Na aktivech Lidových milicí v letech 1968 a 1969
nešlo jen o slova a proklamace. To prokázaly jasně
události ze srpna letošního roku. Své
nabídky podpory a pomoci straně a státu v
boji proti kontrarevolučním živlům proměnili
příslušníci Lidových milicí
na výzvu vedení strany v čin. Vystoupili
rázně, tak jak je to vlastní příslušníkům
dělnické třídy, a spolu s příslušníky
Sboru národní bezpečnosti a Československé
lidové armády přispěli k tomu, že
byla učiněna přítrž řádění
protispolečenských živlů a vytvořeny
základní podmínky pro normalizaci. Tak jako
v roce 1948 projevila se Lidová milice jako odhodlaný,
straně a socialismu oddaný aktiv. Lidová
milice v tomto období ukázala, že je také
silnou konsolidační složkou v našem státě.
Členství v Lidové milici je dobrovolné
a příslušníci Lidových milicí
vykonávají svoje povinnosti ve svém volném
čase. Proto plně souhlasím s vládním
návrhem zákona o vyznamenání Za zásluhy
o Lidové milice, aby tak mohla být aspoň
zčásti oceněna obětavá práce
a zásadní postoje příslušníků
Lidových milicí.
Předsedající, místopředseda
SL J. Trojan: Děkuji zpravodaji poslanci Hlínovi
za přednesení zpravodajské zprávy.
Kdo se hlásí do rozpravy? /Nikdo./ Ptám se
ještě generálporučíka ing. Dvořáka,
přeje-li si slovo?
Státní tajemník vlády ČSSR
v ministerstvu národní obrany generálporučík
V. Dvořák: Ne.
Předsedající, místopředseda
SL J. Trojan: Nepřeje. Zpravodaj poslanec Hlína
také ne?
Zpravodaj poslanec J. Hlína: Ne.
Předsedající, místopředseda
SL J. Trojan: Budeme tedy hlasovat. Kdo souhlasí,
aby byl schválen vládní návrh zákona
o vyznamenání Za zásluhy o Lidové
milice, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./
Kdo je proti? /Nikdo./
Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./
Konstatuji, že uvedený návrh byl schválen
jednomyslně. /Potlesk./
Dalším bodem pořadu je
Návrh odůvodní ministr - předseda
federálního výboru pro ceny ing. Ignác
Rendek, CSc., kterého prosím, aby se ujal slova.
Ministr - předseda federálního výboru
pro ceny ing. Ignác Rendek, CSc.: Vážené
súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, po
aprílovom, májovom a augustovom zasadnutí
ÚV KSČ vystupuje do popredia našich záujmov
naliehavá otázka normalizácie a konsolidácie
pomerov aj na vysokých školách.
Socialistický štát prikladá veľký
význam rozvoju vzdelania, vedy a kultúry, je si
vedomý, že otázky výchovy novej inteligencie,
výchovy vysokokvalifikovaných kádrov sú
otázkami, ktoré sa dotýkajú koreňov
existencie a rozvoja socialistického spoločenského
poriadku. Preto sme s obavami sledovali vývoj výchovnej
a vzdelávacej práce a celej činnosti študentstva
a učiteľstva vysokých škôl v posledných
rokoch, hlavne v roku 1968 a do apríla t. r.
Krízové javy a konfliktné situácie,
ktorými prechádzala celá naša spoločnosť,
hlboko zasiahli do života vysokých škôl.
Mnohokrát sa vyhrotili do priamych útokov na základné
princípy socialistickej spoločnosti a socialistickej
školy, v nekritický obdiv k západnej kultúre
a technike, antisovietizmus, odpor k marxisticko-leninskému
učeniu, ktoré je ideovým základom
socialistickej spoločnosti.
Krízové javy a konfliktné situácie,
ktoré zasiahli do života vysokých škôl,
odvádzajú vysoké školy od ich poslania.
Ide o to vytvoriť predpoklady pre činnosť vysokých
škôl.
Ministri školstva oboch národných vlád
sa starajú o to, aby sa život vysokých škôl
vrátil do žiadúcich koľají. Ukázalo
sa však, že zákon o vysokých školách
z roku 1966 nedáva dostatočné právomoci,
aby v mimoriadnych prípadoch mohli urobiť mimoriadne
opatrenia na to, aby plne presadili uplatňovanie straníckej
a vládnej politickej línie na vysokých školách.
Riešenie vážnej situácie však nemožno
odkladať.
