Družstevní výstavbu financují družstva,
a to z vlastních prostředků - podíly
členů družstva, státního příspěvku
a investičního úvěru. Zemědělská
a lesní prvovýroba je ještě mimo toho
zvýhodněna dlouhodobým úvěrem,
který poskytuje SBČS za úrokovou sazbu 1
% s tím, že v zemědělství, kde
není potřebná další stabilizace,
se sazba zvyšuje na 2,7 %. Doba splatnosti je maximální
30 roků.
Při družstevní bytové výstavbě
je též poskytován zvláštní
příspěvek na byty zřizované
úpravou nebytových prostorů, a to ve výši
50 % rozpočtových stavebních nákladů
a nákladů na projektovou a přímou
inženýrskou činnost.
Zvláštní příspěvek může
být poskytnut družstvu ve výjimečných
případech na tzv. atypickou stavbu, kterou však
může povolit národní výbor jen
ve zcela výjimečných případech.
Zde je nutno důsledně dodržovat přísná
opatření této výjimky, aby nedocházelo
k spekulacím. Je zde veliká odpovědnost národních
výborů při posouzení, zda jde či
nejde o stavbu skutečně atypickou.
Podniková výstavba je financována z prostředků
podniků a z dlouhodobého bankovního úvěru.
Tento úvěr se poskytuje na dobu 30 let při
zvýhodněné úrokové sazbě
2 - 4 %. Banka se při poskytování úvěru
řídí rentabilitou podniku a jeho celkovou
důchodovou situací. Zde také platí
mimořádné zvýhodnění
zemědělské a lesní prvovýroby,
kde je úvěrová sazba 1 - 2,7 % a ještě
státní příspěvek. Pro pohraničí
jsou ještě poskytovány oblastní dotace.
Mimoto je podnikům poskytována nepřímá
dotace státu formou úlev odvodů ze zisku.
Podniky vyžadují od svých zaměstnanců
splnění podmínky setrvání určitou
dobu v podniku, čímž je dosahována stabilizace
pracovních kádrů.
Poslední forma výstavby je individuální
výstavba, kdy si stavebník financuje z vlastního,
eventuálně pomocí bezúročných
půjček od podniků či národních
výborů. Vyhláška č. 137/1968
Sb., ministerstva financí upravuje tyto podmínky
pro poskytování nenávratných půjček
/prominutelných/ na výstavbu rodinných domků
organizacemi a podniky. Rovněž státní
spořitelna poskytuje za velmi výhodných podmínek
půjčku stavebníkovi, ze které lze
uhrazovat faktury jak za materiál, tak i za provedené
práce.
Na základě zákonného opatření
č. 14/1973 Sb., o poskytování půjček
se státním příspěvkem mladým
manželům, lze půjčky tohoto druhu poskytovat
i na individuální bytovou výstavbu.
Vážené soudružky a soudruzi, různé
formy pomoci činí v průměru na jeden
družstevní byt ve vnitrozemí 52 % a v pohraničí
60 %, v individuální výstavbě 30 %,
ve vnitrozemí a v pohraničí asi 51 % nákladů.
V zemědělské a lesní prvovýrobě
jsou tyto příspěvky ještě vyšší
a činí ve vnitrozemí cca 56 % a v pohraničí
69 % u výstavby družstevní, 59 % ve vnitrozemí
a až 78 % v pohraničí u výstavby individuální.
Tato čísla svědčí o tom, jak
naše společnost v souladu s programem KSČ intenzívně
dbá, aby se urychleně řešily problémy
bytové výstavby. Podmínkou této vysoké
pomoci státu jsou a budou výsledky dosahované
v našem národním hospodářství.
Přitom zájmem naší společnosti
je, aby i ekonomické podmínky bydlení byly
pro všechny únosné a aby byly v přiměřených
relacích k výhodám, které plynou z
diferencovaných vlastnických a uživatelských
vztahů v jednotlivých formách bytové
výstavby. K těmto okolnostem se ne vždy reálně
přihlíží, zejména při
hodnocení finanční pomoci státu při
družstevní a individuální výstavbě.
