Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1972
II. v. o.
12
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi československou socialistickou republikou
a Svazem sovětských socialistických republik a Protokol, jenž je její součástí,
které byly podepsány v Moskvě dne 27. dubna 1972
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi Československou socialistickou republikou a
Svazem sovětských socialistických republik a
s Protokolem, jenž je její součástí, které byly po-
depsány v Moskvě dne 27. dubna 1972.
2
Důvodová zpráva
Dynamický rozvoj bratrských a soudružských
vztahů mezi národy ČSSR a SSSR byl v Praze dne
6. května 1970 dokumentován uzavřením nové
Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomo-
ci mezi ČSSR a SSSR. Nová Konzulární úmluva má
vytvářet předpoklady a napomáhat plné realizaci
tohoto základního smluvního instrumentu.
Potřeba uzavřít novou Konzulární úmluvu
s SSSR Vyplývá ze skutečnosti, že dosavadní Kon-
zulární úmluva mezi ČSSR a SSSR, uzavřená v Pra-
ze dne 5. října 1957, nedostačuje již kvalitativnímu
i kvantitativnímu rozvoji vzájemných styků obou
států ve všech oblastech, včetně styků v oblasti
právní, ekonomické, na poli vědeckotechnickém,
v oblasti turistického ruchu apod.
Rozsah a intenzita konzulárních styků jsou
značné. ČSSR má v současné době mimo konzu-
lární oddělení velvyslanectví v Moskvě ještě gene-
rální konzulát v Kyjevě. SSSR má v ČSSR mimo
konzulární oddělení velvyslanectví v Praze gene-
rální konzulát v Bratislavě, konzulát v Brně a kon-
zulát v Karlových Varech.
Dosud platná Konzulární úmluva z r. 1957 byla
sjednána ještě před přijetím mnohostranné Víden-
ské úmluvy o konzulárních stycích z r. 1963 a ne-
odpovídá již vývoji mezinárodního práva v této ob-
lasti. Vídeňská úmluva o konzulárních stycích -
již ČSSR ratifikovala v r. 1968 - v podstatě kodifi-
kovala platné obyčejové mezinárodni právo, při-
nesla však i některé pokrokové prvky a sjednotila
systém pravidel konzulárního práva i používanou
terminologii. Rovněž při projednávání textu nové
Konzulární úmluvy se SSSR bylo čerpáno ze znění
Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích.
Vývoj právní úpravy konzulárních styků mezi
socialistickými státy se však nezastavil na úrovni
dosažené Vídeňskou úmluvou. Zásady, které se
uplatňují v konzulárních smlouvách mezi socialis-
tickými státy a které jsou prosazovány hlavně so-
větskou teorii a praxí, směřují k významnému roz-
šíření výsad a imunit poskytovaných konzulár-
ním úředníkům a konzulárním zaměstnancům, a to
stejným způsobem, jako je tomu u členů diploma-
tických misí. Proto především nová Konzulární
úmluva s SSSR plně tyto zásady odráží.
Podle čl. 1 odst. 1 nové Konzulární úmluvy
mezi ČSSR a SSSR je za konzulární úřad považo-
ván generální konzulát, konzulát, vicekonzulát a
konzulární jednatelství.
Konzulární úřad může být zřízen na území při-
jímajícího státu pouze s jeho souhlasem. Vzájemné-
mu souhlasu vysílajícího a přijímajícího státu pod-
léhá i sídlo, jeho klasifikace a hranice konzulár-
ního obvodu (čl. 2).
Podle čl. 3 odst. 1 je vysílající stát povinen
si vyžádat před jmenováním vedoucího konzulární-
ho úřadu souhlas přijímajícího státu s tímto jmeno-
váním. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout
výkonu svých funkcí, jakmile mu přijímající stát
udělí exequatur nebo jiné povolení. Do vydání exe-
quatur nebo jiného povolení může přijímající stát
udělit vedoucímu konzulárního úřadu souhlas
k prozatímnímu výkonu jeho funkcí.
Konzulárním úředníkem může být pouze občan
vysílajícího státu (čl. 5).
