FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1973,
II. v. o.
107
Vládní návrh
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé
socialistické republiky k souhlasu Mezinárodní úmluva o potlačení
a trestání zločinu apartheidu, přijatá 28. zasedáním Valného shromáž-
dění Organizace spojených národů v New Yorku dne 30. listopadu 1973
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí s Me-
zinárodní úmluvou o potlačení a trestání
zločinu apartheidu, přijatou 28. zasedá-
ním Valného shromáždění Organizace
spojených národů dne 30. listopadu 1973.
Důvodová zpráva
Dne 30. listopadu 1973 přijalo 28. zasedání Valného shromáž-
dění OSN rezoluci č. 3068 /XXVIII/, jejíž přílohou je Mezinárod-
ní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu.
Původní návrh úmluvy předložily v r. 1971 společně delegace
SSSR a Guineje 26. zasedání Valného shromáždění OSN. V r. 1972
předložily delegace SSSR a Guineje spolu s delegací Nigérie 27. za-
sedání Valného shromáždění OSN nový návrh úmluvy, který generál-
ní tajemník OSN na žádost Valného shromáždění OSN postoupil k po-
souzení dvěma orgánům OSN, jichž se otázka boje proti apartheidu
zvláště dotýká: Zvláštnímu výboru pro apartheid a prostřednictvím
Hospodářské a sociální rady Komisi OSN pro lidská práva. Text ná-
vrhu úmluvy, projednaný a posouzený oběma orgány, byl předložen
28. zasedání Valného shromáždění OSN, které již zmíněnou rezolucí
č. 3068 /XXVIII/ přijalo konečný text Úmluvy.
Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu je
důležitým krokem v boji proti rasismu a rasové diskriminaci, jejichž
projevem je zejména politika apartheidu a rasové segregace. Díky ú-
silí socialistických a rozvojových zemí na foru OSN je otázkám boje
proti rasismu a rasové diskriminaci věnována značná pozornost. Za-
bývají se jimi jak hlavní orgány OSN - Valné shromáždění, Rada bez-
pečnosti, Hospodářská a sociální rada, tak i speciální orgány, mezi
něž patří zejména Zvláštní výbor pro apartheid a Komise OSN pro lid-
ská práva.
Boj proti rasismu a rasové diskriminaci v rámci OSN se opírá
o řadu mezinárodně-právních dokumentů. V prvé řadě je to samotná
Charta OSN, v níž se členské státy zavazují podnikat akce k dosaže-
ní obecného uznání a respektování lidských práv pro všechny, bez
rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženského vyznání. K těmto do-
kumentům dále patří Všeobecná deklarace lidských práv, Deklarace
o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům, Mezinárodní
úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva o za-
bránění a trestám zločinu genocidia, Úmluva o nepromlčitelnosti
- 2 -
válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, mezi které patří i nelid-
ské činy vyplývající z politiky apartheidu. Kromě toho VS OSN při-
jalo řadu rezolucí, které odsuzují politiku apartheidu.
Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu
na tyto dokumenty navazuje a je v určitém smyslu jejich pokračová-
ním. To je zdůrazněno i tím, že její preambule se na uvedené dokumen-
ty odvolává.
V článku 1 Úmluvy smluvní státy prohlašují apartheid za zločin pro-
ti lidskosti a nelidské činy vyplývající z politiky apartheidu a obdobné
politiky a praktik rasové diskriminace a segregace za zločiny, které
jsou v rozporu se zásadami mezinárodního práva, především s cíli
a zásadami Charty OSN. Organizace, instituce a jednotlivce, kteří pá-
chají zločin apartheidu, prohlašují smluvní státy za zločinné.
Článek II Úmluvy vymezuje pojem zločinu apartheidu, který podle
tohoto ustanovení zahrnuje obdobnou politiku a praktiky rasové diskri-
minace a segregace, jaké jsou uplatňovány v Jižní Africe a zahrnují
též řadu konkrétních činů, uvedených v tomto článku, páchaných s cí-
lem vytvořit a upevnit nadvládu jedné rasové skupiny nad jinou rasovou
skupinou a systematicky tuto skupinu utlačovat.
Mezinárodní trestní odpovědnost se podle čl. III Úmluvy vztahuje
na jednotlivce, členy organizací nebo institucí a na představitele států,
jestliže se dopustili činů uvedených v čl. II Úmluvy nebo se jejich pro-
vádění zúčastnili, podnítili k němu nebo se k němu spojili. Vztahuje se
na uvedené osoby i tehdy, jestliže naváděli, povzbuzovali nebo napomá-
hali spáchání zločinu apartheidu.
