Předsedající mpř. FS Zedník: Děkuji posl. Gebauerovi. Tím je pořad přihlášených řečníků k vládnímu prohlášení vyčerpán. Hlásí se ještě někdo o slovo? /Nikdo./ Prohlašuji tedy rozpravu za ukončenou a dávám závěrečné slovo předsedovi federální vlády ing. Černíkovi.

Předseda federální vlády ing. Černík: Soudružky a soudruzi poslanci, vzhledem k charakteru diskuse k programovému prohlášení vlády, jednoznačné podpoře ze strany diskutérů, omezím se jen na krátké závěrečné slovo.

Dovolte především, abych poděkoval vám všem za podporu programového prohlášení vlády, kterou jste vyslovili v diskusi. Chci vás ujistit, že vláda bude velmi odpovědně a citlivě se zabývat náměty a připomínkami, které zde byly předneseny. Chceme je dále zapracovat do svých programů a vás, Federální shromáždění, informovat, jak jsme s nimi naložili.

Vaše vystoupení jsou pro nás pro všechny velmi cennou podporou, vyjádřením důvěry k práci vlády, a současně vyjádřením i vůle lidu, kterou Federální shromáždění představuje.

Jak jsem již v úvodním slově prohlásil, vychází programové prohlášení vlády z principů polednové politiky tak, jak byly potvrzeny usneseními plenárních zasedání ÚV KSČ v listopadu, prosinci a lednu. Prohlášení vlády tedy vychází z programu Komunistické strany Československa a z programu Národní fronty v oblasti státní politiky a zasazuje ho do určitého časového výseku, konkretizuje je a hodlá je realizovat konkrétními opatřeními tak, jak jsme vám je předložili v harmonogramu prací vlády.

Myslím, že takovou konkrétní prací nejlépe zabezpečíme pozitivní principy polednové politiky. Nyní jsou pro nás pro všechny rozhodující praktické kroky, praktické činy pro naši socialistickou vlast.

Vláda nachází pro svou politiku podporu ve Federálním shromáždění. Pro konkrétní naplňování této politiky je současně nutná stejná podpora všech lidí této země. Proto vás prosím, abyste ve svých poslaneckých obvodech, na svých pracovištích a mezi občany pomohli vysvětlovat smysl a záměry vládní politiky a pomohli organizovat práci lidí k jejímu uskutečňování.

Jestliže se nám společně podaří takovým způsobem naplňovat pozitivní program polednové politiky, to je program výstavby vyspělé socialistické společnosti, pak můžeme počítat s tím, že náš lid se tvůrčím způsobem zapojí do nové práce, že bude spokojeně žít a to že se zpětně odrazí v dalším, ještě rychlejším postupu vpřed.

Jsem si vědom toho, že v krátkém závěrečném slově nelze dát plnou odpověď na všechny teoretické závěry, obsažené ve vystoupení poslance Laštovičky. Přesto však dovolte alespoň krátkou poznámku k jeho vystoupení, ke dvěma otázkám.

Je, myslím, velkým zjednodušením, jestliže se pohyb maloobchodních cen spojuje s tím, že se zvyšují velkoobchodní ceny. Příčiny tohoto růstu jsou v něčem jiném, především v tom, že i přes značný přírůstek dodávek do tržních fondů jsou tyto přírůstky už řadu let podstatně nižší než růst příjmů obyvatelstva. Z tohoto hlediska je možné spíše konstatovat, že růst maloobchodních cen například v minulém roce asi o 1,2 mld. Kčs je skutečně minimální ve vztahu k tomu, jak vzrostly příjmy /o více než 21 mld. Kčs/.

Jde o uskutečňování politiky, kterou jsme nejenom teoreticky, ale i v řadě usnesení /13. sjezdu KSČ, květnového pléna v roce 1967 apod./ otevřeně prohlásili a přihlásili jsme se k tomu, že takový důchodový model, při kterém porostou nominální mzdy rychleji než reálné, má své opodstatnění a pozitivní důsledky. Nemyslím, že bychom měli při prvních konfliktech tento model opouštět. Musíme se však vážně zabývat tím, zda je nadále v silách naší ekonomiky ustupovat v takové míře před tlaky na růst mezd, povolovat těmto tlakům, i když uznáváme místy jejich oprávněnost. Chceme a budeme se těmito otázkami zabývat při přípravě hospodářského programu.

