Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1976

II. v. o.

115

Vládní návrh,

kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Úmluva o zvláštních misích, přijatá Valným shromážděním OSN

dne 8. prosince 1969

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s přístupem Českoslo-
venské socialistické republiky k Úmluvě o zvlášt-
ních misích, přijaté Valným shromážděním OSN
dne 8. prosince 1969 s tím, že přístup bude prová-
zán prohlášením k článkům 50 a 52 Úmluvy z hle-
diska univerzality Úmluvy.

---

2

Důvodová zpráva

Dne 8. prosince 1969 přijalo Valné shromáždění
OSN Omluvu o zvláštních misích rezolucí 2530
(XXIV). Rezolucí byla Úmluva otevřena k podpisu
a ratifikaci nebo k přístupu, pravé tak jako Opční
protokol týkající se povinného řešení sporů. Návrh
Úmluvy vypracovala Komise pro mezinárodní právo
OSN.

Původně ČSSR Omluvu nepodepsala z toho dů-
vodu, že obsahuje tzv. ,,vídeňskou klauzuli", která
v rozporu s principem univerzality omezuje možnost
stát se jejími smluvními stranami jen na členy OSN
a některých vládních mezinárodních organizací.
Tím byla vylučována především NDR. Později při-
jalo Valné shromáždění OSN v roce 1974 na XXIX.
zasedání rezoluci č. 3233/XXIX tohoto znění: ,,Val-
né shromáždění... rozhoduje pozvat všechny štáty,
aby se staly stranami Úmluvy o zvláštních misích,
jejího Opčního protokolu týkajícího se obligatorní-
ho řešení sporů a Vídeňské úmluvy o smluvním
právu". Tím byla, pokud jde o Úmluvu o zvláštních
misích probojována zásada univerzality, podporo-
vaná socialistickými státy a některými zeměmi roz-
vojovými a vytvořeny současně podmínky pro to,
aby ČSSR po dohodě s ostatními socialistickými
státy mohla k Úmluvě přistoupit.

Úmluva je výsledkem kodifikačního programu
OSN, upravuje další významnou oblast diplomatic-
kého práva. Doplňuje Vídeňskou úmluvu o diplo-
matických stycích z 18. 4. 1961 a Vídeňskou úmluvu
o konzulárních stycích z 24. 4. 1963, jejichž stranou
je i ČSSR (157/1964 Sb. a 32/1969 Sb. ). Úmluva vy-
chází ze skutečnosti, že státy neudržují diploma-
tické a jiné styky jen prostřednictvím stálých di-
plomatických misí a konzulárních úřadů, avšak
vyvíjejí je i příležitostně formou tzv. ,,diplomacie
ad hoc" (cestující velvyslanci, diplomatické kon-
ference, zvláštní mise vysílané do druhého státu
k vymezenému úkolu jako delegáti, političtí před-
stavitelé aj. ), přičemž diplomatičtí zástupci této
kategorie a jejich personál požívají určitých výsad
a imunit již podle obyčejového práva. Pravidla oby-
čejového práva však nejsou v této oblasti úplná,
přesná a vždy jasná. Naproti tomu předkládaná
Úmluva představuje ucelený systém v dané oblasti,
kodifikuje z velké části již platné právo, avšak do-
plňuje a upřesňuje toto právo a obsahuje prvky
pokrokového rozvoje mezinárodního práva.

Úmluva o zvláštních misích se netýká všech
druhů a způsobů diplomacie ad hoc (příležitostné),
avšak jen zvláštních misí, jak je definuje čl. 1
Úmluvy, tj. jako ,,dočasná mise, zastupující stát,
která je vyslána jedním státem do druhého státu
s jeho souhlasem, za účelem jednání s ním o urči-
tých otázkách nebo k provedení určitého úkolu ve
vztahu k tomuto druhému státu". Její podstatou je,

