Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudruhu místopředsedovi vlády Horníkovi za přednesenou zprávu vlády. 

Soudružky a soudruzi, v závěru našeho jednání k tomuto bodu přijme Česká národní rada usnesení. Výbor pro zemědělství a výživu připravil návrh usnesení, v němž jsou obsaženy výsledky jednání výborů. Navrhuji vám, aby pro přípravu konečného textu usnesení, v němž by se odrazily i náměty z dnešní rozpravy, byla zvolena pětičlenná návrhová komise, která by pracovala v tomto složení:

předseda komise posl. dr. Jan Jirásek,

členové komise poslanci ing. Oldřich Paul, Stanislav Chytráček, dr. Čestmír Adam a Marie Šmotková.

Jsou nějaké připomínky k tomuto návrhu? Nejsou. Kdo tedy souhlasí s tím, aby byla zvolena návrhová komise v uvedeném složení, nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Návrhová komise byla zvolena.

Přerušuji nyní schůzi na 20 minut.

/Schůze přerušena v 11.10 hod. a opět zahájena v 11.38 hod./

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR Oldřich Voleník./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Soudružky a soudruzi, zahajuji další část jednání České národní rady. Přistoupíme k rozpravě, do které se přihlásilo dosud 16 poslanců. Předpokládá se, že v rozpravě vystoupí i někteří členové vlády - ministr obchodu ČSR s. Trávníček, ministr zemědělství s. Nágr a ministr zdravotnictví s. Prokopec.

Dávám nyní slovo prvnímu při hlášenému řečníkovi posl. Jaroslavu Vejrovi. Připraví se posl. ing. Paul.

Poslanec Jaroslav Vejr: Vážené soudružky a soudruzi, ve vystoupení společného zpravodaje posl. Jiráska byla věnována pozornost i otázce výroby a spotřeby ovoce a zeleniny. Jistě právem, neboť nedostatky v zásobování obyvatelstva ovocem a zeleninou jako důsledek neřešených problémů ve výrobní a obchodní sféře nám vytvářejí zejména ve vztahu k racionální a zdravé výživě řadu problémů.

Výbor ČNR pro zemědělství a výživu se touto problematikou zabývá několik let. Již v r. 1972 předložil rozbor situace a návrhy na opatření předsednictvu ČNR, neboť řešení celé situace není jen ve sféře ministerstva zemědělství, ale i v působnosti ministerstva vnitřního obchodu i federálních ministerstev zahraničního obchodu a strojírenství. Naše úsilí ale zatím nebylo úspěšné. Jen velmi nerad to konstatuji, neboť další zvyšování výroby, využití a spotřeby ovoce a zeleniny v sobě zahrnuje všechno to, co dnes na jednání pléna projednáváme.

Správně a dobře pěstovaná zelenina a ovoce patří k nejintenzívnějším zemědělským plodinám, a proto rozvoj jejich výroby je v plném souladu s další intenzifikací našeho socialistického zemědělství. Změny ve stylu života a práce vyžadují, abychom konzumovali větší množství vitamínů a dalších látek, které obsahují ve značné míře právě ovoce a zelenina.

Z těchto i dalších důvodů jsme v našem výboru věnovali těmto otázkám pravidelnou pozornost. Výsledky však, jak jsem již říkal, nejsou příliš potěšitelné. Výroba i spotřeba ovoce nedosahuje stále potřebné úrovně. Za 5. pětiletku se počítalo s výsadbou 5700 ha intenzívních sadů. Vysázena však byla jen třetina této plochy. Ministerstvo zemědělství a výživy a ministerstvo obchodu provádějí rozbor situace, zpracovává se koncepce výroby, ale problémy s využitím toho, co se vyrobí a se zabezpečením trhu, zůstávají.

Nákupní ceny, nedostatek česáčů, nedostatečná koordinace obchodní činnosti, nákupní síť a problémy s dopravou vedou k tomu, že v letech s dobrou úrodou jsou veliké problémy s odběrem.

