Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1976
II. v. o.
114
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Indickou republikou, podepsaná v Dillí dne 4. prosince 1974
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi Československou socialistickou republikou
a Indickou republikou, podepsanou v Dillí dne
4. prosince 1974.
2
Důvodová zpráva
I.
Vzájemné vztahy mezi ČSSR a Indií jsou v sou-
časném období charakterizovány probíhajícím
procesem rozšiřováni a prohlubování čs. -indické
spolupráce v nejrůznejších oblastech. K příznivému
trendu rozvoje čs. -indických vztahů významnou
měrou přispěly zejména návštěvy na nejvyšší
úrovni, které se v poslední době uskutečnily. Z čs.
strany to byla v prvé řadě návštěva generálního
tajemníka ÚV KSČ s. dr. G. Husáka v Indii v pro-
sinci 1973 a návštěva předsedy vlády ČSSR s. dr.
L. Štrougala v Indii v prosinci 1974. Z indické
strany návštěva ministerské předsedkyně I. Gan-
diové v ČSSR v červnu 1972 a návštěva prezidenta
Indické republiky Giriho v ČSSR, která proběhla
v říjnu 1973. Vedle uvedených návštěv nejvyšších
politických a státních představitelů došlo i k ná-
vštěvám parlamentních delegací, k řadě návštěv
na úrovni ministrů a realizují se i kontakty spo-
lečenských organizací.
Rozvoj čs. -indických vztahů a prohlubování a
rozšiřování spolupráce mezi oběma zeměmi se
projevuje v celé řadě oblastí, zejména v oblasti
hospodářské, kde hraje významnou úlohu čs. po-
moc při rozvoji indické ekonomiky, v oblasti vě-
deckotechnické spolupráce, v oblasti kulturní vý-
měny a v dalších. Celkově pozitivní vývoj vzá-
jemných vztahů mezi ČSSR a Indií se odráží i ve
sféře konzulárních styků, která zasahuje prak-
ticky do všech oblasti těchto vztahů. O intenzitě
konzulárních styků mezi oběma státy svědči i exis-
tence čs. generálních konzulátů v Bombaji a v Kal-
katě. Vycházejíce z těchto skutečností, dohodly
se obě strany na smluvní úpravě konzulárních
vztahů a sjednaly Konzulární úmluvu mezi Česko-
slovenskou socialistickou republikou a Indickou
republikou.
O politickém významu podepsané konzulár-
ní úmluvy svědči skutečnost, že o jejím sjednání
se hovoří v deklaraci podepsané při návštěvě s. dr.
G. Husáka v Indii a v komuniké vydaném na závěr
návštěvy I. Gandiové v ČSSR. Dalším dokladem
politického významu, který obě strany konzulární
úmluvě přikládají, je že úmluva byla podepsána
dne 4. 12. 1974 při návštěvě předsedy vlády ČSSR
s. dr. L. Štrougala v Indii. V úvahu je nutno vzít
též skutečnost, že ČSSR je vedle SSSR jediný.
státem, s nímž Indie takovýto smluvní dokument
podepsala.
Jedním z podkladů, ze kterých strany vychá-
zely při sjednání úmluvy jsou koncepce, které za-
kotvuje mnohostranná Vídeňská úmluva o konzu-
lárních stycích z roku 1963. Úmluva je kodifikaci
mezinárodního práva v oblasti konzulárních sty-
ků a v některých směrech přinesla i jeho pokro-
kový rozvoj. Lze říci, že tato úmluva v současné
době představuje obecný standard právní úpravy
konzulárních styků.
Vídeňská úmluva o konzulárních stycích je
však mnohostranný smluvní dokument a proto
obsahuje pouze obecnou právní úpravu, která ne
ve všech případech odpovídá potřebám a specifice
konkrétních dvoustranných vztahů mezi státy.
Týká se to zejména oblasti konzulárních funkcí,
kde Vídeňská úmluva obsahuje pouze obecné zá-
sady. Z těchto důvodů státy, i přes platnost Vídeň-
ské úmluvy, uzavírají bilaterální konzulární úmlu-
vy, které obecné zásady konzulárního práva dále
rozvíjejí a konkretizují. Na rozdíl od ČSSR, která
řadu takovýchto dvoustranných konzulárních
úmluv již uzavřela (se všemi socialistickými státy
a i s některými kapitalistickými štáty), sjednala
do té doby Indie dvoustrannou konzulární úmluvu
pouze se Sovětským svazem.
Podepsaná úmluva nemá význam pouze z hle-
diska právní úpravy konzulárních styků, na kte-
rých má ČSSR zájem, ale má i značný význam po-
litický. Konzulární úmluva usnadní činnost čs.
konzulárních úřadů v Indii a poskytne nejen lepší
podmínky pro ochranu čs. občanů v Indii, zejména
expertů apod., ale i pro ochranu zájmů čs. orga-
nizací, což může přispět k rozvoji čs. zahranič-
ního obchodu.
II.
Část I úmluvy obsahuje obvyklé definice vý-
razů v ní používaných. Část II (články 2-12) se
zabývá otázkami zřizování konzulárních úřadů a
jmenování konzulárních úředníků a konzulárních
zaměstnanců.
Konzulární úřad může být zřízen na území při-
jímajícího státu pouze s jeho souhlasem. Po do-
hodě s vysílajícím a přijímajícím státem se určuje
sídlo a hranice konzulárního obvodu.
Konzulárním úředníkem může být pouze ob-
čan vysílajícího státu. Přijímající stát je povinen
poskytnout konzulárnímu úředníkovi ochranu a
učinit nezbytná opatření, aby mohl vykonávat své
funkce a aby mu byla přiznána práva, výsady a
imunity podle úmluvy.