že musí zastupovat vysílající stát, že má vždy do-
časnou povahu, že její úkol musí být vždy specifi-
kován. Tento úkol se může týkat všech oblasti me-
zistátních styků, jejich založení, rozvoje, sjednání
mezinárodní smlouvy, konzultace, provádění smluv
aj., avšak vždy k jednání se zástupci druhého, tj.
přijímajícího státu. (Naproti tomu nejsou zvláštními
misemi delegace vysílaně na zasedání konferencí,
shromáždění, rad, atd. svolávaných vládami nebo
orgány mezinárodních organizací, jelikož při nich
jde o jednání zástupců států mezi sebou a nikoli
především se státem, do kterého přijíždějí a zále-
žitost diplomatických konferencí je spojena dále
se vztahy mezi státy a vládními mezinárodními or-
ganizacemi, o kterých byla svolána do Vídně kon-
ference o zastoupení států v jejích vztazích k me-
zinárodním organizacím na únor a březen 1975.
Kromě toho o zástupcích států na takových konfe-
rencích pojednávají některé jiné mezinárodní
smlouvy.)

Význam Úmluvy spočívá v tom, že nejen roz-
vádí, ale přesněji pro oblast zvláštních misí vyme-
zuje práva a povinnosti států a rozsah výsad a
imunit členů zvláštních misí. Postavení těchto mísí,
výsady a imunity vyvolávají problémy, které jsou
analogické problematice stálých misí. Proto text
Úmluvy o zvláštních misích vychází na četných
místech z Úmluvy o diplomatických misích, někde
i Úmluvy o konzulárních stycích, přihlíží však
k rozdílné povaze zvláštní mise, stanoví odchylky
nebo přidává pravidla nová.

Preambule Úmluvy cituje zásadu mírového sou-
žití. Úmluva má přispět ,,k rozvoji přátelských
vztahů mezi národy, bez ohledu na jejich ústavní
a společenské zřízení" a tím k rovnému nakládání
se zvláštními misemi kterýchkoli států; tím je po-
depřen i zákaz diskriminace obsažený v čl. 49
Úmluvy. První a poslední odstavce preambule mají
specifický význam. Potvrzují jednak, že zacházení
se zvláštními misemi se již dříve týkala řada pra-
videl mezinárodního obyčejového práva, jednak že
jde o zpravidla normy obyčejového práva, jestliže
některý článek odkazuje na mezinárodní právo.
V případě, že je rozsah výsad a imunit dle obyče-
jového práva výjimečně Širší (například hlavy
států), je nutné se řídit i podle širšího rozsahu vý-
sad a imunit daných obyčejovým právem.

Klíčový význam má čl. Úmluvy. Obsahuje ne-
jen definici pojmu ,,zvláštní mise" (jehož obsah a
rozsah není dosud siřeji a všeobecně tak znám, jako
je pojem diplomatické míse a konzulárního úřadu),
avšak i jiných výrazů použitých v Úmluvě. Jde ze-
jména o výrazy ,,vedoucí zvláštní mise", ,,zástupce
vysílajícího státu ve zvláštní misi", ,,člen diploma-
tického personálu". Jestliže je vedoucí zvláštní mise

---

3

v článku definován jako ,,osoba pověřená vysílají-
cím státem, aby vykonávala povinnosti spojené
s touto funkcí" a zástupce vysílajícího státu ve
zvláštní misi jako ,,každá osoba, jíž vysílající stát
udělil tuto funkci" bude to znamenat: Vedoucího
bude mít zvláštní mise, bude-li vícečlenná; vedoucí
bude zpravidla vykonávat funkci vedoucího i zá-
stupce vysílajícího státu; zástupce vysílajícího stá-
tu bude bud zástupce vedoucího nebo osoba, které
vysílající stát výslovně tuto funkci udělil např.
vzhledem k vysoké funkci, kterou mají jako orgány
státu pro zahraniční styk. Člen diplomatického per-
sonálu bude osoba s propůjčenou diplomatickou
hodností pověřená dílčími úkoly během jednání
zpravidla na pokyn vedoucího. Zvláštní mise zastu-
puje stát, a proto nejméně jeden člen mise musí
být ,,zástupcem vysílajícího státu ve zvláštní misi",
je-li vyslána jen jedna osoba, musí být tímto zá-
stupcem, jak je definován v čl. 1 odst. e).

Výrazy: personál zvláštní mise, členové admi-
nistrativního a technického personálu, členové slu-
žebního a soukromého personálu jsou totožné s vý-
známem výrazů, které jsou uvedeny ve Vídeňské
úmluvě o diplomatických stycích.

