V souvislosti s investiční výstavbou chtěl bych se zmínit o některých problémech Prahy a Bratislavy.

Pokud jde o Prahu, představuje dnes jedno velké staveniště s největší koncentrací investic. V této pětiletce se jejich objem proti letům 1966 - 1970 téměř zdvojnásobí. To vytváří dobré podmínky pro perspektivu Prahy, ale zároveň klade velké nároky na úroveň organizátorské činnosti stranických i státních orgánů města i samotných účastníků investičních prací. Realizace velkých projektů zasahuje do života každého občana a působí řadu obtíží a mnoho nepříjemností v denním životě.

Daří se soustřeďovat kapacity, částečně se zlepšila územní a projektová příprava a postupně jsou uváděny do provozu soubory staveb, které budou ovlivňovat tvář města v příštím období. Máme na mysli most Klementa Gottwalda, část Severojižní magistrály, pokračuje přestavba železničního uzlu a za několik dnů budou zahájeny zkoušky na prvním provozním úseku trasy C metra. Do tempa se dostává i výstavba trasy A. Pokračuje rekonstrukce sítě obchodu a služeb, včetně tří velkých obchodních jednotek, obchodních domů budovaných v centru Prahy.

Nelze ovšem nevidět, že vedle kladů, trvají problémy ve vybavení sídlišť, v údržbě a modernizaci domovního a bytového fondu, v městské dopravě, v čistotě města, v obchodě a ve službách. Tyto nedostatky nesouvisí vždy jen s výstavbou města, i když zde je základní příčina, ale velmi často vyplývají ze špatné organizace, malé náročnosti a důslednosti řídící práce, z nedodržování kázně a přehlížení nepořádků i narušování socialistických vztahů mezi lidmi.

K tomu, aby Praha mohla lépe než dosud plnit všechny funkce hlavního města, musíme v dalším období zlepšovat věkovou i sociální strukturu obyvatel a zmírnit kritický nedostatek pracovních sil. To bude vyžadovat postupně přisunovat do Prahy v průběhu 3 pětiletek další pracovníky a vytvářet pro ně podmínky v ubytování i službách. Současně musíme postupně uzpůsobovat výrobní strukturu a všestrannou racionalizací a modernizací dosáhnout výrazných úspor pracovních sil.

Při řešení problémů rozvoje hlavního města Prahy je třeba se soustředit na urychlené dopracování urbanistické koncepce, která bude základní orientací pro jeho výstavbu. Totéž uložilo předsednictvo ústředního výboru strany. V souladu s ní chceme přikročit v nejbližších obdobích také k novému vymezení hranic hlavního města, aby se vytvořily podmínky pro jednotné a všestranné řízení jeho výstavby a rozvoje.

Pokud jde o Bratislavu, hlavní město Slovenské socialistické republiky, tam se dnes problémy zauzlují, především kolem přesunu stavebních kapacit a stavebních sil z celého Slovenska, bez nichž se nemůže realizace náročného plánu výstavby města v příštích pětiletkách obejít. Zvláště naléhavým úkolem v Bratislavě je překonat kritický stav v zásobování obyvatel nezávadnou pitnou vodou.

To vyžaduje, aby příslušné orgány Slovenské socialistické republiky i Národní výbor hlavního města Bratislavy pro tyto přesuny, pro realizaci komplexní bytové výstavby a řešení složitých problémů dopravy vytvářely včas a systematicky předpoklady.

V minulých letech jsme dosáhli nemalých úspěchů v zemědělství, zvláště v produkci obilí i v celé živočišné výrobě. Nemůžeme však být spokojeni s tím, že rostlinná výroba, která je a zůstává rozhodujícím článkem rozvoje celé zemědělské výroby, ve svém úhrnu ve svém plánovaném rozsahu plánované úkoly neplní. Jestliže zdůrazňujeme, že na prvém místě je vyřešení obilního problému včetně racionálního využití obilí, pak to nikterak neznamená, že se chceme a můžeme smiřovat s dosavadní neuspokojivou úrovní ve výrobě objemových krmiv, brambor, cukrovky, zeleniny a ovoce.

Proto i nadále je třeba usilovat, aby při maximálním využití každého hektaru půdy byla při přednostním růstu produkce obilí trvale zvyšována i produkce ostatních plodin, a to především intenzifikací jejich výroby. Měla by se projevit v růstu hektarových výnosů, v poklesu potřeby společenské práce na každou jednotku produkce.

