Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1972
II. v. o.
21
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního
letectví, podepsaná v Montrealu dne 23. září 1971
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Úmluvou o potlačo-
vání protiprávních činů ohrožujících bezpečnost
civilního letectví, podepsanou v Montrealu dne
23. září 1971 s výhradou článku 14, odst. 1, uplat-
něnou z československé strany při jejím podpisu.
2
Důvodová zpráva
Podnět ke sjednání Úmluvy o potlačování pro-
tiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního
letectví byl dán Organizací spojených národů
(re-
zoluce 2551 XXIV. VS OSN, rezoluce Rady bezpeč-
nosti 286/1970 a rezoluce 2645 XXV. OSN).
Úmluva navazuje na Úmluvu o potlačení protipráv-
ního zmocnění se letadel a otázky, které jsou před-
mětem úpravy posléze uvedené Úmluvy (jde ze-
jména o trestní pravomoc států, přísné potrestání
pachatele, jejich vydávání a vzájemná pomoc
států], jsou řešeny na jejích zásadách.
Preambule
Preambule vychází ze zmíněných rezolucí Val-
ného shromáždění a Rady bezpečnosti OSN. Text
je v podstatě stejný jako v Úmluvě o potlačení
protiprávního zmocnění se letadel (dále Haagská
úmluva).
Článek 1
Odst. 1 specifikuje jednotlivé trestné činy
ohrožující bezpečnost civilního letectví. Trestný čin
musí být spáchán úmyslně, nikoliv jen z nedba-
losti. V odst. 1 jsou zahrnuty dvě skupiny trestných
činů: trestné činy spáchané proti letadlu v provo-
zu nebo ohrožující jeho bezpečnost za letu [a), b),
c) a e)] a trestné činy, které mohou ohrozit bez-
pečnost leteckého provozu [d)]. Trestnými činy
jsou podle Úmluvy:
a) Násilné činy proti osobě na palubě letadla,
jestliže by tento čin mohl ohrozit bezpečnost to-
hoto letadla za letu. (Definice letadla za letu je
podána v článku 2. ) Jde tu především o případy
útoků proti posádce a obsluhujícímu personálu na
palubě za letu. Jelikož motiv násilného činu není
rozhodující, Úmluva se v tomto ustanovení stýká
s Haagskou úmluvou. Pokud jde o trestné činy
proti cestujícím, aplikace této úmluvy na rozdíl
od Úmluvy o trestných a jiných činech spáchaných
na palubě letadla (Tokio, 1963) bude přicházet
v úvahu, jestliže takový trestný čin může ohrozit
bezpečnost letadla za letu.
b) Jde-li o letadlo v provozu (definice podána
v článku 2), jeho úplné zničení nebo takové po-
škození, pro které letadlo není schopno letu nebo
které, kdyby nebylo objeveno, by mohlo ohrozit
jeho bezpečnost za letu. Jde tedy o vážné poškození
letadla nebo jeho vybavení.
c) Umístění bomb, výbušných, hořlavých nebo
jiných nebezpečí působících látek ať v zavazadlech,
zboží, poštovních zásilkách nebo jiným způsobem
v prostorách letadla za letu, jestliže tyto předměty
a látky mohou zničit nebo vážným způsobem ve
smyslu ustanovení písm. b) poškodit toto letadlo.
d) Zničení nebo poškození nebo rušení zaří-
zení, kterých se používá k řízení leteckého pro-
vozu, jako jsou radionavigační zařízení, radary,
majáky, řídící a kontrolní stanoviště a telekomu-
nikační zařízení sloužící leteckému provozu.
e) Vědomé podání nepravdivých informací, tý-
kajících se určitého letadla v provozu, jako jsou
telefonické zprávy o tom, že na palubě letadla je
bomba, se považují za trestná jednání, když mají
za následek např. zdržení odletu letadla nebo jeho
přistání na jiném místě, než je místo určení, čímž
ohrozí bezpečnost letadla za letu.