Články 2-12 obsahují ustanovení o podmín-
kách vyslání zvláštní mise, jejích funkcích, jejím
složení.

Tak jako navázání diplomatických styků mezi
státy předpokládá, aby se státy o tom dohodly,
předpokládá i vyslání zvláštní mise do jiného státu
souhlas tohoto státu získaný diplomatickou cestou
nebo jinak.

Funkce zvláštní mise se určí vzájemným sou-
hlasem obou států; pro rozmanitost funkcí je totiž
nemožné předem je vypočítávat v Úmluvě.

Vyslání téže zvláštní mise do více států vyža-
duje uvědomění každého z přijímajících států,
když se žádá o jeho souhlas; důvodem ustanovení
je vyloučit komplikace, které by mohly nastat pro
politický poměr mezi státy, které mají být navští-
veny.

Dva nebo více států může vyslat společnou
misi do jiného státu, avšak musí jej uvědomit, když
žádají jeho souhlas. Naproti tomu dva či více států
mohou se souhlasem přijímajícího státu vyslat kaž-
dý svou zvláštní misi ke společnému jednání s při-
jímajícím státem (tak je tomu např. při konzulta-
cích a pod. ).

Neexistence diplomatických nebo konzulárních
styků nebrání vyslání nebo přijetí zvláštní mise.
Důvodem je ustanovení Úmluvy o smluvním právu,
že neexistence těchto styků není na překážku uza-
vírání smluv, dále skutečnost, že zvláštní mise i za
těchto okolností jednají o úpravě vztahů, podmín-
kách navázání styků, sjednání mezinárodních smluv
atd.

V zásadě může vysílající stát volně jmenovat
členy zvláštní mise poté, co přijímajícímu státu po-
skytl nezbytné informace. Přijímající stát však
může odmítnout přijetí nadměrně početné mise a
bez udání důvodu odmítnout přijetí kterékoli osoby
jako člena mise (učinil by tak zřejmě tehdy, kdyby
vysílající stát do ní zařadil nežádoucí osobu). Jest-
liže jsou zahrnuti do zvláštní mise členové stálé
diplomatické mise nebo konzulárního úřadu, po-
drží si vedle výsad a imunit stanovených Úmluvou
také výsady a imunity členů stálých zastupitelských
úřadů. Pokud jde o občanství členů zvláštní mise,
mají být - tak jako diplomaté v diplomatických
misích - ,,zástupci vysílajícího státu ve zvláštní
misi" a členové diplomatického personálu v zásadě
občany vysílajícího státu. Naproti tomu všech členů
zvláštní mise se týká ustanovení, že občané přijí-
majícího státu mohou být jmenováni jen se sou-
hlasem tohoto státu a přijímající stát si toto právo
může vyhradit i vůči občanům třetího státu, kteří
nejsou současně občany vysílajícího státu. Důvo-
dem tohoto zvláštního ustanovení je skutečnost, že
práci občanů přijímajícího státu je obtížnější od-
dělit od hlavních úkolů zvláštní mise, než je tomu
u stálé mise.

Ministerstvo zahraničních věcí nebo jiný do-
hodnutý orgán musí být uvědomeny notifikací ze-
jména o složení zvláštní mise, jmenování vedoucího
resp. zástupce vysílajícího státu, příjezdu a odjezdu
členů mise, umístění místnosti mise a soukromých
obydlí. Důvodem mj. je skutečnost, že výsady a
imunity počínají příjezdem a nikoli až počátkem
výkonu funkce a trvají až do opuštění území v ro-
zumné lhůtě.

I pokud jde o členy zvláštní mise, má přijíma-
jící stát právo prohlásit bez udání důvodů, že zá-
stupce vysílajícího státu nebo člen diplomatického
personálu je persona non grata, nebo že jiný člen
personálu je nepřijatelný. Vysílající stát pak bud
osobu odvolá nebo ukončí její funkci.