Zároveň je ovšem zapotřebí v zájmu efektivního využití práce u moderních výrobních prostředků, pokračovat v koncentraci a specializaci zemědělské výroby, jako základu pro její povznesení na úroveň průmyslu. Protože jde zároveň o investičně náročný dlouhodobý proces, musíme jeho realizaci přísně podřídit možnostem celého národního hospodářství. Tato v pravdě mohutná přestavba zemědělství na moderní, velkovýrobní základnu může být uskutečňována jen plánovitě, postupně a po všestranném zvážení.

V hospodářské politice vystupují stále naléhavěji do popředí vnější ekonomické vztahy. Abychom vytvořili potřebnou základnu pro uplatňování jednotné státní politiky v této oblasti na všech stupních řízení, přistoupila vláda k vypracování ucelené koncepce zapojení naší ekonomiky do mezinárodní socialistické ekonomické integrace a koncepce rozvoje zahraničního obchodu s kapitalistickými a rozvojovými zeměmi. Přitom vychází z toho, že určujícím rysem ve vývoji vnějších ekonomických vztahů je naše účast na plnění Komplexního programu socialistické ekonomické integrace.

Není třeba zdůrazňovat, proč je pro nás účast na integračních opatřeních životní nutností. Již dnes nelze ani jeden zásadní problém ekonomického vývoje řešit bez spolupráce s ostatními členskými státy RVHP a zejména pak bez spolupráce se Sovětským svazem, Přitom vzhledem k dosažené úrovni stává se řešení těchto problémů stále složitější a náročnější jak na prostředky, tak i na čas.

Společné principy, cíle a úkoly vyhlášené v Komplexním programu, vytvářejí jen rámec a příznivé podmínky pro těsnější propojování a sbližování ekonomik, ale vždy bude záležet na naší iniciativě, na naší vůli a na našem rozhodnutí opřeném o všestranné ekonomické propočty, jak tyto možnosti využijeme ve prospěch naší země i celého společenství.

Dnes, po 3 letech realizace Komplexního programu, je možno konstatovat, že dosažené výsledky představují pro čs. ekonomiku pozitivní přínos. Uzavřené a připravované dohody o specializaci a kooperaci ve strojírenství a chemii tvoří východisko pro strukturální politiku v rozhodujících odvětvích zpracovatelského průmyslu. Dohody o účasti na výstavbě dodatečných kapacit na těžbu a výrobu paliv, energie, surovin a materiálu na území SSSR vytvářejí dlouhodobou a stálou základnu pro budoucí rozvoj naší ekonomiky. Neméně významné jsou i nové formy přímé spolupráce mezi vědeckovýzkumnými institucemi a mezi výrobními podniky formou zřizování mezinárodních sdružení, které dotvářejí soustavu integračního propojení mezi socialistickými státy.

Proces rozvoje ekonomické integrace tak postupně zasahuje další stupně hospodářského organismu, což přináší nové nároky na řízení jednotlivých odvětví a oborů, na práci jednotlivých závodů a vědeckovýzkumných institucí.

Obdobně jako ostatní členské státy RVHP přikládáme mimořádný význam prohloubení plánovitosti a dlouhodobosti vnějších ekonomických vztahů. Proto usilujeme o včasnou koordinaci pětiletých plánů na období r. 1976 - 1980, která by vyústila v pětiletý plán mnohostranných integračních opatření, propojený s národními plány členských států.

Přestože rozhodující část základních potřeb pro rozvoj národního hospodářství zabezpečujeme ze socialistických zemí, především ze Sovětského svazu, je pro nás i obchod s kapitalistickými zeměmi důležitý. Kryjeme z těchto zemí totiž asi jednu třetinu celkových dovozních surovin a pokud jde o chemické produkty, dokonce jednu polovinu. Pro zemědělství dovážíme převážné množství bílkovinných krmiv z těchto krajin a důležitý je i dovoz technologického zařízení pro některá hospodářská odvětví.

S ohledem na strukturu zahraničního obchodu s kapitalistickými státy stojíme v současné době před úkolem, řešit nepříznivé vlivy, které vyplývají z mimořádně prudkého růstu cen paliv a surovin na kapitalistických trzích. Jde zejména o vlnu, kůži, bavlnu, fosforečné suroviny, chemické produkty, dále pokrutiny, živočišné moučky, olejnatá semena, ale zvyšují se i ceny dovážených strojů a technologií.