Rozdělení pomoci, resp. rozsah účasti
stavebníků se odráží též
v bilanci společenské potřeby. V roce 1972
např. dosáhl objem bytové výstavby
cca 19,9 mld Kčs a podle zdrojů úhrad činil
příspěvek ze státního rozpočtu
48,7 %, příspěvky podniků 5,5 %, půjčky
28,8 %, vlastní zdroje stavebníků 5,8 % a
hodnota svépomoci 11,1 %. Kromě toho dosáhly
náklady na technické vybavení sídlišť
a rodinných domků částky 3,5 mld Kčs
a výdaje na tzv. občanskou vybavenost dalších
1,37 mld Kčs. I v jejich vývoji se odrážejí
určité tendence a snahy o zrychlení tempa
v plnění úkolů kompletní bytové
výstavby. Výdaje na bytovou výstavbu se v
rámci společenské spotřeby proti roku
1971 zvýšily o 6,1 %, výdaje na technickou
vybavenost o 6,8 % a výdaje na občanskou vybavenost
dokonce o 25 %. Přitom nebylo zapomínáno
ani na to, že situace v bydlení se zlepšuje nejen
obohacením o byty v nové výstavbě,
ale i zlepšením péče o starší
bytový fond. Na opravy bytů v podnicích bytového
hospodářství a domovních správách
bylo v roce 1972 vynaloženo téměř 2,5
mld Kčs, tj. o 200 mil. Kčs více než
v roce 1971. V porovnání na jednu bytovou jednotku
to znamená zvýšení nákladů
o 7,5 %, reprezentujících částku 2200
Kčs na jeden byt. Někomu se může zdát
tato částka malou v porovnání s některými
cenami či nutným rozsahem oprav některých
bytů. Chtěl bych ji však při dnešní
příležitosti hlavně porovnat s průměrnou
výší úhrady za užívání
jedné bytové jednotky u nás. Ta činila
v roce 1971 zhruba 1100 Kčs, což znamená, že
výše této úhrady byla v poměru
k míře nákladů na opravy poloviční.
Tím se také z největší části
vysvětluje další skutečnost, že
se požadavky na státní rozpočet z podniků
bytového hospodářství a domovních
správ zvýšily proti roku 1971 o 232 mil. Kčs
a dosáhly výše 1,5 1,47 mld Kčs.
Myslím, že všechny druhy pomoci a jejich konkrétní
korunové vyjádření svědčí
o velké pomoci společnosti, aby se nám urychleně
podařilo vyřešit potřeby bytové
výstavby. Právem můžeme hovořit
o tom, že v současné době je finanční
a úvěrová pomoc státu poskytována
do oblasti bytové výstavby ve srovnání
s ostatními státy velmi vysoká, ne-li relativně
nejvyšší.
Jak jsem uvedl, náš stát pomáhá
při výstavbě nových bytů, ale
značnou měrou se podílí též
na nákladech údržby stávajícího
bytového fondu, jehož hodnota byla v roce 1971 odhadována
na 276 miliard Kčs. Při této příležitosti
bych se chtěl poněkud zamyslet nad jednou dosavadní
praxí. Vyhláškou federálního
ministerstva financí a předsedy SBČS ze dne
29. 11. 1971 č. 140/1971 Sb. byly zpřísněny
podmínky pro rekonstrukci a modernizaci všech základních
prostředků. Tato vyhláška se rovněž
mimo jiné vztahuje i na bytový fond spravovaný
bytovými organizacemi - i na ten, který mají
ve své přímé správě.
Podle § 8 citované vyhlášky se tyto rekonstrukce
a modernizace stávají investicemi, pokud souhrnný
počet převýší 10 % pořizovací
hodnoty základního prostředku, v našem
případě bytového objektu. Na investice
však je nutné opatřit si limit, který
pro letošní rok nemůže nadřízený
orgán opatřit a nebude na tom lépe ani v
příštím roce. Dopad této vyhlášky
pociťují bytové organizace teprve nyní,
kdy pobočky Státní banky jim pozastavují
některé rozestavěné akce a tím
umrtvují již prostavěné finanční
prostředky. Doporučoval bych, aby bylo zváženo,
zda vyhláška č. 140/1971 Sb. se má vztahovat
na rekonstrukce a modernizace bytového fondu, který
spravují bytové organizace národních
výborů, a zda by nebylo lepší, aby jejich
obnova byla prováděna z prostředků
daných na opravu bytového majetku, jako tomu bylo
u památkových objektů /tzv. památkové
údržby/. Myslím, že není třeba
se obávat, že tyto finanční prostředky
budou neodpovědně čerpány. Vždyť
takové akce musí být prováděny
podle projektové dokumentace včetně souhrnného
rozpočtu, a také dnešní vyspělé
národní výbory jako řídící
orgány bytových organizací jsou dostatečnými
garanty.