Část III (články 13-27) se týká práv, výhod,
výsad a imunit, poskytovaných konzulárním úřa-
dům a jejich členům. Obsahuje zejména podrobná
ustanovení o nedotknutelnosti a ochraně konzu-
lárních místnosti a archivů, o právu konzulárního
úřadu na spojení, o vynětí konzulárních úředníků,
konzulárních zaměstnanců a jejich rodinných pří-
slušníků z jurisdikce přijímajícího státu. Úmluva
poskytuje konzulárnímu úřadu obdobné výsady,
3
jako diplomatické misi a jeho vedoucímu vynětí
z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Konzulár-
ním úředníkům a konzulárním zaměstnancům jsou
přiznány výsady a imunity v obdobné míře, v jaké
je přiznává Vídeňská úmluva o konzulárních sty-
cích, zejména pokud jde o vynětí z jurisdikce
soudních a správních orgánů, jestliže jde o úkony
prováděné při výkonu konzulárních funkcí. Usta-
novení této části se týkají dále osvobození od ve-
řejných služeb, od povinnosti registrace, osvobo-
zení od daní a poplatků a celního osvobození.
Členům konzulárního úřadu je na území přijíma-
jícího státu zajištěna svoboda pohybu s výhradou
právních předpisů o oblastech, do nichž je pří-
stup zakázán nebo upraven z důvodů státní bez-
pečnosti.
V části IV (články 28-40) jsou definovány
konzulární funkce, které spočívají v zastupování
práv a zájmů vysílajícího státu a jeho občanů, a
to jak fyzických tak právnických osob (čl. 28).
Vztahují se na obvyklé úkony notářské a úkony
související s dědickou a opatrovnickou agendou,
dále na vydávání, prodlužování a rušení cestov-
ních dokladů občanů vysílajícího státu a vydá-
vání víz. Do konzulárních funkcí rovněž náleží
pomoc lodím a letadlům vysílajícího státu.
Kromě funkcí uvedených v části IV úmluvy
může konzulární úředník vykonávat i jiné konzu-
lární funkce, pokud to není v rozporu s právními
předpisy přijímajícího státu. Konzulární úředník
podporuje rozvoj obchodních, hospodářských, kul-
turních a vědeckých styků a turistiky mezi obě-
ma státy a přispívá k posilování přátelských vzta-
hů mezi nimi (čl. 29).
Úmluva podléhá v souladu se svými závěreč-
nými ustanoveními ratifikaci a vstoupí v platnost
dnem výměny ratifikačních listin, která má být
provedena v Praze. Uzavírá se na neomezenou
dobu, přičemž je dána možnost ji vypovědět se
šestiměsíční lhůtou.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Indickou
republikou se dotýká zejména ve svých ustanove-
ních o výsadách a imunitách československého
právního řádu a předkládá se v souladu s člán-
kem 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci Federálnímu shromáž-
dění k vyslovení souhlasu.
Praha, 30. ledna 1976
Předseda vlády ČSSR:
dr. Štrougal v. r.
Konzulární úmluva
mezi Československou socialistickou republikou a Indickou republikou
Československá socialistická republika
a Indická republika,
přejíce si upevnit přátelské vztahy existující mezi
oběma státy, rozhodly se uzavřít konzulární úmlu-
vu a k tomu účelu se dohodly na následujícím:
ČÁST 1
DEFINICE
Článek 1
Pro účely této úmluvy:
a) ,,konzulární úřad" je generální konzulát, kon-
zulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatel-
ství;
b) ,,konzulární obvod" je území určené konzu-
lárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
c) ,,vedoucí konzulárního úřadu" je osoba po-
věřená vysílajícím státem, aby vykonávala
funkce, spojené s tímto postavením;
d) ,,konzulární úředník" je osoba, včetně vedou-
cího konzulárního úřadu, pověřená výkonem
konzulárních funkcí;
c) ,,konzulární zaměstnanec" je osoba, která není
konzulárním úředníkem, vykonávajícím na
konzulárním úřadě administrativní nebo tech-
nické funkce;
f) ,,člen služebního personálu" je osoba zaměst-
naná v domácích službách konzulárního
úřadu;
g) ,,členové konzulárního úřadu" jsou konzulár-
ní úředníci, konzulární zaměstnanci a členové
služebního personálu;
h) ,,konzulární místnosti" jsou budovy nebo části
4
budov a pozemky k nim náležející, které jsou
používány výhradně pro účely konzulárního
úřadu, bez ohledu na vlastnictví;
i) ,,konzulární archivy" zahrují veškeré listiny,
dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, zá-
znamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu
spolu s šiframi a kódy, kartotékami a kterou-
koli částí zařízení, určenou k jejich ochráně
a uložení.
ČÁST II
ZŘIZOVANÍ KONZULÁRNÍCH GRADU
A JMENOVANÍ KONZULÁRNÍCH ÚŘEDNÍKU
A ZAMĚSTNANCŮ
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území
přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace
a hranice konzulárního obvodu se určují po do-
hodě mezi vysílajícím a přijímajícím státem.
Článek 3
1. Vysílající stál požádá předem diplomatic-
kou cestou o souhlas přijímajícího státu se jme-
nováním vedoucího konzulárního úřadu.
2. Po obdržení takovéhoto souhlasu diploma-
tická mise vysílajícího státu předá ministerstvu
zahraničních věcí přijímajícího státu konzulský
patent nebo jiný dokument o jmenování. V konzul -
ském patentu nebo dokumentu o jmenování bude
uvedeno plné jméno vedoucího konzulárního úřa-
du, jeho státní občanství, jeho třída, sídlo konzu-
lárního úřadu a konzulární obvod.
