Předsednictvo Federálního shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo podle čl. 58 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, na tomto zákonném opatření:

§ 1

(1) Kancelář presidenta Československé socialistické republiky (dále jen "kancelář") zajišíuje plnění úkolů spojených s výkonem funkcí a činností presidenta Československé socialistické republiky.

V jejím rámci je Vojenská kancelář presidenta Československé socialistické republiky (dále jen "vojenská kancelář") jako zvláštní organizační útvar pro úkoly spojené s funkcí a činností presidenta Československé socialistické republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil.

(2) Kancelář spravuje Pražský hrad a jeho přidružené objekty a pečuje o ně jako o sídlo presidenta Československé socialistické republiky a významnou historickou památku našeho lidu.

§ 2

(1) President Československé socialistické republiky jmenuje a odvolává vedoucího kanceláře, který je mu podřízen.

(2) President Československé socialistické republiky jmenuje a odvolává náčelníka vojenské kanceláře, který je mu přímo podřízen.

§ 3

Kancelář si může k plnění svých úkolů vyžadovat od státních orgánů zprávy a vysvětlení ve věcech spadajících do její působnosti.

§ 4

(1) Zrušuje se zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky, ve znění zákona č. 129/1970 Sb.

(2) Nedotčeno zůstává vládní nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu.

§ 5

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Důvodová zpráva

Se souhlasem presidenta ČSSR předkládá vláda Československé socialistické republiky návrh následujícího zákonného opatření.

Postavení a úkoly Kanceláře presidenta republiky nově upravil zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky. Tento zákon, novelizovaný v roce 1970, je charakteristický tím, že se snažil poměrně podrobně vymezit úkoly Kanceláře presidenta republiky, specifickým způsobem řešil postavení vedoucího Kanceláře presidenta republiky (původně před novelisací "státního tajemníka presidenta republiky") a pokoušel se stanovit zákonný podklad i pro vnitřní organizaci Kanceláře presidenta republiky.

V celé naší státní a ústavní historii se uplatňovala koncepce Kanceláře presidenta republiky jako součásti státního aparátu, která slouží hlavě státu při výkonu jejích funkcí. Jednoznačně se vycházelo z toho, že kancelář nemá vlastní specifickou kompetenci a není orgánem státní správy. Z toho se samozřejmě vyvozovalo, že např. i podrobnější úprava úkolů a organizace kanceláře, jejíž existence, postavení, poslání a činnost závisí na funkcích a direktivách hlavy státu, přísluší hlavě státu.

Uvedená koncepce platila ve smyslu Ústavy 9. května z roku 1948, Ústavy Československé socialistické republiky z roku 1960, předpokládal a předpokládá ji i ústavní zákon o československé federaci. Vztahuje se - samozřejmě v plném třídním výanamu, obsahu a dosahu - i na funkci hlavy našeho socialistického státu, presidenta Československé socialistické republiky. Jiná koncepce Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky by totiž ani organicky nezapadala do systému státních orgánů našeho socialistického státu, do kompetenčních vztahů v tomto systému, do postavení a poslání jednotlivých typů, druhů a stupňů státních orgánů apod., tak jak jsou zakotveny v platných ústavních normách, zákonech a jiných právních předpisech a jak to vyplývá z principů, na nichž se zakládají.

Tuto koncepci v plném rozsahu a důsledně vyjadřoval a respektoval i zákon, který platil do 1. 1. 1969 (zákon č. 654/1919 Sb., kterým se zřizuje Kancelář presidenta republiky), ustanovující zřízení Kanceláře presidenta republiky jako státního orgánu s posláním "obstarávat věci, které spadají do oboru působnosti presidenta republiky" a stanovící potřebné oddělení vojenské části kanceláře od její části civilní. Zákon svou konstrukcí i úmyslným vynecháním jakékoliv zmínky o podrobnostech úkolů a vnitřní organizace kanceláře ve shodě s koncepcí kanceláře jako státního orgánu sloužícího hlavě státu při výkonu jejích funkcí zdůraznil závěr, že neupravuje podrobněji úkoly a vnitřní organizaci kanceláře proto, že úpravu těchto otázek ponechává jako samozřejmou věc presidentu republiky.

