Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Tešnarovi, vystoupí poslankyně Židlická.

Poslankyně Jana Židlická: Vážené soudružky a soudruzi, kulturní a školský výbor ČNR se podrobně zabýval projednáním návrhu rozpočtu kapitoly "Školství" na rok 1974.

Už v souvislosti s přípravou XIV. sjezdu KSČ a potom hlavně po něm probíhala po stranické i státní linii intenzívní práce na analýze situace v našem školství. Smyslem této práce bylo vyvodit všestranné a co nejobjektivnější poučení z budování socialistického školství v naší republice za uplynulých 25 let, a hlavně z krizových let 1968 - 1969, posoudit současný stav naší školy z hlediska nároků, které na i klade budování rozvinuté socialistické společnosti a konečně vytvořit předpoklady pro vypracování dlouhodobějších projektu rozvoje a budování československé školské soustavy v souladu s potřebami, které nastoluje vědeckotechnická revoluce.

XIV. sjezd KSČ i červencové zasedání ÚV KSČ v letošním roce vytyčily pro oblast školství řadu závažných úkolů, a to jak v oblasti výchovně vzdělávacího procesu, tak i v rozvoji materiální základny.

Rokem 1974 vstupujeme do čtvrtého roku 5. pětiletky, roku, který nám na jedné straně dává možnost posoudit, jak jsme splnili úkoly v uplynulých letech a jaké úkoly nám zůstanou do konce této pětiletky.

Jaká je tedy situace v našem školství? XIV. sjezd KSČ ve Směrnici k 5. pětiletce stanovil pro školství zejména tyto úkoly:

- na základních školách dále snižovat směnnost ve vyučování,  

- investiční výstavbu zaměřit na dokončení rozestavěných akcí, přestavbu některých zastaralých budov a k modernizaci výuky,

- rozšiřovat předškolní a mimoškolní péči o mládež,

- zvýšit počet žáků ve školních družinách nebo klubech,

- zvýšit počet stravovaných ve školních jídelnách,

- zvyšovat počet míst v mateřských školách tak, aby přesáhl 65 % dětí příslušného věku.

Jde o úkoly, jejichž realizace spadá do působnosti především národních výborů. To však nesnímá odpovědnost za jejich splnění z ministerstva školství ČSR i z ostatních ústředních orgánů.

Počty dětí v mateřských školách mají trvale vzestupy vývoj. V letošním roce se počítá s tím, že podíl dětí příslušného věku v mateřských školách dosáhne 61,4 %, plánem a rozpočtem pro rok 1974 jsou vytvářeny předpoklady ke zvýšení tohoto podílu. Splnit předpokládané úkoly na léta 1974 a 1975 znamená vybudovat další mateřské školy a vybavit je potřebnými počty kvalifikovaných pracovních sil.

Chtěla bych v této souvislosti poukázat na to, že populační vývoj posledních let je vyšší, nežli předpokládala prognóza demografického vývoje obyvatelstva. V důsledku toho také rostou požadavky zaměstnaných matek na umístění dětí v mateřských školách. Poukazuji na tuto skutečnost proto, že plnění podílu dětí v mateřských školách je posuzováno k původním předpokládaným počtům dětí. Vezmeme-li v úvahu současný stav, ukazuje se nesplnění úkolu o 1 %. Výstavbě a zřizování mateřských škol bude nutno věnovat zvýšenou pozornost a ve smyslu usnesení VIII. všeodborového sjezdu bude třeba působit na odborové organizace na podnicích, aby se na realizaci tohoto úkolu v co největší míře podílely. Velmi příznivě se vyvíjí situace ve školním stravování a v umísťování žáků ve školních družinách a klubech.

Za velmi nepříznivou však je třeba pokládat situaci v oblasti základního školství. V současné době sice trvá ještě pokles žáků i tříd v důsledku nízké populace uplynulých let, populační vzestup, ke kterému došlo vlivem sociálních opatření ve prospěch mladých manželství a rodin s dětem signalizuje však, že v příštích letech bude nutno počítat s vyšší potřebou tříd a tedy i škol.  