3. Po předání konzulského patentu nebo ji-
ného dokumentu o jmenování vedoucího konzu-
lárního úřadu přijímající stát mu v co nejkratší
době udělí exequatur nebo jiné přivolení.
4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmou l
výkonu svých funkcí po předložení konzulského
patentu nebo jiného dokumentu o jmenování a po
udělení exequatur nebo jiného přivolení přijíma-
jícím státem.
Článek 4
Přijímající stát může poskytnout vedoucímu
konzulárního úřadu prozatímní přivolení k vý-
konu konzulárních funkcí do té doby, nežli mu
udělí exequatur nebo jiné přivolení.
Článek 5
Konzulárním úředníkem může být pouze ob-
čan vysílajícího státu.
Článek 6
1. Vysílající stát předem písemně oznámí mi-
nisterstvu zahraničních věcí přijímajícího státu
plné jméno, občanství, hodnost a třídu každého
konzulárního úředníka, jiného než je vedoucí kon-
zulárního úřadu, jmenovaného na konzulární úřad.
2. Vysílající stát rovněž předem písemně o-
známí přijímajícímu státu plné jméno, občanství
a funkci konzulárního zaměstnance jmenovaného
na konzulární úřad.
Článek 7
1. Vysílající stát může v souladu s čl. 3, 5 a 6
pověřit jednoho nebo více členů své diplomatické
mise v přijímajícím státě výkonem konzulárních
funkcí. Člen diplomatické mise, pověřený výko-
nem konzulárních funkcí, bude i nadále požívat
výsad a imunit, které mu náležejí jako členu diplo-
matické mise.
2. Vysílající stát může při své diplomatické
misi zřídit konzulární odděleni, pověřené výkonem
konzulárních funkcí.
Článek 8
Příslušné orgány přijímajícího státu vydají
v souladu se svou praxí v tomto ohledu konzulár-
ním úředníkům, konzulárním zaměstnancům a je-
jich rodinným příslušníkům žijícím s nimi ve spo-
lečně domácnosti průkazy totožnosti.
Článek 9
Přijímající stát poskytne konzulárnímu úřed-
níkovi ochranu a učiní veškerá nezbytná opatření
k tomu, aby mohl vykonávat své funkce a aby mu
byla přiznána práva, výhody, výsady a imunity,
které mu náležejí podle této úmluvy.
Článek 10
1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemů-
že z nějakého důvodu vykonávat své funkce nebo
jestliže místo vedoucího konzulárního úřadu je
dočasně uprázdněno, vysíjající stát může pověřil
některého konzulárního úředníka tohoto konzu-
lárního úřadu nebo jiného konzulárního úřadu vy-
sílajícího státu v přijímajícím státě nebo člena
diplomatického personálu své diplomatické mlse
v tomto státě dočasným vedením konzulárního
úřadu. Plné jméno této osoby bude předem sdě-
leno písemně ministerstvu zahraničních věcí při-
jímajícího státu.
2. Osoba pověřená dočasným vedením konzu-
lárního úřadu, má právo vykonávat veškeré funk-
ce vedoucího konzulárního úřadu a požívat všech
práv, výhod, výsad a imunit jako vedoucí konzu-
lárního úřadu, jmenovaný podle čl. 3.
5
3. Člen diplomatického personálu diplomatic-
ké mise, pověřený dočasným vedením konzulár-
ního úřadu, požívá i nadále výsad a imunit, vy-
plývajicích z jeho diplomatického statutu.
Článek 11
1. Přijímající stát může kdykoli, aniž by udal
důvody svého rozhodnutí, oznámit vysílajícímu
státu diplomatickou cestou, že konzulární úředník
je nežádoucí osobou nebo že konzulární zaměst-
nanec je nepřijatelný.
Vysílající stát v takovém případě dotyčnou
osobu odvolá.
2. Pokud vysílající stát opomene v přiměřené
lhůtě vykonat svou povinnost podle odst. 1, přijí-
mající stát může odmítnout uznávat nadále tuto
osobu za člena konzulárního úřadu.
Článek 12
1. Vysílající stát může v rozsahu, v němž to
dovolují právní předpisy přijímajícího státu, na-
bývat do vlastnictví, najímat nebo užívat v jaké-
koli formě stanovené těmito právními předpisy
pozemky, budovy nebo části budov pro potřeby
konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů
konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího
státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu
při získání pozemků a budov nebo částí budov
pro účely uvedené v odst. 1 veškerou pomoc.
3. Nic v odst. 1 a 2 tohoto článku nebude
vykládáno tak, aby vyjímalo vysílající stát z po
vinnosti dodržovat právní předpisy o výstavbě a
územním plánování a jiné obdobné předpisy při-
jímajícího státu.
ČÁST III
VÝSADY A IMUNITY
Článek 13
1. Na budově, v níž je umístěn konzulární
úřad, a na sídle vedoucího konzulárního úřadu
může být umístěn znak vysílajícího státu spolu
s označením konzulárního úřadu v jazyce vysíla-
jícího a přijímajícího státu.
2. Vlajka vysílajícího státu může být vyvě-
šena na budově, v níž je umístěn konzulární úřad,
i na sídle vedoucího konzulárního úřadu a na jeho
dopravních prostředcích, používaných pro úřední
účely.
Článek 14
Konzulární místnosti a sídlo vedoucího kon-
zulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány při-
jímajícího státu mohou vstoupit do konzulárních
místností a do sídla vedoucího konzulárního úřa-
du pouze se souhlasům vedoucího konzulárního
úřadu nebo vedoucího diplomatické mise vysílají-
cího státu nebo osoby určené jedním z nich.
