Předsedající mpř. FS Zedník:
Děkuji posl. Gebauerovi. Tím je pořad přihlášených
řečníků k vládnímu prohlášení
vyčerpán. Hlásí se ještě
někdo o slovo? /Nikdo./ Prohlašuji tedy rozpravu za
ukončenou a dávám závěrečné
slovo předsedovi federální vlády ing.
Černíkovi.
Předseda federální vlády ing. Černík:
Soudružky a soudruzi poslanci, vzhledem k charakteru diskuse
k programovému prohlášení vlády,
jednoznačné podpoře ze strany diskutérů,
omezím se jen na krátké závěrečné
slovo.
Dovolte především, abych poděkoval vám
všem za podporu programového prohlášení
vlády, kterou jste vyslovili v diskusi. Chci vás
ujistit, že vláda bude velmi odpovědně
a citlivě se zabývat náměty a připomínkami,
které zde byly předneseny. Chceme je dále
zapracovat do svých programů a vás, Federální
shromáždění, informovat, jak jsme s
nimi naložili.
Vaše vystoupení jsou pro nás pro všechny
velmi cennou podporou, vyjádřením důvěry
k práci vlády, a současně vyjádřením
i vůle lidu, kterou Federální shromáždění
představuje.
Jak jsem již v úvodním slově prohlásil,
vychází programové prohlášení
vlády z principů polednové politiky tak,
jak byly potvrzeny usneseními plenárních
zasedání ÚV KSČ v listopadu, prosinci
a lednu. Prohlášení vlády tedy vychází
z programu Komunistické strany Československa a
z programu Národní fronty v oblasti státní
politiky a zasazuje ho do určitého časového
výseku, konkretizuje je a hodlá je realizovat konkrétními
opatřeními tak, jak jsme vám je předložili
v harmonogramu prací vlády.
Myslím, že takovou konkrétní prací
nejlépe zabezpečíme pozitivní principy
polednové politiky. Nyní jsou pro nás pro
všechny rozhodující praktické kroky,
praktické činy pro naši socialistickou vlast.
Vláda nachází pro svou politiku podporu ve
Federálním shromáždění.
Pro konkrétní naplňování této
politiky je současně nutná stejná
podpora všech lidí této země. Proto
vás prosím, abyste ve svých poslaneckých
obvodech, na svých pracovištích a mezi občany
pomohli vysvětlovat smysl a záměry vládní
politiky a pomohli organizovat práci lidí k jejímu
uskutečňování.
Jestliže se nám společně podaří
takovým způsobem naplňovat pozitivní
program polednové politiky, to je program výstavby
vyspělé socialistické společnosti,
pak můžeme počítat s tím, že
náš lid se tvůrčím způsobem
zapojí do nové práce, že bude spokojeně
žít a to že se zpětně odrazí
v dalším, ještě rychlejším
postupu vpřed.
Jsem si vědom toho, že v krátkém závěrečném
slově nelze dát plnou odpověď na všechny
teoretické závěry, obsažené ve
vystoupení poslance Laštovičky. Přesto
však dovolte alespoň krátkou poznámku
k jeho vystoupení, ke dvěma otázkám.
Je, myslím, velkým zjednodušením, jestliže
se pohyb maloobchodních cen spojuje s tím, že
se zvyšují velkoobchodní ceny. Příčiny
tohoto růstu jsou v něčem jiném, především
v tom, že i přes značný přírůstek
dodávek do tržních fondů jsou tyto přírůstky
už řadu let podstatně nižší
než růst příjmů obyvatelstva.
Z tohoto hlediska je možné spíše konstatovat,
že růst maloobchodních cen například
v minulém roce asi o 1,2 mld. Kčs je skutečně
minimální ve vztahu k tomu, jak vzrostly příjmy
/o více než 21 mld. Kčs/.
Jde o uskutečňování politiky, kterou
jsme nejenom teoreticky, ale i v řadě usnesení
/13. sjezdu KSČ, květnového pléna
v roce 1967 apod./ otevřeně prohlásili a
přihlásili jsme se k tomu, že takový
důchodový model, při kterém porostou
nominální mzdy rychleji než reálné,
má své opodstatnění a pozitivní
důsledky. Nemyslím, že bychom měli při
prvních konfliktech tento model opouštět. Musíme
se však vážně zabývat tím,
zda je nadále v silách naší ekonomiky
ustupovat v takové míře před tlaky
na růst mezd, povolovat těmto tlakům, i když
uznáváme místy jejich oprávněnost.
Chceme a budeme se těmito otázkami zabývat
při přípravě hospodářského
programu.
Druhou otázkou je požadavek, abychom snížili
celkovou úroveň velkoobchodních cen. Myslím,
že konkrétní hospodářská
rozhodnutí nelze opírat o přání,
jak by nebyla jistě upřímně míněna.
