Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1976
II. v. o.
113
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska,
podepsaná v Praze dne 3. dubna 1975
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi Československou socialistickou republikou
a Spojeným královstvím Velké Británie a Sever-
ního Irska, podepsanou v Praze dne 3. dubna 1975.
2
Důvodová zpráva
I.
Konzulární styky mezi ČSSR a Velkou Británii
byly až dosud upraveny pouze mnohostrannou Ví-
deňskou úmluvou o konzulárních stycích, a to od
roku 1972, kdy ji Velká Británie ratifikovala. Rati-
fikační listina ČSSR byla předána v roce 1968. Ví-
deňská úmluva obsahuje v řadě směrů pouze
obecná nebo rámcová ustanovení - je tomu např.
v důležité oblasti konzulárních funkcí a v oblasti
styku konzulárního úřadu s občany vysílajícího
státu - a podrobnější úprava, která respektuje
i specifika dvoustranných vztahů, bývá ponechána
dvoustranným konzulárním úmluvám. Z těchto
důvodů vyvstala potřeba sjednání dvoustranného
smluvního dokumentu s Velkou Británií, který by
obsahoval právní úpravu konzulárních styků mezi
oběma státy. Potřebu podrobnější úpravy konzu-
lárních styků přinesla praxe v důsledku urči-
tého rozvoje styků v oblasti obchodu a turistiky.
Velká Británie v letech 1965-1971 uzavřela
bilaterální konzulární úmluvy s řadou socialistic-
kých států - se SSSR, PLR, RSR, BLR a MLR. Rov-
něž tak ČSSR sjednala v poslední době konzulár-
ní úmluvy s některými kapitalistickými státy. Tak
v roce 1969 byla podepsána konzulární úmluva
s Francií, v roce 1973 s USA a v témže roce byl
parafován text konzulární úmluvy s Itálií. V roce
1974 byla podepsána Konzulární úmluva mezi
ČSSR a Indií.
II.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Velkou Bri-
tánií je rozdělena do pěti částí:
I. část obsahuje vymezení pojmů, používaných
v úmluvě.
II. část se zabývá zřizováním konzulárních
úřadů a jmenováním konzulárních úředníků a
konzulárních zaměstnanců. Konzulární úřad může
být zřízen na území přijímajícího státu pouze
s jeho souhlasem (čl. 2 odst. 1). Dohodou mezi
vysílajícím a přijímajícím státem se určuje sídlo
konzulárního úřadu a jeho klasifikace a hranice
konzulárního obvodu. Článek 3 stanoví způsob-
jmenování vedoucího konzulárního úřadu. K jme-
nování je nezbytný předchozí souhlas přijímají-
cího státu. Po předložení konzulského patentu
nebo jiného dokumentu o jmenování udělí přijí-
mající stát vedoucímu konzulárního úřadu exe-
quatur. Články 4, 5, 6 a 7 se týkají jmenování
konzulárních úředníků a konzulárních zaměst-
nanců. Zatímco konzulárním úředníkem může být
pouze státní příslušník vysílajícího státu a nikoli
státní příslušník přijímajícího státu nebo
osoba,
která má v přijímajícím státě trvalé bydliště (čl.
6 odst. 1), konzulárním zaměstnancem může být
jak státní příslušník vysílajícího státu, tak i při-
jímajícího státu nebo i státní příslušník třetího
státu (čl. 6 odst. 2).
Článek 8 se týká odvolání konzulárního úřed-
níka nebo konzulárního zaměstnance. Článek 9
ukládá přijímajícímu státu povinnost poskytnout
konzulárnímu úředníkovi ochranu a učinit veške-
rá opatření pro to, aby mohl vykonávat své funkce
a aby mu byla přiznána jeho práva, výsady a
imunity. Článek 10 upravuje prozatímní vedení
konzulárního úřadu v případě, kdy vedoucí kon-
zulárního úřadu nemůže vykonávat své funkce
nebo jeho místo je dočasně uprázdněno. Otázkou
výkonu konzulárních funkcí členy diplomatického
personálu diplomatické mise vysílajícího státu ve
státě přijímajícím se zabývá článek 11. Článek
12 umožňuje vysílajícímu státu, v mezích práv-
ního řádu přijímajícího státu nabývat do vlast-
nictví, užívat nebo najímat budovy, části budov
nebo pozemky za účelem umístění konzulárního
úřadu nebo ubytování konzulárních úředníků a
konzulárních zaměstnanců.
