Všetky tieto tzv. liberalizačné a decentralizačné snahy boli u nás presadzované v období, keď ani v štátoch s kapitalistickým spoločenským poriadkom nenachádzame obdobu takejto tendencie. Práve naopak, dokonca aj u nich rastú snahy o centrálne plánovanie a o plánovité zásahy štátu do ekonomiky. Kam až takéto snahy priviedli naše hospodárstvo, do akého živelného inflačného vývoja a možno povedať - na pokraj hospodárskej katastrofy, bolo v poslednom čase uvedené veľa prípadov a dôkazov.

Práve preto obnova úlohy plánu a právna úprava celého procesu národohospodárskeho plánovania je významným krokom v úsilí o dovŕšenie konsolidácie nášho národného hospodárstva.

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, predložený návrh zákona detailne a náležite prerokovali jednotlivé výbory obidvoch snemovní a preto mi dovoľte uviesť iba niekoľko najdôležitejších zásad, z ktorých sme vychádzali pri tvorbe návrhu tohto zákona.

Zákon o národohospodárskom plánovaní má plniť tieto tri základné funkcie:

1. Ako politický dokument sa má vyporiadať s deformáciami v oblasti národohospodárskeho plánovania a prispieť k obnoveniu jeho účinnosti ako rozhodujúceho nástroja štátneho a straníckeho riadenia národného hospodárstva v našej socialistickej spoločnosti.

2. Ako významný ekonomický dokument určuje celý plánovací proces od tvorby koncepcie až po jej uskutočňovanie a zabezpečuje jednotu všetkých nástrojov riadenia vrátane nástrojov využívajúcich trhovo-peňažných vzťahov. Plán musí zohrať integrujúcu úlohu v oblasti ekonomických nástrojov.

3. Ako kompenzačný predpis vymedzuje pôsobnosť orgánov a organizácií na všetkých stupňoch riadenia v tomto plánovacom procese. Pritom zákon o národohospodárskom plánovaní principiálne rieši základné otázky v podmienkach federatívneho usporiadania nášho štátu a správne vymedzuje práva a zodpovednosť tak federálnych, ako aj národných orgánov.

Z tohto hľadiska plní zákon, resp. vytvára podmienky najmä vo dvoch smeroch:

1. Vytvára podmienky pre právo a zodpovednosť národných orgánov republík za komplexný rozvoj národného hospodárstva na území danej republiky bez ohľadu na organizačnú podriadenosť tohto hospodárstva. Určuje ich aktívnu účasť na celom plánovacom procese, a to od prípravy plánu cez jeho tvorbu, schvaľovanie, realizáciu, sledovanie a kontrolu plnenia.

V zákone sa vytvárajú na to podmienky tak v určení účasti národných orgánov na plánovacom procese, ako aj v určení povinností federálnych orgánov a ústredných orgánov danej republiky prerokúvať problémy, rozvoja hospodárstva a na území tejto republiky s jej orgánmi; takisto sa na to vytvárajú podmienky vlastným členením štátneho plánu ČSSR, ktorý okrem určenia úloh v organizačnom členení bude mať aj úlohy v územnom priereze podľa republík, záväzné pre adresátov úloh.

2. Zákon dáva plánu rozvoja národného hospodárstva ČSSR dôležitú integrujúcu úlohu zabezpečovať rozvoj tohto hospodárstva ako hospodárstva jednotného. Vytvára tak podmienky, aby sa jednotné československé hospodárstvo rozvíjalo efektívne a proporcionálne na základe optimálneho využitia prírodných i ekonomických zdrojov a predpokladov, a to v celej Československej socialistickej republike, ako aj na základe medzinárodnej deľby práce, predovšetkým so štátmi Rady vzájomnej hospodárskej pomoci.

Táto druhá úloha je v zákone zabezpečená

1. tým, že štátny plán rozvoja národného hospodárstva ČSSR určí záväzné úlohy tak jednotlivým federálnym orgánom, ako aj vládam republík v záujme zabezpečenia cieľov komplexného rozvoja hospodárstva ČSSR i hospodárskeho rozvoja republík,

2. tým, že plán má členenie ekonomické i odvetvové, čím sa jednotne riešia pre celú československú ekonomiku základné materiálové vzťahy výroby a obehu, investičná a technická politika, politika zamestnanosti, koncepcia zvyšovania životnej úrovne, a to tak, aby potreby obyvateľstva a ich uspokojovanie v rozhodujúcej časti záviselo nie od toho, kto a kde, v ktorej republike žije, ale ako kto pracuje a prispieva k rozvoju celého národného hospodárstva a celej spoločnosti.