Odst. 2 - pokus o některý z činů uvede
ných v odst. 1 je trestný jako vlastní trestný čin.
Trestného činu podle odst. 1 se také dopustí osoba,
která je společníkem pachatele. Výraz společník
pachatele dostatečně kryje organizátora, návodce
nebo pomocníka ve smyslu čs. trestního zákona.
Článek 2
Definice letadla za letu je shodná s odst. 1
článku 3 Haagské úmluvy. Vymezení této doby se
stanoví s ohledem na určení časového limitu pro
trestnost některého z činů uvedených v článku l
odst. 1 písm. a), d) a e).
Obdobný význam má i definice letadla v pro-
vozu pro určení trestnosti některé z činů uvede-
ných pod písm. b) a c) odst. 1 článku 1. Podle
této definice se letadlo považuje za letadlo v pro-
vozu v době od počátku předletové přípravy letadla
až do 24 hodin po jakémkoliv přistání. V souvis-
losti s trestnými činy proti letadlu v provozu
[písm. b) a d) odst. 1 článku 1] se za letadlo
v provozu považuje vždy doba, kdy je letadlo za
letu.
Článek 3
Všeobecně uznávaná vysoká společenská ne-
bezpečnost trestných činů uvedených v čl. 1 je
zdůrazněna závazkem států postihovat tyto činy
přísnými tresty, tj. vyšším stupněm trestní
sazby.
Článek 4
Obsahuje ustanovení, která vymezují rozsah
platnosti Úmluvy. Podle jeho odst. 1 jsou z plat-
nosti Úmluvy vyloučena tzv. státní letadla, na
která se nevztahuje Úmluva o mezinárodním civil-
ním letectví (147/1947 Sb. ).
Odst. 2-5 stanoví jako podmínku platnosti
Úmluvy v souvislosti s trestnými činy přítomnost
určitého mezinárodního prvku.
Odst. 2 - Podmínkou platnosti Úmluvy je
v případech činů proti letadlu v provozu nebo
3
ohrožujících jeho bezpečnost za letu, uvedených
pod písm. a), b), c) a e) odst. 1 čl. 1, aby v pří-
padě letadla registrovaného v jednom státu bylo
a) bud místo vzletu nebo přistání letadla na území
jiného státu, nebo aby b) trestný čin byl spáchán
na území jiného státu. V této souvislosti se celkem
nadbytečně zdůrazňuje, že nezáleží na tom, zda
letadlo provádí mezinárodní nebo vnitrostátní let.
Odst. 3 - Úmluva platí též, bez ohledu na to,
kde bylo místo vzletu nebo přistání letadla nebo
kde byl trestný čin spáchán (odst. 2), jestliže pa-
chatel trestného činu proti letadlu [písm. a), b),
c) a e) odst. 1 čl. 1) byl zastižen na území jiného
státu než státu registrace letadla.
Odst. 4 - V případě společného provozu leta-
dla dopravci více států ve smyslu čl. 9 Úmluvy je
však platnost Úmluvy vyloučena v případě trest-
ných činů spáchaných proti letadlu [písm. a), b),
c) a e) odst. 1 čl. 1], jestliže místem vzletu nebo
přistání letadla je jeden z těchto států. Úmluva
však i v tomto případě platí, jestliže trestný čin
byl spáchán nebo pachatel zastižen na území jiné-
ho než některého z těchto států.
Odst. 5 - Trestné činy proti zařízením slou-
žícím leteckému provozu [písm. d) odst. 1 čl. 1]
spadají pod Omluvu, jestliže se těchto zařízení po-
užívá v mezinárodním leteckém provozu. Podmín-
kou není, aby se těchto zařízení užívalo výlučně
pro mezinárodní letecký provoz, vyloučena jsou
však zařízení, která slouží toliko vnitrostátnímu
leteckému provozu.