Článek 15
Konzulární archivy jsou vždy a všude ne-
dotknutelné. V konzulárních archivech nesmějí být
ukládány neúřední listiny.
Článek 16
1. Konzulární úřad má právo na spojení se
svou vládou, s diplomatickými misemi vysílajícího
státu a s konzulárními úřady vysílajícího státu
kdekoli se nalézají. Konzulární úřad může k to-
muto účelu používat všech vhodných spojovacích
prostředků, včetně diplomatických nebo konzulár-
ních kurýrů, diplomatických a konzulárních za-
vazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv.
Radiovou vysílací stanici může zřizovat pouze se
souhlasem přijímajícího státu.
2. Při použití veřejných spojovacích prostřed-
ků budou platit pro konzulární úřad stejné pod-
mínky jako pro diplomatickou misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu
a kurýrní zásilky a zavazadla jsou za předpo-
kladu, že jsou opatřena zřetelným vnějším ozna-
čením své úřední povahy, nedotknutelná a nemo-
hou být ani otevřena ani zadržena. Mohou obsa-
hovat pouze úřední korespondenci a předměty,
určené výlučně k úřední potřebě.
4. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední
listinou označující jeho postavení, v níž je uveden
počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Bude
vybaven diplomatickým pasem, vydaným vysílají-
cím státem. Konzulární kurýr požívá stejných práv,
výhod, výsad a imunit jako diplomatický kurýr
vysílajícího státu.
5. Vysílající stát, jeho diplomatické mise a
jeho konzulární úřady mohou určit konzulární ku-
rýry ad hoc. Ustanovení odstavce 4 tohoto článku
se vztahují na takového kurýra s výjimkou toho,
že výsady a imunity uvedené v tomto odstavci se
na něj přestanou vztahovat, jakmile odevzdá kon-
zulární zavazadlo, které mu bylo svěřeno, pří-
jemci.
6. Konzulární zavazadlo může rovněž být svě-
řeno kapitánu lodi nebo civilního letadla vysíla-
jícího státu. Kapitán musí být vybaven úřední listi-
nou označující počet zásilek tvořících konzulární
zavazadlo, avšak nebude považován za konzulární-
ho kurýra. Po projednání s příslušnými místními
orgány může konzulární úřad pověřit některého ze
svých členů, aby uvedená zavazadla přímo a volně
převzal od kapitána lodi nebo letadla nebo aby
mu je předal.
6
Článek 17
1. Přijímající stát bude s konzulárními úřed-
níky, konzulárními zaměstnanci a s jejich rodin-
nými příslušníky žijícími s nimi ve společně do-
mácnosti zacházet s náležitou úctou a učiní všech-
na vhodná opatřeni, aby zabránil jakémukoli útoku
proti jejích osobě, svobodě nebo důstojnosti.
2. Vedoucí konzulárního úřadu nemůže být
zatčen ani zadržen a požívá vynětí z trestní ju-
risdikce přijímajícího státu.
3. Vysílající stát se může vzdát vynětí vedou-
cího konzulárního úřadu z trestní jurisdikce při-
jímajícího státu. Vzdání se musí být vždy výslov-
né a musí být sděleno přijímajícímu státu pí-
semně.
4. Rodinní příslušníci vedoucího konzulárního
úřadu žijící s ním ve společně domácnosti poží-
vají vynětí z trestní jurisdikce přijímajícího státu
ve stejném rozsahu jako vedoucí konzulárního
úřadu.
5. Konzulární úředník, který není vedoucím
konzulárního úřadu, nemůže být zatčen ani za-
držen, vyjma v případě závažného trestného činu
a na základě rozhodnuti příslušného justičního
orgánu přijímajícího státu.
6. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 5
tohoto článku, konzulární úředník nebude uvěz-
něn ani podroben omezení osobní svobody v jaké-
koli jiné formě, pokud nejde o výkon soudního
rozhodnutí, které nabylo právní moci.
7. Jestliže proti konzulárnímu úředníkovi, kte-
rý není vedoucím konzulárního úřadu, bylo za-
hájeno trestní řízení, je povinen dostavit se před
příslušný orgán. Řízení však bude vedeno s nále-
žitou úctou, která konzulárnímu úředníkovi náleží
z důvodu jeho úředního postavení, a s výjimkou
případu uvedeného v odstavci 5 tohoto článku
způsobem, který naruší výkon konzulárních funk-
cí co nejméně. Tam, kde za okolností uvedených
v odstavci 5 tohoto článku bude nutné konzulár-
ního úředníka zatknout nebo zadržet, řízení proti
němu bude zahájeno s co nejmenším prodlením.
8. Rodinní příslušníci konzulárního úředníka,
kteří s ním žijí ve společné domácnosti, požívají
vynětí z trestní jurisdikce přijímajícího státu ve
stejném rozsahu jako konzulární úředník.
9. Konzulární úředník nebo konzulární za-
městnanec nepodléhají jurisdikci soudních nebo
administrativních orgánů přijímajícího státu ve
věcech týkajících se výkonu jejich funkcí.
