Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1974
II. v. o.
66
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Smlouva o vzájemných vztazích mezi československou socialistickou
republikou a Spolkovou republikou Německa, podepsaná v Fráze dne 11. prosince 1973
a dopisy k ní přináležející
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí se Smlouvou o vzájem-
ných vztazích mezi Československou socialistickou
republikou a Spolkovou republikou Německa, po-
depsanou v Praze dne 11. prosince 1973 a s dopisy
k ní přináležejícími.
2
Důvodová zpráva
Smlouva o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou
a Spolkovou republikou Německa
Dne 11. 12. 1973 byla v Praze podepsána před-
sedy vlád a ministry zahraničních věcí Smlouva
o vzájemných vztazích mezi Československou so-
cialistickou republikou a Spolkovou republikou
Německa. Podařilo se tak úspěšné dovršit obtížná
jednání a otevřít cestu k normalizaci vztahů mezi
ČSSR a NSR.
Smlouva je významná nejen z hlediska bilate-
rálního, ale znamená též závažný příspěvek pro
mír a bezpečnost v Evropě.
Svým obsahem navazuje na smlouvy uzavřené
NSR s SSSR, PLR a NDR, s nimiž podle Prohlášení
o úmyslech dohodnutém v souvislosti se Smlouvou
mezi SSSR a NSR tvoří jeden celek.
Hlavní problematikou, kterou smlouva řeší, je
uznání nulity tzv. mnichovské dohody, jakož i ře-
šení důsledků vyplývajících z této nulity. Řešení
této pro ČSSR klíčové otázky je obsaženo v odstavci
3 preambule a v článku I a II Smlouvy, které tvoří
z hlediska výkladu jeden celek.
Ve zmíněné části preambule NSR uznává jeden
z hlavních důvodů neplatnosti mnichovské dohody
od samého počátku, totiž hrozbu silou, kterou byla
mnichovská dohoda ČSR vnucena.
Smlouva tak potvrzuje historickou skutečnost,
že mnichovská dohoda byla vynucena ze strany
nacistického Německa pod hrozbami bezprostřed-
ního zahájení útočné války, kterým předcházely
výhružné demonstrace vojenské moci, rozsáhlá mo-
bilizace a přesuny velké ozbrojené síly kolem Čes-
koslovenska včetně agresivních akcí prostřednic-
tvím ozbrojených formací sudetoněmecké strany
"Freikorps", řízených a vyzbroj ováných nacistic-
kým Německem. Nepřímo je tím potvrzena i spo-
luvina ostatních signatářů mnichovské dohody,
Velké Británie, Francie a Itálie, kteří se na exis-
tenci této hrozby a vnucení mnichovské dohody
Československu aktivně podíleli. Zatímco Francie
a Itálie uznaly neplatnost mnichovské dohody od
počátku již v průběhu II. světové války, Velká Bri-
tánie dosud zastává stanovisko, že mnichovská
dohoda vznikla jako platná smlouva a zanikla, až
když ji Hitler porušil.
již dávno před II. světovou válkou bylo uzná-
váno, že i hrozba silou za účelem řešení meziná-
rodního sporu Je porušením Pařížského paktu z r.
1928. Výslovně to bylo konstatováno např. na kon-
ferenci Sdružení pro mezinárodní právo v Buda-
pešti v r. 1934.
Zásada nulity smluv uzavřených pod hrozbou
síly vyplývá logicky z jasného zákazu použití nebo
hrozby silou zakotveného v článku 2, odst. 4 Charty
OSN a konkrétně pak z článku 52 Vídeňské úmlu-
vy o smluvním právu:
"Nulitní je každá smlouva, jejíhož uzavření
bylo dosaženo hrozbou nebo použitím síly za po-
rušení zásad mezinárodního práva vtělených do
Charty OSN. " Komise pro mezinárodní právo v ko-
mentáři k citovanému článku jasně stanoví, že
smlouva sjednaná pod hrozbou nebo použitím síly
je neplatná od počátku (ab initio).
Vnucení mnichovské dohody Československu
pod hrozbou síly implikuje i další důvody její nu-
lity, jako je hrubé porušení svrchovanosti Česko-
slovenské republiky, neboť byla sjednána bez její
účasti se zjevným porušením jejích ústavních před-
pisů a jejím předmětem bylo dalekosáhlé porušení
územní celistvosti a politické nezávislosti česko-
slovenského státu.
Na odstavec 3 preambule navazuje ustanovení
článku I tohoto znění: "ČSSR a NSR považují mni-
chovskou dohodu z 29. září 1938 vzhledem ke
svým vzájemným vztahům podle této smlouvy za
nulitní (v německém textu "nichtig").
