Je nesporné, že v uplynulých letech dosáhlo školství v Severočeském kraji značných úspěchů. Došlo k posílení komunistické výchovy, k užšímu sepětí školy se životem. Zvlášť potěšitelný je velký zájem veřejnosti a společenských organizací o výchovu mladé generace. Je tomu tak především díky pozornosti stranických orgánů v kraji, které vytyčením hesla "Severočeši mladé generaci" zaměřily potřebnou pomoc národních výborů a funkcionářů Národní fronty právě tímto směrem. Výsledky, např. při výstavbě mateřských škol, dokumentují, že tento přístup přináší již dobré výsledky. Velmi pozitivně se projevil rozvoj aktivity a iniciativy pedagogických pracovníků v souvislosti s oslavami 30. výročí osvobození naší republiky Sovětskou armádou. I když nelze přehlížet ani nedostatky projevující se v jednotlivých případech a snahu dokazovat postoje jen vnějšími projevy, je nesporné, že byl dosažen další výrazný pokrok, zejména v internacionální výchově, ve vztahu mladé generace k Sovětskému svazu.  

Při posuzování těchto úspěchů v politické a morální výchově mládeže však nepouštíme se zřetele ani sledování výsledků dosažených ve zkvalitnění vzdělávání. Soustavná pozornost věnovaná prospěchu žáků se odráží v opoklesu neprospěchovosti, která ve školním roce 1973/74 dosáhla v historii kraje nejnižšího procenta - na ZDŠ činí 1,23 % a letos jsou předpoklady dalšího snížení na školách II. cyklu a v učňovských zařízeních. Je rovněž potěšitelné, že v kraji, který s delikvencí mládeže měl vždy velké starosti, můžeme zaznamenat její pokles. Na tom má nesporně svůj podíl i školství a kultura. Dobrých výsledků bylo dosaženo v třídně politickém složení žáků na výběrových školách, kde je přijímáno 65 - 70 % dětí z dělnických a rolnických rodin.  

Při hodnocení těchto úspěchů však nelze přehlížet ani přetrvávající problémy a těžkosti, které by mohly v příštích letech ohrozit slibné výsledky dosavadní činnosti. Jednou z vážných otázek rozvoje školství v kraji je zabezpečení učitelských kádrů v jednotlivých kategoriích škol. Během příštích dvou let odejde 703 pracovníků do důchodu. Tento počet není možné pokrýt absolventy pedagogických fakult a pedagogických škol, takže nedostatek pedagogických kádrů se ještě prohloubí. Jestliže v hodnocení úrovně vědomostí žáků pres dosažené zlepšení jsou stále ještě slabiny, je jednou z příčin rovněž okolnost, že do školské služby jsou přijímáni rok co rok i absolventi gymnázií - právě pro nedostatek učitelů. Situace se sice poněkud díky pochopení ministerstva školství ČSR zlepšila, na pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem je přijímáno na 320 studentů, ale ani to není dostačující. V kraji však bude nezbytné provést důkladný rozbor situace a za pomoci ústředních orgánů řešit tento problém perspektivně.  

Stejně tak je pociťována potřeba zajištění nezbytného počtu kvalifikovaných učitelek mateřských škol. Není to jistě problém pouze Severočeského kraje, ale právě zde, ve výrazně průmyslovém kraji s vysokou zaměstnaností žen a s nedostatkem pracovních sil, se stává závažnou otázkou ekonomickou. V kraji je připravováno otevření další pedagogické školy pro výchovu učitelek mateřských škol a zabezpečeno zřizování pedagogických tříd na gymnáziích, kde v nástavbovém studiu získávají absolventi potřebnou kvalifikaci.  

Trvalým problémem v Severočeském kraji zůstává výstavba škol a školských zařízení. V průběhu příštích 10 let se zvýší počet žáků ZDŠ o 2 8 tisíc. Zastaralý fond školních budov ještě více komplikuje celou situaci. Tak např. ve školství II. cyklu je 33 % objektů starších 100 let a 22 % bylo vybudováno před rokem 1900.  