Výstavba škol, zejména náhradních za školy havarijní, je velmi neuspokojivá. Plnění úkolu, uloženého usnesením vlády ČSR č. 221 z roku 1972 není plánem ani rozpočtem pro rok 1974 dostatečně zabezpečeno. Bude velmi obtížné zajistit splnění více než poloviny všech úkolů pro pětiletý plán v roce 1975. Tímto usnesením bylo stanoveno dát do výstavby celkem 108 akcí. V letech 1971 a 1972 bylo zahájeno 20 staveb, v roce 1973 mělo být realizováno dalších 17 staveb. Tedy za tři roky pětiletky 37 staveb, což představuje pouze 34 % plánu. V roce 1974 má být podle usnesení vlády zahájeno 26 staveb. Z nich 11 je přesouváno do dalších let, protože návrhy některých krajů se odchylují od programu výstavby, stanoveného citovaným usnesením vlády. Ke změnám dochází vlivem nízkých limitů pro zahajované stavby, a proto, že dodavatelské organizace v působnosti ministerstva stavebnictví ČSR odmítají stavby zařadit do výrobních plánů v příštím roce.

Jsem si plně vědoma situace ve vývoji investiční výstavby v našem národním hospodářství, potřeby snížit rozsah rozestavěnosti i soustředit kapacitu na přednostní zajištění vládou sledovaných staveb. Přesto však pokládám za nanejvýš naléhavé věnovat výstavbě škol větší péči a pozornost. Přihlédneme-li k současnému stavu sítě základních škol a počtu dětí, zjistíme, že je třeba usilovat hlavně o další snížení směnnosti ve vyučování a o zlepšení a modernizaci prostředí, v němž poskytujeme budoucí generaci základní vzdělání. Nelze se nadále smiřovat s tím, že například v okrese Karviná jevíce než 15% směnnost a v některých školách se vyučuje dokonce ve třech směnách.

Soudružky a soudruzi, děti, to je naše budoucnost. V prostředí škol a výchovných zařízení tráví naše mládež značnou část svého času. I prostředí, ve kterém vyrůstá, pomáhá formovat její charakterové vlastnosti. Chceme-li mít mládež pěknou, zdravou, se správným vztahem k životu a k naší společnosti, musíme všem dětem vytvořit stejné podmínky pro zdravý vývoj. Máme mnoho pěkných škol, kterými se můžeme právem pyšnit. O to smutnější je pak pohled na žáky, kteří se učí v nevyhovujících podmínkách.

Závěrem chci vyslovit naději, že kulturní a školský výbor ČNR v příštím roce při projednávání plánu a rozpočtu bude moci konstatovat výrazné zlepšení v oblasti výstavby škol, protože, jak doufám, také vy všichni pomůžete. Děkuji. /Potlesk./ 

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslankyni Židlické, nyní vystoupí poslanec Krátký.

Poslanec ing. Jiří Krátký: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci! Jedním z úkolů prakticky všech našich výborů bylo i projednávání vlastních rozpočtů jednotlivých resortů. Dovolte mi proto malou poznámku k této otázce.

Myslím, že projednávání ve všech výborech bylo si navzájem značně podobné. Rozpočty ústředních úřadů se rozpadly na dvě základní skupiny - na rozpočty těch resortů, které mimo povoleného nárůstu v průměrných výdělcích nemají proti letošnímu roku žádné nové požadavky,, ať na investice, či režijní výdaje a na pracovní síly, a na druhou skupinu, kterou tvoří ta ministerstva, kde v oblasti požadavků na pracovní síly se uplatňují některé nároky na zvýšení aparátu. Myslím, že jak soudruzi ministři, tak případně i jejich náměstkové, tak říkajíc na vlastní kůži poznali, jak tyto otázky jsou citlivé, a to nejen v myslích poslanců, ale jistě i v myslích všech občanů.

Tento fakt by měl být určitým poučením, že i v budoucnu budou podobné nároky velmi pečlivě zkoumány a prověřovány. Na druhé straně nutno po pravdě konstatovat, že některé nároky na pracovní síly vyplývají dokonce i z našich požadavků na plnění některých dosud nezajišťovaných úkolů v oblasti plánování, techniky či služeb obyvatelstvu.

