Stará odvodová sústava ponechávala podnikom výroby stavebných hmôt cenové zvýšenie k 1. januáru 1969.

Nový daňový systém uplatňovaný od 1. januára 1970 nepojal do svojej konštrukcie ani jednu z týchto výhod a úľav, schválených v predošlom období uzneseniami federálnej vlády a vlád národných; tento systém predpokladá riešenie tvrdého daňového dopadu daňovými výnimkami a opatreniami selektívnej politiky.

Opodstatnenosť poskytovania uľav a výnimiek, alebo selektívnych opatrení v stavebníctve aj pre rok 1970 ukazuje, že ani pri priaznivom trende kvalitatívnych ukazovateľov sa podniky nemohli dosial a ani v blízkej budúcnosti sa nebudú môcť samy vyporiadať s intenzívnym a často neracionálnym pôsobením odvodovej, prípadne daňovej sústavy.

Neustále stúpajúca intenzita zdanenia a spevňovania ekonomických podmienok vyvoláva stav, že vlastné zdroje, ktoré zostávajú podnikom oboch odvetví stavebníctva vo fonde výstavby po zdanení, sa relatívne neustále znižujú. So zreteľom na to, čo som uviedol, bude nutné hľadať pre piatu päťročnicu možnosti systémovo diferencovať daňové sadzby a ďalšie odvodové povinnosti podnikov, a to vo vzťahu k potrebe prostriedkov v ich investičnej výstavbe.

Na záver mi dovoľte uviesť, že pri posilňovaní plánu i jeho realizácie v ďalšom období by bolo potrebné mať na zreteli tieto aspekty:

Sú otvorené problémy pri zabezpečovaní podmieňujúcich investícií rezortu ministerstva priemyslu, ministerstva dopravy, pôšt a telekomunikácií, pri zabezpečovaní komplexnej bytovej výstavby. Znásobujú alebo výstavbu odďaľujú aj socialistické organizácie, najmä pri asanácii výrobní alebo zariadení. Uznesenia federálnej vlády i národných vlád riešia v podstate základné problémy zabezpečovania komplexnej bytovej výstavby, neriešia však príčiny, ktoré majú svoje korene v dlhodobom plánovaní. Operatívne sa neriešia problémy vleklé, ako je to v prípade vyhlášky 22/67 Zb., i keď o túto vec všetci partneri v stavebníctve dlho žiadajú. Zvýšenie cien materiálu nie je dôsledne premietnuté do technicko-hospodárskych ukazovateľov a konečne technicko-hospodárske ukazovatele nie sú zostavené do určitej miery pre určité oblasti ako pohyblivé vzhľadom na skutočne dosahované náklady na bytovú výstavbu.

Osobitným problémom je skutočnosť, že všetky útvary národných výborov všetkých stupňov v úzkej spojitosti so všetkými partnermi sa dožadujú zvýšenia limitov na novozačínané stavby. Finančné prostriedky nad stanovené technicko-hospodárske ukazovatele svedčia o tom, že sa národné výbory nestali hospodármi a strážcami štátneho rozpočtu.

Poslanec Ing. Píš: Vážená Snemovňa národov! Vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci!

Januárové zasadnutie ÚV KSČ venovalo veľkú pozornosť zásobovaniu trhu živočíšnymi výrobkami. Podpredseda vlády s. Ing. Hůla vo svojom referáte podrobne rozobral súčasný stav v zásobovaní mäsom, ktorý je z národohospodárskeho hľadiska neuspokojivý vzhľadom na to, že musíme v r. 1970 dovážať veľké množstvo mäsa. Doplácame potom na chyby, ku ktorým dochádzalo v období minulých dvoch rokov porušením zásad plánovitého riadenia výroby. Je bezpodmienečne nutné, aby sme nielen nezvyšovali požiadavky na dovoz mäsa, ale aby sme naopak už v tomto roku a v roku 1971 dovoz znižovali. To môžeme dosiahnuť intenzifikáciou živočíšnej výroby a pokrytím prírastku spotreby mäsa zvýšenou domácou produkciou.