Články 13-18 a čl. 20 upravují počátek a konec
funkcí zvláštní mise, postavení zvláštní mise, sídlo
zvláštních misí a výjimečný případ setkání zvlášt-
ních misí na území třetího státu, a to takto:

Funkce zvláštní mise začínají, jakmile mise
vstoupí do úředního styku s ministerstvem zahra-
ničních věcí nebo jiným dohodnutým orgánem při-
jímajícího státu. Počátek funkcí nezávisí od před-
stavení stálou misí nebo předložení plných mocí
(čl. 13) ani nějakého úvodního ceremoniálu, postačí
první návštěva nebo navázání prvního kontaktu.
Počátek funkcí není totožný s počátkem poskyto-
vání výsad a imunit misi a jejím členům.

Oprávněn jednat za zvláštní misi a zasílat pí-
semnosti přijímajícímu státu a přijímat je, je ve-
doucí zvláštní mise nebo, není-li jmenován, jeden
ze zástupců vysílajícího státu, jím určený. Vysílá-

---

4

licí stát, vedoucí či zmíněný zástupce může zmocnit
některého člena mise, aby zastupoval vedoucího či
zmíněného zástupce nebo vykonával určité akty za
misi (čl. 14). Závaznost jejich jednání bude záviset
od rozsahu zmocnění ať vedoucího či daného ústav-
ními orgány (ad referendum, s výhradou schváleni
vlády, s výhradou ratifikace apod. ).

Orgán přijímajícího státu, se kterým je udržo-
ván úřední styk, je ministerstvo zahraničních věcí
nebo jiný dohodnutý orgán (čl. 15). Ustanovení od-
povídá čs. právním předpisům a čs. praxi.

Pořadí dvou nebo více zvláštních misí, které
se sejdou na území přijímajícího státu nebo třetího
státu se určuje, není-li zvláštní dohody, podle abe-
cedního pořadí názvů států podle protokolu dotyč-
ného státu. Důvodem je obtížnost použití jiných
kritérií pro různý význam vysokých hodností v jed-
notlivých státech. Naproti tomu pořadí při slavnost-
ních a jiných formálních příležitostech se řídí pro-
tokolem přijímajícího státu (čl. 16); to odpovídá
mezinárodní praxi např. při instalaci hlav států,
pohřbech apod.

Pokud jde o sídlo zvláštních misí bude dohod-
nuto zúčastněnými státy. Pokud taková dohoda není,
bude mít mise sídlo v místě, kde je ministerstvo za-
hraničních věcí. Vykonává-li funkce na různých
místech, může být dohodnuto více sídel, z nichž
jedno se může vybrat za hlavní sídlo (čl. 17).
Zvláštní mise totiž musí někdy pracovat mimo
hlavní město (pohraniční incidenty, hraniční otáz-
ky apod. ), projednávat případy, které se týkají více
míst apod.

Setkání zvláštních misí na území třetího státu
(čl. 18) představuje určitou výjimku z ustanovení
čl. 1 odst. a) (podle něhož zvláštní míse je vyslána
do druhého státu k jednání - především - s ním).
Zvláštní mise dvou nebo více států se mohou
k jednání mezi sebou setkat i v třetím státě s jeho
výslovným souhlasem. Třetí stát může stanovit
podmínky a převezme jen ta práva a povinnosti,
které sám určí. Jde tu o dávnou praxi, které po-
užívá i ČSSR např. k jednání se státem, s nímž
nemá diplomatické styky.

Na rozdíl od úmluvy o diplomatických stycích
obsahuje Úmluva o zvláštních misích ustanovení
o konci funkcí zvláštní mise (čl. 20). Může k ně-
mu dojít dohodou států, dokončením úkolů, uply-
nutím určené lhůty, jednostranným oznámením
jednoho ze států. Přerušení diplomatických nebo
konzulárních styků nemusí vždy způsobit ukončení
zvláštní mise. Důvodem ustanovení čl. 20 je do-
časná povaha funkcí mise, která vyžaduje zvláštní
řešení.

Další základní část Úmluvy představují pravi-
dla o usnadnění výkonu funkcí zvláštní mlse a vý-

sadách a imunitách mise a jejích členů v člán-
cích 19, 21-45.

