpečenia.
K obom procesným poriadkom chcem ešte uviesť,
že sa ruší právo predsedu Najvyššieho
súdu podávať sťažnosť pre porušenie
zákona, pretože nie je možné považovať
za správne, aby mal možnosť rozhodovať o
sťažnosti orgán, ktorý sťažnosť
sám podal. Toto právo sa ponecháva generálnemu
prokurátorovi a naviac ho dostáva i minister spravodlivosti,
pokiaľ pri plnení svojich povinností zistí,
že sú pre to dané podmienky podľa zákonov
o súdnom konaní a pokiaľ ide o rozhodnutie
vydané súdmi príslušnej republiky.
Záverom mi, vážené súdružky
a súdruhovia, dovoľte ešte niekoľko slov
k návrhu novely trestného zákona a zákona
o prečinoch. Z tzv. justičného balíka
je zrejmé, že je vhodné a potrebné prevziať
zo zákonného opatrenia č. 99/1969 Zb., ktorého
platnosť končí 31. decembra 1969, niektoré
osvedčené inštitúcie, že je potrebné,
aby štát mal k dispozícii účinné
a pohotové právne prostriedky proti útokom
na socialistické spoločenské a štátne
vzťahy, proti ohrozovaniu poriadku a bezpečnosti,
proti antisocialistickým prejavom, proti ohrozovaniu našich
spojeneckých zväzkov, že je potrebné,
ak nechcem povedať nevyhnutné, urýchlene reagovať
súdnym postihom na činnosť doteraz trestným
zákonom nepostihovanú, na činnosť tzv.
menších rozkrádačov socialistického
majetku, poškodzovateľov socialistického hospodárstva,
ľudí, ktorí zneužívajú naše
doterajšie ťažkosti v zásobovaní
a robia šmelinu, vykupujú, čo sa dá,
zmenšujú možnosti statočným pracujúcim
občanom nášho štátu získať
za poctivú prácu potrebné veci, atď.
Nemôžeme čakať, respektíve prizerať,
ako sa nepoctivo, bezprácne zarába na tzv. predaji
pomocou výziev na odber, hlavne pokiaľ ide o väčšie
tovarové výrobky, ktorých je na trhu nedostatok.
Nemôžeme čakať, respektíve dívať
sa na to, ako sa beztrestne množia prípady nekalého
získavanie peňazí nemorálnym príživníckym
spôsobom života atď.
Domnievam sa, že práve tak je odôvodnené,
že sa do trestného zákona zavádza napríklad
nová skutková podstata neoprávneného
používania cudzieho motorového vozidla, ktorá
dosiaľ znamenala prakticky nevýznamnú, nepostihovanú
trestnú činnosť.
Trest zákazu pobytu sleduje ďalšiu ochranu spoločnosti
proti asociálnym živlom, hlavne proti recidivistom,
výtržníkom, príživníkom,
zlodejom. Možnosť ukladania tohto trestu sa zaviedla
zákonným opatrením Predsedníctva Federálneho
zhromaždenia č. 99/1969 Zb. Sme toho názoru,
že k jeho zriedkavému ukladaniu došlo predovšetkým
z toho dôvodu, že nebol procesne upravený jeho
výkon.
V súvislosti s prístupom Československej
socialistickej republiky k Zmluve o nepremlčateľnosti
vojnových zločinov a zločinov proti ľudskosti
novela novým spôsobom upravuje premlčanie
týchto deliktov.
Vytvárajú sa nové skutkové podstaty
prečinov proti záujmom socialistického hospodárstva,
osobnému i socialistickému majetku, proti záujmom
socialistickej spoločnosti v oblasti stykov s cudzinou,
proti verejnému poriadku, proti pracovnej disciplíne,
socialistickému spolunažívaniu, ako aj proti
ďalším zákonom chráneným
záujmom.
Z iniciatívy Ústavnoprávneho výboru
Snemovne ľudu sa do takto chráneného záujmu
zavádza aj skutková podstata pytliactva.