Rozhodujúci vplyv na intenzifikáciu živočíšnej výroby má krmovinársky priemysel. V roku 1969 vyrobil krmovinársky priemysel ČSSR zhruba 3,5 mil. t miešaniek. Je to množstvo, ktoré plne neuspokojí požiadavky podnikov. Avšak ani tento objem výroby nie je celkom zabezpečený surovinami z dovozu, ktorých chýba len v pokrutinách vyše 20 000 t. Poľnohospodárske podniky by podľa uzavretých zmlúv potrebovali zhruba 4 mil. t kŕmnych miešaniek. Aby mohol krmovinársky priemysel túto požiadavku splniť, potreboval by zabezpečiť z dovozu ešte asi 50 tis. t pokrutinových šrotov a asi 7 tis. t živočíšnych múčok. Základné zdroje surovín, t. j. zrniny by boli z domácej úrody. Zásoby zrnín určené na výmenu za kŕmne miešanky sú v poľnohospodárskych nákupných a zásobovacích podnikoch v tomto roku najväčšie za celú dobu existencie krmovinárskeho priemyslu. Dávajú predpoklad pre zabezpečenie výroby miešaniek i na časť druhého polroku. Keby sme tohto roku očakávali len normálnu úrodu, mali by sme so zrninami vystačiť na výrobu kŕmnych miešaniek.

Pravda, iné je to už so štruktúrou zrnín. Ukazuje sa, že sortiment zrnín, nakúpených na výrobu kŕmnych miešaniek, nie je vždy taký, aký by krmovinársky priemysel potreboval.

Je všeobecne známe, že medzi najlepšie kŕmne zrniny patrí kukurica. Má vysoký obsah energie, ktorá nám v súčasnej dobe vo väčšine kŕmnych miešaniek chýba. Citeľný nedostatok kukurice je hlavne v Českej socialistickej republike. Keby tam mal krmovinársky priemysel optimálne dotovať receptúry kukuricou, potreboval by jej v roku 1970 asi 700 tis. t, ale má jej k dispozícii len asi 120 tis. t. To teda znamená, že musí kukuricu nahradzovať inými druhmi zrnín, najmä pšenicou. Dostáva sa tak do rozporovej situácie. Poľnohospodárskemu podniku ponúkne za rovnakú cenu miešanku s nižšou energetickou hodnotou a teda, najmä u hydiny, i s nižšou produkčnou hodnotou. Nadobúdacia hodnota použitých zrnín je však vyššia než pri použití kukurice. Na Slovensku je situácia o niečo lepšia, pretože je tam značné množstvo kukurice z vlastnej úrody.

Krmovinársky priemysel sa teda v tomto ohľade dostáva do neutešenej situácie, je kritizovaný a pritom nemôže situáciu zlepšiť. Na dovoz kukurice by bolo treba ďalších niekoľko sto miliónov devízových korún a tie naša republika nemá k dispozícii.

Poľnohospodárska výroba teda musí počítať s tým, že kukurica bude v určitom minime len v miešankách pre hydinu a vôbec sa nemôže dávať do miešaniek pre ošípané alebo dobytok.

Pri dodávkach zrnín na výmenu za krmne miešanky pripadá značný podiel nákladov na dopravu. Je preto najlacnejšie, ak poľnohospodársky nákupný a zásobovací podnik odoberie zrniny priamo od kombajnu, urobí pozberovú úpravu a uloží ich v štátnych skladoch. To je skutočná služba pre poľnohospodársku výrobu, ktorú by sme mali maximálne rozšíriť. Na to sú však potrebné sklady. Nákupné podniky síce postavili od roku 1964 mnoho nových skladov, ale plánovanú výstavbu skladovacej kapacity neplnia v zmysle uznesenia vlády č. 24/1964 ani na polovicu. Vina je predovšetkým na stavebnej výrobe, ktorá nedokázala pre tento účel zabezpečiť potrebnú stavebnú kapacitu, i keď jej to vláda uložila. Tým sa poľnohospodárska nákupná a zásobovacia organizácia dostáva do situácie, v ktorej bude na skladovanie obilia z tohoročnej úrody chýbať asi 800 tis. t skladovacej kapacity a že bude musieť časť obilia skladovať vonku pod šírym nebom, pod plachtami. Ak túto situáciu dávam do súvislosti s krmovinárskym priemyslom, nie je prirodzene možné, aby poľnohospodárska nákupná a zásobovacia organizácia rozširovala službu pozberovej úpravy zrnín a ich skladovanie vo vlastných skladoch. Za tejto situácie nebude schopná prevziať do kŕmnych fondov na výmenu za krmne miešanky priamo od kombajnu ani jeden celý milión ton zrnín z celkového množstva 3 miliónov ton, ktoré pre tento účel nakupuje od poľnohospodárskych podnikov. Pre poľnohospodársku výrobu to teda znamená nielen starosť o pozberovú úpravu, ale aj ťažkosti so skladovaním obilia často v nevhodných skladovacích priestoroch. Stavebný priemysel by mal nájsť viac pochopenia a zodpovednosti za plnenie uznesenia vlády č. 24/1964 o výstavbe krmovinárskeho priemyslu a aj viac porozumenia pre potreby poľnohospodárskej výroby.

