Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Poledníkovi. Slovo má poslanec Kostka, připraví se poslankyně Žáková.

Poslanec Karel Kostka: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Chceme-li mluvit o stavu a úrovni kultury na vesnici, je třeba se ohlédnout zpět a dát její vývoj do souladu s velkými změnami, které se v životě vesnice udály.  

Dovolte mi, abych na příkladu svého kraje, hornatého Valašska ukázal na tuto historickou cestu.

Valašsko, to je kraj, kde končí chléb a začíná kamení. Taková je charakteristika tohoto krásného koutu naší vlas ti. Je to kraj krásný přírodou, horami, ale byl chudý, stěží byl schopen uživit lid, který v něm žil.

Období předmnichovské republiky - krize a hospodářská nejistota - se odrážely i v životě zemědělců a lesních dělníků, závislých na těžkých životních a pracovních podmínkách, ve kterých žili a které jim tato asociální společnost poskytovala. K chudým výnosům malých horských políček se přidala ještě nezaměstnanost a s ní stále rostoucí bída. Práce na poli zajišťovala jen životní minimum, přes zimu je nouze vyháněla hledat obživu a pracovní příležitosti i mimo domov. Nezbývalo mnoho peněz na ošacení, vybavení domácností, ani na ostatní životní potřeby. Vezmeme-li v úvahu, že lidé se velmi málo dostávali za hranice své obce nebo blízkého okolí, těžce se k nim dostával pokrok. Lidé zaostávali ve svém vývoji i uvědomění. Aby pole vydalo obživu, pracovala celá rodina včetně dětí od rána do večera.

Proto v těchto společenských a sociálních podmínkách zaostával rozvoj vzdělanosti a kultury za městem a celou společností. Jediným zdrojem rozptýlení a zapomenutí byla hospoda, alkohol - vesnické zábavy a kostel se všemi náboženskými obřady. Náboženství slibovalo spravedlnost až po smrti a dávalo zapomenout na bídu a těžký život všedního dne. Zatím majitelé rozsáhlých lesů a továren - Baťové, Thonetové - měli v našem kraji své zámečky a na nich hledali zábavu a své rozptýlení. Jen ojediněle se objevovala osvětová a vzdělávací činnost pokrokových učitelů, nebo lidí se širším rozhledem, zkušenostmi nebo vzděláním.

Krása krajiny a bezprostřední spojení života a práce lidí s přírodou, však zanechaly i z této doby některé hodnoty, které můžeme zvláště dnes ocenit. Je to krása lidových staveb, krojů a práce lidových umělců. Zpěvnost a hudebnost zdejších lidí vyústila v celé řadě lidových souborů, které šíří dodnes nejen slávu kraje, ale celé naší vlasti i v zahraničí.

Zde chci zvláště vyzvednout a ocenit starostlivost a péči naší socialistické společnosti o tyto velké hodnoty naší kultury, které je třeba zachovat i pro příští generace. Lze to dokumentovat na našem stále rozšiřovaném a budovaném skansenu lidové architektury v Rožnově pod Radhoštěm i na činnosti vsetínských krojovaných tanečních rozborů Jasénky, Vsacanu a Javořiny.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, združstevnění zemědělské malovýroby přineslo revoluční změny nejen ve výrobě, ale i v životě, práci a myšlení samotných zemědělců a všeho venkovského lidu. Zemědělská politika komunistické strany v přestavbě vesnice přispěla k tomu, že naše dnešní socialistické zemědělství je rovnocenným partnerem ostatních odvětví národního hospodářství, a mohu-li použít slov soudruha Husáka z posledního zasedání ÚV strany, i významným politicko-stabilizačním faktorem.

Začátky socialistické přestavby vesnice však nebyly lehké a stály mnoho obětí, tvrdé práce a přesvědčování, ale také mnoho mozolů a starostí zemědělců.

Kdo zavítá dnes na naše Valašsko zjistí, že je ještě krásnější než bylo a uvidí více jak kde jinde i velké proměny, které se zde udály. Jsou zde tvrdé podmínky hospodaření - 51 % rozlohy okresu zaujímají lesy. Jejich značná část - Beskydy - byly pro svoji polohu, nedotčenost přírody a malebnost vyhlášeny v roce 1973 ministerstvem kultury ČSR za chráněnou krajinnou oblast.