Nekomplexní mechanizace vytváří při pěstování a sklizni vysoké pracovní špičky, které vyžadují v zemědělských podnicích i u ostatních pěstitelů značné organizátorské úsilí.

Výsadba intenzívních sadů vyžaduje vynaložit na jeden hektar až 50 tisíc korun. Navíc, jak se situace vyvinula, musí zemědělské podniky budovat, i když také formou kooperace, skladovací prostory a zařízení na využití ovoce a zeleniny, což si vyžaduje další značné finanční prostředky. Lze proto plným právem říci, že dosahované výsledky v ovocnářství jsou především výsledkem vysoké obětavosti a fandovství ovocnářských pracovníků v zemědělských podnicích. A jen na tom to jistě stavět nemůžeme.

Ve výrobě zeleniny je situace obdobná. Při polním pěstování některých druhů je sice výroba méně nákladná, ale naopak při nezbytné specializaci vyžaduje budování linek na posklizňovou a tržní úpravu a samozřejmě také skladovací a chladírenské kapacity. Na některých těchto investicích se sice finančně spolu se zemědělskými závody podílí i potravinářský průmysl a obchod, ale bez limitů. Toto vše, spolu s nedořešenými odběratelsko-dodavatelskými vztahy a ekonomickými podmínkami působí nepříznivě na zájem zemědělských podniků o rozšiřování ploch intenzívních ovocných sadů i ploch, určených pro pěstování zeleniny. Nepříznivě zde působí rovněž nedostatek pracovních sil, které se právě v tomto odvětví nedaří nahrazovat odpovídající mechanizací.

Vzhledem k tomu, že v této oblasti není mnoho závazných plánovacích ukazatelů, odvíjí se rozvoj výroby, nákupu a spotřeby zeleniny a ovoce především v oblasti dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Z vlastní zkušenosti, aniž přeháním, mohu zájem odběratelů, až na výjimky, zúžit pouze na období, kdy se uzavírají smlouvy.

V průběhu sklizně zeleniny, kdy dochází k odběru, setkává se pěstitel s tím, že nejsou dispozice, že nejsou obaly, není doprava a není odbyt - i když známe v průběhu celého roku stížnosti spotřebitelů v různých oblastech, že čerstvou zeleninu vidí málokdy. Vím, že nelze tyto věci zjednodušovat. Hovořil o tom místopředseda vlády s. Horník, o problémech, které má odběratelská organizace.

Přitom je třeba říci, že v důsledku neodběru, nebo dlouhým a nevhodným skladováním přichází každoročně značné množství zeleniny a ovoce nazmar. Dokladem toho byl i loňský rok.

Celá tato situace v oblasti výroby a spotřeby zeleniny a ovoce nás však nesmí vést k tomu, abychom se s těmito nedobrými poznatky a zkušenostmi nevyrovnali - abychom problémy neřešili.

Za daného stavu nemůže, objektivně řečeno, ani jeden ze zúčastněných partnerů poukazovat jen na chyby a nedostatky druhého, ale naopak musíme společně vytvořit takovou situaci, aby za každý neúspěch se cítil zodpovědný každý zúčastněný - a především: aby při kontrole uvedl, co on udělal a nepoukazoval na to, co neudělal ten druhý - jak je zatím vžitá praxe.

Myslím, že rozvoj obou těchto odvětví a dosažení správné výše spotřeby ovoce a zeleniny bude vyžadovat aktivní účast všech na zajištění výroby, zpracování -včetně tržní úpravy, skladování a dobré organizace v obchodní síti.

Zemědělství, potravinářský průmysl i obchod musí společně daleko důsledněji řešit možnosti ve zvýšení spotřeby těchto důležitých produktů v zájmu zdravé výživy našeho obyvatelstva.