Můžeme si položit otázku, proč těch několik desítek pracovníků na ústředních orgánech, o které má byt v příštím roce více, vyvolává diskuse a proč je nutno je tak pečlivě a podrobně zdůvodňovat. Ono totiž opravdu nejde jen o několik úředníků. Obavy poslanců jsou podloženy řadou zkušeností z minulých let, že rozmnožovací schopnost aparátu i bez novomanželských půjček a jiných propopulačních opatření je mimořádně silná. Člověk se až diví, kde v oné generaci padesátníků, kteří na centrálních orgánech převážně pracují, se ona vitalita bere. Snad je to tím, že se projevuje jen v oblasti rozmnožování papírů. Je tedy vážná obava, že jeden nový úředník na vrcholném orgánu vyvol potřebu několika desítek a možná i set lidí v chozrasčotní sféře.

Má druhá poznámka se tyká jiné vážné otázky, která souvisí s tím, co jsem řekl před malou chvílí. Je to určitá exploze statistických údajů, zpráv či písemných materiálů, které se rodí ve velkých množstvích a jsou rozesílány všem možným institucím i jednotlivcům. Zavedení výpočetní techniky téměř do všech sfér našeho života umožňuje zpracovává téměř neomezeného množství statistických či jiných údajů a zřejmě právě proto jak vstupy, tak i výstupy těchto údajů se nekorigují, nestlačují na únosnou míru, ale spíše narůstají. U výstupních údajů považuji za nezbytně nutné, aby se nejen statistické úřady, ale i ostatní orgány státní správy začaly vážně zabývat hlubším vyhodnocováním všech dat a před jejich publikací pečlivě zvažovaly jejich potřebnost jak pro jednotlivé instituce, tak i osoby.

Má třetí poznámka se týká problému, který rovněž úzce souvisí se státním rozpočtem a to s jeho výdajovou stránkou. Jde o dvě základní otázky. První se týká nutnosti více rozšifrovávat některé globální údaje které jsou nám i veřejnosti předkládány. Chci totiž upozornit na ošidnost některých celkových údajů, vykazovaných pouze ve finančních objemech. Tímto způsobem vykazování se může totiž stát, že nám zůstanou desítky nepostavených škol, desítky v termínech nedokončených staveb, ať již po stránce stavební nebo technologické, a přece všichni jejich dodavatelé, ať stavaři či strojaři, plní své plány, vykazované v korunových objemech, pobírají prémie či jiná uznání.

Osobně vidím příčiny tohoto stavu také v růstu průměrných cen. Této skutečnosti se pak týká druhá část mé závěrečné poznámky. Ono totiž vůbec nejde o to, o kolik prostředků dostanu více než v loňském roce či proti začátku pětiletky, ale spíše, kolik za tyto peníze nakoupím panelů na výstavbu bytů, rentgenových přístrojů pro nemocnice, či soustruhů pro dílnu. Tím nechci mluvit vůbec proti inovačním procesům. Naopak jsem pro každý inovační proces, vyvolaný změnou poptávky, novými potřebami výstavby, jsem pro novou techniku, pro nové a jakostnější služby. Jsem prostě pro inovace, které jsou převážně vyvolány potřebami odběratelů. Jsem však rozhodně proti takovým změnám, hlavně v sortimentu výrobků určených pro výrobní spotřebu, které jsou vyvolány pouze snahou snadno a rychle splnit plán výroby zboží či výkonů u výrobce. Myslím, že na toto téma by nám mohli předat velmi pestré zkušenosti jak ministr stavebnictví ČSR, tak i ministr pro výstavbu a techniku ČSR. Obě ministerstva se již po několik let cílevědomě snaží udržet cenovou hladinu subdodávek pro bytovou výstavbu na úrovni, která by umožňovala dodržet technickohospodářské ukazatele na bytovou jednotku na rozpočtované výši. Myslím, že tento chválihodný závěr dostává stále trhliny a různé pokusy o jeho obejití jsou když ne na denním, tak alespoň na týdenním pořádku. Dnes už se snaha obou resortů omezuje jen na státní bytovou výstavbu a i zde statistika ukazuje, i když malý, přece jen určitý vzrůst průměrných cen.