Vláda Československej socialistickej republiky verí,
že predložený zákon o prečinoch
zohrá významnú preventívnu úlohu
v boji proti najrozšírenejším nesvárom,
ktoré denne znepríjemňujú život
prevažnej väčšine našich občanov.
Vážené súdružky a súdruhovia,
právna úprava spoločenských vzťahov
nie je jednoduchou vecou. Jednoduchou vecou nie je ani realizácia
právnych noriem. Za priaznivej situácie sa uplatňuje
právna norma nepomerne ľahšie a účinnejšie.
Rozkolísaný štátny aparát, ľudia,
ktorí sa nechcú tzv. angažovať, ktorí
hľadajú spôsoby, ako sa vyhnúť zodpovednosti
atď., môžu sa stať hrobom aj najlepšie
myslenej, formálne najdokonalšej normy a úpravy.
Navrhovaný zákon o prečinoch bude klásť
zvýšené nároky na sudcov, prokurátorov
a pracovníkov bezpečnosti. Na rozdiel od iných
názorov nevidíme však situáciu tak,
že by bola nezvládnuteľná, že by
malo ísť o stovky nárokov na zvýšenie
počtu pracovníkov a pod., respektíve, že
by šlo o neriešiteľný rozpor medzi nárokmi,
vyplývajúcimi z nárokov v súvislosti
s realizáciou týchto zákonov a z kádrových
predpokladov.
Všetky čísla, ktoré sa v tejto súvislosti
uvádzajú vrátane počtu nápadov
vecí, to sú len odhady, aké sa robia pri
príležitosti vydania každého podobného
zákona. Tak isto i odhadovaný finančný
dopad predložených návrhov, uvedený
v dôvodovej správe, je viditeľne nadsadený.
Potvrdil to tu na včerajšej schôdzke aj generálny
prokurátor, respektíve predseda Najvyššieho
súdu.
Ďalej by som chcel ešte uviesť, že proti návrhu
zákona o prečinoch sa ozývajú, a to
mimo Federálneho zhromaždenia, aj také hlasy,
že vraj už chceme postihovať všetko, i maličkosti
a pod. Legislatívna rada i vláda Československej
socialistickej republiky vychádzali, vážené
súdružky a súdruhovia, z toho, že štát
a spoločnosť majú právo i povinnosť
brániť sa proti konaniu, ktoré smeruje proti
ich podstate, proti rozvoju vzťahov, na ktorých sa
štát a spoločnosť zakladá. Pritom
činy, ktoré sa majú postihnúť
zákonom o prečinoch, sú nepochybne spoločensky
nebezpečné, čo je vidieť i cítiť.
Federálna vláda predkladá Federálnemu
zhromaždeniu návrhy, ktoré sú podľa
jej mienky a zrejme aj podľa mienky výborov Federálneho
zhromaždenia v zhode s politikou KSČ, Národného
frontu a ktoré racionálne, primerane danej situácii
vyjadrujú princípy socialistického súdnictva
a prokuratúry a vytvárajú vhodnú právnu
základňu pre činnosť sudcov a prokurátorov
na všetkých stupňoch. Politický a právny
význam navrhovaných zákonov, od ústavného
zákona až po návrh zákona o prečinoch,
je zrejmý. Vláda Československej socialistickej
republiky si je vedomá politickej a právnej závažnosti
týchto návrhov a ich potreby.
S týmto vedomím, v mene vlády Československej
socialistickej republiky prosím, vážené
súdružky a súdruhovia, aby ste láskavo
poskytli podporu týmto návrhom a aby ste im pri
hlasovaní dali ústavnú sankciu.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji místopředsedovi vlády ČSSR
s. prof. Lacovi za jeho odůvodnění.
Zpravodajskou zprávu k prvnímu bodu přednese
poslanec akademik Knapp. Dávám mu slovo.