Část III. úmluvy stanoví výsady a imunity, po-
skytované konzulárním úřadům a jejich členům.
V článku 13 je zakotveno právo vyvěšovat na
konzulárním úřadě, na residenci vedoucího kon-
zulárního úřadu a na jeho dopravních prostřed-
cích vlajku vysílajícího státu a umístit na bu-
dově, ve které konzulární úřad sídlí, konzulární
štít nebo znak vysílajícího státu. Článek 14 sta-
noví nedotknutelnost pozemků, budov nebo částí
budov, které jsou používány výlučně pro účely
konzulárního úřadu a obydlí konzulárních úřed-
níků. Orgány přijímajícího státu do nich nemohou
vstoupit bez souhlasu vedoucího konzulárního
úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího
státu nebo osoby zmocněné jedním z nich. Kon-
zulární archivy a dokumenty jsou nedotknutelné
vždy a všude (čl. 15).
Právo konzulárního úřadu na spojení s vlá-
dou vysílajícího státu a diplomatickou misí nebo
jinými konzulárními úřady vysílajícího státu v při-
jímajícím státě je stanoveno v článku 16. Konzu-
lární úřad může použít všech veřejných spojova-
cích prostředků, kurýrů, zapečetěných zavazadel
a šifer. Úřední korespondence konzulárního úřadu
je bez ohledu na použité spojovací prostředky ne-
dotknutelná, stejně jako zapečetěná zavazadla za
předpokladu, že jsou opatřena zřetelným vnějším
označením své úřední povahy.
Článek 17 upravuje vynětí konzulárních úřed-
níků a konzulárních zaměstnanců z jurisdikce při-
3
jímajícího státu. Konzulární úředník jí) vyňat z ju-
risdikce přijímajícího státu s výjimkou některých
případů občanskoprávní jurisdikce. Konzulární
zaměstnanec nepodléhá trestní jurisdikci přijíma-
jícího státu, vynětí z občanskoprávní a správní
jurisdikce mu náleží pouze pokud jde o úkony
při jeho úřední činnosti. Jestliže však konzulární
zaměstnanec je občanem přijímajícího státu nebo
v něm má trvalé bydliště, vynětí z jurisdikce za-
kotvené v tomto článku se na něj nevztahuje.
Jestliže pak dojde k zadržení nebo zatčení tako-
vého konzulárního zaměstnance nebo jestliže je
proti němu zahájeno trestní řízení, jsou, jak uklá-
dá článek 18, orgány přijímajícího státu povinny
informovat konzulární úřad. Totéž se týká i ro-
dinných příslušníků konzulárních zaměstnanců
v souladu s článkem 17.
Článek 19 upravuje oprávnění a povinnosti
konzulárních úředníků a konzulárních zaměst-
nanců a jejich rodinných příslušníků v otázkách
svědeckých výpovědí v řízení před soudními nebo
správními orgány přijímajícího státu.
Podle článku 20 se vysílající stát může vý-
slovně a v písemné formě vzdát kterékoliv z vý-
sad a imunit uvedených v čl. 17 a 19. Je tomu tak
proto, že tyto výsady a imunity jsou oprávněným
osobám poskytovány nikoli k jejich osobnímu pro-
spěchu, ale k usnadnění jejich úřední činnosti
jako konzulárních úředníků a konzulárních za-
městnanců vysílajícího státu.