Požadavek nepokládám za reálný,
především proto, že jednotlivé
složky ceny nejsou u nás například v
poměru k zahraničí enormně vysoké,
spíše naopak. Máme tím na mysli jak
úroveň rentability, tak i úroveň nominálních
mezd a rovněž tak i úroveň zdanění
výrobních podniků. Co je však u nás
nepříznivé, to je produktivita práce.
A tam je klíč k řešení. Tu nezvýšíme
žádným usnesením, žádným
rozhodnutím.
Tím nechci říci, že bychom neměli
vytvářet tlak na stabilitu nebo na pokles cen. Toho
však nedosáhneme vyslovováním přání,
přijímáním usnesení, k tomu
je nezbytné vytvářet podmínky tak,
aby výrobce byl sám objektivní ekonomickou
situací nucen více kalkulovat, počítat
a z toho dělat závěry. Vytvoření
takového náročného trhu není
jednoduchou záležitostí, musí být
k tomu zaměřena celá naše hospodářská
politika, přebytkový rozpočet, rezervy materiálové,
devizové a neváhám říci, že
i rezervy v pracovní síle.
Skupina poslanců se na mě obrátila se žádostí,
abych blíže vysvětlil politická opatření
vlády ze dne 23. a 24. ledna, o nichž jsem se také
zmínil ve vládním prohlášení.
Tato opatření byla motivována důvody,
které byly i v tisku vysvětleny při jejich
vyhlášení. Nesledovala nic jiného, než
zajistit klid a bezpečnost občanů. Považovali
jsme za svou povinnost jako vláda této země
upozornit na vážnost situace a předejít
možným nebezpečným důsledkům,
kdyby se nadále měla vyvíjet živelně
bez jakéhokoli politického ovlivnění.
Ohlas, který je vládě znám, nesvědčí
o tom, že by její usnesení mohlo vyvolat v
širokých vrstvách obyvatelstva znepokojení.
Naopak, je nám známo, že toto opatření
bylo přijato velmi pozitivně, neboť lidé
touží po klidu, umožňujícím
skutečně činorodou aktivitu.
Důvěra nejširších vrstev pracujících
i naší mládeže a našeho studentstva
je pro naši nastávající práci
cennou pomocí a zároveň závazkem,
který budeme mít stále na paměti.
Znovu chceme, soudružky a soudruzi, zdůraznit, že
ve veškeré své činnosti budeme zásadně
vycházet ze všech pozitivních principů
polednové politiky, tak jak jsme je rozvedli v programovém
prohlášení. Chceme se přitom opírat
o co nejširší spolupráci se všemi
složkami Národní fronty, chceme, aby naše
politika byla přijímána s porozuměním
u všech vrstev našeho obyvatelstva.
Vláda bude v celé své činnosti stále
vycházet z toho, že je odpovědna Federálnímu
shromáždění a že především
jemu jako sboru reprezentujícímu vůli našeho
lidu bude skládat účty ze své práce.
S tímto vědomím bude také vláda
rozvíjet svou činnost, k němu také
povede své orgány.
Vláda si ve svém programu vytyčila taková
společenskoekonomická řešení
problémů, která jsou v současné
době nejnaléhavější z hlediska
konsolidace našeho politického i hospodářského
života i zabezpečování klidu i pořádku
pro naše občany. Proto blízké i budoucí
kroky, které hodláme učinit, budou vycházet
ze základních zájmů našich národů
a celé společnosti. Proto budeme usilovat o takové
naplnění našeho programu, které ve svém
souhrnu zajistí růst materiálního
i kulturního bohatství naší společnosti,
které upevňují postavení naší
socialistické vlasti ve světě. /Potlesk./
Předsedající mpř. FS Zedník:
Děkuji předsedovi vlády.
K faktické dvouminutové poznámce se přihlásil
člen předsednictva Federálního shromáždění
posl. Laštovička. Uděluji mu slovo.
Posl. Laštovička: Vážené
Federální shromáždění,
prosím, abyste dovolili faktickou poznámku. Nenavrhoval
jsem měnit velkoobchodní ceny usnesením,
nýbrž navrhoval jsem, aby se naši ekonomové
pokusili najít ekonomické prostředky k regulaci
cen. Mimo to jsem při jiné příležitosti
navrhl k úvaze vydat zákon o tvorbě cen.
Předsedající mpř. FS Zedník:
Děkuji poslanci Laštovičkovi. Myslím,
že tím je problém vysvětlen.
Prosím nyní včera zvolenou komisi, aby předložila
návrh usnesení k vládnímu prohlášení.
Návrh přednese místopředseda FS Karel
Neubert.
Místopředseda FS Neubert: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, dříve než
vám přednesu návrh textu na usnesení,
chtěl bych upozornit, že na některé
připomínky, které byly předneseny
v rozpravě nebylo možno reagovat v návrhu na
usnesení. V těchto případech bude
využit § 49 ústavního zákona o
čs. federaci.