Toto ustanovení v souladu s již zmíněným
obecně uznaným pravidlem mezinárodního práva
potvrzeným v článku 52 Vídeňské úmluvy o smluv-
ním právu vyjadřuje původní čs. požadavek na
uznání neplatnosti mnichovské dohody ze strany
NSR od samého počátku. Formulace "vzhledem ke
vzájemným vztahům" má vyhovět námitce NSR, že
stanovisko zaujaté k nulitě mnichovské dohody
v této dvoustranné Smlouvě se nemá dotknout
stanovisek signatářů mnichovské dohody. Použitím
výrazů "podle této smlouvy" je podtrženo, že z dů-
sledků nulity jsou konstatovány výjimky přesně
stanovené v článku II Smlouvy. Bez zakotvení
těchto výjimek by nebylo možné dosáhnout s NSR
dohody o nulitě mnichovské dohody. Tyto výjimky
však nic nemění na obecně uznaném pravidle me-
zinárodního práva, potvrzeném v článku 69 Vídeň-
ské úmluvy o smluvním právu, že "ustanovení nu-
litní smlouvy nemají žádné právní účinky" a hledí
se na ni, jako by nikdy nevznikla.
Na tom nemění nic skutečnost, že nacistické
Německo se fakticky zmocnilo čs. pohraničního
území a osvojovalo si právo nakládat s tímto úze-
mím, s čs. obyvatelstvem a majetkem, které se na
3
tomto území nacházely. Nulita mnichovské dohody
má tudíž za následek nulitu i všech aktů, které
na jejím základě byly Československu vnuceny
nebo se o ní opírají, včetně těch, které měly formu
mezinárodní smlouvy (viz zejména smlouvu mezi
Německou říší a ČSR o otázkách státní příslušnosti
a opce ze dne 20. 11. 1938). Osud mnichovské do-
hody sdílejí i předpisy vydané v oblasti Es. práv-
ního řádu v době, kdy československý lid byl zba-
ven své svobody, tj. ode dne 30. 9. 1938, které se
nikdy nestaly součástí čs. právního řádu (viz člá-
nek 1 ústavního dekretu presidenta republiky ze
dne 3. 8. 1944 o obnovení právního pořádku ve
znění zákona č. 12/48 Sb. ).
Závažný precedent pro toto řešení je obsažen
v mírové smlouvě s Maďarskem z r. 1947 [článek
1, č. 4 písm. a) a článek 25, č. 192/1947 Sb. ], kte-
rou byl prohlášen za nulitní Protokol o rozhodčím
výroku mezí ČSR a horthyovským Maďarskem ze
dne 2. 11. 1938 (tzv. Vídeňská arbitráž). Podobně
ve Státní smlouvě s Rakouskem smluvní strany
považují anexi Rakouska za nulitní (č. 39/1956 Sb. ).
Ze znění odstavce 3 preambule a z článku I
Smlouvy vyplývá tedy obecný závěr, že ustanovení
mnichovské dohody nemají žádné právní účinky,
tj., že je neplatná se všemi důsledky. Jde přede-
vším o důsledky morálně politické jakož i meziná-
rodně právní. V oblasti morálně politické jde o od-
souzení mnichovské politiky, jejich motivů, cílů
a důsledků. Současně je likvidována jedna z pod-
statných základen pro revanšistickou činnost odsu-
nutých sudetských Němců a revanšistických sil
v NSR vůbec konstruujících různé pseudoprávní
teorie na "právo na vlast", na navrácení sudet-
ských Němců do ČSSR a dokonce na opětovné od-
tržení čs. pohraničních území. V tomto směru
potvrzení nulity mnichovského diktátu ze strany
NSR má svůj pozitivní význam nejen pro bilaterální
vztahy ČSSR-NSR, ale i pro vývoj mezinárodních
vztahů v Evropě a ve světě vůbec, zejména v kon-
textu úsilí o vytvoření systému celoevropské bez-
pečnosti.
Pokud se týká důsledků mezinárodně právních,
vyplývajících z nulity mnichovské dohody, jde
především o potvrzení známé zásady, že z bezpráví
nemůže vzniknout právo a že dokument vynucený
vyděračstvím, podvodem a použitím hrozby silou
se nemůže stát platnou mezinárodní smlouvou.
V daném případě to znamená, že pod hrozbou síly
odtržení značné části území ČSR bylo od počátku
protiprávní a neplatné a že toto čs. pohraniční
území nikdy právně nepatřilo německé Říši.
Je tudíž možno konstatovat, že článek I
Smlouvy vyjadřuje čs. požadavek na uznání neplat-
nosti mnichovské dohody od samého počátku ze
strany NSR, vytyčený i XIV. sjezdem KSČ, i když
toto uznání je vyjádřeno jinou formulací. Je v sou-
ladu i s ustanoveními čs. smluv o přátelství a spo-
jenectví potvrzujících neplatnost mnichovské do-
hody od samého počátku.