Pravidla o výsadách a imunitách jsou v pod-
statě bud totožná nebo obdobná s pravidly Vídeň-
ské úmluvy o diplomatických stycích, některé
zvláštnosti a větší či menší odchylky vyplývají
z povahy zvláštních misí.

Zvláštní misi poskytne Úmluva zejména tyto
hlavní výsady a imunity:

- právo používat vlajku a státní znak vysílají-
cího státu. Neposkytuje však právo vyvěšovat
vlajku na rezidenci vedoucího mise. Právo po-
užívat vlajku a státní znak na dopravních
prostředcích omezuje jen na používání k úřed-
ním účelům, avšak rozšiřuje je na všechny
dopravní prostředky mise, nejen na vůz ve-
doucího. Důvodem je účelnost umístění vlajky
při specifických funkcích mise;

- jestliže vede zvláštní misi hlava státu, požívá
výsad a imunit, které při oficiálních příleži-
tostech hlavě státu poskytuje mezinárodní
právo obyčejové (které je širší a poskytuje
i právo na pocty, zvláštní ochranu atd. ). Před-
sedům vlád a ministru zahraničních věcí se
kromě práv poskytovaných Úmluvou poskytují
rovněž další a širší výsady a imunity podle
mezinárodního práva, tj. minimálně jako akre-
ditovaným diplomatům;

- pomoc při obstarání místností a ubytování,
pokud o to mise požádá;

- osvobození místností od zdanění;

- nedotknutelnost místností, ve kterých je umís-
těna;

- nedotknutelnost archivů a dokumentů;

- svobodu pohybu na území přijímajícího státu,
avšak jen v rozsahu nutném pro výkon funkcí;

- svobodu spojení ke všem úředním účelům, ne-
dotknutelnost kurýra zvláštní mise.

Pokud jde o výsady a imunity členů zvláštní
mise se jako u členů stálých diplomatických misí
rozeznává několik obdobných nebo stejných kate-
gorií: zástupci vysílajícího státu a členové diplo-
matického personálu, administrativní a technický
personál (korespondentky, písařky, šifréři, řidiči
apod. ), služební personál, soukromý personál.

Zástupcům státu a členům diplomatického
personálu se poskytuje zejména:

- osobní nedotknutelnost;

- nedotknutelnost soukromého obydlí;

- vynětí z jurisdikce přijímajícího státu. Vynětí
z trestní jurisdikce je absolutní. Pokud jde
o jurisdikci občanskoprávní a správní jsou
stanovené výjimky stejné jako u diplomatů ve
stálých misích až na novou výjimku, která se
týká žalob o náhradu škody zaviněné vozi-
dlem, avšak použitého mimo úřední funkce;

---

5

- vynětí z daní a dávek se stejnými výjimkami
jako u stálých misí;

- osvobození od celních poplatků u předmětů
určených pro úřední potřebu a osobní potřebu
dotyčných členů mise, osvobození od celní
prohlídky zavazadel, které je doprovázejí.

Administrativní a technický pracovník bude
požívat stejných výsad a imunit až na dvě výjim-
ky: vynětí z občanskoprávní a správní jurisdikce
se bude týkat jen úřední činnosti, celní osvobo-
zení se týká jen předmětů dovezených při prvním
vstupu a osobní zavazadla podléhají kontrole.

Ostatní kategorie členů zvláštní mise budou
v čs. praxi zřídka přicházet v úvahu (služební a
soukromý personál aj. ).

Obdobný ustanovením o právech a povinnos-
tech stálých misí je i obsah zbývajících článků
Úmluvy o zvláštních misích. Zvláštní povahou
zvláštní mise se vysvětluje čl. 46 Úmluvy o ná-
sledcích skončení funkce zvláštní mise. Když
funkce zvláštní mlse skonči, musí přijímající stát
respektovat a chránit místnosti mise, dokud jí
jsou přiděleny a stejně tak i její majetek a ar-
chiv. Vysílající stát však musí majetek i archivy
v přiměřené době odvézt.