V čl. 21-29 jsou uvedeny další výsady a imu-
nity poskytované přijímajícím státem: osvobození
od služby v ozbrojených silách a od povinné ve-
řejné služby jakéhokoli druhu (čl. 21), osvobo-
zení od povinnosti pokud jde o registraci cizinců
a povolení k pobytu (čl. 22], daňové osvobození
(čl. 24, 25, 26, 27, 28), celní osvobození (čl. 29)
a svoboda pohybu na území přijímajícího státu
(čl. 30).
Poskytnutí uvedených výsad a imunit nezna-
mená, že členové konzulárního úřadu a jejich ro-
dinní příslušníci jsou zbaveni povinnosti dodržo-
vat právní předpisy přijímajícího státu. Tuto po-
vinnost stanoví článek 31.
Část IV. úmluvy upravuje konzulární funkce.
Konzulární úředník je oprávněn chránit práva a
podporovat zájmy vysílajícího státu a jeho stát-
ních příslušníků včetně právnických osob, podpo-
rovat rozvoj obchodních, hospodářských, kultur-
ních a vědeckých styků mezi vysílajícím a přijí-
majícím státem a jinak přispívat k rozvoji přátel-
ských vztahů mezi nimi a sledovat všemi zákon-
nými prostředky podmínky a vývoj obchodního,
hospodářského, kulturního a vědeckého života
přijímajícího státu (článek 33). Články 35-48 se
týkají činností konzulárních úřadů v oblasti mat-
ričních a notářských funkcí (čl. 39 a 40), opa-
trovnických funkcí (čl. 41), ochrany státních pří-
slušníků vysílajícího státu (čl. 42), poskytování
pomoci a podpory lodím vysílajícího státu (čl. 43,
44, 45, 46 a 47) a pomoci letadlům vysílajícího
státu (čl. 48). Vedle funkcí uvedených v části IV
může konzulární úředník vykonávat další konzu-
lární funkce, pokud nejsou v rozporu s právními
předpisy přijímajícího státu (čl. 32 odst. 1).
Konzulární úředník je oprávněn vykonávat
konzulární funkce pouze ve svém vlastním kon-
zulárním obvodě, mimo něj je může vykonávat
pouze se souhlasem přijímajícího státu (čl. 32
odst. 3). Při výkonu konzulárních funkcí se kon-
zulární úředník může obracet na příslušné místní
orgány v konzulárním obvodu a v rozsahu, v němž
to připouštějí právní předpisy a zvyklosti přijíma-
jícího státu, i na jeho ústřední orgány (čl. 32
odst. 2).
Část V. úmluvy obsahuje závěrečná ustano-
vení. Úmluva podléhá ratifikaci a v platnost vstou-
pí třicátého dne po výměně ratifikačních listin.
Zůstane v platnosti pět let a pokud ji dvanáct
měsíců před uplynutím této lhůty žádná ze smluv-
ních stran nevypoví, zůstává v platnosti až do té
doby, pokud nebude 12 měsíců předem vypově-
zena.
III.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Velkou Bri-
tánií je smluvním dokumentem, který jde za rá-
mec Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ne-
jen pokud jde o rozpracování jejích obecných
ustanovení, ale zejména též pokud jde o pojetí
výsad a imunit konzulárního úřadu a jeho členů.
Toto pojetí obsažené v úmluvě se blíží výsadám
a imunitám diplomatických misí a jejich členů.
V těchto směrech se v úmluvě projevuje vliv no-
vých progresivních zásad rozvoje mezinárodního
práva v oblasti konzulárních styků, které jsou pro-
sazovány zejména teorií a praxí socialistických
států.
Ve smyslu čl. 36 odst. 3 ústavního zákona
č. 143/1968 Sb., o československé federaci úmluva
vyžaduje před svou ratifikací souhlas Federálního
shromáždění.
V Praze dne 30. ledna 1976
Předseda vlády ČSSR:
dr. Štrougal v. r.