Zpravodaj poslanec akad. V. Knapp: Vážená
Sněmovno lidu, vážené soudružky
a soudruzi, návrh ústavního zákona,
který dnes projednáváme, tj. návrh
ústavního zákona, kterým se mění
a doplňuje hlava osmá Ústavy, je dalším,
ne posledním, ale mimořádně důležitým
stavebním kamenem v budově čs. federace.
Tento návrh, opírající se o článek
145 ústavního zákona o čs. federaci
č. 143/1968 Sb., byl připravován téměř
rok a snad více než rok. Bylo tedy možno důkladně
prodiskutovat jeho celkovou koncepci i jednotlivé jeho
instituce. Tato dlouhá a pečlivá příprava
politická i právnická /a to jak z hlediska
právní vědy, tak i z hlediska právní
praxe/ je na osnově znát /poněkud víc
ovšem na koncepci institucí než na jejich legislativně
technickém zpracování/ a usnadňuje
Sněmovně lidu projednání osnovy.
Nelze však zároveň neříci, že
právě za této situace, kdy se osnova připravovala
téměř rok, asi nebylo třeba, aby osnova
ústavního zákona, jak na to bylo mnohokrát
ve výborech poukazováno, byla předložena
Federálnímu shromáždění
tak, že opět bylo nutno ji projednávat ve velkém
spěchu. Je ovšem zároveň spravedlivé
konstatovat, že porozumění vlády pro
připomínky ústavně právního
výboru umožnilo, aby osnova byla i v té krajní
časové tísni, která vznikla, ve výborech
projednána do hloubky a myslím, podobně jak
to řekl místopředseda vlády ČSSR,
ku prospěchu věci.
Věnujme se nyní zákonu samému. Podnětem
k novelizaci osmé hlavy Ústavy byla federalizace
Československé socialistické republiky a
základním problémem ústavního
zákona tedy bylo vyřešení federalizace
soudnictví a prokuratury. Navrhované řešení
zachovává, po dlouhých a složitých
diskusích, na vrcholu hierarchické pyramidy soudů
i prokuratury orgány federální, a to jak
federální jurisdikci soudní /Nejvyšší
soud ČSSR/, tak i Generální prokuraturu s
federální pravomocí. Tím osnova bez
nejmenší újmy na svrchovaných právech
obou republik, dává záruku jednotného
vykladu a aplikace federálních právních
norem na celém území ČSSR a plní
tak nezbytný politický požadavek, který
by jinak, jak historické zkušenosti z jiných
zemí přesvědčivě dokládají,
sotva bylo možno uspokojit.
Vedle Nejvyššího soudu ČSSR budou působit
nově zřízené nejvyšší
soudy ČSR a SSR. Jinak zůstává soustava
soudů nezměněna s výjimkou místních
lidových soudů, které nové znění
čl. 98 Ústavy nepřejímá.
O této věci se zmínil již podrobněji
místopředseda vlády ČSSR prof. Laco.
Dovolte mi nicméně se o tom zmínit také.
Této skutečnosti, to znamená tomu, že
nový čl. 98 Ústavy nepřejímá
místní lidové soudy, věnovaly výbory
velkou pozornost a důkladně ji prodiskutovaly. V
diskusi byly oceněny příznivé zkušenosti
s působením místních lidových
soudů v některých závodech a místech,
okresech i krajích, nicméně však výbory
po pečlivém uvážení věci
změnu osnovy nenavrhují. Vycházejí
přitom jednak ze skutečnosti vyjádřené
důvodovou zprávou i v přednesu místopředsedy
vlády ČSSR prof. Laco, že systém místních
lidových soudů, jak uvádí důvodová
zpráva, "nebyl důsledně dobudován",
takže občané byli ve vztahu k soudům
v jiném postavení tam, kde místní
lidový soud zřízen byl, a tam, kde zřízen
nebyl, ale vychází zejména ze skutečnosti,
že zavedení instituce přečinů
a jejich projednávání podle zákona,
jehož osnova je rovněž na programu této
schůze, vyžaduje jednotný režim, který
instituce místních lidových soudů
by sotva mohla zabezpečit.