Část III Úmluvy se zabývá výsadami a imuni-
tami, které jsou poskytovány konzulárnímu úřadu
a jeho členům. Podle čl. 7 odst. 1 přijímající stát
zajistí konzulárnímu úředníku ochranu a učiní ne-
zbytná opatření, aby mohl plnit své povinnosti a
používat všech práv, výsad a Imunit, které mu byly
přiznány touto úmluvou a zákony přijímajícího
státu.
Podle čl. 8, nemůže-li vedoucí konzulárního
úřadu vykonávat své funkce z jakéhokoliv důvodu,
může vysílající stát pověřit konzulárního úředníka
tohoto nebo jiného konzulárního úřadu v přijímají-
cím státě, případně některého z členů diplomatic-
kého personálu své diplomatické mise v přijímají-
cím státě prozatímním vedením konzulárního úřadu.
Čl. 9 umožňuje vysílajícímu státu nabývat do
vlastnictví neb nájmu podle zákonů přijímajícího
státu pozemky, budovy nebo jejich části pro umístě-
ní konzulárního úřadu i pro ubytování konzulár-
ních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu.
Čl. 10 dává konzulárnímu úřadu právo umístit
státní znak a vztyčovat vlajku vysílajícího státu.
Nedotknutelnost budov konzulárního úřadu
nebo jejich části užívané pro konzulární účely je
zakotvena v čl. 11. Orgány přijímajícího státu ne-
mohou do nich vstupovat ani na pozemky k nim
příslušející bez souhlasu vedoucího konzulárního
úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího stá-
tu nebo osoby pověřené jedním z nich.
Vždy a všude jsou nedotknutelné konzulární
archivy (čl. 12). Svobodu spojení upravuje čl. 13,
který stanoví, že konzulární úřad má právo k spo-
jení se svou vládou nebo diplomatickou misí a
s konzulárními úřady vysílajícího státu používat
všech obvyklých spojovacích prostředků, šifer, ku-
rýrů a zapečetěných zavazadel. Nedotknutelná je
úřední korespondence konzulárního úřadu. Odsta-
vec 4 výslovně stanoví, že konzulární zavazadla
mohou být svěřena i kapitánu lodi nebo letadla.
Čl. 14 až 18 obsahují ustanovení o výsadách
a imunitách, která zakotvují základní obecnou po-
vinnost přijímajícího státu usnadňovat výkon funk-
3
cí konzulárního úřadu a konzulárních úředníků.
Jde o celou řadu výsad a imunit, z nichž nejdůle-
žitější jsou ustanovení o vynětí z jurisdikce přijí-
majícího státu. Okruh imunit pracovníků konzulár-
ního úřadu byl rozšířen na úroveň imunit členů
diplomatické mise.
Podle čl. 15 členové konzulárního úřadu jsou
vyňati z jurisdikce přijímajícího státu kromě pří-
padů, kdy jde o věcnou žalobu týkající se soukromé
nemovitosti na území přijímajícího státu neb o ža-
lobu týkající se dědictví, v němž vystupují konzu-
lární zaměstnanci jako soukromé osoby, nebo po-
sléze o žalobu týkající se jejich výkonu povolání
nebo obchodní činnosti, kterou vykonávají v přijí-
majícím státě vedle svých úředních funkcí.
Úmluva dále zakotvuje daňové a celní osvobo-
zení členů konzulárního úřadu a jejich rodinných
příslušníků, žijících s nimi ve společné domácnosti.
Celní osvobození je poskytováno předmětům dová-
ženým výlučně pro služební účely konzulárního
úřadu.
Konzulární funkce jsou upraveny v části IV
Úmluvy.
Úkolem konzulárního úředníka je chránit prá-
va a zájmy vysílajícího státu, jeho občanů a práv-
nických osob; napomáhat rozvoji obchodních, hos-
podářských, kulturních a vědeckých styků mezi
nimi (čl. 27).
V dalších článcích této Úmluvy jsou tyto funk-
ce blíže rozvedeny. Pokud jde o působnost konzu-
lárních úředníků v dědických záležitostech, je upra-
vena ustanoveními Smlouvy mezi Československou
republikou a Svazem sovětských socialistických re-
publik o právní pomoci ve věcech občanských, ro-
dinných a trestních, podepsané v Moskvě dne
31. srpna 1957.