Z celkového počtu více než 130 000 obyvatel okresu zaujímají družstevní rolníci zhruba 10 % a více jak 3 % soukromě hospodařící rolníci, vesměs na vzdálených valašských pasekách.

Jistě si každý pomyslí, jak v takovýchto výrobních podmínkách může prosperovat zemědělská velkovýroba. Intenzifikace zemědělské výroby a její specializace v živočišné výrobě na chov skotu přinesla úspěchy, o kterých se nám před lety jen snilo.

V roce 1974 jsme docílili v živočišné výrobě výsledků, které nás řadí v České socialistické republice na 9. místo, v užitkovosti u dojnic jsme již třetí rok na 1. místě v Severomoravském kraji. Dobré hospodaření se promítá i ve výdělcích našich družstevníků a tak se vytvořily předpoklady v nebývalém růstu životní úrovně. Staví se nové domy, bytovky a objekty zemědělské velkovýroby. Mizí stará hospodářská stavení, tato se přestavují na garáže, koupelny a ostatní bytová zařízení. Naši lidé přikládají ruce k dílu. V obcích se budují silnice, cesty, veřejná zařízení, obchody, školky, sportovní a kulturní objekty.

Vybavením domácností, kulturou bydlení, ale také počtem středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných pracovníků si dnes nezadáme s městem. Zaostáváme však zatím ve společenském a kulturním vyžití přesto, že k tomu vytváříme podmínky zaváděním směnnosti a specializace práce.

Nemalou roli ve zvyšování kulturní úrovně na vesnici sehrála samotná zemědělská družstva, v posledních letech spolu s organizátorem této činnosti - Svazem družstevních rolníků.

Každoročně pořádáme celou řadu akcí s význačným společenským a politickým dopadem. Jsou to soutěže ve zlepšování životního a pracovního prostředí, soutěž o nejlepšího traktoristu - kombajnéra, ale také přehlídky vesnických divadelních souborů, dechových hudeb, soutěže v oblasti dětské kresby a podobně. Pořádáme také důstojné rozloučení s družstevníky, kteří odcházejí do důchodu, pořádáme slavnostní plenární schůze k významným politickým výročím, společenské plesy, dožínky a ve vyčtu bych mohl pokračovat.

Samozřejmě sem patří i tematické zájezdy, a to nejen s odbornou, ale také kulturní tematikou pro funkcionáře a předsedy společenských komisí, které řídí tuto práci v samotných družstvech. Velkou pomocí ve výchově a vzdělávání se silným vlivem na estetiku jsou sdělovací prostředky v našich domácnostech. Je to nejen televizní škola pokrokových zkušeností, ale i pohotové zpravodajství rozhlasu, televize a také tisku na všech úrovních.

Za tuto práci jim všem patří náš dík. Oceňujeme i to, že v kulturních a zábavných pořadech se již neobjevují televizní filmy a pořady, kde je vesnický člověk podceňován, jeho práce snižována a zesměšňován způsob jeho života. Nové televizní seriály již lépe a pravdivěji hodnotí vývoj vesnice a těžkou, zodpovědnou práci lidí a funkcionářů v zemědělství.

Přesto si musíme uvědomit, že je třeba vesnického člověka vést k bezprostřední účasti na kulturních a společenských akcích, odvádět jej z pasívní konzumace televizní kultury.  

Máme však i své problémy. Chtěli bychom častěji pořádat kulturní akce přímo na vesnici. Chybí nám však mnohdy sály pro větší počet lidí, zejména po provedeném slučování družstev a obcí.

Společenské, kulturní i sportovní vyžití chybí především mladé generaci. Východisko vidíme ve spojení sil a prostředků družstev, národních výborů a ostatních společenských a hospodářských organizací na výstavbě víceúčelových zařízení. Zde by bylo možno nejen pořádat schůze, ale také promítat filmy a pořádat kulturní a společenské akce. Toto zařízení by sloužilo i ke společnému stravování a k umístění kluboven a knihoven. Mělo by se budovat tak, aby se stalo společenským a kulturním střediskem nově se vyvíjejícího uspořádání našich vesnic.