Kromě této připomínky k národním
výborům slyšíme na našich vesnicích
též připomínku k úpravě
finančního příspěvku pro pracující
v zemědělské a lesní prvovýrobě.
Připomínky se vztahují k tomu, že by
měl být tento příspěvek rozšířen
na další pracující ve službách
pro zemědělství, ať již se to týká
např. veterinárních pracovníků,
pracovníků STS nebo pracovníků zemědělských
nákupních závodů a jiných,
pro zemědělství významných
služeb.
Významná pomoc státu při řešení
bytové výstavby a finance věnované
na tyto akce jsou plně oceňovány zvláště
mladými lidmi, kterých se tato pomoc zvláště
dotýká. V současné době je
prvořadým úkolem zabezpečit aby všechny
formy této pomoci mohly být stavebníkům
poskytovány stále stejnou měrou, při
stále se zvětšujícím objemu této
výstavby i v relativně stále větším
rozsahu.
Řekl jsem již, že jednou z podmínek této
rozsáhlé pomoci jsou dosahované výsledky
v tvorbě finančních zdrojů. Proto
bych chtěl znovu zdůraznit při dnešní
příležitosti, že důsledné
posuzování všech záměrů
přijatých k zabezpečení bytové
výstavby je třeba v naší společnosti
vidět a vždy správně chápat jako
úkol, jehož úspěšná realizace
bude vždy závislá na celkových výsledcích
národního hospodářství tak,
jak to mají na mysli směrnice a závěry
XIV. sjezdu KSČ k 5. pětiletce.
Předsedající místopředseda
SN V. Vedra: Děkuji poslanci Kopřivovi.
Slovo má poslanec Viliam Šalgovič.
/řízení schůze převzal předseda
SN prof. dr. D. Hanes./
Poslanec SN V. Šalgovič: Vážené
súdružky, súdruhovia, vážení
poslanci, Ústredný výbor KSČ na minuloročných
i tohoročných zasadnutiach ocenil pozitívne
výsledky a úspechy dosiahnuté v našej
výstavbe a ekonomike. Tieto dokumentujú veľké
úsilie celej našej strany a plnú podporu pracujúcich
v realizácii jej hospodárskej politiky. Súčasne
orientovali pozornosť všetkých straníckych,
štátnych, hospodárskych a spoločenských
orgánov a organizácií na cesty a prostriedky,
ako ďalej premieňať na konkrétne činy
úlohy stanovené XIV. zjazdom strany v ekonomickej
oblasti.
Z týchto aspektov naše rokovanie zamerané tiež
na takú závažnú problematiku, akou je
bytová výstavba, považujem za veľmi účelné
a aktuálne. Dovoľte mi v tejto súvislosti vysloviť
ako 23. diskutérovi niekoľko pohľadov a poznámok,
i keď sa budú v tej, či onej miere opakovať
s predchádzajúcimi diskutérmi.
S osobitným záujmom som si preštudoval správu
Štátnej plánovacej komisie a vypočul
správu ministra-podpredsedu ŠPK s. Pavla Bahyla o
plnení plánu bytovej výstavby a o ďalších
úlohách v tejto oblasti, ktoré tvoria podkladový
materiál pre naše rokovanie. Domnievam sa, že
písomná správa dáva vcelku dobrý
a súhrnný obraz vývoja a plnenia úloh
na tomto úseku, poukazuje na hlavné príčiny
vyskytujúcich sa problémov, ako i smery a úlohy
pre ďalšie obdobie.
Tento materiál, ale i mnohé ďalšie poznatky
nám jednoznačne potvrdzujú vysokú
starostlivosť ústredných straníckych
a vládnych orgánov o bytovú výstavbu
v našej vlasti. Z hľadiska historického, ale
i súčasnosti dokumentujú nielen podstatne
iné prístupy k riešeniu tejto problematiky
oproti stavu z obdobia predmníchovskej republiky, ale i
z pohľadu praktík, ktoré sa dnes uskutočňujú
vo vyspelých kapitalistických krajinách.