Soudružky a soudruzi poslanci,

protože máme v živé paměti stížnosti na nákup ovoce, ale i zeleniny v loňském roce a známe odezvu zemědělských závodů, ale i široké veřejnosti, chtěl bych se v závěru svého vystoupení zeptat ministra obchodu, jaké má záruky pěstitel, především však JZD a státní statky, že jim bude odebrána veškerá vyrobená produkce ovoce a zeleniny.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Vejrovi, slovo má poslanec ing. Paul.

Poslanec ing. Oldřich Paul: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Dovolte mi, abych ve svém vystoupení obrátil vaši pozornost na význam, úlohu, stav a uplatňování právních předpisů, které mají vytvářet základní předpoklady pro plnění úkolů racionální výživy. Této oblasti se dotýkají zákony a jiné normy z nejrůznějších odvětví práva; nejdůležitější jsou ovšem z odvětví zemědělství a zdravotnictví. Právní úpravy v odvětví zemědělství a výživy jsou jedním z účinných prostředků k zabezpečování úkolů, vyplývajících pro zemědělství ze závěrů XIV. sjezdu KSČ a některých usnesení ÚV KSČ a svým zaměřením a stanovenými cíli účinně pomáhají vytvářet předpoklady pro zabezpečení racionální výživy lidu.

Mezi právní předpisy, týkající se přímo zemědělské výroby a v návaznosti na ni potravinářského průmyslu, patří zákony o rozvoji rostlinné výroby, o plemenitbě hospodářských zvířat a o veterinární péči. Ve svém souhrnu si kladou za cíl zabezpečovat výrobu potravin správné výživové hodnoty, vytvářet podmínky pro rozvoj rostlinné a živočišné výroby, zajišťovat suroviny vhodné pro zpracovatelský průmysl, ochranu rostlin a rostlinných výrobků před škůdci a chorobami, zabezpečovat zdravotní nezávadnost surovin a potravin živočišného původu. Uvedené zákony v podstatě vyhovují, často ovšem bývají kritizovány předpisy vydané k jejich provedení.

Základní prováděcí předpisy k zákonu o veterinární péči byly vydány před 15 lety a jsou v některých směrech překonány novými poznatky vědy a praxe. Federální ministerstvo zemědělství a výživy by proto mělo zvážit jejich účinnost a na základě věcných podkladů předložených již ministerstvem zemědělství a výživy ČSR vydat novou úpravu.

Na uvedené předpisy výrobního charakteru do jisté míry navazuje novela hospodářského zákoníku schválená Federálním shromážděním na sklonku minulého roku. Zakotvují se v ní specifika nákupu zemědělských výrobků, který je součástí dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi socialistickými organizacemi. Novela předpokládá vydání prováděcí vyhlášky, která má rozšířit sortiment zemědělských produktů dodávaných prostřednictvím nákupních organizací do státních fondů. Bylo by třeba, aby přípravné práce k vydání vyhlášky byly urychleny. Na to jsme upozornili již při projednávání uvedené novely.

Významné a přímo působící zásady pro uplatnění pravidel racionální výživy jsou obsaženy v zákoně o zdraví lidu a v prováděcích předpisech, které byly k němu vydány. V těchto předpisech, pokud upravují vytváření a ochranu zdravých životních podmínek, jsou stanoveny zásady k zajištění správné výživy obyvatelstva, například nejen že poživatiny musí být zdravotně nezávadné, ale že musí mít též potřebnou biologickou hodnotu a musí být dodávány občanům ve vhodném množství a ve správném poměru. K naplnění těchto správných požadavků stanoví hlavní hygienik ČSR na základě výsledků vědeckého výzkumu vždy na pětiletku podrobnější zásady a příslušné orgány, které mohou ovlivnit skladbu výživy obyvatelstva, jsou povinny je uplatňovat při výrobě i dovozu poživatin a při provozu společného stravování.

Bezprostřední význam pro zabezpečení správné výživy mají československé státní normy a na ně navazující oborové a podnikové normy jakosti.