Odst. 6 - Podmínky platnosti Úmluvy stano-
vené v odst. 2-5 se vztahují i na případy trestného
činu pokusu o spolupachatelství podle čl. 1 odst. 2.
Článek 5
Ustanovení tohoto článku o trestní pravomoci
států má shodné zásady přijaté v Haagské úmluvě
v čl. 4 s tím však, že k pravomoci státu registrace,
státu místa přistání letadla s pachatelem na palubě
a státu hlavního místa obchodního provozu (byd-
liště] nájemce letadla bez posádky přistupuje
pravomoc státu, na jehož území byl trestný čin
spáchán. Pravomoc státu místa spáchání trestného
činu je s ohledem na povahu trestných činů podle
Úmluvy nejčastějším případem pravomoci státu.
V trestní pravomocí jednotlivých států neexis-
tuje žádné přednostní postavení. Cílem ustanovení
čl. 5 je pouze zajistit, aby trestné činy proti bez-
pečnosti civilního letectví nezůstaly nepostiženy
pro nedostatek pravomoci.
Tento cíl je sledován i ustanovením odst. 2,
který je obsahem shodný s odst. 2 čl. 4 Haagské
úmluvy. Trestní pravomoc státu, na jehož území
se pachatel nachází, v případe, že jej tento stát
nevydá druhému státu podle čl. 8, je však ome-
zena na trestně činy proti letadlu [písm. a), b) a
c) odst. 1 čl. 1) a nevztahuje se tudíž na trestná
činy proti zařízením sloužícím řízení leteckého
provozu [písm. d)] a na trestné činy nepravdivých
informací [písm. e)].
Úmluvou není zásadně dotčena trestní pravo-
moc nad trestnými činy uvedenými v čl. 1 podle
trestních zákonů smluvních států. Ustanovení odst.
3 je v tomto ohledu shodné s odst. 3 čl. 4 Haagské
úmluvy.
článek 6
Otázka vzetí do vazby podle ustanovení odst. 1
je ponechána na rozhodnutí státu, na jehož území
se (údajný] pachatel nachází. Ve shodě se zákony
státu se řídí i trvání vazby nebo provedení jiných
opatření, jako je např. v některých státech složeni
kauce. Trvání vazby má být omezeno ve shodě se
zákony státu jen na dobu potřebnou k zahájení
trestního řízení nebo řízení o vydání.
Podle odst. 2 se státu, na jehož území byl
pachatel zajištěn a vzat do vazby, ukládá provést
ihned předběžné zjišťování skutečností trestného
činu (vyšetřování).
Odst. 4 ukládá poněkud odlišně od obdobného
ustanovení odst. 4 článku 6 Haagské úmluvy státu,
který vzal (údajného) pachatele do vazby, aby
o vazbě a okolnostech opravňujících k vzetí do
vazby vyrozuměl stát, jehož příslušníkem je osoba,
vzatá do vazby. Tyto skutečnosti může tento stát
sdělit
i dalším státům. Podle odst. 4 má stát, který
provedl zajištění (údajného) pachatele, sdělit vý-
sledky předběžného zjišťování skutečností trest-
ného činu státu, jehož je pachatel příslušníkem,
a event. i dalším zainteresovaným státům a uvést,
zda sám zamýšlí pachatele trestně stíhat. Ze zněni
článku 6 je patrno, že nejde o ustanovení, jež by
státy k tomuto postupu zavazovala.
Článek 7
Ustanovení článku je shodné s čl. 7 Haagské
úmluvy. Úmluva obdobně jako Haagská úmluva ne-
stanoví povinnost vydání pachatele. Nedojde-li
však k vydání, je stát, na jehož území byl pacha-
tel zajištěn, povinen bez jakékoliv výjimky před-
ložit věc příslušným orgánům k rozhodnutí o trest-
ním stíhání. Rozhodnutí v tomto ohledu se řídí
právem tohoto státu.
Článek 8
Ustanovení odst. 1-3 je shodné se zněním
odst. 1-3 čl. 8 Haagské úmluvy.