Predložený návrh zákona, ktorým
sa mení zákon o vysokých školách
z roku 1966, umožňuje ministrom školstva pri
riadení vysokého školstva urobiť v odôvodnených
prípadoch opatrenia mimoriadnej povahy, čo sa prejavuje
v návrhu nového znenia § 55 a/.
Pre posilnenie socialistickej štátnej politiky sa
ukázalo ako nevyhnutné umožniť ministrom
školstva, aby predložili vládam svoj návrh
na menovanie alebo odvolanie rektorov, ak nesúhlasia so
stanoviskom vedeckej rady vysokej školy. Ďalej oprávniť
ministrov školstva menovať prorektorov, dekanov a prodekanov,
ak nebola potvrdená voľba, ako aj odvolanie týchto
akademických funkcionárov. Ďalej dať ministrom
školstva viac právomoci pri zriaďovaní
a rušení katedier a útvaru pre vedecko-pedagogickú
činnosť vysokých škôl a pod., aby
nedochádzalo k plytvaniu prostriedkami. Ďalej uplatniť
priamy vplyv ministrov školstva pri uzatváraní
a rozväzovaní pracovných zmlúv s pracovníkmi
vysokých škôl. Ďalej umožniť
ministrom školstva, aby mohli vymenúvať pracovníkov,
ktorí spĺňajú všetky kvalifikačné
predpoklady, docentov a predkladať vládam návrhy
na vymenovanie takýchto pracovníkov za riadnych
i mimoriadnych profesorov bez habilitačného a vymenúvacieho
pokračovania.
Ide teda v podstate o to, aby ministri školstva mali čo
najrýchlejšie možnosť zodpovedne zabezpečiť
štátne riadenie vysokých škôl. Okrem
odôvodnených prípadov sa samozrejme všeobecne
predpokladá postup podľa vysokoškolského
zákona.
Ďalej sa ukazuje ako nevyhnutné zmeniť vysokoškolský
zákon v tom smere, aby pracovný pomer riadnych a
mimoriadnych profesorov trval najďalej do konca semestra,
v ktorom dosiahli 65 rokov svojho veku, pričom minister
môže povoľovať výnimky, ďalej
aby sa obmedzilo zákonom stanovené zloženie
členov vedeckých rád fakúlt. Právomoc
v tejto veci sa ponecháva dekanom, aby sa členmi
vedeckej rady mohli stať pracovníci, ktorí
sa angažujú pre stranícku a štátnu
líniu.
Vláda ČSSR dňa 8. decembra t. r. schválila
návrh oboch ministrov školstva na zmeny zákona
o vysokých školách, aby sa mohla vyriešiť
súčasná pálčivá situácia
na vysokých školách. Federálna vláda
sa spolieha, že ministri školstva v priebehu roku 1970
dôkladne pripravia a prerokujú v patričných
orgánoch celý nový zákon o vysokých
školách, ktorý bude zodpovedať novému
štátoprávnemu usporiadaniu, novým zásadám
riadenia vedy, a prehĺbia vplyv štátu na riadenie
vysokých škôl.
Federálna vláda odporúča Snemovni
ľudu i Federálnemu zhromaždeniu, aby prijali
zákon o zmene zákona o vysokých školách.
Předsedající, místopředseda
SL J. Trojan: Děkuji ministru - předsedovi
federálního výboru pro ceny za zdůvodnění
předloženého návrhu zákona. Zpravodajskou
zprávu k tomuto bodu přednese zpravodaj poslanec
Zvára, kterého prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj poslanec J. Zvára: Vážené
soudružky a soudruzi, vážení hosté!
Podle usnesení předsednictva Sněmovny lidu
č. 147 ze dne 8. prosince t. r. k přípravě
7. schůze Sněmovny lidu a na základě
usnesení předsednictva Sněmovny národů
č. 78 ze dne 13. listopadu 1969 byl přikázán
k projednání oběma kulturním výborům
vládní návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon č.
19/1966 Sb., o vysokých školách.
Po vyslechnutí zdůvodnění zástupce
vlády ČSSR prof. dr. Bodi a po rozpravě,
kulturní výbory došly jednomyslně k
těmto závěrům:
Hluboká a vleklá politická krize, která
postihla naši společnost, zasáhla nepříznivě
i naše školství a zvlášť škodlivě
se dotkla vysokých škol. Vysoké školy
jako mnohotvárný a živý organismus reagují
citlivě a svým specifickým způsobem
na vše, co se děje v naší společnosti.