Článek IV Úmluvy ukládá smluvním státům závazky ve dvojím směru:
jednak je to závazek přijmout opatření k potlačení a zabránění zločinu
apartheidu a k potrestání osob, které se takového zločinu dopustí
a na druhé straně je to závazek přijmout opatření ke stíhání, souzení
a trestání, v souladu se svou jurisdikcí, osob, které jsou odpovědné
za činy uvedené v čl, II Úmluvy nebo jsou z těchto činů obviněné,
- 3 -
a to bez ohledu na jejich státní příslušnost.
Článek V se týká jurisdikce nad osobami, které jsou obviněny
ze spáchání činů uvedených v článku II Úmluvy. Tyto osoby mohou
být souzeny soudy kteréhokoli smluvního státu Úmluvy, který nad
touto osobou může mít jurisdikci nebo mezinárodním trestním sou-
dem, který je příslušný ve vztahu k těm státům, které jeho juris-
dikci přijaly.
Úmluva sice předpokládá existenci takovéhoto mezinárodního
trestního soudu, sama však jej nezřizuje. Úmluva ani neukládá ob-
ligatorní jurisdikci tohoto soudu, neboť jeho jurisdikce by se týka-
la pouze států, které ji přijaly.
Článek VI Úmluvy zakotvuje závazek smluvních států přijmout
a provádět rozhodnutí Rady bezpečnosti určená k zabránění, potla-
čení a postihu zločinu apartheidu a spolupracovat při realizaci ob-
dobných rozhodnutí přijatých jinými orgány OSN. Význam tohoto
ustanovení tkví v tom, že zejména Rada bezpečnosti a Valné shro-
máždění OSN přijaly řadu rozhodnutí, která vyzývají státy ke kon-
krétním opatřením proti rasistickým a koloniálním režimům /např.
zákaz dodávky zbraní, přerušení styků aj. /, která však západními
mocnostmi nejsou respektována nebo jsou obcházena.
Podle čl. VIII má každý smluvní stát možnost, aby vyzval který-
koli příslušný orgán OSN k tomu, aby v souladu s Chartou OSN
podnikl podle vlastního uvážení kroky k zabránění a potrestání zlo-
činu apartheidu.
Článek VII, IX, X upravují implementační mechanismus Úmluvy.
Smluvní státy se podle čl. VII zavazují podávat pravidelné zprávy
o legislativních, soudních, správních a jiných opatřeních, která
přijaly k realizaci Úmluvy, tříčlenné skupině, ustavené předsedou
Komise OSN pro lidská práva v souladu s čl. IX Úmluvy. Tato sku-
pina bude zprávy smluvních států projednávat. Pravomoci Komise OSN
pro lidská práva, které jí dávají smluvní státy Úmluvy v souvislosti
s realizací Úmluvy, jsou upraveny v čl. X. K nejvýznamnějším z nich
-4-
patří zmocnění k tomu, aby Komise na základě příslušných orgánů
OSN a pravidelných zpráv smluvních států Úmluvy vypracovala
seznam osob, organizací, institucí a představitelů států, kteří
jsou podezřelí z odpovědnosti za zločiny uvedené v čl. II Úmluvy
a osob, proti nimž smluvní státy zahájily řízení.
Otázky extradice upravuje čl. XI Úmluvy. Činy uvedené v čl. II
Úmluvy nebudou pro účely vydání považovány za politické delikty.
Extradice tedy nemůže být odmítnuta s poukazem na údajnou politic-
kou povahu činu. Smluvní státy se zavazují v případě těchto činů
vyhovět žádostem o vydání, avšak v souladu s podmínkami stanove-
nými jejich právním řádem a v souladu s platnými extradičními
smlouvami. Význam této úpravy spočívá v tom, že pachatelé zloči-
nů uvedených v Úmluvě se snaží, obdobně jako pachatelé jiných zlo-
činů proti lidskosti, uniknout na území států, kde doufají, že nebu-
dou stíháni nebo kde mají naději na mírnější trest. Čl. XI ukládá
smluvním státům povinnost žádosti o vydání vyhovět, respektuje však
přitom jejich právní řád a smluvní závazky.