Myslím, že nám je jasné, že bez krmovinárskeho priemyslu by sme nemohli intenzifikovať živočíšnu výrobu. Minulé roky nám to v živočíšnej produkcii jasne ukázali. Každý poľnohospodársky podnik, ktorý si vedie prehľadnú evidenciu, môže spoľahlivo dokázať, že zavedením novej krmnej techniky kompletnou krmnou miešankou ušetrí oproti tradičnému spôsobu výkrmu najmenej 15 % jadrových krmív. Pri výrobe 3,7 mil. t miešaniek je to už úspora 355 tis. ton zrnín, ktorých hodnota vo finančnom vyjadrení znamená takmer 900 mil. Kčs. To sú už hodnoty, pre ktoré by sme nemali rozvoj krmovinárskeho priemyslu púšťať zo zreteľa.

Veľké množstvo miešaniek, o ktorých som na začiatku hovoril, sa vyrába ešte spolovice v starých, potrebám krmovinárskeho priemyslu prispôsobených výrobniach. Výstavba novej výrobnej kapacity tiež nepostupuje tak, ako to uložilo uznesenie vlády č. 24/1964. Treba počítať s tým, že tieto staré výrobne za rok alebo dva doslúžia a že by sme sa mohli dostať do veľmi nepríjemnej situácie, keby sa výstavba nových výrobných kapacít nezrýchlila. Je pravda, že mnoho výrobných jednotiek je rozostavaných. Je v záujme nielen poľnohospodárskej výroby, ale celého národného hospodárstva, aby sa výstavba týchto objektov čo najrýchlejšie dokončila.

Pre posilnenie novej modernej výrobnej kapacity sa do ČSSR doviezlo 7 kompletných veľkokapacitných výrobní krmných miešaniek z cudziny. V priebehu roku 1969 boli tieto výrobne uvedené do prevádzky, ale žiadna z nich nedosahuje plný výkon preto, že nemajú dokončené sklady a všetok prísun surovín a odsun hotových výrobkov je odkázaný na cestnú prepravu. Zabezpečiť túto prepravu nie je ľahká úloha, ak vezmeme do úvahy, že za dve smeny je každá z týchto výrobní schopná vyrobiť 32 vagónov miešaniek. A ak tam nie sú sklady, znamená to prisunovať denne 32 vagónov surovín a odviezť 32 vagónov hotových výrobkov. Z toho, čo som tu povedal, je vidieť, že nedostatok skladovacej kapacity spomaľuje rozvoj krmovinárskeho priemyslu.

Poľnohospodárske nákupné a zásobovacie podniky začali asi pred tromi rokmi s individuálnym uzatváraním zmlúv s poľnohospodárskymi podnikmi, v ktorých garantovali určitú úžitkovosť hospodárskych zvierat, najmä váhové prírastky u ošípaných a znášku vajec u nosníc. Bol to dobrý systém, ktorý napomáhal intenzifikáciu živočíšnej výroby a uplatňoval obojstrannú hmotnú zainteresovanosť. V poslednom čase sa uzatváranie týchto garančných zmlúv nerozširuje a možno pozorovať určitú stagnáciu. Pri rozhovore s pracovníkmi krmovinárskeho priemyslu sa dozvedáme, že je tomu tak najmä preto, že nie je k dispozícii potrebný sortiment komponentov pre zostavenie optimálnych receptúr krmných miešaniek. Preto by mal Federálny výbor pre poľnohospodárstvo a výživu, ako i Ministerstvo zahraničného obchodu zvážiť všetky možnosti dovozu akostných komponentov pre výrobu krmných miešaniek. Pre republiku bude určite výhodnejšie, ak dovezieme krmivo a vyrobíme si mäso doma, než keď dovážame mäso a v ňom platíme i vynaloženú prácu na jeho výrobu.