Neuspokojivý stav na vysokých školách
nepříznivě ovlivnil i cílevědomou
výchovu vysokoškolského studentstva.
Dnes na mnohých vysokých školách, kde
získalo převahu zdravé marxistické
jádro, se situace postupně normalizuje. Jsou však
ještě vysoké školy, kde se řada
členů učitelského sboru ještě
nepoučila z třídních zkušeností
v boji s pravicí, nepřehodnotila své politické
postoje z minulosti a tím brání normalizaci
a konsolidaci na těchto školách.
Většina z nás se pamatuje, s jakým nadšením
jsme přijali zákon o vysokých školách
č. 19/1966 Sb., ve kterém jsme spatřovali
demokratizaci celého našeho vysokého školství.
Pohříchu, řada těchto demokratizačních
prvků byla během hluboké krize zneužita.
Chtěl bych podotknout, že se všechno podobá
tomu, co souviselo s naším usnesením o zrušení
cenzury. Udělali jsme to všechno ve velké víře
v naše novináře, v jejich politickou vyspělost,
avšak byli jsme zklamáni hned druhý den, protože
ihned druhý den po zrušení cenzury vyšel
protistátní pamflet "2000 slov". A toto
bylo něco podobného.
Proto vláda musela nyní sáhnout k mimořádným
opatřením, která jsou vlastně logickým
pokračováním všech opatření,
která mají za účel normalizovat náš
život a vymýtit kořeny krizových jevů,
které se projevovaly v minulém roce; pokračovaly
i v roce letošním, zejména na jaře t.
r., a vyvrcholily 21. srpnem 1969.
Jedním z charakteristických rysů této
politické krize bylo oslabování řídící
úlohy státu ve všech oblastech, tj. tedy i
na úseku školství. Proto hlavním smyslem
návrhu novelizace zákona o vysokých školách
má být posílení postavení ministrů
školství při ústředním
řízení vysokých škol, a to jak
v oblasti kádrové, tak i na úseku organizačním.
Smyslem také je upevnit autoritu vedoucích funkcionářů
vysokých škol.
O které změny v podstatě jde? Budu je číst
ještě jednou, aby vám byly opravdu srozumitelné.
1. Návrh časově omezuje délku pracovního
poměru učitelů vysokých škol.
Do zákona o vysokých školách č.
19/1966 Sb., nemohlo takovéto ustanovení býti
přijato s ohledem na zákoník práce.
V důsledku toho v praxi na vysokých školách
vznikly značné potíže a komplikace,
které má nyní předkládané
navrhované řešení odstranit.
Podle nové úpravy by tedy pracovní poměr
vysokoškolských učitelů trval nejdéle
do konce semestru, v němž dosáhli 65. roku
věku, pokud ministr nerozhodne jinak.
2. Podle dosavadního zákona členy vědecké
rady fakulty jsou kromě děkana a proděkana
a tajemníka fakulty všichni vedoucí všech
kateder a všech vědeckých pracovišť
na fakultě.
Podle nové úpravy by členy vědecké
rady fakulty měli býti: děkan a proděkani
a z ostatních členů vědecké
rady fakulty jen ti, které by děkan jmenoval. Smyslem
tohoto opatření je zvýšení politické
angažovanosti vědeckých rad.
3. Podle dosavadního zákona č. 19/1966 Sb.,
rektor vysoké školy je jmenován presidentem
republiky na návrh, na němž se usnesla vědecká
rada vysoké školy tajným hlasováním.
Podle nové úpravy by měli mít ministři
školství možnost předložit v odůvodněných
případech i návrh, na němž se
vědecká rada vysoké školy neusnesla.
Podobně by tomu mělo být i u prorektorů
vysokých škol, děkanů fakult a samostatných
fakult a proděkanů samostatných fakult, kteří
jsou nyní voleni příslušnou vědeckou
radou a ministrem školství potvrzováni. Proděkani
fakult jsou podle dosavadního zákona také
voleni vědeckou radou fakulty, avšak potvrzováni
rektorem. Navrhovaná novela zákona má ministru
školství umožnit, aby je rovněž v
odůvodněných případech mohl
jmenovat.
