Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Rosickému. Slovo má poslanec Jirsík.

Poslanec Josef Jirsík: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Stejně jako ostatní výbory i výbor ČNR pro plán a rozpočet se připravoval na projednání rozvoje zemědělské výroby ve vztahu k životu na vesnici. Hodnotili jsme v této souvislosti podíl zemědělství na tvorbě společenského produktu a národního důchodu. Přesto, že společenský podíl vytvářený v zemědělství se zvýšil v létech 1960 až 1972 o více než tři čtvrtiny, snížil se jeho podíl za toto období na společenském produktu z 13,5 % na 10,9 % a na tvorbě národního důchodu 12,4 % na 9 %. I když toto vyjádření ukazuje na nízký podíl pokud jde o tvorbu společenského produktu a národního důchodu, nic to nemění na stanovisku o prioritním postavení zemědělské výroby jako stabilizátora národního hospodářství. Samotná metodika podle mého názoru není dořešena. Přitom je nutné vzít v úvahu, že nižší podíl zemědělské výroby je způsoben také v důsledku rychlejšího růstu průmyslové výroby, kde probíhala rychlejší modernizace a také zvýšená zaměstnanost přechodem pracovníků ze zemědělství.

Celá socialistická přestavba zemědělství umožnila snížit stav pracovníků v zemědělství v porovnání s rokem 1950 na polovinu. Tento vysoký úbytek, ne ve všech oblastech stejnoměrný, nebyl však vždy v odpovídajícím rozsahu nahrazen výrobními prostředky potřebné technické úrovně a tento rozpor trvá i nadále.

Při této otázce je nutno vzít v úvahu, že značný podíl evidovaných mechanizačních prostředků má pouze evidenční hodnotu, ale ve výrobním procesu není vůbec využíván, protože je technicky překonán.

Současná etapa rozvoje zemědělství stanovená XIV. sjezdem má hlavní úkol zajištění růstu tržní produkce, který se dobře plní. Zemědělství přijalo plánované úkoly na rok 1975 o rok dříve. To je jistě mobilizující i pro ostatní odvětví národního hospodářství.

Je třeba se proto vážně zamyslet, a s dostatečným předstihem, nad tím, že i nadále bude klesat počet pracovníků v zemědělské prvovýrobě, když dnes je v zemědělství v ČSR zaměstnáno 140 000 lidí starších 60 let a z celkového počtu pracovníků tvoří ženy 52 %.

Plánovanými záměry v modernizaci zemědělské výroby dochází ke snižování tak zvané práce jednoduché - ruční - a je nutno řešit generační problém stejně jako zvýšení podílu mužských pracovních sil a v neposlední řadě zajistit trvalé zvyšování kvalifikace jako faktoru pro využití nové, na kvalifikaci náročné techniky.

Souhlasíme plně s vytvářením podmínek pro mladé pracovníky, jak bylo včera uvedeno ve zpravodajské zprávě soudruha Jiráska. Rozvoj socialismu záleží také na tom, jak se úspěšně podaří řešit rozdíl mezi městem a vesnicí v celém komplexu. Přitom je nutno uznat, že výstavba socialismu přinesla pro pracující v zemědělství ohromný pokrok, o kterém se nikomu, kdo prodělal socializaci vesnice a pracoval v zemědělství, ani nemohlo zdát. Leninská politika naší strany a dělnická třída získala v družstevních rolnících spojence, který výsledky své práce a svým postojem i v krizovém období, prokázal a prokazuje denně poměr k rozvoji vyspělé socialistické společnosti.

Zvláštnost zemědělské výroby je dána pochopitelně charakterem práce na polích nebo ve stájích. Také samotné řízení zemědělské výroby má svoji specifiku a náročnost na pracovníky. U nás je často velmi zjednodušováno srovnávání životní úrovně pracovníků mezi jednotlivými sektory. Je proto třeba tyto věci posuzovat objektivně a komplexně.