I po viac ako 85 rokoch od vydania Engelsovej práce "K
bytovej otázke" vidíme, že kapitalisti
ju riešia, ako to klasik marxizmu napísal, "všelijakým
sociálnym príštipkárstvom" a -
citujem - "v súčasnosti si panstvo kapitalistov
opravdu nemôže beztrestne dovoliť plodiť
epidemické choroby medzi robotníckou triedou",
ale ako uvádza klasik v uvedenej práci, ich cieľom
je aj prostredníctvom bytu pripútať robotníka
ku kapitalistovi, aby z jeho mozoľov a umu kapitalista čerpal
ešte väčšie zisky. A tak je aj dnes v kapitalistických
štátoch bytová výstavba predmetom špekulatívnych
záujmov stavebných a iných podnikateľov,
podobne sa špekulatívne záujmy kapitalistov
uplatňujú i v neúmernej výške
nájomného.
Pri prerokúvaní správy o plnení bytovej
výstavby treba si uvedomiť, ako sme po oslobodení
našej vlasti začínali. Pre značné
obmedzenie vo výstavbe bytov počas vojny v dôsledku
vojnových škôd na bytovom fonde, ktoré
boli veľké, najmä na Slovensku, bola značná
bytová tieseň. Pamätáme sa aj na to,
že výstavba bytov sa v prvých povojnových
rokoch vyvíjala pomaly a bola orientovaná v prvom
rade na odstraňovanie vojnových škôd.
Nízku úroveň bytového fondu na Slovensku
charakterizovalo sčítanie domov a bytov, uskutočnené
v roku 1950. Z 821.800 bytov bolo 25 % viac než storočných,
47 % bolo postavených z hliny a kameňa a 24 % domov
bolo pokrytých šindľom, slamou alebo inou nekvalitnou
krytinou. V rokoch 1946 až 1950 sa postavilo na Slovensku
47.734 bytov, z toho takmer 20 tisíc individuálnymi
stavebníkmi, pričom finančná pomoc
im bola poskytovaná formou pôžičiek od
Štátnej sporiteľne. Pretože stavebné
organizácie boli zamerané na industrializačné
úlohy, výstavba nových bytov dodávateľským
spôsobom výraznejšie nevzrástla a nemohla
uspokojovať stále rastúce potreby. I napriek
tomu sa v rokoch 1946 - 1960 postavilo na Slovensku 260.570 nových
bytov, teda viac ako počas prvej ČSR a za tzv. slovenského
štátu.
Na druhej strane treba však vidieť, že úroveň
bývania na Slovensku bola v uvádzanom období
stále ešte nízka. V tomto smere sa pozitívne
prejavili až opatrenia prijaté Ústredným
výborom KSČ v roku 1959, a to najmä pokiaľ
šlo o výstavbu realizovanú stavebnými
organizáciami. Zatiaľ čo v roku 1960 dokončili
stavebné organizácie v Slovenskej socialistickej
republike 14.029 bytov, už v roku 1963 to bolo skoro 18 tisíc
a v roku 1970 takmer 20.500 bytov.
Výstavbou nových bytov postavených v roku
1961 až 1970 s pomerne vysokým štandardom, ako
aj s modernizáciou bytového fondu zvýšila
sa tiež úroveň bývania. Vývoj
za posledných 10 rokov svedčí o tom, že
kvalitatívna úroveň bývania podstatne
vzrástla.
Avšak po roku 1971 celkový bytový problém
neriešil sa komplexne. Až XIV. zjazd sa uzniesol postaviť
v piatom päťročnom pláne, t. j. do roku
1975 500 tisíc bytov. Je to doteraz nebývalá
úloha, ale na rozdiel od doterajších reálne
podložená bilanciami, výskumom, predpokladmi
pre rozvoj materiálovej výroby. I keď vcelku
konštatujeme, že východisková základňa
pre splnenie úloh na tomto úseku počas ďalších
dvoch rokov päťročnice je vcelku priaznivá,
je zrejmé, že vo viacerých smeroch bude treba
vyvinúť maximálne úsilie, aby sa podarilo
podľa našich želaní stanovené závery
splniť. Mám na mysli predovšetkým plné
uplatnenie zásady, podľa ktorej bytovú výstavbu
chápeme, ako to zdôraznil posl. Turošík,
ako jednotný proces jej plánovania, prípravy
a realizácie, a to v komplexnosti, teda vo všetkých
územných i medziodvetvových väzbách.