Jestliže jsem použil některých příkladů ze svého kraje a svého volebního obvodu, byl v tom záměr. Měl ukázat na cestu, kterou zemědělství prošlo, i na to, že bez kulturního života na vesnici bychom nedosáhli stabilizace pracovních sil, docílených pracovních výsledků, potřebného společenského vyžití a radosti z naší práce.

To, co jsem uvedl, platí v malých obměnách pro zemědělství a vesnici v celé naší socialistické vlasti. Společnost a její vedoucí složka - KSČ se starají i o tuto stránku života pracujícího člověka, nechť pracuje v továrně nebo na poli a nechť žije na vesnici nebo ve městě.

Tato práce se bude a musí neustále zlepšovat, jinak bychom nedosáhli cílů, vytyčených posledním zasedáním ústředního výboru strany k rozvoji našeho socialistického zemědělství, jako základní podmínky pro další rozvoj společenského a kulturního života na vesnici.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji. Hovořit bude poslankyně Žáková. Připraví se poslanec Brůžek.

Poslankyně Zdena Žáková: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, také naše socialistická škola je si při výchově mladé generace vědoma toho, že v době vědeckotechnické revoluce jsou krása, cit a umění stejně nepostradatelnými jako rozum a účelnost. A při dnešním životním tempu přecivilizovaného světa mají tyto hodnoty velký význam i pro mezilidské vztahy. Připomeňme si slova zakladatele naší ideologie Karla Marxe: "Chceš-li mít požitek z umění, musíš být umělecky vzdělaným člověkem.

Proto chce škola poskytnout mládeži příležitost setkat se i mimo osnovy s uměním, přivést mládež k tomu, aby vycítila potřebu soustavně se setkávat s kulturou i v době svého volna, aby kulturní hodnoty citlivě vnímala, vážila si jich, ale aby se i dokázala podílet na jejich tvorbě, Kulturně výchovnou práci prováděli učitelé - nadšenci už dávno v minulosti. Dnes chceme jít kvalitativně dál. Provádět tuto činnost koncepčně, cílevědomě, dlouhodobě a koordinovaně - zkrátka v systému.

Iniciátorem v této oblasti byl už v roce 1971 Severočeský kraj, který vytvořil systém "Mládež a kultura". Jeho cíl: prohloubení komunistické výchovy komplexem plánovaných kulturních akcí a pořadů navazujících na učební osnovy, respektujících zásadu přiměřeného a citlivého seznamování s vybranými hodnotami i využití regionálních prvků. Má odstranit živelnost, komerční zájmy kulturních institucí, dostat se i tam, kde dosud neprojevili iniciativu.

Od doby zavedení se systém rozšířil do dalších krajů, zkušenosti Severočechů byly využity, prohloubeny.

Základem je krajská nabídka, která se vlastně stává společenskou objednávkou, vyžadující vysoké umělecké kvality. V ní jsou soustředěny pořady zaměřené na konkrétní věkový stupeň. Vše je konzultováno s pedagogy, respektují se ideové a pedagogické zásady.

Nabídka zahrnuje výchovu divadelním, hudebním, filmovým, výtvarným uměním, spolupráci s knihovnou, využívá kulturních a přírodních památek, muzejních expozic a dalších forem osvětové práce vlastivědných zařízení.

Obdobně jsou zpracovány okresní nabídky. Z nich si vybírají školy kulturní pořady vedle vlastních potřeb, počítají s nimi v komplexních plánech škol i ve výchovných třídních plánech. Účel systému "Mládež a kultura" není jen v tom poskytnout běžný kulturní zážitek. Učí žáky chování v hledišti, orientaci v žánru, pochopení formy sdělení, dává jim kulturní minimum, které všem bez rozdílu rodinného kulturního zámezí může poskytnout jedině škola.  

Návštěva kulturního pořadu má mít tři fáze: přípravnou, vlastní zážitek a výchovné využití. Náš výbor hodnotil dosažené výsledky. Výsledky jsou nejlepší na školách I. cyklu. Úspěch spočívá v pružné operativnosti řízení všech partnerů. Odbory kultury a školství NV většinou dobře spolupracují. Naprosto však nejde o stav ideální. Stoupla však podstatně návštěvnost kulturních pořadů, zkvalitnil se výběr. Tak jako všude, i zde záleží na lidech. Na školách II. cyklu i na školách vysokých se teprve začíná.