Pracuji deset let jako ředitel státního statku. Nejedná se o podnik malý nebo zaostávající. Uvedu některé rozdíly pro pochopení ostatních poslanců. Je nutno zavádět diferencovanou pracovní dobu, která přináší pracovníkům v rostlinné výrobě to, že osmnáct sobot v roce je pracovních. Pokud jde o pracovníky živočišné výroby, kde převážně pracují ženy, jsou dělené směny a na ranní směnu se nastupuje ve 3 hodiny ráno, někdy ještě dříve. Dále je třeba brát v úvahu i to, že určité samozásobení zemědělskými produkty vyžaduje také část volného času pracovníků v zemědělství. Dovolená se poskytuje většinou v zimě. Pokud jde o akci "Z", myslím, že jiné výbory musí ohodnotit, že pracovníci na vesnici a v zemědělstvích na těchto společných akcích odpracovali daleko větší podíl práce než tomu bylo u našich občanů ve městech.

Další rozpor je v tom, že třeba na našem podniku je plánovaný počet 930 pracovníků, z toho stálých je jen 700 a zbytek se rekrutuje z tzv. brigádníků, kteří se skládají ze slovenských skupin přijíždějících na cukrovku, z pomoci škol u okopanin a případně i z pomoci vojáků při určitých špičkových pracích.

Neříkám to proto, že bych chtěl pro zemědělce vymáhat nějaké priority, ale proto, že je to odvětví, které zaslouží plné pozornosti. Při jednání v našem výboru bylo zdůrazněno, že výrazné úspěchy, které zemědělství dosáhlo, nesmí vést k sebeuspokojení a přes relativně vysokou úroveň je nutno využít rezerv, které v zemědělství také jsou.

Jsou značné rozdíly v hospodaření mezi JZD a státními statky. Jestliže státní statky dosáhly v roce 1972 na 1 ha zemědělské půdy zisk 475 Kčs, činil zisk u JZD 1829 Kčs. Rozdíly jsou také v materiálových a jiných nákladech na 100 Kčs výkonů, které u státních statků činily 66,15 Kčs proti 51,99 Kčs u JZD atd. Přitom stabilizační dotace na 1 ha zemědělské půdy představovaly u státních statků 512 Kčs, zatímco u JZD jen 89 Kčs.

Pozornost zasluhuje dále zejména v posledních letech se prohlubující diferenciace zemědělských podniků uvnitř obou sektorů. Ukazují to příklady z Jihomoravského kraje u JZD hospodařících ve stejných výrobních a mnohdy i ekonomických podmínkách. Tak např. podprůměrná JZD v kukuřičné oblasti okresu Hodonín měla v roce 1972 nižší hrubou zemědělskou produkci na 1 ha zemědělské půdy o 1463 Kčs než je průměr všech JZD v této oblasti. V okrese Žďár nad Sázavou byla hrubá zemědělská produkce na 1 hektar zemědělské půdy podprůměrných JZD o 1587 Kčs nižší proti průměru v této oblasti.

Jsou také velké rozdíly ve stavech skotu a krav na 100 ha půdy mezi jednotlivými kraji. Zatímco ve Východočeském kraji je to 80 kusů skotu, z toho 35 krav, v Severočeském kraji je to pouze 59 kusů skotu a z toho 24 krav. Stejné rozdíly jsou mezi JZD a státními statky. V JZD připadá na 100 ha 77 kusů skotu, z toho 32 krav, u statků je to jen 66 kusů skotu a z toho 27 krav. Rovněž vážným negativním jevem v ekonomice zemědělských závodů je trvalý růst materiálových nákladů. V letech 1967 až 1970 rostly výkony v zemědělství průměrně 5,9 % ročně, ale materiálové náklady rostly až o 10 %. Příčin tohoto vývoje je asi více. V prvé řadě jsou to intenzifikační vklady nahrazující živou práci prací zhmotnělou. Další vliv má rozhodně koncentrace drůbeže a prasat a tím zvýšená spotřeba krmných směsí místo zrnin. Zvláštní pozornost však zasluhují ty případy, kdy ceny dodávaných výrobních prostředků do zemědělství rostou rychleji než jejich užitná hodnota. Jistě i zacházení s výrobními prostředky nemá patřičnou úroveň a je také věcí zemědělců, aby se s tímto problémem vypořádali.