Čl. 36 Úmluvy se týká důležitého závazku při-
jímajícího státu oznamovat konzulárnímu úřadu
omezení nebo zbavení svobody občana vysílajícího
státu místními orgány a práva konzulárních úřed-
níků vstoupit bez průtahů ve styk s občanem vy-
sílajícího státu, který je ve vazbě.
Čl. 37-41 se vztahují na lodi a letadla.
Část V zahrnuje závěrečná ustanovení, podle
nichž Úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v plat-
nost 30. dne po dni výměny ratifikačních listin.
je uzavřena na neomezenou dobu a může být vy-
povězena každou ze smluvních stran v šestiměsíční
lhůtě.
K Úmluvě je připojen Protokol, týkající se
oznámení o vzetí do vazby nebo jiného zadrženi
občana vysílajícího státu. V takovémto případě má
být konzulární úředník uvědomen během tři dnů.
Návštěva občana má mu být umožněna během
4 dnů. Protokol je nedílnou součástí Úmluvy a
bude současně s ní podepsán.
Tato Úmluva, která byla podepsána v Moskvě
dne 27. dubna 1972 nahradí Konzulární úmluvu mezi
Československou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik ze dne 5. října 1957.
Úmluva a k ní připojený Protokol vyžadují ve
smyslu článku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/
1968 Sb., o čs. federaci, ve znění ústavního záko-
na č. 125/1970 Sb. před ratifikací souhlasu Fede-
rálního shromáždění.
V Praze dne 23. října 1972
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Śtrougal v. r.
4
Konzulární úmluva
mezi Československou socialistickou republikou
a Svazem sovětských socialistických republik
President Československé socialistické republi-
ky a Presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských
socialistických republik, vedení přáním dále rozví-
jet přátelské vztahy, v souladu se Smlouvou o přá-
telství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Česko-
slovenskou socialistickou republikou a Svazem so-
větských socialistických republik, podepsanou
v Praze dne 6. května 1970, se zřetelem k nutnosti
novelizace Konzulární úmluvy mezi Českosloven-
skou republikou a Svazem sovětských socialistic-
kých republik, podepsané v Praze dne 5. října 1957,
se rozhodli uzavřít tuto Konzulární úmluvu a za
tím účelem jmenovali svými zmocněnci:
President Československé socialistické repub-
liky
Bedřicha Illka, vedoucího konzulárního od-
boru federálního ministerstva zahraničních
věcí Československé socialistické republiky,
Presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských
socialistických republik
Nikolaje Ivanovice M o l j a k o v a, vedoucího
konzulární správy ministerstva zahraničních
věcí Svazu sovětských socialistických republik,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shle-
dány v náležitém pořádku a v předepsané formě,
dohodli SR na tomto:
ČÁST I
Definice
Článek 1
Pro účely této Úmluvy mají následující výra-
zy tento význam:
1. "konzulární úřad" je generální konzulát, konzu-
lát, vicekonzulát a konzulární jednatelství;
2. "vedoucí konzulárního úřadu" je generální kon-
zul, konzul, vicekonzul a konzulární jednatel,
který je pověřen vedením konzulárního úřadu;
3. "konzulární úředník" je každá osoba, včetně ve-
doucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem
konzulárních funkcí. Výraz "konzulární úředník"
zahrnuje též osoby vyslané na konzulární úřad
k získání praxe v konzulární službě (stážisté);
4. "konzulární zaměstnanec" je osoba, která není
konzulárním úředníkem a v konzulárním úřadě
vykonává administrativní nebo technické služby.
Výraz "konzulární zaměstnanec" zahrnuje též šo-
féry, služebnictvo, zahradníky apod., vykonáva-
jící služby pro konzulární úřad;
5. "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části
budov, včetně rezidence vedoucího konzulárního
úřadu, a pozemky příslušející k těmto budovám
nebo K částem budov, používané výlučně pro kon-
zulární účely, bez zřetele k tomu, kdo je jejich
vlastníkem; -
6. "konzulární archivy" jsou veškeré listiny, šifry,
dokumenty, knihy, technické prostředky a zaří-
zení určené k jejich úschově;
7. "loď" je jakákoliv loď plující pod vlajkou vysí-
lajícího státu.