Pro zabezpečení náhradní výstavby za havarijní objekty škol I. a II. cyklu přijala vláda ČSR usnesení č. 231 ze dne 16. srpna 1972, v jehož příloze byly jmenovitě uvedeny školy určené k výstavbě v letech 1973-1974 jako náhrada za havarijní objekty. Pro Severočeský kraj je uvedeno v seznamu celkem jedenáct akcí. Přes veškerou snahu místních a okresních národních výborů a krajského národního výboru se nepodařilo pro šest těchto akcí zajistit dodavatele a stavby v 5. pětiletce zahájit. Pro tuto nepřipravenost přechází větší část staveb jako skluzových do 6. pětiletky ve stavu předrealizační nepřipravenosti.  

V první fázi projednávání 6. pětiletého plánu účelové investiční výstavby nebyl pro školské stavby rozpočtového nákladu nad 1,5 mil. Kčs zajištěn vůbec limit nově zahajovaných staveb. Proto není dán jednak předpoklad pro odstranění havarijních stavů školských objektů I. a II. cyklu, jednak nebude možno účelovou výstavbou řešit předpokládaný rozvoj školství v letech 1976-1980. 

Stranické a státní orgány v kraji jsou si velmi dobře vědomy, že lidé přišli do tohoto kraje nejen pracovat, plnit a překračovat náročné úkoly rozvoje hospodářství, vyrábět a bydlet. Musí zde také žít, nalézt svůj domov, uspokojovat své potřeby kulturního vyžití, zabezpečit spokojený život rodin a výchovu svých dětí.  

S jakými těžkostmi se setkává zabezpečení tohoto úkolu v hustě osídlené oblasti s velkou koncentrací průmyslu, je všeobecně známo a bylo již projednáváno v plénu České národní rady nejednou. Krajské orgány soustředily mimo jiná závažná opatření pozornost na zlepšení podmínek zdravého rozvoje mladé generace. Každoročně stoupá počet dětí vysílaných do škol v přírodě. Jestliže v roce 1970 bylo například vysláno 18 400 dětí, pak v roce 1974 to bylo již 39 459 dětí. Náklady v roce 1974 činily více než 50 mil. Kčs, délka pobytu na 1 žáka činí 20 dní. Je to důkaz velkorysého řešení, které se dotýká dnes asi 50 % dětí z ohrožené oblasti a postupně podle možností se počítá s dalším rozšířením škol v přírodě. Výsledky - jak potvrzují lékaři na rozborech krevního obrazu - jsou velmi pozitivní. Současně je však také mládež vedena k tomu, aby se aktivně spolupodílela na ochraně a vytváření zdravého životního prostředí. Akce mládeže a pionýrů zabezpečující výsadbu nových stromů a zeleně, jsou v tomto směru příkladem výchovy k vědomí odpovědnosti za vytváření příznivých podmínek, v nichž příštích letech budou mladí lidé žít.  

Problematika životního prostředí však není pouze záležitostí vztahu člověka k přírodě. Obsahuje důležitou složku lidmi vytvářeného lidského, společenského prostředí, mezilidských, socialistických vztahů. Tato stránka hraje velmi důležitou úlohu při vytváření socialistického způsobu života. Často bývá tato otázka zužována pouze na zabezpečení bytového problému, hodnocení kulturnosti bydlení, vybavenosti sídlišť obchodní sítí, vysazování zeleně apod.

Při všech úspěších, kterých bylo dosaženo ve zvyšování životní úrovně a způsobu života lidí, zůstává právě v tomto kraji nadále velkým úkolem všech společenských organizací přispět k rozvoji společenského života v místech, k vytváření nových vztahů mezi lidmi, k rozvoji nové morálky, socialistických postojů a přesvědčení. Ani vysoká úroveň bydlení, sebelepší vybavení bytů dokonalou technikou, zdokonalování prodeje zboží nemohou vést automaticky k růstu kulturní úrovně, k formování socialistického způsobu života. Dokonce, jsou-li jednostranně preferovány a zdůrazňovány jako smysl socialistického života, mohou vést k nežádoucím důsledkům vyvolávajícím tendence ke spotřebitelskému vztahu k světu. Úroveň života se pak začíná měřit pouze bohatstvím materiálních statků, zapomíná se, že skutečné bohatství člověka není podle Marxe v tom, co má, co vlastní, ale jak bohatě rozvinutým člověkem je.  