Zároveň bych chtěl znovu zdůraznit, že dosažené dobré výsledky v zemědělství nesmějí vyvolat nezdravé sebeuspokojení. Je třeba odmítnout názory, že když se pětiletka v ukazatelích plní v předstihu, není třeba mobilizovat, protože nemůžeme zvyšovat výrobu do nekonečna, poněvadž to stojí náklady i devizové prostředky a přitom máme plné obchody potravin. Vzpomeňme si jen na rok 1968, kdy pravicoví oportunisté měli také starost s nadprodukcí masa. Všichni dobře víme, jaká byla skutečnost a kolik námahy, prostředků a úsilí muselo být vynaloženo, abychom se v zemědělství dostali tam, kde jsme dnes. Proto je třeba, aby nejenom zemědělci, ale také všechna odvětví a obory, na jejichž dodávkách je zabezpečení dalšího rozvoje zemědělství závislé, s houževnatostí, s plnou odpovědností a s novou iniciativou řešili dosud otevřené problémy a nedostatky a vytvářeli v zájmu celé společnosti předpoklady pro splnění a překročení úkolů v zemědělství i do budoucna. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji soudruhu Jirsíkovi. Slovo má poslankyně Šmotková, připraví se poslanec Jirotka.

Poslankyně Marie Šmotková: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci! Není pochybo tom, že v posledních 20 - 25 letech prošel venkovský prostor v naší republice převratným vývojem. Podílí se na tom v celé své šíři i doprava, ať se již jedná o přepravu osob a nákladů, nebo o komunikace. Bezprašné silnice již nejsou pouze výsadou měst, ale staly se v převážné míře samozřejmostí i na vesnici. Více než 80 % obcí a osad je přímo napojeno na pravidelnou autobusovou dopravu ČSAD a ze zbývajících obcí nemají občané k autobusové zastávce v podstatě dále než 2 km. Mimo to každým rokem stovky autobusů umožňují zemědělcům a ostatnímu venkovskému obyvatelstvu poznat krásy naší země v organizovaných zájezdech a každoročně přibývá na venkově počet majitelů osobních automobilů a motorek, které používají jak pro cesty do zaměstnání, tak i pro rekreaci. To vše přispívá k odstraňování rozdílů životní úrovně mezi městem a vesnicí, ale zároveň sebou přirozeně přináší i své problémy. Chtěla bych se zmínit alespoň o některých z nich, tak jak je známe ze svých volebních obvodů a jak jsme je projednávali i v našem výboru ČNR pro obchod a dopravu. Jak jsem již dříve uvedla, je dopravní síť na našem venkově poměrně dobře rozvinuta a hustotou autobusové sítě se řadíme na přední místo ve světě. Přesto se však vyskytují stále stížnosti na tuto formu dopravní obsluhy a to zejména ve vztahu k jízdním řádům. Jízdní řády jsou většinou přizpůsobovány potřebám průmyslových závodů a pracovníci v zemědělství a další venkovské obyvatelstvo se musí těmto řádům chtě nechtě mnohokrát přizpůsobovat. To pochopitelně ovlivňuje využívání pracovní doby v zemědělství a přináší to i své potíže při zajišťování přepravních potřeb obyvatelstva, ať již to je v jejich cestách za kulturou, za nákupy, při jejich stycích s úřady apod. Rovněž doprava dětí do škol není vždy uspokojivě vyřešena a děti musí mnohdy dlouhou cestu a za nepříznivého počasí překonávat pěšky, nebo se dostanou do školy již hodinu před vyučováním, ba mnohdy i dříve.

Je pravda, že řešení nebývá jednoduché, ale někde to mohou spravit i národní výbory při předkládání požadavků na změny v jízdním řádu, jindy vznikají názory, že se to dá řešit i zavedením mikrobusů apod. Velkou úlohu přitom hraje i dopravní kapacita ČSAD a její ekonomické využití. Zde je však třeba pečlivě zvážit, do jaké míry má hromadná doprava osob plnit čistě ekonomické úkoly a do jaké míry jsou to služby, které mají přispívat k vyrovnávání úrovně života mezi vesnicí a městem.

Často se vyskytují i připomínky občanů ke kultuře cestování. Nedávno jsem se dozvěděla, že na některých autobusových linkách se vzdáleností 80 i 100 km byly zrušeny cestovní přestávky. S tímto se těžko smiřují zejména staří lidé a právem toto kritizují. Často se setkáváme i s kritikou na čistotu vozů, ve kterých cestujeme. To si jistě vyžaduje větší pozornost ze strany dopravních organizací. Méně často si však přiznáváme v tomto ohledu i své vlastní nedostatky. Co mám na mysli? Není to jen otázka udržování čistoty dopravních prostředků ze strany cestujících, ale např. i potřeba větší péče občanů o udržování čekáren a přístřešků, pokud již byly pro zvýšení pohody cestujících a mnohdy na jejich žádost postaveny. Je to státní majetek a podívejme se kolikrát v jakém je stavu. Rozbitá okna, počmárané stěny, poškozený nábytek a další znaky vandalství nejsou právě nejlepší známkou péče o socialistické vlastnictví. Totéž platí i o dopravních značkách, které mají sloužit všem pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu.