Závěrečné články Úmluvy obsahují již citova-
né články 50 a 52 o podpisu a přístupu k Úmluvě,
jež nezajišťují možnost rovné účasti všech států
mezinárodního společenství. Jejich praktický do-
sah byl sice změněn rezolucí Valného shromáž-
dění OSN, nicméně v textu formálně závadné
znění zůstává. Bude proto nutné učinit u příleži-
tosti přístupu prohlášení v tom smyslu, že články
50 a 52 ,,jsou v rozporu se zásadou, že všechny
státy mají právo stát se stranami mnohostranných
smluv upravujících záležitosti obecného zájmu".

Úmluva vstoupí v platnost 30. dne po datu
uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo lis-
tiny o přístupu. Pro každý stát, který přistoupí
k Úmluvě po uložení dvacáté druhé ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí Úmluva
v platnost 30. den po uložení listiny o přístupu
(tj. přistoupí-li v době, kdy ještě zmíněná 22. lis-
tina uložena nebyla, vstoupí také pro něj Úmluva
v platnost podle předchlozí věty).

U příležitosti přijetí textu Úmluvy Valným
shromážděním OSN byl vypracován také Opční
protokol týkající se povinného řešení sporů a za-
kládající obligatorní jurisdikci Mezinárodního
soudního dvora. Proto byl otevřen k podpisu a pří-
stupu státům, které se stanou stranami Úmluvy.
Je však separátní mezinárodni smlouvou obsahu-
jící samostatné předpisy o podpisu, ratifikaci a
přístupu. ČSSR k Protokolu nepřistoupí, protože
nesouhlasí s obligatorní jurisdikcí Mezinárodního
soudního dvora a shodně s ostatními socialistic-
kými státy hájí stanovisko, že spor může být před-
ložen pouze na žádost všech stran zúčastněných
ve sporu.

Přístup ČSSR k Úmluvě o zvláštních misích
přinese ČSSR četné výhody. ČSSR vysílá vzhledem
k bohatým stykům, které udržuje s mnohými ji-
nými státy, plynule a velmi často zvláštní mise,
aby jednaly za stát se zástupci druhého státu
v otázkách politických, právních, hospodářských,
obchodních, kulturních aj. Úmluva se vztahuje na
zvláštní mise různých úrovní: mise vedené hlavou
státu, předsedou vlády, ministrem zahraničních
věcí, jinými členy vlády (tj. osobnostmi, které jsou
ústavními činiteli dle vnitrostátního práva, avšak
mají mimořádné postavení i podle norem mezi-
národního práva), delegace zmocněné k jednání
s druhým státem, vztahuje se i na zvláštní mise
spočívající v jedné osobě, např. v jednom členu
vlády, jeho náměstkovi, jiném vyšším funkcionáři
apod. Úmluva poskytne všem těmto zvláštním mi-
sím zvýšenou jistotu, pokud jde o jejich postavení,
práva, výsady a imunity. Tak vysoký stupeň jis-
toty mezinárodní právo obyčejové poskytovat ne-
může, protože jeho pravidla v dané oblasti jsou
méně úplná a přesná, nejsou vždy zcela jasná.
Nejasnost spočívala zvláště v tom, že nebylo
vždy zřejmé, zda v určité otázce má stát právní
povinnost a je zavázán k určitému postupu anebo
zda jde jen o záležitost mezinárodní zdvořilosti,
kterou stát poskytnout může, avšak nemusí.

Jelikož se jedná jednak o smlouvu politickou,
jednak o smlouvu, která se zejména ve svých
ustanoveních o výsadách a Imunitách dotýká čs.
právního řádu, vyžaduje podle článku 36 odst. 3
ústavního zákona č. 143/1968 Sb. před přístupem
k ní souhlas Federálního shromáždění.

Praha 30. ledna 1976

Předseda vlády ČSSR:
dr. Štrougal v. r.

