Předseda ČNR E. Erban: Děkuji primátorovi hlavního města Prahy soudruhu Zuskovi za přednesenou zprávu. Z pověření vlády se přihlásil ke slovu místopředseda vlády ČSR a předseda České plánovací komise ing. Stanislav Rázl. Prosím, aby se ujal slova.
Místopředseda vlády ČSR a předseda ČPK ing. St. Rázl: Vážená Česká národní rado, z pověření vlády ČSR předstupuji před vás, abych vyložil stanovisko vlády k řešení rozvoje hlavního města Prahy a zároveň vás seznámil s poznatky, ke kterým se vláda při jednání o pražské problematice dopracovala i s návrhem opatření, které přijala.
Vláda přistupuje k těmto otázkám s vědomím jejich rozsahu a významu, neboť jde o přebudování naší nejcennější kulturně-historické aglomerace v moderní, socialistické hlavní město, které bude důstojným reprezentantem celé Československé socialistické republiky.
Praha v minulosti měla a v dnešním životě má mimořádný význam historický, politický a ekonomický. V Praze vznikaly, vyvíjely se a vrcholily největší události našich dějin - husitské revoluční hnutí, národní obrození, boje pracujících za sociální a národní spravedlnost, boj proti fašismu. V roce 1945 osvobozením Rudou armádou skončila na území Prahy II. světová válka. V Praze se podepisovaly dekrety o znárodnění, v Praze se v Únoru 1948 rozhodlo o naší cestě k socialismu. Současná Praha představuje se svým miliónem obyvatel téměř 12 % ekonomického potenciálu celé Československé socialistické republiky.
Základem pro práci na rozvoji Prahy se staly dispozice XIV. sjezdu KSČ, který stanovil hlavní rysy věcného zaměření v 5. pětiletém plánu.
V duchu této sjezdové linie schválila vláda analytický rozbor a směry rozvoje Prahy a předložila je k projednání federální vládě. V souvislosti se zabezpečováním a kontrolou plnění směrnic XIV. sjezdu předsednictvo ÚV KSČ stanovilo projednat ještě v tomto roce dvě rozhodující otázky rozvoje Prahy a pražsko-středočeské aglomerace: otázku pracovních sil a investiční výstavby.
Hlavní město v sobě koncentruje mnohotvárnost života. Z toho pak vyplývá i mnohotvárnost a složitost problémů dnes i v budoucnu. Proto rozvoj Prahy a celé pražsko-středočeské aglomerace musí být zkoumán a řešen pod zorným úhlem faktů, která jsou a která zejména budou rozhodující v budoucnosti.
Uvědomme si některá z nejzávažnějších: tak především na malé ploše a při silné koncentraci obyvatelstva zde působí silné sociálně-politické faktory, které nejsou sice specifické jen pro Prahu, ale v Praze nabývají - v důsledku velkoměstského charakteru - daleko ostřejších rysů než kdekoliv jinde, vzájemně se násobí.
Druhým závažným rysem Prahy je nutnost zachování historického jádra Prahy; další závažný fakt je problematika života lidí v poproduktivním věku, právě tak jako problematika způsobu života mladých lidí a v ní pak manželství, u nichž otázka získání vlastního bytu v dohledné době vystupuje do popředí stejně jako v jiných oblastech státu, ovšem s tím rozdílem, že doba možnosti získat byt v Praze je nepoměrně delší než jinde.
V Praze je vysoká potratovost a rozvodovost; závažný komplex otázek tvoří rekreace a možnosti sportování Pražanů. Specifický problém tvoří otázky veřejné dopravy, kultury, cestování do zaměstnání i ze zaměstnání, dále otázky zabezpečování veřejného pořádku a obtížnost jeho řešení ve srovnání s menšími městy, problémy životního prostředí, zvláště pak otázky ovzduší, důsledky silné koncentrace vozidel, hluku, čištění města apod. Zvláštní pozornost je třeba věnovat řešení palivoenergetické základny, právě tak jako vybavenosti nových desetitisícových sídlišť, problémům služeb, skladových ploch, pružné distribuce.