4
Pokud státy váží vydání na existenci smlouvy
o vydávání, považují se trestné činy podle této
Úmluvy za trestné činy, na které se vztahuje tako-
vá již existující smlouva a státy se zavazuji tyto
trestné Činy zahrnout do každé budoucí smlouvy
o vydávání (odst. 1).
Úmluva sama může být považována za takový
smluvní podklad k vydání státem, který vydáni
váže na existenci smlouvy (odst. 2). Vydáni je
však v takovém případe zcela na vůli státu, který
byl o vydání požádán, a podléhá ostatním podmín-
kám, jež stanoví právní řád tohoto státu.
Odst. 3 stanoví, že státy, které neváží vydáni
pachatele na existenci smlouvy, uznají trestné činy,
na které se vztahuje úmluva, za trestné činy pod-
léhající mezi nimi vydáni. Vydání se děje za pod-
mínek, jež jsou stanoveny právním řádem státu,
který byl o vydání požádán.
Ustanovení odst. 4 dává podklad pro vydání
státu, kterému přísluší právo uplatnit svou pravo-
moc k trestnímu stíhání podle čl. 5 odst. 1 písm.
b), c) a d), tj. státu registrace letadla, státu při-
stání letadla s pachatelem na palubě a státu, kde
má hlavni sídlo obchodního provozu (bydliště)
nájemce letadla bez posádky, byli trestný čin
spáchán na palubě nebo proti takovému letadlu.
Článek 9
Ustanovení je shodné s čl. 5 Haagské úmluvy.
Státy, které provozují leteckou dopravu společně
(např. skandinávské státy nebo mezinárodní orga-
nizace), stanoví pro účely této úmluvy, který stát
bude státem registrace letadla ve společném pro-
vozu nebo v provozu mezinárodni organizace a
sdělí to Mezinárodni organizaci civilního letectví
k informování ostatních smluvních států.
Článek 10
Provedení všech prakticky možných opatřeni
k zabránění trestných činů podle Úmluvy se stá-
tům neukládá jako povinnost. Jejich provedeni
podle zásad mezinárodního práva je podmíněno
souladem s národním právem (odst. 1).
Odst. 2 má za účel zajistit nerušené pokračo-
vání v letu Jak cestujícím tak i posádce a uvolnění
letadla a jeho nákladu.
Článek 11
Pomoc, kterou si mají státy navzájem poskyto-
vat v souvislosti s trestním řízením, se bude vždy
řídit právem státu, který byl o pomoc požádán a
bude ve shodě s dvoustrannými nebo mnohostran-
nými závazky tohoto státu v tomto ohledu.
Článek 12
Jde o ustanovení, jehož účelem je zabránit
trestnímu činu podáním informace o chystaném
činu státům, které mají trestní pravomoc podle
odst. 1 čl. 5.
Článek 13
Ustanovení je v zásadě shodné s čl. 11 Haag-
ské úmluvy o podávání zpráv Mezinárodní organi-
zaci civilního letectví o okolnostech trestného činu
a o krocích podniknutých vůči pachateli, zejména
o vydání nebo o zahájení trestního stíhání v pra-
vomoci státu.
Článek 14
Ustanovení Úmluvy o řešení sporů, ratifikaci
a možnosti výhrady k arbitrážní klauzuli, týkající
se působnosti Mezinárodního soudního dvora, jsou
shodná s čl. 12 Haagské úmluvy.
Výhrada k arbitrážní klauzuli byla z čs. strany
uplatněna při podpisu Úmluvy v Montrealu dne
23. září 1971.
Článek 15 a 18
Závěrečná ustanovení jsou shodná s ustanove-
ními Haagské úmluvy.