Striktní aplikace pravidla mezinárodního prá-
va, podle kterého nulitní smlouva nemá žádné
právní účinky, by se však mohla nežádoucím způ-
sobem dotknout právních účinků, které vyplývají
vůči fyzickým nebo právnickým osobám z faktic-
kého použiti německého práva v čs. pohraničním
území v době od 30. 9. 1938 do 9. 5. 1945. Účelem
odst. 1 článku II je tudíž vyloučit důsledky nulity
mnichovské dohody, pokud jde o individuální práv-
ní akty v oblasti občansko-právní, jako např. roz-
hodnutí soudů, notářů, jakož i individuálních práv-
ních aktů vydaných fyzickým nebo právnickým
osobám orgány veřejné správy. (Např. školní vy-
svědčení, penzijní výměry, osvědčení o uzavření
sňatku, rozvodové rozsudky, patenty, licence apod.).
Nedotčeny tak zůstávají i právní vztahy mezi fy-
zickými jakož i mezi právnickými osobami bez
ohledu na to, na použití kterého práva jsou zalo-
ženy. Nejde tudíž v žádném případě o uznání plat-
nosti zákonů a jiných právních norem nacistického
Německa, zavedených v čs. pohraničním území na
základě mnichovského diktátu, ale pouze o vylou-
čení těch důsledků jeho nulity, které v zájmu
jednotlivých osob vyloučily již čs. zákony o obnově
právního pořádku, zejména zákon č. 12/46 Sb. Přes-
tože tento zákon vycházel z nulity mnichovské
dohody a o ní se opírajících aktů, ponechal v plat-
nosti rozhodnutí soudů (kromě rozhodnuti ve vě-
cech trestních vydaných v době nesvobody, jimiž
byl někdo uznán vinným a odsouzen pro skutek,
který není trestný podle čs. práva) a veřejné sprá-
vy. I tyto individuální právní akty však bylo možno
změnit nebo zrušit na návrh strany do dvou let,
u správních aktů i z moci úřední (21etá lhůta
skončila 4. 5. 1947).
I když smluvní strany měly zájem maximálně
šetřit a zachovat právní zájmy a jistotu dotčených
osob, nebylo možno s přihlédnutím k jejich práv-
ním řádům a k ustanovením Postupimské dohody
potvrdit platnost všech právních účinků týkajících
se fyzických a právnických osob. Proto druhá věta
odst. 1 článku II vylučuje platnost právních účinků
opatření, které obě smluvní strany považují pro
jejich neslučitelnost se základními zásadami spra-
vedlnosti za nulitní (např. rasistická a persekuční
opatření). Toto ustanovení vychází ze skutečnosti,
že řadu opatření a z nich vyplývajících právních
účinků změnily a zrušily jak čs. zákony a předpisy,
tak i předpisy čtyř mocností, které na německém
území vykonávaly vládní moc (viz např. ustanovení
Postupimské dohody, že "Všechny nacistické zá-
kony .....budou zrušeny"), částečně tak v oblasti
státní příslušnosti učinila i ústava NSR v článku
116, odst. 2. Tato výjimka, pokud jde o platnost
právních účinků, mohla být formulována jen obec-
4
ně, protože by bylo obtížné vypočítat všechna zru-
šená opatření.
Ustanovení odst. 1 článku II je v souladu s me-
zinárodním právem [viz odst. 2 písm. b) článku 69
Vídeňské úmluvy o smluvním právu - úkony pro-
vedené v dobré víře se nestávají protiprávními
pouze proto, že smlouva je nulitní] a odpovídá
i názorům mezinárodněprávních Institucí a praxi
mezinárodních soudů, podle nichž se zachovávají
účinky aktů vzešlých z nelegitimního výkonu fak-
tické územní výsosti, pokud jsou tyto účinky v sou-
ladu se zásadami spravedlnosti a zájmy soukro-
mých osob.
Vyloučení některých důsledků nulity mnichov-
ské dohody v odst. 1 článku II je v souladu s čs.
právním řádem. Uvedení časového období vyjad-
řuje, že jde o účinky opatření z doby nesvobody
vzniklé v čs. pohraničním území okupovaném na
základě mnichovského diktátu a nikoliv na ostat-
ním čs. státním území. Prostorovou sféru vynětí
těchto důsledků nebylo nutné ani žádoucí uvádět,
poněvadž bychom se nevyhnuli výrazům "území
dotčená mnichovskou dohodou", kterých by mohlo
být zneužito pro výklad, že šlo o územní změny
právní povahy. O takovéto formulace také západo-
německá strana usilovala.
Výjimky z důsledků nulity mnichovské dohody
v odst. 1 článku II se netýkají problematiky stát-
ního občanství, která je řešena v odst. 2 článku II.
Zde se konstatuje, že "Smlouva ponechává
nedotčenu státní příslušnost žijících a zemřelých
osob, která vyplývá z právního řádu každé z obou
smluvních stran". Toto ustanovení má úmyslně
odchylnou dikci od odstavce 1 článku II a týká
se nynější státní příslušnosti osob, vyplývající ze
současného právního stavu v ČSSR a NSR. Neza-
bývá se otázkou, jakou státní příslušnost dotčený
okruh osob v té či oné etapě v minulosti měl nebo
kdy a na jakém základě ji získal či ztratil, vzhle-
dem k rozdílným právním pojetím této otázky
smluvními stranami. Pokud je zmíněna také státní
příslušnost zemřelých osob, přihlíží se k tomu, že
dle zákonů o mezinárodním právu soukromém
bývá použití tohoto či onoho práva vázáno na stát-
ní příslušnost [tzv. lex patriae].