V návrhu zákona oproti predtým nesprávne chápanej demokracii v plánovaní sa dôsledne uplatňuje princíp demokratického centralizmu. Na jednej strane sa vytvára priestor pre širokú demokratickú účasť orgánov a organizácií na príprave návrhu plánu, ba čo viac, vyžaduje sa priamo tvorivá, aktívna účasť a iniciatíva pracujúcich i všetkých orgánov hospodárskeho riadenia, pričom sa na druhej strane uplatňuje zásada, že plán nižšieho stupňa vychádza z plánu vyššieho stupňa a musí zabezpečovať jeho úlohy a ciele.

Národohospodárske plánovanie v Československej socialistickej republike je založené na socialistickom hospodárskom systéme. To ho ideovo spája s plánovaním ostatných socialistických štátov. Práve preto sme pri tvorbe návrhu zákona vychádzali z toho, aby sa vytvárali podmienky pre vzájomnú väzbu nášho vnútroštátneho plánovania s medzinárodným plánovaním, ktoré sa v tomto období uskutočňuje prostredníctvom koordinácie národohospodárskych plánov v rámci Rady vzájomnej hospodárskej pomoci. Súčasne sa vytvárajú podmienky pre zbližovanie nášho národohospodárskeho plánovania s plánovaním v ostatných socialistických štátoch.

Súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, návrh zákona sme pripravovali v úzkej spolupráci s národnými plánovacími orgánmi, s jednotlivými federálnymi orgánmi. Návrh bol s nimi plne odsúhlasený. Návrh bol veľmi starostlivo a kvalifikovane prerokovávaný v jednotlivých výboroch obidvoch snemovní a upravený podľa pripomienok.

Dovoľte mi preto, vážené súdružky a súdruhovia, aj touto cestou poďakovať vám za vašu pozornosť a spoluprácu pri príprave tohto tak závažného zákona.

V mene vlády Československej socialistickej republiky navrhujem, aby Federálne zhromaždenie predložený návrh zákona schválilo.

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem súdruhovi ministrovi Martinkovi za jeho výklad.

Za výbory Snemovne ľudu prednesie stanovisko spravodajkyňa poslankyňa Ludmila Šmehlíková. Žiadam, aby sa ujala slova.

Zpravodaj poslankyně L. Šmehlíková:

Vážený soudruhu presidente, vážené soudružky a soudruzi poslanci. V článku 10 odst. 4 ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o čs. federaci se předpokládá, že zásady národohospodářského plánování jako jednotně organizovaného procesu tvorby a zajišťování národohospodářských plánů a kontroly jejich plnění, jakož i způsob vymezení jejich soustavy, funkcí a vztahů - včetně vztahů orgánů a organizací při této činnosti - a dále sankce za nesplnění jejich povinností budou upraveny zákonem Federálního shromáždění. Tato skutečnost je formálně právním důvodem pro vydání zákona o národohospodářském plánování.

Závažné pro vydání tohoto zákona jsou důvody politické. Po záměrném potlačování funkce státních plánů rozvoje národního hospodářství v letech 1968, přežívajících mnohde do roku 1969, je třeba, aby tato oblast byla upravena zákonem, a tím zdůrazněn její význam a její úloha v soustavě řízení. V tom smyslu lze předložený návrh zákona o národohospodářském plánování považovat za způsob konkretizace usnesení pléna ÚV KSČ, přijatého v květnu 1969 a zdůrazňujícího potřebu prohloubit vliv národohospodářských plánů na usměrňování celospolečenských potřeb a zájmů.

Dalším důvodem pro vydání zákona o národohospodářském plánování je potřeba promítnout zásady státoprávního uspořádání čs. federace do veškeré plánovací činnosti, včetně zajišťování a kontroly národohospodářských plánů. Tento úkol plní návrh zákona důsledně. Na všech stupních řízení vymezuje působnost plánujících orgánů popř. organizací a řeší vztahy mezi federálními orgány a orgány republik. Přitom vychází již z navrženého institucionálního uspořádání, zejména ze zřízení Státní plánovací komise.

