Federální shromáždění československé socialistické republiky 1972
II. v. o.
17
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické
republiky k souhlasu Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění bakterio-
logických /biologických/ a toxinových zbraní a o jejich zničení, podepsaná
v Moskvě, Washingtonu a Londýně dne 10. dubna 1972
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Českosloven-
ské socialistické republiky souhlasí
s Úmluvou o zákazu vývoje, výroby a hro-
madění bakteriologických /biologických/
a toxinových zbraní a o jejich zničení, po-
depsanou v Moskvě, Washingtonu a Lon-
dýně dne 10. dubna 1972.
Důvodová zpráva
Rezolucí 2826 /XXVI/ ze dne 16. 2. 1971 schválilo XXVI. zasedání VS
OSN Úmluvu o zákazu vývoje, výroby a hromadění bakteriologických /biolo-
gických/ a toxinových zbraní a o jejich zničení. Úmluva byla otevřena k pod-
pisu dne 10. dubna 1972 současně v Moskvě, ve Washingtonu a v Londýně.
Za ČSSR byla uvedeného dne podepsána v Moskvě ministrem zahraničních
věcí B. Chnoupkem, ve Washingtonu velvyslancem D. Spáčilem a v Londýně
velvyslancem M. Žemlou.
Úmluva je výsledkem složitých jednání o problematice zákazu chemických
a bakteriologických zbraní, která probíhala od roku 1968 ve Výboru pro od-
zbrojení v Ženevě a také na zasedáních VS OSN za aktivní účasti ČSSR.
Socialistické země vystupovaly za společný zákaz obou uvedených druhů
zbraní, tj. jak chemických, tak i bakteriologických. V tomto smyslu předlo-
žily na XXVI. zasedání VS OSN v r. 1969 návrh úmluvy, který podpořily mno-
hé státy, zejména neangažované. Návrh vycházel zejména ze zásad Protokolu
o zákazu užívati ve válce dusivých, otravných nebo podobných plynů a pro-
středků bakteriologických, přijatého v Ženevě dne 17. června 1925. USA a
jejich spojenci však kategoricky odmítli přistoupit na okamžitý zákaz chemic-
kých zbraní, čímž vážně ohrozili úspěšné řešení i problematiky zbraní bakte-
riologických. Socialistické státy, vedené snahou překonat stagnaci v jedná-
ních Výboru pro odzbrojení, přistoupily na postupné řešení dané problemati-
ky.
Na základě jejich návrhu byl v minulém roce ve Výboru pro odzbrojení
vypracován definitivní text Úmluvy, jež byla přijata Valným shromážděním.
Pro jeho přijetí hlasovalo 110 států. Nikdo nehlasoval proti a pouze Francie
se zdržela hlasování.
Úmluva je novým článkem řetězu již přijatých mezinárodních smluvních
dokumentů v oblasti odzbrojení, z nichž nejvýznamnějšími jsou Smlouva o zá-
kazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vo-
dou, Smlouva o nešíření jaderných zbraní a Smlouva o zákazu umisťování ja-
derných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů a
v jeho podzemí, jichž je ČSSR stranou.
Na základě čl. I Úmluvy převezmou členské státy závazek, že nikdy a
za žádných okolností nebudou vyvíjet, vyrábět, hromadit nebo jinak získá-
vat mikrobiologické nebo jiné biologické agenty jakéhokoliv původu nebo způ-
sobu výroby takových druhů a v takových množstvích, které nejsou opodstat-
něné k prevenčním, ochranným nebo jiným mírovým účelům. Zákaz se rovněž
2
vztahuje na zbraně, zařízení a nosiče určené k použití takovýchto agentů a
toxínů pro nepřátelské účely nebo v ozbrojeném konfliktu.
Všechny zakázané zbraně a prostředky budou zničeny nebo převedeny
na mírové účely, a to nejpozději do 9 měsíců po vstupu Úmluvy v platnost.
Tyto zbraně a zařízení se rovněž nebudou předávat žádnému jinému státu ne-
bo mezinárodním organizacím /článek II a III/.
Články IV - VI stanoví, že kontrola nad dodržováním převzatých závazků
se bude uskutečňovat prostřednictvím příslušných národních a mezinárodních
procedur s využitím Rady bezpečnosti OSN, vzájemných konzultací členských
států a jejich spolupráce.
Podle článku VII se členskému státu vystavenému nebezpečí v důsledku
porušení Úmluvy bude poskytovat pomoc. Úmluva neomezuje závazky, pře-
vzaté na základě Ženevského protokolu z roku 1925 /čl. VIII/.