Smyslem tohoto ustanovení je tedy vyloučit
ať již skutečnou či domnělou nejistotu bývalých
čs. občanů německé národnosti, pokud jde o jejich
nynější státní příslušnost. Toto řešení je v souladu
s čs. zákonnou úpravou otázky státního občanství
tohoto okruhu osob, tj. zejména s ústavním dekre-
tem presidenta republiky č. 33/45 Sb., podle kte-
rého čs. státní občané německé národnosti pozbyli
čs. státní občanství a se zákonem č. 34/1953 Sb.,
jímž některé osoby německé národnosti s bydliš-
těm v ČSR nabyly čs. státní občanství.
Právní řád NSR však obsahuje zákon o úpravě
otázek státní příslušnosti z 22. 2. 1955, který se
opírá o tzv. naturalizační dekrety a hovoří obecně
o příslušnících německého národa. Tím se tento
zákon protiprávně dotýká kromě jiného též suve-
renity Československa, protože svá ustanovení
vztahuje i na nynější čs. občany německé národ-
nosti.
Čs. strana proto učinila do Protokolu o jednání
prohlášení tohoto znění: "V souvislosti s článkem
II, odst. 2 Smlouvy prohlašuje čs. strana, že se nic
nemění na jejím stanovisku k zákonu NSR o úpra-
vě otázek státní příslušnosti z 22. 2. 1955, pokud
se dotýká čs. právního řádu. " Západoněmecká stra-
na vzala toto čs. prohlášení na vědomí a konsta-
tovala, že v důsledku Smlouvy a tohoto čs. pro-
hlášení nebude měnit současnou právní úpravu
této otázky.
Odst. 3 článku II činí z obecných důsledků
nulity mnichovské dohody výjimku, pokud jde
o čs. materiální nároky. Čs. strana by totiž podle
mezinárodního práva mohla z titulu protiprávní
mnichovské dohody vyvozovat vůči NSR jako jed-
nomu z právních nástupců německé Říše mate-
riální odpovědnost. Formulace "svými prohlášení-
mi" je použita proto, že o mnichovské dohodě se
nehovoří jen v článku I, ale i v odstavci 3 pream-
bule. Smysl tohoto ustanovení spočívá v tom, že
ČSSR a její fyzické a právnické osoby se nebudou
dovolávat prohlášení o nulitě mnichovské dohody
jako důvodu pro náhradu škod. Odstavec 3 článku
U se tudíž netýká čs. reparačních nároků, které
ČSR uplatnila na Pařížské reparační konferenci
v r. 1945. Celkové válečné škody, které byly způ-
sobeny Československu činí zhruba 308 miliard
Kčs (nové měny). Na ně jsme dosud obdrželi jen
277 miliónů Kčs, tj. 0, 07 % přihlášené částky. Ně-
mecká strana usilovala o prosazení formulace, kte-
rá by vylučovala i reparace.
Vedle reparačních nároků je zde ještě oblast
čs. nároků za škody způsobené nacistickou perse-
kucí včetně pseudolékařských pokusů na lidech,
jejichž uspokojení vyplývá přímo ze zákonů NSR,
a to ve prospěch občanů států, s nimiž má NSR
diplomatické styky. Celkové škody způsobené na-
cistickou persekucí na majetku (vyjma škod na
životech a zdraví) činí asi 7 miliard Kčs. Za škody
způsobené pseudolékařskými pokusy poskytla NSR
v r. 1970 globální příspěvek ve výši 7, 5 milionů DM.
Ustanovení odstavce 3 článku II Smlouvy se
rovněž netýká čs. nároků nereparační povahy. Jde
o peněžní a zbožové pohledávky vzniklé především
před vznikem II. světové války. Tyto pohledávky
ve výší cca 3, 9 miliard Kčs a 3, 4 miliard RM byly
uplatněny vůči NSR nótou v r. 1966. NSR tehdy na
nótu nereagovala.
5
Otázka reparací je součástí perspektivního ře-
šení a uspokojení všech států, které byly obětí
nacistické agrese. Čs. nároky nereparační povahy
a náhrada persekučních škod by měly být řešeny
v průběhu normalizace styků s NSR. Při jednání
o Smlouvě a vzájemných vztazích však západoně-
mecká strana nebyla ochotna přijmout čs. dopis
v této otázce. Čs. strana proto zafixovala svůj ná-
vrh na jednání o těchto nárocích do Protokolu
o jednání. NSR k tomu zaujala své stanovisko. (Obě
stanoviska viz příloha č. 2). Další postup v těchto
otázkách bude součástí připravované celkové kon-
cepce vztahů ČSSR-NSR.