Všechny tyto a další faktory musíme při řešení Prahy respektovat.
I když jsme si vědomi značné rozsáhlosti této problematiky, chci se ve svém výkladu soustředit jen na několik otázek, a sice na ty, které předsednictvo ÚV KSČ, federální i naše vláda pokládají z hlediska nezbytnosti řešení hlavních článků v této etapě za rozhodující. Jde především o problematiku obyvatelstva a pracovních sil a otázky investiční výstavby na území města.
Dovolte mi přejít k první otázce.
Když vláda přistupovala k posuzování problému obyvatelstva v Praze, bylo nutno zpracovat a zhodnotit dlouhodobou demografickou prognózu, a to nejen Prahy a Středočeského kraje, ale celé ČSSR, ČSR a dokonce jednotlivých krajů. Dlouhodobá projekce vývoje obyvatelstva ukazuje, že celkový růst občanů v produktivním věku se v období 1970 - 1990 proti předcházejícímu dvacetiletí silně zpomalí a dosáhne celkového přírůstku jen něco málo přes 270 tisíc osob.
Přitom v 5. pětiletce bude přírůstek asi 130 tisíc, pro 6. pětiletku již jen 80 tisíc, v letech 1981 - 1985 má dokonce dojít k poklesu asi o 5 tisíc osob a teprve v letech 1986 - 1990 opět zaznamenáme přírůstek asi 70 tisíc osob.
To jsou výstražná čísla pro celou naši populační i hospodářskou politiku, neboť celostátní fakta budou násobena nerovnoměrným vývojem podle krajů. Zatímco v Jihomoravském a Severomoravském kraji bude přírůstek příznivý a v ostatních mírný, ve Středočeském kraji bude stagnovat. Praha však je místem, kde dojde během příštích dvaceti let k absolutnímu úbytku téměř 90 tisíc pracovníků v produktivním věku.
Tato fakta vedla vládu k několika vážným závěrům a rozhodnutím: Především bylo třeba rozhodnout o opatřeních, která povedou k zachování zaměstnanosti v Praze alespoň na dnešní úrovni. Toho lze dosáhnout jen imigrací pracovních sil. Přitom bylo třeba vzít v úvahu tři důležité faktory:
první - Středočeský kraj nebude další zdrojovou oblastí Prahy z hlediska náboru pracovních sil;
druhý - rovnoměrnější rozmístění výroby po celé ČSSR, nové pracovní příležitosti a zvýšená bytová výstavba v krajích vedou ke stabilizaci pracovních sil. O to obtížněji bude možno migrační záměry realizovat;
třetí faktor - aby bylo možné uskutečnit tento strategický záměr vlády, bude nutno propracovat podmínky a organizovat postupný přesun 117 tisíc pracovníků produktivního věku, což s ohledem na migrační přesuny celých rodin představuje 180 - 200 tisíc obyvatel.
Přijetí tohoto záměru znamenalo ovšem i rozhodnout o velikosti Prahy, a to zejména z hlediska situování nových sídlišť.
Druhé rozhodnutí vlády bylo zaměřeno na vážné problémy ve struktuře zaměstnanosti. Při hledání možností jak usměrnit práce na řešení této závažné otázky jsme vycházeli z toho, že v Praze je k dispozici tolik výrobních ploch v průmyslu, že by jejich využití alespoň na 1,5 směny vyžadovalo více než 25 tisíc dalších pracovníků, dále, že v Praze je nízký podíl pracovníků ve stavebnictví a dále, že v Praze je kritický nedostatek pracovníků v činnostech, které podmiňují bezporuchovou funkci organismu hlavního města. Jejich potřeba poroste i v příštím období. Jako názorný příklad lze uvést bytové hospodářství, kde při výstavbě 180 tisíc bytů do roku 1985 bude nutné zabezpečit údržbu a opravy nového i dosavadního bytového fondu.