Z hlediska zájmu socialistických zemí v oblasti odzbrojení je rovněž vel-
mi důležité ustanovení článku IX, které potvrzuje uznávaný cíl účinného záka-
zu chemických zbraní a za tímto účelem ukládá členským státům pokračovat v du-
chu dobré vůle v jednání s cílem dosažení brzké dohody o účinných opatřeních
ve věci zákazu uvedených zbraní.
Článek X ukládá státům podporovat mírové využití bakteriologických (bio-
logických) agentů a toxínů a plnit Úmluvu tak, aby nedocházelo k narušování
hospodářského nebo technického rozvoje účastnických zemí.
Do 5 let po vstupu Úmluvy v platnost se sejde revizní konference, která
posoudí plnění převzatých závazků. Úmluva má neomezenou dobu platnosti a
je možné k ní předkládat pozměňovací návrhy a za určitých okolností ji vypo-
vědět.
Úmluva je otevřena k podpisu všem státům a podléhá retifikaci. Vstoupí
v platnost, jakmile ji ratifikuje 22 států, včetně depozitárních vlád, kterými
jsou vlády SSSR, USA a Velké Británie.
Úmluva je první mezinárodní dohodou, která představuje skutečně od-
zbrojovací opatření v pravém smyslu slova. Kromě toho, že zakazuje další
vývoj a výrobu bakteriologických /biologických/ zbraní, předpokládá rovněž
zničení již existujících zásob těchto zbraní.
Zákaz bakteriologických zbraní znamená první krok na cestě k zákazu
chemických zbraní a přispěje k dosažení pokroku v jednáních o jiných odzbro-
jovacích opatřeních, včetně všeobecného a úplného odzbrojení.
3
Úmluva uznává velký význam Ženevského protokolu z roku 1925 a potvrzu-
je svoji věrnost cílům a zásadám tohoto dokumentu. To je v plném souladu se
stanoviskem socialistických zemí, které vždy kladno hodnotily vklad, který
Ženevský protokol přinesl a nadále přináší ve věci zmírňování hrůz války.
Přijetí Úmluvy a její uvedení do praktického života přispěje k prohloubení
důvěry mezi státy a ke všeobecnému ozdravení mezinárodního ovzduší.
Úmluva se nedotkne čs. právních předpisů ani závazků z platných smluv,
jimiž je Československá socialistická republika zavázána.
Vzhledem k zásadnímu politickému významu se Úmluva ve smyslu čl. 36,
odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci ve zně-
ní ústavního zákona č. 125/1970 Sb., předkládá před ratifikací Federálnímu
shromáždění k vyslovení souhlasu.
V Praze dne 2. listopadu 1972
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
4
Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění bakteriologických /biologických/
a toxinových zbraní a o jejich zničení
Členské státy této Úmluvy,
rozhodnuty jednat tak, aby bylo dosaženo účinného pokroku k všeobec-
nému a úplnému odzbrojení, včetně zákazu a odstranění všech typů zbraní
hromadného ničení, a přesvědčeny, že zákaz vývoje, výroby a hromadění
chemických a bakteriologických /biologických/ zbraní a jejich likvidace pro-
střednictvím účinných opatření usnadní dosažení všeobecného a úplného od-
zbrojení pod přísnou a účinnou mezinárodní kontrolou,
uznávajíce velký význam Protokolu o zákazu užívati ve válce dusivých,
otravných nebo podobných plynů a prostředků bakteriologických, podepsa-
ného v Ženevě 17. června 1925, a vědomy si rovněž vkladu, který uvedený
Protokol již přinesl a nadále přináší ke zmírňování hrůz války,
potvrzujíce svoji věrnost cílům a zásadám tohoto Protokolu a vyzývají-
ce všechny státy k jejich dodržování,
připomínajíce, že Valné shromáždění OSN opětovně odsoudilo všechny
akce, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Ženevského protokolu ze-
17. června 1925,
přejíce si přispět k prohloubení důvěry mezi národy a všeobecnému
ozdravění mezinárodního ovzduší,
přejíce si rovněž přispět k uskutečňování cílů a zásad Charty Organiza-
ce spojených národů,
přesvědčeny o důležitosti a naléhavé nutnosti vyřadit účinnými opatření-
mi z arsenálů států takové nebezpečné zbraně hromadného ničení, jako jsou
zbraně s využitím chemických nebo bakteriologických /biologických/ agentů,
uznávajíce, že dohoda o zákazu bakteriologických /biologických/ a toxi-
nových zbraní představuje první možný krok k dosažení dohody o účinných
opatřeních i pro zákaz vývoje, výroby a hromadění chemických zbraní a roz-
hodnuty pokračovat v jednáních za tímto účelem,
rozhodnuty zcela vyloučit v zájmu všeho lidstva možnost použití bakte-
riologických /biologických/ agentů a toxínů jako zbraní,
přesvědčeny, že takové použití by odporovalo svědomí lidstva a že by
se nemělo litovat žádné námahy ke snížení tohoto nebezpečí,
5
se dohodly na následujícím:
Článek I
Každý členský stát této Úmluvy se zavazuje, že nebude nikdy a za žád-
ných okolností vyvíjet, vyrábět, hromadit nebo jakýmkoliv jiným způsobem
získávat nebo mít v držení:
1/ mikrobiologické nebo jiné biologické agenty nebo toxíny, jakéhokoli
původu či způsobu výroby, takových druhů a v takovém množství, kte-
ré není opodstatněné k preventivním, ochranným nebo jiným mírovým
účelům;
2/ zbraně, zařízení nebo nosiče určené k použití takových agentů nebo
toxínů k nepřátelským účelům nebo v ozbrojeném konfliktu.