Největší nedostatky jsou v uplatňování systému mezi dělnickou a zemědělskou mládeží. Určité pozitivní výsledky jsme zjistili při průzkumu v Teplicích a v Liberci. Pořady "Palety učňů" získaly oblibu a vysokou návštěvnost svou přitažlivostí, zajímavostí, pestrostí, ale jsou i neformálně ideové a vkusné.

Účinnost je závislá i na vlas tím vnitřním vztahu učitele ke kultuře, Samotný pořad však musí vyvolat hluboký umělecký zážitek. Je to spojitá nádoba.

Pedagogové a kulturní pracovníci mají společný základní úkol: spolupodílet se na socialistické výchově mladého pokolení. Pedagogové by měli mít opravdový vztah ke kultuře a kulturní pracovníci k výchově. Tento vzájemný vztah je rozhodující a jestli jeden z partnerů selže, je snaha druhého nulová.

Také ministerstvo kultury ČSR hodnotilo výsledky zmíněného systému. Většina krajů systém přijala. Na aktivu v Ústí nad Labem v roce 1974 soudruh ministr Klusák zdůraznil nutnost aktivního přístupu mládeže ke kulturním hodnotám a činorodého podílu na realizaci socialistické kulturní politiky.

Aby tento vztah měl dvě stránky: kultura mládeži - mládež kultuře. Právě sem patří i problematika zájmové umělecké činnosti, o které hovořili už diskutující předemnou. Je to zejména masová základna k rozvíjení tvůrčích schopností a po XIV. sjezdu kvantitativně i kvalitativně narůstá. Dovolte alespoň dvě čísla. V roce 1974 soutěžilo v různých uměleckých soutěžích v ČSR 15 349 kolektivů a 276 147 jednotlivců. To je úžasná aktivita.

Smysl naší práce však musí přesahovat oblast kultury. Využít i všech možností a prostředků, aby se mládež podílela na tvorbě podmínek pro vlastní všestranný rozvoj, připravit a získat mládež pro aktivní, zaujatou účast na rozvoji naší socialistické společnosti, na politickém dění i vytváření materiálních hodnot.

Naplnění těchto aspektů je věcí celospolečenskou. Musíme odstranit nahodilost, vyloučit působení, které socialistické výchově nepomáhá, někdy ji dokonce narušuje. Nejen umění pro umění, ale skutečné kulturní hodnoty, výrazné třídní, ideové, s přísným rozdělením co a pro koho.

Mládež do třiceti let tvoří polovinu veškeré populace, a to její polovinu perspektivní, má relativně nejvíce volného času, je myšlenkově a citově tvárná, vnímavá. Právě v době dětství a dospívání se nejintenzívněji utváří hodnotová orientace a úroveň kulturních potřeb člověka.

Mladý člověk, který je schopen vnímat a prožívat kulturní hodnoty, jejich krásu, je schopen vnímat krásu i ve svém životě a při tvorbě svého životního a pracovního prostředí. /Potlesk./.

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Zdeně Žákové. Slovo má poslanec dr. Miloslav Brůžek, připraví se poslankyně Vlasta Vlasáková.

Poslanec prof. dr. Miloslav Brůžek, CSc.: Soudružky a soudruzi! Ve zprávě vlády o rozvoji kultury v České socialistické republice jsou pozitivně hodnoceny úspěchy naší tvorby a kulturně výchovné činnosti v období po XIV. sjezdu KSČ. Tyto úspěchy si nelze představit bez materiálního zabezpečení a vytváření příznivých podmínek úsilím celé společnosti. Kulturní a školský výbor ČNR ve svých zasedáních nejednou tuto pozornost a péči společnosti velmi pozitivně hodnotil.

Otázky kulturního rozvoje není možno posuzovat izolovaně od celkového vývoje naší socialistické společnosti, v níž politika, ekonomika a kultura jsou úzce spjaty a vzájemně se ovlivňují. Úkoly rozvoje kultury jsou dnes určovány především zájmy společnosti a nikoliv individuálními zájmy jednotlivců či skupin, jak jsme toho svědky z krizového období v představách a přáních pravicových představitelů tvůrčích svazů v kapitalistické společnosti. Současně jsou určovány faktory dlouhodobými, s nimiž je spjata budoucnost socialismu a nikoliv jen dočasnými, momentálními potřebami. 