10. Ustanovení odstavce 9 tohoto článku se
nepoužije, pokud jde o občanskoprávní řízení:
a) týkající se soukromého nemovitého majetku
nalézajícího se na území přijímajícího státu,
pokud jej konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec nemá v držení v zastoupení vysí-
lajícího státu pro účely konzulárního úřadu;
nebo
b) týkající se dědictví, ve kterém je konzulární
úředník nebo konzulární zaměstnanec vyko-
navatelem poslední vůle, správcem dědictví
nebo dědicem jako soukromá osoba a nikoli
v zastoupení vysílajícího státu; nebo
c) týkající se jakékoli soukromě nebo obchodní
činnosti, kterou konzulární úředník nebo kon-
zulární zaměstnanec vykonává v přijímajícím
státě mimo své konzulární funkce; nebo
d) vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním
úředníkem nebo konzulárním zaměstnancem,
při jejímž uzavření nevystupovali přímo nebo
nepřímo jako zástupci vysílajícího státu; nebo
e) týkající se žaloby třetí strany o náhradu ško-
dy z nehody způsobené v přijímajícím státě
vozidlem, plavidlem nebo letadlem.
11. Vysílající stát se může vzdát kterékoli
z imunit, uvedené v tomto článku. Vzdání se musí
být výslovné a musí být přijímajícímu státu sdě-
leno písemně.
12. Vzdání se imunity pokud jde o občansko-
právní a administrativní řízení, nezahrnuje vzdá-
ní se imunity, pokud jde o výkon rozhodnutí, k ně-
muž je zapotřebí zvláštního vzdání se imunity.
Článek 18
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vy-
zváni, aby vypovídali jako svědci v soudním nebo
správním řízení. Jestliže konzulární úředník od-
mítne vypovídat jako svědek, nesmi být vůči němu
použito donucovací opatření. Konzulární zaměst-
nanci nemohou odmítnout vypovídat jako svědci
s výjimkou případů uvedených v odst. 3.
2. Příslušná ustanovení odst. 1 týkající se kon-
zulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců
se rovněž vztahují na jejich rodinné příslušníky
žijící s nimi ve společné domácnosti.
3. Členové konzulárního úřadu mohou odmít-
nout vypovídat jako svědci, pokud jde o záleži-
tosti spadající pod výkon jejich funkcí, nebo před-
ložit úřední dokumenty a úřední korespondenci.
Rovněž mohou odmítnout vypovídat jako znalci
práva vysílajícího státu.
4. Orgány přijímajícího státu, které požadují
svědectví od konzulárních úředníků nebo od kon-
zulárních zaměstnanců, budou postupovat tak, aby
se nevměšovaly do výkonu jejich funkcí. Pokud
je to možné, může ke svědecké výpovědi dojít na
konzulárním úřadě nebo v obydlí konzulárního
úředníka nebo zaměstnance nebo může být pře-
dána v písemné formě.
7
Článek 19
Členově konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci, žijící s nimi ve společné domácnosti
a kteří nejsou občany přijímajícího státu ani v něm
nemají trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě
osvobozeni od povinných veřejných služeb všeho
druhu.
Článek 20
Konzulární úředník, konzulární zaměstnanec
a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve spo-
lečné domácnosti jsou na základě vzájemnosti vy-
ňati ze všech povinností stanovených právními
předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registra-
ci cizinců, povolení k pobytu a jiných obdobných
požadavků týkajících se cizinců.
Článek 21
1. Konzulární místnosti a sídlo vedoucího
konzulárního úřadu, jejichž vlastníkem nebo ná-
jemcem je vysílající stát nebo osoba jednající jeho
jménem, jsou vyňaty ze všech celostátních, oblast-
ních nebo místních daní a poplatků, vyjma těch,
které představují platbu za poskytnuté služby.
2. Vynětí z daní a poplatků uvedené v od-
stavci 1 se nevztahuje na:
a) daně a poplatky, které podle právních před-
pisů přijímajícího státu má platit osoba vstu-
pující do smluvního poměru s vysílajícím stá-
tem nebo osobou jednající jeho jménem, a
b) nepřímé daně, které jsou obvykle zahrnuty
v ceně zboží a služeb.
3. Vynětí stanovené v tomto článku se nevzta-
huje na poplatky za poskytnuté služby.
Článek 22
1. Konzulární úředník, konzulární zaměstna-
nec a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve
společné domácnosti, jestliže jsou občany vysílají-
cího státu, jsou v přijímajícím státě osvobozeni
ode všech daní a poplatků osobních a věcných,
celostátních, oblastních, místních, s výjimkou ná-
sledujících:
a) nepřímých daní, které Jsou obvykle zahrnuty
v ceně zboží a služeb;
b) daní a poplatků ze soukromého nemovitého
majetku nacházejícího se na území přijíma-
jícího státu s výhradou ustanovení článku
21;
c) dědické daně a poplatků a daní a poplatků
z převodu majetku ukládaných přijímajícím
státem, s výhradou ustanovení článku 23;
d) daní a poplatků ze soukromých příjmů, které
mají zdroj v přijímajícím státě, a jakýchkoli
jiných daní obdobně povahy;
e) registračních, soudních, hypotéčních, listin-
ných a kolkových poplatků, s výjimkou usta-
novení článku 21;
f) poplatků za poskytnuté služby.
2. Členové služebního personálu, jestliže jsou
občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni od daní
a poplatků ze mzdy, kterou pobírají za své služby.
3. Konzulární úředníci a konzulární zaměst-
nanci, kteří zaměstnávají osoby, jejichž mzdy nebo
platy nejsou v přijímajícím státě vyňaty z daně
z příjmu nebo
jiných obdobných daní, budou do-
držovat závazky, které právní předpisy tohoto stá-
tu ukládají zaměstnavatelům, pokud jde o tyto
daně, včetně předpisů o sociálním zabezpečení.