Ak zabezpečíme pre krmovinársky priemysel suroviny v potrebnom množstve, sortimente i kvalite, potom budeme môcť od neho právom požadovať aj krmne miešanky s vysokou produkčnou účinnosťou a vytvoríme pri súčasnom zabezpečení zdravého chovného materiálu predpoklady pre skutočnú intenzifikáciu živočíšnej výroby.

Místopředseda SN Kouba: Děkuji. Dále hovoří posl. Příhoda a připraví se poslanec dr. Rosa.

Poslanec Příhoda: Vážené soudružky a soudruzi, mám za to, že je nanejvýš správné, když na pořad dnešního jednání byla zařazena zpráva o plnění národohospodářského plánu tak, jak ji přednesl ministr ing. Martinka. Mám na to názor z těchto dvou důvodů:

V prvé řadě proto, že můžeme objektivně posoudit výsledky, jichž bylo dosaženo, a v druhé řadě upozornit včas na nedostatky, jež vidíme z pohledu svých volebních obvodů.

K tomu prvnímu se domnívám, že stačí vzpomenout na podzimní měsíce minulého roku. Na dobu, kdy pověsti o připravované měnové reformě byly denním hovorovým námětem. Dobu, kdy nákupní horečky a téměř vyprázdněné regály velkoobchodních skladů a prodejen byly důsledkem neodpovědného a nedomyšleného provádění mzdové i cenové politiky minulého období. Máme ještě všichni v živé paměti tuto dobu a nemusím ji blíže popisovat, ani všechny ostatní příčiny, které k ní vedly.

Hovořím o ní jen proto, abych na ní jako na jednom příkladě poukázal, jak dnes naši občané srovnávají co bylo před rokem vytyčeno, co splněno, a jak se projevily realizované politické a organizační záměry hospodářského plánu.

O měnové reformě se dnes již nemluví, vklady ve spořitelnách stoupají, lidé opět začínají věřit naší měně, obchody se čím dále tím více plní zbožím, za kterým ještě před vánocemi jezdili do NDR, objevuje se, že obchodní organizace již ani neplní předpokládané plány obratu, v řadě druhů výrobků začíná být trh nasycen.

Ustaly bezhlavé nákupy, vyplývající ze strachu o úspory. V tomto směru se ukázalo cenové moratorium jako jedno z nejúčinnějších stabilizačních opatření.

Jistě že vnitřní trh není tím jediným a nejlepším měřítkem na hodnocení záměrů plánu, ale domnívám se, že v každém případě lze z něho odvodit, jak záměry národohospodářského plánu i ostatních stabilizačních opatření byly správné, účinné a zejména jak byly splněny.

Tím, co jsem řekl, nechci ani tvrdit, že náš obchod a průmysl již plně uspokojuje požadavky svých zákazníků. Je však ještě řada výrobků, zejména z textilního průmyslu, některých druhů prádla, konfekce, obuvi, části výrobků strojírenského průmyslu, kde nejsou požadavky spotřebitelů uspokojovány. Jde zejména o levnější druhy nebo o okrajový drobný sortiment, jako kupř. nitě, který by však právě proto nikde neměl chybět. Mám však za to, že když se podařilo přivodit v poměrně krátké době ten zásadní obrat v naplnění našeho místního trhu, nemuselo by být již problémem, vypořádat se v době co nejkratší i s tím zbývajícím, co nám ještě schází.

Přednesená zpráva s. ministra však nehovoří jen o tom, čeho bylo dosaženo za I. čtvrtletí, ale také, jaké jsou výhledy plnění plánu na celý rok. A k tomu druhá polovina mého vystoupení.