V těchto normách jsou stanovena konkrétní kritéria a požadavky, které zaručují, aby se spotřebitelům dostala nezávadná poživatina s potřebnou biologickou hodnotou. Tyto normy jsou v podstatě na dobré úrovni, i když vzrůstající náročnost našich spotřebitelů vyžaduje častěji sledovat nutnosti úprav. Jiná je ovšem otázka, jak se dodržují, a to nejen ve kvalitě, ale i ve skladování, balení a způsobu prodeje. A zde, myslím, že je třeba více kontroly.

Racionální výživě věnují pozornost i předpisy vydané v oblasti ministerstva obchodu. Mám tu na mysli zejména předpisy upravující zejména veřejné a závodní stravování. V závodním stravování se zásady racionální výživy promítají do úpravy jídelních lístků o dietním stravování, o materiálních spotřebních recepturách a technologickém postupu při výrobě jídel. Obdobné předpisy pro školní stravování vydalo ministerstvo školství. Problémy tohoto stravování se zabýval kulturní a školský výbor. Je tady hlavní otázkou jejich dodržování a vážným problémem je, že o tom, zda budou zeleninová jídla k dispozici, nerozhoduje často dostatek nebo nedostatek zeleniny, ale nechuť pracnější jídla připravovat.

Řadu opatření k zabezpečení racionální výživy obyvatelstva učinila vláda a resorty z nich vycházejí při vydávání předpisů pro své podřízené orgány a organizace. Proto je třeba soustavně sledovat, zda zásady stanovené vládou jsou v resortech rozpracovány podle jejich působnosti.

Soudružky a soudruzi: Z toho co jsem uvedl vyplývá, že základní přání normy, které se přímo nebo nepřímo dotýkají racionální výživy v podstatě vyhovují. Právní problematika na uvedeném úseku je ovšem velmi široká a je zahrnuta - mimo základní právní normy - ve větším množství nejrůznějších předpisů i směrnic a její důslednou kontrolu není proto snadné zabezpečovat. Bylo by jistě účelné provést ze strany příslušných orgánů prověrku účinnosti všech těchto předpisů i jejich dodržování; cílem by též mělo být zjednodušení právních úprav a také eliminování takových předpisů, které již neodpovídají současnému stavu, vědeckému poznání a potřebám v uvedené oblasti. Je nutné, aby si řídící orgány soustavně konkrétní kontrolou zabezpečovaly přehled, jaká je úroveň plnění úkolů v této oblasti a prováděly operativně opatření směřující k nápravě. Z tohoto hlediska by měly být posuzovány i stížnosti občanů a organizací, týkající se otázek racionální výživy. 

V oblasti racionální výživy musíme sledovat i to, aby výrobní, zejména zemědělské organizace zabezpečovaly plánované úkoly v oblasti zásobování výživy obyvatelstva, aby např. nedocházelo k občasnému nebo místnímu nedostatku některých sice maličkostí - jako je kmín, mák, cibule, které však zbytečně zavdávají příčinu ke kritice.

A ještě na jedno bych chtěl upozornit. Právní předpisy vytvářejí právní předpoklady pro realizaci našich záměrů na jednotlivých úsecích, tedy i v oblasti správné výživy obyvatelstva. Musí nám proto jít nejen o jejich důsledné provádění, ale také o to, aby zásady správné výživy byly v nejširší míře propagovány, a to zejména v rámci zdravotnické osvěty, a aby k této propagaci bylo využito prostředků hromadného působení. Myslím, že dnešní jednání přinese dost podnětů, jichž je možno využít a přispět tak k dosažení cílů, které sledujeme.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Dále promluví poslanec Krejčí.

Poslanec Václav Krejčí: Soudružky a soudruzi, na základě poznatků, získaných ve výboru pro národní výbory a národnosti se chci zabývat především tím, jak národní výbory uplatňují svou působnost v oblasti zásobování obyvatelstva potravinami a zabezpečování racionální výživy.