Vzhledem k věkové struktuře a rozsahu možné migrace obyvatelstva do hlavního města lze správné řešení hledat ve změnách struktury zaměstnanosti. Půjde tedy o to postupně provést přerozdělení počtu pracovníků mezi II. a III. sférou i uvnitř II. a III. sféry ekonomiky na území Prahy.
Vlády ČSSR a ČSR stanovily, aby vzhledem k funkcím a postavení hlavního města Prahy v ekonomice celé federace a vzhledem k uvažovanému vývoji a migraci pracovních sil do roku 1985, byly ověřeny možnosti: snížit v Praze počet pracovníků v průmyslu o 15 tisíc, zvýšit počet pracovníků ve stavebnictví o 15 tisíc a zvýšit počet pracovníků ve III. sféře o 36 tisíc.
Při takto navržené změně, která zasáhne svým dílem i strojírenství nutno počítat s rozvojem tohoto oboru v hlavním městě i nadále, neboť i při úspoře pracovních sil formuje - jako rozhodující odvětví - ekonomickou základnu města. Jeho další rozvoj bude výrazněji specializován na klíčové výrobní programy vyžadující vysokou kvalifikaci a zručnost pracovníků, bude se opírat o výrobní tradice a o vysoké využití základních výrobních fondů i o jejich modernizaci.
V souvislosti s dlouhodobým programem přestavby a výstavby hlavního města Prahy bude třeba vybudovat materiálně-technickou základnu stavebnictví. Na předním místě je stabilizace pracovníků z přesunovaných kapacit a výchova učňů, neboť rozhodující podíl výstavby bude zajišťován pracovníky trvale bydlícími v Praze.
Návrh na změnu struktury zaměstnanosti v Praze podrobila vláda zkoumání z několika pohledů: Především jsme si položili otázku, zda změna struktury zaměstnanosti mezi II. a III. sektorem nebude znamenat oslabení dělnické třídy v Praze. I když jsme vzali v úvahu, že Praha je sídlem centrálních, vládních a státních orgánů, změna struktury v žádném případě nepovede k posílení počtu pracovníků v oblasti správy. Naopak, vláda zastává názor, že některé nevýrobní organizace by měly Prahu postupně opustit a přemístit se tam, kde je středisko jejich výrobní základny. Snížení počtu pracovníků v průmyslu je pak ekvivalentně vyvažováno zvýšením počtu pracovníků ve stavebnictví. Vzestup pracovníků ve III. sektoru není pak směrován do administrativy, ale do profesí, které jsou nutné z hlediska plynulého chodu města - je to především doprava, obchod a komunální služby. Jen poměrně malá část přírůstku připadne na zdravotnictví, školství, veřejné stravování apod. Takovéto přerozdělení a posílení by mělo znamenat zlepšení podmínek pro lepší uspokojování potřeb Pražanů.
Vláda ČSR je si vědoma toho, že řešit v optimálních proporcích rozdělení pracovních sil na území hlavního města Prahy je velmi složitý a náročný úkol, jehož provedení vyžaduje výraznou změnu v dosavadních přístupech resortů k problémům pracovních sil v Praze a v celé pražské průmyslové aglomeraci.
Vláda současně vychází z toho, že rozvoj výrobní a nevýrobní sféry nelze stavět proti sobě, a proto nelze ani řešit přírůstky pracovníků na úkor jedné z nich. Vždyť pracovníci terciární sféry musí zajistit, aby lidé po práci nacházeli nezbytné životní a kulturní podmínky, příznivé podmínky pro upevňování svého zdraví, svých schopností, kvalifikace apod. Na druhé straně nelze počítat s rozvojem terciární sféry do té doby, dokud nám naše výroba nevyprodukuje dostatek hmotných zdrojů.