A nyní, soudruzi poslanci znění návrhu
na usnesení:
Federální shromáždění
ČSSR vyslechlo prohlášení vlády
Národní fronty Československé socialistické
republiky, které přednesl 30. ledna 1969 její
předseda ing. Oldřich Černík.
Hodnocení současné politické a hospodářské
situace naší země, obsažené ve
vládním prohlášení, je reálné.
Úkoly vlády, stanovené na základě
tohoto hodnocení, opírají se o závěry
posledních zasedání ÚV KSČ
a současně navazující na předchozí
vládní prohlášení, pokládá
Federální shromáždění
za správné.
Federální shromáždění
konstatuje, že vláda je odhodlána pokračovat
v provádění polednové politiky; vyslovuje
s obsahem vládního prohlášení
svůj souhlas a očekává, že vláda
ČSSR cílevědomě a soustavně
přikročí k jeho realizaci.
Protože provádění polednové politiky
v duchu uvedených politických dokumentů vyžaduje
konsolidaci a klid v naší společnosti, souhlasí
FS s opatřeními, které vláda v tomto
směru učinila.
Federální shromáždění
věří, že lid obou národních
republik svou politickou jednotou, rozvahou a pracovitostí
pomůže vládě ČSSR ke splnění
jejího programu.
Federální shromáždění
využije svého ústavního práva
a bude si vyžadovat od vlády pravidelné zprávy
o realizaci úkolů ve vládním prohlášení
přijatých.
Federální shromáždění
vyslovuje důvěru a podporu vlády ČSSR
a vyjadřuje přesvědčení, že
ve vzájemné a úzké spolupráci
vlády a FS, za pomoci všech občanů dojde
k uskutečnění vládního prohlášení
ve prospěch naší společnosti. Tolik
návrh na usnesení.
Předsedající mpř. FS Zedník:
Děkuji místopředsedovi FS Neubertovi.
Vyslechli jste návrh usnesení, ve kterém
se doporučuje, aby Federální shromáždění
na základě programového prohlášení
vlády a rozpravy, ve které vystoupilo 21 řečníků,
vyslovilo vládě ČSSR důvěru
podle čl. 69 ústavního zákona o čs.
federaci.
Dříve než přistoupíme k hlasování
o tomto návrhu, budu citovat čl. 42 odst. 1 a 3
uvedeného ústavního zákona, který
stanoví:
"V případě, kdy podle tohoto zákona
platí zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně
národů odděleně poslanci zvolení
v České socialistické republice a poslanci
zvolení ve Slovenské socialistické republice.
Usnesení je přijato, když pro ně hlasuje
většina všech poslanců zvolených
v České socialistické republice a většina
všech poslanců zvolených ve Slovenské
socialistické republice, jestliže nevyžaduje
tento ústavní zákon většinu kvalifikovanou.
Zákaz majorizace platí též při
schvalování programového prohlášení
vlády Československé socialistické
republiky a při hlasování o návrhu
na vyslovení důvěry vládě."
Z citovaných usnesení ústavního zákona
vyplývá, že ve Sněmovně lidu
stačí ke schválení programového
prohlášení vlády a k vyslovení
důvěry vládě většina hlasů
přítomných poslanců; ve Sněmovně
národů je však potřebné oddělené
hlasování poslanců zvolených v České
socialistické republice a poslanců zvolených
Slovenskou socialistickou republikou a pro souhlas s návrhem
je potřebná většina v každé
z těchto skupin.
Prosím ověřovatele, kteří byli
zvoleni ve Sněmovně lidu i ve Sněmovně
národů, aby se připravili ke spočítání
hlasů.
Soudružky a soudruzi poslanci, ověřovatelé
zjistili, že v české části Sněmovny
národů je přítomno 57 poslanců,
ve slovenské části 48 poslanců, ve
Sněmovně lidu 211 poslanců. Jsme tedy způsobilí
k hlasování o vládním prohlášení.
Přistoupíme k hlasování, a to nejdříve
ve Sněmovně lidu.
Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí
s návrhem usnesení k vládnímu
prohlášení, kterým Federální
shromáždění vyslovuje souhlas k programu
vlády a vyslovuje vládě důvěru,
nechť zvedne ruku! /Děje se./
Děkuji. Je někdo proti? /Nikdo se nehlásil./
Kdo se zdržel hlasování? /Nikdo./
Pro důvěru vládě ČSSR se vyslovilo
211 poslanců Sněmovny lidu z celkového počtu
211 přítomných poslanců, tedy jednomyslně.
/Potlesk./
Nyní prosím o hlasování poslanců
Sněmovny národů, a to nejdříve
poslanců zvolených v České socialistické
republice.

