Předsedající mpř. FS Dohnal: Děkuji posl. Píšovi. Uděluji slovo posl. Růžičkovi. Připraví se posl. Biľak.

Posl. Růžička: Vážené Federální shromáždění, v souvislosti s včerejším prohlášením federální vlády chtěl bych přednést několik námětů a poznatků z oblasti energetiky.

V současné době, kdy probíhají vzájemná jednání na upřesnění kompetence mezi federálními a národními centrálními orgány, a to jak zastupitelskými, tak i výkonnými jde o to, aby nenastala situace, že některé mimořádně závažné úkoly budou opomenuty, nebo tzv. vypadnou z pravomoci obou orgánů. Jde především o ty problémy, kde jednotný a pevně propojený postup vytváří předpoklady k zajištění celkové koncepce rozvoje ČSSR. Mám na mysli zejména potřeby jednotnosti energetického systému a v souvislosti s tím dořešení technicko-ekonomické koncepce tepelných velkoelektráren, přenosových zařízení a teplofikace měst. Dále pak prohloubení a urychlení výzkumu a výstavby jaderné energetiky s využitím mezinárodní dělby práce.

Nebude přehnaným tvrzením, že je to právě energetika, která významně určuje úroveň ekonomického rozvoje státu. Dosavadní úspěšné zásobování elektřinou je výsledkem plynulého uvádění nových kapacit do provozu z let 1960 - 1965. Po roce 1965 však dochází k opožďování přírůstku nových kapacit a v současné době jsou vážné skluzy ve výstavbě základních energetických staveb, které mají zabezpečit výkonovou bilanci elektřiny po roce 1970. Opožďuje se uvedení do provozu 5. bloku 110 MW v elektrárně Ledvice II a k určitému zdržení dochází i na výstavbě elektrárny Mělník II a Počerady. Nedaří se plnit plán dokončování výstavby 1. čs. atomové elektrárny, kde není zaručen termín ukončení montáží ani do konce roku 1969.

Nemá-li v zásobování elektrickou energií v budoucnu nastat situace podobná té, kterou v této době prožíváme v zásobování uhlím, pak otázky dalšího rozvoje energetiky nelze podcenit. Vycházíme-li z toho, že bilance přírůstku kapacit pro léta 1973 - 1975 vychází z reálných potřeb, pak je třeba, aby o realizaci programu výstavby tepelných elektráren - tak jak byl zpracován bývalou Ústřední správou energetiky - urychleně rozhodla federální vláda, neboť sebemenší časové oddálení zahájení výstavby by v konečném výsledku znamenalo návrat k regulačním opatřením v dodávkách elektřiny se všemi nepříznivými důsledky pro zásobování národního hospodářství a obyvatelstva, a to již počínaje rokem 1973.

Jsem si přitom vědom toho, že rozpočtové náklady spojené s výstavbou tohoto investičního programu, vyčíslené částkou cca 11 mld Kčs, jsou značné a jejich dopad na státní rozpočet bude mít nepříznivé důsledky na řešení jiných naléhavých úkolů.

Není zanedbatelné ani porovnání stávajících investičních nákladů na instalovaný KW, který činí např. u elektrárny Vojany I. 1 500 Kč /po přepočtu na cenovou úroveň roku 1967 Kčs 2300/ při celkových nákladech na investici o výkonu 6 x 110 MW ve výši téměř 1 mld. Kčs, zatímco na připravovanou elektrárnu Tušimice II. je vyčíslen náklad na instalovaný KW ve výši 4 680 Kčs, při celkových plánovaných nákladech na investici o výkonu 4 x 200 MW v částce 3 660 mld Kčs.

Při odsíření kouřových plynů a stoprocentním odbytu produktů odsiřovacího procesu je celková cena dodané MWh do sítě zhruba 250 Kčs v prvém roce provozu a v jedenáctém a dalších letech poklesne tato cena na cca 215 Kčs. To znamená, že proti stávající ceně 154 dodané MWh do sítě z elektrárny Vojany bude cena dodané MWh z elektrárny Tušimice II o 62 % vyšší. K tomu bych chtěl podotknout, že některé jaderné elektrárny v USA, Kanadě a Anglii s reaktory 1 000 mWel, které budou uvedeny do provozu v letech 1969 - 1970, jsou již ekonomicky výhodnější, než moderní velké elektrárny na uhlí.