Článek 23
Jestliže člen konzulárního úřadu nebo jeho
rodinný příslušník zemře a zanechá v přijímají-
cím státě movitý majetek, tento majetek bude,
s výjimkou majetku získaného v přijímajícím státě,
jehož vývoz byl v době smrti zakázán, osvobozen
od všech dědických daní a poplatků a daní a po-
platků z převodu majetku, za předpokladu, že do-
tyčná osoba nebyla občanem přijímajícího státu
a ani neměla v tomto státě trvalé bydliště a že se
tento majetek nalézá na území přijímajícího státu
pouze v souvislosti s pobytem zemřelého
jako čle-
na konzulárního úřadu nebo jeho rodinného pří-
slušníka.
Článek 24
1. Přijímající stát v souladu se svými práv-
ními předpisy a na základě vzájemnosti dovolí do-
oz a poskytne osvobození od celních dávek a
poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu
a obdobné služby, pokud jde o:
a) předměty určené pro úřední potřebu konzu-
lárního úřadu;
b) předměty, včetně motorových vozidel, určené
pro osobní potřebu konzulárního úředníka a
jeho rodinných příslušníků žijících s ním ve
společné domácnosti. Předměty určené pro
spotřebu nepřesáhnou množství nutné pro pří-
mou potřebu dotyčných osob.
2. Konzulární zaměstnanci, kteří jsou občany
vysílajícího státu, a jejich rodinní příslušníci ži-
jící s nimi ve společně domácnosti požívají osvo-
bození, pokud jde o předměty, kromě motorových
vozidel, uvedené pod písmenem b) odstavce 1 to-
hoto článku v souladu s použitelnými předpisy
přijímajícího státu při svém prvém nástupu na
konzulární úřad.
3. Osobní zavazadla doprovázející konzulár-
ní úředníky a jejich rodinné příslušníky žijící
s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena
8
od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze
v případech, kdy jsou vážné důvody k domněnce,
že obsahují jiné předměty než uvedené pod písm.
b) odstavce 1 tohoto článku nebo předměty, je-
jichž dovoz nebo vývoz je zakázán právními před-
pisy přijímajícího státu nebo na které se
vztahují
jeho právní předpisy o karanténě. Takováto pro-
hlídka musí být provedena v přítomnosti tohoto
konzulárního úředníka nebo jeho rodinného pří-
slušníka.
Článek 25
1. Všechny osoby, které požívají podle této
úmluvy výhod, výsad a imunit, jsou povinny, bez
újmy na těchto výhodách, výsadách a imunitách,
dodržovat právní předpisy přijímajícího státu a
spolupracovat při jejich provádění, včetně doprav-
ních předpisů a předpisů o pojištění motorových
vozidel. Mají rovněž povinnost nezasahovat do
vnitřních záležitostí tohoto státu.
2. Konzulárních místnosti nebudu používáno
způsobem neslučitelným s výkonem konzulárních
funkcí. Konzulární místnosti nebudou používány
k poskytování azylu jakékoli osobě, včetně obča-
na vysílajícího státu.
Článek 26
Konzulární úřednicí, konzulární zaměstnanci
a členově služebního personálu a jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti
nebudou vykonávat v přijímajícím státě žádnou
soukromou nebo obchodní činnost pro osobní zisk.
Článek 27
S výhradou právních předpisů přijímajícího
státu o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo
omezen z důvodů státní bezpečnosti, konzulární
úředník nebo konzulární zaměstnanec, jakož i je-
jich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné
domácnosti mohou volně cestovat v tomto státě.
Ustanovení tohoto článku se nedotýká náležitostí
stanovených pro udělování víz nebo jiných cestov-
ních dokladů podle právních předpisů přijímají-
cího státu.
ČÁST IV
KONZULÁRNÍ FUNKCE
Článek 28
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat
v souladu s právními předpisy přijímajícího státu
funkce uvedené v této části. Jiné konzulární funk-
ce může vykonávat, pouze pokud to není v roz-
poru s právními předpisy přijímajícího státu.
2. Konzulární úředník má právo hájit v kon-
zulárním obvodu v souladu s právními předpisy
přijímajícího státu práva a zájmy vysílajícího
státu a Jeho občanů, a to jak fyzických, tak i práv-
nických osob.
3. Při výkonu svých funkcí se konzulární
úředník může obracet:
a) na příslušné místní orgány přijímajícího státu
ve svém konzulárním obvodu;
b) i na příslušné ústřední orgány přijímajícího
státu, jestliže to dovolují právní předpisy a
zvyklosti přijímajícího státu nebo příslušné
mezinárodní smlouvy, v rozsahu, v němž to
dovolují.
4. Konzulární úředník může se souhlasem při-
pínajícího státu vykonávat konzulární funkce
i mimo konzulární obvod.
Článek 29
Konzulární úředník podporuje rozvoj obchod-
ních, hospodářských, kulturních a vědeckých
styků a turistiky mezi oběma státy a přispívá
k posilování přátelských vztahů mezi nimi.
Článek 30
Konzulární úředník je v konzulárním obvodu
oprávněn
a) registrovat občany vysílajícího státu;
b) přijímat žádosti o prohlášení ve věcech stát-
ního občanství občanů vysílajícího státu a vy-
dávat příslušné doklady;
c) v souladu s právními předpisy vysílajícího
státu oddávat, jestliže obě osoby jsou občany
vysílajícího státu a pokud to není zakázáno
právními předpisy přijímajícího státu:
d) v souladu s právními předpisy vysílajícího
státu přijímat prohlášení týkající se rodinných
poměrů občanů vysílajícího státu;
e) registrovat narození a úmrtí občanů vysílají-
cího státu;
f) sestavovat, ověřovat, potvrzovat a legalizovat
listiny a dokumenty, jakož i provádět jiné
úkony, které jsou nezbytné pro jejich platnost
na žádost občana vysílajícího státu pro jejich
uplatnění mimo území přijímajícího státu nebo
na žádost jakékoliv osoby, pro použití ve vy-
sílajícím státě, za předpokladu, že to není
v rozporu s právními předpisy přijímajícího
státu;
g) překládat listiny a dokumenty a ověřovat
správnost překladu, jakož
i ověřovat listiny.
