Plnému uplatneniu tejto právomoci republík, ktorá vyplynula z ústavného zákona o čs. federácii, bráni doteraz však ustanovenie ústavy o trojstupňovej sústave národných výborov. Tieto ustanovenia sú obsiahnuté v siedmej hlave ústavy z roku 1960 a ústavným zákonom o čs. federácii zostali nedotknuté. Dokiaľ tieto ustanovenia ústavy nebudú zmenené, nemôžu ústavné orgány republík zrušiť krajské národné výbory a novo upraviť výstavbu národných výborov, ich pôsobnosť a organizáciu, hlavne však zvýšiť právomoc národných výborov, priblížiť tým výkon štátnej správy k občanom a zároveň ho i racionalizovať, zjednodušiť a zlepšiť.

Hlavným cieľom predloženého návrhu ústavného zákona je teda vytvoriť novelizáciou článkov 86 a 91 platnej ústavy predpoklady pre to, aby si SNR i ČNR mohli sústavu národných výborov, ich postavenie, pôsobnosť a organizáciu riešiť vlastným zákonodarstvom, a to spôsobom, ktorý bude plne vyhovovať ich záujmom.

V súvislosti s navrhovanými zmenami ústavy je treba riešiť i niektoré otázky volieb sudcov, upravené prechodne v ústavnom zákone č. 81 z roku 1968 Zb. Núkali sa tu dve možnosti: buď upraviť problematiku národných výborov a problematiku súdov vo dvoch zvláštnych ústavných zákonoch, alebo v jedinom ústavnom zákone. Obidva ústavnoprávne výbory, t.j. Ústavnoprávny výbor SN i SĽ došli k jednoznačnému záveru, že je jednoduchšie upraviť obidve otázky v jednom jedinom zákone pri plnom zachovaní pôvodného vecného legislatívneho zámeru.

Tým je odôvodnená i štruktúra predloženého ústavného zákona v jeho prvej a druhej časti. Zatiaľ čo v prvej časti ide o problematiku národných výborov, v druhej časti ide predovšetkým o tieto konkrétne otázky súdov:

1. Aby sudcov oprávnených zasadať vo zvláštnych senátoch krajských súdov v riadení o súdnej rehabilitácii, ktorých doteraz v českých krajinách volilo Národné zhromaždenie a na Slovensku Slovenská národná rada, nabudúce v oboch republikách volili národné rady. V tomto prípade ide len o dôsledné prevádzanie ústavného zákona o čs. federácii do oblasti volieb sudcov.

2. Ďalej ide o to, aby sudcov krajských i okresných súdov, ktorých do konca ich predĺženého volebného obdobia podľa platného právneho stavu volia a odvolávajú KNV, nabudúce taktiež volili a odvolávali národné rady. Logickým dôsledkom tejto úpravy je, že sa navrhuje zveriť ustanovovanie a odvolávanie predsedov a námestníkov krajských a okresných súdov predsedníctvám národných rád.

Predkladaný ústavný zákon vychádza pri tom z úvahy, že tieto zmeny v predpisoch o voľbách sudcov zostanú v platnosti len dotiaľ, dokiaľ nebude vydaný pripravovaný ústavný zákon o súdoch a prokuratúre, ktorý organizáciu súdov i ustanovovanie sudcov upraví vcelku a definitívne novým spôsobom.

Návrh ústavného zákona o zmene ústavy a ústavného zákona č.81 z roku 1968 Zb. bol zaslaný federálnej vláde i obidvom národným radám k vyjadreniu.

Tak federálna vláda, ako aj SNR a ČNR prejavili súhlas s návrhom ústavného zákona, súčasne však odporučili, resp. dali do úvahy niektoré jeho úpravy. Federálna vláda, ktorá návrh ústavného zákona prerokovala na svojej schôdzi dna 28. mája, predpokladá, že základné princípy, postavenie a štruktúra národných výborov, obsiahnuté v ustanoveniach ústavy /VII. hlava/ zostávajú naďalej zachované ako ústavné princípy. Vláda preto odporučila, aby sa v texte navrhovaného ústavného zákona výslovne konštatovalo, že nedotknuté ostávajú ustanovenia o zákonodarnej právomoci čs. federácie, založené ústavným zákonom o čs. federácii.