S bezpečností silničního provozu souvisí na našich vesnicích i problém průtahů silnic některými obcemi. Prudké zatáčky, úzká hrdla mezi objekty často i opuštěnými, špatná přehlednost a stoupající intenzita silničního provozu - to jsou varovné signály u mnoha našich obcí nejen z hlediska plynulosti dopravy a je třeba se s tím bezpodmínečně zabývat.

V závěru bych chtěla přednést ještě jednu bolest, která nám působí nepříjemnosti hlavně na podzim a na jaře. Je to znečišťování našich vozovek. Polní cesty již absolutně nevyhovují pro současný stupeň zemědělské mechanizace a i když neslouží jen pro zemědělské závody, nejsou nikým udržovány. Pro přechodné zlepšení by měla platit alespoň zásada, aby každý výjezd z polní cesty na vozovku byl v délce 100 - 200 metrů zpevněn, čímž by se alespoň částečně odstranilo znečišťování silnic. S tím ovšem souvisí i celý soubor otázek kolem přístupových cest do zemědělských a lesních prostorů a údržby sítě místních komunikací. Ani na jejich řešení nesmí být proto při dalším rozvoji zemědělství a koncepce životního prostředí na vesnici zapomínáno. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslankyni Šmotkové. V rozpravě vystoupí dále poslanec Jirotka.

Poslanec Václav Jirotka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Dovolte, abych se ve svém diskusním příspěvku zabýval třemi závažnými otázkami, které zcela zákonitě zasahují do dalšího rozvoje naší socialistické společnosti na vesnici a jak také byly řešeny radou KNV Západočeského kraje.

Je to v prvé řadě otázka zajištění výživy národa, která v současné době je problémem celosvětového významu. V důsledku prudkého rozvoje vědy a techniky na všech úsecích lidské činnosti a tím i dosahování širokého rozvoje průmyslové výroby se sice na jedné straně nebývalou měrou uspokojuje požadavek lidstva po technických výrobcích, na druhé straně nutná výstavba a soustavné rozšiřování průmyslové výroby děje se na úkor zemědělské výroby, tj. na úkor omezování a zpomalování stoupajícího trendu celé zemědělské výroby.

Vezměme si pro ilustraci na pomoc několik statistických čísel. Např. úbytek zemědělské půdy za 5 let od roku 1967 do roku 1971 činil v českých zemích 42 941 ha a v roce 1972 5535 ha. Tedy stále se prosazuje soustavné tempo ve snižování půdního základu, který v zemědělství je podstatnou a určující podmínkou pro dosažení konečného výsledku. U nás v Západočeském kraji je tato skutečnost zvláště výrazná proto, že se ze všech krajů podílíme nejvíce na úbytku zemědělské půdy. Bylo to zaviněno hlavně tím, že dochází k široké devastaci zemědělských a lesních půd způsobených těžebními a jinými průmyslovými podniky v Západočeském kraji. Zamezení nebo značné snížení úbytku zemědělské půdy bude tedy prvořadým úkolem všech orgánů státní moci v našem státě, které musí zabezpečit také zpětnou návratnost zemědělské půdy, mimo jiné i zvýšeným zvelebováním a využitím dosud neplodné či ladem ležící půdy, jejím zkvalitněním potřebnými organickými chemickými hnojivy a tím zajistit dosahování vyšší hektarové výnosnosti, ale také zamezování dosud vysoké ztrátovosti při sklizni zemědělských plodin.