Kromě těchto otázek soudní soustavy
/o prokuratuře se zmíním podrobněji
později/ řeší osnova mnoho dalších
velmi důležitých otázek našeho
soudnictví a prokuratury. Bylo by sice možno si představit
i některé otázky jiné, které
by v této osnově mohly být řešeny,
osnova se však záměrně omezuje /a v
tom má oporu v textaci čl. 145 ústavního
zákona o čs. federaci/ na rámec daný
dosavadní osmou hlavou Ústavy a nelze to považovat
za její nedostatek.
V mezích osmé hlavy Ústavy řeší
osnova jednotlivé problémy důkladně,
uvážlivě a většinou přesvědčivě.
Bere přitom zřetel na zkušenosti dosavadní
organizace justice a prokuratury a snaží se odstranit
některé její dosavadní nedostatky.
Jeden z nejdůležitějších problémů,
který osnova na základě zevrubných
diskusí řeší, je otázka ustanovování
soudců. Osnova tu nalézá řešení,
které se vyhýbá krajnostem, které
se v diskusích vyskytly, a zachovávajíc princip
ustanovování soudců volbou, prodlužuje
zároveň, pokud jde o soudce z povolání,
jejich volební období na deset let, což bezesporu
zvyšuje záruky jejich ústavní nezávislosti.
Východiskem řešení je tu poznatek /dnes
už nikoliv nový/, že volba soudců má
z hlediska politického i ústavně právního
podstatně jiný charakter než volba poslanců.
Pokud jde o soudce, je volba prostředkem jejich demokratického
ustanovení a zárukou veřejné kontroly
jejich ustanovení i působení, nejde však
ve vlastním smyslu o akt politické reprezentace.
Soudci nejsou na rozdíl od poslanců zástupci
těch, jimiž byli zvoleni, nevykonávají
jejich mandát, nýbrž vykonávají
svou funkci nezávisle ve smyslu čl. 102 odst. 1
Ústavy, který přirozeně zůstává
beze změny.
Důsledkem tohoto postavení soudců je mimo
jiné i to, že jejich volby nemusejí být
spojovány, jak se dálo dříve, s volbami
poslanců a že pro tyto volby je možný
a patrně i vhodný odlišný právní
režim. Vycházejíc z těchto úvah,
navrhuje osnova v předkládaném novém
znění čl. 101 odst. 1 Ústavy svěřit
volbu soudců předsednictvu Federálního
shromáždění, resp. předsednictvům
národních rad.
O tomto řešení byla v ústavně
právním výboru rozsáhlá diskuse,
v níž byly vzneseny pochybnosti dvojího druhu.
Předně o tom, zda je na místě přenášet
na rozdíl od dosavadního stavu volbu soudců
z povolání nižších soudů
na úroveň nejvyšších zastupitelských
orgánů republik, resp. federace, a dále o
tom, zda je správné, aby volba soudců byla
dána do pravomoci předsednictev Federálního
shromáždění, resp. národních
rad, aniž tato volba byla dodatečně schvalována
plény těchto sborů. Byl by to býval
jediný případ, kdy by podle našeho ústavního
práva předsednictva Federálního shromáždění,
resp. národních rad měla tzv. originární,
tj. vlastní, od Federálního shromáždění,
resp. od národních rad, neodvozenou pravomoc.
V této naposled uvedené otázce navrhuje společná
zpráva výborů /v dohodě s vládou
ČSSR/ změnu osnovy v tom smyslu, že volba soudců
z povolání bude prováděna plény
národních rad, resp. sněmoven, tedy nikoli
předsednictev, což nepřinese žádné
vážnější praktické potíže
a lépe to odpovídá ústavní
koncepci nejvyšších zastupitelských sborů
jak federace, tak obou republik.