Ustanovení odst. 1 dává i zde možnost podpisu,
event. přístupu všem státům tím, že Úmluva je
otevřena k podpisu v Moskvě, Londýně a Washing-
tonu a ratifikační listiny a listiny o přístupu se
ukládají u vlád SSSR, Spojeného království a USA
V Praze dne 16. listopadu 1972
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrongal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
5
Úmluva
o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví
Preambule
Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
uvědomujíce si, že protiprávní akty proti bez-
pečnosti civilního letectví ohrožují bezpečnost osob
a majetku, mají vážné důsledky pro provoz letec-
kých služeb a podkopávají důvěru národů světa
v bezpečnost civilní letecké dopravy,
uvědomujíce si, že výskyt takových aktů vede
k vážnému znepokojení,
uvědomujíce si, že pro účel předcházení tako-
vým činům je naléhavě zapotřebí zajistit vhodná
opatření k potrestání pachatele,
dohodly se na následujícím:
Článek 1
1. Trestného činu se dopustí osoba, která ne-
zákonně a úmyslně:
a) spáchá násilný čin proti osobě na palubě
letadla za letu, jestliže tento čin může ohrozit
bezpečnost tohoto letadla; nebo
b) zničí letadlo v provozu nebo způsobí škodu
takovému letadlu, která ho učiní neschopným
letu, nebo která může ohrozit jeho bezpečnost
za letu; nebo
c) umístí nebo dá umístit v letadle v provozu,
jakýmkoliv způsobem, zařízení nebo předmět,
který může zničit toto letadlo nebo způsobit
na něm škodu, která je učiní neschopným letu
nebo způsobí na něm škodu, jež může ohrozit
jeho bezpečnost za letu; nebo
d) zničí nebo poškodí zařízení sloužící řízení
leteckého provozu nebo zasahuje do jejich
provozu, jestliže kterýkoli takový čin může
ohrozit bezpečnost letadel za letu; nebo
e) sdělí informaci, o které ví, že není pravdivá,
čímž ohrozí bezpečnost letadla za letu.
2. Trestný čin spáchá také osoba, jestliže:
a) se pokusí spáchat některý z trestných činů
uvedených v odst. 1 tohoto článku,
b) je spolčena s osobou, která spáchá nebo se
pokusí spáchat některý takový trestný čin.
Článek 2
Pro účely této Úmluvy se považuje:
a) letadlo za letadlo za letu v kterékoliv době
od okamžiku, kdy všechny jeho vnější dveře
jsou po naložení a nastoupení cestujících uza-
vřeny až do okamžiku, kdy kterékoliv z těchto
dveří jsou otevřeny za účelem vyložení a vy-
stoupení; v případě nouzového přistání se po-
važuje let za trvající až do doby, kdy příslušné
orgány převezmou odpovědnost za letadlo a za
osoby a majetek na palubě;
b) letadlo za letadlo v provozu v době od počát-
ku předletové přípravy letadla prováděné po-
zemním personálem nebo posádkou pro určitý
let až do 24 hodin po jakémkoliv přistání;
doba letadla v provozu v každém případě za-
hrnuje celou dobu, během které je letadlo za
letu, jak stanoví odstavec a) tohoto článku.
Článek 3
Každý smluvní stát se zavazuje, že pro trestné
činy uvedené v článku 1 stanoví přísné tresty.
Článek 4
1. Tato Úmluva se nevztahuje na letadla po-
užívaná pro účely vojenské, celní nebo policejní.
2. V případech uvažovaných pod písm. a), b),
c) a e) odst. 1 článku 1 tato Úmluva platí bez
ohledu zda letadlo provádí mezinárodní nebo vnit-
rostátní let pouze tehdy, jestliže:
a) místo vzletu nebo přistání letadla, ať skutečné,
nebo zamýšlené, se nachází mimo území státu
registrace tohoto letadla,
b) trestný čin byl spáchán na území jiného státu
než státu registrace letadla.
3. Bez ohledu na odst. 2 tohoto článku v pří-
padech uvažovaných pod písm. a), b), c) a e) odst.