Řešení sporů mezi smluvními stranami, pokud jde o výklad a ap-
likaci Úmluvy, se týká čl. XII. Důraz je kladen na řešení sporů
jednáním, je však dána i možnost, aby se strany sporu obrátily
k Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Toto ustanovení je nutno jedno-
značně interpretovat tak, že spor je možno vznést k Mezinárodnímu
soudnímu dvoru pouze se souhlasem všech stran sporu, nikoli pouze
jedné z nich. Nejedná se tedy o obligatorní jurisdikci Mezinárodní-
ho soudního dvora.
Články XII - XIX obsahují závěrečná ustanovení. Úmluva je otev-
řena k podpisu všem státům. Neomezuje tedy okruh států, které se
mohou stát jejími stranami, jako tomu bylo u řady úmluv přijatých
na fóru OSN v minulosti, a plně se v ní uplatňuje princip universali-
ty. Prosazení tohoto principu je zvlášť důležité u dokumentu, jehož
cílem je potlačení a trestání činů, které spadají mezi zločiny proti
- 5-
lidskosti. Úmluva může být podepsána až do jejího vstupu v platnost,
poté je otevřena k přístupu. Podléhá ratifikaci. Jejím depozitářem
je generální tajemník OSN.
Přijetí Mezinárodní úmluvy o potlačení a trestání zločinu apart-
heidu je významným úspěchem socialistických a rozvojových zemí.
Její význam spočívá i v tom, že to není dokument deklaratorní pova-
hy, nýbrž závazný smluvní instrument.
Za ČSSR byla Úmluva podepsána dne 29. srpna 1975 v New Yor-
ku stálým představitelem ČSSR u OSN. Závazky, které z Úmluvy vy-
plývají, jsou plně zajištěny čs. právním řádem, zejména trestním zá-
konem, a to jeho §§ 196, 221, 231, 232 a 259. Úmluva si proto nevyžá-
dá změny čs. právního řádu, vyžaduje však podle čl. 36 odst. 3 ústav-
ního zákona č. 143/1968 Sb. ve znění ústavního zákona č. 125/1970 Sb.
souhlas Federálního shromáždění, jde o smlouvu politickou a takovou,
která má vztah k otázkám upraveným čs. právním řádem.
V Praze dne 31. října 1975
Předseda vlády ČSSR:
dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání
zločinu apartheidu
Smluvní státy této úmluvy.
připomínajíce ustanovení Charty Organizace spojených národů,
podle kterých se všechny členské státy zavazují podnikat ve spolu-
práci s touto organizací společné i samostatné akce k dosažení
všeobecného uznání a respektování lidských práv a základních svo-
bod pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo nábožen-
ského vyznání,
berouce v úvahu Všeobecnou deklaraci lidských práv, která sta-
noví, že všichni lidé se narodili jako svobodní a rovnoprávní ve své
důstojnosti i právech a že každý člověk má nárok na veškerá práva
a svobody uvedené v této deklaraci bez jakéhokoliv rozlišování, ze-
jména podle rasy, barvy pleti nebo národnostního původu,
berouce v úvahu Deklaraci o poskytnutí nezávislosti koloniálním
zemím a národům, ve které Valné shromáždění prohlašuje, že pro-
ces osvobozování je nezadržitelný a nezvratný a že v zájmu lidské
důstojnosti, pokroku a spravedlnosti je nezbytné likvidovat kolonia-
lismus a všechny praktiky segregace a diskriminace, které jsou s ním
spjaty,
připomíná líce, že v souladu s Mezinárodní úmluvou o odstranění
všech forem rasové diskriminace státy odsuzují především rasovou
segregaci a apartheid a zavazují se znemožnit, zakázat a vymýtit
všechny praktiky tohoto druhu na územích, které spadají pod jejich
jurisdikci,
připomínajíce, že podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu ge-
nocidia některé činy, které mohou být též pokládány za činy aparthei-
du jsou zločinem podle mezinárodního práva,
připomínajíce, že podle Úmluvy o nepromlčitelnosti válečných zlo-
činů a zločinů proti lidskosti jsou
,,nelidské činy vyplývající z politiky
- 2 -
apartheidu" pokládány za zločiny proti lidskosti,
připomínajíce, že Valné shromáždění Organizace spojených ná-
rodů, přijalo řadu rezolucí, které odsuzují politiku a praktiky apart-
heidu jako zločin proti lidskosti,
připomínajíce, že Rada bezpečnosti důrazně upozorňuje, že
apartheid, jeho další stupňování a šíření vážně narušuje a ohrožuje
mezinárodní mír a bezpečnost,
přesvědčeny, že Mezinárodní úmluva o potlačení a trestáni zloči-
nu apartheidu by umožnila přijmout ještě účinnější mezinárodní i vni-
trostátní opatření k potlačení a trestání zločinu apartheidu,
se dohodly takto:
Článek l
1. Smluvní státy této úmluvy prohlašují, že apartheid je zločinem
proti lidskosti a že nelidské činy vyplývající z politiky a praktik
apartheidu a obdobné politiky a praktik rasové segregace a diskrimi-
nace, které jsou uvedeny v článku II této úmluvy, jsou zločiny, které
jsou v rozporu se zásadami mezinárodního práva, především s cíli
a zásadami Charty Organizace spojených národů a vážně ohrožují me-
zinárodní mír a bezpečnost.