Výstavbou atomových elektráren by se také zásadně vyřešil problém ozdravění ovzduší; zatímco budování v provozu neověřených odsiřovacích zařízení tuto záruku nedává.

Výstavbou tepelných elektráren s odsiřovacím zařízením, na které budou vynakládány značné devizové prostředky /2,5 mil. dolarů na 1 odsiřovací zařízení/ bude problém definitivního dořešení ozdravění ovzduší oddalován, neboť bude řešit pouze zmírnění tohoto vlivu.

Za tohoto stavu bude trvat oprávněný tlak národních výborů a jiných orgánů na zvyšování prostředků ze státního rozpočtu na likvidaci škod způsobovaných národnímu hospodářství na majetku a zdraví obyvatelstva. Tak např. podle zprávy Československé akademie věd - Geografický ústav Brno z března 1968, činí škody pouze v oblasti Krušných hor a Severočeské hnědouhelné pánve v roce 1967 na lesním hospodářství a zemědělství, na základních prostředcích, majetku obyvatelstva a zdravotnickém úseku celkem 800 mil. Kčs. Přitom výši této roční škody je nutno posuzovat jako minimální, neboť její časový vývoj je ve stádiu prudkého růstu a je třeba počítat s tím, že v nejbližších letech překročí tyto škody 1 miliardu Kčs.

Období let 1970 - 1980 má být v ČSSR obdobím rozvoje jaderné energetiky od prototypu k průmyslově opakovaným ekonomickým jednotkám velkého výkonu, aby tak po roce 1980 mohlo být započato s hromadným nasazením jaderných elektráren do elektrizační soustavy ČSSR. V žádném případě nebude možno do roku 1980 "zalepovat" jadernými elektrárnami nepředvídaná manka čs. palivo-energetické bilance, nýbrž jaderná energetika musí být ve svých výkonech dlouhodobě předem zaplánována a zajišťována. Je třeba přitom vidět naše poměrně značné opoždění za světovým vývojem. Zaostáváme v tomto směru již nyní za průmyslově vyspělými zeměmi, jejichž ekonomika je srovnatelná s naší /např. Švédsko, Kanada, NDR, Belgie, Švýcarsko/ a toto opoždění za nimi se bude v příštích letech rychle zvětšovat. O tom, jak zaostáváme svědčí skutečnost, že v roce 1975 nás velmi značně předstihnou i země, které mají méně rozvinutý průmysl než ČSSR, jako Bulharsko, Maďarsko a Španělsko. A toto opoždění za nimi se bude v příštích letech rychle zvětšovat.

Podstatné urychlení rozvoje jaderné energetiky v ČSSR je tedy velmi významným ekonomickým úkolem. To je přirozeně možné jen na základě správně zvolené koncepce dalšího rozvoje jaderné energetiky a maximální hospodárnosti využití prostředků, které mohou být pro jadernou energetiku poskytnuty ze státního rozpočtu.

Bývalá atomová komise při průmyslovém výboru NS se pravidelně zabývala spolu s aktivem odborníků problematikou výstavby atomové elektrárny A 1, jakož i stavem prací na dlouhodobém programu rozvoje jaderné energetiky ČSSR a doporučovala realizaci správných tendencí. Roztříštěnost řízení a tím i odpovědnosti za výstavbu na radu orgánů nevedla vždy k žádoucímu výsledku.