S řešením problematiky důsledků nulity mni-
chovské dohody v článku II Smlouvy souvisí i ob-
jasnění čs. stanoviska, pokud jde o event. důsledky
v oblasti trestněprávní, požadovaného západoně-
meckou stranou. Tento požadavek NSR vycházel
z předpokladu, že v důsledku nulity mnichovské
dohody jakož i aktů, které se o ní opírají (zejména
v oblasti státního občanství), by mohla vzniknout
možnost trestního stíhání těch bývalých českoslo-
venských občanů německé národnosti, kteří jsou
v současné době občany NSR za činnost proti ČSR
v letech 1938-1945. Čs. stanovisko k této otázce
je obsaženo v dopise (viz příloha č. 1), který byl
při podpisu Smlouvy předán NSR. Konstatuje se
v něm kromě jiného, že podle platného čs. práva
mohou být z trestných činů spáchaných v letech
1938 až 1945 v současně době stíhány jen ty, které
jsou trestné podle čs. trestního zákona, za které
zákon dovoluje uložit trest smrti a které jsou sou-
časně zločiny podle mezinárodního práva, tj. tzv.
válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti. Jiné
trestné činy z uvedeného období jsou promlčeny.
Stanovisko vyjádřené v dopise je v plném sou-
ladu s čs. právním řádem, jakož i se závazky vy-
plývajícími pro ČSSR z mezinárodních smluv.
Oprava nepromlčení v dopise zmíněné katego-
rie trestných činů v čs. trestním právu proběhla
ve dvou etapách. První etapu tvoří vydání zákona
č. 184/1964 Sb., který vyloučil promlčení zločinů
z doby okupace a druhé světové války, druhou pak
novelizace trestního zákona v roce 1969 zákonem
č. 148/1969 Sb. (§ 67 a tr. zák. ), která byla vnitro-
státním provedením Úmluvy OSN o nepromlčitel-
nosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti,
tj. zločinů podle mezinárodního práva ve smyslu
článku 6 písmeno b) a c) Statutu Mezinárodního
vojenského soudu v Norimberku.
Pro ostatní trestné činy platí obecné promlčecí
lhůty, z nichž nejdelší činí 20 let (§ 67 tr. zákona),
to znamená, že tyto trestné činy z období 1938 až
1945 byl promlčeny nejpozději v roce 1965.
Dopis tedy jednak rozptyluje obavy šířené zá-
padoněmeckou propagandou, že uznání nulity mni-
chovské dohody by mohlo mít za následek trestní
stíhání bývalých čs. občanů německé národnosti za
činnost proti ČSR, jednak potvrzuje čs. svrchovaná
práva nad obyvatelstvem na území odtrženém v dů-
sledku mnichovské dohody, které právně nikdy
nepřestalo být součástí ČSR.
I když odst. 3 preambule a článek I a II Smlou-
vy mají kardinální politický význam, nelze nevidět
značnou důležitost i jejích ostatních ustanovení,
která jsou analogická ustanovením ve smlouvách
NSR s SSSR, PLR a NDR.
Zatímco shora zmíněná ustanovení Smlouvy
mají za cíl jednou provždy skoncovat s neblahou
minulostí ve vzájemných vztazích, další články
Smlouvy potvrzují pravidla, jejichž dodržování má
být zárukou dobrých sousedských vztahů a zákla-
dem pro vzájemně prospěšnou spolupráci ve všech
oblastech.
Úmysly obou stran, pokud jde o tuto budoucí
spolupráci, jakož i zásady, na kterých se má roz-
víjet, jsou obecně uvedeny v preambulemi části
Smlouvy a konkrétně pak v Jejích článcích III-V.
V článku III smluvní strany konstatují, že se
budou řídit cíli a zásadami Charty OSN a zavazují
se vystříhat se hrozby nebo použití síly ve vzájem-
ných vztazích jakož i v otázkách evropské a svě-
tové bezpečnosti a řešit všechny své spory výlučně
mírovými prostředky.
I když zákaz hrozby nebo použití síly v mezi-
národních vztazích jakož i závazek řešit spory
mírovými prostředky vyplývají pro oba signatáře
již z Charty OSN a dalších dokumentů mezinárod-
ního práva, jejich znovupotvrzení ve smlouvách
NSR se socialistickými státy zvyšuje jejich auto-
ritu a účinnost v mezinárodních vztazích. Bez je-
jich přímého respektování mírové soužití států
s rozdílným společenským zřízením není mysli-
telné.
Neméně významně je i ustanovení článku
IV, potvrzující neporušitelnost společných hranic
smluvních stran, a neomezeně respektování jejich
územní celistvosti. Obě strany dále prohlašují, že
nemají vůči sobě žádné územní nároky a nebudou
takové nároky vznášet ani v budoucnu.