Zákon o národohospodářském plánování tím plní též funkci kompetenčního předpisu, takže zákon o působnosti federálních ministerstev může řešit působnost jednotlivých ministerstev na úseku národohospodářského plánování z převážné části jen odkazem.

V navrženém pojetí je zákon o národohospodářském plánování ve své podstatě normou, pro jejíž zpracování nebyl v socialistických státech k dispozici žádný vzor. Její koncepci proto musíme posuzovat především z hlediska funkcí, které má plnit. V této koncepci nebylo možno vycházet pouze z kritérií legislativně právních, ale bylo nutno respektovat hlavně skutečnost, že jde jak o významný dokument ekonomický, který musí některé kategorie definovat a funkčně vysvětlit, tak i o závažný dokument politický, který stanoví zásady pro práci i vývojové tendence.

Při projednávání návrhu byla ustanovení zákona přezkoumána v určených k tomu výborech a navržena určitá upřesnění či vhodnější formulace, s nimiž zástupci vlády vyslovili souhlas a jež vám byla předložena jako tisk č. 57 a ještě i v připomínkách za všechny výbory.

Celková koncepce návrhu zákona plní uspokojivě funkce, o kterých jsem se zmínila. Návrh je rovněž v souladu s ostatními návrhy zákonů provádějícími dílčí úpravy ve státoprávním uspořádání čs. federace, zejména s návrhem novely zákona o čs. federaci, zákona o působnosti federálních ministerstev, s návrhem zákona o rozpočtových pravidlech, zákona o Státní bance československé a hospodářského zákoníku.

Pro bližší ujasnění funkce zákona i způsobu řešení plánovací problematik mi dovolte poukázat na některá jeho ustanovení a povšimnout si blíže určených rysů návrhu.

Návrh pojímá národohospodářské plánování jako jednotný integrovaný proces, který vyúsťuje do státních plánů ČSSR i státních plánů republik. Proto se zabývá jak plány ČSSR a úlohou federálních orgánů, tak plány republik a úlohou republik. Plánování oblastní činí záležitostí plánů republik. Neupravuje však oblast plánování v jejím širším smyslu. Řeší např. celou soustavu národohospodářských plánů jako vnitřně skloubený a jednotně organizovaný systém, a řeší také způsob jeho zajišťování, avšak meritorně se zabývá jen státními plány a hospodářskými plány, kdežto problematiku státních rozpočtů a měnových plánů jako součást soustavy národohospodářských plánů ponechává k řešení zvláštními předpisy. Zatímco vláda ČSSR a v souladu s jejími opatřeními vlády republik budou řídit plánovací proces, metodické pokyny Státní plánovací komise budou organizovat práce na státních plánech, a v souladu s nimi budou i směrnice federálního ministerstva financí organizovat práce na státních rozpočtech, popřípadě směrnice Státní banky československé práce na plánu měnovém.

Návrh zákona uplatňuje výrazným způsobem zásadu závaznosti národohospodářských plánů pro řídící a hospodářskou činnost všech orgánů a socialistických organizací. Národohospodářské plány stanoví k zabezpečení vytyčených cílů plánu dílčí úkoly a jejich adresáty. Úkoly stanoví jako povinnost určitým způsobem jednat, nebo se jednání zdržet; jde zejména o závazné úkoly plánu, závazné limity potřeb a zdrojů, stanovení priorit plánu a závazná pravidla, postupy a zákazy.

Úkoly státních plánů, a podobně to bude i v případě úkolů státních rozpočtů a měnového plánu, musí být rozepsány až na ten stupeň řízení, který je má realizovat. Přitom každý stupeň řízení bude mít právo úkoly zpevnit, nebo uložit úkoly další. Toto právo vyplývá z odpovědnosti jednotlivých stupňů řízení za činnost a výsledky podřízených organizací.

V navrhovaném systému musí být ústřední orgány těsně spjaty se státním plánem a jeho zajišťováním, a orgány středního článku řízení s chozrasčotní sférou. V daném případě se nepočítá se samostatností hospodářských plánů chozrasčotní sféry, nýbrž celá soustava národohospodářských plánů utvoří celek vzájemně skloubený a vyjadřující i zajišťující společenské cíle.