4
KONZULÁRNÍ OMLUVA MEZI ČESKOSLOVENSKOU SOCIALISTICKOU REPUBLIKOU
A SPOJENÝM KRÁLOVSTVÍM VELKÉ BRITANIE A SEVERNÍHO IRSKA
Prezident Československé socialistické repub-
liky a Její Veličenstvo královna Spojeného krá-
lovství Velké Británie a Severního Irska a Jejích
ostatních držav a území, hlava Společenství,
vedeni přáním dále upevnit přátelské vztahy
mezi oběma státy,
přejíce si upravit své konzulární styky a tím
způsobem usnadnit ochranu zájmů svých států, ja-
kož i práv a zájmů svých občanů,
rozhodli se uzavřít konzulární úmluvu a jme-
novali k tomuto účelu svými zmocněnci:
Prezident Československé socialistické repub-
liky:
Dr. Miloslava Růžka, náměstka ministra za-
hraničních věcí Československé socialistické re-
publiky
Její Veličenstvo královna Spojeného králov-
ství Velké Británie a Severního Irska a Jejích
ostatních držav a území, hlava Společenství (dále
nazývaná
,,Její Britské Veličenstvo"):
Za Spojené království Velké Británie a Sever
ního Irska:
Ctihodného barona Goronwy-Robertse z Caer-
narvonu a Ogwenu, parlamentního státního pod-
tajemníka pro záležitosti zahraničí a Společenství,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali
v dobré a náležité formě a dohodli se na těchto
ustanoveních:
ČÁST I
Vymezení pojmů
Článek 1
Pro účely této Úmluvy:
1. ,,konzulární úřad" je generální konzulát, kon-
zulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatel-
ství;
2. ,,konzulární obvod" je území určené konzu-
lárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
3. ,,konzulární úředník" je každá osoba, včetně
vedoucího konzulárního úřadu, jmenovaná do
této funkce v souladu s ustanoveními této
Úmluvy a pověřená výkonem konzulárních
funkcí;
4. ,,konzulární zaměstnanec" je každá osoba za-
městnaná vysílajícím státem na konzulárním
úřadě, která vykonává:
a) administrativní a technické služby nebo
b) jiné služby pro konzulární úřad
a jež byla jako taková oznámena přijímají-
címu státu v souladu s článkem 5;
5. ,,konzulární archiv" zahrnuje veškerou úřední
korespondenci, dokumenty a kancelářské vy-
bavení určené pro úřední použití, spolu s ve-
škerým nábytkem určeným k jejich ochraně
a uložení;
6. ,,loď vysílajícího státu" je jakákoliv loď re-
gistrovaná v přístavu vysílajícího státu; tento
pojem však nezahrnuje žádnou válečnou loď.
ČÁST II
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování
konzulárních úředníků a konzulárních
zaměstnanců
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen vysílají-
cím státem na území přijímajícího státu pouze
s jeho souhlasem.
2. Sídlo a klasifikace konzulárního úřadu a
hranice konzulárního obvodu se určují dohodou
mezi vysílajícím a přijímajícím státem.
Článek 3
1. Vysílající stát předem požádá diplomatic-
kou cestou o souhlas přijímajícího státu se jme-
nováním vedoucího konzulárního úřadu.
2. Po obdržení tohoto souhlasu diplomatická
mise vysílajícího státu předá ministerstvu zahra-
ničních věcí přijímajícího státu konzulský patent
nebo jiný dokument o jmenování. V patentu nebo
jiném dokumentu se uvede plné jméno vedoucího
konzulárního úřadu, jeho státní příslušnost, třída,
hranice konzulárního obvodu, v němž bude vyko-
návat své funkce, a sídlo konzulárního úřadu.
3. Po předání patentu nebo jiného dokumentu
o jmenování vedoucího konzulárního úřadu přijí-
mající stát udělí co možno nejdříve a bezplatně
exequatur nebo jiné přivolení.