U řady významných surovin se ceny na kapitalistických trzích ve srovnání s úrovní r. 1972 zvýšily dvojnásobně až čtyřnásobně, v některých případech i více. Pro platební bilanci a státní rozpočet to znamená, jak už řekl včera s. Rohlíček, řešit problémy v rozsahu několika miliard Kčs, což pochopitelně při konstrukci pětiletky nemohlo být předvídáno.

Vedle toho je třeba také brát v úvahu, že současné krizové jevy v ekonomice kapitalistických států mohou vést ke stagnaci nebo i poklesu jejich výroby a ztížit podmínky i pro náš vývoz do těchto zemí. Tyto okolnosti vyžadují, aby hospodářské orgány znásobily úsilí při inovaci výroby, včas reagovaly na měnící se vnější podmínky, tvůrčím způsobem tyto koncepční změny propracovávaly, energičtěji prosazovaly hledisko efektivnosti a pomáhaly tak zmírňovat důsledky těchto negativních vlivů.

Soudružky a soudruzi, charakteristickým rysem činnosti strany i vlády je trvalá péče o vytváření podmínek pro další růst životní úrovně obyvatelstva a upevňování jeho sociálních jistot.

Dosažený stupeň hmotné a kulturní úrovně vede k výraznější diferenciaci potřeb a jejich uspokojování je stále složitější. Tento proces je logickým důsledkem kvalitativně vyššího uspokojování zájmů a nároků lidí a bude mít neustále větší význam.

Růst koupěschopnosti našeho obyvatelstva bude pokračovat i v příštím roce, kdy při celkové stabilitě cenové hladiny se reálné příjmy zvýší o více než 5 %. Proto s takovým důrazem požadujeme, aby se výroba a obchod pružněji přizpůsobovaly měnícím se potřebám a měly na paměti, že růst životní úrovně přináší jejich novou strukturu a vyšší nároky na technickou úroveň, kvalitu a především estetické vlastnosti zboží.

Vybavenost průmyslovým zbožím i předměty dlouhodobé spotřeby je u nás značně vysoká - vždyť například v roce 1974 bude mít pračku již téměř 92 % domácností, chladničku 76 %, televizor 95 % a každá čtvrtá rodina bude mít osobní automobil. Nemá-li dojít ke stagnaci prodeje průmyslového zboží, musí výrobci i obchod zajišťovat daleko pestřejší výběr a sortiment tohoto zboží, a to nejen u předmětů dlouhodobé spotřeby, ale i u textilního zboží, obuvi a módních doplňků.

Mnohem odpovědněji musí pracovníci obchodu zkoumat poptávku obyvatelstva a včas v předstihu rozeznávat, o které zboží je zájem, lépe rozmisťovat fondy zboží a pohotově je přesunovat. Jsme stále svědky toho, že zatímco někde určité zboží chybí, jinde leží na skladech.

Jestliže hovoříme o životní úrovni, musíme podtrhnout, že klíčovým momentem pro vývoj reálných příjmů obyvatelstva je hladina a pohyb maloobchodních cen, Víte sami, že již v roce 1970 jsme zastavili jejich živelný vývoj, který byl důsledkem krizových let. Dobře se jistě pamatujete, že byly tehdy vyslovovány zásadní pochybnosti, zda se podaří taková opatření prosadit do života.

Dnes po čtyřech letech můžeme právem konstatovat, že cíle, které jsme si tehdy vytyčili, se podařilo naplnit. V průběhu uplynulých dvou let se index maloobchodních cen dokonce mírně snížil.

Přitom pochopitelně nejde o mechanické prosazování stability. Snažíme se cenové nástroje aktivně používat k podněcování pozornosti výroby na takové zboží, o které má společnost největší zájem. Chceme působit cenou i na zvyšování jakosti, obměnu sortimentu, na posilování technického rozvoje a zejména na vyšší hospodárnost ve výrobě i oběhu.

Proto jsme v letošním roce pokračovali v nastoupené cestě, tak odlišné od inflačního vývoje v kapitalistickém světě. Jak bylo již řečeno na listopadovém plénu ÚV KSČ, budeme i nadále uplatňovat politiku stability hladiny maloobchodních cen.

Příznivě pokračujeme v řešení bytového problému. V příštím roce předpokládáme dokončit téměř 120 tisíc bytů, což je více, než bylo uvažováno v pětiletce. Kromě toho budou v rozsahu asi 5 miliard zahájeny nové investice podmiňující bytovou výstavbu v příštím období, Jde především o investice vodohospodářské a o investice pro výrobu a rozvod tepla.