Předsednictvo bývalého NS požádalo vládu, aby se zabývala průběhem výstavby jaderné elektrárny A 1 a stanovila koncepci atomového rozvoje v ČSSR tak, aby odpovídala potřebám a významu v této oblasti. Předpokládám, že závěrům předsednictva bývalého NS ze dne 28. listopadu 1968 bude federální vláda věnovat náležitou pozornost. Přitom považuji za žádoucí, aby výbor pro hospodářskou politiku při Federálním shromáždění neupustil od práce započaté komisí pro atomovou energii při průmyslovém výboru bývalého NS, jakož i samotného průmyslového výboru a tím zabezpečoval, aby i nadále byly signalizovány a řešeny nedostatky a problémy, které v novém státoprávním uspořádání trvalé zabezpečování rozvoje všech forem energie v národním hospodářství přinese.

Soudružky a soudruzi, na závěr svého vystoupení chci říci, že vládní prohlášení, přednesené včera předsedou vlády s. ing. Černíkem, jsem vyslechl s uspokojením a jsem přesvědčen, že politika federální vlády bude pokračovat v cestě nastoupené vládami ČSSR v roce 1968. Věřím, že i federální vláda si získá plnou důvěru našeho lidu a k tomu cíli budeme jí pomáhat a podporovat. /Potlesk./

Předsedající mpř. FS Dohnal: Děkuji posl. Růžičkovi. Uděluji slovo posl. Biľakovi. Připraví se posl. Šubrt.

Posl. Biľak: Vážené Federálne zhromaždenie, vážené súdružky, súdruhovia poslanci! Päťdesiat rokov hľadali a skúšali naši otcovia aj my taký model spolužitia Čechov a Slovákov, ktorý by najlepšie zodpovedal národným, politickým, ekonomickým i ideovým potrebám života a bezpečnosti našich národov. Terajším zasadaním sa definitívne zakončuje významná etapa štátoprávneho usporiadania našej republiky a začíname novú éru v živote nášho štátu.

Skúsenosti nás učia, že hlavným činiteľom, ktorý rozhoduje o úspechu či neúspechu každej organizácie alebo modelu, sú ľudia, ktorí ich zabezpečujú. Sebadokonalejšia organizácia štátu nemusí dobre fungovať, ak mŕtvu literu zákona či smernicu nenapĺňajú ľudia s nadšením, z presvedčenia, z lásky k vlasti, s pocitom internacionálnej zodpovednosti.

Správna politika vedúcej sily našej spoločnosti, politika Komunistickej strany Československa, dôsledné uplatňovanie marxisticko-leninských princípov národnostnej politiky v teórii i praxi, tvorivá práca nášho ľudu i historické skúsenosti vytvárajú predpoklady, že budúce roky môžu byť ešte plodnejšie ako tie minulé.

Všetci vieme, že tak dôležité zmeny v štátoprávnom usporiadaní aké robíme, i splniť úlohy vytýčené vládou, si vyžadujú veľa času, kľudu a najmä maximum občianskej, štátnej i pracovnej disciplíny.

Žiaľ, ako spomínal vo vládnom prehlásení i s. Černík, existujú sily, ktoré to ustavične oslabujú. Sme svedkami toho, že len čo Ústredný výbor KSČ alebo vláda vytýčia líniu ďalšieho postupu, protisocialistické sily okamžite organizujú také akcie, ktoré odvádzajú pozornosť pracujúcich od pozitívnej politiky. Nastoľujú také požiadavky, ktoré sú v danom čase nesplniteľné, vedome vyvolávajú krízové napätia.

Túto metódu uplatňujú už skoro rok. Prejavilo sa to po prijatí Akčného programu, z ktorého vychádzalo i prehlásenie vlády z apríla minulého roku, i po májovej rezolúcii, ktorá upozornila na vážne nebezpečie sprava, opakuje sa to po novembrovom, decembrovom i januárovom zasadnutí Ústredného výboru KSČ. Pracujúci sú už z toho skutočne unavení, ale i nahnevaní. Snáď si organizátori tejto metódy, metódy vyvolávať ustavičné napätie ani neuvedomujú, že tu tiež môže platiť staré príslovie, že "kto seje vietor, bude žať búrku".