Potvrzení zásady neporušitelnosti hranic má
spolu se zákazem použití síly nebo její hrozby klí-
čový význam nejen z hlediska bilaterálního ale
l z hlediska bezpečnosti a míru v Evropě. Proto
také tyto zásady mají tvořit hlavní elementy systé-
mu evropské bezpečnosti a spolupráce.
Flagrantní porušení právě těchto zásad vedlo
ke mnichovské tragédii a k rozpoutání II. světově
války. Prohlášení signatářů Smlouvy, že nemají
vůči sobě žádné územní nároky a že nebudou tako-
vé nároky vznášet ani v budoucnu ve spojitosti
s potvrzením nulity mnichovské dohody v článku I,
likviduje jednou provždy základnu pro různé pseu-
6
doprávní revanšistické teorie "o právu na vlast"
nebo dokonce na "navrácení bývalého sudetského
území".
V článku V Smlouvy je položen základ pro ši-
roký rozvoj vzájemných vztahů mezi ČSSR a NSR.
Toto obecné ustanovení bude postupně uváděno
do života zejména uzavíráním a realizací konkrét-
ních dohod v oblasti hospodářství, vědy, vědecko-
technických styků, kultury, ochrany prostředí,
sportu, dopravy a jiných styků.
S odvoláním na tento článek Smlouvy došlo
k výměně dopisů o tzv. humanitních otázkách. Pod-
statou těchto dopisů, které jsou součástí Smlouvy,
je prohlášení čs. strany, že příslušná českosloven-
ská místa budou blahovolně posuzovat v souladu
s čs. zákony a právními předpisy žádosti českoslo-
venských občanů, kteří si na základě své německé
národnosti přejí vystěhovat se do NSR.
Dopisy obsahují obdobné prohlášení NSR, po-
kud jde o možnosti vystěhování osob české a slo-
venské národnosti z NSR do ČSSR.
Součástí smluvního komplexu je i výměna do-
pisů obou stran o rozšíření platnosti článku II a
článku V Smlouvy na Západní Berlín v souladu
s Čtyřstrannou dohodou z 3. září 1971 a v souladu
se stanovenými procedurami.
První odstavec dopisu se týká článku II. Umož-
ňuje, aby jeho ustanovení se vztahovala i na bývalé
čs. občany německé národnosti, kteří přesídlili do
Západního Berlína. V druhém odstavci dopisu obě
strany prohlašují, že hodlají sjednávat v každém
jednotlivém případě rozšíření smluv, které vyply-
nou z realizace článku V na Západní Berlín podle
Čtyřstranné dohody z 3. září 1971. Nepůjde tudíž
o automatické rozšíření platnosti budoucích do-
hod na Západní Berlín, nýbrž v každém jednotli-
vém případě bude zkoumáno, zda se event. rozší-
ření platnosti nedotýká otázek bezpečnosti a statutu
Západního Berlína a zda příslušná dohoda má ně-
jaký vztah k Západnímu Berlínu.
Jelikož se jedná o smlouvu politickou, vyža-
duje podle článku 36 ústavního zákona č. 143/
1968 Sb. ve znění ústavního zákona č. 125/1970 Sb.
před ratifikací souhlas Federálního shromáždění.
Smlouva vstoupl v platnost dnem výměny ra-
tifikačních listin, která má být provedena v Bonnu.
V Praze dne 22. března 1974
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
7
SMLOUVA
o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou
a Spolkovou republikou Německa
Československá socialistická republika
a
Spolková republika Německa
poučeny historií, že mír vyžaduje harmonické
soužití národů Evropy,
v pevné vůli jednou provždy skoncovat s ne-
blahou minulostí ve svých vztazích, především
v souvislosti s druhou světovou válkou, která při-
nesla nezměrné útrapy evropským národům,
uznávajíce, že mnichovská dohoda z 29. září
1938 byla Československé republice vnucena nacis-
tickým režimem pod hrozbou síly,
uvědomujíce si, že v obou zemích vyrostla
nová generace, která má právo na zajištěnou míro-
vou budoucnost,
vedeny úmyslem vytvořit trvalé základy pro
rozvoj dobrých sousedských vztahů,
ve snaze upevnit mír a bezpečnost v Evropě,
přesvědčeny, že mírová spolupráce na základě
cílů a zásad Charty Organizace spojených národů
odpovídá tužbám národů a zájmům míru ve světě,
se dohodly takto:
Článek I
Československá socialistická republika a Spol-
ková republika Německa považují mnichovskou do-
hodu z 29. září 1938 vzhledem ke svým vzájemným
vztahům podle této smlouvy za nulitní.
Článek II
(1) Tato Smlouva se nedotýká právních účinků,
které vyplývají vůči fyzickým nebo právnickým
osobám z práva použitého v době od 30. září 1938
do 9. května 1945.
Vyňaty z toho jsou účinky opatření, které obě
smluvní strany považují pro jejich neslučitelnost
se základními zásadami spravedlnosti za nulitní.
(2) Tato Smlouva ponechává nedotčenu státní
příslušnost žijících a zemřelých osob, která vyplý-
vá z právního řádu každé z obou smluvních stran.