Zřizování kateder a ostatních organizačních
útvarů vysokých škol bylo dosud v pravomoci
rektorů vysokých škol. Zkušenosti však
ukázaly, že mnohdy docházelo k neodůvodněnému
a neekonomickému zřizování těchto
útvarů. Stalo se například, že
dva profesoři na jedné katedře se spolu nepohodli,
a tak byly zřízeny dvě katedry, každá
třeba o čtyřech lidech. A to bylo vyhazování
peněz! Navrhované řešení má
ministrům školství umožnit provést
v potřebných případech nutné
zásahy.
Podle dosavadního zákona je také v kompetenci
vysokých škol a fakult sjednávání
pracovních smluv a rozvazování pracovních
poměrů s pracovníky vysokých škol.
Podle nového návrhu má tato pravomoc v odůvodněných
případech příslušet ministrům
školství.
V diskusi k této novele členové kulturního
výboru vyjádřili přesvědčení,
že tato mimořádná opatření
vyplývají ze složité politické
situace, chápou je jako opatření dočasná
a přechodná až do doby, kdy dojde k normalizaci
a konsolidaci poměrů nejen na vysokých školách,
ale v celé naší společnosti.
Všichni diskutující vyslovili přesvědčení,
že vláda ČSSR spolu s příslušnými
resorty předloží, jakmile to poměry
dovolí, novou osnovu zákona o vysokých školách,
která bude řešit komplexně všechny
naléhavé otázky vysokých škol,
a kterýžto zákon by odpovídal nové
situaci a odstranil by všechno zastaralé a přežité.
Proto kulturní výbory Sněmovny národů
i Sněmovny lidu se jednomyslně usnesly doporučit
plenárnímu zasedání Sněmovny
národů i Sněmovny lidu schválit tento
vládní návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon č.
19/1966 Sb., o vysokých školách, jako nezbytné
opatření v současné politické
situaci, a to podle změn uvedených ve společné
zprávě výborů ústavně
právního a kulturního Sněmovny lidu
a společné zprávě výborů
ústavně právního a kulturního
Sněmovny národů.
Ještě malou poznámku. Soudružky a soudruzi
poslanci, plně funkci zpravodaje k navrhované novele,
jsem přesvědčen, že předkládaný
návrh ministra školství, obsahující
novelu zákona č. 19/1966 Sb., znamená velký
zásah do tzv. tradiční autonomie vysokých
škol. Doufám však pevně, že uznáte
v souhlase s politikou strany a vlády jeho plnou opodstatněnost,
neboť urychlené přijetí této
novely znemožní dezintegrační důsledky
tzv. autonomní výjimečnosti našich vysokých
škol, jež je mimo jiné dovedly do vážné
krize. Tento proces dezintegrace a liberalizačně
postupující autonomizace i na našich vysokých
školách to byl, který vážně
přispěl k tomu, jak se také praví
v připomínkovém řízení
k naší novele, že "podíl vysokoškolských
učitelů při dezorientaci vysokoškolské
mládeže, při šíření
protisocialistických a protisovětských nálad
a postojů v uplynulém období byl značný".
Má-li se okamžitě přistoupit k řešení
vážné situace na našich vysokých
školách - a taková je nutnost - aby se mohl
rozvíjet proces diferenciace mezi učiteli, aby bylo
skoncováno se stagnací a pasívní rezistencí,
které se tam nyní projevují, aby vysoké
školy mohly vykročit do konstruktivní výchovné
a vzdělávací práce v duchu marxismu
a leninismu, je nutno v plném rozsahu doporučit
schválení navržené novely zákona
Jako zpravodaj k navrhovanému opatření vás,
soudružky a soudruzi poslanci, prosím, abyste s navrženou
novelou zákona č. 19/1966 Sb., se plně ztotožnili.
Předsedající, místopředseda
SL J. Trojan: Děkuji zpravodaji poslanci Zvárovi
za přednesení zpravodajské zprávy
a zahajuji rozpravu.
Kdo se hlásí do rozpravy? Poslanec Manďák.
Poslanec Manďák: Mám k navrhovateli
a zpravodaji jenom jednu otázku; ta se týká
odchodu vysokoškolských profesorů do důchodu
při dosažení 65. roku věku. Je to otázka,
která souvisí se zákonem o sociálním
zabezpečení. Tito pracovníci totiž podle
dosavadního zákona nebyli vyňati z obecného
zákona o sociálním zabezpečení,
to znamená, že na ně platily stejné
předpisy jako na ostatní pracovníky, pokud
jde o jejich nárok, o jejich právo, pokud jde o
invalidní důchod a samozřejmě také
pokud jde o starobní důchod.