4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout
výkonu svých funkcí, jakmile mu přijímající stát
udělil exequatur nebo jiné přivolení.
Článek 4
1. Vysílající stát oznámí předem písemně
diplomatickou cestou ministerstvu zahraničních
věcí přijímajícího státu plné jméno, státní přísluš-
nost a hodnost konzulárního úředníka, který není
vedoucím úřadu, jmenovaného na konzulární úřad.
5
2. Přijímající stát mu udělí příslušný doku-
ment potvrzující jeho právo vykonávat konzulární
funkce v přijímajícím státě.
Článek 5
Vysílající stát předem oznámí písemně diplo-
matickou cestou ministerstvu zahraničních věcí
přijímajícího státu plné jméno, státní příslušnost
a funkci konzulárního zaměstnance jmenovaného
na konzulární úřad.
Článek 6
1. Konzulárním úředníkem může být pouze
státní příslušník vysílajícího státu a nikoliv státní
příslušník přijímajícího státu nebo osoba, jež má
v přijímajícím státě trvalé bydliště.
2. Konzulárním zaměstnancem může být stát-
ní příslušník vysílajícího státu, státní příslušník
přijímajícího státu nebo státní příslušník třetího
státu.
Článek 7
Předchozího souhlasu přijímajícího státu bude
zapotřebí v následujících případech:
1. jakékoliv jmenování státního příslušníka
vysílajícího státu, jestliže tato osoba již obdržela
povolení ke vstupu nebo k pobytu v přijímajícím
státě za jinými účely; toto omezení se však ne-
bude vztahovat na osobu, která je již členem per-
sonálu konzulárního úřadu nebo diplomatické mise
vysílajícího státu v přijímajícím státě;
2. jmenování státního příslušníka přijímají-
cího státu nebo osoby, jež má stálé bydliště v při-
jímajícím státě, nebo státního příslušníka třetího
státu konzulárním zaměstnancem.
Článek 8
Přijímající stát může kdykoliv, aniž musí své
rozhodnutí zdůvodnit, oznámit vysílajícímu státu
diplomatickou cestou, že konzulární úředník nebo
konzulární zaměstnanec je nepřijatelný. Vysílající
stát v takovém případě odvolá tuto osobu nebo
ukončí její činnost na konzulárním úřadě. Jestliže
vysílající stát opomene v přiměřené době vyhovět
této povinnosti, přijímající stát může v případě
vedoucího konzulárního úřadu odvolat exequatur
nebo jiné přivolení, v případě jiného konzulárního
úředníka nebo konzulárního zaměstnance odmít-
nout uznávat tuto osobu za konzulárního úřed-
níka nebo zaměstnance.
Článek 9
Přijímající stát poskytne konzulárnímu úřed-
níkovi ochranu a učiní nezbytná opatření pro to,
aby mohl vykonávat své funkce a aby mu byla při-
znána práva, výsady a imunity, které mu náleží
podle této úmluvy a právních předpisů přijímají-
cího státu.
Článek 10
1. V případě, že vedoucí konzulárního úřadu
nemůže z jakéhokoliv důvodu vykonávat své funk-
ce nebo místo vedoucího konzulárního úřadu je
dočasně uprázdněno, vysílající stát může pověřit
některého konzulárního úředníka ze stejného kon-
zulárního úřadu nebo z jiného konzulárního úřadu
v přijímajícím státě nebo člena diplomatického
personálu své diplomatické mise v tomto státě, aby
prozatímně vedl konzulární úřad. Plně jméno této
osoby bude co nejdříve sděleno ministerstvu za-
hraničních věcí přijímajícího státu.
2. Konzulární úředník pověřený dočasným
vedením konzulárního úřadu je oprávněn vykoná-
vat funkce vedoucího konzulárního úřadu, jehož
místo zastává. Vztahují se na něho stejné povin-
nosti a budou mu poskytnuta stejná práva, výsady
a imunity, jako kdyby byl jmenován v souladu
s článkem 3.