1 článku 1 tato Úmluva platí, jestliže pachatel
nebo údajný pachatel je zastižen na území jiného
státu než státu registrace letadla.
4. Ve vztahu ke státům uvedeným v článku 9
a v případech uvedených pod písm. a), b), c) a e)
odst. 1 článku 1 tato Úmluva neplatí, jestliže místa
uvedená pod písm. a) odst. 2 tohoto článku se
nacházejí na území téhož státu, kde tento stát je
jedním ze států uvedených v článku 9, pokud trest-
ný čin nebyl spáchán, nebo pachatel nebo údajný
pachatel nebyl zastižen na území jiného státu než
tohoto státu.
6
5. V případech uvažovaných pod písm. d)
odst. 1 článku 1 tato Úmluva platí pouze tehdy,
jestliže zařízení sloužící řízení leteckého provozu
se používají v mezinárodním leteckém provozu.
6. Ustanovení odst. 2, 3, 4 a 5 tohoto článku
platí také v případech uvažovaných v odst. 2 člán-
ku 1.
Článek 5
1. Každý smluvní stát učiní nezbytná opatření
k uplatnění své pravomoci nad trestnými činy
v těchto případech:
a) když trestný čin byl spáchán na území tohoto
státu,
b) když trestný čin byl spáchán proti letadlu
nebo na palubě letadla registrovaného v tomto
státu,
c) když letadlo, na jehož palubě byl spáchán
trestný čin, přistane na jeho území s údajným
pachatelem, který je ještě na palubě,
d) když trestný čin byl spáchán proti letadlu
nebo na palubě letadla pronajatého bez posád-
ky nájemci, který má v tomto státu hlavni
místo obchodního provozu a jestliže nájemce
nemá takové obchodní místo, má-li v něm své
trvalé bydliště.
2. Každý smluvní stát učiní obdobně nezbytná
opatření k uplatnění své pravomoci nad trestnými
činy uvedenými v článku 1 odst. 1 písm. a), b) a
c) a v článku 1 odst. 2, pokud se tento odstavec
vztahuje na tyto trestné činy v případě, kdy se
údajný pachatel nachází na jeho území a tento
stát ho nevydá podle článku 8 některému ze států
uvedených v odst. 1 tohoto článku.
3. Tato úmluva nevylučuje trestní pravomoc
vykonávanou v souladu s národním právem.
Článek 6
1. Je-li kterýkoli smluvní stát, na jehož území
se pachatel nebo údajný pachatel nachází, dosta-
tečně přesvědčen o tom, že jej k tomu okolnosti
opravňují, vezme ho do vazby nebo podnikne jiná
opatření k zajištění jeho přítomnosti. Vazba a jiná
opatření se budou řídit zákony tohoto státu, avšak
mohou trvat pouze tak dlouho, jak je nutné pro
zahájení trestního nebo vydávacího řízení.
2. Takový stát provede okamžité předběžné
zjišťování skutečností.
3. Kterékoliv osobě, která je ve vazbě podle
odstavce 1 tohoto článku, bude umožněno, aby se
okamžitě spojila s nejbližším příslušným zástupcem
státu, jehož je příslušníkem.
4. Vezme-li stát v souladu s tímto článkem
osobu do vazby, uvědomí okamžité státy uvedené
v článku 5 odst. 1 stát, jehož je taková osoba
příslušníkem - a pokud to považuje za vhodné -
kterékoliv další zainteresované státy o skutečnosti,
že tato osoba je ve vazbě a o okolnostech oprav-
ňujících k jejímu vzetí do vazby. Stát, který pro-
vádí předběžné šetření, uvedené v odstavci 2 tohoto
článku, neprodleně sdělí svá zjištění zmíněným
státům a uvede, zda zamýšlí vykonávat jurisdikci.