Článek II
Každý členský stát této Úmluvy se zavazuje zničit nebo převést na mí-
rové účely co nejdříve, nejdéle však do devíti měsíců po vstupu Úmluvy
v platnost, všechny agenty, toxíny, zbraně, zařízení a nosiče uvedené
v článku I Úmluvy, které vlastní nebo které jsou pod jeho jurisdikcí nebo kon-
trolou. Při plnění ustanovení tohoto článku budou zachovávána všechna nut-
ná bezpečnostní opatření k ochraně obyvatelstva a životního prostředí.
Článek III
Každý členský stát této Úmluvy se zavazuje, že nebude na nikoho převádět
přímo ani nepřímo jakékoliv agenty, toxíny, zbraně, zařízení nebo nosiče,
uvedené v článku I Úmluvy, a nebude jakýmkoliv způsobem pomáhat, podněco-
vat a nabádat kterýkoliv stát, skupinu států nebo mezinárodní organizace k je-
jich výrobě nebo jinému získávání.
Článek IV
Každý členský stát této Úmluvy přijme v souladu se svým ústavním postu-
pem veškerá nutná opatření k zákazu a zamezení vývoje, výroby, hromadění,
získávání nebo držení agentů, toxínů, zbraní, zařízení a nosičů uvedených
v článku 1 Úmluvy, kdekoliv na území takového státu pod jeho jurisdikcí nebo
pod jeho kontrolou.
Článek V
Členské státy Úmluvy se zavazují navzájem se radit a spolupracovat při
řešení všech otázek, které mohou vzniknout pokud jde o cíle této Úmluvy nebo
v souvislosti s plněním jejích ustanovení. Konzultace a spolupráce podle to-
6
hoto článku mohou být rovněž prováděny s použitím příslušných mezinárod-
ních procedur v rámci Organizace spojených národů a v souladu s její Char-
tou.
Článek VI
(1) Kterýkoliv členský stát Úmluvy, který zjistí, že akce kteréhokoliv ji-
ného členského státu představují porušení závazků převzatých na základě usta-
novení této Úmluvy, může podat stížnost Radě bezpečnosti Organizace spoje-
ných národů. Taková stížnost musí obsahovat veškeré možné důkazy potvrzu-
jící její opodstatněnost, jakož i žádost o její posouzení Radou bezpečnosti.
(2) Každý členský stát Úmluvy se zavazuje spolupracovat při provádění
jakéhokoliv šetření, které Rada bezpečnosti může provést v souladu s usta-
noveními Charty Organizace spojených národů na základě stížnosti, kterou
Rada obdrží. Rada bezpečnosti bude informovat členské státy Úmluvy o vý-
sledku šetření.
Článek VII
Každý členský stát Úmluvy se zavazuje v souladu s Chartou Organizace
spojených národů poskytnout pomoc kterémukoliv členskému státu Úmluvy,
který o to požádá, jestliže Rada bezpečnosti rozhodne, že takovýto členský
stát byl v důsledku porušení této Úmluvy vystaven nebezpečí.
Článek VIII
Nic v této Úmluvě nebude vykládáno tak, aby to jakýmkoliv způsobem ome-
zovalo nebo poškozovalo závazky převzaté kterýmkoliv státem na základě Pro-
tokolu o zákazu užívati ve válce dusivých, otravných nebo podobných plynů
a prostředků bakteriologických, podepsaného v Ženevě dne 17. června 1925.
Článek IX
Každý členský stát této Úmluvy potvrzuje uznávaný cíl účinného zákazu
chemických zbraní a za tímto účelem se zavazuje pokračovat v duchu dobré
vůle v jednáních k dosažení brzké dohody o účinných opatřeních k zákazu je-
jich vývoje, výroby a hromadění a k jejich zničení a o odpovídajících opatře-
ních týkajících se zařízení a nosičů zvláště určených k výrobě nebo použití
chemických agentů jako zbraní.