Dále je to otázka stálého snižování počtu osob pracujících v zemědělství. Je pravdou, že vlivem přeskupení naší zemědělské výroby z převážně rukodělné práce na formy velkovýrobní při využití velkých zemědělských kombajnů i zavedení průmyslové výroby na úseku živočišné produkce se snížil podíl nejen těžké lidské práce, ale i potřeba počtu zemědělských pracovníků. Přesto je třeba si uvědomit, že stálé snižování počtu pracujících v zemědělství by vedlo k nezdravým závěrům a tím i k nedostatečnému plnění úkolů našeho socialistického zemědělství. Výrazně to ukazuje i přehled počtu osob připadajících na 1 pracovníka v zemědělství, jak o tom ve svém referátu hovořil zpravodaj poslanec Jirásek, kdy 1 zemědělský pracovník v roce 1950 musel vyživit 7,2 občanů v českých zemích a v roce 1972 musí vyživit 13,8 občanů. Tedy téměř dvojnásobek. I tento ukazatel zobrazuje nejen současnou situaci, ale přikazuje věnovat zvýšenou péči pro získávání mladých nových pracovníků v našem socialistickém zemědělství tak, aby se vylepšil i věkový průměr pracovníků v zemědělství. S tím souvisí i třetí otázka, která je také součástí úspěšného ekonomického řešení našeho zemědělství. Je to vytváření podmínek dobrého života na vesnici. Vhodným a jak se ukázalo i v praxi užitečným rozhodnutím bylo vytvoření tzv. střediskových obcí, které by geograficky i ekonomicky dobře měly plnit své poslání. Je však třeba, aby ONV věnovaly zvýšenou péči těmto střediskovým obcím tak, aby mohly plnit svůj úkol a aby plně pokryly požadavky občanů nejen ve svých obcích, ale i v osadách k nim přivtělených. To znamená vybavovat tyto střediskové obce školským, zdravotnickým, kulturním i sportovním zařízením, a nezapomínat ani na další občanskou vybavenost, jako je síť prodejen všeho druhu spotřebního zboží, výstavba dopravních linek, zlepšení kanalizační sítě a zřizování či vylepšování výrobních závodů v místě, tj. zajišťování pracovních příležitostí občanů v okruhu střediskové obce, a tak omezovat každodenní stěhování pracujících za prací do vzdálenějších závodů.

Proto i snaha KNV vede k tomu, aby zajistil správnou koncepci rozvoje vesnice a jejího životního prostředí. Svědčí o tom i usnesení rady Západočeského KNV ze dne 16. ledna 1973, kde se mimo jiné ukládá radám ONV, aby ve spolupráci s řediteli příslušných těžebních nebo jiných podniků, způsobujících devastaci zemědělských nebo lesních půd, zabezpečily účinnou a rychlou asanaci a rekultivaci ploch devastovaných těžbou nebo jinou činností s cílem dosáhnout komplexní obnovy poškozeného krajinného celku a vrácení půdy jejímu původnímu účelu a to v souladu s časovým plánem - generelem a zahlazování následků těžební činnosti včetně rekultivace.

Dále se pro získání stabilizace pracovních sil v zemědělství ukládá vedoucím odborům KNV výstavby a územního plánování přehodnotit v rámci přípravy 6. pětiletky rozmístění bytů a jejich občanskou a technickou vybavenost podle projektu struktury osídlení za účelem dodržování zásad struktury osídlení a za účelem dodržování zásad soustřeďování investičních prostředků na bytovou výstavbu, občanskou a technickou vybavenost ve venkovském prostoru do sídel vybraných dle usnesení rady KNV z roku 1972.

Směrem k vybavenosti střediskových obcí se ukládá radám ONV, aby ve spolupráci s vedoucími plánovacího odboru a s odborem výstavby a územního plánování KNV vypracovaly v běžných plánovacích obdobích konkrétní program řešení chybějící občanské a technické vybavenosti ve venkovských sídlech, zvláště vodovodů, kanalizací a čistíren odpadových vod, především u středisek I. stupně s cílem dosáhnout postupně v občanské vybavenosti jejího nezbytného rozsahu. Pro realizaci technické a občanské vybavenosti na vesnicích využijí NV zejména místních materiálových, výrobních a pracovních rezerv a především akce "Z".

To jsou, vážené soudružky a soudruzi poslanci, některé základní otázky, jejichž plánovité a důsledné řešení může zajistit zdravý vývoj našeho zemědělství a života našich občanů na vesnici, hodný socialistické společnosti. /Potlesk./

/Řízení schůze se ujal předseda ČNR Evžen Erban./

Předseda ČNR Evžen Erban: Hlásí se ještě někdo do rozpravy? /Nikdo se nehlásí./ Do rozpravy se již nikdo nehlásí.

Nyní přerušíme jednání a prosím návrhovou komisi, aby připravila konečné znění návrhu usnesení. Přerušuji schůzi na 15 minut.