K této koncepci přihlíží i nyní platný zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky, ve znění zákona č. 129/1970 Sb., který vychází ze základního poslání Kanceláře presidenta republiky zabezpečovat úkoly spojené s výkonem funkcí presidenta Československé socialistické republiky. Ovšem tento zákon však už zároveň i řadou svých ustanovení může dávat podklad k výkladu, že jeho účelem, intencí bylo zřídit Kancelář presidenta republiky jako zvláštní federální ústřední orgán, popř. federální ústřední orgán státní správy, jehož činnost je určována zákonem Federálního shromáždění ne pouze v rámci a na základě funkcí presidenta Československé socialistické republiky a v závislosti na jeho konkrétních potřebách, metodách práce a direktivách.

Kromě rozvedení úkolů Kanceláře presidenta republiky v § 1 zákona č. 176/1968 Sb. je třeba v této souvislosti uvést zejména to ustanovení zákona, které upravuje postavení vedoucího Kanceláře presidenta republiky. V původním znění zákona se tato funkce dokonce označovala jako funkce "státního tajemníka presidenta republiky". To otevíralo cestu analogii s funkcí státních tajemníků, kteří byli podle ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, členy vlády Československé socialistické republiky a spolu s ministry se podíleli na řízení federálních ministerstev, tj. federálních ústředních orgánů státní správy. V této spojitosti stojí za povšimnutí i ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 176/1968 Sb. o tom, že "státní tajemník presidenta republiky" je "za výkon své funkce" "odpovědný" presidentu Československé socialistické republiky. Zřejmě šlo o to vyjádřit, že "státní tajemník presidenta republiky" nemůže být odpovědný Federálnímu shromáždění tak jako odpovídali Federálnímu shromáždění státní tajemníci - členové vlády Československé socialistické republiky, kteří byli stejně tak jako "státní tajemník presidenta republiky" jmenováni presidentem Československé socialistické republiky, ale spolu s ministry řídili federální ústřední orgány státní správy. Skutečně, termín "odpovědný" má obsah a dosah především ve smyslu politické a ústavní odpovědnosti nejvyššímu zastupitelskému orgánu (včetně jejich důsledků), resp. je vhodný a přiměřený k vyjádření vztahů mezi orgány státní správy a zastupitelskými orgány (např. odpovědnost vlády ČSSR, popř. ministra vlády ČSSR Federálnímu shromážděni). Uvedené ustanovení o "odpovědnosti" státního tajemníka presidenta republiky, popř. vedoucího Kanceláře presidenta republiky, které zůstalo v zákoně i po jeho novelizaci, může svou neurčitostí vyvolávat právní nejistotu a dávat podklad pro různý výklad.

Jako celkem nový prvek, který působí v celém kontextu vzájemných ústavních vztahů nejvyšších orgánů Československé socialistické republiky skutečně neorganicky a uměle, vystupuje ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 176/1968 Sb., které dávalo "státnímu tajemníku presidenta republiky", a protože zůstalo v zákonu i po jeho novelizaci, i nyní dává vedoucímu Kanceláře presidenta republiky právo účastnit se schůzí vlády ČSSR.

Podobné oprávnění přísluší ze zákona pouze generálnímu prokurátorovi ČSSR, u něhož se však účast ve schůzích vlády ČSSR neformuluje jako jeho právo, ale naopak spíše jako povinnost ("účastní se s hlasem poradním"). Oprávnění vedoucího Kanceláře presidenta republiky účastnit se schůzí vlády ČSSR není funkčně odůvodněno ani se nedá funkčně odůvodnit. Kancelář presidenta republiky není federálním ústředním orgánem státní správy, není resortem. Při rozboru uvedeného ustanovení zákona č. 176/1968 Sb. je dále třeba vzít plný zřetel též na skutečnost, že ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, předpokládá přímé vztahy mezi presidentem Československé socialistické republiky a vládou ČSSR a jejími členy. Podle čl. 61 odst. 1 písm. h) uvedeného ústavního zákona má president Československé socialistické republiky právo být přítomný ve schůzích vlády Československé socialistické republiky a předsedat jí, vyžadovat si od vlády a od jejích jednotlivých členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které se mají řešit.