Článek X
1. Členské státy Úmluvy se zavazují napomáhat co možná nejširší výměně
zařízení, materiálů a vědeckých a technických informací pro využití bakterio-
logických /biologických/ agentů a toxínů pro mírové účely a mají právo se
7
účastnit takové výměny. Členské státy Úmluvy, které budou moci tak učinit,
budou spolupracovat dvoustranně nebo společně s dalšími státy nebo meziná-
rodními organizacemi při rozvoji a aplikaci vědeckých objevů v oblasti bakte-
riologie /biologie/ za účelem předcházení výskytu chorob, nebo k jiným mí-
rovým účelům.
2. Tato Úmluva bude prováděna tak, aby nedocházelo k narušování hospo-
dářského nebo technického rozvoje členských států Úmluvy nebo mezinárodní
spolupráce v oblasti mírové bakteriologické /biologické/ činnosti, včetně me-
zinárodní výměny bakteriologických /biologických/ agentů a toxínů a zařízení
pro zpracování, použití nebo výrobu bakteriologických /biologických/ agentů
a toxínů k mírovým účelům v souladu s ustanoveními této Úmluvy.
Článek XI
Kterýkoliv členský stát může navrhnout změny této Úmluvy. Změny vstou-
pí v platnost pro každý členský stát, který tyto změny přijme, jakmile budou
přijaty většinou členských států Úmluvy, a poté pro každý zbývající členský
stát dnem, kdy je přijme.
Článek XII
Pět let po vstupu této Úmluvy v platnost, nebo dříve, pokud o to požádá
většina členských států Úmluvy předložením návrhu depozitárním vládám, bu-
de v Ženevě ve Švýcarsku uspořádána konference členských států Úmluvy,
která posoudí působení této Úmluvy, aby se ujistila, že cíle uvedené v pream-
buli a ustanovení Úmluvy, včetně ustanovení týkajících se jednám o chemických
zbraních, jsou uskutečňovány. Při takovém posouzení budou vzaty v úvahu
všechny výsledky nového vědeckého a technického vývoje, které mají vztah
k této Úmluvě.
Článek XIII
1. Tato Úmluva bude platit po neomezenou dobu.
2. Každý členský stát této Úmluvy má při výkonu své státní suverenity
právo Úmluvu vypovědět, jestliže usoudí, že mimořádné události, týkající se
obsahu této Úmluvy, ohrozily jeho nejvyšší zájmy. O takové výpovědi vyrozumí
všechny ostatní členské státy Úmluvy a Radu bezpečnosti Organizace spoje-
ných národů tři měsíce předem. Takové vyrozumění bude obsahovat prohláše-
ní o mimořádných událostech, o kterých soudí, že ohrozily jeho nejvyšší zájmy.
Článek XIV
1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem státům. Každý stát, který
Úmluvu nepodepíše před jejím vstupem v platnost v souladu s odstavcem 3 to-
hoto článku, k ní může kdykoliv přistoupit.
8
2. Tato Úmluva podléhá ratifikaci státy, které ji podepsaly. Ratifikační
listiny a listiny o přístupu budou uloženy u vlád Spojeného království Velké
Británie a Severního Irska, Spojených států amerických a Svazu sovětských
socialistických republik, které jsou tímto ustanoveny depozitárními vládami.
3. Tato Úmluva vstoupí v platnost poté, kdy ratifikační listiny uloží dva-
cet dva vlád, včetně vlád ustanovených depozitárními vládami Úmluvy.
4. Pro státy, jejichž ratifikační listiny nebo listiny o přístupu budou
uloženy po vstupu této Úmluvy v platnost, vstoupí v platnost dnem uložení
jejich ratifikačních listin nebo listin o přístupu.
5. Depozitární vlády budou neprodleně informovat všechny státy, které
Úmluvu podepsaly, nebo k ní přistoupily, o datu každého podpisu, o datu ulo-
žení každé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, o datu vstupu této Úmlu-
vy v platnost a o obdržení jiných sdělení.
6. Tato Úmluva bude registrována depozitárními vládami v souladu s člán-
kem 102 Charty Organizace spojených národů.
Článek XV
Tato Úmluva, jejíž anglický, ruský, francouzský, španělský a čínský
text mají stejnou platnost, bude uložena v archivech depozitárních vlád.
Řádně ověřené kopie této Úmluvy budou předány depozitárními vládami vládám
států, které Úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily.
Na důkaz toho níže podepsaní, řádně zplnomocněni, tuto Úmluvu podepsali.
Dáno ve třech vyhotoveních v Londýně, Moskvě a Washingtonu dne 10. dub-
na 1972.
9