ČÁST II
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování
konzulárních úředníků
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území
přijímajícího státu pouze, s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace
a hranice jeho konzulárního obvodu se stanoví po
vzájemném souhlasu vysílajícího a přijímajícího
státu.
Článek 3
1. Před jmenováním vedoucího konzulárního
úřadu si vysílající stát vyžádá diplomatickou ces-
tou souhlas přijímajícího státu s tímto jmenováním.
2. Vysílající stát předloží prostřednictvím své
ho diplomatického zastoupení ministerstvu zahra-
ničních věcí přijímajícího státu konzulský patent
nebo jiný dokument o jmenování vedoucího konzu-
lárního úřadu. V patentu nebo v jiném dokumentu
se uvede jméno a příjmení vedoucího konzulárního
úřadu, jeho státní příslušnost, třída, konzulární ob-
vod, v němž bude plnit svoje úkoly a sídlo konzu
lamího úřadu.
3. Po předložení patentu nebo jiného dokumen-
tu o jmenování přijímající stát udělí vedoucímu
konzulárního úřadu pokud možno v krátké době
exequatur nebo jiné povolení.
4. Do vydání exequatur nebo jiného povolení
může přijímající stát udělit vedoucímu konzulár-
ního úřadu souhlas k prozatímnímu výkonu jeho
funkcí.
5
5. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout
výkonu svých funkcí, jakmile mu přijímající stát
udělí exeguatur nebo jiné povolení.
6. Ode dne uznání vedoucího konzulárního
úřadu nebo udělení prozatímního povolení činí
úřady přijímajícího státu nezbytná opatření k to-
mu, aby mohl vykonávat své funkce.
Článek 4
Vysílající stát oznámí předem ministerstvu za-
hraničních věcí přijímajícího státu jméno a pří-
jmení, státní příslušnost a funkci konzulárního
úředníka jmenovaného na konzulární úřad v jiné
funkci než vedoucího konzulárního úřadu.
Článek 5
Konzulárním úředníkem může být pouze občan
vysílajícího státu.
Článek 6
Přijímající stát může kdykoliv oznámit diplo-
matickou cestou vysílajícímu státu, aniž je povi-
nen sdělit důvody svého rozhodnutí, že exequatur
nebo jiné povolení udělené vedoucímu konzulárního
úřadu bylo zrušeno, případně že konzulární úřed-
ník nebo konzulární zaměstnanec je nepřijatelný.
V takovém případě je vysílající stát povinen odvo-
lat tohoto konzulárního úředníka nebo zaměstnan-
ce, pokud se již ujal svých funkcí.
ČÁST III
Výsady a imunity
Článek 7
1. Přijímající stát zajistí konzulárnímu úřední-
ku ochranu a učiní nezbytná opatření k tomu, aby
mohl plnit své povinnosti a používat všech práv,
výsad a imunit, jež mu byly přiznány touto Omlu-
vou a zákony přijímajícího státu.
2. Přijímající stát učiní nezbytná opatření
k zabezpečení ochrany konzulárního úřadu a bytů
konzulárních úředníků.
Článek 8
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu
z jakéhokoliv důvodu vykonávat své funkce nebo
je-li jeho místo dočasně neobsazené, může vysíla-
jící stát pověřit konzulárního úředníka tohoto nebo
jiného konzulárního úřadu v přijímajícím státě, pří-
padně některého z členů diplomatického personálu
své diplomatické mise v přijímajícím státě proza-
tímním vedením konzulárního úřadu. Jeho jméno
a příjmení se předem sdělí ministerstvu zahranič-
ních věcí přijímajícího státu.
2. Osoba pověřená prozatímním vedením kon-
zulárního úřadu je oprávněna vykonávat funkce
vedoucího konzulárního úřadu, na jehož místo byla
jmenována. Má stejné povinnosti a požívá stejných
práv, výsad a imunit jako osoba jmenovaná podle
článku 3 této Úmluvy.