(3) Tato Smlouva netvoří svými prohlášeními
o mnichovské dohodě právní základnu pro mate-
riální nároky Československé socialistické repub-
liky a jejích fyzických a právnických osob.
Článek III
(1) Československá socialistická republika a
Spolková republika Německa se řídí ve svých vzá-
jemných vztazích i v otázkách zajištění bezpečnosti
v Evropě a ve světě cíli a zásadami zakotvenými
v Chartě Organizace spojených národů.
(2) V souladu s tím budou podle článku 1 a 2
Charty Organizace spojených národů řešit všechny
své spory výlučně mírovými prostředky a vystříhají
se hrozby silou nebo použití síly v otázkách, které
se týkají evropské a světové bezpečnosti, jakož i ve
svých vzájemných vztazích.
Článek IV
(1) Československá socialistická republika a
Spolková republika Německa v souladu s výše uve-
denými cíly a zásadami potvrzují neporušitelnost
svých společných hranic nyní i v budoucnu a vzá-
jemně se zavazují neomezeně respektovat svou
územní celistvost.
(2) Prohlašují, že nemají vůči sobě žádné územ-
ní nároky a nebudou takové nároky vznášet ani
v budoucnu.
Článek V
(1) Československá socialistická republika a
Spolková republika Německa podniknou další kro-
ky k širokému rozvoji svých vzájemných vztahů.
(2) Jsou zajedno v tom, že rozšíření jejich sou-
sedské spolupráce v oblasti hospodářství, vědy,
vědeckotechnických styků, kultury, ochrany pro-
středí, sportu, dopravy a jiných styků je v zájmu
obou stran.
8
Článek VI
Tato Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupl
v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která
má být provedena v Bonnu.
Na důkaz toho zmocněnci smluvních stran tuto
Smlouvu podepsali.
Dáno v Praze dne 11. prosince 1973 ve dvou
vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém,
přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za
Československou socialistickou
republiku:
L. Štrougal
B. Chňoupek
Za
Spolkovou republiku
Německa:
W. Brandt
W. Scheel
Vážený pane ministře,
mám čest jménem vlády Spolkové republiky
Německa potvrdit shodu dosaženou v jednáních,
že platnost článku II dnes podepsané Smlouvy
o vzájemných vztazích mezi Spolkovou republikou
Německa a Československou socialistickou repub-
likou bude rozšířena podle Čtyřstranné dohody
z 3. záři 1971 v souladu se stanovenými procedu-
rami na Berlín (Západní).
Spolková republika Německa a Československá
socialistická republika hodlají sjednávat v každém
jednotlivém případe rozšíření smluv, které vyply-
nou z realizace Článku V této Smlouvy, na Berlín
(Západní) podle Čtyřstranné dohody z 3. září 1971
v souladu se stanovenými procedurami.
Prosím, abyste mi s tímto potvrdil Váš souhlas.
Přijmete, pane ministře, projev mé hluboké
úcty.
W. Scheel
Vážený pan
Ing. Bohuslav Chňoupek
ministr zahraničních věcí
Československé socialistické republiky
Vážený pane spolkový ministře,
mám česť potvrdit jménem vlády Českosloven-
ské socialistické republiky příjem Vašeho dopisu
z dnešního dne, který má toto znění:
"Mám čest jménem vlády Spolkové republiky
Německa potvrdit shodu dosaženou v jednáních,
že platnost článku II dnes podepsané Smlouvy
o vzájemných vztazích mezi Spolkovou republikou
Německa a Československou socialistickou repub-
likou bude rozšířena podle Čtyřstranné dohody
z 3. září 1971 v souladu se stanovenými procedu-
rami na Berlín (Západní).
Spolková republika Německa a Československá
socialistická republika hodlají sjednávat v každém
jednotlivém případe rozšíření smluv, které vyply-
nou z realizace článku V této Smlouvy, na Barlín
(Západní) podle Čtyřstranné dohody z 3. září 1971
v souladu se stanovenými procedurami.
Prosím Vás, abyste ml s tímto potvrdil Váš
souhlas. "
Vláda československé socialistické republiky
s tím souhlasí.
Přijmete, pane spolkový ministře, projev mé
hluboké úcty.
B. Chňoupek
Vážený pan
Walter Scheel
spolkový ministr zahraničí
Spolkové republiky Německa
Vážený pane ministře,
v souvislosti s dnešním podpisem Smlouvy
o vzájemných vztazích mezi Spolkovou republikou
Německa a Československou socialistickou repub-
likou mám čest sdělit Vám s odvoláním na článek
V této Smlouvy, že bylo dosaženo při smluvních
jednáních shody v těchto otázkách:
1. V rámci svých snah o rozvoj vzájemných
vztahů budou věnovat vláda Spolkové republiky
Německa a vláda Československé socialistické re-
publiky pozornost humanitním otázkám.