Péče o zásobování obyvatelstva, především o zásobování potravinami patřila k předním úkolům národních výborů již od samého jejich vzniku. Tehdy začínaly plnit své poslání za podmínek, které si dnes už mnozí, zejména mladí lidé, dovedou jen stěží představit. Celé národní hospodářství bylo okupanty rozvráceno, celé zemědělství a obchod byly v soukromých rukou, v oblasti zásobování potravinami existovalo mnoho spekulantů a šmelinářů. Zásobování obyvatelstva bylo zejména v r. 1947 předmětem politických spekulací předúnorové reakce. Po uplynutí více než 30 let můžeme říci, že národní výbory se dobře zhostily svých úkolů při provádění socialistických přeměn a v dalších etapách rozvoje socialistického zemědělství, státního a družstevního obchodu.

Při průzkumu, který jsme v rámci přípravy dnešního jednání prováděli u vybraných okresních národních výborů, jsme si ověřili, že národní výbory i v současné době přistupují s plnou odpovědností k uplatňování své působnosti při zabezpečování dalšího rozvoje zemědělství a při zdokonalování zásobování obyvatelstva.

Okresní národní výbory mají bezprostřední a soustavná styk s obchodními a dodavatelskými organizacemi a uplatňují svou působnost vůči nim tak, aby bylo zajištěno plynulé zásobování obyvatelstva ve městech i na vesnicích. Zvláštní pozornost věnují rozpisu fondů zboží na státní a družstevní obchod, řešení rozporů v dodavatelskoodběratelských vztazích, sjednávání a dodržování rozvozních plánů. Ve spolupráci s orgány státních inspekcí se podílejí na kontrole jakosti zboží, jeho skladování a dopravy a na celkové ochraně zájmů spotřebitelů.

Okresní národní výbory jsou místem, kde se pohotově a v souladu s celospolečenskými zájmy i zájmy spotřebitelů dokáže vyřešit celá řada problémů a často spletitých záležitostí, spojených s výkyvy ve výrobě, dodávkách i ve spotřebě potravin, případně s přechodným nedostatkem některých jejich druhů. Dovedou v souladu se svou působností také pohotově a účinně zasáhnout tam, kde jsou různé nedostatky v zásobování obyvatelstva způsobovány úzkými podnikovými zájmy dodavatelských nebo obchodních organizací. Současně usměrňují podniky Restaurací a jídelen, které jsou jim podřízeny, aby v restauračním stravování uplatňovaly hlediska racionální výživy, a napomáhají v tomto směru také při školním a závodním stravování.

Národní výbory jsou také hlavními organizátory budování a rozšiřování obchodní sítě. Jen v tomto volebním období bylo vybudováno v rámci akce "Z"144 tis. m² prodejní plochy potravinářských prodejen ve městech i na vesnicích.

Jsou ovšem některé problémy související zejména s nízkou kapacitou podniků potravinářského průmyslu, které národní výbory v rámci své působnosti vyřešit nemohou.

Myslím ale, že neudělám žádnou chybu, když řeknu, že takovou úroveň zásobování potravinami, jaké bylo dosaženo v posledních létech, jsme ještě nikdy neměli. Na tom nemohou nic změnit ani některé současné přechodné nedostatky. 

Jestliže jsme dokázali vyřešit dostatek potravin a zabezpečit plynulé zásobování, neznamená to však, že bychom neměli sledovat, jak se s potravinami hospodaří. Tady bych se chtěl zastavit u podkladů, které k dnešnímu jednání podali soudruzi ze Západočeského krajského národního výboru. /Řízení schůze převzal místopředseda ČNR Věroslav Jedlička./

Poukazují tam na velké ztráty, které vznikají tím, že se některé základní potraviny, zejména chleba, pečivo a mléko na prodejnách neprodají a uvádějí o tom některé údaje.

V průběhu roku 1974 zůstalo v Západočeském kraji na prodejnách 509 tun neprodaného chleba a 452 tun neprodaného pečiva. To je celkem 961 tun.