Není žádným tajemstvím, že napjatá situace v zásobování elektrickou energií, která vede již od září 1969 k nutnosti regulování spotřeby elektřiny, bude trvat i v dalších obdobích roku 1970, zejména pak koncem roku.

Situace je totiž zostřována tím, že do provozu uváděné nové výkony jsou v důsledku nezahájené výstavby elektráren v uplynulých letech nižší, než odpovídá dynamice růstu spotřeby elektřiny. V průměru v roce 1970 je možno reálně počítat jen s novým výkonem 510 MW, přičemž z tohoto výkonu bude 310 MW uváděno do chodu až ve IV. čtvrtletí, takže s ohledem na nezbytnou zkušební dobu provozu bude tento výkon značně nejistý.

Protože při normální dynamice vývoje spotřeby by dosáhl přírůstek zatížení hodnoty kolem 700 MW, je zřejmé, že zajištění plynulého zásobování elektřinou nebude možno bez řady opatření jak na straně výroby, tak i její spotřeby. Jinými slovy, rýsuje se, že energetika je schopna krýt trend růstu ve výši zhruba 4 %, zatímco státní plán tempa růstu hrubé výroby počítá se 106 %.

Mluvím zde zvláště o tom, že současný stav v možnosti dodávek elektrické energie a uspokojivé, byt regulované plnění potřeb velkoodběratelů by mohlo vyvolat v široké veřejnosti dojem, že situace není tak krajně napjatá, jako tomu bylo ještě v nedávných měsících. Podzimní a hlavní zimní měsíce by nám však ukázaly opak a my jistě v žádném případě nechceme a také nemůžeme počítat s perspektivou opakování energetických potíží, které jsme měli v minulém období.

Na včasné řešení situace a organizování nutných zásahů už není mnoho času. Vezmeme-li v úvahu, že opatření na straně zvýšení výroby i dovozu jsou v maximální míře zabezpečena a vyčerpána, nezbývá nic jiného než radikální opatření na straně spotřeby. Dosud prováděnou regulací odběru elektrické energie u velkospotřebitelů a vlivem dostatku vody ve vodních elektrárnách se situaci zatím podařilo zvládnout, ale z důvodů předem uvedených toto řešení koncem roku již nestačí.

Nestačí zřejmě ani v případě, kdyby se podařilo prosadit ještě větší racionalizací spotřeby energie, která stále ještě není všude hospodárně využívána a kde téměř všude ještě jsou rezervy, a to ať již v elektrické práci nebo výkonu. O této cestě ostatně podrobně hovoří informace z celostátní konference o výrobní a ekonomické situaci energetiky, která se konala v minulém týdnu.

Jedno ze známých navrhovaných opatření pro kritické zimní měsíce, které již jen zbývá, bylo by přijetí dalších návrhů, které by sice měly co nejmenší dopad na naše hospodářství, ale za to negativně by se projevily již v zaběhnutém způsobu využívání osobního volna o volných sobotách.

Jde v podstatě o diferencovaný přesun volných sobot dle jednotlivých krajů na ostatní všední dny pondělí až pátek nebo radikální zvýšení směnnosti v nočních směnách všedních dnů na úkor ranních a odpoledních směn. Muselo by se pochopitelně týkat jen závodů s malým procentem zaměstnaných žen.

Řešení sice velmi nepopulární a s velkým politickým dosahem, ale není-li známé jiné východisko, je lépe s ním pro dočasné období počítat a lidem jeho nutnost řádně vysvětlit. Je jistě lepším řešením než v posledních chvílích organizovat hodinové výseče v ranních a odpoledních směnách s vědomím všech negativních důsledků na plnění hospodářských plánů a celého konsolidačního procesu.

Jsem si vědom, že výhledy v zásobování elektrickou energií nejsou novinkou pro soudruhy, kteří mají přístup k číslům energetické bilance. Považoval jsem však za správné se proto o tom zmínit, abych připomněl možnosti a závažnost řešení ze strany velkospotřebitelů a abychom, poučeni zkušenostmi loňské zimy, včas přijali nezbytná organizační opatření ze strany dodavatelů elektrické energie, počínaje rozdělením toho, co celkově máme k dispozici.

Jinak ke zprávě nemám připomínky a budu pro přijetí hlasovat. Děkuji za pozornost.