Socialistické vztahy lidí se nedají formovat pouze při poslechu magnetofonů, tranzistorů, či před televizní obrazovkou, působící v izolovaném prostředí moderně vybavených domácností. Účast společnosti na formování nového způsobu života je prvním předpokladem, aby každý jednotlivec cítil, že je také součástí společnosti, to je socialistickým občanem.  

Z tohoto důvodu rozvoj společenského, kulturního života, růst aktivity občanů je důležitou složkou utváření vztahu ke společnosti. Zatím však jsme v současné době svědky toho, že potřebná základna pro rozvoj společenského života v místech, v obcích i na závodech se postupně zužuje. Jestliže v roce 1965 pracovalo v kraji 547 osvětových besed, v roce 1974 poklesl tento počet na 395. Ve stejném období poklesl počet družstevních klubů v kraji z 22 na 10 a kulturních domů ROH ze 113 na 78. O to důležitější je hledat nové formy efektivnějšího využití všech kulturních zařízení k mnohem širšímu a účinnějšímu společenskému působení.  

V Severočeském kraji si byli pracovníci školství a kultury těchto negativních důsledků jednostranně posuzovaného růstu životní úrovně dobře vědomi. Pochopili také nezbytnost působit na rozvoj a formování názorů především mladých působením pozitivních hodnot. Tak za podpory stranických a státních orgánů v kraji a na širokém základě se rozvíjí výchovný systém "Kultura a mládež", který je konkrétním naplněním hesla "Severočeši mladé generaci" v kulturně výchovné oblasti.  

Sama skutečnost, že v uplynulém roce navštívil kulturní zařízení v kraji jeden milión mladých lidí, svědčí o rozsahu a významu tohoto systému. Je dokladem toho, že i při poklesu počtu kulturních zařízení je možno vhodnou organizací účinněji přispět k využití existujících kapacit. Je proto potřebné, aby i ostatní organizace pod vedením národních výborů přispěly k rozvoji tohoto systému.  

Hledání nových forem, zabezpečování náročných úkolů novými metodami je právě pro kulturní pracovníky v Severočeském kraji příznačné. V současné době lze pozitivně také hodnotit budování kulturních středisek ve větších místech jednotlivých okresů, vytváření střediskových knihoven s odděleními politické a dětské literatury.  

Základní problémy, s nimiž se bude kraj na úseku kulturně výchovné práce ještě dlouho potýkat, jsou obdobné jako na úseku školství. Potíže činí vyhledávání kvalifikovaných kádrů na vedoucí funkce a bude proto nezbytné vypracovat perspektivní plán jejich výchovy na delší období. Do budování a rozvoje sítě kulturních zařízení zasahují veliké přeměny obcí a měst v oblasti těžby. Tak např. v Mostě dochází k likvidaci řady kulturních zařízení, mimo jiné divadla, které mohlo ještě velmi dlouho sloužit veřejnosti. Je to nezbytné z hlediska rozvoje naší ekonomiky,

ale stejně nezbytná je rovněž výstavba divadla nového, k níž se přistupuje v 5. pětiletce. Na tyto potřebné investice je nutno se dívat právě z tohoto komplexního pohledu, uvědomovat si, že nejde jen o nové investice, ale o náhradu za vyvolané demolice.  

Soudružky a soudruzi, školský a kulturní výbor ČNR při projednávání rozvoje školství a kultury v Severočeském kraji si plně uvědomil závažnost celostátní problematiky investiční výstavby v souladu s potřebami rozvoje naší společnosti. Právě proto se však domnívá, že prostředky věnované na rozvoj, vzdělání a přípravu příští generace našich pracujících jsou nejlepší a nejefektivnější investicí, kterou ocení právě budoucí léta. /Potlesk./