Tento postup je výraznou změnou proti dosavadní praxi uplatňované podle vládního nařízení č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství. Mění se však i způsob změn plánu nebo stanovení nových úkolů plánu během roku. Vláda ČSSR i vlády republik budou moci měnit nebo stanovit nové úkoly i v průběhu realizace prováděcích plánů, avšak přitom budou podle potřeby řešit i hospodářské důsledky a změnu příslušných plánů. Také ústřední orgány a orgány středního článku řízení budou moci při vzniku naléhavé potřeby stanovit i po rozpisu prováděcího plánu úkoly nové, nebo měnit úkoly dosavadní, a to po předchozím projednání důsledků s dotčenou organizací; pokud by se však tím narušil plán podřízené organizace nebo její závazky, budou muset řešit též případné změny hospodářského plánu a hospodářské důsledky. Upouští se od instituce náhrady škody, která svou povahou odpovídala koncepci hospodářství tržního.

Zásadním způsobem řeší návrh zákona problematiku tzv. výrobních hospodářských jednotek s celostátní působností. Při rozpisu plánu vystoupí vůči orgánu tohoto středního článku řízení vědy jen jediný nadřízený orgán, jímž může být jen ústřední orgán té republiky, v níž má sídlo generální, resp. oborové ředitelství; tento ústřední orgán se však musí dohodnout s odpovídajícím ústředním orgánem druhé republiky. Tím se zabezpečí, že příslušná organizace bude plnit úkoly, které pro ni vyplývají z územních průřezů plánů obou republik. K tomu účelu se také mohou některé úkoly stanovit již v územním rozdělení plánu. Jak při plánovacím procesu, tak při kontrole plnění plánu a při jeho realizaci budou orgány uvedeného středního článku řízení spolupracovat s příslušnými ústředními orgány obou republik. Budou oběma předkládat celý návrh svého hospodářského plánu i svůj hospodářský plán v územním rozdělení. Oba ústřední orgány budou též informovat o výsledcích kontroly plnění plánu.

Uvedený postup takto zkombinuje princip jediného nadřízeného orgánu s požadavkem územního členění v rámci federativního uspořádání státu.

Závěrem bych chtěla k posouzení zákona ještě uvést, že jeho návrh upravuje jen zásadní problémy. Podrobnosti budou řešit prováděcí předpisy, popř. metodické pokyny. To se týká zejména často diskutované otázky metod tvorby plánu, které nelze fixovat, protože se neustále vyvíjejí.

Vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci!

Není tomu tak dávno, kdy úsilí tvůrců modelu tržní ekonomiky vedlo k ochromení řídící úlohy plánu a k dezintegraci a živelnému vývoji národního hospodářství. Konkrétním projevem tohoto úsilí bylo odmítání závaznosti národohospodářského plánu a jednotné hospodářské politiky. Ovlivňování vývoje naší socialistické ekonomiky se mělo prosazovat jen působením ekonomických nástrojů a samotný národohospodářský plán měl být jen orientační úvahou centra, bez závaznosti pro jednotlivé stupně řízení. Tyto snahy se podařilo postupně likvidovat a prosadit na ekonomickém úseku takové přístupy k řešení problémů, které by byly opět v souladu s marxisticko-leninským pojetím rozvoje naší socialistické společnosti.

V novém pojetí se státní plán znovu stává nejdůležitějším nástrojem řízení národního hospodářství. Obnovení klíčové funkce jednotného celostátního plánování a jeho pojetí jakožto souhrnného, komplexního vyjádření programu hospodářské politiky a řešení základních problémů ekonomiky, je základní podmínkou dalšího proporcionálního vývoje naší ekonomiky a rámcem pro uplatnění ostatních nástrojů řízení.

Jsem toho názoru, že návrh zákona o národohospodářském plánování přispívá k takto vytyčené úloze plánu a vyhovuje předpokladům a požadavkům na něj kladeným.

Proto doporučuji jako společný zpravodaj výboru pro plán a rozpočet a výboru ústavně právního Sněmovně lidu tento závažný politicko-ekonomický dokument schválit, a to s úpravami textu, který máte k dispozici, cyklostilovaný tisk 57/43 SL a 40 SN.