Při hodnocení těchto otázek je důležité mít na zřeteli cíle, k nimž směřuje úsilí celé společnosti. To umožňuje hodnotit správně i dosažené úspěchy a účelnost vynakládaných prostředků. V. I. Lenin zdůrazňoval, že za definitivní v této oblasti možno pokládat jedině to, co se stalo součástí kultury, každodenního života, co se stalo zvykem. Smysl a obsah kulturní revoluce vždy spatřoval především v růstu kulturní úrovně pracujících, aby byli schopni sami řídit svůj stát a spravovat své hospodářství. Jedině kultura, která se stala majetkem lidu, může se také stát významnou silou přetvářející člověka i společnost.

Vytváření příznivých podmínek pro rozvoj kultury a hodnocení dosažených úspěchů má tudíž svá objektivní hlediska. Jsou dána pohybem a potřebami socialistické společnosti. Jsou měřítkem efektivnosti vynakládaných prostředků.

Při projednávání příprav 6. pětiletky v kulturním a školském výboru ČNR bylo konstatováno, že společnost zabezpečuje rozvoj kultury dostatečnými prostředky, jejichž objem neustále vzrůstá. Bohatá sít kulturních zařízení, která v mnoha směrech nemá ve světě obdoby - např. v počtu knihoven, muzeí, galerií, památek - je širokou základnou pro rozvoj kulturně výchovné práce.

Zabezpečení rozvoje české kultury i přes pozornost a péči celé společnosti není však bez problémů a potíží. Soustřeďuji se nyní v přípravách 6. pětiletky na otázky zabezpečení pracovních sil a investičních prostředků. Jsme si dobře vědomi toho, že jsou to otázky, které se dotýkají nejen kultury, ale všech odvětví národního hospodářství a jejich řešení není proto nikterak snadné.

Vycházíme-li ze skutečnosti, že do provozu bude uvedena řada nových kulturních zařízení budovaných v rámci akce "Z", že má být postupně řešeno zaostávání kulturní vybavenosti nově budovaných sídlišť a národním výborům jsou uloženy řadou usnesení státních orgánů úkoly v kulturně politické činnosti, je zřejmé, že bez nových pracovníků není možno tyto úkoly zabezpečit. Kulturní a školský výbor ČNR podporuje proto v tomto směru tyto požadavky ministerstva kultury ČSR. Současně upozornil na to, že zabezpečení resortního plánu pracovních sil je věnována větší pozornost, než jeho zabezpečení v krajích a okresech. Při vyrovnanosti těchto proporcí se dá očekávat řada potíží v realizaci konkrétních úkolů kulturní politiky v okresech a místech. 

Stejně závažnou je i otázka investiční výstavby. Z této široké problematiky je nezbytné zvlášť pečlivě posuzovat potřebu výstavby důležitých kulturních zařízení v Praze. Jde především o stavby, o kterých hovořil společný zpravodaj soudruh dr. Hájek, o koncertní síň, Státní knihovnu, Národní galerii a řadu dalších zařízení k vybavení našich sídlišť.

Kulturní a školský výbor ČNR je si plně vědom složitosti těchto otázek. Přesto však právě s ohledem na perspektivy vývoje celé naší společnosti považuje za nezbytné znovu připomenout, že opoždění výstavby Státní knihovny vážně ohrožuje nejen modernizaci celého knihovnictví, ale i zabezpečení informačního systému, vědeckého bádání, systematického seznamování s nejnovějšími poznatky vědy a techniky. Každý rok zaostávání tu znamená nejen ztráty kulturně politické, ale i národohospodářské. Stejně tak výstavbu Kongresové haly pojaté do objemu investic pro oblast kultury je nezbytné posuzovat jejím víceúčelovým využitím. Ze tento přístup je možný o tom svědčí příklady ze Sovětského svazu, NDR a ostatních socialistických zemí.