Teraz je v móde, že často úzko osobné alebo skupinové záujmy sa vydávajú za záujmy národa. Sú ľudia, ktorí pri každej príležitosti menom národa vystupujú a jeho menom formulujú rôzne požiadavky, miesto toho, aby pomohli mobilizovať pracujúcich k plneniu úloh, ktoré sú zahrnuté v straníckych a vládnych dokumentoch, vyjadrujúcich skutočné celospoločenské záujmy a ciele socializmu.

Neviem si predstaviť iný socializmus ako taký spoločenský poriadok, ktorý zaručí všetky ľudské práva a slobody. O taký socializmus usilujeme. To, že taký socializmus ešte nemáme, neznamená, že sú chybné socialistické idey, ani to nevyplýva iba z chýb, ktoré bezosporu vývoj spomalili, ale že tu pôsobí taký rozhodujúci činiteľ pri budovaní nového dokonalejšieho politického systému, akým je faktor času i medzinárodná situácia.

Jedna z veľkých chýb uplynulej doby je i to, že sa značne zidealizovala predstava, ako by sa dal dokonalý socialistický spoločenský poriadok vybudovať za 10 - 20 rokov bez rešpektovania reality, že svet je triedne, ideovo, hospodársky i vojensky rozdelený.

Som presvedčený, že veľká väčšina pracujúcich takzvanú pojanuárovú politiku videla a chápala ako nutnosť posilnenia socialistických princípov, na ktorých je budovaná naša republika, ako posilnenie istoty a poriadku v našej republike a nie v tom, že sa bude znevažovať 20-ročná práca ľudu, že sa má hanobiť komunistická strana, vychvaľovať a dávať ako vzor buržoáznu republiku a špiniť to, čo sa začalo uskutočňovať po Februári 1948.

Naši ľudia sú za to, aby sa kritizovali a napravovali chyby a nedostatky, ale nie za to, aby sa vyvolávala nenávisť voči štátnym a straníckym orgánom, armáde, bezpečnosti, justícii, Ľudovým milíciám a ostatným orgánom preto, že si uvedomujú, že bez týchto orgánov nie je možno zabezpečiť istotu a poriadok a tým i zdravý rozvoj celej spoločnosti. Bude potrebné urobiť také opatrenia, aby sa skoncovalo s metódou, že sa pracujúcim priam vnucoval názor v rozpore s historickou pravdou, akoby naša spoločnosť, kde vedúcou silou je robotnícka trieda, nevytvorila nič dobrého, akoby od prevzatia moci do vlastných rúk sme nemali schopnú vládu, Národné zhromaždenie, akoby nestálo za nič naše národné hospodárstvo, školstvo, zdravotníctvo, proste nič.

Takáto metóda oslabuje socialistickú hrdosť, vnáša pesimizmus a neistotu v schopnosť zvládnuť ešte náročnejšie úlohy. Žiaľ, že mnohí sa nepoučili ani po auguste a ďalej vnášajú neistotu, usilujú sa narušovať akčnú jednotu strany, jednotu republiky, spojenectvo socialistického tábora a najmä spojenectvo so Sovietskym zväzom. Ak niekto veril, že po auguste sa tieto sily poučili zo svojich chýb, že si budú spytovať svoje svedomie a že pomôžu prekonávať vzniknuté ťažkosti, vidíme, že sme sa hlboko mýlili. Naopak. Po určitom období neistoty a strachu, keď si mysleli, že sa budú musieť zodpovedať za svoje činy a keď zistili, že sa nikomu nič nestalo, začínajú znovu a ešte v horšej podobe, ako pred augustom.

Verím, že federálna vláda urobí také opatrenia, aby nikto nemohol hazardovať so životmi ľudí a ich budúcnosťou. Súhlasím, že sme mali dosť síl i pred augustom tieto sily skrotiť vlastnými silami. Žiaľ, sily sme mali, ale nemali sme dosť odvahy ich použiť. Verím, že skúsenosť nás natoľko poučila, že druhýkrát bude dosť odvahy použiť aj silu, skrotiť každého, kto usiluje o rozvrat, usiluje o to, aby vláda nemohla presadiť svoje pre ľud dôležité predsavzatia. /Potlesk./