Obidva ústavnoprávne výbory. ktoré vychádzali z rovnakej úvahy a považovali zásady pripomínané federálnou vládou za samozrejmé, a teda právne superfluentné, odporúčajú vyhovieť tomuto prianiu federálnej vlády a v novo navrhovanom znení článku 91 ústavy výslovne konštatovať, ako je to navrhnuté, že zákony národných rád môžu oblasť národných výborov upravovať len v medziach ústavných zákonov ČSSR. Týmto doplnením článku 91 ústavy bude výslovne zdôraznené, že tak nenovelizované ustanovenia ústavy, ktoré upravujú postavenie, pôsobnosť a organizáciu národných výborov, tak i ustanovenia ústavného zákona o čs. federácii, upravujúce zákonodarnú pôsobnosť federácie, ostávajú nedotknuté.

Po tomto doplnení článku 91 ústavy stal sa zbytočným pôvodne navrhovaný obsah § 4 o tom, že nedotknutá zostáva zákonodarná pôsobnosť Federálneho zhromaždenia v úprave postavenia Prahy ako hlavného mesta ČSSR. Posledný návrh, ktorý máte k dispozícii, toto ustanovenie preto už neobsahuje.

Na základe pripomienky ČNR bolo okrem toho nové znenie článku 91 spresnené tak, že sa zákonom národných rád zveruje vedľa postavenia, pôsobnosti a organizácie národných výborov i určenie ich stupňov a druhov. Tým sa súčasne vecne plne urobilo zadosť i žiadosti a pripomienke SNR.

Konečne bolo z podnetu ČSR vložené do § 4 nové ustanovenie, splnomocňujúce obidve národné rady vykonávať zákonom potrebné zmeny v sídlach a obvodoch súdov a štátnych notárstiev. Táto úprava umožní v oboch republikách vykonať bezodkladne a bez právnych prekážok všetky zmeny, ktoré sa v tejto súvislosti ukazujú alebo v budúcnosti ukážu byť potrebné. Dôvodom tohto ustanovenia je skutočnosť, že ustanovením článku 145 ústavného zákona o čs. federácii bola úprava organizácie súdov a prokuratúry zverená zvláštnemu ústavnému zákonu FZ. Tým došlo k situácii, že orgány republík doteraz nemôžu riešiť ani v jednotlivých prípadoch územné usporiadanie súdov odchylne od územného usporiadania národných výborov. Tento nedostatok navrhovaným zákonom môžeme odstrániť a odstraňujeme.

Úpravami vykonanými v § 1 návrhu ústavného zákona boli v podstate honorované i pripomienky. ktoré odporučila zvážiť SNR.

Záverom dodávam, že predkladaný ústavný zákon prináša len najnevyhnuteľnejšie zmeny v ústavných predpisoch. Konečnú úpravu urobí nová ústava a v oblasti súdov a prokuratúr pripravený ústavný zákon o súdoch a prokuratúre, o ktorom je možné podľa doterajšieho stavu príprav predpokladať, že ho FZ bude môcť prerokovávať už v druhom polroku tohto roku.

Z dôvodov obsiahnutých v dôvodovej správe k návrhu ústavného zákona i z dôvodov uvedených v mojom úvodnom slove navrhujem, aby Snemovňa národov schválila spoločný návrh ústavnoprávnych výborov SN a SĽ na vydanie ústavného zákona, ktorým sa menia niektoré ustanovenia ústavy a ústavného zákona č. 81/1968 Zb., a to v znení, na ktorom sa obidva ústavnoprávne výbory uzniesli na svojej spoločnej schôdzi 28. mája 1969 a ktoré je obsiahnuté v materiálu, ktorý máte k dispozícii.

Predseda SN prof. dr. Hanes: Ďakujem predsedovi Ústavnoprávneho výboru prof. Hatalovi. Hlási sa niekto do diskusie k prednesenej správe? /Nikto./ Ak nikto, budeme hlasovať o predloženom návrhu. Pretože ide o zmenu ústavného zákona, je treba k jeho prijatiu podľa článku 41 ústavného zákona o čs. federácii trojpätinová väčšina všetkých poslancov SN zvolených v ČSR a trojpätinová väčšina všetkých poslancov SN zvolených v SSR. Podľa kontroly prezencie uskutočnenej pred chvíľou je teraz prítomné v zasadacej sieni 64 poslancov zvolených v ČSR a 59 poslancov zvolených v SSR.

Sme spôsobilí uznášať sa o ústavnom zákone. Prosím overovateľa SN poslanca Elenu Pastorkovú, Ing. Emila Píšu, Ing. Jiřího Součka, Ondreja Súletyho a Helenu Vobořilovú, aby sa ujali funkcie skrutátorov a pripravili sa na sčítanie hlasov.