Druhou otázkou je požadavek, abychom snížili celkovou úroveň velkoobchodních cen. Myslím, že konkrétní hospodářská rozhodnutí nelze opírat o přání, jak by nebyla jistě upřímně míněna. Požadavek nepokládám za reálný, především proto, že jednotlivé složky ceny nejsou u nás například v poměru k zahraničí enormně vysoké, spíše naopak. Máme tím na mysli jak úroveň rentability, tak i úroveň nominálních mezd a rovněž tak i úroveň zdanění výrobních podniků. Co je však u nás nepříznivé, to je produktivita práce. A tam je klíč k řešení. Tu nezvýšíme žádným usnesením, žádným rozhodnutím.

Tím nechci říci, že bychom neměli vytvářet tlak na stabilitu nebo na pokles cen. Toho však nedosáhneme vyslovováním přání, přijímáním usnesení, k tomu je nezbytné vytvářet podmínky tak, aby výrobce byl sám objektivní ekonomickou situací nucen více kalkulovat, počítat a z toho dělat závěry. Vytvoření takového náročného trhu není jednoduchou záležitostí, musí být k tomu zaměřena celá naše hospodářská politika, přebytkový rozpočet, rezervy materiálové, devizové a neváhám říci, že i rezervy v pracovní síle.

Skupina poslanců se na mě obrátila se žádostí, abych blíže vysvětlil politická opatření vlády ze dne 23. a 24. ledna, o nichž jsem se také zmínil ve vládním prohlášení. Tato opatření byla motivována důvody, které byly i v tisku vysvětleny při jejich vyhlášení. Nesledovala nic jiného, než zajistit klid a bezpečnost občanů. Považovali jsme za svou povinnost jako vláda této země upozornit na vážnost situace a předejít možným nebezpečným důsledkům, kdyby se nadále měla vyvíjet živelně bez jakéhokoli politického ovlivnění. Ohlas, který je vládě znám, nesvědčí o tom, že by její usnesení mohlo vyvolat v širokých vrstvách obyvatelstva znepokojení. Naopak, je nám známo, že toto opatření bylo přijato velmi pozitivně, neboť lidé touží po klidu, umožňujícím skutečně činorodou aktivitu.

Důvěra nejširších vrstev pracujících i naší mládeže a našeho studentstva je pro naši nastávající práci cennou pomocí a zároveň závazkem, který budeme mít stále na paměti.

Znovu chceme, soudružky a soudruzi, zdůraznit, že ve veškeré své činnosti budeme zásadně vycházet ze všech pozitivních principů polednové politiky, tak jak jsme je rozvedli v programovém prohlášení. Chceme se přitom opírat o co nejširší spolupráci se všemi složkami Národní fronty, chceme, aby naše politika byla přijímána s porozuměním u všech vrstev našeho obyvatelstva.

Vláda bude v celé své činnosti stále vycházet z toho, že je odpovědna Federálnímu shromáždění a že především jemu jako sboru reprezentujícímu vůli našeho lidu bude skládat účty ze své práce. S tímto vědomím bude také vláda rozvíjet svou činnost, k němu také povede své orgány.

Vláda si ve svém programu vytyčila taková společenskoekonomická řešení problémů, která jsou v současné době nejnaléhavější z hlediska konsolidace našeho politického i hospodářského života i zabezpečování klidu i pořádku pro naše občany. Proto blízké i budoucí kroky, které hodláme učinit, budou vycházet ze základních zájmů našich národů a celé společnosti. Proto budeme usilovat o takové naplnění našeho programu, které ve svém souhrnu zajistí růst materiálního i kulturního bohatství naší společnosti, které upevňují postavení naší socialistické vlasti ve světě. /Potlesk./

Předsedající mpř. FS Zedník: Děkuji předsedovi vlády.

K faktické dvouminutové poznámce se přihlásil člen předsednictva Federálního shromáždění posl. Laštovička. Uděluji mu slovo.

Posl. Laštovička: Vážené Federální shromáždění, prosím, abyste dovolili faktickou poznámku. Nenavrhoval jsem měnit velkoobchodní ceny usnesením, nýbrž navrhoval jsem, aby se naši ekonomové pokusili najít ekonomické prostředky k regulaci cen. Mimo to jsem při jiné příležitosti navrhl k úvaze vydat zákon o tvorbě cen.

Předsedající mpř. FS Zedník: Děkuji poslanci Laštovičkovi. Myslím, že tím je problém vysvětlen.

Prosím nyní včera zvolenou komisi, aby předložila návrh usnesení k vládnímu prohlášení. Návrh přednese místopředseda FS Karel Neubert.