Článek 7
Smluvní stát, na jehož území je údajný pacha-
tel zjištěn, bude povinen, pokud ho nevydá, bez
jakékoliv výjimky a ať byl trestný čin spáchán
na jeho území či nikoliv, předložit případ přísluš-
ným orgánům za účelem trestního stíhání. Tyto
orgány rozhodnou stejným způsobem jako v pří-
padě kteréhokoliv jiného závažného trestného činu
podle práva toho státu.
Článek 8
1. Trestné činy budou považovány za zahrnuté
do každé smlouvy o vydávání, jež existuje mezi
smluvními štáty, Jako trestné činy podléhající vy-
dání. Smluvní státy se zavazují, že zahrnou
trestné činy jako trestné činy podléhající vydání
do každé smlouvy o vydávání, jež mezi nimi bude
uzavřena.
2. Jestliže smluvní stát, který vydání váže
na existenci smlouvy, bude požádán jiným smluv-
ním státem, s nímž nemá žádnou smlouvu o vy-
dávání, o vydání pachatele, může podle své úvahy
považovat tuto Omluvu za právní podklad pro vy-
dání pro trestné činy. Vydání pachatele bude pod-
léhat ostatním podmínkám stanoveným právním
řádem státu, který byl o vydání požádán.
3. Smluvní státy, které neváží vydání pachatele
na existenci smlouvy, uznají trestné činy mezi
sebou za trestné činy podléhající vydání podle
podmínek stanovených zákonem státu, který byl
b vydání požádán.
4. Pro účely vydání mezi smluvními státy bude
každý z trestných činů posuzován jako kdyby byl
spáchán nejenom v místě, kde k němu došlo, ale
též na územích států, které mají uplatnit svou
pravomoc v souladu s článkem 5 odst. 1 písm. b),
c) a d).
Článek 9
Smluvní státy, které zřídí organizace pro spo-
lečné provozování letecké dopravy nebo meziná-
rodní provozní agentury provozující letadla, jež
podléhají společné nebo mezinárodní registraci,
určí mezi sebou vhodným způsobem pro každé
7
letadlo stát, který bude vykonávat jurisdikci a bude
pro účel této Úmluvy státem registrace a uvědomí
o tom Mezinárodní organizaci pro civilní letectví,
která sdělí tuto Informaci všem státům, které jsou
stranou této Úmluvy.
Článek 10
1. Smluvní stát se vynasnaží, v souladu s me-
zinárodním a národním právem, podniknout všech-
na proveditelná opatření za tím účelem, aby za-
bránil trestným činům uvedeným v článku 1.
2. Když by v důsledku spáchání některého
z trestných činů uvedených v odst. 1 došlo k odlo-
žení nebo přerušení letu, každý smluvní stát, ve
kterém se letadlo nebo jeho cestující či posádka
nacházejí, umožní pokračování cesty cestujícím
a posádce co nejdříve, jak to bude uskutečnitelné,
a bez prodlení vrátí letadlo a jeho náklad osobám,
které jsou k vlastnictví oprávněny.
Článek 11
1. Smluvní státy si navzájem poskytnou v co
největší míře pomoc v souvislosti s trestním říze-
ním zahájeným ve věci trestných činů. Právo státu,
jemuž byla žádost zaslána, bude platit ve všech
případech.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto Článku se ne-
budou dotýkat závazků z kterékoliv jiné smlouvy
dvoustranné nebo mnohostranné, kterou se řídí
nebo bude řídit celkově nebo zčásti vzájemná po-
moc v trestních věcech.
Článek 12
Kterýkoliv smluvní stát, který se oprávněně
domnívá, že jeden z trestných Činů uvedených
v odst. 1 bude spáchán, podá v souladu se svým
národním právem potřebné informace, jež má
k dispozici, těm státům, které považuje za štáty
uvedené v článku 5 odst. 1.