Věřím, že v příštích letech při předkládání a projednávání státního rozpočtu půjde v našich výborech stále více o sledování kvalitativní stránky rozpočtu, že budeme pozorně sledovat nejen absolutní či relativní číselné údaje, ale i to, co se za nimi skrývá. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Krátkému, nyní vystoupí poslanec Kubánek.

Poslanec Oldřich Kubánek: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, ve výboru ČNR pro zemědělství a výživu byl také projednán návrh rozpočtu na rok 1974 pro oblast lesního a vodního hospodářství. Jde o odvětví, která jak z hlediska životního prostředí, tak i zabezpečování potřeb našeho národního hospodářství a obyvatelstva mají nemalý význam.

Plánovaný rozsah těžby dřeva na rok 1974 nepřekračuje únosnou výši a zabezpečuje potřebu dřeva v národním hospodářství i plně dodávky určené pro vývoz. Pokud jde o celkové objemy, je - zdá se - všechno v pořádku. Podíváme-li se však do struktury zjišťujeme, že nedostatek zpracovatelských kapacit a nemožnost zpracovat na současné výrobní technické základně celulózo-papírenského a dřevařského průmyslu některé především slabší a listnaté dřevní suroviny zpomaluje likvidaci a obnovu přestárlých porostů a neumožňuje provedení předmýtních těžeb v potřebném rozsahu.

Tento stav není ničím novým. Je ovlivněn zejména oddalováním uvádění do provozu kapacit zpracovatelského průmyslu, především dřevokombinátu ve Štětí, jehož částečné uvedení do provozu bylo opět odsunuto do roku 1974. Také výstavba kapacity na výrobu dřevotřískových desek ve Volarech nebyla v roce 1973 zahájena, a není zařazena ani do plánu na rok 1974. V důsledku toho se zvýší rozsah odložených nutných výchovných zásahů v předmýtních porostech, který podle odhadů dosáhne skoro 900 tisíc plnometrů dřevní hmoty. Tato situace je navíc prohlubována i tím, že při dostatku dřevní hmoty se zvyšují zásoby palivového dříví, které je i za cenově výhodných podmínek téměř neodbytelné.

Zvýšení vývozu dřeva do kapitalistických států o celkem 90 mil. Kčs franco ceny na úkoly vytyčené Směrnicí k 5. pětiletce umožní na jedné straně vytvořit předpoklady pro získání devizových prostředků na dovoz techniky nezbytné pro rozvoj lesního hospodářství, s přihlédnutím k vyváženému sortimentu dřevní hmoty bude však spíše prohlubovat, než pomáhat řešit problémy v lesním hospodářství.

Úkoly v lesním hospodářství jsou zajišťovány při trvalém poklesu počtu pracovníků. Zatímco 5. pětiletý plán předpokládal celkové snížení počtu pracovníků zhruba o 3 500, vykazuje současný stav pokles o 7 000 pracovníků proti roku 1970. Zabezpečovat i nadále náročné úkoly v lesním hospodářství vyžaduje zajistit pro toto odvětví dostatek nové techniky jak pro těžební, tak i pro pěstební práce, zlepšit podmínky pro práci v lese, zejména rozšiřováním a úpravami lesních cest.

Pokud jde o vodní hospodářství, zastává náš výbor, a domnívám se, že tomu je obdobně i v dalších výborech, názor, že jestliže některá národohospodářská odvětví je nutno nadále považovat za společenskou prioritu při stanovení pořadí důležitosti a naléhavosti řešení problémů, pak vodní hospodářství je otázkou číslo jedna.

Přes nepříznivé hydrologické poměry v roce 1973 způsobené klimatickými podmínkami, se počítá pro rok 1974 se zvýšením dodávek vody, zejména pro obyvatelstvo.

Problematika v tomto odvětví se již dlouhodobě koncentruje do oblasti investiční výstavby. V důsledku nedostatku specializovaných stavebních kapacit nejsou zabezpečovány některé důležité akce, a to jak ve vztahu k zemědělství a komplexní bytové výstavbě, tak i ve vztahu k protipovodňové ochraně. Plán na rok 1974 neumožňuje plnit celkový program výstavby městských a společných čistíren odpadních vod stanovený usnesením vlády č. 239/1971 a č. 65/1973.