2. Československá strana prohlásila, že přísluš-
ná československá místa budou blahovolné posuzo-
vat v souladu se zákony a právními předpisy,
platnými v Československé socialistické republice,
žádosti československých občanů, kteří si na zá-
klade své německé národnosti přejí vystehovat se
do Spolkové republiky Německa.
Německá strana prohlásila, že v souladu se
zákony a právními předpisy, platnými ve Spolkové
republice Německa, mohou osoby české či sloven-
ské národnosti, které si to přejí, vystehovat se do
Československé socialistické republiky.
3. Ze strany obou vlád není námitek proti to-
mu, aby Německý červený kříž a Československý
červený kříž napomáhaly řešení výše zmíněných
otázek.
4. Obě vlády budou dále rozvíjet cestovní ruch
mezi oběma zeměmi včetně návštěv příbuzných.
5. Obe vlády budou zkoumat možnosti technic-
kých zlepšení v cestovním ruchu, včetně plynulého
odbavování na hraničních přechodech, jakož i ote-
vření dalších hraničních přechodů.
6. Obsah těchto vyměněných dopisů bude dle
svého smyslu aplikován podle Čtyřstranné dohody
z 3. září 1971, v souladu se stanovenými procedu-
rami též na Berlín (Západní).
Prosím Vás, abyste mi potvrdil obsah tohoto
dopisu.
Přijmete, velevážený pane ministře, projev mě
hluboké úcty.
W. Scheel
Vážený pan
Ing. Bohuslav Chňoupek
ministr zahraničních věcí
Československé socialistické republiky
Vážený pane spolkový ministře,
mám čest potvrdit jménem vlády Českosloven-
ské socialistické republiky příjem Vašeho dopisu
z dnešního dne, který má toto znění:
10
"V souvislosti s dnešním podpisem Smlouvy
o vzájemných vztazích mezi Spolkovou republikou
Německa a Československou socialistickou republi-
kou mám čest sdělit Vám s odvoláním na článek V
této Smlouvy, že bylo dosaženo při smluvních jed-
náních shody v těchto otázkách:
1. V rámci svých snah o rozvoj vzájemných
vztahů budou věnovat vláda Spolkové republiky
Německa a vláda Československé socialistické re-
publiky pozornost humanitním otázkám.
2. Československá strana prohlásila, že přísluš-
ná československá místa budou blahovolné posu-
zovat v souladu se zákony a právními předpisy,
platnými v Československé socialistické republice,
žádosti československých občanů, kteří si na zá-
kladě své německé národnosti přejí vystěhovat se
do Spolkové republiky Německa.
Německá strana prohlásila, že v souladu se
zákony a právními předpisy, platnými ve Spolkové
republice Německa, mohou osoby české či sloven-
ské národnosti, které si to přejí, vystěhovat se do
československé socialistické republiky.
3. Ze strany obou vlád není námitek proti to-
mu, aby Německý červený kříž a Československý
červený kříž napomáhaly řešení výše zmíněných
otázek.
4. Obě vlády budou dále rozvíjet cestovní ruch
mezi oběma zeměmi včetně návštěv příbuzných.
5. Obě vlády budou zkoumat možnosti technic-
kých zlepšení v cestovním ruchu, včetně plynulého
odbavování na hraničních přechodech, jakož i ote-
vření dalších hraničních přechodů.
6. Obsah těchto vyměněných dopisů bude dle
svého smyslu aplikován podle Čtyřstranné dohody
z 3. září 1971, v souladu se stanovenými procedu-
rami též na Berlín (Západní).
Prosím Vás, abyste mi potvrdil obsah tohoto
dopisu. "
Vláda Československé socialistické republiky
s tím souhlasí.
Přijmete, pane spolkový ministře, projev mé
hluboké úcty.
B. Chňoupek
Vážený pan
Walter Scheel
spolkový ministr zahraničí
Spolkové republiky Německa
Vážený pane spolkový ministře,
při příležitosti dnešního podpisu Smlouvy
o vzájemných vztazích mezi Československou so-
cialistickou republikou a Spolkovou republikou Ně-
mecka mám čest oznámit Vám jménem vlády Čes-
koslovenské socialistické republiky toto:
Podle platného československého práva mohou
být z trestných činů spáchaných v letech 1938 až
1945 v současné době stíhány jen ty, které jsou
trestné podle československého trestního zákona,
za které zákon předvídá trest smrti a které mají
současně znaky válečných zločinů nebo zločinů
proti lidskosti ve smyslu článku 6 písmene b) a c)
statutu Mezinárodního vojenského soudu v Norim-
berku. Trestní stíhání pro takové trestné činy se
nepromlčuje.
Ve všech jiných případech je trestní stíhání
nejpozději v roce 1965 promlčeno. Na tomto stavu
tato Smlouva nic nezmění.
Přijměte, pane spolkový ministře, projev mé
hluboké úcty.
B. Chňoupek
Vážený pan
Walter Scheel
spolkový ministr zahraničí
Spolkové republiky Německa
StT l - 37085-74