Najprv budú hlasovať poslanci SN zvolení v Českej socialistickej republike. Kto z týchto poslancov súhlasí s tým, aby bol schválený návrh ústavnoprávnych výborov SN a SĽ na vydanie ústavného zákona, ktorým sa menia niektoré ustanovenia ústavy a ústavného zákona č. 81/1968 Zb., nech zdvihne ruku. /Hlasuje sa./ Prosím skrutátorov, aby spočítali hlasy.

Pre schválenie hlasovalo 61 poslancov a 4 poslanci v predsedníctve, t.j. celkom 65 poslancov. Dodatočne sa dostavil posl. Kašpar, a tým je prítomné celkom 65 poslancov.

Konštatujem, že z poslancov SN zvolených v ČSR hlasovalo pre predložený návrh 65 poslancov, tzn. návrh bol schválený jednohlasne.

Na hlasovanie sa pripravia poslanci SN zvolení v Slovenskej socialistickej republike. Prosím skrutátorov, aby sa pripravili na sčítanie hlasov.

Kto z poslancov SN zvolených v SSR súhlasí s predloženým návrhom ústavného zákona, ako je uvedený v snemovnej tlači č.6 a ako ho odôvodnil predseda Ústavnoprávneho výboru, nech zdvihne ruku. /Hlasuje sa./ Prosím o sčítanie hlasov.

Konštatujem, že z prítomných poslancov SN zvolených v SSR hlasovalo pre predložený návrh 59 poslancov. Návrh bol schválený jednohlasne.

Tým Snemovňa národov schválila ústavný zákon, ktorým sa menia niektoré ustanovenia ústavy a ústavného zákona č. 81/1968 Zb. jednohlasne.

Môžeme prikročiť k 4. bodu programu. Je to

Vládny návrh odôvodní štátny tajomník vlády ČSSR v Ministerstve národnej obrany generálporučík Ing. Václav Dvořák. Prosím, aby sa ujal slova.

Státní tajemník vlády ČSSR v MNO gen. por. ing. Dvořák: Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych vás v úvodu k projednávanému vládnímu návrhu zákona stručně informoval o vojenskopolitické situaci v našich ozbrojených silách.

Tak jako v celé naší společnosti, tak i v ČSA je tato situace charakterizována postupující konsolidací a zejména po listopadovém plénu ÚV KSČ loňského roku a dubnovém a květnovém plénu ÚV KSČ roku letošního probíhá úspěšně.

Příslušníci armády se ve své rozhodující většině staví za výsledky jednání těchto plén a vyjadřují své přesvědčení, že se podaří důsledně uvést do života listopadovou rezoluci ÚV, programové prohlášení vlády ČSSR, zabezpečit klid a pořádek v zemi a soustředit plnou pozornost na řešení těch nejnaléhavějších úkolů, kterými naše společnost žije. Příslušníci armády jsou odhodláni splnění těchto úkolů věnovat všechny síly.

Uplynulý výcvikový rok a průběh letošního výcvikového roku ukazují, že přes některé dílčí nedostatky armáda důsledně plní úkoly, které před ni vedením strany a státu byly postaveny. Dokumentuje tak, že je připravena bránit socialismus v naší zemi proti vnějšímu nepříteli a splnit závazky a poslání, vyplývající pro ni z Varšavské smlouvy. Stejně tak je připravena v souladu s branným zákonem a příslušným usnesením vlády udržet klid a pořádek v naší zemi. které jsou, podle našeho názoru, nezbytnou podmínkou ke klidu a systematickému řešení složitých problémů v našem státě. To spolu s celkovou konsolidací politického života v naší zemi je jednou z významných záruk mocenské politické stability našeho socialistického zřízení.

V této době plní ČSLA některé náročné úkoly mimořádného politického významu. Jde především o provedení její strukturální přestavby, při které mají být současně řešeny nahromaděné problémy vyplývající z předcházejícího několikaletého vývoje. Přistoupili jsme k řešení těchto otázek po důkladné analýze stavu, v němž se proces výstavby armády nacházel a chceme si tím vytvořit potřebné předpoklady pro postupné řešení dalších problémů.

Očekáváme, že strukturální přestavba přispěje svými opatřeními především k podstatnému zvýšení bojové a mobilizační pohotovosti rozhodujících svazků a útvarů armády, zejména pohraničních divizí, letectva a vojsk PVOS, k odstranění sezónnosti v bojové a politické přípravě a ke zdokonalení systému velení vojskům v míru i ve válce.