Tato skutečnost nadále nepříznivě ovlivní stav čistoty vod v České socialistické republice a může ovlivnit výrobní programy některých podniků. Dovolte mi uvést názorný příklad: národní podnik Synthesia Semtín vypouští do Labe odpadní vody, které odpovídají z hlediska organických látek znečištění, jaké produkuje město o 750 tisících obyvatelích, dále 775 tun jedů za rok, z toho 348 tun jedů zvlášť nebezpečných a 116 tun látek karcerogenních nebo takto důvodně podezřelých, přes 16 tisíc tun kyseliny sírové a řadu dalších látek. Odpadní vody jsou silně zbarvené a obvykle intenzívně zapáchají po chemických látkách.

Vzhledem k tomuto znečišťování, které se zvyšuje intenzifikací starých výrob a výstavbou nových provozů, nevyhověl místně příslušný vodohospodářský orgán žádosti n. p. VCHZ Synthesia o prodloužení k odběru a vypouštění vod a tím je prakticky výroba přímo v rozporu se zákonem o vodním hospodářství.

V současné době požádal i předseda Východočeského KNV svým dopisem soudruha ministra Svačinu, aby s přihlédnutím k mimořádně nízkým průtokům v řece Labi omezil výrobu v n. p. Synthesia a tím i vypouštění odpadních vod. Za období 123letého sledování průtoků v Labi byly pouze 3 roky sušší nežli hydrologický rok 1972 - 1973.

Jako jediné opatření přistoupil závod v roce 1972 k provedení rekonstrukce akumulační nádrže Lhotka nákladem 65 mil. Kčs. Tato výstavba má být dokončena v roce 1974. Funkcí akumulační nádrže je zabezpečit rovnoměrné vypouštění odpadních vod, zejména v období vyšších průtoků v řece, čímž je možno zajistit pouze ředění, nikoliv však čištění.

V současné době je vypracován národním podnikem VCHZ Synthesia Semtín projektový úkol společné čistírny - první stavby a studie souboru staveb, který zahrnuje všechny tři stavby. Jelikož není určen do dnešního dne stavební dodavatel, není s ním tento projektový úkol zkonzultován, není proto odsouhlasen a není možno jej předložit ke schválení. Primérní otázkou v současné době je určení stavebního dodavatele ministerstvem stavebnictví ČSR tak, aby mohlo být do září 1974 schváleno souhrnné projektové řešení a výstavba mohla být zahájena v roce 1975.

Podobných příkladů by bylo možno uvést celou řadu. Po zvážení všech skutečností jsme ve výboru dospěli k závěru, že s přihlédnutím k situaci v oblasti vodního hospodářství je třeba:

trvale považovat vodní hospodářství za prioritní odvětví vzhledem k situaci, která zde je a její závažnosti z hlediska celospolečenského proporcionálního rozvoje. Proto je nutno mu věnovat maximální politickou podporu,

podporovat nadále myšlenky vybudování specializovaných vodohospodářských stavebních kapacit, které sice v minulosti byly, ale které se postupem doby přeorientovaly na jinou výstavbu,

zlepšit řízení vodního hospodářství i v oblasti národních výborů a závěry promítnout do zákona národních rad o správě vodního hospodářství,

posílit stavebně montážní čety vodohospodářských organizací,

účelově vázat při výstavbě nových objektů prostředky na výstavbu čistících zařízení a nepřipustit jejich jiné použití. Toto opatření promítnout i do limitů nově zahajované výstavby a

prosazovat realizaci nutných protipovodňových opatření investičního charakteru.

Jsme přesvědčeni, že realizace těchto doporučení by přispěla k dalšímu zlepšení situace ve vodním hospodářství.

Soudružky a soudruzi poslanci, výbor ČNR pro zemědělství a výživu doporučuje po posouzení a projednání celkového zaměření státního rozpočtu ČSR na rok 1974, zejména kapitol zemědělství a výživy, lesního a vodního hospodářství schválit návrh zákona o státním rozpočtu ČSR na rok 1974 ve znění předloženém České národní radě. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Kubánkovi, diskutuje poslanec Sluka, připraví se poslanec Zvěřina.