---

6

ÚMLUVA O ZVLÁŠTNÍCH MISÍCH

Štáty, které jsou stranami této Úmluvy,

připomínajíce, že zvláštním misím bylo vždy
poskytováno zvláštní zacházení,

majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Spoje-
ných národů, týkající se svrchované rovnosti stá-
tů, udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a
rozvoje přátelských vztahů a spolupráce mezi
státy,

připomínajíce, že důležitost otázky zvláštních
misí byla uznána v průběhu konference Spoje-
ných národů o diplomatických stycích a imunitách
a v rezoluci I, přijaté konferencí 10. dubna 1961,

berouce v úvahu, že konference Spojených
národů o diplomatických stycích a imunitách při-
jala Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích,
která byla otevřena k podpisu 18. dubna 1961,

berouce v úvahu, že konference Spojených
národů o konzulárních stycích přijala Vídeňskou
úmluvu o konzulárních stycích, která byla ote-
vřena k podpisu 24. dubna 1963,

věříce, že mezinárodní Úmluva o zvláštních
misích doplní tyto dvě úmluvy a přispěje k roz-
voji přátelských vztahů mezi národy, bez ohledu
na jejich ústavní a společenské zřízení,

uvědomujíce si, že účelem výsad a imunit tý-
kajících se zvláštních misí není prospěch jednot-
livce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí
zvláštních misí jako misí zastupujících stát,

potvrzujíce, že pravidla obyčejového meziná-
rodního práva nadále řídí otázky, které nejsou
upraveny ustanoveními této Úmluvy,

se dohodly na tomto:

Článek l
Použití výrazů

Pro účely této Úmluvy:

(a) ,,zvláštní mise" je dočasná mise, zastu-
pující stát, která je vyslána jedním státem do
druhého státu s jeho souhlasem, za účelem jed-
nání s ním o určitých otázkách, nebo k prove-
dení určitého úkolu ve vztahu k tomuto druhému
státu;

(b) ,, stálá diplomatická mise" je diplomatic-
ká mise ve smyslu Vídeňské úmluvy o diploma-
tických stycích;

(c) ,,konzulární úřad" je generální konzulát,
konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatel-
ství;

(d) ,,vedoucí zvláštní mise" je osoba pověře-
ná vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti
spojeně s touto funkcí;

(e) ,,zástupce vysílajícího státu ve zvláštní
misi" je každá osoba, jíž vysílající stát udělil tuto
funkci;

(f) ,,členy zvláštní mise" jsou vedoucí zvlášt-
ní mise, zástupci vysílajícího státu ve zvláštní
misi a členové personálu zvláštní mise;

(g) ,,personál zvláštní mise" jsou členově di-
plomatického personálu, administrativního a tech-
nického personálu a služebního personálu zvláštní
mise;

(h) ,,členy diplomatického personálu" jsou
členové personálu zvláštní mise, kteří mají diplo-
matický statut pro účely zvláštní mise;

(i) ,,členy administrativního a technického
personálu" jsou členové personálu zvláštní mise,
kteří jsou zaměstnáni v administrativní a technic-
ké službě zvláštní mise;

(j) ,,členy služebního personálu" jsou členové
personálu zvláštní mise, zaměstnaní misí jako pra-
covníci v domácnosti nebo pro podobné úkoly;

(k) ,,soukromý personál" jsou osoby zaměst-
nané výlučně v soukromých službách členů zvlášt-
ní mise.

Článek 2
Vyslání zvláštní mise

Stát může vyslat zvláštní misi do jiného státu
se souhlasem tohoto státu, který byl získán pře-
dem diplomatickou cestou nebo jiným dohodnutým
nebo vzájemně přijatelným způsobem.

Článek 3
Funkce zvláštní mise

Funkce zvláštní mise se určí vzájemným sou-
hlasem vysílajícího a přijímajícího státu.

Článek 4
Vyslání téže zvláštní mise do dvou nebo více států

Stát, který si přeje vyslat tutéž zvláštní misi

do dvou nebo více států, uvědomí o tom každý

z přijímajících států, když žádá o souhlas tohoto
státu.

Článek 5

Vyslání společné zvláštní mise dvěma
nebo více štáty

Dva nebo více států, které si přejí vyslat spo-
lečnou zvláštní misi do jiného státu, uvědomí
o tom přijímající stát, když žádají o souhlas tohoto
státu.

---

7

Článek 6

Vysláni zvláštních misí dvěma nebo více státy
za účelem jednání o otázkách společného zájmu

Dva nebo více států mohou každý současně
vyslat zvláštní misi do jiného státu se souhlasem
tohoto státu, získaným v souladu s článkem 2, aby
společně v dohodě všech těchto států jednaly
o otázkách společného zájmu.