Při projednávání otázek materiálního zabezpečení rozvoje kultury kulturní a školský výbor ČNR vždy prosazoval názor, že nelze jen vyzdvihovat potřeby kultury vůči společnosti, ale současně zdůrazňoval odpovědnost kultury vůči společnosti za účelné vynakládání těchto prostředků. V tomto směru ukazuje cestu i vládní usnesení č. 57/1973, zdůrazňující nezbytnost sdružování a účelného využívání prostředků národních výborů, společenských organizací, závodů a družstev. Prostředků na rozvoj kulturní činnosti je zde velmi mnoho, nebývají však vždy ve prospěch kultury správně využívány.

Racionalizace, efektivnost, hospodárnost se mohou zdát příliš vzdálenými požadavky na řízení této oblasti. Sám život však přináší řadu příkladů a zkušeností svědčícího tom, že v této sféře lze dosáhnout vynikajících výsledků také bez zvyšování počtu pracovníků a požadavků na investice. Záleží však stejně jako v jiných oblastech národního hospodářství na iniciativě, vztahu k vlastní práci, odhodlání řešit novými metodami a přístupem složité úkoly kulturního rozvoje. Je to plně v souladu s jednáním listopadového zasedání strany, s potřebami hospodárnosti, aniž je slevováno z hledisek kulturně politické účinnosti.  

Příkladem je zavedení výchovné systému "Mládež a kultura" v Severočeském kraji. I když bylo již nejednou o jeho významu hovořeno, dosud nebyl dostatečně zdůrazněn právě tento pohled, který by zasluhoval větší pozornosti. Jen v Severočeském kraji v letech 1971 -1973, v období, kdy byl zaváděn, se podařilo bez rozšíření investic a požadavků na pracovní síly zvýšit návštěvnost kulturních pořadů každoročně o více jak milión především mladých lidí.

Zpravodajská skupina kulturního a školského výboru ČNR se mohla přímo v kulturních zařízeních přesvědčit, že odborně kvalifikovaný přístup, nápaditost a iniciativa kulturních pracovníků a učitelů jsou schopny dokázat to, co se jen těžce a s menšími výsledky dařilo v předcházejících létech.

Ohromné, skryté a dosud nevyužité možnosti jsou v dobrovolné činnosti našich amatérských souborů. Za poslední léta došlo k velkému rozmachu této činnosti, statisíce nových, a což je především cenné, mladých lidí se aktivně zapojuje do kulturní činnosti. Tato síla se však zatím nedostatečně promítá do oživení kulturního života našich obcí, do místní kulturní činnosti. Soubory se často zaměřují jen na přehlídky a soutěže, bývají hodnoceny svými zřizovateli ne podle toho, jak rozšiřují okruh své působnosti získáváním dalších členů, ale podle toho, zda a jak se v soutěžích umístily. Nechápe se, že základem hodnocení jejich činnosti by měl být přínos kulturnímu životu na závode a v místech.

Poslanci - členové kulturního a školského výboru ČNR se mohli v Jihočeském kraji v besedách s dobrovolnými pracovníky přesvědčit, že i v této oblasti ještě zdaleka nejsou využity všechny možnosti, často je tato činnosti podvázána nedostatkem aktuálních textů her divadelních i loutkových, písní a pásem k významným výročím. Přitom prostředků na podporu umělecké tvorby dává naše společnost dostatek, o čemž svědčí i výsledky různých soutěží téměř ve všech uměleckých oborech, jak o nich hovořil i soudruh ministr Klusák. Avšak právě pro tuto oblast místní kulturní činnosti se tato díla nedostávají.

Soudružky a soudruzi, dva uvedené příklady z každodenní činnosti za množství dalších svědčí o tom, že sama praxe dává dostatek podnětů k zamyšlení, jak v oblasti kulturní politiky prosazovat závěry listopadového zasedání ÚV KSČ. Potvrzují, že úkoly rozvoje kultury je nezbytné posuzovat v nedílné jednotě politiky a ekonomiky. V iniciativním přístupu kulturních pracovníků a ve vědomí odpovědnosti tvůrců vůči společnosti je příslib dalších nových úspěchů socialistické kultury. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Brůžkovi. Slovo má poslankyně soudružka Vlasáková. Připraví se poslanec Hlaváček.