Pro konstrukci zákona č. 176/1968 Sb. je charakteristické i to, že se zabývá i takovými otázkami jako je vnitřní organizace Kanceláře presidenta republiky, tedy otázkami, které není třeba a ani není vhodné upravovat v zákoně o instituci takového charakteru, účelu a poslání, jakou je Kancelář presidenta Československé socialistické republiky.

I když realizace zákona č. 176/1968 Sb., ve znění zákona č. 129/1970 Sb., nemusí v praxi vyvolávat žádné problémy a taková ustanovení, jakým je např. § 2 odst. 2 o právu vedoucího Kanceláře presidenta republiky účastnit se schůzí vlády ČSSR, mohou zůstat pouhým oprávněním, jehož se prakticky nevyužívá, přece se ukazuje vhodným a potřebným uvést právní úpravu do harmonického souladu s ústavní koncepcí vzájemných vztahů mezi nejvyššími orgány Československé socialistické republiky a tak i odstranit zkreslení hlavní funkce Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky a jejího vztahu k presidentu ČSSR jako ústavnímu činiteli, jakož i vyloučit z právní úpravy všechna nadbytečná, nepotřebná, nevhodná a neadekvátní ustanovení, popř. podrobnosti.

Proto se souhlasem presidenta Československé socialistické republiky se navrhuje nahradit dosavadní zákonnou úpravu Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky novou jednoduchou úpravou, která zakotví základní charakteristiku postavení a úkolů Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky a bude odpovídat ústavním principům a uspořádání systému státních orgánů ČSSR, jejich kompetenčním vztahům a zásadám organizace a činnosti.

Už v názvu normy a v jejím textu se v souladu s ústavním zákonem o československé federaci používá plného znění titulu presidenta Československé socialistické republiky.

V § 1 se v prvním odstavci vytváří kromě charakteristiky postavení a úkolů Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky podklad pro nutné organizační vyčlenění agendy, spojené s výkonem funkce presidenta Československé socialistické republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil, a to ve Vojenské kanceláři presidenta Československé socialistické republiky.

V souladu s dosavadním právním stavem se ve druhém odstavci § 1 vyjadřuje skutečnost, že Kanceláři presidenta Československé socialistické republiky přísluší též správa Pražského hradu s jeho přidruženými objekty. Pod pojmem "spravuje" rozumí návrh samozřejmě též provádění technické a stavební správy uvedených objektů. Návrh se nezaměřuje na positivní úpravu působnosti Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky v oblasti výkonu památkové péče (úprava této problematiky patří do sféry zákonodárné působnosti České socialistické republiky). Předpokládá však, že dosavadní působnost Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky v této oblasti zůstává zachována a výslovně konstatuje v § 4, že vládní nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, zůstává nedotčeno.

Návrh důsledně respektuje, pokud jde o organizační otázky, koncepci Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky jako státního orgánu, který slouží presidentu Československé socialistické republiky při výkonu jeho funkcí a činnosti. Vychází z toho, že úprava této problematiky přísluší v plném rozsahu presidentu Československé socialistické republiky a nemá být upravována zákonem. Návrh se v tomto smyslu a na této bázi omezuje na konstituování funkce vedoucího Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky a náčelníka Vojenské kanceláře presidenta Československé socialistické republiky. Návrh taktéž a na témže podkladě přenechává presidentu Československé socialistické republiky jmenování a odvolávání pracovníků Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky. Zůstává přirozeně věcí úvahy presidenta Československé socialistické republiky, jaké dá pokyny např. pro organizační uspořádání a chod práce Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky či zda pověří vedoucího Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky, popř. náčelníka Vojenské kanceláře presidenta Československé socialistické republiky, jmenováním a odvoláváním některých pracovníků Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky apod.

Návrh se nedotýká postavení Kanceláře presidenta Československé socialistické republiky jako rozpočtové organizace, která plní úkoly ve smyslu zákona č. 145/1970 Sb., o národohospodářském plánování, nebo zákona o rozpočtových pravidlech (zákon č. 134/1970 Sb.).

Vzhledem k tomu, že návrh nestanoví Kanceláři presidenta Československé socialistické republiky žádné nové úkoly, nezakládá jeho realizace zvýšení nároků na státní rozpočet Československé socialistické republiky.

V Praze dne 21. ledna 1976

Předseda vlády ČSSR: