Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1971
l
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel,
podepsaná v Haagu dne 16. prosince 1970
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Úmluvou o potlačení
protiprávního zmocnění se letadel, podepsanou
v Haagu dne 16. prosince 1970, s tím, že při rati-
fikaci bude učiněna výhrada k článku 12 odst. 1.
2
Důvodová zpráva
Potřeba efektivních mezinárodních opatření
proti únoscům civilních letadel byla vyvolána prud-
kým vzrůstem násilných činů proti mezinárodní
civilní letecké dopravě, k němuž došlo zejména
v minulých letech. Tyto činy představují vážné
ohrožení bezpečnosti cestujících, leteckého perso-
nálu a jsou nebezpečím pro civilní leteckou do-
pravu vůbec.
Vzhledem k naléhavosti této otázky zabývalo se
jí i Valné shromáždění OSN na svém XXIV. zase-
dání v r. 1989 a na svém XXV. zasedání v r. 1970.
Obě zasedání přijala rezoluce, které násilné činy
proti civilnímu letectví odsuzují a vyzývají státy
k opatřením proti těmto činům. Obě rezoluce se
rovněž zabývaly otázkou přípravy a realizace Úmlu-
vy o protiprávním zmocnění se letadel.
Tato otázka byla již od r. 1968 na pořadu
jednání Mezinárodní organizace pro civilní letectví
(ICAO). V tomto roce byla na základě rezoluce
16. Shromáždění ICAO předložena Radou ICAO
právnímu výboru. Právní výbor vypracoval návrh
Úmluvy, který byl projednán ve dnech 1. -16. pro-
since 1970 na konferenci v Haagu. Haagská konfe-
rence pak přijala na základě tohoto návrhu Omluvu
o potlačení protiprávního zmocnění se letadel.
Ze zájmu, který ČSSR na řešení této otázky
má, neboť i čs. civilní letecká doprava byla těmito
Činy postižena, vyplývá čs. účast na přípravě uve-
dené Úmluvy. ČSSR se jako člen Rady ICAO a Je-
jího právního výboru zúčastnila přípravy návrhu
Úmluvy a čs. delegace se zúčastnila i Haagské
konference.
II.
Na konferenci v Haagu byly pozvány členské
státy Mezinárodní organizace pro civilní letectví
(ICAO), členské státy OSN a státy, které jsou členy
některé odborné organizace nebo MAAE.
Konference se zúčastnilo 77 států, ze socialis-
tických státu ČSSR, SSSR, USSR, USSR, PLR, MLR,
BLR, RSR a SFRJ. Vedle nich byla zastoupena vět-
šina západoevropských a latinskoamerických zemí,
USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie a řada asij-
ských a afrických zemí. Delegace Kuby se nezú-
častnila vzhledem ke kubánskému stanovisku, které
tato otázku chápe jako záležitost dvoustranných
vztahů a odmítá multilaterální řešení.
Čs. delegace byla vedena čs. velvyslancem
v Haagu s. V. Malým a byla složena z pracovníků
FMZV, FMD, GP a ČSA.
Vedle zástupců států se konference zúčastnili
pozorovatelé řady mezinárodních organizací jako
OSN, Evropské rady, ILA (Sdružení pro meziná-
rodní právo), zájmových organizací leteckých pře-
pravců B leteckého personálu a jiných.
Socialistické štáty na konferenci usilovaly o to,
aby výsledkem bylo přijeti mezinárodního doku-
mentu, který by se stal co nejúčinnějším nástro-
jem boje proti leteckému pirátství. Z těchto důvodů
se snažily o zesílení návrhu připraveného právním
výborem ICAO, především o zakotvení obligatorní
exiradice pachatelů. I když se tohoto cíle nepo-
dařilo dosáhnout, lze přesto Omluvu přijatou kon-
ferencí považovat za dokument, který se při dů-
sledné aplikaci může stát efektivním nástrojem
boje proti leteckému pirátství. Důležitou podmín-
kou této efektivity je i Její univerzalita. V tomto
směru se podařilo socialistickým státům dosáhnout
význačného úspěchu zakotvením závěrečných usta-
novení, Jež umožňují účast na Úmluvě všem státům.
Podmínkou široké účasti států na Úmluvě je
rovněž její přijatelnost z hlediska obsahu pro co
nejširší okruh států. Z tohoto důvodu bylo nutno
uchýlit se u některých ustanovení ke kompromisu.
III.
Úmluva označuje jakékoli protiprávní zmoc-
nění se letadla nebo vykonávání kontroly nad
letadlem, dosažené s použitím síly nebo hrozby
silou nebo jakoukoli jinou formou zastřešování,
jako trestný čin. Za pachatele je považován nejen
ten, kdo se tohoto trestného činu dopustí, ale i ten,
kdo se o něj pokusí nebo je spolupachatelem
(Čl. 1).
Úmluva ukládá smluvním státům, aby takový
čin byl trestán přísnými tresty (čl. 2). Úmluva se
vztahuje na případy, kdy se místo startu nebo
místo skutečného přistání uneseného letadla nalézá
mimo území státu, v němž je letadlo registrováno,
a to bez ohledu na to, zda konalo let na meziná-
rodní nebo vnitrostátní lince (Čl. 3).
Pokud by pachatel byl zadržen na území jiného
státu, než je stát registrace letadla, byla by apliko-
vána ustanovení Úmluvy týkající se Jeho zatčení,
trestního stíhání a extradice nezávisle na místě
startu nebo přistání letadla (čl. 3 odst. 5). Jedná
se o případ, kdy by pachatel unesl letadlo na do-
mácí lince, letadlo přistálo na území téhož státu
a pachateli se podařilo po přistání uniknout na
území Jiného smluvního státu.
Podle čl. 4 jurisdikce náleží státu v těchto
případech:
a) je-li trestný čin spáchán na palubě letadla
registrovaného v tomto státě,
3
b) když letadlo, na jehož palubě byl trestný čin
spáchán, přistane na jeho území s údajným
pachatelem ještě na paluba,
c) je-li trestný čin spáchán na palubě letadla
pronajatého bez posádky provozovateli, který
má své hlavni působiště nebo trvalé bydliště
v tomto státě.
Každý smluvní stát, na jehož území se pacha-
tel nebo údajný pachatel nalézá, je povinen Jej
zatknout (čl. 6). Pokud jej nevydá, je povinen bez
výjimky předložit případ příslušným orgánům ke
stíhání (čl. 7). Slova "bez výjimky" jsou zeslabe-
ním formulace "bez ohledu na motiv", která byla
navrhována na konferenci a jejíž snahou bylo za-
bránit tomu, aby některé případy z důvodů tzv. po-
litické motivace nebyly vyňaty ze stiháni. Takový
trestný čin bude pokládán za čin, na nějž se vzta-
huji extradiční smlouvy, uzavřené mezi smluvními
státy Úmluvy. Smluvní státy se rovněž zavazují
zahrnout jej i do extradičních smluv, které mezi
sebou uzavřou v budoucnu (čl. 8 odst. 1). Smluvní
státy, které vydání pachatele podmiňují existencí
extradiční smlouvy, mohou, podle své vůle, pova-
žovat Úmluvu za právní základ po extradici (čl. 8
odst. 2). Táto formulace je zeslabením návrhu,
diskutovaného na konferenci, podle něhož Úmluva
sama mela být v takovýchto případech extradiční
smlouvou. Tento návrh však narazil na silný odpor
rozvojových zemi a musel být změněn.
Pokud jde o štíty, které pro vydání nevyžadují
existenci extradiční smlouvy, budou takový trestný
čin považovat za čin podléhající extradici (čl. 8
odst. 3/. V obou případech se extradice bude řídit
právem státu, požádaného o vydání. Okruh států,
které jsou oprávněny o vydání pachatele žádat, je
shodný s okruhem států, jimž náleží jurisdikce
v souladu s úmluvou (čl. 8 odst. 4/
Na rozdíl od návrhu, připraveného právnym
výborem ICAO, Úmluva pamatuje i na řešení sporů.
Spory, které by mezi smluvními státy vznikly
ohledne Interpretace nebo aplikace Úmluvy a které
by nebylo možno vyřešit jednáním, může jedna
ze stran předložit arbitráži. Nebude-li do 6 měsíců
dosaženo dohody o organizaci arbitráže, může kte-
rákoli strana spor předložit Mezinárodnímu soud-
nímu dvoru. Úmluva sama však dává smluvním
státům možnost vznést vůči tomuto ustanovení vý-
hradu a nebýt jim vázán (čl. 12). Této možnosti
využily socialistické státy, přičemž SSSR, BSSR a
USSR učinily tuto výhradu při podpisu, zatímco
ostatní socialistické státy tak učiní při ratifikaci
Úmluvy.
Závěrečná ustanovení Úmluvy umožňuji, aby
jejími stranami se staly všechny státy. Depositáři
Úmluvy jsou vlády SSSR, Velké Británie a USA.
Úmluva vstoupl v platnost 30 dní po uložení ratifi-
kačních listin deseti státy, které se zúčastnily
Haagské konference.
IV.
Úmluva byla za ČSSR podepsána dne 16. pro-
since 1970 vedoucím čs. delegace na konferenci
v Haagu.
Dosud Omluvu podepsalo 55 států, včetně států
socialistických. Pokud jde o ratifikaci Úmluvy, so-
cialistické státy posuzuji tuto otázku kladně.
Omluvu již ratifikovala BLR, ratifikaci v nejbližší
době připravuje PLR a MLR. Z ostatních států
Úmluvu ratifikovalo Japonsko.
Vzhledem k tomuto kladnému stanovisku so-
cialistických států a ke značnému významu Úmlu-
vy je žádoucí, aby Úmluva byla v nejbližší době
z čs. strany ratifikována.
Doporučuje se proto, aby Federální shromáž-
dění vyslovilo s Úmluvou souhlas.
V Praze dne 5. října 1971
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
4
Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel
Preambule
ŠTÁTY - které jsou stranami této Úmluvy
uvědomujíce si, že protiprávní akty
zmocnění se letadel nebo výkonu kontroly nad
nimi během letu ohrožují bezpečnost osob a ma-
jetku, mají vážné důsledky pro provoz leteckých
služeb a podkopávaji důvěru národů světa v bez-
pečnost civilní letecké dopravy;
uvědomujíce si, že výskyt takových aktů
vede k vážnému znepokojení
uvědomujíce si, že pro účel předcházeni
takovým činům je naléhavě zapotřebí zajistit vhod-
ná opatření k potrestání pachatele;
DOHODLY SE NA NÁSLEDUJÍCÍM:
Článek 1
Kterákoliv osoba, která na palubě letadla bě-
hem letu:
a) protiprávně, za použiti násilí nebo hrozby ná-
silím nebo jakékoliv jiné formy zastrašování,
se zmocni tohoto letadla nebo vykonává nad
nim kontrolu nebo se pokusí o jakýkoliv ta-
kový, čin, nebo
b) Je spolupachatelem osoby, která páchá nebo
se pokusí spáchat takový Čin,
spáchá trestný čin (dále "trestný čin"].
Článek 2
Každá smluvní strana se zavazuje, že pro tento
trestný čin stanoví přísné tresty.
Článek 3
1. Pro účely této Úmluvy Je letadlo považováno
za letadlo v letu v kterékoli době od okamžiku,
kdy všechny jeho vnější dveře Jsou zavřeny po na-
stoupení cestujících na palubu až do okamžiku,
kdy kterékoliv z těchto dveří jsou otevřeny pro
výstup. V případě vynuceného přistání je let po-
važován za trvající až do doby, kdy příslušné or-
gány převezmou odpovědnost za letadlo, osoby a
majetek na palubě.
2. Tato Úmluva se nevztahuje na letadla použí-
vaná pro účely vojenské, celní nebo policejní.
3. Tato Úmluva bude aplikována pouze tehdy,
když místo startu nebo místo skutečného přistáni
letadla,, na jehož palubě k trestnému činu došlo,
se nachází mimo území státu, v němž Je toto le-
tadlo registrováno; Je nerozhodné, podniká-li le-
tadlo mezinárodní nebo vnitrostátní let.
4. Tato Úmluva se nevztahuje na případy uve-
dené v Článku 5, jestliže místo startu nebo místo
skutečného přistání letadla, na jehož palubě
k trestnému činu došlo, se nachází na území téhož
státu, je-li tento stát jedním za států uvedených
v tomto Článku.
5. Bez ohledu na odstavce 3 a 4 tohoto Článku
budou Články 6, 7, 8 a 10 aplikovány nezávisle na
tom, kde je místo startu nebo místo skutečného
přistání letadla, bude-li pachatel nebo údajný pa-
chatel zjištěn na území jiného státu než státu,
v němž je letadlo registrováno.
Článek 4
1. Každá smluvní strana podnikne taková opa-
tření, jež budou nutná k založení její jurisdikce
nad trestným činem nebo jakýmkoli jiným násil-
ným činem proti cestujícím nebo posádce, spácha-
ným údajným pachatelem v souvislosti s trestným
činem v následujících případech:
a) je-li trestný čin spáchán na palubě letadla re-
gistrovaného v tomto státě;
b) když letadlo, na jehož palubě byl trestný čin
spáchán, přistane na jeho území s údajným
pachatelem ještě na palubě;
c) Je-li trestný čin spáchán na palubě letadla
pronajatého bez posádky provozovateli, který
má své hlavní působiště, nebo nemá-li žádné
takové působiště, který má své trvalé bydliště
v tomto státě.
2. Každý smluvní stát podnikne rovněž taková
opatření, Jež jsou nutná k založení jeho jurisdikce
nad trestným činem v případě, kdy údajný pacha-
tel je na jeho území a kdy jej nevydá, v souladu
s Článkem 8, žádnému státu, uvedenému v odstavci
l tohoto Článku.
3. Tato Úmluva nevylučuje trestní pravomoc
vykonávanou v souladu s národním právem.
Článek 5
Smluvní státy, které zřidl organizace pro spo-
lečné provozování letecké dopravy nebo meziná-
rodní provozní agentury provozující letadla, jež
podléhají společně nebo mezinárodni registraci,
určí mezi sebou vhodným způsobem pro každé le-
tadlo stát, který bude vykonávat jurisdikci a bude
pro účel této Úmluvy státem registrace a uvědomí
o tom Mezinárodni organizaci pro civilní letectví,
která sdělí tuto informaci všem státům - které
jsou stranou této Úmluvy.
5
Článek 6
1. Je-li kterýkoliv smluvní stát, na jehož úze-
mí se pachatel nebo údajný pachatel nachází, do-
statečně přesvědčen o tom, že jej k tomu okolnosti
opravňují, vezme ho do vazby nebo podnikne jiná
opatření k zajištění jeho přítomnosti. Vazba a jiná
opatření se budou řídit zákony tohoto státu, avšak
mohou trvat pouze tak dlouho, jak je nutné pro
zahájení trestního nebo vydávaciho řízení.
2. Takový stát provede okamžité předběžné
zjišťování skutečností.
3. Kterékoliv osobě, která je ve vazbě podle
odstavce 1 tohoto Článku, bude umožněno, aby se
okamžitě spojila s nejbližším příslušným zástup-
cem státu, jehož je příslušníkem.
4. Vezme - li stát v souladu s tímto Článkem
osobu do vazby, uvědomí okamžitě stát, v němž je
letadlo registrováno, stát uvedený v Článku 4, odst.
l c), stát, jehož je zadržená osoba příslušníkem a,
pokud to považuje za vhodně, kterékoliv další za-
interesované státy, o skutečnosti, že tato osoba je
ve vazbě a o okolnostech opravňujících k jejímu
vzetí do vazby. Stát, který provádí předběžné še-
tření, uvedené v odstavci 2 tohoto Článku, nepro-
dleně sdělí svá zjištění zmíněným státům a uvede,
zda zamýšlí vykonávat jurisdikci.
Článek 7
Smluvní stát, na jehož území je údajný pacha-
tel zjištěn, bude povinen, pokud ho nevydá, bez
jakékoliv výjimky a ať byl trestný čin spáchán na
jeho území či nikoliv, předložit případ příslušným
orgánům za účelem trestního stíhání. Tyto orgány
rozhodnou stejným způsobem jako v případě kte-
réhokoliv jiného závažného trestného činu podle
práva toho státu.
Článek 8
1. Trestný čin bude považován za zahrnutý do
každé smlouvy o vydávání, jež existuje mezi smluv-
ními státy, jako trestný čin podléhající vydáni.
Smluvní státy se zavazují, že zahrnou trestný čin
jako trestný čin podléhající vydání do každé
smlouvy o vydávání, jež mezi nimi bude uzavřena.
2. Jestliže smluvní stát, který vydání váže na
existenci smlouvy, bude požádán jiným smluvním
státem, s nimž nemá žádnou smlouvu o vydávání,
o vydání pachatele, může podle své úvahy považo-
vat tuto Omluvu za právní podklad pro vydání pro
trestný čin. Vydání pachatele bude podléhat ostat-
ním podmínkám stanoveným právním řádem státu,
který byl o vydání požádán.
3. Smluvní státy, které neváží vydání pacha-
tele na existenci smlouvy, uznají trestný čin mezi
sebou za trestný čin podléhající vydání podle pod-
mínek stanovených zákonem státu, který byl o vy-
dání požádán.
4. Pro účel vydání pachatele mezi smluvními
státy se bude k trestnému činu přistupovat jako
k činu spáchanému nejen v městě, kde se udál,
nýbrž také na území států, které jsou žádány, aby
založily svou jurisdikci v souladu s Článkem 4,
odst. 1.
Článek 9
1. Když došlo nebo má dojít ke kterémukoliv
z činů zmíněných v Článku 1 a), podniknou smluvní
státy všechna vhodná opatření, aby kontrola le-
tadla byla navrácena do rukou jeho oprávněného
velitele nebo aby jeho kontrola nad letadlem zů-
stala zachována.
2. V případech upravených v předcházejícím
odstavci kterýkoliv smluvní stát, ve kterém se le-
tadlo nebo jeho cestující či posádka nacházejí,
umožní pokračování cesty cestujícím a posádce
co nejdříve, jak to bude uskutečnitelné a bez pro-
dlení vrátí letadlo a jeho náklad osobám, které
Jsou k vlastnictví oprávněny.
Článek 10
1. Smluvní státy si navzájem poskytnou v co
největší míře pomoc v souvislosti s trestním říze-
ním zahájeným pro trestný čin a jiné činy uvedené
v Článku 4. Právo státu, jemuž byla žádost zaslána,
bude platit ve všech případech.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto Článku se ne-
budou dotýkat závazků z kterékoliv jiné smlouvy,
dvoustranně nebo mnohostranné, kterou se řídí
nebo bude řídit celkově nebo zčásti vzájemná po-
moc v trestních věcech.
Článek 11
Každá smluvní strana sdělí v souladu se svým
národním právem Radě Mezinárodní organizace
pro civilní letectví co nejdříve jakékoliv informace
důležité pro věc, které má k dispozici o:
a) okolnostech trestného činu;
b) krocích podniknutých podle Článku 9;
c) opatřeních podniknutých vůči pachatel nebo
údajnému pachateli a zvláště o výsledcích
každého vydávacího řízení nebo jiného práv-
ního řízení.
Článek 12
1. Jakýkoliv spor mezi dvěma nebo více smluv-
ními státy, týkající se interpretace nebo aplikace
této Úmluvy, který nemůže být vyřešen jednáním,
bude na požádání jednoho z nich postoupen ar-
bitrážnímu řízení. Jestliže do šesti měsíců od data
požádání o arbitráž, strany nejsou s to se dohod-
nout na organizaci arbitráže, může kterákoliv
z těchto stran vznést spor k Mezinárodnímu soud-
nímu dvoru v souladu se Statutem Dvora.
6
2. Každý stát může při podpisu nebo ratifikaci
této Úmluvy nebo přístupu k ni prohlásit, že se
nepovažuje být vázán předchozím odstavcem.
Ostatní smluvní státy nebudou vázány předchozím
odstavcem ve vztahu ke kterémukoliv smluvnímu
státu, který učinil takovouto výhradu.
3. Kterýkoliv stát, který učiní výhradu podle
předcházejícího odstavce, může v kterékoliv době
odvolat tuto výhradu tím, že uvědomí depozitární
vlády.
Článek 13
1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu
v Haagu 18. prosince 1970 státům, které se zúčast-
ní Mezinárodní konference o leteckém právu, Jež
se koná v Haagu od 1. do 18. prosince 1970 (dále
Haagská konference). Po 31. prosinci 1970 bude
Úmluva otevřena k podpisu všem státům v Moskvě,
Londýne a Washingtoně. Kterýkoliv stát, který ne-
podepíše tu o Úmluvu před jejím vstoupením
v platnost podle odstavce 3 tohoto Článku, může
k ni kdykoliv přistoupit.
2. Tato Úmluva bude podléhat ratifikaci signa-
tářích států. Ratifikační listiny a listiny o pří-
stupu budou uloženy u vlád Svazu sovětských so-
cialistických republik, Spojeného království Velké
Britanie a Severního Irska a Spojených států ame-
rických, které se tímto určuji depozitárními vlá-
dami.
3. Tato Úmluva vstoupl v platnost třicet dni
po datu uložení ratifikačních lis In deseti signa-
tárních států této Úmluvy, které se zúčastnily
Haagské konference.
4. Pro ostatní státy vstoupl tato Úmluva v plat-
nost v den vstupu této Úmluvy v platnost podle
odstavce 3 tohoto Článku nebo třicet dni po datu
uložení jejich ratifikačních listin nebo listin o pří-
stupu podle toho, k čemu dojde později.
5. Depozitární vlády budou neprodlené infor-
movat všechny signatání a přistupující státy
o datu každého podpisu, o každém datu uloženi
ratifikačních listin nebo listin o přístupu, datu
vstupu této Úmluvy v platnost a Jiných sděleni.
6. Jakmile tato Úmluva vstoupl v platnost, bude
registrována depozitárními vládami v souladu
s Článkem 102 Charty OSN a v souladu s Článkem
83 Úmluvy o mezinárodni civilní letecké dopravě
(Chicago 1944).
Článek 14
1. Kterýkoliv smluvní stát může vypovědět
tuto Omluvu písemnou notifikaci depozitárním
vládám.
2. Vypovězení nabude platnost šest měsíců po
dni, ve kterém depozitární vlády obdrží notifikaci.
Na důkaz toho níže podepsaní zplnomocněnci,
řádné k tomu zmocnění svými vládami, podepsali
tuto Omluvu.
Dáno v Haagu, Šestnáctého prosince, devate-
náct set sedmdesát, ve třech originálech, z nichž
každý Je vyhotoven ve čtyřech autentických tex-
tech v Jazyce anglickém, francouzském, ruském a
španělském.
StT l -3629-71