V průběhu roku 1975 však to bylo už 1286 tun.

Uvádějí tam také, že toto zboží, které zbylo na prodejnách, se prodává na zkrmení za sníženou cenu.

Máme v ČSR 7 krajů a hlavní město Prahu. Když budeme počítat se stejným množstvím na každý kraj za rok 1975, činí to 10 208 tun - to je 1020 vagónů chleba a pečiva. A to je už úctyhodné množství.

Nedovedu sám posoudit, do jaké míry a jakým způsobem se dají tyto ztráty snížit nebo vyloučit. Nevím také komu se chléb a pečivo, které zbudou na prodejnách, prodávají za sníženou cenu.

Soudruzi v Západočeském kraji mají některé návrhy, jak tento problém řešit. Mám zato, že jde o takový problém, kterým by se spolu se Západočeským a dalšími krajskými národními výbory měly zabývat příslušné orgány vlády ČSR.

Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji posl. Krejčímu, slovo má posl. Hausnerová.

Poslankyně Marta Hausnerová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté. Souhlasím zcela se zpravodajskou zprávou přednesenou s. Jiráskem a s výkladem s. Horníka. Mám za to, že jsme v některých skupinách potravinářského zboží snědli více než bylo ekonomicky únosné, např. u výrobků z masa, drůbeže, jižního ovoce atp., kde bychom jako dobří hospodáři měli počítat na vytváření rezerv pro nepříznivá období. S tím souvisí i poměrně vysoká spotřeba těch druhů potravin, u nichž je z hlediska racionální výživy jejich vysoká spotřeba nežádoucí, jako např. u pšeničného pečiva, trvanlivého pečiva, cukrářských výrobků, révových vín, lihovin a destilátů, což také ovlivňuje překračování průměrné normy kalorické spotřeby podle ústavu pro výživu asi o 400 kcal na osobu.

I když jsme při jednání ve výboru jednoznačně hodnotili, že úroveň zásobování trhu potravinami v našich podmínkách je velmi vysoká, tím není míněno, že by se zásobování nepotýkalo s některými sortimentními potížemi, zejména těmi, které jsou žádoucí z hlediska nutričních hodnot. Poukazovali jsme např. na některé výkyvy v dodávkách droždí, rajského protlaku, luštěnin, česneku, zejména pak výrobků živočišného původu, jako je v poslední době nedostatek vepřového masa, mléčných výrobků, ale i nedostatek kvalitních jedlých olejů. Domnívám se, že by nás měl při této příležitosti s. Nágr, ministr zemědělství ČSR informovat, kdy nastane v tomto směru žádoucí zlepšení. Pokud jde o nedostatek vepřového masa, dalo by se toto období lépe překlenout při poměrně dobrém zásobování hovězím masem také dostatkem cibule, kterou si jeho příprava vyžaduje.

Požadavky na rok 1976 dané zásadami správné výživy si vynucují dále stálou pozornost kvalitativní skladbě zboží, inovaci sortimentu zejména těch výrobků, které usnadňují práci v domácnostech, dále které slouží dětem, diabetikům atp. U masa vzrostou dodávky o 1,6 % a se zvýšením se počítá i u dalších základních potravin. Některé skupiny zboží jako např. nealkoholické nápoje mají možnost zvýšit svůj objem dodávek o více než 8 %, což je množství dostatečné k uspokojování poptávky.