2. Smluvní státy této úmluvy prohlašují za zločinné organizace,
instituce a jednotlivce, kteří páchají zločin apartheidu.
Článek II
Pro účely této úmluvy se pojem ,,zločin apartheidu", který zahrnu-
je obdobnou politiku a praktiky rasové segregace a diskriminace,
- 3 -
jaké jsou uplatňovány v Jižní Africe, vztahuje se na následující ne-
lidské činy, páchané s cílem vytvořit a upevnit nadvládu jedné raso-
vé skupiny osob nad jakoukoliv jinou rasovou skupinou osob a syste-
maticky tyto osoby utlačovat:
a/ zbavení příslušníka nebo příslušníků rasové skupiny nebo sku-
pin práva na život a svobodu osobnosti:
i/ zavražděním příslušníků rasové skupiny nebo skupin;
ii/ způsobením vážné tělesné nebo duševní újmy příslušníkům raso-
vé skupiny nebo skupin omezením jejich svobody nebo důstojnos-
ti, nebo jejich mučením či krutým, nelidským nebo ponižujícím
zacházením či
tresty;
iii/ svévolným uvězněním a nezákonným žalářováním příslušníků ra-
sové skupiny nebo skupin;
b/ úmyslné vytváření životních podmínek rasové skupině nebo sku-
pinám, zaměřených k dosažení její nebo jejich částečné nebo úplné fy-
zické likvidace;
c/ jakákoliv legislativní a jiná opatření, jejichž smyslem je zabrá-
nit rasové skupině nebo skupinám v účasti na politickém, sociálním, e-
konomickém a kulturním životě země a záměrné vytváření podmínek,
které znemožňují plný rozvoj takové skupiny nebo skupin zejména tím,
že příslušníci rasové skupiny nebo skupin jsou zbaveni základních lid-
ských práv a svobod včetně práva na práci, práva založit povolené od-
borové organizace, práva na vzdělání, práva výjezdu a návratu do své
země, práva na státní příslušnost, práva na svobodu pohybu a volbu
místa usídlení, práva na svobodu myšlení a projevu a práva na svobodu
pokojného shromažďování a sdružování;
d/ jakákoliv opatření včetně legislativních, jejichž smyslem je roz-
dělovat obyvatelstvo podle rasy zřizováním oddělených rezervací a ghet
pro příslušníky určité rasové skupiny nebo skupin, zákazem uzavírat
smíšená manželství mezi příslušníky různých rasových skupin, vyvlast-
ňováním půdy, kterou vlastní rasová skupina nebo skupiny či jejich pří-
slušníci;
- 4 -
e/ vykořistování práce příslušníků rasové skupiny nebo skupin,
zejména jejich nasazením na nucené práce.
f/ pronásledování organizací a osob za jejich odpor proti apart-
heidu odnětím jejich základních práv a svobod.
Článek III
Mezinárodní trestní odpovědnost se vztahuje, bez ohledu na mo-
tivaci, na jednotlivce, členy organizací nebo institucí a představite-
le státu bez zřetele na to, zda sídlí na území státu, ve kterém došlo
ke spáchání činů nebo v některém jiném státě ve všech případech, kdy:
a/ se dopustí, přímo podnítí, zúčastní nebo se spojí s jinými ke
spáchání činů uvedených v článku II této úmluvy.
b/ budou přímo navádět, povzbuzovat nebo napomáhat spáchání
zločinu apartheidu.
Článek IV
Smluvní státy této úmluvy se zavazují:
a/ přijmout jakákoliv legislativní nebo jiná opatření nezbytná k po-
tlačení jakož i k zabránění jakémukoliv povzbuzování ke zločinu apart-
heidu a obdobné politice rasové segregace nebo jejím projevům a k po-
trestání osob, které se takového zločinu dopustí;
b/ přijmout legislativní, soudní a správní opatření k tomu, aby
v souladu se svou jurisdikcí stíhaly, soudily a trestaly osoby, které
jsou odpovědné za činy uvedené v článku II této úmluvy, nebo jsou
z těchto činů obviněny bez ohledu na to, zda tyto osoby jsou usídlené
na území státu, ve kterém byly činy spáchány, nebo jsou občany tohoto
státu či některého jiného státu, nebo jsou osobami bez státní příslušnos-
ti.