2. Jestliže to vyžadují právní předpisy přijí-
majícího státu, konzulární úředník bude informo-
vat příslušné orgány tohoto státu o provádění
úkonů uvedených v odstavci 1 písm. c) a e).
9
Článek 31
Listiny a dokumenty, vyhotovené, přeložené
nebo ověřené konzulárním úředníkům v souladu
s čl. 30, mají v přijímajícím státě stejnou právní
účinnost a důkazní sílu jako doklady vyhotovené,
přeložené nebo ověřené příslušnými orgány přijí-
majícího státu.
Článek 32
1. Konzulární úředník je oprávněn vydával
cestovní pasy občanům vysílajícího státu, vydávat
jiné cestovní dokumenty a prodlužovat jejich plat-
nost, obnovovat je nebo rušit a vykonávat jiné
úkony, které se jich týkají.
2. Je rovněž oprávněn vydávat víza osobám,
které si přejí cestovat do vysílajícího státu.
Článek 33
1. Příslušné orgány přijímajícího státu budou
neprodleně informovat konzulárního úředníka
o úmrtí občana vysílajícího státu na území přijí-
majícího státu.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou
informovat konzulární úřad na jeho žádost, nebo
jestliže se o něm samy dozvědí, o majetku naléza-
jícím se v tomto státě, který spadá do dědictví
v případech, kdy dědic nebo osoba, která má práv-
ní nárok na dědictví je občanem vysílajícího státu.
3. Konzulární úředník je oprávněn v souladu
s právními předpisy přijímajícího státu přijímat
pro občana vysílajícího státu, který nemá trvalé
bydliště v přijímajícím státě, peníze nebo jiný ma-
jetek, který tomuto občanu náleží z titulu dědic-
tví, včetně plateb z titulu náhrady škody, důchodu
a sociálního zabezpečení a příjmů z pojistek.
4. Movitý majetek a peněžní částky pocházející
z likvidace dědictví náležejícího občanu vysílají-
cího státu mohou být předány konzulárnímu úřed-
níkovi za předpokladu, že nároky věřitele zemřelé
osoby byly uspokojeny nebo zajištěny a že byly
zaplaceny daně a poplatky, týkající se dědictví.
5. Vývoz movitého majetku z přijímajícího
státu a předání peněžních částek obdržených kon-
zulárním úřadem jakékoli osobě mimo přijímající
stát budou prováděny v souladu s právními před-
pisy přijímajícího státu.
Článek 34
1. Konzulární úředník má právo v souladu
s právními předpisy přijímajícího státu zastupovat
v konzulárním obvodu občany vysílajícího státu
před orgány přijímajícího státu, jestliže nemohou
z důvodu nepřítomnosti nebo z jiných vážných dů-
vodů včas uplatňovat svá práva a zájmy. Zastu-
pování trvá tak dlouho, dokud zastupovaní ne-
ustanoví své zmocněnce nebo sami nepřevezmou
hájení svých práv a zájmů. Nic v tomto článku
nezmocňuje konzulárního úředníka vystupoval
před soudem bez plné moci od příslušné strany.
2. Konzulární úředník má právo v konzulár-
ním obvodu navázat a udržovat styk s každým
občanem vysílajícího státu, radit mu a poskytoval
veškerou pomoc a v případě potřeby činit opatře-
ní k zajištění právní pomoci. Přijímající stát ne-
bude žádným způsobem omezovat právo občana
vysílajícího státu spojit se s konzulárním úřadem
nebo konzulární úřad navštívit.
Článek 35
1. Příslušné orgány přijímajícího státu uvě-
domí neprodleně konzulárního úředníka o zatčení,
zadržení nebo vzetí do vazby občana vysílajícího
státu.
2. Konzulární úředník je oprávněn co nejdříve
navštívit občana vysílajícího státu, který byl za-
tčen, zadržen, vzat do vazby nebo který je ve vý-
konu trestu odnětí svobody, a udržovat s ním styk.
Příslušné orgány přijímajícího státu rovněž pře-
dají bez zbytečného prodlení konzulárnímu úřed-
níkovi jakékoliv písemné sdělení od občana vysí-
lajícího státu, který byl zatčen, zadržen, vzat do
vazby nebo který je ve výkonu trestu odnětí svo-
hody.
3. Konzulární úředník bude na svou žádost
informován o právním předpisu, podle něhož byl
občan vysílajícího státu zatčen, zadržen nebo vzat
do vazby a v co největší možné míře o důvodech
zatčení, zadržení nebo vzetí do vazby.
4. Práva konzulárního úředníka podle odst. 2
a 3 budou vykonávána v souladu s právními před-
pisy přijímajícího státu a za podmínky, že tyto
právní předpisy tato práva neruší.
Článek 36
1. Konzulární úředník je oprávněn poskytovat
v konzulárním obvodu veškerou pomoc lodi vysí-
lajícího státu, která se nachází v přístavech, po-
břežních nebo vnitřních vodách přijímajícího stá-
tu, jakož i její posádce a cestujícím.