Poslanec Bohumil Sluka: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych se ve svém diskusním příspěvku krátce zmínil o některých faktorech životní úrovně, které jsou mimořádně politicky závažné, avšak které dnes již považujeme za samozřejmé a nevěnujeme jim pozornost, místo abychom je vhodně využívali v politické propagandě. Nejde mi o úroveň nominálních ani reálných mezd, které si obvykle vybavíme, když je řeč o životní úrovni. Mám na mysli ty faktory životní úrovně, které zahrnujeme pod pojem společenské spotřeby a které jsou nedílnou součástí péče socialistického státu a společnosti o člověka a vyjadřují zcela jednoznačně přednosti socialistického zřízení před kapitalismem. Jak společný zpravodaj poslanec ing. Jaromír Horák, tak ministr financí ČSR ing. Jaroslav Tlapák se sice ve svých vystoupeních o společenské spotřebě zmínili, domnívám se však, že stojí za to připomenout některá fakta z této oblasti, která navíc můžeme ve své politické práci a ekonomické propagandě velmi dobře uplatnit.

Stejně jako v minulých letech je ve státním plánu a státním rozpočtu na rok 1974 zabezpečováno další zkvalitnění bezplatně poskytovaných služeb obyvatelstvu v oblasti školství, kultury, zdravotní a sociální péče i společenské pomoci rodinám s dětmi. Jde o oblast, kterou souhrnně označujeme jako společenskou spotřebu obyvatelstva.

Objem této společenské spotřeby má trvale rostoucí tendenci a bude se v příštím roce podílet již více než čtvrtinou na užitém národním důchodu, zatímco v roce 1970 to bylo jen 23,3 %. Nejde tedy o žádné malé prostředky. Jejich trvalý růst ukazují tato čísla. Zatímco celkový objem společenské spotřeby obyvatelstva činil v roce 1972 58,4 miliardy Kčs a v letošním roce roste na 63,7 miliardy Kčs, plán a rozpočet na příští rok již počítají s objemem 67,8 miliardy Kčs, tedy s růstem o 6,4 %.

Rozsah prostředků vynakládaných na společenskou spotřebu obyvatelstva ještě více vynikne, když si uvědomíme, že na každého našeho občana připadne v roce 1974 měsíčně v průměru za 585 Kčs různých bezplatných služeb. V porovnání s objemem mezd, které jsou v roce 1974 plánovány k výplatě, představuje bez náhrady poskytovaná společenská spotřeba více než polovinu plánovaného objemu mezd. To znamená, že v průměru ke každé jedné koruně mezd a platů dostáváme dalších 50 haléřů různých bezplatných služeb a dávek v rámci společenské spotřeby obyvatelstva.

Tato fakta přesvědčivě a zcela jednoznačně prokazují vysokou úroveň péče socialistické společnosti o každého jednotlivého člena, se kterou se nemohou rovnat ani nejvyspělejší kapitalistické státy. Je třeba si čas od času tato fakta připomenout a umět je také vhodně propagandisticky využít.

O některých částech společenské spotřeby obyvatelstva zde již hovořil společný zpravodaj. Dovolte mi proto jen několik poznámek. Plán na rok 1974 zabezpečuje zvýšení podílu dětí příslušného věku v mateřských školách z 61,5 % v letošním roce na 63,8 %. To dává reálný předpoklad dosáhnout v roce 1975 splnění úkolu XIV. sjezdu KSČ, aby 65 % dětí příslušného věku prošlo mateřskými školami. O tom hovořila už poslankyně Židlická.

V roce 1974 bude odevzdáno do užívání přes 850 učeben základních devítiletých škol, 160 učeben škol pro mládež vyžadující zvláštní péči a 42 učeben na středních odborných školách.

Dávky sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění představují větší polovinu celkového objemu společenské spotřeby obyvatelstva. Sem patří také přídavky na děti, které - to uvádím jen pro zajímavost byly od svého zavedení v roce 1945 zvýšeny na jedno dítě třikrát, na dvě děti sedmkrát a na více dětí desetkrát. Součástí sociálních výdajů je také státní příspěvek na částečnou úhradu půjček mladým manželům. V roce 1974, tedy ve druhém roce jejich zavedení, představuje tento příspěvek již 170 mil. Kčs. Kromě toho dosáhnou úrokové slevy u těchto půjček dalších téměř 70 mil. Kčs.