3. Aniž by bylo dotčeno ustanovení článku
40 odst. 7, jmenováni člena diplomatického per-
sonálu diplomatické mise vysílajícího státu na kon-
zulární úřad v souladu s odst. 1 tohoto článku se
nedotýká výsad a imunit, jež jsou mu přiznány
na základě jeho diplomatického statutu.
Článek 11
1. Členům diplomatického personálu diploma-
tické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě,
kteří byli pověřeni výkonem konzulárních funkcí
na této misi a jejichž jména byla sdělena minister-
stvu zahraničních věcí přijímajícího státu, se při-
znávají stejná práva a ukládají stejné povinnosti
jako konzulárním úředníkům podle této Úmluvy.
2. Bez újmy ustanovení článku 40 odst. 7, vý-
kon konzulárních funkcí osobami, na něž se vzta-
huje odst. 1 tohoto článku, se nedotýká výsad a
imunit přiznaných jim na základě jejich diploma-
tického statutu.
Článek 12
1. Vysílající stát může v mezích, ve kterých
to právní předpisy přijímajícího státu připouštějí,
nabývat do vlastnictví, užívat nebo najímat v ja-
kékoliv formě stanovené těmito právními před-
pisy pozemky, budovy nebo části budov pro po-
třeby konzulárního úřadu nebo ubytování konzu-
lárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance
za předpokladu, že tento je státním příslušníkem
vysílajícího státu. Přijímající stát poskytne v pří-
padě potřeby vysílajícímu státu pomoc při získání
pozemků, budov nebo částí budov pro tyto účely.
6
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nevy-
jímá vysílající stát z povinnosti dodržovat před-
pisy o výstavbě a územním plánování nebo jiná
omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto
pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.
ČÁST III
Výsady a imunity
Článek 13
1. Znak nebo konzulární štít vysílajícího státu
spolu s příslušným označením konzulárního úřadu
v jazyce tohoto státu a v jazyce přijímajícího státu
může být umístěn na budově, ve které sídlí kon-
zulární úřad, a rovněž může být umístěn na vcho-
du nebo u vchodu do konzulárního úřadu.
2. Vlajka vysílajícího státu a jeho konzulární
vlajka může být vyvěšena na konzulárním úřadě
a na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu.
3. Vlajka vysílajícího státu může být též umís-
těna na dopravních prostředcích vedoucího kon-
zulárního úřadu, jež používá při výkonu svých
úředních funkcí.
Článek 14
1. Pozemky, budovy nebo části budov, použí-
vané výlučně pro účely konzulárního úřadu, jsou
nedotknutelné. Bezpečnostní ani jiné orgány při-
jímajícího státu nevstoupí na tyto pozemky, do
těchto budov nebo částí budov bez souhlasu ve-
doucího konzulárního úřadu nebo vedoucího diplo-
matické mise vysílajícího státu nebo osoby jme-
nované jedním z nich.
2. Ustanovení uvedená v odstavci 1 tohoto
článku se vztahují také na obydlí konzulárního
úředníka.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku
nebudou vykládána tak, aby vysílající stát byl vy-
ňat z povinnosti dodržovat právní předpisy o územ-
ním plánování nebo výstavbě, uvedené v odstavci
2 článku 12.
Článek 15
1. Konzulární archivy a dokumenty jsou vždy
a všude nedotknutelné.
2. V úředních archivech nesmějí být uchová-
vány listiny nebo předměty neúřední povahy.
Článek 16
1. a) Konzulární úřad má právo na spojení
s vládou vysílajícího státu, s diplomatickou misí
nebo s jinými konzulárními úřady vysílajícího
státu v přijímajícím státě nebo ve třetím státě.