Sortiment vyráběných nealkoholických nápojů je poměrně značný. Přitom však je nutné konstatovat, že výroba a odbyt nealkoholických nápojů jsou v poslední době silně ovlivňovány nedostatkem ovocných sirupů, získáváním dostatečného množství ovoce z tuzemské výroby. Z hlediska rozšiřování sortimentu i z hlediska racionální výživy je nutné, aby byla věnována pozornost zvyšování podílu ovocných a neovocných osvěžujících nápojů např. dia-nápojů, chito-nápojů atp. na úkor tzv. tresťových limonád. Pro rozvoj výroby nealkoholických nápojů, pro jeho modernizaci je rovněž důležité, aby byla příslušnými centrálními řídícími orgány věnována pozornost vedle finančních prostředků a limitů, dodavatelům technologických zařízení, kteří vyrábějí lahvárenské linky, lisy, pasterizační zařízení atp. Stejná připomínka platí i k zlepšení technologie prodeje nealkoholických nápojů, kdy v důsledku nedostatečného technologického zařízení jsou nápoje podávány nechlazené, dochází k rychlejšímu narušování jejich kvality a k snižování odbytu.

Soudružky a soudruzi, jedním z důležitých činitelů, který umožňuje aplikaci zásad racionální výživy je další rozvoj veřejného stravování směřující k postupnému zprůmyslnění a centralizaci jídel. To znamená přechod od převažujícího manufakturního způsobu výroby na racionální průmyslovou výrobu, která výrazně snižuje potřebu živé lidské práce a efektivní využívání progresívní techniky.

V NDR již existují továrny na výrobu zmrazených jídel, které se dobře uplatňují v restauracích, školních a závodních jídelnách i v maloobchodním prodeji. U nás se toto řešení začíná rozvíjet pro stravování nemocných v nemocnicích a bez velkých potíží se dá využít i pro veřejné stravování. Zprůmyslnění veřejného stravování se prozatím provádí formou výroby jídel v několika centralizovaných výrobnách polotovarů.

Problematikou veřejného stravování zejména se zaměřením do oblasti restaurací a jídelen se zvláště zabýval náš výbor v květnu 1974. Konstatovali jsme mj., že přes dosažené výsledky v oboru veřejného stravování je jeho úroveň dosud neuspokojivá, prohlubují se disproporce mezi jeho zaostalou materiálně technickou základnou a růstem požadavků na objem, strukturu a kvalitu služeb, které objektivně vyplývají z rozvoje společnosti. Jednání výboru vyústilo v přijetí závěru a doporučení, které se týkaly nejen činnosti podniků a řídících národních výborů, ale i centrálních orgánů a vlády bez jejíchž účinných řešení nelze předpokládat potřebný rozvoj. Konstatovali jsme také, že při současném naprosto nedostatečném počtu dietních jídelen měly by jídelní lístky restaurací a jídelen zahrnovat více dietních jídel než dosud.

Bylo zde rovněž uvedeno, že po projednání koncepce rozvoje průmyslové výroby polotovarů a jídel vládou ČSR v květnu 1975, přijalo předsednictvo vlády ČSR svým usnesením z června 1975 opatření na vytvoření účelové rezervy 160 mil. Kčs k zajištění výstavby čtyř průmyslových výroben. To je jistě další významný krok k rozvoji materiálně technické základny v této oblasti. Chybí zde však dořešit a stanovit nejúčelnější způsob řízení a organizační zajištění centrálních výroben polotovarů a jídel.

V souvislosti s tím byly v našem výboru vzneseny připomínky, že např. centrální výrobna polotovarů a restituovaného masa "Rema" v brněnské Slatině vybudovaná za více než 50 mil. Kčs, s technologickým zařízením převážně dováženým, má nevyužitou kapacitu, ačkoliv její výrobky byly určeny pro RaJ a závodní jídelny. Odmítání odběru výrobků spočívá v nesladěnosti ekonomických stimulů těchto oborů s celospolečenskými zájmy. Obdobně není v Brně využit stroj na velkovýrobu knedlíků z obdobných důvodů. Předpokládám, že o této problematice bude kvalifikovaněji hovořit soudruh Trávníček, ministr obchodu ČSR.

Závěrem bych chtěla zdůraznit vysokou odpovědnost vnitřního obchodu za uskutečňování racionální výživy lidu a to jednak při uplatňování nároku na skladbu dodávek potravin a jednak při výchově spotřebitelů.