Rozvoj výrobních sil značně závisí na tom, jak v praxi uplatňujeme socialistické zásady odměňování podle práce.

Úkolem státních a hospodářských orgánů je zajistit takový vývoj pracovních příjmů, který posílí vliv hmotné zainteresovanosti. To je také smyslem racionalizace mzdových soustav, kterou chceme postupně uskutečnit v hlavních výrobních odvětvích. Přitom jde nejenom o společensky a ekonomicky odůvodněnou diferenciaci mezi jednotlivými odvětvími a obory, ale především o výraznější rozdíl v odměňování kvalifikované a méně náročné práce. Dále o to, aby odměna vyjadřovala fyzickou namáhavost a vlivy, které práci ztěžují, aby všestranně podněcovala výkonnost, hospodárnost a činnosti důležité pro společenský a vědeckotechnický pokrok.

Bylo by ovšem nesprávné se domnívat, že pořádek v odměňování a zejména technicky zdůvodněné výkonové normy a správné prémiování má být jenom tam, kde se na zavedení nové soustavy připravují. Je to nezbytné všude, v každém podniku a závodě. Na každém pracovišti musí platit zásada, aby vyplacené mzdě odpovídala odvedená práce. Proto v příštím roce budeme pokračovat v důsledné regulaci příjmů a trvat na dodržování jejich plánovaných proporcí.

Při růstu životní úrovně hraje významnou úlohu rozvoj společenské spotřeby obyvatelstva, která v příštím roce stoupne, jak je zakotveno ve státním rozpočtu, téměř o 7 % a umožní lépe krýt potřeby společnosti též ve zdravotnictví a školství. Jen na péči o matku a dítě a na pomoc rodinám s dětmi vynaložíme 14 miliard Kčs, což je o 6,6 % více než v letošním roce.

Skutečnost, že naše ekonomika se vyvíjí příznivě, nikterak neznamená, že naše možnosti jsou neomezené a že můžeme předbíhat vývojové etapy. Naopak i pro oblast společenské spotřeby plně plat zásada co nejpřísnější hospodárnosti, co nejúčelnějšího využívání všech prostředků.

Nemůže být sporu o tom, že příští rok bude náročný nejen z hlediska řešení těchto a dalších problémů, ale i proto, že vstupujeme do důležité fáze přípravy směrnic pro šestou pětiletku. A zde chceme, aby se podle direktiv ústředního výboru strany na nich široce podílely nejen centrální, ale i nižší stranické, státní, územní, hospodářské a celospolečenské orgány a organizace.

Soudružky a soudruzi poslanci,

na základě usnesení XIV. sjezdu KSČ pokračovala federální vláda v řešení problémů mladé generace a školství. Podle závěrů červencového pléna ÚV KSČ se spolu s národními vládami soustřeďuje na tři základní úkoly: na zkvalitnění výchovně vzdělávací práce školy, které můžeme uskutečnit ještě do XV. sjezdu, dále na přípravu jednotného komplexního systému komunistické výchovy mládeže a konečně na přípravu projektu perspektivního rozvoje naší školské soustavy.

Velkou pozornost věnujeme přípravě mládeže pro dělnická povolání, podstatnému zlepšení úrovně všeobecného vzdělání, odborné výuky a ideově politické výchovy dělnického dorostu. Pro některá náročnější povolání chceme zavést čtyřletou přípravu ukončenou maturitou.

V letošním roce byly v některých krajích zřízeny internátní střední školy pro pracující, které umožní mladým dělníkům a rolníkům vstup na vysokou školu. Tento typ školy chceme postupně rozšiřovat.

Jistého pokroku jsme dosáhli také ve zdravotnictví. Za prvé tři roky pětiletky se počet lékařů zvýšil o 4 tisíce, investiční výstavbou jsme získali dalších 1200 lůžek v nemocnicích a 1500 v lázeňských ústavech. Vývoj pracovní neschopnosti pro nemoc a úrazy je i nadále příznivý a ve III. čtvrtletí tohoto roku činil jen necelých 3,5 %, což je nejnižší hodnota nemocnosti a úrazovosti za posledních 10 let, Zásluhu na tom mají jak naši zdravotníci, tak přece jen pomalu zlepšující se pracovní prostředí, hygiena a kultura práce.