- 5 -
Článek V
Osoby obviněné ze spáchání činů uvedených v článku II této úmlu-
vy mohou být souzeny příslušnými soudy kteréhokoliv smluvního státu
této úmluvy, který může mít jurisdikci nad obžalovanou osobou, nebo
mezinárodním trestním soudem, který je příslušný pokud jde o ty
smluvní státy, které jeho jurisdikci přijaly.
Článek VI
Smluvní státy této úmluvy se zavazují k dosažení cílů této úmluvy
přijmout a provádět v souladu s Chartou Organizace spojených národu
rozhodnutí Rady bezpečnosti určená k zabránění, potlačení a trestání
zločinu apartheidu a spolupracovat při provádění rozhodnutí přijatých
jinými příslušnými orgány Organizace spojených národů.
Článek VII
1. Smluvní státy této úmluvy se zavazují předkládat skupině usta-
vené podle článku IX pravidelné zprávy o legislativních, soudních,
správních nebo jiných opatřeních, která přijaly a která naplňují usta-
novení této úmluvy.
2. Kopie těchto zpráv budou zasílány prostřednictvím generálního
tajemníka Organizace spojených národů Zvláštnímu výboru pro apart-
heid.
Článek VIII
Jakýkoli smluvní stát této úmluvy může vyzvat kterýkoliv přísluš-
ný orgán Organizace spojených národů, aby v souladu s Chartou
- 6-
Organizace spojených národů podnikl podle vlastního uvážení vhodné
kroky k zabránění a potlačení zločinu apartheidu.
Článek IX
1. Předseda Komise pro lidská práva jmenuje skupinu pro projed-
návání zpráv předkládaných smluvními státy podle článku VII, skláda-
jící se ze tří členů Komise pro lidská práva, kteří jsou současno zá-
stupci smluvních států této úmluvy.
2. Jestliže mezi členy Komise pro lidská práva nebudou zástupci
smluvních států této úmluvy nebo bude-li jich méně než tři, generální
tajemník Organizace spojených národů jmenuje po konzultaci se všemi
smluvními státy této úmluvy zástupce smluvního státu nebo smluvních
států, kteří nejsou členy Komise pro lidská práva, aby se zúčastnili
práce skupiny, vytvořené podle odstavce 1 tohoto článku, až do té do-
by, kdy do Komise pro lidská práva bude zvolen zástupce smluvního
státu této úmluvy.
3. Tato skupina se může scházet k projednávání zpráv předlože-
ných podle článku VII na dobu nepřesahující pět dnů ať již před zahá-
jením zasedání Komise pro lidská práva nebo po jeho skončení.
Článek X
1. Smluvní státy této úmluvy zmocňují Komisi pro lidská práva,
aby:
a/ požádala orgány Organizace spojených národů, aby při předá-
vání kopie petic podle článku 15 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech
forem rasové diskriminace věnovaly pozornost stížnostem týkajících se
činů, které jsou uvedeny v článku U této úmluvy;
b/ na základě zpráv příslušných orgánů Organizace spojených náro-
dů a pravidelných zpráv smluvních států této úmluvy vypracovala seznam
- 7 -
osob, organizací, institucí a představitelů států, kteří jsou podezře-
lí z odpovědnosti za zločiny uvedené v článku II této úmluvy jakož i
těch, proti kterým smluvní státy této úmluvy již zahájily soudní říze-
ní;
c/ vyžádala od příslušných orgánů Organizace spojených národů
informace týkající se opatření, která přijaly orgány odpovědné za sprá-
vu poručenských a ne samosprávných území a všech dalších území,
na která se vztahuje rezoluce Valného shromáždění 1514 /XV/ ze 14. pro-
since 1960, pokud jde o osoby, podezřelé ze spáchání zločinů podle člán-
ku II této úmluvy, o kterých se má za to, že podléhají jejich územní a ad-
ministrativní jurisdikci.
2. Do splnění cílů Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním
zemím a národům, která je obsažena v rezoluci Valného shromáždění
1514 /XV/, nebudou ustanovení této úmluvy žádným způsobem omezovat
právo předkládat petice, poskytnuté těmto národům jinými mezinárodními
dokumenty nebo Organizací spojených národů a jejími odbornými organi-
zacemi.