Strukturální přestavba nám umožní řešit některé ekonomické a finanční potíže, vyplývající z disproporce mezi potřebami armády a možnostmi státu a vytvoří prostor pro plnění důležitých úkolů hlavně v oblasti životní úrovně.

Současně se změnami ve struktuře armády se uskuteční i změny ve struktuře orgánů velení, včetně ministerstva národní obrany, které by se mělo stát orgánem plně odpovídajícím současným podmínkám a požadavkům, kladeným na vrcholný řídící orgán. Chceme, aby změny na MNO vedly k odstranění duplicit v práci, zjednodušení součinnosti a snížení operativy, jakož i vytvoření lepších podmínek pro koncepční a normotvornou činnost.

Strukturální změny, které provádíme, byly schváleny Radou obrany státu a jsou v souladu s novým státoprávním uspořádáním ČSSR a s uspořádáním státní správy.

V současné době jsou opatření strukturální přestavby již prováděna. Nikterak si nezakrýváme, že při jejich realizaci budou i nadále vznikat problémy a těžkosti, které bude nutno urychleně operativně řešit. Počítáme však nejen s vlastními silami, ale také s aktivní pomocí stranických a státních orgánů, zejména při řešení kádrových, organizačních a dislokačních změn. Předpokladem k tomu je i přijetí dnes projednávaného vládního návrhu zákona o některých změnách ve služebních poměrech vojáků z povolání.

Stručný nástin hlavních problémů armády ukazuje, že velení armády, velitelé i stranickopolitické orgány přistupují s plnou odpovědností a vážností k plnění úkolů, které jsou nám ukládány vedením strany a státu. Očekáváme přitom, že se nám dostane potřebné podpory v základních otázkách také od příslušných státních orgánů.

Soudružky a soudruzi poslanci, předkládaný vládní návrh zákona o některých změnách ve služebních poměrech vojáků z povolání je dílčí novelou zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků.

Návrh vychází ze současné situace a naléhavosti řešit některé negativní důsledky minulých let v oblasti služebních poměrů a právní jistoty vojáků z povolání i příslušníků bezpečnostních sborů. Věkové složení důstojnického sboru a zhoršující se jeho zdravotní stav již nyní negativně ovlivňují bojeschopnost armády.

Tyto skutečnosti se vší vážností signalizují potřebu přijmout včas vhodná opatření a předejít tak jejich nepříznivému dopadu na bojovou pohotovost a obranyschopnost země.

Podstata předkládaného vládního návrhu zákona tkví především v úpravě přiměřeného hmotného zabezpečení propouštěných vojáků z povolání, jehož úroveň byla od roku 1964 podstatně snížena.

Do roku 1964 bylo řešeno hmotné zabezpečení propouštěných vojáků z povolání na principu výsluhového důchodu, na který měl voják z povolání nárok při propouštění po dosažení věku 45 let, šlo-li o výkonného letce při dosažení věku 40 let. Výsluhový důchod přitom mohl být přiznán již po dosažení věku 40 let a výkonným letcům i dříve.

Tento systém umožňoval přiměřenou úroveň hmotného zabezpečení vojáků z povolání při jejich předčasném propuštění po dosažení zmíněné věkové hranice.

V roce 1964 byl výsluhový důchod zrušen a nahrazen jednak starobním důchodem a jednak příspěvkem za službu, který byl stanoven v rozmezí 350 až 650 Kčs měsíčně, přičemž mohl být vyplácen i ve výměře nižší než 350 Kčs.

Realizace tohoto opatření se dotkla 1610 bývalých vojáků z povolání, jejich průměrný příspěvek za službu činil 501 Kčs a byl o téměř 300 Kčs nižší než byl jejich výsluhový důchod.

V současné době pobírá příspěvek za službu celkem 1534 vojáků v záloze v průměrné výši 425 Kčs. O tom, že nemohlo být příspěvku za službu použito jako účinného nástroje pro řešení problému struktury vojáků z povolání, svědčí skutečnost, že za dobu téměř pětileté existence tohoto příspěvku mohlo jej být použito pouze v 17 případech.

Zrušení výsluhového důchodu se negativně odrazilo v morálně politickém stavu nejen dříve propuštěných vojáků z povolání, ale i u vojáků v činné službě, kterým je znám princip právní jistoty v zabezpečení vojáků z povolání v armádách ostatních socialistických zemí, popř. i v armádách kapitalistických.