K tomuto účelu konzulární úřad může použít všech
veřejných spojovacích prostředků, jakož i diploma-
tických a konzulárních kurýrů a diplomatických
a konzulárních zavazadel a může používat šifer.
b) Při použití veřejných spojovacích prostřed-
ků budou v případě konzulárního úřadu používány
stejné sazby jako v případě diplomatické mise.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu
bez ohledu na to, jakých spojovacích prostředků
je použito, a zavazadla uvedená pod písm. a) od-
stavce 1 tohoto článku jsou nedotknutelná za před-
pokladu, že jsou opatřena zřetelným vnějším ozna-
čením své úřední povahy; orgány přijímajícího
státu je nemohou ani otevřít ani zadržet. Tato za-
vazadla mohou obsahovat pouze úřední korespon-
denci a předměty určené výlučně pro úřední po-
třebu.
3. Osobám pověřeným přepravou konzulárních
zavazadel poskytuje přijímající stát stejná práva,
výsady a imunity jako diplomatickým kurýrům vy-
sílajícího státu.
4. Konzulární zavazadla mohou být svěřena
kapitánu lodi nebo civilního letadla, které má
přistát na povoleném vstupním místě přijímajícího
státu. V žádném takovém případě nebude kapitán
považován za konzulárního kurýra; bude však vy-
baven úřední listinou označující počet zavazadel,
jež mu byla svěřena. Po projednání s příslušnými
orgány přijímajícího státu může konzulární úřad
pověřit některého konzulárního úředníka nebo
konzulárního zaměstnance, aby převzal uvedené
zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo le-
tadla nebo mu je předal.
Článek 17
1. a) Konzulární úředník nepodléhá trestní
jurisdikci přijímajícího státu. Je rovněž vyňat
z občanskoprávní a správní jurisdikce s výjimkou
případů uvedených v odstavci 7 článku 40 této
Úmluvy a pod písmenem a), b) a c) odstavce 1
a v odstavci 3 článku 31 Vídeňské úmluvy o diplo-
matických stycích, podepsané dne 18. dubna 1961.
Osoba tohoto úředníka je nedotknutelná.
b) Ustanovení uvedená pod písmenem a) to-
hoto odstavce se vztahují také na rodinné přísluš-
níky konzulárního úředníka, kteří s ním žijí ve-
společné domácnosti, v každém případě za před-
pokladu, že dotyčná osoba není státním příslušní-
kem přijímajícího státu nebo v něm nemá trvalé
bydliště.
2. a) Konzulární zaměstnanec, pokud není
státním příslušníkem přijímajícího státu, nebo po-
kud nemá v tomto státě trvalé bydliště, nepodléhá
trestní jurisdikci přijímajícího státu. Občansko-
právní a správní jurisdikci tohoto státu nepodléhá
pouze pokud jde o úkony prováděné v rámci jeho
úřední činnosti.
7
b) Ustanovení prvé věty písm. a) tohoto od-
stavce se rovněž vztahují na rodinné příslušníky
konzulárního zaměstnance ve smyslu definice
v pododst. a) odst. 4 čl. 1, kteří s ním žijí ve spo-
lečné domácnosti, a to v každém případě za před-
pokladu, že dotyčná osoba není rovněž státním
příslušníkem přijímajícího státu ani v něm nemá
trvalé bydliště.
Článek 18
1. V případě, že konzulární zaměstnanec, na
kterého se nevztahuje ustanovení čl. 17 odst. 2
písm. a), bude zadržen nebo zatčen nebo proti
němu bude zahájeno trestní řízení, přijímající stát
o tom bude neprodleně informovat příslušného
konzulárního úředníka.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se rov-
něž vztahuje na rodinného příslušníka konzulár-
ního úředníka žijícího s ním ve společné domác-
nosti anebo na rodinného příslušníka konzulár-
ního zaměstnance žijícího s ním ve společné do-
mácnosti, který je státním příslušníkem přijíma-
jícího státu nebo v něm má trvalé bydliště, a který
proto nepožívá imunity a nedotknutelnosti podle
článku 17.