Hoci v tomto smere federálna vláda i národné
vlády a príslušné rezorty prijali rad
opatrení, sú tu ešte viaceré problémy,
ktoré z takto chápanej problematiky ovplyvňujú
proces bytovej výstavby a sú príčinou
porúch jej hladkého priebehu.
Vieme, aké úsilie nás stálo vyviesť
ekonomiku z úpadku rokov 1968 - 1969, keď napríklad
pri bytovej výstavbe došlo k dezolátnej situácii
v oblasti cenotvorby a tvorby rozpočtov. Napriek tomu,
že cenový rozvrat sa zastavil fixovaním cien
k 1. 1. 1970, niektoré nedobré prejavy ešte
sem tam dožívajú, a to najmä pri známych
"zámenách materiálu", pri "nahrádzaní
výrobkov inými", pri presadzovaní technológií
z hľadiska podniku výhodných, ale z celospoločenského
hľadiska neefektívnych.
Za nesprávne tendencie treba považovať aj snahy
investorov a projektantov po neúnosnom zvyšovaní
štandardu v komplexnej bytovej výstavbe, ktoré
sa prejavili v minulých rokoch.
V tomto smere sa v pomerne krátkom čase síce
dosiahla náprava, zatiaľ však len v samostatnej
bytovej výstavbe. Pomerne veľa nedostatkov je ešte
v objektoch občianskeho vybavenia, ktoré by sa mali
riešiť zásadne, tak aby vzťahy v šiestej
päťročnici boli usporiadané. Ukazuje sa
potrebným dosiahnuť, aby už v príprave
boli vytvorené podmienky pre zosúladenie technológie
výstavby, objektov občianskej vybavenosti s bytovou
výstavbou, aby sa vytvoril prvotný predpoklad pre
komplexnosť výstavby. Tu by mohlo veci napomôcť
tiež hlbšie preštudovanie a aplikácia záverov
vzťahov človeka - domácnosti k bytu, jeho vybavenosti
a vybavenosti obytného súboru.
Dovoľte ešte niekoľko poznámok o komplexnosti.
Potrebným sa javí preskúmať aj požiadavky
príslušných odvetví, do ktorých
zariadenia občianskeho vybavenia spadajú, a dať
ich do súladu s ekonomickými možnosťami
štátu, ale aj s pokrokovými technickými
tendenciami. V tejto oblasti je potrebné vylúčiť
tiež rozpor medzi technicko-hospodárskymi ukazovateľmi.
Často je totiž stav taký, že plánom
vymedzené prostriedky, vychádzajúce zo stanovených
ukazovateľov prakticky neumožňujú komplexnosť
výstavby, pretože rozpočtové náklady
na jednotlivé objekty vybavenosti sú podstatne vyššie.
Tento problém zatiaľ nevystupuje na povrch v plnej
sile. Domnievam sa preto, že komplexnosť nemá
ešte stále takú záväznosť
ako samostatná bytová výstavba a že
zainteresovanosť všetkých účastníkov
výstavby na nej nie je primeraná spoločenskej
naliehavosti. Chcem však pripomenúť, že
nekomplexnosť výstavby v niektorých oblastiach
už prerástla aj v politický problém,
ktorý sa prejavil najmä v období prípravy
volieb a pohovorov s občanmi a znehodnocuje do značnej
miery politický efekt bytovej výstavby, ktorý
je inak nesporný.
Nakoľko hovorím ako posledný z diskutárov
a nikto tu nehovoril o naliehavej problematike vysokoškolských
študentských manželstiev, dovoľte povedať
mi stručnú poznámku. Už dávnejšie
ma zaujal v sovietskej tlači článok na túto
tému. Nielen že študentské manželstvá,
manželstvá budúcich vysoko kvalifikovaných
kádrov zápasia s finančnými problémami,
časom, možnosťami umiestniť dieťa,
ale čo najviac na nich dolieha, je bytová otázka.
Spomínaný článok odporúča
riešenie prostredníctvom internátov, s rodinnými
bunkami. I keď nejde o veľkú a početnú
skupinu lúdi, usudzujem, že z hľadiska ich spoločenského
postavenia si zaslúži veľkú pozornosť
ministerstiev školstva a národných vlád.
Myslím, že slabým miestom našej bytovej
výstavby, je výstavba internátov. A práve
príprava vysoko kvalifikovaných odborníkov
a výchova mladej robotníckej triedy priamo žiadajú,
aby sa plánované úlohy v internátnej
výstavbe plnili.