2. Konzulární úředník může vstoupit na pa-
lubu lodi, jakmile je povoleno navázat styk s kon-
zulárním úředníkem.
3. Konzulární úředník má v konzulárním ob-
vodu právo:
10
a) bez újmy na právech orgánů přijímajícího
státu vyšetřovat všechny událostí na palubě
lodi, vyslechnout členy posádky, kontrolovat
lodní doklady, přijmout hlášení o cestě a
směru lodi, jakož i usnadňovat vjezd, výjezd
nebo postoj lodi v přístavu;
b) bez újmy na právech orgánů přijímajícího
státu řešit sporně otázky mezi kapitánem a
členy posádky, včetně sporných otázek týkají-
cích se mzdy a pracovní smlouvy v míře, ve
které to dovolují právní předpisy vysílajícího
státu;
c) učinit opatření k lékařskému ošetření člena
posádky nebo cestujícího nebo k jejich ná-
vratu do vysílajícího státu;
d) přijmout, vystavit nebo ověřit prohlášení nebo
doklady, které stanoví právní předpisy vysí-
lajícího státu ve vztahu k lodi.
Článek 37
1. V případech, kdy příslušné orgány přijíma-
jícího státu zamýšlejí provést jakékoli donucovací
opatření nebo zahájit jakékoli úřední vyšetřováni
na palubě lodi vysílajícího státu, příslušné orgány
přijímajícího státu o tom budou informovat kon-
zulární úřad. Taková informace bude podána co
možno nejdříve před zahájením takovéhoto úkonu,
aby mu mohl být přítomen konzulární úředník
nebo jeho zástupce. Jestliže konzulární úředník
nebo jeho zástupce není přítomen, orgány přijí-
majícího státu poskytnou konzulárnímu úřadu na
jeho žádost úplnou informaci o provedeném opa-
tření.
2. Ustanovení odstavce 1 se použije i tehdy,
jestliže kapitán nebo člen posádky lodi mají být
vyslechnuti příslušnými orgány na pevnině.
3. Ustanovení tohoto článku se nepoužije při
obvyklé celní, pasové nebo hygienické kontrole,
jakož i při všech ostatních úkonech prováděných
na žádost nebo se souhlasem kapitána lodi.
Článek 38
1. Ztroskotá-li loď vysílajícího státu, narazí-li
na břeh nebo utrpí jinou havárii v přijímajícím
státě, nebo je-li nějaký předmět patřící k nákladu
havarované lodi vysílajícího, přijímajícího nebo
třetího státu vlastnictvím občana vysílajícího státu
a nalezne se na pobřeží nebo ve vnitřních nebo
teritoriálních vodách přijímajícího státu jako před-
mět vyvržený na břeh, nebo je dopraven do pří-
stavu tohoto státu, uvědomí o tom orgány přijíma-
jícího státu ihned konzulárního úředníka. Informují
konzulárního úředníka i o opatřeních učiněných
na záchranu lidí, lodi, nákladu a dalšího zboží,
jakož i části lodi a části nákladu, které se od-
poutaly od lodi.
2. Konzulární úředník může lodi vysílajícího
státu, jejím cestujícím a členům posádky poskyt-
nout veškerou pomoc. Za tím účelem se může
obrátit na příslušné orgány přijímajícího státu.
Konzulární úředník může činit opatření vyplýva-
jící z odstavce 1, včetně opatření za účelem opra-
vy lodi, nebo požádat příslušné orgány přijímají-
cího státu, aby taková opatření učinily nebo v nich
pokračovaly.
3. Z poškozené lodi, jejího nákladu nebo zá-
sob nebude vybíráno na území přijímajícího státu
žádné clo, ledaže by byly dodány k použití v tom-
to státě.
4. Jestliže kapitán, majitel nebo pojišťovatel
lodi, či jiná osoba, která zastupuje zájmy lodi uve-
dené v odstavci 1, nemůže učinit nezbytná opatře-
ní, pokud jde o loď nebo její náklad, může taková
opatření učinit jejich jménem konzulární úředník.
Konzulární úředník může za obdobných okolností
učinit příslušné kroky, pokud jde o náklad a jiný
majetek ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jeho
občanů, který náleží ke ztroskotané nebo poško-
zené lodi, která je registrována v jiném než vysí-
lajícím státě, s výjimkou lodi pod vlajkou přijíma-
jícího státu.
5. Pokud jde o jednání konzulárního úředníka,
které je uvedeno v odstavci 4, bude pouze on sám
odpovědný kapitánovi lodi, jejímu majiteli nebo
pojišťovateli za jakýkoli nárok, který mohou
vznést. Přijímající stát nenese žádnou odpověd-
nost za jednání nebo opomenutí konzulárního
úředníka.
Článek 39
Čl. 36 až 38 se přiměřeně vztahují i na letadla.
Článek 40
Konzulární úřad je oprávněn vybírat na území
přijímajícího státu dávky a poplatky za konzu-
lární úkony, v souladu s právními předpisy vysíla-
jícího státu.
ČÁST V
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 41
1. Tato úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí
v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která
bude provedena v Praze.
2. Tato úmluva zůstane v platnosti až do
uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy jedna ze smluv-
11
ních stran sdělí druhé smluvní straně v písemné
formě vypovězení úmluvy.
Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních
stran tuto úmluvu podepsali a opatřili pečetěmi.
Dáno v Dillí dne 4. 12. 1974 ve dvou vyhoto-
veních, každé v českém, hindském a anglickém
jazyce, přičemž všechna znění mají stejnou plat-
nost.
Za
Československou socialistickou republiku
Zdeněk Trhlík v. r.
Za
Indickou republiku
V. C. Trivedi v. r.