Článek XI
1. Činy uvedené v článku II této úmluvy nebudou pro účely extradice
pokládány za politické zločiny.
2. Smluvní státy této úmluvy se v těchto případech zavazují vyhovět
v souladu s jejich právním řádem a platnými smlouvami žádostem o extra-
dici.
Článek XII
Spory mezi smluvními státy týkající se výkladu, použití nebo plnění
této úmluvy, které se nevyřeší jednáním, budou na žádost smluvních stá-
tů, které jsou stranami sporu předloženy Mezinárodnímu soudnímu dvoru
- 8 -
s výjimkou případů, kdy se strany sporu dohodnou na některém jiném
způsobu řešení sporu.
Článek XIII
Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům. Kterýkoliv stát,
který nepodepíše tuto úmluvu před datem jejího vstupu v platnost, mu-
ž e k ní přistoupit.
Článek XIV
1. Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou ulože-
ny u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
2. Přístup k úmluvě se uskuteční uložením listiny o přístupu u ge-
nerálního tajemníka Organizace spojených národů.
Článek XV
1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátý den po datu uložení dvacá-
té listiny o ratifikaci nebo přístupu u generálního tajemníka Organizace
spojených národů.
2. Pro každý stát, který ratifikuje nebo přistoupí k této úmluvě
po datu uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstou-
pí tato úmluva v platnost třicátý den po datu uložení jeho ratifikační lis-
tiny nebo listiny o přístupu.
Článek XVI
Smluvní stát může vypovědět tuto úmluvu písemným sdělením gene-
rálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď nabude
- 9 -
účinnosti jeden rok po datu, kdy generální tajemník obdrží toto sdě-
lení,
Článek XVII
1. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv požádat o revizi této ú-
mluvy formou písemného oznámení generálnímu tajemníkovi Organi-
zace spojených národů.
2. Valné shromáždění Organizace spojených národů rozhodne,
pokud to bude nutné, o krocích, které je třeba pokud jde o takovou
žádost učinit.
Článek XVIII
Generální tajemník Organizace spojených národů bude informo-
vat všechny státy o následujících skutečnostech:
a/ o podpisech, ratifikacích nebo přístupech podle článku XIII
a XIII;
b/ o datu vstupu v platnost této úmluvy podle článku XV*
c/ o výpovědích podle článku XVI;
d/ o oznámeních podle článku XVII.
Článek XIX
1. Tato úmluva, jejíž anglické, čínské, francouzské, ruské
a španělské znění má stejnou platnost, bude uložena v archivech Or-
ganizace spojených národů.
2. Generální tajemník Organizace spojených národů předu ově-
řený stejnopis této úmluvy všem státům.
Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 3068 /XXVIII/
Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu
Valné shromáždění,
připomínajíce rezoluci 2922 /XXVII/ z 15. listopadu 1972, v níž
potvrdilo své přesvědčení, že apartheid představuje úplné popření
cílů a zásad Charty OSN a je zločinem proti lidskosti,
uznávajíce naléhavou potřebu podniknout další účinná opatření
k potlačení a trestání apartheidu,
majíce na mysli potřebu uzavřít pod záštitou Spojených národu
Mezinárodní úmluvu o potlačení a trestání zločinu apartheidu,
pře svědčeno, že úmluva bude důležitým krokem k vymýcení poli-
tiky a praktik apartheidu a že by měla být podepsána a ratifikována
státy co možná nejdříve a její ustanovení provedena bez odkladu,
berouce též v úvahu, že text úmluvy by měl být známý na celém
světě,
1. přijímá a otevírá k podpisu a ratifikaci Mezinárodní úmluvu
o potlačení a trestání zločinu apartheidu, jejíž text je připojen k té-
to rezoluci
;
2. vyzývá všechny státy, aby úmluvu podepsaly a ratifikovaly
co nejdříve;
3. žádá všechny vlády a mezivládní a nevládní organizace, aby
seznámily veřejnost co nejsiřeji s textem úmluvy používajíce všech
informačních prostředků, které mají k
dispozici;
4. žádá generálního tajemníka, aby zajistil urychlené a široké
rozšiřování úmluvy a pro tento účel publikoval a dal do oběhu její
text;
5. žádá Hospodářskou a sociální radu, aby vyzvala Komisi
pro lidská práva, aby se ujala funkcí stanovených v článku X úmluvy.