Článek 7

Neexistence diplomatických
nebo konzulárních styků

Pro vyslání nebo přijetí zvláštní mise není
nutná existence diplomatických nebo konzulárních
styků.

Článek 8
Jmenování členů zvláštní mise

S výhradou ustanovení článků 10, 11 a 12 vy-
sílající stát může volně jmenovat členy zvláštní
mise poté, co při jímájícímu státu poskytl všechny
nezbytné informace týkající se početnosti a složení
zvláštní mise, zvláště jména a funkce osob, které
zamýšlí jmenovat. Přijímající stát může odmítnout
přijetí zvláštní mise, jejíž početnost nepovažuje za
přiměřenou, se zřetelem k okolnostem a podmín-
kám v přijímajícím státě a k potřebám příslušné
mise. Bez udání důvodů může rovněž odmítnout
přijetí kterékoli osoby jako člena zvláštní mise.

Článek 9
Složení zvláštní mise

1. Zvláštní mise se skládá z jednoho nebo více
zástupců vysílajícího státu, z nichž vysílající stát
může jmenovat vedoucího. Může též zahrnovat di-
plomatický personál, administrativní a technický
personál a služební personál.

2. Jestliže členové stálé diplomatické mise nebo
konzulárního úřadu v přijímajícím státě jsou začle-
něni do zvláštní mise, podrží si své výsady a imu-
nity, které mají jako členové své stálé diplomatické
mise nebo konzulárního úřadu, vedle výsad a imu-
nit poskytovaných podle této Úmluvy.

Článek 10
Občanství členů zvláštní mise

1. Zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi
a členově jejího diplomatického personálu v zása-
dě mají být občany vysílajícího státu.

2. Občané přijímajícího státu nemohou být
jmenováni do zvláštní mise, leda se souhlasem to-
hoto státu, jenž může být kdykoli odvolán.

3. Přijímající stát si může vyhradit právo sta-
novené v odst. 2 tohoto článku vůči občanům tře-
tího státu, kteří zároveň nejsou občany vysílajícího
státu.

Článek 11
Notifikace

1. Ministerstvo zahraničních věcí přijímajícího
státu nebo jiný takový orgán, který byl dohodnut,
bude uvědomeno o:

(a) složení zvláštní mise a o jakýchkoli poz-
dějších změnách v tomto složení;

(b) příjezdu a konečném odjezdu členů mise
a ukončení jejich funkcí v misi;

(c) příjezdu a konečném odjezdu jakékoli oso-
by doprovázející člena mise;

(d) najímání a propouštění osob, které jsou
trvale usídleny v přijímajícím státě, jako členů
mise nebo jako soukromého personálu;

(e) jmenování vedoucího zvláštní mise, nebo
pokud nikdo není vedoucím, zástupce uvedeného
v odst. 1 článku 14 nebo kohokoli, kdo je zastu-
puje;

(f) umístění místností používaných zvláštní
misí a soukromých obydlí, která požívají nedotknu-
telnosti podle článků 30, 36 a 39, stejně jako jiné
informace, které mohou být nezbytné k identifikaci
takových místností a obydlí.

2. Pokud to není nemožné, oznámení o příjezdu
a konečném odjezdu musí být dáno předem.

Článek 12
Osoby prohlášené non grata nebo za nepřijatelné

1. Přijímající stát může kdykoli, aniž by byl
povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, oznámit
vysílajícímu státu, že kterýkoli zástupce vysílají -
cího státu ve zvláštní misi nebo kterýkoli člen je-
jího diplomatického personálu je persona non gra-
ta, anebo že kterýkoli jiný člen personálu mise je
nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát po-
dle okolností bud tuto osobu odvolá, anebo ukončí
její funkci v misi. Osoba může být prohlášena za
non grata nebo za nepřijatelnou, ještě než vstou-
pila na území přijímajícího státu.

2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene
v rozumné době vyhovět své povinnosti podle odst.
l tohoto článku, přijímající stát může odmítnout
uznat dotyčnou osobu za člena zvláštní mise.

Článek 13
Počátek funkcí zvláštní mise

1. Funkce zvláštní mise začínají, jakmile mise
vstoupí do úředního styku s ministerstvem zahra-