/Schůze přerušena v 9.38 hodin a opět zahájena v 9.57 hodin./

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Žádám předsedu návrhové komise dr. Jana Jiráska, aby přednesl zprávu komise k návrhu usnesení.

Zpravodaj poslanec dr. Jan Jirásek: Soudružky a soudruzi poslanci, určená skupina posoudila návrh na usnesení a dostala i několik konkrétních připomínek a návrhů na doplňky nebo formulační změny. Určená skupina zdůrazňuje, že usnesení jednotlivých výborů mají platnost vůči ústředním orgánům a tento návrh na usnesení tedy doplňují a rozvádějí. Proto jsme dílčí návrhy na doplnění usnesení nepovažovali za nutné do návrhu zapracovat.

Máme však přesto jeden doplňující návrh a v jednom případě vhodné upřesnění formulace.

Prosím, abyste si na straně 3 vsunuli před poslední odstavec toto doporučení: "Vytvořit organizační, materiální, technické a ekonomické předpoklady pro potřebnou produkci ovoce a zeleniny z vlastních zdrojů, jakož i pro skladování a zpracování zemědělských produktů s minimálními ztrátami." Odeznělo to i v diskusi a doplnění považujeme za účelné.

Konečně na straně 5 v posledním odstavci před hlavou 4, kde se říká "zabezpečit soulad...", změnit takto: "Přihlédnout při řešení vývoje organizace a struktury místních národních výborů a rovněž při stanovení jejich územních obvodů a rozsahu výkonu státní správy k současnému i perspektivnímu uspořádání výrobně technické základny zemědělské výroby a jejího řízení." Tato formulace lépe odpovídá skutečným potřebám současné etapy.

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci dr. Jiráskovi. Přejete si opakovat doplňky? Myslím, že věcně je to jasné. Přesné znění je zachyceno.

Přeje si někdo slovo k takto doplněnému návrhu usnesení? /Nikdo se nehlásí./ Přistoupíme k hlasování. Podle prezenční listiny je v této chvíli přítomno 163 poslanců ČNR. Národní rada je tedy schopna se usnášet.

Kdo souhlasí s tím, aby Česká národní rada schválila usnesení ke zprávě o jednání orgánů ČNR o vývoji zemědělské výroby ve vztahu k životu na vesnici v ČSR ve znění předloženém návrhovou komisí, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Tím Česká národní rada projednala tento bod pořadu své schůze.

Soudružky a soudruzi, ukončili jsme projednání důležitého komplexního úkolu, jímž je úspěšný rozvoj zemědělské výroby spojený organicky s žádoucím vývojem životní úrovně a životního prostředí na socialistické vesnici v současné etapě jejího vývoje. Součástí našeho jednání byla i, myslím zdařilá, výstavka v prostorách ČNR, jejíž uspořádání zajistilo ministerstvo zemědělství a výživy ČSR.

Vyspělá socialistická zemědělská velkovýroba, kvalifikovaní lidé, kteří v ní pracují, a dobré prostředí, v němž žijí, jsou nezbytným předpokladem rozvoje moderní socialistické společnosti, bez níž bychom nemohli postupovat vpřed. Proto celá naše společnost musí dbát na to, aby veškerý potenciál vědy, techniky, průmyslových odvětví, terciární sféry a orgánů státní moci a správy napomáhal k co nejrychlejšímu a nejefektnějšímu vzestupu výroby kvalitních potravin pro obyvatelstvo a surovin pro průmysl a ovlivňoval pozitivně bilanci zahraničního obchodu.

Po důkladné, řadu měsíců trvající usilovné práci výborů ČNR, za aktivní a iniciativní součinnosti výkonných orgánů vlády ČSR a národních výborů, s iniciativní pomoci ČSAV a dalších institucí se nám podařilo shrnout získané poznatky, ověřit naše podněty a doporučení a přispět tak svým podílem k uskutečňování jednoho ze základních úkolů stanovených XIV. sjezdem KSČ.

Chtěl bych při této příležitosti všem, kteří se na této práci podíleli, zvláště předsedovi výboru poslanci dr. Jiráskovi a ministru soudruhu ing. Nágrovi poděkovat a současně vyslovit přesvědčení, že i nadále budeme systematicky sledovat plnění přijatých opatření a podílet se tak na úspěších dalšího rozvoje naší socialistické ekonomiky.

Dalším bodem dnešního pořadu je

IV