Stálé uplatňování nereálných požadavků na pracovní síly vede ke zbytečným iluzím. Místo boje o pracovní síly musí nastoupit úsilí po dosažení vyššího stupně společenské organizace výroby, úsilí za modernizaci výrobních zařízení a likvidaci neperspektivních výrob, dosažení vyšší koncentrace výroby a s tím související i zvýšené využití základních fondů.
Vláda ČSR bude trvat na tom, aby rozvoj kteréhokoliv odvětví a oboru činnosti na území hlavního města, pokud zde jeho existence je ze společenských důvodů nezbytná, byl podmíněn prověrkou maximálně možných úspor pracovních sil a podstatně intenzívnějším využitím pracovníků, a to jak v sekundární, tak - a to zdůrazňujeme - v terciární sféře.
Provedené rozbory dále ukázaly, že problematiku pracovních sil v hlavním městě Praze nelze řešit izolovaně od analogických otázek, vznikajících ve Středočeském kraji. Vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji obyvatelstva v tomto kraji do roku 1990 a při současné nutnosti realizovat řadu závažných národohospodářských úkolů, jako je např. elektroocelárna Dříň, automobilový průmysl, energetika a některé chemické výroby, nelze tedy připustit, aby se stavěly nové výrobní plochy v blízkosti Prahy a odčerpávaly tak pracovní síly z hlavního města. Proto Středočeský KNV již přikročil k vypracování návrhu dlouhodobého rozvoje kraje a v něm pak rozvoje jednotlivých oblastí přilehlých k hlavnímu městu. První materiály již byly projednány v radě Středočeského KNV, která stanovila další postup pro jejich dopracování.
Středočeský kraj bude vždy doplňovat Prahu při plnění jejích specifických funkcí, přičemž vždy bude nutno posuzovat formování ekonomického profilu Prahy a Středočeského kraje jako celku se všemi formami integrace.
Podle harmonogramu prací na problematice pražsko-středočeské aglomerace bude vláda postupně posuzovat jednotlivé úkoly a výsledky prací tak, abychom přibližně koncem roku 1973 mohli předložit první variantu dlouhodobého rozvoje této oblasti z hlediska vývoje obyvatelstva i struktur zaměstnanosti.
Soudružky a soudruzi! Druhým těžištěm řešení rozvoje je investiční výstavba na území města. Když vláda hledala odpověď na otázky, jak v této oblasti rozhodovat, provedla vyhodnocení potřeb i zdrojů a celou problematiku rozdělila na úkoly krátkodobé a dlouhodobé.
Za základ své investiční politiky vůči Praze pro 5. pětiletý plán si stanovila zásadu zastavit či zmírnit narůstající konfliktní situace, zejména v bytové výstavbě a občanské vybavenosti, v dopravě, ve zdravotnictví, v obchodě, ve spojích a sdělovacích prostředcích. Současně vláda stanovila, že musí být vytvořeny podmínky pro intenzívní řešení úzkých míst v 6. a 7. pětiletce.
Při znalosti potřeb pro plnění krátkodobých i dlouhodobých cílů stanovila zdroje materiální, finanční a lidské v souladu s možnostmi národního hospodářství a s úkoly rozvoje ostatních oblastí a hospodářských odvětví.
Při zpracování pětiletého plánu se vydělilo pro Prahu 36 - 37 mld Kčs a po zpřesnění možných zdrojů v letošním roce byl rozsah zvýšen na 41 mld Kčs, z toho pro Národní výbor hl. m. Prahy 22 - 23 mld Kčs a pro ostatní investory téměř 13 mld Kčs.
V souvislosti s rozhodnutím o výši investování byly stanoveny i podmínky realizace. Tak např. vláda schválila mzdovou preferenci stavařů ve výši podle druhů staveb, vyslovila souhlas s budováním svobodáren a moderních ubytoven pro stavební dělníky i s výstavbou stabilizačních bytů, souhlasila s budováním materiálové základny stavebnictví včetně výroby kameniva a vytváří podmínky pro zabezpečení transportů stavebních materiálů, neboť objem přepravy roste do miliard kubíků.