Článek 19
1. Konzulární úředník a konzulární zaměst-
nanec, jak je definován v pododstavci a) odst. 4
článku 1, pokud není státním příslušníkem přijí-
majícího státu nebo v něm nemá trvalé bydliště,
bude oprávněn odmítnout vypovídat jako svědek.
2. Konzulární zaměstnanec, jak je definován
v pododstavci a) odst. 4 článku 1, na něhož se ne-
vztahují ustanovení odstavce 1 tohoto článku, nebo
konzulární zaměstnanec, jak je definován v pod-
odstavci b) odst. 4 článku 1, bude oprávněn od-
mítnout vypovídat jako svědek ve věcech spoje-
ných s výkonem jeho úředních funkcí nebo před
kládat úřední dokumenty či předměty.
3. V případě, kdy se vysílající stát vzdá imu-
nity podle článku 20, aby osoba, na niž se vztahují
ustanovení odstavce 1 nebo odstavce 2 tohoto člán-
ku, mohla v zájmu spravedlnosti vypovídat jako
svědek:
a) nesmí být použito žádného donucovacího nebo
administrativního opatření, jež by dotyčnou
osobu přimělo vypovídat jako svědek nebo do-
stavit se za tím účelem k soudu, a nebude
proti ní použito žádného trestu, pokud jako
svědek vypovídat nebude nebo se nedostaví
k soudu;
b) budou podniknuty veškeré rozumné kroky, aby
se zabránilo vměšování do výkonu činnosti
konzulárního úřadu; je-li touto osobou kon-
zulární úředník, může být takové svědectví
na požádání vedoucího konzulárního úřadu
učiněno v případě, kdy je to možné a přípust-
né, ústně anebo písemně na konzulárním úřadě
nebo v obydlí konzulárního úředníka.
4. Ustanovení odstavce 1 a pododstavce a) od-
stavce 3 tohoto článku se vztahují rovněž na ro-
dinné příslušníky konzulárního úředníka nebo
konzulárního zaměstnance, kteří s ním žijí ve spo-
lečné domácnosti, v každém případě za předpo-
kladu, že taková osoba není státním příslušníkem
přijímajícího státu ani nemá na území tohoto státu
trvalé bydliště.
5. Ustanovení předchozích odstavců tohoto
článku se vztahují na řízení před soudními a správ-
ními orgány přijímajícího státu.
Článek 20
1. Vysílající stát se může vzdát kterékoliv
z výsad a imunit uvedených v článcích 17 a 19.
2. Vzdání se výsad a imunit s výjimkou usta-
novení odstavce 3 tohoto článku musí být ve všech
případech výslovné a musí být sděleno přijímají-
címu státu písemně.
3. Jestliže podá návrh na zahájení řízení osoba
požívající vynětí z jurisdikce podle článku 17, ne-
může se dovolávat tohoto vynětí, pokud jde o ža-
loby související přímo s žalobním návrhem jí po-
daným.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech ob-
čanskoprávních nebo správních neznamená vzdát
se tím též Imunity, pokud jde o exekuční výkon
rozhodnutí; této imunity je nutno vzdát se zvlášť.
Článek 21
1. Konzulární úředník je vyňat v přijímajícím
státě z povinnosti služby v ozbrojených silách a
je osvobozen od povinné veřejné služby jakéhoko-
liv druhu.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se též
vztahují na konzulární zaměstnance a rodinné pří-
slušníky konzulárních úředníků a konzulárních za-
městnanců, kteří s nimi žijí ve společné domác-
nosti, v každém případě za předpokladu, že do-
tyčná osoba není státním příslušníkem přijímají-
cího státu.
Článek 22
1. Konzulární úředník, jakož i konzulární za-
městnanec, který nemá trvalé bydliště na území
přijímajícího státu, je osvobozen od všech povin-
ností, které stanoví právní předpisy přijímajícího
státu, pokud jde o registraci cizinců a povolení
k pobytu.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se
vztahují také na rodinně příslušníky konzulárního