Místopředseda FS Neubert: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dříve než vám přednesu návrh textu na usnesení, chtěl bych upozornit, že na některé připomínky, které byly předneseny v rozpravě nebylo možno reagovat v návrhu na usnesení. V těchto případech bude využit § 49 ústavního zákona o čs. federaci.

A nyní, soudruzi poslanci znění návrhu na usnesení:

Federální shromáždění ČSSR vyslechlo prohlášení vlády Národní fronty Československé socialistické republiky, které přednesl 30. ledna 1969 její předseda ing. Oldřich Černík.

Hodnocení současné politické a hospodářské situace naší země, obsažené ve vládním prohlášení, je reálné. Úkoly vlády, stanovené na základě tohoto hodnocení, opírají se o závěry posledních zasedání ÚV KSČ a současně navazující na předchozí vládní prohlášení, pokládá Federální shromáždění za správné.

Federální shromáždění konstatuje, že vláda je odhodlána pokračovat v provádění polednové politiky; vyslovuje s obsahem vládního prohlášení svůj souhlas a očekává, že vláda ČSSR cílevědomě a soustavně přikročí k jeho realizaci.

Protože provádění polednové politiky v duchu uvedených politických dokumentů vyžaduje konsolidaci a klid v naší společnosti, souhlasí FS s opatřeními, které vláda v tomto směru učinila.

Federální shromáždění věří, že lid obou národních republik svou politickou jednotou, rozvahou a pracovitostí pomůže vládě ČSSR ke splnění jejího programu.

Federální shromáždění využije svého ústavního práva a bude si vyžadovat od vlády pravidelné zprávy o realizaci úkolů ve vládním prohlášení přijatých.

Federální shromáždění vyslovuje důvěru a podporu vlády ČSSR a vyjadřuje přesvědčení, že ve vzájemné a úzké spolupráci vlády a FS, za pomoci všech občanů dojde k uskutečnění vládního prohlášení ve prospěch naší společnosti. Tolik návrh na usnesení.

Předsedající mpř. FS Zedník: Děkuji místopředsedovi FS Neubertovi.

Vyslechli jste návrh usnesení, ve kterém se doporučuje, aby Federální shromáždění na základě programového prohlášení vlády a rozpravy, ve které vystoupilo 21 řečníků, vyslovilo vládě ČSSR důvěru podle čl. 69 ústavního zákona o čs. federaci.

Dříve než přistoupíme k hlasování o tomto návrhu, budu citovat čl. 42 odst. 1 a 3 uvedeného ústavního zákona, který stanoví:

"V případě, kdy podle tohoto zákona platí zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů odděleně poslanci zvolení v České socialistické republice a poslanci zvolení ve Slovenské socialistické republice. Usnesení je přijato, když pro ně hlasuje většina všech poslanců zvolených v České socialistické republice a většina všech poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice, jestliže nevyžaduje tento ústavní zákon většinu kvalifikovanou.

Zákaz majorizace platí též při schvalování programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky a při hlasování o návrhu na vyslovení důvěry vládě."

Z citovaných usnesení ústavního zákona vyplývá, že ve Sněmovně lidu stačí ke schválení programového prohlášení vlády a k vyslovení důvěry vládě většina hlasů přítomných poslanců; ve Sněmovně národů je však potřebné oddělené hlasování poslanců zvolených v České socialistické republice a poslanců zvolených Slovenskou socialistickou republikou a pro souhlas s návrhem je potřebná většina v každé z těchto skupin.

Prosím ověřovatele, kteří byli zvoleni ve Sněmovně lidu i ve Sněmovně národů, aby se připravili ke spočítání hlasů.

Soudružky a soudruzi poslanci, ověřovatelé zjistili, že v české části Sněmovny národů je přítomno 57 poslanců, ve slovenské části 48 poslanců, ve Sněmovně lidu 211 poslanců. Jsme tedy způsobilí k hlasování o vládním prohlášení.

Přistoupíme k hlasování, a to nejdříve ve Sněmovně lidu.

Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s návrhem usnesení k vládnímu prohlášení, kterým Federální shromáždění vyslovuje souhlas k programu vlády a vyslovuje vládě důvěru, nechť zvedne ruku! /Děje se./

Děkuji. Je někdo proti? /Nikdo se nehlásil./ Kdo se zdržel hlasování? /Nikdo./

Pro důvěru vládě ČSSR se vyslovilo 211 poslanců Sněmovny lidu z celkového počtu 211 přítomných poslanců, tedy jednomyslně. /Potlesk./

Nyní prosím o hlasování poslanců Sněmovny národů, a to nejdříve poslanců zvolených v České socialistické republice.