Především však musela rozhodnout o vytvoření potřebných zdrojů stavebních kapacit, a to místních i přesunovaných. Rozhodnutí vlády o přesunech kapacit vychází z linie, že Prahu je nutno budovat ze zdrojů celého státu. Z celkového objemu stavebních prací 41 mld v této pětiletce zabezpečují: ministerstvo stavebnictví ČSR 25,5 mld Kčs, z toho např. přesunuje generální ředitelství Ostrava do Prahy 1,6 mld Kčs, s tavební kapacity přesunuté ze Slovenska činí 1,5 mld Kčs, organizace ministerstva dopravy 1,4 mld Kčs, stavební organizace NV hl. m. Prahy 4,9 mld Kčs, nestavební organizace 6 mld Kčs a dovoz stavebních kapacit ze zahraničí činí téměř 2 mld Kčs.
Zvláštní skupinu problémů tvoří zabezpečení úze mně plánovací a projektové přípravy, struktura investic, formy řízení ze strany investorů i dodavatelů. Tak např. při vypracovávání realizačních programů jsme dospěli k závěru, který zde uvedl i soudruh primátor Zuska, že v přípravě území pro velká sídliště - spíše města - má Praha zpoždění 4 - 5 let a v územně technické a projektové přípravě i v dodavatelském zajištění velkých staveb 2 - 3 roky. Řízení stavebnictví při takovéto přípravě je mimořádně náročné, nemůže mít trvalý charakter a naším cílem je v průběhu 5. pětiletky nedostatky jak v přípravě území, tak nedostatky v technické a projektové připravenosti likvidovat.
V minulosti zaznamenala Praha několik vln rozvoje. Nikdy však nebyl plánován takový prudký vzrůst intenzity stavění, jako je tomu nyní. Stačí si jen uvědomit, že stavební výroba organizací českého ministerstva stavebnictví vzroste během roku 1972 - 1973 o 45 %. Při tom je možno obrazně říci, že omezený pražský prostor se stává úzkou částí "trychtýře", kterým se tato aglomerace naplňuje stavbaři, mechanismy a stavebními materiály z celé republiky a dokonce i ze zahraničí.
Základním záměrem vlády, dovolte mně říci v oblasti číslo 1 - komplexní bytové výstavbě - je vytvářet podmínky a realizovat koncem páté pětiletky 8 - 10 tisíc bytů ročně, v šesté pětiletce pak 12 - 15 tisíc bytů, a to včetně občanské vybavenosti. V dalších letech pak tuto úroveň stabilizovat.
Zajištění takovéhoto tempa bytové výstavby vyžaduje nejen dlouhodobé rozhodnutí o celkové koncepci, ale i naprosto konkrétní program soustředění projekčních kapacit, včasné určování dodavatelů a u velkých sídlišť přijetí vyšších dodavatelských forem, zvýšení intenzity i kapacit při budování inženýrských sítí a dopravního systému. Tato úroveň tempa bytové výstavby zlepší uspokojování bytových požadavků zejména u mladé generace, umožní realizaci přesunu obyvatel z ostatních krajů a umožní i přistoupit k plošním asanacím té části bytového fondu v Praze, u něhož nelze počítat s postupnou modernizací.
Zabezpečení takovéhoto tempa výstavby nových bytů nese sebou vysoké nároky nejen na přípravu, ale též na kvalitativní stránky realizace. Nelze např. do budoucna počítat s tím, aby počet potřebných hodin pro výstavbu jednoho bytu byl v Praze neúměrně vyšší, než v ostatních krajích republiky.
Nová výstavba bytů však také vyžaduje organizovat a zabezpečovat vyšší objem údržby bytového fondu a to tak, abychom do budoucna nejen prováděli opravy fasád, ale uměli i modernizovat samotné byty.