Článek 13
Každá smluvní strana sdělí v souladu se svým
národním právem radě Mezinárodní organizace pro
civilní letectví co nejdříve jakékoliv informace
důležité pro věc, které má k dispozici:
a) o okolnostech trestného činu,
b) o krocích podniknutých podle článku 10
odst. 2,
c) o krocích podniknutých vůči pachateli nebo
údajnému pachateli a zvláště o výsledcích
každého vydávacího řízení nebo jiného práv-
ního řízení.
Článek 14
1. jakýkoli spor mezi dvěma nebo více smluv-
ními státy, týkající se interpretace nebo aplikace
této Úmluvy, který nemůže být vyřešen jednáním,
bude na požádání jednoho z nich postoupen arbi-
trážnímu řízení. Jestliže do šesti měsíců od data
požádání o arbitráž strany nejsou s to se dohod-
nout na organizaci arbitráže, může kterákoliv
z těchto stran předat spor Mezinárodnímu soud-
nímu dvoru v souladu se statutem Mezinárodního
soudního dvora.
2. Každý stát může při podpisu nebo ratifikaci
této Úmluvy nebo přístupu k ní prohlásit, že se
nepovažuje být vázán předchozím odstavcem. Ostat-
ní smluvní státy nebudou vázány předchozím od-
stavcem ve vztahu ke kterémukoli smluvnímu státu,
který učinil takovouto výhradu.
3. Kterýkoliv smluvní stát, který učiní výhradu
podle předcházejícího odstavce, může v kterékoliv
době odvolat tuto výhradu tím, že uvědomí depo-
zitární vlády.
Článek 15
1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu
v Montrealu 23. září 1971 státům, které se zúčastní
Mezinárodní konference o leteckém právu, jež se
koná v Montrealu od 8. do 23. září 1971 (dále
Montrealská konference). Po 10. říjnu 1971 bude
Úmluva otevřena k podpisu všem státům v Moskvě,
Londýně a Washingtonu. Kterýkoliv stát, který ne-
podepíše tuto Úmluvu před jejím postoupením
v platnost podle odstavce 3 tohoto článku, může
k ní kdykoliv přistoupit.
2. Tato Úmluva bude podléhat ratifikaci signa-
tárních států. Ratifikační listiny a listiny o pří-
stupu budou uloženy u vlád Svazu sovětských so-
cialistických republik, Spojeného království Velké
Británie a Severního Irska a Spojených států ame-
rických, které se tímto určují depozitárními vlá-
dami.
3. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicet dní
po datu uložení ratifikačních listin deseti signa-
tárních států této Úmluvy, které se zúčastnily
Montrealské konference.
4. Pro ostatní státy vstoupí tato Úmluva v plat-
nost v den vstupu této Úmluvy v platnost podle
odstavce 3 tohoto článku nebo třicet dní po datu
uložení jejich ratifikačních listin nebo listin o pří-
stupu podle toho, k čemu dojde později.
5. Depozitární vlády budou neprodleně infor-
movat všechny signatární a přistupující státy o datu
každého podpisu, o každém datu uložení ratifi-
8
kačních listin nebo listin o přístupu, datu vstupu
této Úmluvy v platnost a jiných sděleních.
6. Jakmile tato Úmluva vstoupí v platnost, bude
registrována depozítárními vládami v souladu
s článkem 102 Charty OSN a v souladu s článkem
83 Úmluvy o mezinárodní civilní letecké dopravě
(Chicago 1944).
Článek 16
1. Kterýkoliv smluvní stát může vypovědět tuto
Omluvu písemnou notifikaci depozitárním vládám.
2. Vypovězení nabude platnosti šest měsíců po
dni, ve kterém depozitární vlády obdrží notifikaci.
Na důkaz toho níže podepsaní splnozmocněnci,
řádně k tomu zmocnění svými vládami, podepsali
tuto Omluvu.
Dáno v Montrealu, dvacátého třetího září, de-
vatenáct set sedmdesát jedna, ve třech originálech,
z nichž každý je vyhotoven ve čtyřech autentic-
kých textech v jazyce anglickém, francouzském,
ruském a španělském.
StT l - 86655-72