3. Jmenování člena diplomatického personálu
diplomatické mise vysílajícího státu konzulárním
úředníkem podle bodu 1 tohoto článku se nedotýká
výsad a Imunit vyplývajících z jeho diplomatického
statutu.
Článek 9
Vysílající stát může v souladu se zákony přijí-
majícího státu nabýt do vlastnictví nebo nájmu
jakýmkoliv způsobem pozemky, budovy nebo jejich
části pro umístění konzulárního úřadu, jakož
i ubytování konzulárních úředníků a zaměstnanců
konzulárního úřadu.
V případě potřeby přijímající stát poskytne
vysílajícímu státu pomoc při získávání pozemků,
budov nebo jejich částí pro výše uvedené účely.
Článek 10
1. Na budově konzulárního úřadu může být
umístěn konzulární štít se znakem vysílajícího
státu, jakož i název konzulárního úřadu v jazyce
vysílajícího státu a v jazyce státu přijímajícího.
2. Na budově konzulárního úřadu a rezidenci
vedoucího konzulárního úřadu se může vztyčovat
vlajka vysílajícího státu.
3. Vedoucí konzulárního úřadu může též po-
užívat vlajku vysílajícího státu na svých doprav-
ních prostředcích.
Článek 11
1. Budovy nebo jejich části, užívané výlučně
pro účely konzulárního úřadu, jakož i pozemky
k nim příslušející jsou nedotknutelné.
Orgány přijímajícího státu nemohou vstupovat
do budov nebo jejich částí, kterých se užívá výluč-
ně pro účely konzulárního úřadu, jakož i na po-
zemky k nim příslušející bez souhlasu vedoucího
konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise
vysílajícího státu nebo osoby pověřené jedním
z nich.
2. Ustanovení bodu 1 tohoto článku se vztahují
též na byty konzulárních úředníků a zaměstnanců.
Článek 12
Konzulární archivy jsou vždy a všude nedotk-
nutelné.
Článek 13
1. Konzulární úřad má právo na spojení se
svou vládou nebo diplomatickou misí a konzulární-
mi úřady vysílajícího státu. Za tím účelem může
konzulární úřad používat všech obvyklých spojova-
cích prostředků, šifer, kurýrů a zapečetěných za-
vazadel.
6
Při používání obvyklých spojovacích prostřed-
ků konzulárním úřadem platí stejné tarify jako
pro diplomatickou misi.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu
bez ohledu na použité spojovací prostředky, jakož
i zapečetěná zavazadla opatřená viditelným ozna-
čením, svědčícím o jejich úředním charakteru, jsou
nedotknutelná a nemohou být kontrolována ani
zadržována orgány přijímajícího státu.
3. Konzulární kurýři vysílajícího státu poží-
vají na území přijímajícího státu stejných práv, vý-
sad a imunit jako diplomatičtí kurýři.
4. Konzulární zavazadla mohou být svěřena
kapitánu lodi nebo letadla, jemuž se vydá úřední
doklad s uvedením počtu zavazadel tvořících zásil-
ku, avšak který nebude považován za konzulárního
kurýra. Konzulární úředník může převzít zavazadla
přímo a volně z rukou kapitána lodi nebo letadla
a tato mu také předat.
Článek 14
Osoba konzulárního úředníka a konzulárního
zaměstnance je nedotknutelná. Nesmí být žádným
způsobem vězněn ani zadržen. Přijímající stát musí
učinit všechna potřebná opatření, aby zabránil ja
kýmkoliv útokům na jeho osobu, svobodu a důstcrj-
nost.
Článek 15
1. Konzulární úředník nebo zaměstnanec kon-
zulárního úřadu je vyňat z jurisdikce přijímající-
ho státu, vyjma případy, kdy jde:
a) o věcnou žalobu týkající se soukromé nemovi-
tosti na území přijímajícího státu, ledaže ji
vlastni v zastoupení vysílajícího státu pro kon-
zulární účely;
b) o žalobu týkající se dědictví, v němž je kon-
zulární úředník nebo zaměstnanec jako sou-
kromá osoba a nikoliv v zastoupení vysílajícího
státu vykonavatelem poslední vůle, správcem
dědictví, dědicem nebo odkazovníkem;
c) o žalobu týkající se výkonu povolání nebo ob
chodní činnosti, jež konzulární úředník nebo
zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě
vedle svých úředních funkcí.
2. Žádná administrativní opatření nemohou být
přijímána vůči konzulárnímu úředníku nebo za-
městnanci konzulárního úřadu s výjimkou případů
uvedených pod písmeny a), b), c) odstavce 1 to-
hoto článku a jinak jen za podmínek, že adminis-
trativní kroky mohou být učiněny, aniž bude na-
rušena nedotknutelnost jeho osoby nebo jeho
obydlí.
3. Členové rodin konzulárních úředníků nebo
zaměstnanců konzulárního úřadu, jestliže žijí
s nimi ve společné domácnosti, jsou vyňati z ju-
risdikce přijímajícího státu a požívají osobní ne-
dotknutelnosti ve stejné míře jako konzulární
úředníci nebo zaměstnanci konzulárního úřadu.
4. Vysílající stát se může zříci imunity konzu-
lárních úředníků, zaměstnanců konzulárního úřadu
a členů jejich rodin. Zřeknutí se imunit musí být
ve všech případech výslovné. Vzdát se vynětí z ju-
risdikce ve věcech občanských a správních nezna-
mená vzdát se imunity, pokud jde o exekuční vý-
kon rozhodnutí, jíž je nutno vzdát se zvlášť.
Článek 16
1. Konzulární úředník a zaměstnanec konzu
lamího ůřadu není povinen vypovídat jako svědek.
2. V případě souhlasu vysílajícího státu, aby
konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulární-
ho úřadu vypovídal jako svědek, může tato osoba
na žádost jako svědek vypovídat.
3. Donucovací opatření, jejichž cílem je přimět
konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzu-
lárního úřadu vypovídat před soudem nebo se
k soudu za tímto účelem dostavit, jakož i jeho
stíhání v případě, že odmítne vypovídat nebo se
nedostaví k soudu, jsou nepřípustná.
4. Zaměstnanec konzulárního úřadu, na něhož
se podle článku 26 této Úmluvy nevztahují ustano-
vení bodů 1, 2 a 3 tohoto článku, může odmítnout
vypovídat jako svědek o skutečnostech týkajících
se služební činnosti.
5. Při použití ustanovení uvedeného v bodě 2
tohoto článku budou učiněna všechna potřebná
opatření, aby se zabránilo narušení činnosti kon-
zulárního úřadu. V případech, kdy je to možné,
mohou být ústní nebo písemné svědecké výpovědi
učiněny na konzulárním úřadě nebo v bytě přísluš-
ného konzulárního úředníka nebo zaměstnance
konzulárního úřadu.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují jak na
soudní řízení, tak i na řízení prováděná správními
orgány.
7. Ustanovení tohoto článku se odpovídajícím
způsobem vztahují i na členy rodin konzulárních
úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, po-
kud s nimi žijí ve společné domácnosti.
Článek 17
1. Konzulární úředník a zaměstnanec konzu-
lárního úřadu je v přijímajícím státě osvobozen od
vojenských povinností a od veřejných povinností
všeho druhu.
2. Ustanovení bodu 1 tohoto článku se vztahuje
též na příslušníky rodin konzulárních úředníků s
zaměstnanců konzulárního úřadu žijící s nimi ve
společné domácnosti.
7
Článek 18
Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzu-
lárního úřadu, jakož i příslušníci jejich rodin žijí-
cí s nimi ve společné domácnosti jsou osvoboze-
ni od plnění všech povinností stanovených zákony
a předpisy přijímajícího státu týkajících se eviden-
ce, povolení k pobytu a jiných podobných povin
ností uložených cizincům.
Článek 19
1. Vysílající stát je osvobozen přijímajícím stá-
tem od veškerých daní a poplatků za:
pozemek, budovy nebo části budov používané
výhradně pro konzulární účely, včetně bytů kon-
zulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního
úřadu, jestliže uvedený majetek je ve vlastnictví
nebo v nájmu vysílajícího státu nebo fyzické nebo
právnické osoby jednající jménem tohoto státu;
právní úkony nebo dokumenty týkající se zís-
kání uvedeného nemovitého majetku, pokud vysí-
lající stát získává tento majetek výhradně pro kon-
zulární účely.
2. Ustanovení bodu 1 tohoto článku se nevzta-
hují na platby za poskytnuté služby.
Článek 20
Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzu-
lárního úřadu je v přijímajícím státě osvobozen od
všech daní a poplatků ukládaných a vybíraných
přijímajícím státem z platů za vykonávání služeb-
ních povinností.
Článek 21
Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzu
lárního úřadu a členové jejich rodin žijící s nimi
ve společné domácnosti jsou v přijímajícím státě
osvobozeni od veškerých daní a poplatků státních,
okresních a místních. Movitý majetek uvedených
osob je rovněž osvobozen od daní a poplatků.
Článek 22
1. Přijímající stát neukládá a nevybírá žádné
daně a poplatky z movitého majetku, který je
vlastnictvím vysílajícího státu nebo který je v jeho
držbě nebo užívání a je používán pro konzulární
účely, a taktéž v souvislosti s nabytím takového
majetku, které by v jiném případě vysílající stát
byl povinen podle zákona platit.
2. Všechny předměty, včetně automobilů, do-
vážené výlučně pro služební účely konzulárního
úřadu jsou osvobozeny od celních a všech jiných
poplatků vybíraných při dovozu stejně jako před-
měty dovážené pro služební účely diplomatické
mise vysílajícího státu ve státě přijímajícím.
3. Osobní zavazadla konzulárního úředníka a
jeho rodinných příslušníků jsou osvobozena od cel-
ní kontroly. Konzulární úředník nebo zaměstnanec
konzulárního úřadu, jakož i členové jejich rodin
žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobo-
zeni od celních a jiných poplatků vybíraných při
dovozu podle příslušné kategorie personálu diplo-
matické mise vysílajícího státu.
4. Pod výrazem "příslušná kategorie personálu
diplomatické mise" v odstavci 3 tohoto článku se
rozumí členové diplomatického personálu, jestliže se
jedná o konzulární úředníky, a Členové adminis-
trativně-technického personálu, jedná-li se o za-
městnance konzulárního úřadu.
Článek 23
1. V souvislosti s konzulární činností může
konzulární úřad vybírat poplatky stanovené vysí-
lajícím státem.
2. Vysílající stát je osvobozen ode všech stát-
ních, okresních a místních daní a poplatků, přede-
psaných a vybíraných přijímajícím státem z částek
uvedených v bodu 1 tohoto článku.
Článek 24
Všechny osoby, které podle této Úmluvy poží-
vají výsad a imunit, jsou povinny bez újmy na
svých výsadách a imunitách dodržovat zákony a
předpisy, přijímajícího státu, včetně zákonů a před-
pisů upravujících silniční provoz a pojištění auto-
mobilů.
Článek 25
Konzulární úředník má při výkonu svých slu-
žebních povinností právo volně se pohybovat ve
svém konzulárním obvodu, pokud to neodporuje zá-
konům a předpisům přijímajícího státu, pokud jde
o oblasti, do nichž je vstup zakázán nebo omezen
z důvodů státní bezpečnosti.
Článek 26
Ustanovení článků 11 odst. 2, 14, 15, 16 odst. 1,
2, 3 a 7, 17, 18, 20, 21, 22 odst. 3 této Úmluvy se
nevztahuji na občany přijímajícího státu ani na
osoby trvale pobývající v přijímajícím státě.
ČÁST IV
Konzulární funkce
Článek 27
Konzulární úředník má právo ve svém konzu-
lárním obvodu:
a) chránit práva a zájmy vysílajícího státu, jeho
občanů a právnických osob;
b) napomáhat rozvoji obchodních, hospodářských,
kulturních a vědeckých styků mezi vysílajícím
státem a státem přijímajícím, podporovat roz-
voj turistiky a jinak přispívat k rozvoji vzá-
jemných přátelských vztahů;