Podmínkou úspěšné realizace investic pro život hlavního města při vydělených zdrojích je limitování objemu investic pro ostatní investory. Federální i česká vláda se rozhodly a stanovily pevné objemy, a to na základě jmenovitého seznamu podle jednotlivých ústředních investorů.
Zvláštní pozornost i citlivý přístup volí vláda při posuzování investic materiálně-technické základny pro stavění v Praze. Vláda si je plně vědoma, že tak veliký rozsah stavění nutně vyžaduje zcela nekonvenční přístup jak k budování základny, tak i k otázkám organizace a řízení stavebnictví. Uvědomme si rozměry: 7 mld kapacit přesouváme uvnitř státu, 2 mld dovážíme, téměř 5 mld vlastních kapacit NV, 15 až 17 mld kapacit centrálně řízeného stavebnictví, které je situováno v rajónu Praha, 6 mld nestavebních dodavatelů, tj. 60 až 80 tisíc lidí. Aby toto vše pracovalo efektivně, rytmicky a nabíralo potřebnou dynamiku musí být vysoce odborně a s politickou erudicí řízeno, vzájemně sladěno a musí mít vytvořenu jednotnou, s vysokými technicko-ekonomickými parametry pracující materiálovou základnu.
Úkol, tj. vypracování návrhu na jednotné řízení stavebnictví uložila vláda ministru stavebnictví soudruhu ing. Šrámkovi. Zdárný průběh realizace je do značné míry závislý i na úzké spolupráci investorů a dodavatelů, a to počínaje zahájením prací na projektu. Vláda je přesvědčena, že tato spolupráce je chápána jako prvořadý politický úkol pro všechny účastníky výstavby, kteří se nesmějí vyhýbat obtížím a výsledky ve výstavbě Prahy budou považovat za vizitku své práce při plnění jednoho ze jmenovitých úkolů XIV. sjezdu strany.
Abychom do budoucna vytvořili podmínky pro účinnější koordinaci a řízení rozvoje hlavního města bude vláda plně podporovat uplatnění všech pravomocí Národního výboru hl. m. Prahy; je například toho názoru, že bez jeho souhlasu nesmí žádný investor zahájit investiční výstavbu, ani přikročit k vypracování projektové dokumentace.
Soudružky a soudruzi, objem investičních prostředků věnovaných na výstavbu hlavního města v 5. pětiletce dosáhl maximálně uvolnitelných prostředků ze zdrojů celé federace a znamená výraznou změnu v tempu jeho výstavby, která v historii nemá obdoby. Výstavba města je značně rozsáhlá a zahrnuje zásadnější přístup k přebudování vodovodního systému vně i uvnitř města, k rozšíření základní kostry kanalizačního systému, k rozhodnému řešení dopravní situace, zejména výstavbou metra a počáteční realizaci průjezdových a výjezdových magistrál. Bude provedena podstatná část přestavby železničního uzlu, výstavba rozhodujících tepelných zdrojů, přistoupí se k uvolňování skladových objektů ve středu města, k jejich nové výstavbě v areále na okraji Prahy a k rozšíření obchodní prodejní plochy.
Začínají se rýsovat nové budoucí kontury města. Do plynulého tempa se dostala výstavba metra, dokončí se jižní část II. Severojižní magistrály včetně Nuselského mostu, nákladem 500 miliónů Kčs. Během této pětiletky dokončíme obchodní dům na náměstí Republiky za 570 milionu Kčs, nemocnici v Motole /820 miliónů Kčs/, první etapu televizního studia na Kavčích horách /1890 miliónů Kčs/, hotel Intercontinental /360 miliónů Kčs/, Dům družstev na Václavském náměstí /170 milionu Kčs/. V současné době je před dokončením nová budova Federálního shromáždění a přestavěné Smetanovo divadlo, celkem asi za 600 milionu Kčs, sklad Mototechny ve Stodůlkách za 335 miliónů Kčs a další a další.
Poučeni z období příprav rozvoje Prahy v této pětiletce chceme koncem příštího roku vypracovat a předložit k projednání návrh plánu komplexního rozvoje hlavního města a pražské aglomerace pro léta 1976 - 1980 a hlavní směry rozvoje do roku 1990. Souběžně s tím předložit i urbanistickou koncepci výstavby a přestavby a komplexní zabezpečení materiálně-výrobní základny stavebnictví pro Prahu a pražsko-středočeskou aglomeraci. Očekáváme od této práce, že s dostatečným předstihem soustředí tvůrčí úsilí všech, kteří se budou na rozvoji Prahy v budoucnu podílet a kteří o směrech, koncepcích a prostředcích budou rozhodovat.
Vážená Česká národní rado, v krátkém výkladu jsem se vám pokusil nastínit přístup vlády ČSR k řešení složité problematiky pražsko-středočeské aglomerace, a to se zaměřením na obyvatelstvo a pracovní síly a na výstavbu města. Každá časová etapa znamenala vždy pro naši společnost soustředění sil na určité vymezené politicko-ekonomické úkoly. Nikdy jsme nešli po vyšlapaných cestách, stálo nás to vždy hodně sil, přemýšlení a času. Dnes dostává rozhodnutím XIV. sjezdu KSČ svou prioritu i naše hlavní město, centrum politické i správní, město památných staveb, ale také město práce a továren. Toto rozhodnutí, které zabezpečujeme, představuje práci v rozsahu 8 mld Kčs ročně, přes 40 mld Kčs za 5. pětiletku, s předpokladem na 50 - 55 mld Kčs v příští pětiletce. Je to vpravdě velké politické rozhodnutí, které zavazuje každého občana naší vlasti. Dělníky v Plzni či Ostravě, nebo v Brně, kteří se podílejí na dodávkách strojů a zařízení, stavaře z Budějovicka, Ostravska, Plzeňska, Karlovarska, východních Čech či ze Slovenska, techniky a projektanty z Čech, Moravy a Slovenska a celou velkou armádu pracovníků všech profesí a povolání v Praze.
Velká zodpovědnost je na Národním výboru hlavního města Prahy, na kterém leží doslova těžké břemeno, na vládách i na zákonodárných orgánech. Každý má svůj díl práce, která přes všechny těžkosti a starosti je práce radostná. Vždyť je to práce, která znamená tvořit nové, práce, jejíchž výsledků se pomalu, ale jistě dočká ještě naše generace.
Nestavíme problém Prahy tak, aby soustředěním pozornosti a sil na naše hlavní město zaostaly jiné oblasti. Není tomu tak! Jen vzpomeňme na naše bohaté volební programy a na jejich plnění. Ale právě tak, jako se zkrášluje celá naše vlast, musí se budovat i Praha jako důstojný obraz naší epochy, neboť hlavní město je hrdostí a chloubou každého státu. Nejsme snílky, když jsme přesvědčeni, že Praha za deset let začne být nebo již bude moderním městem, právě tak, jako nebyli snílkové sovětští lidé, když vyhlašovali smělé plány výstavby. Nejsme snílkové proto, že máme své plány a koncepce podloženy prací i elánem našich lidí, těch lidí, kteří když je zapotřebí, umějí i hory přenášet. A tak je tomu doslova v Praze i okolí.
Dovolte mi, abych váženou Českou národní radu ubezpečil, že vláda ČSR bude trvale věnovat pozornost výstavbě našeho hlavního města, že všichni ministři, každý svým dílem, udělají vše pro to, aby naše představy, zakotvené v plánech, pomohli úspěšně realizovat. Dík všem, kteří již přiložili ruku k dílu.
Děkuji vám, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, za pozornost a podporu. /Potlesk./